KSBR 17 Co 159/2023-140

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FODatum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0, adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Anonymizováno ČR, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 7. 2023, č. j. 10 C 35/2020-130,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto:

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 150 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení, ve lhůtě do 15 ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8,25% úrok z prodlení z částky 171 375 Kč od 29.8.2020 do 28.2.2021 a aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni další částku 104 225 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 29.8.2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v v částce 32 041 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno zainteresované osoby 1/0, advokáta.

1. Okresní soud ve Vyškově („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, č. j. 10 C 35/2020-130 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu o zaplacení 171 375 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 171 375 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení zamítá (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že původní, posuzované řízení trvalo cca 3 roky a 8 měsíců s tím, že proběhlo na třech stupních soudní soustavy a taková délka se nejeví nepřiměřená. Podle žalobkyně napadený rozsudek argumentuje v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, která jasně říká, že je-li přerušení řízení neproduktivní, přispívá tím k celkové délce řízení a tím i k tomu, že v řízení dojde k porušení práva účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě. Přerušení řízení, které bylo přerušeno jen do pravomocného skončení řízení vedlejšího, je nepochybně neproduktivní, jestliže soud v přerušeném řízení nepokračuje, ačkoliv mu je z úřední činnosti více než rok známo, že vedlejší řízení bylo již pravomocně skončeno. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010. Žalobkyně konstatovala, že Okresní soud ve Vyškově rozhodl o přerušení posuzovaného (dle žalobkyně podkladového) řízení dne 6. 3. 2015 jen do pravomocného rozhodnutí v souvisejícím řízení, sp. zn. 10 C 160/2012 vedeném u Okresního soudu ve Vyškově, ve věci žalobce jméno FO proti žalovanému tituly před jménem jméno FO o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2,4 mil. Kč s příslušenstvím. Související řízení, sp. zn. 10 C 160/2012 bylo ukončeno již 18. 6. 2015, a proto měl soud prvního stupně již datum sám pokračovat v posuzovaném řízení, a to i bez návrhu žalobce, jak mu ukládá ustanovení § 111 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že návrh jejího právního předchůdce ze dne 16. 3. 2016 na pokračování v řízení byl již jen snahou o urychlení řízení. Podle žalobkyně nelze klást jejímu právnímu předchůdci, který byl osobou vysokého věku a trpěl řadou vážných zdravotních problémů, k tíži, že si na pomalý postup soudu nestěžoval dříve. Nelze mu klást k tíži, že řádně neplnil své povinnosti a včas v přerušeném řízení nepokračoval. Žalobkyně konstatovala, že vytýká-li napadený rozsudek právnímu předchůdci, že nepodal dříve návrh na pokračování v řízení, je tato úvaha ve světle judikatury Nejvyššího soudu nesprávná. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010. Podle jejího názoru posuzované řízení mělo být přerušeno maximálně na dobu tří měsíců, tj. od 24. 3. 2015, kdy nabylo právní moci usnesení o přerušení řízení do 18. 7. 2015, kdy bylo pravomocně skončeno související řízení. Skutečnost, že soud byl po datu 18. 6. 2015 dále nečinný, nelze přičítat k tíži jejího právního předchůdce. Žalobkyně dále konstatovala, že jejímu právnímu předchůdci nelze přičítat ani samotný fakt přerušení řízení, a pokud jde o jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, tak tato byla s ohledem na finanční situaci jejího právního předchůdce zcela důvodná. Žalobkyně uvedla, že nakonec soudní poplatek za jejího právního předchůdce zaplatil jeho právní zástupce. Žalobkyně uvedla, že to byl soud, kdo významně přispěl k celkové délce řízení. Vyslovila názor, že věc projednávaná v posuzovaném řízení nebyla ani skutkově ani právně složitá. K významu posuzovaného řízení pro jejího právního předchůdce žalobkyně uvedla, že jedině cestou rychle projednané odpůrčí žaloby se mohl její právní předchůdce reálně domoci zaplacení své pohledávky, bez níž by nevymohl ničeho. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její právní předchůdce byl osobou vysokého věku, vleklost řízení pociťoval o to intenzivněji, že trpěl řadou zdravotních problémů. Vymáhaná částka nebyla pro jejího právního předchůdce běžným sporem o peněžitou pohledávku, ale měla pro něj takřka existenční význam. Nepřiměřeně dlouhé řízení jen prohloubilo trauma jejího právního předchůdce, které mu způsobilo to, že ho tituly před jménem jméno FO připravil téměř o veškeré peníze. Bohužel i díky nepřiměřeně dlouhému podkladovému řízení o odpůrčí žalobě se její právní předchůdce nedožil ani vymožení své pohledávky a zemřel s frustrujícím pocitem, že se mu nepodařilo získat peníze zpět. Rychlost podkladového řízení byla pro původního žalobce prvořadá a řízení o odpůrčí žalobě mělo pro něho značně zvýšený význam. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a její žalobě vyhověl, eventuálně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k podanému odvolání písemně vyjádřil tak, že odvolání žalobkyně považuje za nedůvodné a odvoláním napadený rozsudek za zcela správný. Závěr soudu prvního stupně, že řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015 trvalo přiměřenou dobu, označil žalovaný za správný, připomenul, že řízení probíhalo 4 roky a 8 měsíců, avšak na třech stupních soudní soustavy. Soud opakovaně rozhodoval o osvobození od soudních poplatků a řízení bylo na základě žádosti žalobce rovněž na více než jeden rok přerušeno. Z tohoto pohledu se celková délka řízení jednoznačně nejeví jako nepřiměřená. Žalovaný dále konstatoval, že neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem tvrzené újmy, neboť to byl právě původní žalobce, který se na vzniku dané situace podílel, když při nakládání se svým majetkem nepostupoval s náležitou obezřetností a se zachováním obvyklé míry opatrnosti. Následky takového jednání pak představují objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.).

5. Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným sutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je co do jeho základu důvodné.

7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jméno FO, narozený datum, zemřelý dne datum se svojí žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal zaplacení částky 171 373 Kč jako nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015, spočívajícím v nepřiměřené délce tohoto řízení (dále jen posuzované řízení). Právní předchůdce žalobkyně poukazoval na skutečnost, že v tomto posuzovaném řízení zahájeném žalobou dne datum se domáhal vůči jméno FO určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne datum (č. j. V-310/2013-712), kterou tituly před jménem jméno FO, r. č. 6604270662 daroval žalovanému jméno FO blíže specifikované nemovitosti. Právní předchůdce žalobkyně poukazoval na skutečnost, že toto posuzované řízení probíhalo po dobu 4 let a 22 dnů a bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž šlo o poměrně jednoduchou věc, průtahy vznikly na straně soudů. Žalobce poukazoval na nepříznivé zdravotní důsledky, které ovlivnilo nepřiměřeně dlouhé posuzované řízení, na stres spojený s nejistotou související s délkou tohoto řízení a prohlubující se trauma, že ho tituly před jménem jméno FO připravil téměř o veškeré peníze. Právní předchůdce žalobkyně v souladu s metodikou Nejvyššího soudu provedl výpočet částky nemajetkové újmy, kterou v tomto řízení po žalovaném požaduje, přičemž blíže odůvodnil jednotlivá kritéria, která při stanovení žalované částky zohlednil. Právní předchůdce žalobkyně poukázal na skutečnost, že vyzval žalovaného k úhradě nemajetkové újmy, avšak žalovaný pouze potvrdil obdržení jeho výzvy k úhradě částky.

8. Žalovaný právním předchůdcem uplatněný nárok neuznal, a to ani částečně.

9. V této věci již soud prvního stupně jednou rozhodoval rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 10 C 35/2020-64, kdy ve věci rozhodl bez jednání, avšak tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2022, č. j. 17 Co 112/2021-20 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že zákonné podmínky pro postup soudu prvního stupně dle ustanovení § 115 o.s.ř. a tedy pro rozhodnutí bez nařízení jednání nebyly splněny, v čemž odvolací soud shledal vadu, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci a vadu, kterou nemohl sám odvolací soud napravit.

10. Po zrušení původního rozhodnutí provedl soud prvního stupně dokazování, které v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, a to listinami ze soudního spisu vedeného Okresním soudem ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015, které specifikoval podrobně pod body 9 až 48 odůvodnění svého rozsudku. Právně věc soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a), § 2, § 5, § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a), §13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

11. Soud prvního stupně se nadále podrobně zabýval jednotlivými kritériemi vyplývajícími z ustanovení § 31 odst. 3 písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb. a s přihlédnutím ke stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010 dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, která vstoupila do řízení jako právní nástupkyně zemřelého původního žalobce jméno FO (o jejím nástupnictví rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne datum, č. j. 10 C 35/2020-115) není důvodný. Soud prvního stupně konstatoval, že celková délka posuzovaného řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá, když řízení probíhalo ve třech stupních, řízení bylo na dobu cca jednoho roku přerušeno. Celková délka řízení tedy 3 roky a 8 měsíců tedy dle soudu prvního stupně nebyla nepřiměřená. Původnímu žalobci soud prvního stupně přičetl k tíži, že navrhl přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení a že se také domáhal osvobození od soudního poplatku. Ke složitosti věci soud prvního stupně uvedl, že věc nebyla příliš skutkově a právně složitá. Význam posuzovaného řízení posoudil soud prvního stupně pro žalobce jako standardní. Ke zdravotnímu stavu původního žalobce soud prvního stupně uvedl, že tento byl již v době vedeného posuzovaného řízení vážný a tento zdravotní stav původního žalobce soud prvního stupně neposoudil, posuzováno samostatně, ani ve spojení s délkou řízení vedeného pod sp. zn. 7 C 2/2015 jako skutečnost odůvodňující přiznání (byť částečné) žalované částky. Poukaz na věk právního předchůdce žalobkyně soud prvního stupně nepovažoval za správný, když se jedná o objektivně danou, neovlivnitelnou skutečnost. Soud prvního stupně uzavřel, že v posuzované věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobkyně proto nemá právo na zadostiučinění, a proto žalobu zamítl. V závěru odůvodnil soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení přiznaných úspěšnému Anonymizováno, a to poukazem na ustanovení § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i na ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. S bližším odvolací soud odkazuje na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni. Zejména s podrobnou rekapitulací průběhu posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015 odkazuje odvolací soud na body 9 až 47 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud považuje za nadbytečné, aby průběh tohoto posuzovaného řízení v odůvodnění svého rozsudku podrobně opakoval.

12. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

13. Podle článku 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

14. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit tento úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

15. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

16. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Důvodem, pro který soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně na úhradu nemajetkové újmy byla skutečnost, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že celkovou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015 (posuzované řízení) posoudil jako přiměřenou, přičemž zamítnutí žaloby odůvodnil i chováním stěžovatele a zejména složitostí věci a významem sporu pro stěžovatele. Dle soudu prvního stupně v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. S tímto závěrem se však odvolací soud neztotožňuje.

18. Především je třeba konstatovat, že posuzované řízení bylo zahájeno na základě žaloby původního žalobce dne 1. 1. 2015 a ukončeno bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 24 Cdo 676/2019-192 s právní mocí tohoto usnesení dne 27. 9. 2019. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 7 C 2/2015 bylo zjištěno, že toto řízení bylo usnesením ze dne 6. 3. 2015, č. j. 7 C 2/2015-15 přerušeno do pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 10 C 160/2012, a to ve věci žalobce jméno FO proti žalovanému tituly před jménem jméno FO, narozenému datum o vydání bezdůvodného obohacení. Na základě návrhu žalobce ze dneAnonymizováno16. 3. 2016 na pokračování v řízení soud prvního stupně dne 13. 7. 2016 pod č. j. 7 C 2/2015-41 vydal usnesení, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením podepsaného soudu ze dne 6. 3. 2015, č. j. 7 C 2/2015-15 se pokračuje, neboť řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 160/2012 bylo pravomocně skončeno. Následně na den 22. 7. 2016 soud prvního stupně nařídil ve věci jednání.

19. Pokud se jedná o řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, pak z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169 (založeného na č. l. 36 připojeného spisu sp.zn. 7C 2/2015) je zřejmé, že tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 3. 2014, č. j. 10 C 160/2012-113, a to ve výroku I, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného tituly před jménem jméno FO zaplatit žalobci jméno FO z titulu bezdůvodného obohacení částku částka Kč. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn toliko ohledně nákladů řízení mezi účastníky navzájem a ve vztahu ke státu a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně bylo podáno dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5224/2015 a spis byl vrácen Okresnímu soudu ve Vyškově dovolacím soudem dne 24. 2. 2016. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169 nabyl právní moci dne 18. 6. 2015Anonymizovánoa spis s tímto rozsudkem byl Okresnímu soudu ve Vyškově vrácen již dne 12. 6. 2015 Krajským soudem v Brně. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že rozhodnutí vydané v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012 nabylo právní moci dne 18. 6. 2015, tudíž od tohoto data soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby v posuzovaném řízení nadále pokračoval. Jestliže odpadl důvod, pro který bylo posuzované řízení přerušeno, měl soud prvního stupně z úřední povinnosti ve věci pokračovat, nikoliv být nečinný a vyčkávat a usnesení o pokračování v řízení (usnesení ze dne 13. 7. 2016, č. j. 7 C 2/2015-411) vydávat až na základě návrhu právního předchůdce žalobkyně. Soud prvního stupně tedy přestože odpadl důvod, pro který bylo posuzované řízení přerušeno, byl po dobu více jak jednoho roku nečinný. Byť tedy v dalším postupu soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího i soudu dovolacího nelze shledat nepřiměřenou délku soudního řízení v těchto jednotlivých fázích, je pak třeba s ohledem na výše popsanou nečinnost soudu prvního stupně po odpadnutí překážky pro přerušení řízení shledat celkové posuzované řízení za nepřiměřeně dlouhé. Dle názoru odvolacího soudu nelze právnímu předchůdci žalobkyně přičítat k tíži, že se v posuzovaném řízení na soud neobrátil s návrhem na pokračování v přerušeném řízení dříve, přestože o skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 106/2012 musel mít vědomost. Sledování ukončení tohoto vedlejšího řízení a pokračování v posuzovaném řízení po pravomocném ukončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015 bylo povinností soudu prvního stupně, a nikoliv právního předchůdce žalobce.

20. S ohledem na výše uvedené se tedy odvolací soud neztotožnil se soudem prvního stupně, že posuzované řízení netrvalo nepřiměřeně dlouho.

21. S ohledem na závěr odvolacího soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 2/2015 se pak odvolací soud zabýval otázkou, v jaké formě a v jaké výši přísluší žalobkyni odškodnění nemajetkové újmy, která právnímu předchůdci žalobkyně v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla.

22. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda by jako přiměřené zadostiučinění žalobkyni nepostačovalo samotné konstatování porušení práva, avšak s přihlédnutím k posuzování dalších kritérií, zejména významu posuzovaného řízení pro právního předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva je v daném případě satisfakcí nedostačující a že je namístě přistoupit k finančnímu odškodnění žalobkyně.

24. Celkové posuzované řízení trvalo 4 roky 8 měsíců 23 dnů, tudíž žalobkyni přísluší odškodnění za tuto dobu probíhajícího řízení.

25. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel odvolací soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 z částky 15 000 Kč za rok řízení, odškodnění v této základní částce považuje za přiměřené. Při stanovení této výše základního odškodnění přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že posuzované řízení se týkalo neúčinnosti darovací smlouvy, přičemž hlavním cílem tohoto řízení bylo zajistit si možnost vymáhání pohledávky, kterou původní žalobce uplatňoval ve výši částka vůči tituly před jménem jméno FO v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012. V posuzovaném řízení se tedy nejednalo o samotné vymáhání či přiznání částky částka Kč vůči jméno FO, ale o řízení, které mělo toliko původnímu žalobci usnadnit vymáhání, případně přiznané pohledávky ve výši částka. S ohledem na tento charakter posuzovaného řízení tedy odvolací soud považuje částku 15 000 Kč za rok soudního řízení jako přiměřenou.

26. Za první dva roky posuzovaného řízení pak odvolací soud přiznal žalobkyni odškodnění ve výši 7 500 Kč za každý rok, celkem 15 000 Kč. Za další dva roky pak přiznal odškodnění 2x15 000 Kč, tedy 30 000 Kč. Za 8 měsíců řízení pak přiznal odškodnění ve výši 10 000 Kč a za 23 dnů řízení 958 Kč, celkem 55 958 Kč.

27. Odvolací soud však odlišně od soudu prvního stupně hodnotil modifikační kritéria vyjádřená v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud se jedná o celkovou délku řízení, tato byla posouzena výše, přičemž dle názoru odvolacího soudu je namístě základní odškodnění navýšit o 10 % s ohledem na celkovou délku řízení.

28. Pokud se jedná o význam posuzovaného řízení původního žalobce, pak je dle názoru odvolacího soudu s ohledem na vyšší věk původního žalobce a jeho zdravotní stav odškodnění navýšit o dalších 10 %. Zejména poté, co bylo pravomocně ukončeno související řízení vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, nabylo pro právního předchůdce žalobkyně posuzované řízení většího významu, když na základě pozitivního výsledku posuzovaného řízení se mohl žalobce snáze domoci své vymáhané pohledávky.

29. Pokud se jedná o chování původního žalobce, pak odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mu lze přičítat k tíži jeho procesní chování v podobě návrhu na přerušení řízení, případně podávání návrhů na osvobození od soudních poplatků, když se jedná o využití zcela zákonných procesních institutů právnímu předchůdci žalobkyně náležejících, přičemž v chování právního předchůdce žalobce nelze spatřovat žádné obstrukční jednání. Skutečnost, že právní předchůdce žalobce nepodal návrh na pokračování v řízení dříve, ač učinit mohl, mu nelze klást k tíži. Nicméně procesní aktivity žalobce směřující k ukončení řízení nelze nelze zohlednit ani v podobě procentuálního navýšení celkové výše odškodnění. Jednání žalovaného v posuzovaném řízení tedy neposoudil odvolací soud ani navýšením ani snížením základního ohodnocení.

30. Pokud se jedná o kritérium postupu soudu v posuzovaném řízení, pak odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě navýšit celkovou částku o 10 %, a to s ohledem na zcela nedůvodný průtah v řízení od pravomocného ukončení soudního řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 160/2012 do rozhodnutí o pokračování v řízení. Odvolací soud navýšil přisouzenou částku v tomto kritériu o 10 %. Naopak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že věc byla s ohledem na tři soudní instance skutkově a právně složitá, tudíž tuto složitost je třeba zohlednit v odečtu 10 % z přisuzovaného odškodnění. Při posouzení výše uvedených kritérií tak, jak bylo výše uvedeno, odvolací soud navýšil přisouzenou částku odškodnění ve výši 55 958 Kč o částku 11 192 Kč představující 20 % navýšení. Celkové odškodnění, které odvolací soud přiznal žalobkyni činí 67 150 Kč.

31. K této částce přiznal odvolací soud žalobkyni 8,2 % zákonný úrok z prodlení ročně od 1. 3. 2021 do zaplacení, tedy od data, kdy se žalovaný dostal s úhradou požadované částky do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného výzvou doručenou žalovanému dne 28. 8. 2020 a po uplynutí lhůty šesti měsíců dle zákona č. 82/1998 Sb. se žalovaný dostal do prodlení.

32. S ohledem na výše uvedené odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku (§ 220 o.s.ř.).

33. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení (§ 224 ods. 2 o.s.ř.).

34. Úspěšné žalobkyni pak odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (§142 odst.1, §224 odst. 1 o.s.ř.).

35. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek z podání žaloby ve výši 2 000 Kč, a náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem. Náklady za zastupování advokátem žalobkyně představují odměnu advokáta za úkony právní služby učiněné v řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále již jen advokátní tarif). Úkony právní služby, které zástupce žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně učinil a které odvolací soud považuje za účelně vynaložené úkony právní služby (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které jsou podřaditelné pod úkony právní služby dle § 11 odst. 1, 2 a 3 advokátního tarifu jsou následující úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení věci, 2. podání žaloby k soudu ve věci samé, 3. podání vyjádření soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2021 učiněné na výzvu soudu prvního stupně, 4. odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 5. 2021, č. j. 10 C 35/2020-64, 5. účast zástupce žalobkyně u jednání před soudem prvního stupně dne 25. 7. 2023. Jedná se tedy o pět úkonů právní služby po 3 100 Kč, tedy celkem o částku 15 500 Kč. Za těchto pět úkonů právní služby náleží zástupci žalobce paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy 1 500 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Náklady řízení před soudem prvního stupně dále představují cestovné advokáta žalobkyně k jednání uskutečněnému u Okresního soudu ve Vyškově dne 25. 7. 2023, a to náklady na cestu osobním automobilem značka registrační značky SPZ při ujetí 74 km, průměrné spotřebě 9,5 l motorové nafty na 100 km dle doloženého technického průkazu od vozidla, sazbě 5,20 Kč Kč za 1 km jízdy a průměrné ceně 34.40 Kč 1l motorové nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb. Celkové náklady na cestovné číní částku 627 Kč. Náklady řízení dále představují náhradu za ztrátu času zástupkyně žalobkyně stráveného cestou ze sídla zástupce žalobkyně do sídla Okresního soudu ve Vyškově k jednání dne 25. 7. 2023, a to celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně tak činí částku 18 027 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Po připočítání 21 % daně z přidané hodnoty činí náklady řízení před soudem prvního stupně částku 21 813 Kč, přičemž k této částce bylo třeba připočítat 2 000 Kč zaplacený soudní poplatek. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně, které byly žalobce přiznány činí částku 23 813 Kč.

36. K dalším požadovaným nákladům řízení, které vyčíslil zástupce žalobkyně, odvolací soud uvádí, že tyto neshledal jako úkony právní služby, za které by bylo možno žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. K požadované odměně za přípravu a podání výzvy k Ministerstvu spravedlnosti k náhradě újmy způsobené nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení odvolací uvádí, že náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s uplatňováním svého nároku v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nejsou náklady učiněné v souvislosti se soudním řízením, tudíž je nelze považovat jako náklady řízení, za které by zástupci žalobkyně příslušela odměna ( § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.). Pokud se jedná o požadovanou odměnu za přípravu a podání žádosti o osvobození od soudních poplatků a zaslání formuláře prohlášení o příjmových majetkových poměrech, žádost žalobce o odročení jednání, příprava a podání sdělení o úmrtí oprávněného jméno FO soudu v Brně, příprava a podání sdělení o úmrtí oprávněného jméno FO soudu prvního stupně, příprava a podání sdělení o datu úmrtí oprávněného jméno FO a zaslání jeho úmrtního listu jméno FO soudu v Brně, příprava a podání sdělení o datu úmrtí oprávněného jméno FO a zaslání jeho úmrtního listu soudu prvního stupně, sdělení o probíhajícím pozůstalostním řízení po jméno FO, sdělení o procesním nástupnictví jméno FO na pozici žalobce považuje odvolací soud tyto úkony za administrativní úkony, které jsou kryty režijními paušály souvisejícími s úkony právní služby učiněnými v řízení, přičemž se nejedná o úkony právní služby, které by byly podřaditelné pod úkony právní služby vyjmenované v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 a nelze je dle názoru odvolacího soudu považovat i za úkony, které jsou povahou zde vyjmenovaných úkonů nejbližší (§ 11 odst. 3 advokátního tarifu). Navíc sdělení, za něž je požadována odměna, jsou administrativního charakteru, k nimž zástupce žalobkyně nevyužil nijak svých odborných znalostí advokáta. Nejedná se tedy o úkony právní služby, které by bylo možno považovat za úkony právní služby.

37. Úspěšné žalobkyni pak odvolací soud s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, které představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby, a to za podání odvolání a za účast u odvolacího jednání dne 1. 10. 2024, tedy 2x 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. e), písm. g) advokátního tarifu, § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 advokátního tarifu). Na tyto dva úkony právní služby náleží zástupci žalobkyně 2x 300 Kč režijní náhrada hotových výdajů na tyto dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K částce 6 800 Kč bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšné žalobkyni přiznány, činí částku 8 228 Kč. Pokud zástupce žalobkyně požadoval přiznání odměny za další jeden úkon právní služby spočívající v doplnění blanketního odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, k tomuto odvolací soud uvádí, že tento další úkon právní služby shledal odvolací soud jako neúčelný, když zástupci žalobci nic nebránilo v tom, aby své blanketní odvolání řádně odůvodnil a náklady řízení tak nenavyšoval. Občanský soudní řád sice nevylučuje podání blanketního odvolání a jeho následné doplnění, nicméně odměnu lze dle názoru odvolacího soudu přiznat zástupci žalobkyně pouze za jeden úkon právní služby, a to jako účelně vynaložený.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek ustanovení § 237 o.s.ř.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí, případně návrhem na exekuci.