KSBR 31 A 91/2022-76

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph. D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: DOPAZ s.r.o., IČO: 60701200 sídlem Horní Poříčí 123, 679 62 Horní Poříčí zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Bečvářem sídlem Dřevařská 855/12, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2022, č.j. KUZL 69579/2022, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

I. Předmět řízení

Městský úřad Uherský Brod, Odbor správní (dále jen „správní orgán prvního stupně“), vydal rozhodnutí ze dne 15. 6. 2022, č. j. MUUB/59680/2022/OSD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) zákonač. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Přestupek měl spočívat v tom, že žalobce dne 21. 7. 2021 provozoval na silnici I/50 v katastrálním území Starý Hrozenkov jízdní soupravu, která při kontrolním vážení překročila jednak největší povolenou hmotnost na hnací nápravu u osyč. 2 [jak je stanovena v § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva dopravyč. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel; dále jen „vyhláškač. 209/2018 Sb.“] nejméně o 0,50 t, jednak největší povolenou hmotnost silničního vozidla [jak je stanovena v § 5 odst. 2 písm. a) vyhláškyč. 209/2018 Sb.] nejméně o 1,84 t (výrok I.). Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 18 000 Kč (výrok II.) a povinnost k náhradě nákladů řízení. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, č. j. KUZL 69579/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Stanoviska účastníků řízení

Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí s ohledem na neexistenci opatření obecné povahy, které by upravovalo metrologické a technické vlastnosti měřidla, jež bylo v daném případě použito. Použitá nízkorychlostní váha je stanoveným měřidlem dle písm. b) položkyč. 2.1.3 přílohy vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchoduč. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu (dále jen „vyhláškač. 345/2002 Sb.“). Dne 1. 1. 2009 nabyla účinnosti novela zákonač. 505/1990 Sb., o metrologii, (dále jen „zákon o metrologii“) provedená zákonemč. 481/2008 Sb. (dále též jen jako „novela“), která zavedla pro stanovená měřidla požadavek na splnění metrologických vlastností stanovených opatřením obecné povahy vydaným Český metrologickým institutem. Opatření obecné povahy má být vydáno na každé stanovené měřidlo. Veškerá schvalování a ověřování stanovených měřidel zahájená po 1. 1. 2009 musí splňovat podmínky dle opatření obecné povahy. To se v daném případě nestalo. To, že Český metrologický institut žádné opatření obecné povahy ve vztahu k použité nízkorychlostní váze nevydal, nemůže jít k tíži žalobce. Výsledek měření provedeného váhou, která nebyla schválena a ověřena způsobem předvídaným zákonem o metrologii ve znění novely účinné od 1. 1. 2009, nemůže v přestupkovém řízení sloužit jako důkaz. Žalobce dále namítá, že při kontrole nebyl zjišťován stav znečištění vozidla, ačkoli je to nezbytné pro posouzení překročení největší povolené hmotnosti. Na závěr žalobce namítá, že se odpovědnosti za přestupek zprostil ve smyslu § 21 odst. 1 zákonač. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť pravidelně školí své řidiče a jím provozované vozidlo bylo osazeno integrovaným měřicím zařízením.

Žalovaný setrval na názoru, že platnost vydaných certifikátů o schválení typu nebyla novelou zákona o metrologii nijak dotčena. Při ověřování měřidla se posuzují požadavky, které byly rozhodné při jeho uvedení do oběhu. Žalovaný neměl pochybnosti o výsledcích měření, poněvadž měřidlo je každoročně ověřováno. Znečištění vozidla, které by mělo za následek připuštění překročení největší povolené hmotnosti vozidla, zjištěno nebylo. Muselo by se jednat o znečištění zjevné a významné. Zproštění odpovědnosti za přestupek nastává jen ve výjimečných případech. Pouhé zabudování vážního zařízení ve vozidle tuto výjimečnost nenaplňuje.

Ve svém dalším vyjádření žalobce především opakuje a rozvíjí svou námitku neexistence opatření obecné povahy předvídaného zákonem o metrologii.

V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

III. c) Zproštění odpovědnosti za přestupek

Žalobce tvrdí, že za přestupek neodpovídá, jelikož učinil veškeré preventivní kroky, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby k překročení největší přípustné hmotnosti nedošlo. Celková hmotnost jízdní soupravy bez započtené tolerance vážení činila jen 35,94 t, byla tedy podle něj hluboko pod povolenou hmotností dané konfigurace jízdní soupravy. Žalobce pravidelně školí své řidiče. Nemůže „na dálku“ ovlivnit, jak řidič, který absolvoval školení, naloží náklad na ložnou plochu. Vozidlo žalobce je osazeno integrovaným měřicím zařízením. Toto zařízení nemůže dosahovat stejné přesnosti měření jako váhy zabudované přímo v komunikaci. Závěru o vynaložení veškerého úsilí dle žalobce nemůže bránit, že záznam ze zabudovaného měřicího zařízení není ukládán do paměti. I kdyby se tak dělo, žalobce může provést kontrolu až následně a přetížení vozidla neovlivní. Kontrola vozidla v reálném čase dle žalobce možná není; ani ta by mu však neumožnila zabránit pokračování v jízdě.

Podle § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně naplnění uvedeného liberačního důvodu nese žalobce. Zproštění objektivní odpovědnosti za přestupek má povahu výjimky z pravidla; jeho účelem je zabránění sankcionování v případech, kdy by to odporovalo jeho smyslu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 10/2015-27).

Žalovaný se naprosto dostatečně vypořádal se všemi tvrzeními i důkazními návrhy, jež žalobce při snaze o prokázání liberačního důvodu přednesl či předložil. Zcela správně nepovažoval za postačující pravidelné školení a vzdělávání řidičů, které by mělo být samozřejmostí. Zprostit se odpovědnosti poukazem na porušení povinnosti ze strany zaměstnance nelze (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 2 As 265/2019-30). Právě toho se žalobce dovolával, když tvrdil, že nemůže ovlivnit, jak řidič náklad naloží na ložnou plochu.

U opatření v podobě instalace vážního zařízení ve vozidle žalovaný připustil, že by za určitých okolností mohlo být dostatečným krokem k zabránění porušení povinnosti, nicméně pouhá přítomnost těchto vah ve vozidla nemá automaticky za následek zproštění odpovědnosti za přestupek. Žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by byla hmotnost vozidla (nejen jednotlivých náprav, ale také jednotlivých vozidel soupravy) jakkoli kontrolována před jízdou či během jízdy (např. vážní lístek či fotografii palubní váhy). Nebylo prokázáno, že by se řidič naměřenými hodnotami zabýval a řídil.

Soud se s tímto posouzením plně ztotožňuje. Žalobce závěry žalovaného nijak nezpochybňuje. Netvrdí, zda vůbec a kdy probíhaly kontroly hmotnosti, zda z nich byly nějaké výstupy, jak konkrétně bylo vážní zařízení ve vozidle užíváno a jak se jím řidič řídil. Zproštění odpovědnosti tak stále spojuje s pouhou přítomností měřicího zařízení ve vozidle. Žalobce rozvíjí hypotetické úvahy o tom, že by nemohl přetížení vozidla zabránit ani tehdy, pokud by byly uchovávány záznamy ze zabudovaného měřicího zařízení (aniž by tvrdil, že uchovávány byly), nebo pokud by mohl vozidlo kontrolovat v reálném čase (aniž by tvrdil, že tuto možnost měl). V této souvislosti soud poukazuje na skutkový závěr správního orgánu prvního stupně, který konstatoval, že vážní zařízení umístěné ve vozidle žalobce neumožňuje dálkový přístup provozovateli vozidla ani uložení potřebných dat do elektronické paměti. Od tohoto závěru se žalovaný nijak neodchýlil, jen jej v odůvodnění neopakoval. Totéž platí pro závěr, jímž se již správní orgán prvního stupně vypořádal s argumentem žalobce, že celková hmotnost jízdní soupravy bez započtené tolerance vážení činila jen 35,94 t, byla tedy hluboko pod povolenou hmotností dané konfigurace jízdní soupravy. Správní orgán prvního stupně uvedl, že náklad byl na ložné ploše přípojného vozidla rozložen zcela nevhodně, čímž došlo k výraznému překročení povolené hmotnosti tažného vozidla i překročení zatížení osyč. 2 tažného vozidla. Argument nepřekročením celkové hmotnosti jízdní soupravy je zcela lichý; žalobci bylo kladeno za vinu překročení jiných hodnot, které je samo o sobě společensky škodlivé bez ohledu na celkovou hmotnost jízdní soupravy.

Podmínky liberace žalobce tak nelze mít za splněné.

Žalobce ani netvrdí, že vozidlo skutečně znečištěno bylo; vymezuje se toliko proti zjišťování skutkového stavu, které pokládá za nedostatečné. Soud zde musí přisvědčit žalovanému, že znečištění odůvodňující navýšení největší povolené hmotnosti vozidla až o 3 % musí být významné a očividné. Již ze zmíněných fotografií vyplývá, že v daném případě tomu tak nebylo. Namítal-li žalobce, že v dokladu o provedeném kontrolním vážení je již předem vyplněno, že vozidlo znečištěno není, pak i kdyby tomu tak skutečně bylo, neznamená to, že ze strany příslušníků Policie ČR a úředního měřiče nebylo provedeno alespoň zběžné zhlédnutí vozidla, které bylo za počasí panujícího v době a místě měření zcela dostatečné. Řidič vozidla doklad o provedeném kontrolním vážení, jehož součástí je i údaj o tom, že vozidlo znečištěno nebylo, vlastnoručně podepsal; z ničeho nevyplývá, že by proti údaji o neznečištění vozidla cokoli namítal.

Námitky žalobce týkající se zjišťování možného znečištění vozidla proto nejsou důvodné.

Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že pro prodloužení platnosti schválení typu měřidla i pro ověřování je rozhodná právní úprava účinná v době prvotního schválení typu měřidla. Přechodné ustanovení považuje za rozhodující kritérium pro použití dosavadní nebo nové právní úpravy pro konkrétní řízení okamžik zahájení takového řízení. Nehovoří sice výslovně o „řízení“, ale o zahájení „schvalování“ a „ověřování“, nicméně z § 24 zákona metrologii i z důvodové zprávy k zákonuč. 481/2008 Sb. („Řízení bude dokončeno podle původní právní úpravy.“) vyplývá, že certifikát o schválení typu a ověřovací list, jež jsou vydávány namísto správního rozhodnutí, jsou výsledkem správního řízení podléhajícího správnímu řádu, s odchylkami stanovenými zákonem o metrologii. Je nesporné – a souhlasí s tím i žalobce – že na schválení typu měřidla (zde nízkorychlostní váhy) v roce 1997 a na kompletní revizi z roku 2005 nemůže mít novela zákona o metrologii provedená zákonemč. 481/2008 Sb. žádný vliv. Ze znění důvodové zprávy však nelze dovodit, že by se schvalováním či ověřováním zahájeným před účinností zákonač. 481/2008 Sb. rozuměla též veškerá další řízení, která z výstupů řízení zahájených před účinností tohoto zákona vycházejí, tedy zejména všechna další ověřování. Každé ověřování lze považovat za samostatné správní řízení, které je zahájeno podáním žádosti o ověření (viz podmínky pro uplatnění požadavku na ověření stanovené v § 5 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchoduč. 362/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření). I v případě měřidel schválených před 1. 1. 2009 se tedy nová správní řízení probíhající po tomto datu řídí novou právní úpravou.

Z nutnosti aplikace nové právní úpravy ovšem nelze automaticky dovozovat nutnost existence opatření obecné povahy, bez něhož by nemohla být prodlužována platnost certifikátu o schválení typu nebo měřidlo ověřováno. Stanoví-li § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona o metrologii ve znění účinném po 1. 1. 2009, že se požadavky na funkčnost a požadované metrologické vlastnosti považují za splněné, pokud je měřidlo v souladu s požadavkem stanoveným opatřením obecné povahy, nelze z toho usuzovat, že prokázání těchto požadavků nemůže být dosaženo jinak. Citované ustanovení zakotvuje pouze nevyvratitelnou právní domněnku splnění požadavků na funkčnost a požadované metrologické vlastnosti. Jedná se zjevně o preferovaný způsob posuzování splnění těchto požadavků, rozhodně však není zakotven jako jediný možný. Také proto absence opatření obecné povahy nemohla mít žádný vliv na použitelnost výsledku měření měřidlem, které bylo řádně schváleno a ověřeno. Žalobce ani není nijak krácen na svých právech v důsledku toho, že nemůže brojit proti samostatnému opatření obecné povahy. Proti použitému standardu požadavků na funkčnost a metrologické vlastnosti sice nebude moci uplatňovat námitky v samostatném řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, nebude mu však nic bránit v tom, aby je uplatnil přímo v řízení o přestupku (a případně následně v řízení o žalobě proti rozhodnutí o přestupku).

Námitky týkající se neexistence opatření obecné povahy pro použité měřidlo proto soud shledal nedůvodnými.

IV. Shrnutí a náklady řízení

Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 21. listopadu 2023

Mgr. Petr Šebekv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu