KSBR 31 A 72/2023-174

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a Mgr. Jana Jiráska, Ph. D. ve věci žalobce: HP TRONIC Zlín, spol. s r. o., IČO 49973053 sídlem Práce 2523, 760 01 Zlín zastoupený advokátem JUDr. Robertem Nerudou, Ph. D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 605 55 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v provedení šetření na místě v obchodních prostorách žalobce ve dnech 13. 6. 2023 a 14. 6. 2023, eventuálně před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zajištění podkladů označených v protokolu o průběhu šetření na místě v obchodních prostorách žalobce ze dne 14. 6. 2023, č. j. ÚOHS-22031/2023/872, jako „předměty na očích“, a dále dokumentů označených jako J10, J30, J37 a J56, takto:

Určuje se, že provedení šetření na místě ve dnech 13. 6. 2023 a 14. 6. 2023 v obchodních prostorách žalobce Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže na základě pověření předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 6. 2023, č. j. ÚOHS-21997/2023/872, bylo nezákonným zásahem.

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se zakazuje, aby v rámci své činnosti přihlížel k dokumentům označeným v protokolu o průběhu šetření na místě v obchodních prostorách žalobce ze dne 14. 6. 2023, č. j. ÚOHS-22031/2023/872, jako A1_PO, A2_PO, A3_PO, A4_PO, A5_PO, A6_PO, A7_PO, A8_PO, A9_PO, A11_PO, A12_PO, A13_PO, A14_PO, A15_PO, A16_PO, A17_PO, A18_PO, A19_PO, A20_PO, A21_PO, A22_PO, A23_PO, A24_PO, A25_PO, A26_PO, A27_PO, B1_PO, C1_PO, C2_PO, D2_PO, E1_PO, F1_PO, F2_PO, F3_PO, F4_PO, F5_PO, G1_PO, G2_PO, G3_PO, G4_PO, G5_PO, G6_PO, G7_PO, G8_PO, G9_PO, G10_PO, G11_PO, G12_PO, G13_PO, G14_PO, G15_PO, G16_PO, G17_PO, G18_PO, H1_PO, H2_PO, H3_PO, H4_PO, I1_PO, I2_PO, I3_PO, I4_PO, I5_PO, I6_PO, I7_PO, I8_PO, I9_PO, I10_PO, I11_PO, I12_PO, I13_PO, I14_PO, I15_PO, I16_PO, I17_PO, I18_PO, I19_PO, I20_PO, I21_PO, I22_PO, I23_PO, I24_PO, I25_PO, I26_PO, I27_PO, I28_PO, I29_PO, J1_PO, J2_PO, J3_PO, J4_PO, J5_PO, J6_PO, J7_PO, J8_PO, J9_PO, J13_PO, J14_PO, J15_PO, J16_PO, J17_PO, J18_PO, J19_PO, J20_PO, J21_PO, J22_PO, J23_PO, J24_PO, J25_PO, J26_PO, J27_PO, J28_PO, J29_PO, J30_PO, J30, J31_PO, J32_PO, J33_PO, J34_PO, J35_PO, J36_PO, J37, J38_PO, J39_PO, J40_PO, J41_PO, J42_PO, J43_PO, J44_PO, J45_PO, J46_PO, J47_PO, J48_PO, J49_PO, J50_PO, J51_PO, J52_PO, J53_PO, J54_PO, J55_PO, J56_PO, J56, J57_PO, J58_PO, J59_PO, J60_PO, J61_PO, J62_PO, J63_PO, J64_PO, J65_PO, K1_PO, M1_PO, M2_PO, M3_PO, M4_PO, M5_PO, M6_PO, M7_PO, M8_PO, M9_PO, M10_PO, M11_PO, M12_PO, M13_PO, M14_PO, M15_PO, M16_PO, M17_PO, N1_PO, N4_PO, N5_PO, N6_PO, N7_PO, které zajistil při provedení šetření na místě ve dnech 13. 6. 2023 a 14. 6. 2023 v obchodních prostorách žalobce, a vycházel z jejich obsahu. Ve zbytku se žaloba zamítá.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč, a to k rukám JUDr. Roberta Nerudy, Ph. D., advokáta se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Předmět řízení

Ve dnech 13. 6. 2023 a 14. 6. 2023 provedl žalovaný v obchodních prostorách žalobce šetření na místě na základě pověření předsedy žalovaného ze dne 12. 6. 2023, č. j. ÚOHS21997/2023/872 (dále jen „pověření“), za účelem prověření možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“). Toto porušení mělo spočívat v uzavírání a plnění zakázaných dohod o přímém nebo nepřímém určení cen zboží pro další prodej sjednávaných mezi žalobcem a jeho odběrateli nejméně od roku 2020, a to ve vztahu k elektrospotřebičům značek Bosch, Jata a Sogo.

II. Stanoviska účastníků řízení

Žalobce se domáhá toho, aby soud určil, že provedení šetření na místě bylo nezákonným zásahem, a uložil žalovanému povinnost zdržet se přihlížení k zajištěným dokumentům. Eventuálně žalobce navrhuje, aby soud určil, že zajištění dokumentů označených jako „předměty na očích“ a dokumentů J10, J30, J37 a J56 bylo nezákonným zásahem, a uložil žalovanému povinnost zdržet se přihlížení k těmto dokumentům. Žalobce namítá, že neexistovalo důvodné podezření k provedení šetření na místě. Podklady, kterými žalovaný disponoval, nebyly dostatečné pro kvalifikaci jednání jako uzavírání vertikálních dohod o určování cen pro další prodej (dále také „RPM“). Cenový monitoring nepodporuje závěr o existenci jednání popsaného v pověření, není z něj zřejmý klíč pro výběr konkrétních produktů, je netransparentní a nemá vypovídací hodnotu. K e-mailům zajištěným při šetření na místě u Elberry s. r. o. (dále jen „Elberry“) není ve spisu procesní stopa. Žalobce tak nemůže posoudit zákonnost zajištění těchto důkazů. Pokud by je nemohl žalovaný z procesních důvodů použít, nemohl by na jejich základě dovozovat ani existenci důvodného podezření na protisoutěžní jednání žalobce. Žalobce dále namítá, že žalovaný při šetření na místě vybočil z rozsahu pověření dle § 21f odst. 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže ze dne 12. 6. 2023 (dále jen „pověření“). Žalovaný uměle rozšířil a překročil časový rozsah pověření. Pouze 10 zajištěných e-mailů je uvnitř věcného a časového rozsahu pověření; zbývajících 177 žalovaný převzal nad jeho rámec. Pracovníci žalovaného přes protesty žalobce „brali vše“. Žalovaný zajistil jako předměty na očích e-maily, u nichž bylo již ze samotného předmětu e-mailu zjevné, že nespadají do rozsahu pověření. Používal generická klíčová slova, která u některých e-mailových schránek vygenerovala i tisíce záchytů, které pak v plném rozsahu prověřoval. Aplikace Microsoft Outlook (a jistě i platforma Nuix Workstation) umožňuje využití logických operátorů. Závěru o cíleném vyhledávání důkazních prostředků nad rámec rozsahu pověření svědčí i interní pokyn. Tento nezákonný postup významně zasahuje do práv žalobce, neboť tím žalovaný rozšiřuje tržby, ze kterých by vypočítával sankci.

Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na obsah pověření, které obsahuje jasné vymezení indicií odůvodňujících podezření. Indicie spočívaly v cenovém srovnání výrobků a vyhodnocení obsahů e-mailových zpráv mezi žalobcem a Elberry. Podezření nemusí být s jistotou ani prokázané, ani jednoznačné. Šetření na místě je nástrojem k opatření důkazních prostředků. Otázku samotné důvodnosti podezření by měl v prvé řadě posuzovat žalovaný; pouze on to dokáže nejlépe komplexně posoudit. Soud není oprávněn s jeho závěry polemizovat, nutit jej do jeho právního názoru, a tím fakticky vytvářet politiku státu v oblasti hospodářské soutěže. Na žalovaného nelze klást nepřiměřeně vysoké nároky ohledně získávání podkladů a poznatků. Interpretace podkladů ze strany žalobce nevyvrací možnost odlišného hodnocení týchž podkladů žalovaným. Rovnost mezi rozsahem podezření, rozsahem pověření a rozsahem samotného šetření na místě nebyla narušena. Časové omezení vyhledávání by se muselo odehrát konkrétním datem. Přitom ani žalobce není s to konkrétní datum definovat. Okolnost, že předmětů na očích je nezvykle velké množství, ještě neznamená, že by se snad o předměty na očích nemohlo jednat. Komplexnímu jednání, z něhož byl žalobce podezírán, muselo předcházet období obšírné komunikace a jednání s dalšími soutěžiteli. To opodstatňuje vyhledávání podle věcného obsahu dle klíčových slov mnohem spíše než konkrétní datum uměle ohraničující podezření. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

III. Předchozí rozsudky soudů a další vyjádření účastníků řízení

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 31 A 72/2023-103 (dále jen „předchozí rozsudek krajského soudu“) určil, že provedení šetření na místě bylo nezákonným zásahem, a zakázal žalovanému, aby v rámci své činnosti přihlížel k dokumentům, které zajistil při provedeném šetření na místě, a aby vycházel z jejich obsahu. Na základě kasační stížnosti žalovaného následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 4 As 403/2023-60 (dále jen „zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu“), zrušil předchozí rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě s krajským soudem k závěru, že žalovaný nesplnil podmínky přiměřenosti místního šetření, v důsledku čehož se dopustil nezákonného zásahu. Krajskému soudu však nepřisvědčil ohledně uloženého zákazu přihlížet při činnosti žalovaného k veškerým podkladům získaným při místním šetření. Dle názoru Nejvyššího správního soudu není možné přihlížet k „předmětům na očích“, neboť místní šetření bylo žalovaným pojato extenzivně. Naopak žalovanému nelze upřít, že při místním šetření zajistil 12 důkazů souvisejících přímo se šetřenou protisoutěžní praktikou v mezích pověření.

Ke zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu se žalobce vyjadřuje ve svém podání ze dne 6. 6. 2024. Považuje jej za vnitřně rozporný a věcně chybný. Nejvyšší správní soud se v něm odchýlil od své dřívější rozhodovací praxe, aniž by využil procedury, kterou jednací řád Nejvyššího správního soudu pro takové případy předpokládá. Následování právního názoru Nejvyššího správního soudu by vedlo k právnímu stavu neslučitelnému se základními principy demokratického právního státu. V důsledku toho žalobce navrhuje, aby se krajský soud od tohoto právního názoru odchýlil.

Žalovaný ve svém následném vyjádření uvádí, že zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu neodporuje předchozí judikatuře. Žalobcem zmiňované rozhodnutí se totiž týkalo jiné situace. Podle žalovaného nejsou dány důvody pro to, aby se krajský soud odchyloval od závazného právního názoru.

IV. c) Vybočení z rozsahu pověření

V rámci testu přiměřenosti co do rozsahu reálně provedeného šetření na místě soud hodnotí vazbu mezi úkony žalovaného a zakázanou praktikou (z jejíhož páchání je soutěžitel důvodně podezírán) tak, jak byla vymezena v pověření. Musí totiž existovat proporcionální vztah nejen mezi rozsahem podezření a rozsahem pověření (což soud posuzoval výše), ale také mezi rozsahem pověření a rozsahem samotného šetření (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 3 As 157/2017-222). Bez ohledu na to, zda je tento vztah proporcionality vnímán spíše jako jakési rovnítko (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, č. j. 62 A 236/2016-91), či „pouze“ rovnítko s vlnovkou, v každém případě se rozsah pravomoci žalovaného v konkrétním případě odvíjí v prvé řadě právě od toho, jak bylo protisoutěžní jednání vymezeno v pověření.

Absence zcela jednoznačných zákonných pravidel pro postup žalovaného v jednotlivých typech případů a povaha posuzování proporcionality tohoto postupu podle názoru soudu vylučuje jakoukoliv algoritmizaci a vyslovení obecných soudů platných pro všechny případy. V každém jednotlivém případě je nutno přihlédnout ke všem okolnostem a tyto vyhodnotit komplexně ve vzájemných souvislostech. Postup žalovaného, který se může jevit za jistých okolností (či dokonce zpravidla) jako bezproblémový, může s ohledem na specifika konkrétního případu přispívat k tomu, že se z oprávněného postupu stane nepřípustný výlov informací. Krajský soud se zde záměrně vyhýbá hojně používanému slovnímu spojení fishing expedition (rybářská výprava), neboť to na první pohled podsouvá soutěžnímu úřadu od počátku nekalý záměr a nemusí vystihovat všechny případy překročení rozsahu šetření na místě. Podle názoru soudu může nezákonnost šetření na místě pramenit také z toho, že žalovaný použije hraniční postupy a nástroje, které se mu v danou chvíli mohou jevit jako přiměřené (a v řadě případů by jako přiměřené mohly být vyhodnoceny), nicméně v konkrétním případě přispějí k tomu, že se šetření na místě takříkajíc vymkne kontrole. Žalovaný musí přiměřenost svého postupu průběžně vyhodnocovat a včas reagovat, pokud se šetření na místě vzdaluje svému původnímu účelu.

Krajský soud má za to, že například nelze vyslovit obecně závěr, že při podezření na protisoutěžní jednání týkající se jen určitých značek zboží musí žalovaný při vyhledávání v e-mailových schránkách pomocí klíčových slov omezit hledání pomocí logických operátorů pouze na tyto značky (obdobnou situaci, byť v menším měřítku vyhodnotil jako bezproblémovou Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, č. j. 2 As 257/2018-87). Stejně tak nelze vyslovit obecný závěr, že by žalovaný nemohl otevírat e-maily, jejichž předmět nenaznačuje souvislost s prověřovanými značkami zboží (ostatně v případě, že je šetřený subjekt podezírán z protisoutěžního jednání, lze počítat s tím, že se bude snažit tuto skutečnost skrýt, což se může odrazit v označování předmětu e-mailu). Podobně není samo o sobě určující časové období, v němž mělo být podle pověření protisoutěžní jednání pácháno. Jednak není nutné toto časové období v pověření přesně identifikovat (srov. obdobně rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci T-339/04 France Télécom SA proti Komisi Evropských společenství), jednak to často v úvodní fázi prověřování ani není možné (právě přesnější časové ohraničení přestupku má být jedním z výsledků šetření na místě). Neexistuje ani obecné pravidlo pro to, že by žalovaný nemohl nahlížet do dokumentů, které se na první pohled týkají trhu v jiném státě. Ani z časového odstupu mezi zajištěním podkladů a šetřením na místě u žalobce nelze bez dalšího dovozovat snahu o umělé rozšíření časového rozsahu šetření. Zároveň však nelze vyslovit obecný závěr, že by tato skutečnost byla zcela irelevantní. Lze jistě spíše předpokládat, že se žalovaný bude zavčasu snažit aktivně zajišťovat důkazy protisoutěžního jednání, než aby dával soutěžitelům prostor pro to, aby protisoutěžní jednání zakryly a možnost zajištění důkazů eliminovali. Na druhou stranu v konkrétním případě mohou další skutečnosti nasvědčovat tomu, že touto snahou žalovaný veden vůbec nebyl.

Každá z uvedených skutečností proto hraje roli při komplexním hodnocení všech skutkových okolností. Podstatné mohou být například následující skutečnosti: 1) zda jsou použitá klíčová slova specifická pouze pro danou praktiku, zboží či obchodního partnera, 2) zda klíčová slova vedou k záchytům jednotek, desítek, stovek či tisíců e-mailů, 3) nakolik jsou předměty e-mailů konkrétní a zda učinil žalovaný v průběhu šetření na místě nějaké obecnější zjištění o tom, že by označení předmětů e-mailů systematicky sloužilo jako kamufláž, 4) zda žalovaný vyhledává nejdříve v novějších e-mailech a po postupném potvrzování daného protisoutěžního jednání dále do minulosti přistupuje k časovému rozšiřování vyhledávání, nebo zda paušálně volí časově neomezené vyhledávání v e-mailech bez vazby na orientační časové ohraničení šetřeného protisoutěžního jednání, 5) zda žalovaný cíleně vyhledává dokumenty, které by prokazovaly protisoutěžní praktiky v jiném členském státě, nebo se jedná pouze o jakýsi vedlejší produkt komplexního prověřování daného konkrétního protisoutěžního jednání. Soud však zdůrazňuje, že tyto otázky rozhodně nejsou jedinými, které by si měl žalovaný (a posléze případně soud) klást. Odpovědi na tyto otázky ani nejsou obecně zcela určující, neboť podstatné je skutečně komplexní hodnocení věci.

Tímto pohledem ostatně hodnotil dodržení rozsahu šetření na místě například Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, č. j. 2 As 257/2018-87, když učinil následující závěr: „Byla-li prohledávána obchodní dokumentace z období souvisejícího s veřejnou zakázkou a výsledkem bylo, až na jeden dokument, zjištění dokladů jen k dané zakázce, pak nelze dospět k závěru, že rozsah byl nepřiměřeně rozšířen.“ Podobný způsob hodnocení provedl také Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 A 138/2021-101: „Použitá klíčová slova (podraz a doporučená cena) souvisely s předmětem místního šetření. Nešlo proto o bezbřehé vyhledávání či snahu žalovaného cíleně vyhledávat dokumenty, které s místním šetřením nesouvisí. Svědčí o tom také to, že žalovaný zajistil 66 dokumentů a z nich pouze dva se dle žalobce netýkaly předmětu šetření. O nepřípustné rozšíření rozsahu šetření proto nejde.“

Při hodnocení konkrétních okolností případu z pohledu přiměřenosti rozsahu provedeného šetření soud vychází především z toho, jaké okolnosti podle žalobce byly nestandardní či vedly k překročení stanoveného rozsahu. Tyto okolnosti pak hodnotí také ve světle toho, jak je vysvětluje či obhajuje sám žalovaný. Není úkolem soudu domýšlet za žalovaného zdůvodnění, proč zvolil v konkrétním případě ten který postup nebo proč snad možná nejsou žalobcem uváděné skutečnosti nijak nestandardní. V posuzovaném případě je přitom nutno poznamenat, že se žalovaný omezuje pouze na povšechné hodnocení průběhu šetření na místě a konkrétní kroky svých zaměstnanců nijak nezdůvodňuje ani neobhajuje. Krajský soud přitom nemá za to, že by k průběhu místního šetření bylo potřeba nad rámec správního spisu provádět žalobcem navržené dokazování výslechy jeho zaměstnanců (žalobce ostatně neoznačil žádná svá konkrétní tvrzení, k jejichž prokázání by výslechy měly sloužit). Průběh šetření na místě je totiž dostatečně podrobně popsán v protokolu, v němž jsou také zachyceny zcela konkrétní námitky žalobce, které žalovaný po skutkové stránce nijak nezpochybňuje, ač do protokolu zaznamenal svou reakci na tyto námitky.

Po zhodnocení všech okolností případu soud ve světle uplatněných žalobních námitek dospěl k závěru, že žalovaný vybočil z rozsahu pověření a provedl šetření na místě v nepřiměřeném rozsahu. Ačkoliv bylo pověření omezeno na šetření protisoutěžního jednání týkajícího se značek Bosch, Jata a Sogo nejméně od roku 2020, žalovaný od počátku volil kroky, které nenaznačují, že by se cítil tímto vymezením jakkoli vázán.

Pokud jde o časový rozsah šetření, Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku (bod 27) částečně korigoval předchozí rozsudek krajského soudu. Potvrdil východisko, že žalovaný nebyl v pověření povinen vymezit časový rozsah šetření, ale kromě toho dodal, že žalovaný tak v posuzované věci ani neučinil. Časové vymezení šetřeného jednání tak, že k uzavírání dohod mělo docházet „nejméně od roku 2020“, tedy žalovaného přímo neomezovalo v možnosti provádět šetření dále do minulosti. Podle krajského soudu však nadále platí, že provádění šetření hluboko do minulosti bez jasné vazby na konkrétní podezření je jedním z hledisek pro posuzování přiměřenosti místního šetření. To ostatně potvrzují i následné úvahy Nejvyššího správního soudu (bod 28), který vybočení z mezí pověření odůvodnil mimo jiné také tím, že byla zajištěna komunikace z hlubší minulosti. Nejde však o skutečnost, která by byla sama o sobě pro hodnocení věci zcela určující. Důležité jsou také případné důvody, proč žalovaný v konkrétním případě k takovým krokům přistoupí. Je proto nutno zmínit, že žalovaný žádné konkrétnější důvody neuvedl a v protokolu o provedeném místním šetření ani nezachytil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prověřování komunikace zaměstnanců žalobce hluboko do minulosti. Požadoval totiž export e-mailových schránek až do roku 2012 a aktivně v nich bez časového omezení vyhledával, aniž by například zdůvodnil, že rozsáhlejší prověření do minulosti opodstatňují dosavadní zjištění při šetření na místě.

Dále je třeba uvést, že žalovaný v e-mailových schránkách vyhledával nejen za pomocí klíčových slov, která by bylo možné považovat za relativně typická pro šetřenou praktiku. Za ta by bylo možné označit například pojmy „dodrž“, neboť šetřená praktika spočívá ve vynuceném dodržování maloobchodních cen, nebo „vypn“, neboť slovo „vypnout“ podle e-mailů zajištěných u Elberry zřejmě představuje slangový výraz používaný při realizaci šetřené protisoutěžní praktiky. Žalovaný však vyhledával také za pomocí slov, která lze považovat za poměrně generická. Sem mohou patřit například pojmy „Srovn“, „prosba“, „nastavit“ nebo „kurv“, které se na první pohled mohou objevit takřka v jakékoliv (v některých případech jistě neformální) konverzaci. Tato generická slova přitom bylo možné doplnit o výrazy, které by je spojovaly s posuzovanou praktikou či šetřeným zbožím, což ostatně žalovaný taktéž činil. Jako vyhledávaný výraz bylo totiž použito například „srovn cen“.

Pokud si žalovaný nebyl od počátku vědom toho, že šetření na místě pojal příliš extenzivně, měl si tuto skutečnost uvědomit přinejmenším ve chvíli, kdy použitá klíčová slova neplnila zcela svou funkci a vedla k zachycování extrémně vysokého počtu předmětů na očích (ve výsledku 171) v poměru k důkazům, které měly svědčit skutečně o šetřeném protisoutěžním jednání (ve výsledku 12), a to navíc hluboko do minulosti (až do roku 2012) oproti původně předběžně stanovenému období jeho páchání (nejméně od roku 2020). To, že klíčová slova neplnila svou funkci, demonstruje žalobce na vyhledávání pomocí slova „srov“, které u K. S. vedlo k 4 176 záchytům. Tato skutečnost je přitom zachycena v protokolu o průběhu šetření na místě v rámci námitek žalobce, přičemž žalovaný ji ani v protokolu, ani ve vyjádření k žalobě nijak nezpochybnil, ani se k ní nijak konkrétně nevyjádřil. Nutno poznamenat, že sám žalovaný si musel být vědom toho, že onen velký počet předmětů na očích nesouvisí se šetřenou praktikou ve vztahu ke zboží značek Bosch, Jata a Sogo, neboť je sám jako předměty na očích označoval (pomocí značky PO).

V dané situaci mohl žalovaný ještě přistoupit k omezení takto široce pojatého šetření alespoň tím, že by neotevíral e-maily, které podle označení svého předmětu na první pohled zjevně nesouvisí se stanovováním maloobchodních cen pro zboží značek Bosch, Jata a Sogo. Jako příklady, kdy tak jistě mohl učinit, lze uvést e-maily ze dne 14. 3. 2023 (s předmětem RE: Televize JVC LT-43VAQ6235*UHD,QLED,Dolby Dig/Atmos,Android11), ze dne 24. 10. 2019 (s předmětem RE: https://www.datart.cz/vysavac-roboticky-xiaomi-roborock-sweep-one-s50-bily.html), ze dne 25. 8. 2020 (s předmětem RE: PANASONIC), ze dne 24. 5. 2018 (s předmětem RE: JVC LT-65VU82J) nebo ze dne 30. 5. 2018 (s předmětem RE: Nabídka klimatizací Electrolux). Žalovaný nepředložil žádné zdůvodnění, které by například naznačovalo to, že by dosavadní výsledky šetření na místě vedly ke zjištění, že žalobce používá označení předmětu e-mailu toliko jako kamufláž. Přes konkrétní žalobní námitky se ani nepokusil v protokolu o průběhu šetření na místě (kde byla tato námitka taktéž uplatněna), ani ve svém vyjádření k žalobě vysvětlit, z jakého důvodu jej zajímaly e-maily, které se měly na první pohled týkat zcela odlišného zboží, než které mělo být předmětem šetření.

I s ohledem na to, že důsledkem překročení rozsahu pověření bylo zajištění 171 e-mailů jako předmětů na očích oproti 12 e-mailům vztahujícím se skutečně k šetřenému jednání, je patrné, že šetření na místě se ve zcela převažující části nevěnovalo prověřování toho protisoutěžního jednání, pro které mělo být prováděno. S ohledem na okolnosti dané konkrétní věci nelze oněch 171 e-mailů považovat za předměty na očích, na které by žalovaný narazil skutečně náhodou, jak požaduje judikatura (viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-583/13 P, Deutsche Bahn, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 2 As 257/2018-92).

Krajský soud nemá za to, že by okolnosti nasvědčovaly tomu, že by celé šetření na místě bylo od počátku zamýšleno jako „rybářská výprava“, pro kterou shora popsané podezření představovalo pouhou záminku. Takový závěr nelze dovodit ani z obsahu interního pokynu pro zaměstnance žalovaného. Úkoly v něm uváděné (zaměřit se na komunikaci týkající se stanovování cen pro další prodej, zjistit od kterého data dochází k ovlivňování dalšího prodeje, promítnout do protokolu případné zjištění o dřívějším páchání či páchání mimo území ČR, zajistit akceptaci šetřených dohod o cenách u co největšího počtu výrobků), samy o sobě nijak nevybočují z rozsahu pověření. Nevyplývá z nich, že by se zaměstnanci neměli omezovat na vyhledávání důkazů pro zakázané dohody u značek Bosch, Jata a Sogo nebo že by měli aktivně hledat hluboko do minulosti. Obsah interního pokynu nenaznačuje, že by zaměstnanci měli ignorovat rozsah pověření. Jistě by bylo žádoucí, aby pokyn v souladu s pověřením obsahoval i jasnější limity, zvlášť připouští-li žalovaný v protokolu o průběhu šetření na místě, že se má jednat o „interní pomůcku inspektora pro snazší seznámení se s případem, neboť šetření se běžně účastní zaměstnanci Úřadu z různých oborů, kteří zároveň s případem nejsou naprosto detailně obeznámeni.“ Interní pokyn tak podle názoru soudu nedokládá snahu žalovaného od počátku „rybařit“. Přispívá však k dotvoření celkového obrazu situace, v níž postupně došlo k vytažení rybářských sítí a provedení šetření v příliš širokém (ve vztahu k pověření nepřiměřeném) rozsahu. Pokud by soud takto široké šetření aproboval, musel by nutně dojít k závěru, že v prakticky shodném rozsahu mohlo být šetření provedeno takřka na základě jakéhokoliv pověření.

Ani časový odstup mezi zajištěním stěžejních podkladů pro šetření na místě (v daném případě e-mailů zajištěných při šetření na místě u Elberry dne 20. 10. 2021) a šetřením na místě u žalobce ani ve spojení s ostatními skutečnostmi nenavozuje dojem, že by byl žalovaný od počátku veden nekalým úmyslem zajistit informace o jiném jednání žalobce, než o tom, které bylo vymezeno v pověření a pro které existovalo důvodné podezření. Závěry o tom, že postup žalovaného nebyl na první pohled od počátku zamýšlenou „rybářskou výpravou“ ovšem nijak nesnižuje závažnost vybočení z rozsahu místního šetření, ke kterému v posuzované věci došlo.

Soud proto shrnuje, že kombinace všech výše uvedených skutečností (zejména paušální vyhledávání v e-mailové komunikaci do hlubší minulosti, volba generických klíčových slov pro vyhledávání, nezohledňování předmětů e-mailů, nedostatečné průběžné vyhodnocování výsledku šetření vedoucí k vysokým záchytům e-mailů na základě klíčových slov a také velkému počtu „nalezených“ e-mailů jakožto předmětů na očích v poměru k e-mailům vztahujícím se k šetřenému jednání) činí místní šetření nezákonným. S ohledem na míru a důsledky zjištěného překročení stanoveného rozsahu šetření nelze konstatovat nezákonnost pouze některých dílčích úkonů s tím, že by šetření na místě jako celek bylo v souladu se zákonem. Je-li dle výše citované judikatury jedním z kritérií přiměřenosti také rozsah skutečně provedeného šetření, pak natolik významné překročení stanoveného rozsahu jako v nyní projednávané věci musí nutně znamenat nepřiměřenost, a tudíž nezákonnost celého šetření na místě.

Nejvyšší správní soud se ve zrušujícím rozsudku shodl s krajským soudem v tom, že bylo-li místní šetření pojato extenzivně, není možné přihlížet ke zjištěným „předmětům na očích“. Na rozdíl od názoru krajského soudu uvedeného v předchozím rozsudku však uvedl, že žalovanému nelze upřít možnost uplatnit získané legitimní důkazy související přímo se šetřenou protisoutěžní praktikou v mezích pověření. Za situace, kdy kasační soud zruší rozhodnutí krajského soudu a vrátí mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud dle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Jde o jeden z aspektů kasační závaznosti, které zákonodárce upravil výslovně (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021-50). Platí sice, že kasační závaznost právního názoru Nejvyššího správního soudu nemá absolutní povahu, nicméně prolomit ji lze toliko v případech změn skutkových či právních poměrů a dále při podstatné změně judikatury na úrovni Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie, rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu atp., a to v mezidobí mezi opakovaným rozhodováním Nejvyššího správního soudu v téže věci. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Vybočil-li by zdejší soud z principu kasační vázanosti, zatížil by napadený rozsudek nezákonností odůvodňující jeho zrušení. S ohledem na výše uvedené tak krajský soud nemůže vyhovět návrhu žalobce na to, aby se od právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku odchýlil.

V důsledku nesplnění podmínek přiměřenosti místního šetření, resp. v důsledku nezákonného zásahu, zakázal soud žalovanému, aby přihlížel ke zjištěným dokumentům označeným jako „předměty na očích“. K návrhu žalobce se soud nad rámec dokumentů označených žalovaným jako „předměty na očích“ zabýval zákonností zajištění dokumentů označených jako J10, J30, J 37 a J56, přičemž dospěl k závěru, že dokumenty J30, J37 a J56 byly žalovaným rovněž získány v důsledku překročení rozsahu uvedeném v pověření. Dokumenty J30 a J56 jsou přílohami dokumentů, které sám žalovaný označil jako „předměty na očích“ (tj. J30_PO a J56_PO), a proto se i na ně dle názoru zdejšího soudu vztahuje povaha „předmětu na očích“. Dokument označený jako J37 byl v e-mailové komunikaci vyhledán pod generickým klíčovým slovem „narovn“, užitým bez bližšího odůvodnění (k užívání generických klíčových slov viz výše), a proto jej soud považuje za získaný v důsledku překročení rozsahu šetření. Oproti tomu dokument J10, u něhož žalobce namítá vybočení z časového rozsahu, je dle názoru zdejšího soudu dokumentem legitimně získaným a souvisejícím přímo s šetřenou protisoutěžní praktikou v mezích pověření. Jedná se o e-mailovou komunikaci získanou zadáním klíčového slova „eberry“, týkající se vysavačů značky Bosch. Vybočení z časového rozsahu pověření (tak jak se k němu soud vyjádřil výše) v tomto případě soud neshledal, neboť rok 2018, ze kterého e-mailová komunikace pochází, nelze považovat za „hlubší minulost“ ve srovnání v rokem 2020, označeným v pověření jako orientační počáteční doba uzavírání zakázaných dohod. Návrhu žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se přihlížení k dokumentu označenému jako J10 proto soud nevyhověl.

A ani v případě cenového srovnání nehraje roli, že jeho výsledky lze interpretovat i jinak, tj. jako výsledek cenového následování. Podstatné je, že podobnost (či shoda) cen může být důsledkem protisoutěžního jednání, jemuž nasvědčuje také konkrétní e-mailová korespondence. Žalovaným provedená interpretace rozhodně není vyloučena.

Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný měl dostatek indicií pro důvodné podezření ze spáchání protisoutěžního jednání, které popsal v pověření jako uzavírání a plnění zakázaných dohod o přímém nebo nepřímém určení cen zboží značek Bosch, Jata a Sogo pro další prodej sjednávaných mezi žalobcem a jeho odběrateli nejméně od roku 2020 do současnosti. V testu vhodnosti proto šetření na místě obstálo.

V. Shrnutí a náklady řízení

Soud z výše uvedených důvodů podle § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že provedení šetření na místě žalovaným ve dnech 13. 6. 2023 a 14. 6. 2023 v obchodních prostorách žalobce bylo nezákonným zásahem (výrok I. tohoto rozsudku). Důsledkem tohoto zásahu je možnost žalovaného přihlížet v rámci své činnosti i k dokumentům, které zajistil nad rámec stanoveného rozsahu místního šetření, a vycházet z jejich obsahu. Jelikož tento důsledek trvá, zakázal soud s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu žalovanému, aby přihlížel k dokumentům označeným jako „předměty na očích“ a k dokumentům označeným jako J30, J37 a J56 a aby vycházel z jejich obsahu (výrok II. tohoto rozsudku). Tato povinnost odpovídá povinnosti obnovit stav před zásahem ve smyslu § 87 odst. 2 s. ř. s. Ve zbytku (ve vztahu k ostatním dokumentům zajištěným v rámci místního šetření) soud návrh žalobce ve světle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

Jelikož soud vyhověl primárnímu petitu žaloby ve výroku I., jestliže určil, že místní šetření provedené žalovaným bylo nezákonným zásahem jako celek, nezabýval se eventuálním petitem, vzneseným žalobcem pro případ, že by soud neztotožnil s námitkou nezákonnosti místního šetření jako celku.

O nákladech řízení o žalobě i kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., a to podle celkového úspěchu ve věci. Podle uvedeného ustanovení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož soud vyhověl žalobě v tom, že určil, že místní šetření provedené žalovaným bylo jako celek nezákonným zásahem, má za to, že žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Zúžení rozsahu dokumentů, ke kterým se zakazuje žalovanému přihlížet, provedené na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu, představuje marginální neúspěch žalobce, který nemůže mít vliv na přiznanou výši náhrady nákladů řízení žalobce.

Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce. Odměna zástupce činí dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis vyjádření ke kasační stížnosti, sepis vyjádření v rámci nového rozhodování krajského soudu ve věci) 4 x 3 100 Kč a náhrada hotových výdajů činí dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 4 x 300 Kč. Žalobcem požadovanou náhradu nákladů spočívající v odměně zástupce za právní službu „porada s klientem po podání kasační stížnosti“ soud žalobci nepřiznal, neboť tato porada nebyla žalobcem doložena, a tudíž nebyla doložena ani opodstatněnost, resp. obtížnost či časová náročnost tohoto úkonu. Jelikož je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj. o 2 856 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 18 456 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Brno 3. července 2024

Mgr. Petr Šebek v. r. ⟪LB:lb_001⟫ předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. P.