KSBR 54 CO 36/2023-179

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci ⟪LB:lb_002⟫ manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ a ⟪LB:lb_005⟫ manžela: osobní údaje manžela ⟪LB:lb_006⟫ o rozvod manželství, ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. listopadu 2022, č.j. 6 C 272/2021-103

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství příjmení jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, uzavřené dne datum (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Učinil tak poté, kdy dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z., za nichž nelze manželství rozvést, neboť manžel neprokázal, že se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je manželství účastníků hluboce a trvale rozvráceno, přičemž nelze očekávat obnovení společného soužití, příčiny rozvratu manželství shledal v porušování manželských povinností ze strany manžela (který rezignoval na plnění svých manželských povinností, vyloučil manželku ze svého života) a dále v objektivní okolnosti, kterou je nemoc manžela. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s., když nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání práva na tuto náhradu některému z manželů.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal manžel odvolání, ve kterém vytkl soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl výslech manžela jako účastníka řízení, ani další jím navržené důkazy a nevypořádal se tak s rozpornými skutkovými tvrzeními účastníků.

3. K podanému odvolání se vyjádřila manželka. Uvedla, že soud upustil od účastnické výpovědi manžela z důvodu jeho opakovaných žádostí o odročení soudního jednání, přičemž jednání dne datum bez účasti manžela proběhlo, neboť žádost o odročení nebyla shledána důvodnou. Soud tak musel vycházet pouze z písemných podání účastníků (manžela) a z tvrzení v nich obsažených. Vzhledem k tomu, že soud považoval tvrzení manželů stran zdravotního stavu manžela za nesporná, zcela správně považoval výslech svědků k těmto skutečnostem za nadbytečný. U ostatních navržených svědků nebylo sděleno, k jakým okolnostem se mají vyjadřovat. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a § 395 z. ř. s. à contrario a § 1 odst. 3 z. ř. s.), že toto bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že ho podal manžel jako osoba k tomu oprávněná – účastník řízení (§ 385 z. ř. s. a § 201 o. s. ř.), napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející přezkoumal (§ 397 z. ř. s.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Nejprve je nutno konstatovat, že soud prvního stupně (s nímž se soud odvolací následně ztotožnil) správně posoudil, že manžel i přes své zdravotní problémy psychického rázu je schopen samostatně před soudem jednat. Z průběhu řízení je zřejmé, že dané problematice rozumí, je orientován, ve svých podáních srozumitelně a správně reaguje, a to i s použitím přiléhavých ustanovení zákona. I přesto, že ve svém podání ze dne datum uvádí, že musí svoji účastnickou výpověď před dožádaným soudem doplnit, neboť nebyl„ po dvou hodinách nepřetržitého soudního jednání vzhledem ke své únavě a psychickému vypětí“ schopen říci vše podstatné, je i z protokolu před dožádaným soudem zjistitelné, že na položené otázky manžel odpovídal srozumitelně a adekvátně.

6. V pořádku pak byl shledán postup soudu prvního stupně, jestliže neshledal důvodnou omluvu manžela a současně žádost o odročení jednání nařízeného na den datum, neboť neschopnost dostavit se k jednání byla doložena pouze sdělením vystaveným obvodní lékařkou manžela, která jej však neměla možnost osobně vyšetřit a potvrzení vystavila pouze na základě sdělení manžela. Odvolací námitku, že nebyl manžel vyslechnut jako účastník řízení, napravil odvolací soud jeho výslechem před dožádaným soudem v obec (výslechu se zúčastnila spolu se svojí právní zástupkyní i manželka). Ani odvolací soud pak neshledal důvody pro odročení nařízeného jednání před odvolacím soudem na základě žádosti manžela (jednání nařízeno na den datum), neboť lázeňský pobyt manžela započne až v červnu 2023 a předcházející rehabilitační léčba byla naplánovaná dle potvrzení MUDr. jméno příjmení na den datum. Pokud je termín rehabilitace dne datum pouze, dle tvrzení manžela, termínem náhradním, pak je zřejmé, že lze dohodnout i jiné termíny než termíny stanovené pro rehabilitaci lékařem, a mohlo se tak stát i v případě kolize s jednáním u odvolacího soudu. Za těchto okolností mohlo být jednáno bez přítomnosti účastníka.

7. Z obsahu připojeného spisu soudu prvního stupně bylo zjištěno, že se manželka domáhala rozvodu manželství návrhem ze dne datum, s odkazem na ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jako rozvodu s domněnkou rozvratu, ke kterému se druhý z manželů připojil. Krátce nato manžel svůj souhlas s rozvodem odvolal (§ 384 odst. 2 z. ř. s.) a sdělil, že manželství účastníků nelze rozvést, neboť on se na rozvratu manželství převážně nepodílel, rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma, když je závislý na péči druhé osoby, a mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Tyto mimořádné okolnosti spatřuje především ve svém zhoršujícím se zdravotním stavu a neuspokojivé sociální situaci.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, kdy měl k dispozici tvrzení účastníků ve formě písemných vyjádření a listinné důkazy (především lékařské zprávy o zdravotním stavu manžela a e-mailovou korespondenci mezi manžely uzavřel, že zde nejsou důvody, pro které by manželství nemohlo být rozvedeno. Odvolací soud považuje jeho závěr za správný.

9. dle ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže být manželství rozvedeno i přesto, že je soužití manželů rozvráceno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu nežijí alespoň po dobu tří let. V tomto ustanovení jde o ochranu manžela, který se sám na rozvratu manželství převážně nepodílel, jež nemá zájem na rozvodu manželství, a to i proto, že rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma (osobní i majetková), ovšem musí ještě existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství (vyšší věk, nemoc, která vyžaduje pomoc jiné osoby, pracovní nezpůsobilost). Podstatné je ovšem to, že tato překážka rozvodu manželství má jen omezené trvání, její relevance zaniká po třech letech odděleného života manželů (odděleným životem se rozumí separace manželského soužití).

10. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování a již na základě toho mohl posoudit, zda je či není v projednávané věci rozvod v rozporu se zájmem manžela, kvalifikovaným ve výše citovaném ustanovení zákona. Odvolací soud doplnil dokazování účastnickou výpovědí manžela, dle které upřesnil kromě jiného okolnosti, za nichž manželé ukončili společné soužití. Na základě takto provedeného dokazování i nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že problémy v manželství začaly již rok po jeho uzavření (od dubna 2018) a nejpozději dne datum (což je datum, které konkrétně uvedl manžel ve své výpovědi) se manžel přestěhoval do pokoje v přízemí domu manželky. Sám uvedl, že to bylo z důvodu rekonstrukce části domu, v pokoji zůstal však dobrovolně i po dokončení rekonstrukce, bylo to v době, kdy se začal„ uzavírat do sebe“. Ačkoliv by oddělení bydlení samo o sobě ještě neznamenalo oddělené manželské soužití účastníků, má odvolací soud za prokázané, že v této době již spolu manželé téměř rok anonymizováno nežili, když se opět shodli na datu ukončení anonymizována dvě slova nejpozději koncem roku 2018 (manželka uvádí, že se tak stalo již v dubnu 2018). Manžel si sám uklízel obývané prostory, obstarával potraviny, sám si vařil, manželka mu pouze občas vyprala, oba však připouštějí, že jejich vztah byl narušený, docházelo k vzájemnému odcizení, manželé spolu netrávili volný čas (například Vánoce spolu slavili pouze v roce 2016 a 2017, také na společné dovolené byli před uzavřením manželství). Odvolací soud tak uzavírá, že spolu účastníci nejpozději od srpna 2019 nežili jako manželé a jestliže soud prvního stupně rozhodoval o rozvodu jejich manželství v listopadu 2022, pak již v době jeho rozhodnutí nastal konec časového omezení překážky rozvodu manželství v podobě ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z., tím spíše konec časového omezení nastal v době rozhodování soudu odvolacího a bylo nadbytečné prokazovat, zda jsou v souvislosti s citovaným ustanovením zákona splněna jeho další kritéria.

11. Jestliže soudy dospěly k závěru (byť soud prvního stupně s jiným odůvodněním), že zde není žádná překážka bránící rozvodu manželství, muselo být prokazováno, zda je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.).

12. Ze shodných výpovědí manželů i listinných důkazů, které byly v průběhu řízení soudu předloženy, bylo prokázáno, že manžel uzavřel dne datum nájemní smlouvu na byt v obci obec, do kterého se počátkem října 2021 sám nastěhoval. Od té doby nejsou manželé v žádném kontaktu, vyjma občasných e-mailových zpráv, které se týkají v převážné míře vypořádání jejich společných majetkových práv. Poté, kdy se manžel anonymizováno do místa svého současného bydliště (obec – obec anonymizováno), místo svého nového pobytu manželce ani nesdělil. Manželé již v září 2021 anonymizováno 7 slov a bydlení po rozvodu, a i přesto, že manželství nebylo rozvedeno postupem dle ustanovení § 757 o. z. a dohoda nenabyla účinnosti (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5242/2015), byl manželovi vyplacen manželkou vypořádací podíl na společném majetku. Ani jeden z manželů neprojevuje vážný zájem na obnovení společného soužití, naopak je z jejich předložené korespondence zřejmé, že se rozpory prohlubují. Pokud tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je manželství účastníků hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, jsou jeho závěry v souladu s provedeným dokazováním.

13. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§ 756 o. z.) Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně ohledně příčiny rozvratu manželství účastníků. Ani po provedeném výslechu manžela před odvolacím soudem nebyla vyvrácena zjištění, že příčiny rozvratu manželství je nutno spatřovat v chování manžela, který svým chováním, kdy zejména trávil sám dovolené, svátky i víkendy, kdy neposkytoval manželce výpomoc při údržbě domu ani jí neposkytoval dostatek finančních prostředků pro domácnost, porušoval základní povinnosti manželů ve smyslu ustanovení § 687 odst. 1 a 2 a § 688 o. z. Na průběh manželství měla vliv i krátká známost manželů před uzavřením manželství, manželé neměli možnost se dostatečně poznat, manžel nebyl schopen odhadnout náročnost partnerského soužití a zcela zřejmě nebyl připraven na soužití v páru, nebyl, dle názoru odvolacího soudu, připraven ani na život na venkově a starosti s nemovitostmi. Zčásti lze jeho chování považovat za důsledek jeho vážných zdravotních obtíží, které jsou mezi účastníky nesporné (nebylo tedy třeba v tomto směru provádět další dokazování). Ovšem je nutno konstatovat, že ani manželka nebyla na soužití připravena, zřejmě nebyla schopna odhadnout, jakým způsobem se u manžela mohou jeho zdravotní obtíže, hlavně psychického rázu, projevovat.

14. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek včetně závislého nákladového výroku (§ 23 z. ř. s.) jako správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 23 z. ř. s., neboť nebyly shledány takové okolnosti věci, které by i v odvolacím řízení odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.