KSBR 28 Co 177/2023-113

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 20 035,61 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. června 2023, č. j. 21 C 123/2023-78

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v částech I. a II. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto o úroku z prodlení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 20 035,61 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 964,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 7 679,20 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 035,61 Kč s úrokem z prodlení od 16. 3. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, nejvýše však v rozsahu 10 % ročně, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 20 035,61 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení ve výši přesahující repo sazbu stanovenou Českou národní bankou zvýšenou o sedm procentních bodů platnou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, do výše sazby 10 % ročně (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 964,40 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části I. výroku, ve které byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 20 035,61 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, nejvýše však v rozsahu 10 % ročně, a proti II. a III. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že sazba zákonného úroku z prodlení měla být určena podle sazby účinné od prvního dne prodlení žalovaného (1. 4. 2000), neboť podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném od 15. 7. 1994 do 27. 4. 2005, výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. V období roku 2000 byla vyhlášena diskontní sazba 5 %, její dvojnásobek činí 10 %. Soud prvního stupně stanovil úroky z prodlení nesprávně ve výši podle repo sazby. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadenou část I. výroku a II. výrok rozsudku a žalobci přiznal úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 035,61 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení. Žalovanému aby uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaný k odvolání na jednání soudu dne 12. 11. 2024 uvedl, že je ochoten žalobci zaplatit již přisouzenou částku 20 035,61 Kč i požadované úroky z prodlení s tím, že žalobce poté vezme své odvolání zpět.

4. Na jednání soudu dne 19. 11. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil; žalobce uvedl, že žalovaný mu sice dne 12. 11. 2024 zaplatil částku 20 035,61 Kč, nikoli však úroky z prodlení, a proto na odvolání trvá.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 6. 10. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 035,61 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 16. 3. 2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce právnická osoba IČO IČO uzavřel se žalovaným smlouvu o finančním leasingu, na jejímž základě byl leasingovému nájemci předán osobní automobil Anonymizováno k užívání na dobu 36 měsíců. Smlouva byla předčasně ukončena ke dni 1. 4. 2000 a žalovanému vznikla povinnost zaplatit leasingovému pronajímateli finanční vyrovnání ve výši 20 035,61 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobci. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení před soudem prvního stupně zůstal nečinný. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, který v části prvního výroku, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 035,61 Kč s úrokem z prodlení od 16. 3. 2019 do zaplacení nabyl právní moci. Předmětem odvolacího řízení byla jen výše úroku z prodlení. Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 3. 12. 1998 nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (leasingová smlouva č. 95691020), na základě které se žalovaný stal leasingovým nájemcem vozidla Anonymizováno. Smlouva byla předčasně ukončena ke dni 1. 4. 2000 a žalovanému vznikla povinnost zaplatit dlužnou jistinu na základě kalkulace. Nárok na úrok z prodlení je důvodný jen zčásti, žalobce požadoval úrok podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak soud má za to, že mu přísluší úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. V rozdílu proto žalobu zamítl. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny, dopisu právního předchůdce žalobce nadepsaného „Výsledné kalkulace pojistného plnění k leasingové smlouvě č. Anonymizováno ze dne 2. 7. 1999“. Zjistil, že právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému svou pohledávku z leasingové smlouvy po likvidaci pojistné události ve výši 20 035,61 Kč, která byla splatná na základě vystavené faktury č. Anonymizováno dne 15. 7. 1999.

8. Odvolací soud vycházel stejně jako soud prvního stupně z toho, že mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 262 odst. 2 obchodního zákoníku s ohledem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovanému vznikla ze smlouvy povinnost zaplatit žalobci (právnímu nástupci leasingového pronajímatele) částku 20 035,61 Kč do 15. 7. 1999.

9. Podle § 365 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 369 odst. 1 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném od 15. 7. 1994 do 27. 4. 2005 (s ohledem na přechodné ustanovení článku II. nařízení vlády č. 163/2005 Sb.), výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

12. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2010, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

13. Ke dni prvního dne prodlení žalovaného činila diskontní sazba ČNB 6 %, a tak v žalobě požadovaná výše úroků z prodlení je nižší, než sazba zákonná. Soud prvního stupně nesprávně přiznal žalobci úroky z prodlení ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2010, a tak odvolací soud toto pochybení napravil, když podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v částech I. a II. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto o úroku z prodlení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10% úrok z prodlení z částky 20 035,61 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, k 12n1ěmuž podle sdělení žalobce již došlo dne 12. 11. 2024.

14. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 802 Kč a zastoupením advokátem ve výši 4 162,40 Kč (mimosmluvní odměna třikrát 300 Kč v souvislosti se třemi úkony právní služby, převzetím a přípravou zastoupení, zasláním předžalobní výzvy a podáním žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), mimosmluvní odměna 1940 Kč v souvislosti s jedním úkonem právní služby, účastí na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g/ a. t., tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a/ a. t., jeden režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhrada za daň z přidané hodnoty 722,40 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 6 679,20 Kč (mimosmluvní odměna 1 540 Kč v souvislosti se třemi učiněnými úkony právní služby z tarifní hodnoty 10 072,60 stanovené podle § 8 odst. 2 v souvislosti s podáním odvolání a účastí na dvou jednáních soudu podle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ a. t., 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhrada za daň z přidané hodnoty 1 159,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.