KSBR 70 CO 54/2020-484

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) jméno jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, příjmení jméno; b) jméno jméno, narozený dne datum ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa, příjmení jméno; c) jméno příjmení jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa, USA; d) jméno jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa, USA ⟪LB:lb_006⟫ žalobci a) až d) zastoupeni advokátem jméno příjmení, anonymizována dvě slova. ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, anonymizována tři slova číslo, příjmení příjmení, N.Y. číslo, USA ⟪LB:lb_008⟫ adresa pro doručování: adresa; e) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ proti ⟪LB:lb_013⟫ žalovaným:; ⟪LB:lb_014⟫ 1. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_015⟫ sídlem adresa; 2. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_016⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_017⟫ žalovaní 1. a 2. zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_018⟫ sídlem adresa; 3. Česká republika - Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO ⟪LB:lb_019⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_020⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_021⟫ sídlem adresa; 4. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_022⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_023⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_024⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_025⟫ o určení vlastnictví, ⟪LB:lb_026⟫ o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2019, č. j. 39 C 116/2018-297, ve znění opravného usnesení ze dne 4. srpna 2022, č. j. 39 C 116/2018-403 a doplňujícího rozsudku ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 39 C 116/2018-441,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto znění:

Určuje se, že jméno příjmení příjmení k číslo, jméno jméno k číslo, jméno příjmení jméno příjmení k číslo, jméno jméno příjmení k číslo a jméno příjmení k číslo jsou vlastníky: části pozemku KN p. číslo označené geometrickým plánem číslo jako pozemek KN p. číslo pozemku KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené geometrickým plánem číslo jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené geometrickým plánem číslo jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo to vše v k. ú. obec, části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo to vše v k. ú. část obce.

Geometrické plány číslo 2012 a číslo 2012 jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku, geometrický plán číslo je nedílnou součástí doplňujícího rozsudku č. j. 39 C 116/2018-441 ze dne 16. 11. 2022.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobci a) až d) mění tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 5 551,67 Kč.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobcem e) mění tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci e) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 371,34 Kč.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobcem e) mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Každý z žalovaných 1), 2), 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 893,18 Kč.

VII. Ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanými 1), 2), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VIII. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně a) jméno příjmení, k číslo, žalobce b) jméno jméno k číslo, žalobkyně c) jméno příjmení jméno příjmení k číslo, žalobce d) jméno jméno příjmení k číslo a žalobce e) jméno příjmení k číslo, jsou vlastníky pozemku KN p. číslo pozemku KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo pozemku KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo to vše v k. ú. obec, obec Brno, a části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo části pozemku KN p. číslo označené v geometrickém plánu číslo 2012 jako pozemek KN p. číslo v k. ú. obec, obec Brno, okres okres (I. výrok). Žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou povinni zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 61 400 Kč, k rukám právního zástupce žalobců a) až d) (II. výrok) a žalobci e) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 3 388 Kč, k rukám jeho právního zástupce (III. výrok).

2. Proti rozsudku podal odvolání třetí žalovaný (č. l. 322, číslo), upozornil na skutečnost, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně pozemku p. č. KN číslo, když k převodu na žalovaného mělo dle rozsudku dojít kupní smlouvou ze dne datum, schválenou soudem dne datum, přičemž ve skutečnosti byla kupní smlouva mezi SKP a RNDr. příjmení (dále jen příjmení) uzavřena dne datum a schválena soudem dne datum. Pozemek byl ve formě nepeněžitého vkladu vložen do základního kapitálu právnická osoba, a.s., dne datum právnická osoba, pozemek převedla na žalovaného 2) na základě kupní smlouvy ze dne datum, žalovaný 3) nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne datum Kupní smlouva tak byla uzavřena platně, když byla uzavřena po udělení souhlasu příjmení. Poukázal na skutečnost, že soud se omezil na posouzení oprávněnosti držby a dobré víry při nabytí vlastnického práva k pozemku jen ve vztahu ke příjmení, nezabýval se dobrou vírou na straně třetího žalovaného, ani dalších subjektů, od nichž vlastnické právo získal. Pokud jde o absenci dobré víry příjmení, zde je jeho zjištění v rozporu se závěrem Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 44 Co 374/2014, kde rozhodoval za účasti žalovaných 2), 3), 4). Žalovaný 3) nebyl do okamžiku zahájení řízení vyrozuměn o uplatnění jakéhokoli nároku třetí osoby, kterým by mohla být zpochybněna platnost právního jednání, či dispoziční oprávnění některého z jeho předchůdců. Upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 112/2006 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 402/15, I. ÚS 2219/11. Poukázal na nesprávnost nákladového výroku.

3. Stejně tak se proti rozsudku odvolali žalovaní 1), 2), 4) (č. l. 325-332), soudu prvního stupně vytkli, že nepovažoval za podstatné, že původní nabyvatelé pozemků od SKP koupili pozemky se souhlasem konkurzního soudu. Dospěl k nesprávnému zjištění, že SKP muselo být známo, že k pozemkům v dané lokalitě byly uplatněny restituční nároky. Vědomost SKP a příjmení soud dovodil z přípisu pozemkového úřadu ze dne datum (bod 35), ten však neprokazuje vědomost SKP o uplatněných restitučních nárocích. Nebyla prokázána jeho pravost, doručení, není patrné, že pozemky zde uvedené jsou právě sporné pozemky, jsou označeny PK, ty v žalobě pak č. KN, většina v přípise označených pozemků v žalobě není. Soupis konkurzní podstaty pak nevypovídá nic o tom, že by žalobci uplatnili restituční nároky, pokud je na str. 7 poznámka o uplatněném restituční nároku, pak k pozemkům od str. 8 se nevztahuje, tj. k pozemkům ad a), b). Není patrné, zda restituční nároky byly řádně a včas uplatněny. Prohlášení o společném záměru se netýká žádného z žalovaných pozemků, v řízení nebyl proveden žádný důkaz ohledně konkrétního restitučního sporu, který by se týkal žalovaných pozemků. Řízení vedené pod sp. zn. 14 C 52/2001 bylo zahájeno až po uzavření kupních smluv na pozemky a), b), c), řízení se navíc netýkalo žalovaných pozemků. Žádost SKP z datum je datována po uzavření kupních smluv, nejsou zde sporné pozemky. Závěr o vědomosti SKP o uplatněných restitučních nárocích nemá oporu v provedeném dokazování. Musí se přitom týkat konkrétních pozemků. Nelze dovodit ani z toho, že SKP jednala s jméno příjmení, či měla povědomí o restitučních nárocích, nešlo totiž o konkrétní žalované pozemky. Totéž platí o vědomosti kupujících. K rozporu s ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě uvedli, že toto ust. se na SKP nevztahuje (poukázali na rozhodnutí sp. zn. 3 Cdon 1531/06 vycházející ze stanoviska Cpjn číslo, dále na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 394/2002). K rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání (dále jen ZKV) uvedli, že předpokladem je vědomost SKP o uplatněných restitučních nárocích, ta prokázána nebyla (poukázali na kauzu anonymizováno). K dobré víře uvedli, že z žádného důkazu nevyplývá, že by příjmení s jméno příjmení řešily konkrétní žalované pozemky. příjmení nebyla účastníkem konkurzního řízení, nebyl jí znám obsah konkurzního spisu, totéž platí ohledně právnická osoba, s.r.o. Poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 17/16, III. ÚS 415/15, II. ÚS 165/11, I. ÚS 2219/12, Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 265/2011. K vydržení poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 417/98 s tím, že vydržením se soud prvního stupně blíže nezabýval, přesto, že i pozemek, ohledně kterého je uplatněn restituční nárok lze nabýt vydržením (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3069/2005 a další). Žalovaní přitom pozemky drželi v dobré víře od roku 2000 (pozemky ad d) od roku 2003).

4. Žalobci a) až d) k odvolání žalovaných uvedli (č. l. 348-354), že žalovaný 3) měl nabýt vlastnické právo od žalovaného 4) a propojeného zástupce ostatních žalovaných. Upozornili na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2019, č. j. 44 Co 374/2014-522, kterým bylo určeno proti žalovaným 2) a 4), že jsou žalobci vlastníky jiných částí nyní projednávaných pozemků p. číslo. Vědomost SKP o uplatněném restitučním nároku byla prokázána přípisem pozemkového úřadu z datum, listinou na č. l. 1007 spisu Krajského soudu obec sp. zn. 27 K 30/97 (dále jen„ konkurzního spisu“), soupisem konkurzní podstaty, dopisem SKP adresovaným katastru ze dne datum, kdy žádá o upřesnění nároku a zasílá srovnávací sestavení parcel (pravost potvrdila při výslechu ve věci vedené Krajským soudem obec pod sp. zn. 44 Co 374/2014). O tom, že byl nárok uplatněn řádně a včas bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj. Pozemky byly od datum i součástí řízení vedeného u Městského soudu obec pod sp. zn. 34 C 169/99, jehož účastníkem byly příjmení cihelny, s. p. v likvidaci (v konkurzu), proto o nárocích musela SKP vědět. Absolutní neplatnost nabytí pozemku smlouvou s SKP za dané skutkové situace judikoval Nejvyšší soud ve věcech sp. zn. 21 Cdo 23/2008, 28 Cdo 3368/2016 (zde o některých z nyní projednávaných pozemků), z těchto rozhodnutí vyplývá neplatnost převodní smlouvy je-li sepsána do konkurzní podstaty věc nezákonně, tedy jako v projednávané věci v rozporu s ust. § 68 odst. 1 ZKV. SKP sepsala věci do podstaty s poznámkou o uplatněných restitučních nárocích, kdy i kdyby nebyla prokázána konkrétní vědomost SKP, měla přinejmenším vyčkat, než získá přesný přehled, což neučinila. K prodeji pozemků došlo za zlomek skutečné hodnoty. Ke stejnému závěru dospěl odvolací soud v rozsudku č. j. 44 Co 374/2014-522 ze dne 12. 12. 2019. Pozemky p. číslo v k. ú. část obce a parcelní číslo v k. ú. obec (z nichž je oddělena většina projednávaných pozemků) je zmíněna na prvním řádku strany 7 Dohody o společném záměru a postupu, kterou podepsali SKP, příjmení, právnická osoba a jméno příjmení, tedy tito o uplatněném rest. nároku věděli. Souhlas konkurzního soudu byl dán usnesením ze dne datum, rozhodnutí však nabylo právní moci až datum. Pokud jde o pozemek parcelní číslo k. ú. část obce, zde byl souhlas dán až dne datum s právní mocí datum a kupní smlouva byla podepsána dne datum. Pokud jde o vydržení, odkázali na body 35, 36 rozsudku s tím, že soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/16, dle kterého je nutno dát přednost vlastnickému právu obnovenému v restitučních řízeních (k témuž závěru pak dospěl odvolací soud ve věci sp. zn. 44 Co 374/2014). Ohledně pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce byla od datum do datum vedena žaloba před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 52 C 80/2012, předchůdce žalovaného 4) se domáhal určení vlastnického práva. Pokud nabyl vlastnické právo smlouvou z datum a datum, podal žalobu s tím, že vlastnické právo je ohrožováno, nemohla uplynout vydržecí doba. Od datum do datum probíhalo před Městským soudem v Brně řízení ve věci sp. zn. 14 C 52/2001 a poté před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 49 Co 115/2011, kde byla napadena neplatnost nabývacího titulu předchůdců žalovaných k nyní projednávaným pozemkům p. číslo v k. ú. část obce a dalším pozemkům v oblasti. Pokud jde o nabytí vlastnického práva od osoby, která není oprávněna na třetí osobu jej převést poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12-1 deklarující, že„ po zvážení všech relevantních skutečností bude v konkrétním případě možno, v prospěch kterého, z konkurujících práv (vlastnické právo a právo dobrověrného nabyvatele) svědčí obecná idea spravedlnosti, a kterému je tudíž namístě dát v kolizi přednost.“ RNDr. příjmení přiznala, že od roku 1994 jednala s restituentkou jméno příjmení (předchůdkyní žalobce e)) o jejích restitučních nárocích v oblasti anonymizováno cihelny. Jednání vyústila v podpis dohody, jíž mělo být zajištěno, že jméno příjmení své vlastnické právo na příjmení po navrácení pozemků v restitučním řízení převede. Nyní projednávané pozemky patří mezi nejrozsáhlejší pozemky uprostřed nároky dotčené dané oblasti a je nemožné, že by o nich neměla tehdejší kupující povědomí. K dobrověrnému nabytí by navíc bylo třeba vynaložit obvyklou péči, což při obecné vědomosti o uplatněném restitučním nároku znamenalo učinit dotaz na pozemkový úřad. Poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2108/18-01 ze dne datum, dle něhož nemůže být dána dobrá víra nabyvatele, pokud s tehdejší oprávněnou osobou o nároku„ jen“ korespondovala a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4355/2017 ze dne 29. 11. 2017, dle něhož na základě dobré víry kupujícího v zápisu v katastru nemovitostí nelze nabýt vlastnické právo k nemovitosti, jestliže kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s § 5 odst. 3 zákona o půdě. Judikatura zmiňovaná v tzv. kauze anonymizováno je překonána, první věcí, kdy bylo rozhodováno o nároku žalobců a žalovaných, je věc vedená odvolacím soudem pod sp. zn. 44 Co 267/2014 a navazující usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4716/2015-276. Pokud jde o žalovaného 3), jde o stát, který je přímým adresátem zákazu převodu pozemků dle § 5 odst. 3 zákona o půdě. Vedle toho dřívější vlastník byl vůči tomuto pozemku v prokázané vědomosti o nároku přinejmenším od roku 2004. Proti žalovanému 3) bylo vedeno řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 83/2012, na základě žaloby žalobců na určení vlastnictví k jiné části tohoto pozemku, a to ode dne datum. Byly předloženy důkazy a skutečnosti specifikující nárok žalobců k celému pozemku a zároveň k celé oblasti. Připustil chybu v psaní, kdy u titulu žalovaného 3) je datum nabytí jiného pozemku předchůdcem žalovaného 4). Jde o kvazirestituční spor, kdy se osoby, jejichž předchůdcům byl pojednávaný majetek arizován a poté znárodněn, 28 let domáhají navrácení (a nyní intabulování) svého majetku a činí za tím cílem všechny zákonem požadované kroky. Oproti tomu stojí tvrzené vlastnické právo osoby, která prokazatelně věděla o uplatněném restitučním nároku, tento dále přinejmenším nezkoumala a která nabyla předmětné pozemky za zlomek tehdejší tržní hodnoty. Odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12-1 ze dne datum a Pl. ÚS 34/09-1 ze dne datum.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o.s.ř.), byla podána včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen do nákladových výroků.

6. Usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 70 Co 54/2020-396, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po jméno příjmení, a to tak, že v řízení bude na jejím místě pokračováno s jméno jméno příjmení. Žalobci doložili geometrické plány, které mají být nedílnou součástí rozsudku (č. l. 411). Dne datum (č. l. 415) žalobci sdělili, že geometrické plány jsou aktuální ohledně všech pozemků vyjma parc. číslo které byly sloučeny při revizi katastru. Je tedy třeba vyhotovení nového geometrického plánu pro rozdělení pozemků, kterým budou přidělena nová parcelní čísla. Dne datum (č. l. 421) žalobci sdělili, že ve výroku rozsudku nebyl uveden pozemek KN p. číslo k. ú. obec, byť byl uveden v žalobě. Usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 39 C 116/2018-429, soud prvního stupně připustil rozšíření žalobního petitu o určení spoluvlastnictví k části pozemku p. číslo označeného v geometrickém plánu číslo ze dne datum jako pozemek KN p. číslo O tomto pozemku následně rozhodl doplňujícím rozsudkem.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne datum se žalobci domáhali vydání rozhodnutí specifikovaného shora. Uvedli, že jim byly rozhodnutím Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj číslo – RBD ze dne datum vydány pozemky pozemkového katastru p. číslo k. ú. obec, nyní jde o:

a) pozemky p. číslo část pozemku číslo označenou v GP číslo 2012 (GP 1) jako číslo, k. ú. obec, které jsou intabulovány na právnická osoba, tato společnost fúzovala se právnická osoba, a.s.; právnická osoba nabyla pozemky na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi SKP a příjmení, schválené konkurzním soudem dne datum, příjmení pozemky vložila do základního kapitálu právnická osoba,

b) část pozemku p. číslo označená v GP1 jako pozemek p. číslo část pozemku p. číslo označená v GP1 jako číslo, části pozemku číslo, označené v GP jako pozemek p. číslo k. ú. obec, které jsou intabulovány na právnická osoba; nabyl je na základě kupní smlouvy z datum uzavřené mezi SKP a příjmení, schválené datum, která je vložila do základního kapitálu právnická osoba, který jej datum převedl na právnická osoba,

c) části pozemku p. číslo označené v GP číslo 2012 (GP2) jako p. číslo p. číslo k. ú. část obce, které jsou intabulovány na právnická osoba; nabyl ho na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi SKP a příjmení, schválené datum, ta je vložila do základního kapitálu právnická osoba, který pozemky převedl do základního kapitálu právnická osoba,

d) části pozemku p. číslo označené v GP2 jako p. číslo k. ú. část obce, které jsou intabulovány na ČR – AOPK; nabyl ho na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi SKP a příjmení, schválené datum, původně žalobce nesprávně uvedl, že nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi příjmení a SKP, kdy prodej byl schválen dne datum, pozemek vložen do základního kapitálu právnická osoba, který jej prodal právnická osoba a ten pak žalovanému 3),

e) části pozemku parcelní číslo označené v GP2 jako p. číslo p. číslo k. ú. část obce, které jsou intabulovány na právnická osoba který zfúzoval s právnická osoba, pozemky přitom nabyl na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi anonymizováno a anonymizováno, schválené datum, tedy nebyl dán předchozí souhlas, (fúzoval s právnická osoba). Dne datum podali návrh na vklad, ten byl dne datum zamítnut, neboť nenavazuje na dosavadní zápis. Dne datum byl na příjmení cihelny, s. p. prohlášen konkurz, SKP dne datum provedla soupis konkurzní podstaty s poznámkou„ ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok“. Dne datum byla na uplatnění restitučního nároku upozorněna pozemkovým úřadem. Pozemky navzdory tomu převedla na žalované, resp. jejich předchůdce.

V době uzavření kupních smluv bránil převodu pozemků řádně a včas uplatněný restituční nárok, o němž povinná věděla, stejně jako kupující příjmení, což se podává z prohlášení o společném postupu z datum, vyjádření příjmení ve věci 14 C. Žalobcům neuplynula lhůta k podání vylučovací žaloby, pozemek parcelní číslo k. ú. část obce byl v době prodeje součástí vylučovací žaloby. Otázkou platnosti nabývacích titulů se zabýval Nejvyšší soud ve věcech sp. zn. 29 Cdo 520/2016-320, 29 Cdo 4716/2015, 28 Cdo 3368/2016, v posledně zmíněné věci jde o stejné pozemky jen jiné části oddělené v jiném řízení KPÚ pro JMK na základě jiného rozhodnutí. Žalovaný 3) (č. l. 85) k žalobě uvedl, že je vlastníkem pozemku p. číslo k. ú. část obce. Pozemek byl na základě kupní smlouvy z datum převeden z SKP na RNDr. jméno příjmení. Poté vložen ve formě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu právnická osoba, a.s. Tato společnost převedla pozemek na právnická osoba na základ kupní smlouvy z datum, tato společnost převedla pozemek žalovanému 3) kupní smlouvou ze dne datum, tato byla schválena Ministerstvem životního prostředí datum. Žalovaný 3) je již pátým nabyvatelem nemovitostí, nebyl vyrozuměn o jakémkoliv právním nároku, nebyl personálně či jinak propojen s předchozími spoluvlastníky, nebyl účastníkem žádného restitučního řízení, ani o něm nebyl vyrozuměn. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 402/15 o nabytí od nevlastníka. Žalovaní 1), 2), 4) k žalobě uvedli, že pozemky p. číslo (pozemky 1) nabyla na základě kupní smlouvy z datum, schválené datum, RNDr. příjmení, která je vložila jako nepeněžití vklad do právnická osoba, v důsledku fúze sloučením podle projektu ze dne datum se vlastníkem stala společnost právnická osoba Pozemky p. číslo (pozemky 3) k. ú. obec nabyla na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s SKP RNDr. příjmení, která je vložila do základního kapitálu právnická osoba, který jej datum prodal právnická osoba Pozemek p. číslo k. ú. část obce (pozemky 3) nabyla na základě kupní smlouvy z datum uzavřené s SKP RNDr. příjmení (schválené datum), která vložila pozemek jako nepeněžitý vklad do právnická osoba, a.s., právnická osoba, a.s. poté splatila emisní kurz akcií právnická osoba, a.s. tímto pozemkem. Pozemek parcelní číslo (pozemky 4) nabyla na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s SKP, společnost právnická osoba (schválené datum), tato zanikla bez likvidace fúzí s právnická osoba na základě projektu z datum. příjmení prodej byl schválen soudy, a to pravomocným usnesením, kterým soud jako orgán státní moci jasně sdělil všem účastníkům kupních smluv, že prodej je po právní stránce možný a je lege artis. Důsledkem porušení ust. § 19 odst. 3 ZKV není absolutní neplatnost právního úkonu, je k dispozici žaloba na vyloučení náhradního peněžitého plnění, nikoli žaloba o určení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 317/2009, 29 Odo 394/2002, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, č. j. 20 Co 318/2007-336, dovolání proti rozsudku bylo Nejvyšším soudem zamítnuto rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 4062/2010). V posuzovaném případě vylučovací žaloba podána nebyla. Poukázali na kauzu anonymizováno. Pokud by k platnému nabytí nedošlo, došlo by k vydržení dle § 134 obč. zák., když již první nabyvatelé neměli pochybnost o nabytí vlastnického práva (dle 22 Cdo 417/98 stačí domnělý právní důvod, kdy posuzování DV má v řízení zásadní význam viz I. ÚS 2219/12). příjmení jméno datum; účinnost zákona o půdě – pozemky zapsány na list vlastnictví, k. ú. část obce, ve vlastnictví Brněnských cihelen, s. p. datum; uplatněn restituční nárok datum; prohlášen konkurz na majetek Brněnských cihelen, s. p., v likvidaci datum; soupis konkurzní podstaty s poznámkou„ ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok“ datum; upozorněna SKP Pozemkovým úřadem Brno datum; souhlas konkurzního soudu s prodejem pozemků ad a), b) datum; kupní smlouva mezi SKP a RNDr. jméno příjmení (schválená datum, ohledně nemovitostí ad a), b)) datum; právní moc souhlasu, SKP byl doručen – dle textu smlouvy souhlas v okamžiku uzavření dán nebyl –„ v případě, že nebude udělen souhlas soudu, nebo nebude-li vklad povolen, zavazuje se zástupce…“ datum; kupní smlouva mezi SKP a příjmení ( (schválená datum, ohledně nemovitostí ad c), d)) datum; kupní smlouva mezi právnická osoba a právnická osoba (č. l. 130), za obec Development jednající předseda představenstva příjmení datum; konkurznímu soudu doručeno doplnění, resp. upřesnění soupisu konkurzní podstaty o mj. pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ evidence nemovitostí (EN) číslo datum; příjmení vložila pozemky do kapitálu právnická osoba datum; kupní smlouva mezi SKP a příjmení (schválená datum, ohledně nemovitosti ad e)) datum; prohlášení o společném záměru a postupu sepsaný B. příjmení, SKP, právnická osoba v zastoupení J. příjmení a A. příjmení datum; převod nemovitostí (ad b) z právnická osoba na právnická osoba datum; převod nemovitostí ad e) z právnická osoba na právnická osoba datum; převod nemovitostí ad e) z právnická osoba na právnická osoba ; kupní smlouva mezi právnická osoba jednající Ing. příjmení a ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny (č. l. 88) datum; schváleno Ministerstvem životního prostředí datum; právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu datum; návrh na vklad datum; zamítnutí návrhu na vklad datum; fúze

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat. V této souvislosti je vhodné doplnit, že Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva zastávají shodně stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" a že odvolací soud "se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu" (z mnoha srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/12 ze dne datum s poukazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne datum ve věci příjmení příjmení proti Španělsku).

Jedinou výjimkou je skutkový závěr ohledně pozemku p. č. KN číslo, zde není mezi účastníky sporu o tom, že kupní smlouva mezi SKP a příjmení byla uzavřena dne datum a schválena soudem datum, pozemek byl ve formě nepeněžitého vkladu vložen do základního kapitálu právnická osoba, a.s. dne datum právnická osoba pozemek převedla na žalovaného 2) na základě kupní smlouvy ze dne datum, žalovaný 3) nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne datum.

9. Odvolací soud dle ustanovení § 213 o.s.ř. doplnil dokazování zejména o důkazy vztahující se k dobré víře kupujících a jejích právních nástupců, o vědomí SKP o uplatněném restitučním nároku ze spisu Krajského obchodního soudu sp. zn. 27 K 30/97. Konkrétně šlo o následující listinné důkazy:

a) výpis z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s., právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba k personálnímu propojení, resp. dobré víře

b) výpis z katastru nemovitostí, LV číslo k. ú. obec, list vlastnictví, číslo, číslo, k. ú. část obce k datum

c) ze spisu 27 K 30/97

i. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce dovolatele (právnická osoba) jako nabyvatel jednal v rozporu se zákonem (minimálně v tom, že uzavíral smlouvu se správcem konkurzní podstaty bez předchozího souhlasu konkurzního soudu se zpeněžením), není namístě uvažovat o nabývání majetku v dobré víře. obec víra totiž předpokládá omluvitelný omyl o (ne) existenci určité právně rozhodné skutečnosti. Obecně pak platí, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i literaturu a judikaturu v něm označené), kdy právní omyl může být omluvitelný pouze výjimečně (např. v případě objektivně nejasného znění zákona). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. Tato dobrá víra se přitom posuzuje nejen v době uzavření smlouvy, ale až do doby provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí – do nabytí vlastnického práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 22 Cdo 3418/2017). O nedostatku dobré víry právního předchůdce žalobce ostatně svědčí i to, že právnická osoba (jejímž předsedou představenstva byl Ing. příjmení – stejná osoba, která byla jednatelem právního předchůdce žalobce), vedla od roku 2004 (tedy před podáním návrhu na vklad) spor, v němž se domáhala nahrazení rozhodnutí Pozemkového úřadu vydaného dne datum, sp. zn. číslo, týkajícího se i vyčleněných pozemků (statutární orgán právního předchůdce žalobce tak věděl o uplatněném restitučním nároku), jakož i to, že bylo dne datum podepsáno prohlášení o společném záměru, jehož účastníkem byla rovněž právnická osoba (za níž jednal Ing. příjmení), jež mělo vyřešit restituční nároky k původnímu pozemku vzdáním se restitučních nároků právní předchůdkyní prvního žalovaného s výjimkou vyčleněných pozemků.

ii. Je možno poukázat i na to, že K. podala dne datum žalobu u Městského soudu v Brně (vedenou pod sp. zn. 48 C 44/2005) proti B. S. o stanovení povinnosti uzavřít s ní kupní smlouvu ohledně převodu specifikovaných pozemků, k níž doložila jednak rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne datum, sp. zn. číslo (pravomocné dne datum), týkající se restitučního nároku B. S. a původní žalobkyně a), žalobce b) a F. K., a dále předložila„ prohlášení o společném záměru a postupu“ - dohodu o narovnání vzájemných vztahů uzavřenou B. Sch., správkyní konkurzní podstaty úpadce, A. (zastoupenou předsedou představenstva K.) a K. (která je přílohou spisu), v níž se B. S. zavázala ve prospěch A. vzdát se restitučních nároků mimo jiné i ke všem částem původního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, tedy před tím, než A. tento pozemek vložila notářským zápisem do W. (jejímž předsedou představenstva byl od datum K. a místopředsedkyní představenstva byla K.).

10. Z těchto důkazů učinil následující zjištění:

Z výpisů z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že stav zápisu v katastru nemovitostí se od rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil.

K vědomosti SKP o uplatnění restitučního nároku

a) Odvolací soud poukazuje na dopis SKP z datum zmíněný shora, v němž SKP uvádí:„ Pokud jde o prodej pozemků RNDr. příjmení, je situace obdobná. O pozemky v tomto území projevoval kromě mnoha jiných zájem Ing. příjmení, ředitel firmy právnická osoba, která má v těsném sousedství pozemky, které jeho firma vlastní. Byl z toho důvodu ochoten zaplatit vždy více než ostatní zájemci a byl rovněž obeznámen se situací, že na některé pozemky, resp. jejich části, byl uplatněn restituční nárok, a rovněž mi sdělil, že ohledně jednání o koupi je v kontaktu přímo s p. příjmení, opatrovníkem a manželem restituentky. Po několika jednáních jsme dospěli k závěru, že dokud pozemkový úřad alespoň nevymezí pozemky (jejich nové hranice a p. č. – s restitucí zároveň probíhají pozemkové úpravy), které jsou určeny k vydání, není možné žádnou kupní smlouvu uzavřít. Poté, kdy mi pozemkový úřad jako účastníkovi zaslal 4 GP, jsem si pozemky tam určené k vydání B. S. nechala odborně zakreslit do snímku pozemkové mapy.“ Tedy o pozemky projevil zájem nejprve manžel kupující, následně byly pozemky koupeny příjmení, příjmení byl v době vkladu pozemků do právnická osoba, a.s., správcem vkladů, zakladatelem a následně předsedou představenstva (viz prohlášení správce vkladu na č. l. 91, notářský zápis ze dne datum na č. l. 116 a výpis z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s.). příjmení tedy o tom, že je uplatněn restituční nárok po jméno příjmení a příjmení příjmení věděl.

b) Ing. jméno pak dne datum informoval konkurzní soud o prodeji pozemků příjmení právnická osoba, a.s., s tím, že předsedou představenstva právnická osoba, je příjmení, dozorčí rady příjmení, kterou varoval před koupí pozemků. jméno zaslal dopis rovněž členům představenstva a dozorčí rady právnická osoba (jméno Trtílek, Ing. jméno příjmení, Ing. příjmení jméno, jméno příjmení), informoval je, že příjmení před krokem varoval, s tím, že SKP věděla o vzneseném restitučním nároku, upozorňuje a radí jim stáhnout žádost o převod.

c) Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s. odvolací soud zjistil, že předsedou představenstva byl od datum do datum Ing. příjmení příjmení, CSc., předsedkyní dozorčí rady od datum do datum RNDr. jméno příjmení. Společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s právnická osoba, a.s. jako nástupnickou společností.

d) Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s. odvolací soud zjistil, že Ing. příjmení příjmení byl od datum do datum předsedou představenstva, RNDr. jméno příjmení byla od datum do datum místopředsedkyní představenstva, poté do datum členkou představenstva. Z listin, které provedl soud prvního stupně se podává, že projekt fúze právnická osoba, a.s. a právnická osoba podepsal dne datum za společnost právnická osoba příjmení příjmení, CSc., ten byl rovněž správcem vkladu do právnická osoba, a.s. (viz prohlášení správce vkladu ze dne datum), a spolu s manželkou příjmení jméno příjmení zakladatelem právnická osoba, a.s. (viz notářský zápis z datum).

e) Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s. odvolací soud zjistil, že příjmení byla od datum do datum členkou představenstva, příjmení byl rovněž členem představenstva od datum do datum. Jménem společnosti jednal a podepisoval vždy společně předseda představenstva a jeden člen představenstva.

f) Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba (původně právnická osoba) soud zjistil, že příjmení byl od datum do datum předsedou představenstva, příjmení byla od datum do datum místopředsedkyní představenstva, od datum do datum členkou představenstva.

g) Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba, s.r.o. soud zjistil, že příjmení by od datum do datum jednatelem společnosti, společníkem společnosti byl od datum do datum, od datum do datum byla společníkem právnická osoba (jejímiž jednateli byli příjmení), a od datum do datum společnost právnická osoba

K dobré víře žalovaných, resp. jejich předchůdců

h) K personálnímu propojení žalovaných 1), 2), 3) se z důkazů provedených soudem prvního stupně se dále podává, že:

iii. V posuzované věci z obsahu spisu mj. vyplývá, že při jednání u odvolacího soudu dne datum žalobci zpochybnili dobrou víru nabyvatelky K. při nabytí vlastnického práva k původním dvěma pozemkům dle kupní smlouvy ze dne datum poukazem na obsah jejího vyjádření ze dne datum v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 52/2001 podaném k žalobě restituentky B. S. proti žalovaným: 1) správkyni konkurzní podstaty úpadce, 2) M. P. a 3) K., za účasti vedlejšího účastníka příjmení o určení neplatnosti kupních smluv, jímž odvolací soud provedl důkaz. V tomto podání K. k průběhu tohoto řízení uvedla, že dne datum a dne datum uzavřela se správkyni konkurzní podstaty úpadce kupní smlouvy na pozemky (mj.) p. č. XY a p. č. XY, že (i) tyto pozemky byly vloženy do A. a že v době podání žaloby už tato společnost byla vlastníkem uvedených pozemků – viz LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY.

iv. Z obsahu spisu a z výpisů z obchodních rejstříků se dále podává, že A. (jejíž zakladatelkou byla K., která oba původní pozemky do této společnosti vložila jako nepeněžitý vklad) vznikla dne datum, přičemž předsedou jejího představenstva byl od tohoto data do datum K. a předsedkyní dozorčí rady ve stejném období byla K.), že W. (do něhož A. vložila notářským zápisem ze dne datum pozemek p. č. XY a jíž A. kupní smlouvou ze dne datum prodala pozemek p. č. XY) vznikl dne datum, přičemž od tohoto data byl předsedou jeho představenstva K. a místopředsedkyní představenstva byla K., přičemž tato situace trvala i v době uzavření kupní smlouvy ze dne datum o převodu pozemku p. č. XY z W. na žalovanou 1).

v. Dne datum podepsali příjmení za právnická osoba a příjmení spolu s jméno příjmení a SKP prohlášení o společném postupu (č. l. 184), týkalo se mj. pozemků p. číslo.

i) Žalovaní 1), 2), 4) tak nemohli být v dobré víře, když měli vědomost o uplatněném restitučním nároku. Pokud jde o konkrétní pozemky, pak shora bylo uvedeno, že část z nich byla pojata do srovnávacího sestavení parcel, další pak – konkrétně p. číslo k. ú. část obce, číslo k. ú. obec byly součástí Dohody o společném záměru a p. číslo k. ú. část obce byly součástí žaloby ve věci 14C 52/2001. Dlužno podotknout i to, že SKP věděla o tom, že restitucí jsou dotčeny pozemky v rozsáhlém území, právě proto s prodeji skončila (květen 2000), když sama nedokázala vyhodnotit, které pozemky přesně restitucí jsou dotčeny a které nikoliv. Tuto pochybnost měl i likvidátor povinné osoby, a proto ani on k prodejům nepřistupoval.

Doručení dopisu pozemkového úřadu

Žalovaní namítali, že SKP nebyl doručen dopis pozemkového úřadu ze dne datum. Jak tento dopis, tak přípis SKP adresovaný pozemkovému úřadu z datum však jsou obsahem konkurzního spisu, tedy dopis z datum musel být SKP doručen (č. l. 1021 konkurzního spisu).

ODVOLACÍ NÁMITKY

11. Žalovaní 1), 2), 4) namítali, že SKP neměla povědomí o uplatněných restitučních nárocích k předmětnému pozemku, na případ tak nelze aplikovat § 68 ZKV.

Odvolací soud dospěl k závěru, že SKP o uplatněném restitučním nároku k předmětným pozemkům věděla, do soupisu konkurzní podstaty k nim dopsala poznámku o uplatněném restitučním nároku. Přípis pozemkového úřadu jí byl doručen, když je obsahem konkurzního spisu (č. l. 1021 – přípis SKP adresovaný pozemkovému úřadu z datum, č. l. 1021 - odpověď magistrátu z datum). Její vědomost se dále podává z listin provedených k důkazu odvolacím soudem i prohlášení o společném záměru a postupu z datum (o němž bude pojednáno níže). Její postup byl velice laxní, místo toho, aby spolupracovala s restituenty, bránila se v odpovědích na jejich prosby, aby pozemky neprodávala, tím, že neprodává pozemky dotčené restitucí, přestože činila opak.

12. Dále žalovaní 1), 2), 4) namítali, že dle tzv. kauzy Alreo (20 Co 318/2007-336, 28 Cdo 4062/2010, III. ÚS 762/11) platí, že pokud restituent právo neuplatní vylučovací žalobou, zůstává mu právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkurzní podstaty, nelze mu přiznat existenci vlastnického práva.

a) Zde odvolací soud poukazuje na vyjádření žalobců, judikatura v tzv. kauze Alreo se na daný případ neuplatní, naopak uplatní se následující judikatura:

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 29 Cdo 520/2016, dle kterého: Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce soupisu majetku do konkurzní podstaty a jeho zpeněžování ustálena v těchto závěrech: Ustanovení § 68 odst. 1 ZKV nelze vykládat izolovaně, nýbrž v rámci stanoveném zákonem o konkurzu a vyrovnání, a to zejména ve vazbě na § 2 odst. 3, § 6, § 17 a § 18 ZKV. Vyjde-li najevo, že správce konkurzní podstaty při plnění výše uvedené povinnosti sepsal do soupisu majetku konkurzní podstaty i věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (k tomu, které zákony lze zahrnout mezi tzv. restituční zákony, viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Odo 426/2005, uveřejněného pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má tato skutečnost za následek, že ohledně takových věcí správce konkurzní podstaty nenabývá práv, které zákon o konkurzu a vyrovnání standardně se soupisem majetku konkurzní podstaty spojuje, zejména pak není oprávněn takové věci zpeněžit, a to až do doby, dokud včas uplatněné restituční nároky nebyly zamítnuty. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 1307/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2012, pod číslo.

b) Z takto ustaveného judikatorního rámce plyne, že právní závěry odvolacího soudu v dané věci se nijak neprotiví ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Převodu vyčleněných pozemků z konkurzní podstaty úpadce do vlastnictví právnická osoba nejdříve bránilo uplatnění restitučních nároků žalovanými (§ 68 odst. 1 ZKV) a dále od datum vylučovací žaloba (§ 19 odst. 3 ZKV). Vydání souhlasu konkurzního soudu s převodem pak na věci nic nemění, když souhlas je předpokladem platnosti smlouvy, tj. musí podpisu smlouvy, kterou se převádí majetek z konkurzní podstaty, předcházet (a ne po takřka dvou měsících následovat).

c) Poukazuje-li dovolatel na závěry uvedené v R 81/2005 (chránící nabyvatele majetku z konkurzní podstaty), pak pomíjí, že závěry tam přijaté je možno aplikovat pouze při splnění všech dalších podmínek zpeněžování majetku sepsaného v konkurzní podstatě (jak dovolatel sám přiléhavě uvádí„ pokud byl pozemek sepsán do konkurzní podstaty a řádně zpeněžen“). Mezi tyto podmínky patří, že zpeněžovaný majetek se po celou dobu převodu (tj. u nemovitostí od uzavření smlouvy do doby provedení vkladu) nachází v soupisu konkurzní podstaty, že tento majetek není dotčen včas uplatněným nárokem jiné osoby (na vyloučení takového majetku z konkurzní podstaty), případně byl takový nárok pravomocně zamítnut, jakož i existence předchozího souhlasu soudu s prodejem dotčeného majetku. Ochrana nabyvatele takového majetku se nevztahuje na důvody neplatnosti smlouvy mající původ v porušení norem konkurzního práva (např. § 19 odst. 3, § 27 odst. 2 či § 68 odst. 1 ZKV).

d) Z výše uvedeného plyne, že závěry učiněné v R 81/2005 nejsou v poměrech dané věci použitelné a že důvod připustit dovolání nemůže být založen ani poukazem dovolatele na aplikaci těchto závěrů v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4062/2010. Toto rozhodnutí vykazuje skutkové odlišnosti (předchozí souhlas soudu se zpeněžením majetku z konkurzní podstaty, nabytí vlastnického práva před podáním vylučovací žaloby) a právní posouzení (učiněné v tomto rozhodnutí) se vztahuje pouze ke střetu § 5 odst. 3 zákona o půdě a zákona o konkurzu a vyrovnání.

e) Soud prvního stupně pak správně vyšel i z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 10/16:

f) Z uvedeného judikatorního rámce je zřejmé, že názor žalovaných je nesprávný. Kupní smlouvy uzavřené mezi SKP a příjmení či společností právnická osoba jsou neplatné, byly uzavřeny v rozporu s ust. § 5 zákona o půdě, § 68 ZKV, když správkyně konkurzní podstaty věděla o uplatněném restitučním nároku, přesto nemovitosti sepsala do soupisu konkurzní podstaty, poté prodala, ač neuložila žalobcům podat vylučovací žalobu, žalobci nemají jen nárok na vydání výtěžku zpeněžení, ale na vydání nemovitostí.

13. Konečně žalovaní 1), 2), 4) namítali, že příjmení i její právní nástupci byli v dobré víře o vlastnictví pozemku, z žádného důkazu nevyplývá, že by příjmení řešila s jméno příjmení konkrétní žalované pozemky, nebyla účastníkem žádného řízení, kde by se řešily. příjmení příjmení a společnost právnická osoba uzavřely s SKP, coby úřední osobou, kupní smlouvy, uzavření bylo schválenou usnesením soudu, pak musely být přesvědčeny o legitimitě uzavření smluv.

a) Pokud jde o předpoklady vydržení (podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.)), když ve hře je hlavně dobrá víra, či její absence, pak odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021, dle něhož„ vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel, tj. ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. l obč. zák. je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000). K posouzení právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, Nejvyšší soud zaujal právní názor již v rozsudku ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, publikovaném v časopise Soudní rozhledy číslo ročník 2001, pod číslo podle kterého tuto otázku je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a že je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. obec víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

b) K uvedené otázce se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, který v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 50/04, uvedl:„ Při posuzování otázky, zda byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité (běžné) opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl, respektive mohl mít, během vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (vycházející z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti).“

c) Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018 sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 Vzhledem k tomu, že právní předchůdce dovolatele (právnická osoba) jako nabyvatel jednal v rozporu se zákonem (minimálně v tom, že uzavíral smlouvu se správcem konkurzní podstaty bez předchozího souhlasu konkurzního soudu se zpeněžením), není namístě uvažovat o dovolatelem tvrzeném nabývání majetku v dobré víře. obec víra totiž předpokládá omluvitelný omyl o (ne) existenci určité právně rozhodné skutečnosti. Obecně pak platí, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i literaturu a judikaturu v něm označené), kdy právní omyl může být omluvitelný pouze výjimečně (např. v případě objektivně nejasného znění zákona). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001.

d) K dobré víře právnické osoby se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021 (týká se účastníků řízení):

e) Nejvyšší soud se dále v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021 zabýval rozdíly mezi nabytím od nevlastníka a vydržením, u obou institutů je však nutná dobrá víra.

f) Odvolací soud poukazuje také na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3089/2015 dle něhož„ je třeba, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl v této souvislosti opravdu v dobré víře.“

g) Dále pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2806/2007 podle kterého výkladem ustanovení § 446 obch. zák., ve znění účinném od datum, pro věc rozhodném, se zabýval Ústavní soud v nálezu pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 75/04, uveřejněném pod číslo Sb. jméno zdůraznil (odkazuje na svá předchozí rozhodnutí, zmíněná ve vyjádření prvního žalovaného a zabývající se výkladem § 446 obch. zák., ve znění účinném do datum), že označené ustanovení„ významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně vyloučit jakékoliv jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Z toho důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele.“ Z těchto závěrů Ústavního soudu vychází ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud. K závěru, podle kterého„ v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, je nutné, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře“, srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005, ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 32 Cdo 44/2007, ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2343/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 852/2009.

h) Konečně odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 520/2016 (týká se účastníků řízení):

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že jak kupující RNDr. příjmení, právnická osoba, s.r.o., tak právnická osoba, a.s., právnická osoba, právnická osoba (nyní právnická osoba), právnická osoba nebyly v dobré víře o tom, že jim vlastnické právo k nemovitostem náleží. Předně nebyl dán předchozí souhlas s uzavřením kupní smlouvy ohledně pozemků p. číslo kdy kupní smlouva byla uzavřena datum, ale souhlas konkurzního soudu byl dán datum, ohledně pozemků p. číslo byla kupní smlouva uzavřena datum, souhlas byl dán datum, ale usnesení nabylo právní moci až datum, u pozemku p. číslo byla kupní smlouva uzavřena datum, souhlas byl dán datum, právní moci rozhodnutí nabylo datum, dále pak příjmení věděla o uplatněném restitučním nároku, věděl o něm i její manžel příjmení jméno příjmení, CSc., který s SKP o koupi pozemků jednal, pokud vědomost byla dána u nich, byla dána u výše uvedených společností. Oba byli zakladateli právnická osoba, a.s., Kokous byl předsedou představenstva právnická osoba, a.s. a příjmení místopředsedkyní představenstva a členkou představenstva. příjmení podepisoval za společnost právnická osoba projekt fúze. V dobré víře nebyla ani právnická osoba, s.r.o. za kterou kupní smlouvu ze dne datum podepisoval Ing. obec Kokous, CSc. (č. l. 37). právnická osoba a právnická osoba zanikly bez likvidace sloučením, když jejich mění přešlo na nástupnickou společnost právnická osoba (viz projekt fúze ze dne datum). Pokud pak jde o právnická osoba, a.s. (akutálně právnická osoba), pak zakladatelem společnosti byl Ing. příjmení příjmení (viz č. l. 134), který byl do 2020 předsedou představenstva, když příjmení byla do 2014 místopředsedkyní představenstva, do 2020 pak členkou představenstva. Pokud pak jde o právnická osoba, a.s., pak za tuto společnost kupní smlouvu podepsal příjmení, který byl spolu s příjmení členem představenstva od 2003 do 2014 (viz shora). S ohledem na absenci dobré víry pak nemohli žalovaní 1), 2), 4) nabýt vlastnické právo ani vydržením, ani nabytím od nevlastníka.

15. Pokud jde o žalovaného 3), pak pozemek p. číslo k. ú. část obce byl SKP převeden na příjmení datum, souhlas byl udělen datum, právní moci rozhodnutí nabylo datum. Poté byl vložen ve formě nepeněžitého vkladu do právnická osoba, a.s. (datum), následně převeden na právnická osoba (datum) a následně na žalovaného 3) dne datum, kdy za právnická osoba jednal Ing. obec Kokolus. Ministerstvem životního prostředí byla smlouva schválena datum. Všichni, vyjma žalovaného 3), věděli o tom, že jde o akty neplatné (věděli o uplatněném restitučním nároku), nemovitosti však převáděli dál.

16. Co se týče právního hodnocení, zde se odvolací soud zabýval tzv. nabytím nemovitostí od nevlastníka, resp. nabytí nemovitostí od neoprávněného a posouzením dobré víry třetího žalovaného (ze všech žalovaných jediný žalovaný 3) mohl být v dobré víře) jako nabyvatele, a to ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne datum. Zde si odvolací soud dovoluje odkázat zejména na body 34 a násl. nálezu. Kdy dobrověrnému nabyvateli svědčí minimálně právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je též ochrana legitimního očekávání nabytí majetkové hodnoty (bod 34). Kdy sama nutnost ochrany dobrověrného nabyvatele ještě neznamená, že by obdobnou ústavní ochranu nebylo nutno poskytnout též vlastnickému právu původního vlastníka.

17. Jde tedy o střet dvou základních práv (bod 35). A tedy musí soud postupovat podle judikatury Ústavního soudu při střetu dvou základních práv (bod 36). První krok – identifikace dotčených práv – střet práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku a vlastnického práva původního vlastníka (tedy vedle čl. 1 Dodatkového protokolu čl. 11 Listiny). Druhý krok – zachovat maximum z obou dotčených práv – záleží na okolnostech jednotlivého případu. Třetí krok – zohlednit jak obecné skutečnosti a souvislosti dopadající na všechny případy řešeného typu, tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu. V Bodech číslo Ústavní soud uvádí, co je třeba zváživ v rámci obecných souvislostí.

18. K těmto bodům odvolací soud uvádí následující:

a) Žalovaný 3) je orgánem státu, nikoliv tedy jednotlivcem jednajícím v dobré víře v akt státu.

b) Žalovaný 3) je orgánem státu, který vytvořil pravidlo o zákazu převodu, které je vtěleno do zákona, zatímco u nabytí od nevlastníka došlo k prosazení tohoto nabytí cestou judikatury ústavního soudu.

19. Důvěra v akty státu byla v posuzovaném případě dána na obou stranách sporu (body číslo), kdy žalobci získali pozemek tzv. v restituci, na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalovaný 3) pak jednal s důvěrou v zápis v katastru nemovitostí a rovněž jeho vlastnické právo bylo katastrálním úřadem zapsáno.

20. Neplatí to, co Ústavní soud uvádí v bodě 42 nálezu, tedy, že vlastník nemovitosti vystupuje jako účastník smlouvy, a tudíž si je vědom i řízení před katastrálním úřadem, a tedy může (zde nemůže) dojít ke slovu i obecná právní zásada, podle níž práva náležejí bdělým, a to na rozdíl od dobrověrného nabyvatele, který se nijak nepodílel na předchozích zápisech do evidence. Zde se žalobci nijak nepodíleli na zápisu v katastru.

21. Neuplatní se ani to, co je uvedeno v bodu 43 nálezu, tedy, že by z pohledu možnosti vědomosti o případné absolutní neplatnosti převodní smlouvy byly v silnější pozici původní vlastníci nežli následní dobrověrní nabyvatelé. Žalobci se na převodních smlouvách nijak nepodíleli.

22. Konečně neuplatní se ani to, co je uvedeno v bodě 44 nálezu, že by institut absolutní neplatnosti jako následek vadných právních úkonů byl nadužíván. V posuzovaném případě není možné o nadužívání hovořit. Kdy SKP porušila blokační ustanovení § 5 zákona o půdě a § 68 ZKV a převedla pozemek předchůdcům žalovaného 3), kteří o porušení těchto ustanovení věděli, když věděli o uplatněném restitučním nároku, stejně jako věděli o tom, že o něm ví i SKP.

23. V rámci konkrétních okolností případu je třeba zohlednit (bod 45):

a) délku doby, která uběhla od vadného zápisu do katastru nemovitostí, než se původní vlastník začal domáhat svého práva – v posuzovaném případě se žalobci domáhali svého práva již před převody nemovitostí ze SKP na příjmení, a rovněž bezprostředně poté, a to ve vztahu k SKP a konkurznímu soudu. Poté, co nabyli nemovitosti, tj. datum, podali návrh na vklad datum,

b) okolnosti, za nichž k takovému absolutně neplatnému právnímu úkonu a zápisu do katastru nemovitostí došlo – tyto byly popsány shora a svědčí ve prospěch žalobců,

c) zda při tom byl spáchán trestný čin – tato skutečnost nebyla prokázána, leč jednání SKP je zarážející; bylo zde obrovské pochybení správkyně konkurzní podstaty i konkurzního soudu, tedy státních orgánů, nebýt těchto pochybení, nebyl by žalovaný 3) zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník,

d) zda se původní vlastník mohl opravdu účastnit předmětného katastrálního řízení – žalobci se předmětného katastrálního řízení nemohli účastnit,

e) žalovaný 3) nevynaložil investice (viz sdělení zástupkyně žalovaného 3) na jednání odvolacího soudu); i kdyby však investice vynaložil, ve světle předchozích argumentů by to na rozhodnutí odvolacího soudu nic nezměnilo.

24. Odvolací soud poukazuje na bod 46. nálezu dle něhož:„ pokud dojde k podvodnému převodu…bude mít v eventuálním vlastnickém sporu následný dotčený dobrověrný nabyvatel vůči původnímu vlastníku zpravidla velmi oslabenou pozici. V převážné většině takových případů totiž bude z hlediska obecné idey spravedlnosti prvořadé obnovit vlastnický vztah původního vlastníka...“ V posuzovaném případě všichni předchůdci žalovaného 3) věděli o tom, že nemovitosti jsou převáděny v rozporu se zákonem. Tudíž přesto, že takové jednání nebylo předmětem trestního řízení, jde o závažnou skutečnost, která hraje v neprospěch žalovaného 3).

25. Dále odvolací soud poukazuje na následující skutečnosti:

a) jde o kvazirestituční spor, pozemky byly znárodněny, restituenti se 28 let domáhají jejich„ vydání“,

b) žalobci udělali vše, co mohli, uplatnili restituční nárok, zjistili, že povinný subjekt se ocitl v konkurzu, čile korespondovali s SKP a konkurzním soudem, které na restituce upozorňovali,

c) předchůdci žalovaného 3) věděli o uplatněném nároku,

d) dne datum byla podána žaloba o určení vlastnictví k jiné části pozemku pod sp. zn. 41 C 83/2012 (odvolacím soudem posuzovaná pod sp. zn. 44 Co 374/2014),

e) stejné věci by měly být posouzeny stejně: a) věc vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 34 C 122/2018 (poz parcelní číslo), b) věc vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 41 C 83/2012 (u Krajského soudu v Brně pak pod sp. zn. 44 Co 374/2014).

ZÁVĚRY ODVOLACÍHO SOUDU

26. Kupní smlouvy uzavřené mezi SKP a příjmení, SKP a právnická osoba jsou neplatné, protože byly uzavřeny v rozporu s § 68 ZKV, když SKP věděla o uplatnění restitučního nároku, který byl uplatněn řádně a včas, dále proto, že usnesení o udělení souhlasu s prodejem nabylo právní moci až poté, co byly kupní smlouvy uzavřeny. příjmení ani společnost právnická osoba nebyly v dobré víře, že jim pozemky patří po dobu 10 let (vydržecí doba), protože o uplatněném restitučního nároku rovněž věděly, navíc dle textu kupní smlouvy věděly o tom, že souhlas s uzavřením kupních smluv nebyl dán před jejími uzavřeními (odvíjeno od právní moci usnesení). Právní nástupci nebyli rovněž v dobré víře, nemohli tak nabýt pozemky ani vydržením, ani tzv. nabytím od nevlastníka, když o tom, že příjmení pozemek neplatně nabyla, věděli. Jediný, kdo byl v dobré víře byl žalovaný 3), zde však k nabytí vlastnického práva od nevlastníka nedošlo, když právo žalobců vyšlo z poměřování vítězně.

27. S ohledem na vše uvedené odvolací soud napadený rozsudek v I. a II. výroku jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.

NÁKLADY

28. Soud prvního stupně ovšem pochybil ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. a IV. výrok), když při určení nákladů řízení vycházel z chybné tarifní hodnoty předmětu řízení. V daném řízení šlo o určení práva k nemovitostem, tedy správně měl soud prvního stupně vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a nikoliv ve výši 35 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT. Dále soud prvního stupně pochybil, pokud žalované zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům společně a nerozdílně, když v daném řízení nemají účastníci postavení nerozlučných společníků, neboť každý z žalobců v řízení uplatňuje ochranu vlastního práva. Bylo tedy nutné o nákladech řízení rozhodnout ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť.

29. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobci a žalovaným 3) odvolací soud aplikoval ust. § 150 o.s.ř., které v souladu s ustálenou judikaturou:„ má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení“ (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 237/05), a umožňuje, aby soud výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů řízení zcela, nebo z části nepřiznal (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 635/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013). Odvolací soud má v tomto případě za to, že přiznání náhrady nákladů řízení by s ohledem na průběh sporu bylo zjevně nespravedlivé, a to vzhledem k tomu, že žalovaný 3) byl dle zjištění odvolacího soudu v dobré víře a jeho neúspěch ve věci byl pouze otázkou poměřování (viz vše uvedené shora).

30. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil II. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobci a) až d) tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 551,67 Kč, sestávající z: ⟪LB:lb_001⟫ -) číslo (1/3 z ¼) ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu v částce 5 000 Kč, tedy 416,67 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ -) 1/3 z odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 14 880 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, po snížení o 20 % při společném zastoupení dle § 12 odst. 4 AT činí sazba za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 5 úkonů á 2 480 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne datum, vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného 4. ze dne datum a účast na jednání soudu prvního stupně dne datum a datum, které trvalo více jak dvě hodiny), a 2 půlúkony á číslo (vyjádření k odvolání žalovaného právnická osoba proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o vstupu dalšího účastníka řízení na straně žalobců ze dne datum a účast na vyhlášení rozsudku dne datum), tj. 4 960 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) číslo (1/3 z ¼) ze 7 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 175 Kč.

31. Dále odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil II. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (§ 150 o.s.ř.).

32. Podle § 220 o.s.ř. změnil odvolací soud i III. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobcem e) tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci e) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 371,34 Kč, sestávající z: ⟪LB:lb_001⟫ -) 1/3 odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 3 100 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, tj. 1 úkon á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení), tedy 1 033,34 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ -) 1/3 z 1 režijního paušálu á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 100 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) 1/3 z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, tj. 238 Kč, když právní zástupce žalobce e) je plátcem DPH.

33. Konečně podle § 220 o.s.ř. změnil odvolací soud i III. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobcem e) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (§ 150 o.s.ř.).

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d), kteří byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů odvolacího řízení, částku 11 893,18 Kč, sestávající z: ⟪LB:lb_001⟫ -) 1/3 z odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 7 440 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, po snížení o 20 % při společném zastoupení dle § 12 odst. 4 AT činí sazba za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 3 úkonů á 2 480 Kč (vyjádření žalobců k odvolání žalovaných ze dne datum, podání ze dne datum – upřesnění žalobního petitu a účast na jednání odvolacího soudu dne datum), tj. 2 480 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ -) číslo (1/3 z ¼) ze 3 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 75 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ -) 1/3 hotových výdajů za vyhotovené kopie geometrického plánu v celkové částce 27 239,52 Kč, tedy 9 079,84; ⟪LB:lb_004⟫ -) 1/3 náhrady hotových výdajů spočívající v ceně jízdného k jednání soudu dne datum (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s ů 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb.), tj. vlakové jízdné z obec do obec a zpět v celkové hodnotě 775 Kč, tedy 258,34 Kč.

35. Žalobce e) byl sice v odvolacím řízení také zcela úspěšný, avšak jeho právní zástupce žádné úkony právní služby neučinil. Odvolací soud proto rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanými 1), 2), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

36. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) odvolací soud rozhodl v souladu s § 150 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (viz odůvodnění změny náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně uvedené výše).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.