KSBR 74 CO 97/2021-298

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 651 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, č. j. 62 C 209/2019-220,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 27 200,80 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 651 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení ve výši 117 446 Kč (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvou o spolupráci při prodeji nemovitých věcí (dále jen„ Smlouva o spolupráci“) na dobu určitou do datum, na jejímž základě měl žalobce pro žalovaného provádět činnost směřující k zajištění zájemců o koupi stavebních pozemků ve vlastnictví žalovaného v k.ú. Břuchotín, obec Křelov – Břuchotín, na kterých měl žalovaný (jako developer) stavět rodinné domy. Předmětem budoucí kupní smlouvy měl být pozemek s postaveným rodinným domem za kupní cenu 4 200 000 Kč. V čl. II odst. 4 Smlouvy o spolupráci se žalovaný zavázal podepsat budoucí smlouvu se zájemcem do třiceti dnů od okamžiku, kdy bude žalobcem k uzavření budoucí smlouvy vyzván. Podle čl. III odst. 3 Smlouvy o spolupráci byl v případě neuzavření budoucí smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobci„ náhradu škody“ ve výši provize ujednané se zájemcem, nejvýše však 93 000 Kč za každou neuzavřenou budoucí smlouvu; povinnost žalovaného zaplatit žalobci„ náhradu škody“ se vztahovala i na neposkytnutí součinnosti k uzavření budoucí smlouvy nebo zmaření smluvních jednání (čl. III odst. 4). Žalobce v období od datum do datum zajistil pro žalovaného příležitost k uzavření sedmi budoucích kupních smluv, přičemž s každým ze zájemců uzavřel vlastní rezervační smlouvu a tuto skutečnost oznámil žalovanému. Z výpovědi tehdejšího jednatele žalovaného jméno příjmení vzal soud za prokázané, že za žalobce při jednáních týkajících se Smlouvy o spolupráci jednal jméno příjmení, který jméno příjmení poté, co zajistil klienta, který se žalobcem uzavřel rezervační smlouvu, tuto skutečnost oznámil dohodnutým způsobem (prostřednictvím e-mailu s identifikačními údaji zájemce). Celkem žalobce pro žalovaného zajistil devět zájemců, jimž žalovaný následně zaslal návrhy budoucích kupních smluv. Žalovaný koncem srpna 2018 tento projekt vyhodnotil jako ztrátový a rozhodl se navýšit kupní cenu nemovitostí. S tím bylo spojeno ukončení působení jméno příjmení u žalovaného. příjmení jméno příjmení existoval dodatek ke smlouvě o převodu jeho obchodního podílu u žalovaného, obsahující klauzuli, že žalobce má ve vztahu k žalovanému nároky vyplývající ze Smlouvy o spolupráci. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení vzal soud za prokázané, že za žalobce vyvíjel činnost směřující k získání potenciálních budoucích kupujících a poté, co s konkrétním zájemcem sepsal rezervační smlouvu, oznámil tuto skutečnost e-mailem jméno příjmení. V e-mailu mu současně sdělil identifikační údaje o konkrétním klientovi. Žalovaný již dále s klienty jednal sám. Žalobce na základě Smlouvy o spolupráci pro žalovaného zajistil 9 zájemců. Z přípisu ze dne datum soud dále zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že mu v souladu se Smlouvou o spolupráci zajistil příležitost uzavřít 9 smluv o smlouvách budoucích. Protože však žalovaný navýšil kupní cenu nemovitostí, rozhodli se klienti k uzavření smluv o smlouvách budoucích kupních nepřistoupit. Žalobce s odkazem na ujednání Smlouvy o spolupráci vyzval žalovaného k zaplacení částky 651 000 Kč do datum. Při právním hodnocení věci soud ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posoudil Smlouvu o spolupráci jako platně uzavřenou smlouvu, jež vykazuje znaky smlouvy o zprostředkování upravené v § 2445 a násl. o. z., jejímž předmětem byl závazek žalobce obstarat pro žalovaného příležitost k uzavření devíti smluv o budoucí kupní smlouvě ve vztahu k pozemkům vymezeným v čl. I. odst. 1 Smlouvy o spolupráci, a na nich následně postaveným rodinným domům, za kupní cenu 4 200 000 Kč. Skutečnost, že ke geometrickému rozdělení pozemků na jednotlivé parcely došlo až po uzavření smlouvy, nezpůsobuje neurčitost, resp. neplatnost této smlouvy. Povinností žalovaného bylo poskytnout součinnost k uzavření budoucí kupní smlouvy, jednat se zájemci a do 30 dnů od výzvy žalobce uzavřít s konkrétním zájemcem budoucí smlouvu. Pro případ porušení této povinnosti byla v čl. III. odst. 3 stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobci náhradu ve výši konkrétně sjednané provize, nejvýše však 93 000 Kč. Byť Smlouva o spolupráci hovoří o„ náhradě škody“, jejíhož zaplacení se žalobce v řízení také domáhá, soud toto ujednání posoudil jako platné ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce uzavřel smlouvy o zprostředkování uzavření budoucí kupní smlouvy se žalovaným v době účinnosti Smlouvy o spolupráci se sedmi zájemci, přičemž s každým z nich byla sjednána zprostředkovatelská provize ve výši 93 000 Kč. Žalobce tedy v souladu se Smlouvou o spolupráci zajistil žalovanému příležitost k uzavření sedmi budoucích kupních smluv, o čemž informoval žalovaného v každém jednotlivém případě e-mailem, a to dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum a dne datum. Žalovaný následně e-mailem zaslal každému ze zájemců návrh budoucí kupní smlouvy s budoucí kupní cenou 4 200 000 Kč. V řízení bylo nesporné, že k uzavření budoucích kupních smluv nedošlo. Jednotlivými dohodami o ukončení smlouvy o výhradním zprostředkování koupě nemovitostí a výpověďmi jméno příjmení a jméno příjmení bylo prokázáno, že důvodem neuzavření budoucích kupních smluv bylo navýšení budoucí kupní ceny žalovaným na 5 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuzavřel jednotlivé budoucí smlouvy ve lhůtě 30 dnů od každé z výzev k jejich podpisu, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 93 000 Kč za každou ze sedmi neuzavřených budoucích smluv dle čl. III odst. 3 Smlouvy o spolupráci. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 651 000 Kč s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) od datum (žalovaný byl přípisem ze dne datum vyzván k zaplacení žalované částky do datum) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a plně zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 32 550 Kč, odměny advokáta za 6 úkonů právní služby po 10 940 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za šest režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednání soudu z obec do obec a zpět v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, náhrady cestovného za dvě cesty osobním automobilem ve výši 1 922 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % a výši 14 734 Kč.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že podle Smlouvy o spolupráci platilo, že developer je povinen podepsat smlouvy o smlouvách budoucích kupních do 30 dnů od výzvy makléře k podpisu. Žalobce se domáhal nároku na náhradu škody, jednáním žalovaného však nebyla žalobci škoda způsobena a v řízení u soudu prvního stupně ani prokazována. Z provedeného dokazování vyplynulo pouze to, že žalobce žalovanému předložil seznam zájemců o příslušné nemovitosti, avšak neučinil nikdy výzvu k uzavření smluv o smlouvě budoucí kupní. Zaslání identifikačních údajů nelze ztotožnit s uskutečněním výzvy k uzavření smlouvy, což soud nezohlednil. Z informace pro klienty ze dne datum vyplynulo pouze to, že žalovaný činí návrh na změnu obsahu smluvního vztahu založeného mezi účastníky. V případě, že návrh na změnu smluvního vztahu nebyl akceptován žalobcem, řídil se původními ustanoveními Smlouvy o spolupráci. Žalobce byl tedy povinen učinit výzvu, na základě které by začala běžet 30 denní lhůta k uzavření smluv o smlouvách budoucích kupních. Žalobce výzvu neučinil a skutečnost, že poskytoval identifikační údaje zájemců nemůže nedostatek neexistence výzvy zhojit. Soud konstatoval, že za výzvu k podpisu strany považovaly e-mail s informací o konkrétním zájemci, na který bezprostředně navazovalo zahájení smluvních jednání mezi žalovaným a zájemcem. Z dokazování však nevyplynulo, že by zaslání identifikačních údajů představovalo výzvu k uzavření smlouvy. Žalovaný poskytoval žalobci po celou dobu trvání smluvního vztahu veškerou nezbytnou součinnost a byl připraven na výzvu žalobce uzavřít smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Mezi žalobcem a žalovaným probíhala jednání o změnách navrhovaných žalovaným, tyto změny nebyly žalobcem akceptovány a smluvní vztah se řídil původními ujednáními. Žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že mu z jednání žalovaného vznikla škoda. Žalovaný nemohl obsah smluv o výhradním zprostředkování koupě nemovitostí a v nich uvedené důvody ukončení jakkoli ovlivnit, neboť nebyl smluvní stranou. Navíc z rozsudku vyplývá, že ve dvou případech byly smlouvy ukončeny dne datum, tedy až po uplynutí trvání Smlouvy o spolupráci, která byla sjednána na dobu určitou do datum. V případě, že by žalobce řádně plnil svoje povinnosti ze Smlouvy o spolupráci, musel by nejpozději k datum požadovat uzavření převodních smluv u žalovaného, nebo by k tomu musel žalovaného vyzvat, což se nestalo. Tvrzení bývalého jednatele žalovaného jméno příjmení označil žalovaný jako nevěrohodná, údaje o tom, že žalovaný byl vyzván k uzavření předmětných kupních smluv zasláním identifikačních údajů, je v rozporu s dodatkem ze dne datum ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Důvodem tvrzení jméno příjmení by mohla být zášť vůči žalovanému, který mu dával najevo, že s ním ve funkci jednatele dále nepočítá. Žalovaný namítal, že tvrzená e-mailová adresa jméno příjmení neměla nic společného s projektem žalovaného. Žalovanému je navíc známo, že jméno příjmení byl činný ve společnosti právnická osoba, která neměla nic společného s předmětným sporem a projektem. Žalovaný nezpůsobil žalobci žádnou škodu, jejíž náhrady by se žalobce žalobou domáhal. Nebyly splněny esenciální podmínky pro vznik škody, natož kauzální souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Závěr, že žalobci náleží smluvní pokuta, proto považoval za nesprávný.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný opakuje již prezentovanou obranu, se kterou se soud prvního stupně řádně vypořádal v odůvodnění rozsudku, když na základě provedených důkazů řádně zjistil skutkový stav, a tento správně právně posoudil. Zjištění soudu považoval za logická, vzájemně na sebe navazující a v souladu s provedenými důkazy, zejména s obsahem Smlouvy o spolupráci, výpověďmi jméno příjmení a jméno příjmení, i e-mailovou komunikací. Zdůraznil účel Smlouvy o spolupráci - vyhledávání zájemců o uzavření smluv o smlouvě budoucí na koupi specifikovaných nemovitostí, dále, že Smlouva o spolupráci zavazuje žalovaného nezmařit možnost žalobce získat nárok na provizi. Provedeným dokazováním byla jednoznačně prokázána existence shody účastníků na výkladu smlouvy, průběhu jejího plnění, a celém podnikatelském záměru, tedy na tom, že žalobce měl vyhledávat zájemce o uzavření budoucí smlouvy, s touto skutečností seznámit žalovaného, žalovaný měl připravit návrh smlouvy budoucí a sám vstoupit do kontraktačních jednání s vyhledaným zájemcem. Žalovaný takto postupoval, a sám vedl se zájemci i kontraktační jednání, aniž by k tomu vyžadoval součinnost žalobce. Ostatně i z dokumentu žalovaného ze dne datum (Informace pro klienty) jednoznačně vyplývá stanovisko žalovaného, že budoucí smlouvy uzavře, ale nikoli hned, ale až po zahájení výstavby. Žalobce samozřejmě do těchto jednání mezi žalovaným a zájemci již nemohl účinně zasahovat, či kohokoli vyzývat k uzavření smluv, neboť nebyl smluvní stranou, a svou základní smluvní povinnost ze Smlouvy o spolupráci již splnil. V zájmu žalovaného pak bylo uzavřít předjímané budoucí smlouvy, což bylo jeho podnikatelským záměrem, pro který byla Smlouva o spolupráci uzavřena. Ke zmaření spolupráce účastníků došlo nikoliv v důsledku pochybení žalobce či vyhledaných zájemců, ale v důsledku postupu žalovaného, který se rozhodl nerespektovat dosavadní dohody, a jednostranně, v rozporu s nimi, podstatně navýšil požadované kupní ceny, jejichž odsouhlasením podmínil uzavření budoucích smluv. Vzhledem k tomu, že žádný ze zájemců s tímto postupem nesouhlasil, nebyla žádná budoucí smlouva se zájemci vyhledanými žalobcem uzavřena. Žalovaný svým postupem naplnil ujednání Smlouvy o spolupráci, které zakládá žalobci žalobní nárok, a to nejen samotným neuzavřením předjímané budoucí smlouvy (čl. II. odst. 4 a čl. III. odst. 3), ale rovněž i naplněním ujednání čl. III. odst. 4 (který zakládá nárok žalobce v případě, kdy žalovaný neposkytne součinnost pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebo jednání spojená s její přípravou a uzavřením zmaří, ať již nečinností nebo úmyslným jednáním) a odst. 5 (který zakládá žalobci nárok v případě, kdy dojde trvale ke znemožnění dalšího plnění žalobce).

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou o spolupráci, ze které zjistil stejná skutková zjištění, jako soud prvního stupně.

8. Ze shodných tvrzení účastníků řízení na jednání odvolacího soudu vzal odvolací soud za prokázané, že zakotvením čl. III bod 3 do Smlouvy o spolupráci smluvní strany zamýšlely dohodnout se na náhradě škody, resp. její limitaci, pro případ, že by žalobce nemohl realizovat provizi ze zprostředkovatelských smluv.

9. Na tomto základě nepovažuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že ujednání čl. III bod 3 Smlouvy o spolupráci je ujednáním o smluvní pokutě, za správný, neboť neodpovídá úmyslu stran při uzavření smlouvy.

10. Podle § 2894 odstavec 1 o. z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

11. Podle § 2913 odstavec 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

12. Podle § 2913 odstavec 2 o. z., povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

13. Podle § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých se na základě uzavřené Smlouvy o spolupráci žalobce zavázal pro žalovaného (jako budoucího prodávajícího) obstarat příležitost uzavřít devět smluv o budoucí kupní smlouvě za kupní cenu 4 200 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnout součinnost k uzavření budoucí kupní smlouvy, jednat se zájemci a do 30 dnů od výzvy žalobce uzavřít s konkrétním zájemcem budoucí kupní smlouvu. Pro případ porušení této povinnosti byla v čl. III odst. 3 Smlouvy o spolupráci stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobci náhradu škody ve výši konkrétně sjednané provize, nejvýše však 93 000 Kč. Za dobu účinnosti Smlouvy o spolupráci žalobce zajistil pro žalovaného 7 zájemců, o čemž způsobem dohodnutým mezi osobami oprávněnými za účastníky jednat žalovaného informoval, a zaslal mu také identifikační údaje těchto osob. Poté žalovaný zájemcům zaslal návrhy na uzavření budoucích kupních smluv za kupní cenu 4 200 000 Kč. K uzavření budoucích kupních smluv s žalobcem vyhledanými zájemci nedošlo proto, že žalovaný navýšil prodejní cenu z původně dohodnuté částky 4 200 000 Kč na 5 200 000 Kč, což zájemci neakceptovali.

15. Žalovaný tak porušil povinnosti zakotvené v čl. III, bod 3 a 4 Smlouvy o spolupráci, když neuzavřel smlouvy o smlouvě budoucí se sedmi zájemci, které v době účinnosti Smlouvy o spolupráci zajistil žalobce, resp. zmařil uzavření těchto smluv. Výše škody (ve formě ušlého zisku) je dána ušlou provizí ze sedmi smluv o výhradním zprostředkování koupě nemovitostí, tedy částkou 93 000 Kč za každou z nich. Příčinná souvislost je také zcela zřejmá, neboť kdyby nedošlo ze strany žalovaného k jednostrannému zvýšení dohodnuté budoucí kupní ceny o 1 000 000 Kč, došlo by k uzavření budoucích kupních smluv, a žalobce by od zájemců získal dohodnutou provizi. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci 651 000 Kč, tak považuje odvolací soud za správný, byť tento nárok posoudil jako náhradu škody (ušlý zisk).

16. Odvolací námitky žalovaného o nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci nepokládá odvolací soud za důvodné, neboť soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění z listin i výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení. Odlišné ze strany odvolacího soudu je pouze právní posouzení nároku, které však nemá vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

17. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani odvolací námitku, že žalobce nevyzval žalovaného k uzavření smluv ve smyslu § 1786 o. z. a § 1787 o. z., neboť Smlouva o spolupráci není smlouvou o smlouvě budoucí (tyto smlouvy měly být uzavřeny mezi žalovaným a zájemci zajištěnými žalobcem), proto tato ustanovení na daný případ nelze aplikovat. příjmení jméno příjmení a jméno příjmení a e-mailovou komunikací pak bylo prokázáno, že žalobce splnil své smluvní povinnosti a dohodnutým způsobem žalovaného o příležitosti uzavřít sedm budoucích kupních smluv informoval.

18. Pokud jde o žalovaným uváděnou nevěrohodnost svědka jméno příjmení, soud prvního stupně tohoto svědka v kontextu s ostatními provedenými důkazy jako nevěrohodného nevyhodnotil, a z provedeného dokazování se podává, že jeho výpověď je souladná s výpovědí svědka jméno příjmení a listinnými důkazy. Ani tuto odvolací námitku proto odvolací soud nepovažuje za důvodnou.

19. S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil v I. výroku i ve II. nákladovém výroku, kdy odvolací soud přiznanou náhradu prvostupňových nákladů řízení přepočítal a dospěl ke stejnému výsledku (I. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za úkony právní služby dle spisu (když vyúčtování nákladů řízení v určené lhůtě žalobce soudu nezaslal) za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 10 940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 651 000 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v paušální výši po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, a náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 4 720, 80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem tedy 27 200,80 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).