KSBR 41 Az 17/2022-44

41 Az 17/2022-44

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: A. B. státní příslušnost: X

X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky

Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2022, č. j. OAM-264/ZA-ZA10-K01-2022, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2022, č. j. OAM-264/ZA-ZA10-K01-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Podstata věci

Žalobce neuspěl se svojí žádostí o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji zamítl pro zjevnou nedůvodnost, protože žalobce pochází z Moldavska. Česko tuto zemi s výjimkou Podněstří považovalo za bezpečnou zemi původu. Země původu však nelze označovat za bezpečné s územními výjimkami. To potvrdil i Soudní dvůr Evropské unie. Žalovaný se proto při posuzování žádosti žalobce vydal špatnou procesní cestou. A porušil tím žalobcova práva.

II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti

Žalobce podal dne 8. 3. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany v Česku. Jako poslední místo svého bydliště uvedl vesnici X v Moldavské republice. K důvodům své žádosti uvedl, že v Moldavsku je špatná ekonomická situace a nejsou tam pracovní příležitosti. Chtěl by zůstat v Česku, aby mohl finančně podporovat své rodiče a malou sestru v Moldavsku. Také zde má ukrajinskou přítelkyni. Do Česka žalobce jezdil od roku 2019 za prací. Naposledy přijel v roce 2021, chytila ho ale policie a dostal správní vyhoštění. Předtím se snažil prodloužit si vízum. To se mu nepovedlo, tak zde zůstal nelegálně, aby mohl pracovat. V Moldavsku je práce špatně placená. Zde na stavbě vydělává trojnásobek. Žalobce popřel, že by měl ve vlasti jakékoli problémy se státními orgány, soudy nebo armádou. Stejně tak nečelil problémům v souvislosti s jeho rasou, národností, pohlavím, náboženstvím nebo politickým přesvědčením. Návratu do vlasti se obává pouze z toho důvodu, že tam zřejmě nenajde práci.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 3. 2022, č. j. OAM-264/ZA-ZA10-K01-2022 („rozhodnutí žalovaného“), zamítl žádost žalobce pro zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ve znění do 30. 6. 2023 („zákon o azylu“). Vyšel z toho, že na základě § 2 bodu 15 vyhláškyč. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění do 30. 9. 2023 („vyhláška“), Česká republika považovala Moldavsko s výjimkou Podněstří za tzv. bezpečnou zemi původu.

Pokud žadatel pochází z bezpečné země původu, tíží ho zvýšené důkazní břemeno. Je na něm, aby prokázal, že v jeho případě danou zemi za bezpečnou považovat nelze. To se žalobci nepodařilo. Žalovaný uznal, že realita dodržování práva vykazuje v Moldavsku zásadní nedostatky, zejména v soudnictví a že v psychiatrických léčebnách a vězeňském systému dochází k porušování lidských práv. Nedá se také vyloučit existence případů pronásledování podle čl. 9 směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany („kvalifikační směrnice“). Zejména tam hrozí nepřiměřené či diskriminační trestní stíhání nebo trestání. To dopadá ve velké míře na politické oponenty, jejich obhájce, ochránce lidských práv nebo aktivisty občanské společnosti. Žalobce však do žádné z těchto kategorií nespadá. A neuvedl, že by měl potíže se státními orgány.

Ohledně vztahu žalobce s jeho ukrajinskou přítelkyní žalovaný odkázal na konstantní judikaturu. Plyne z ní, že v případě zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost se neposuzuje, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.

Závěrem žalovaný uvedl, že po celkovém zhodnocení považuje žádost žalobce za čistě účelovou. Žalobce ji podal po několikaměsíčním pobytu v Česku. A až poté, co dostal správní vyhoštění. Nijak neprokázal, že v jeho případě nelze Moldavsko považovat za bezpečnou zemi původu. Žalovaný proto zamítnul jeho žádost pro zjevnou nedůvodnost. Dodal, že se v těchto případech neposuzuje, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

Žalobce namítá, že domněnka bezpečnosti země původu je vyvratitelná. Žalovaný musí v každém jednotlivém případě zkoumat, zda ve vztahu k dotyčnému žadateli lze danou zemi považovat za bezpečnou. V případě žalobce tomu tak není. Žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí. Vycházel ze zprávy Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu, odkazuje však pouze na obecné informace, které nijak nesouvisí s individuálními důvody žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Tuto zprávu navíc vypracoval sám žalovaný. Nelze ji proto považovat za objektivní. Vznikla pro účely zařazení Moldavska na seznam bezpečných zemí původu, nikoliv pro účely individuálního posouzení důvodnosti žádostí o mezinárodní ochranu.

Při použití konceptu bezpečné země původu sice leží větší část důkazního břemene na žadateli. Neznamená to však, že by se na něj důkazní břemeno kompletně přesunulo a že by žalovaný mohl zcela rezignovat na shromáždění přesných a aktuálních zpráv o zemi původu. I v tomto případě má žalovaný povinnost řádně zjistit skutkový stav. V případě žalobce to neudělal.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že řádně zjistil skutkový stav a obstaral si k tomu náležité informace o zemi původu. Žalobní námitky se pohybují pouze v rovině obecného nesouhlasu s obsahem rozhodnutí žalovaného. Žalobce ovšem v řízení neuváděl žádné relevantní skutečnosti. Neunesl své břemeno tvrzení, ač mu k tomu žalovaný vytvořil dostatečný prostor. Snaha o legalizaci pobytu není sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

IV. Další skutkový a procesní vývoj během řízení před soudem

Soud usnesením ze dne 11. 7. 2022 přerušil řízení s ohledem na předběžné otázky položené Soudnímu dvoru usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2022, č. j. 41 Az 14/2022-30.

Soud se mj. Soudního dvora ptal, zda lze označit za bezpečnou takovou zemi, která ve vztahu k celému svému území nesplňuje podmínky vymezené v příloze I směrnice 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („procedurální směrnice“). Vyjádřil názor, že pokud některá území konkrétní země nesplňují tyto podmínky, diskvalifikuje to danou zemi jako celek z možnosti jejího zařazení na seznam bezpečných zemí původu. Kromě toho se krajský soud Soudního dvora ptal, zda z čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice plyne, že v případě diskvalifikace země z možnosti jejího zařazení na seznam bezpečných zemí původu má k této skutečnosti přihlížet z vlastní iniciativy i bez žalobní námitky.

Soud proto považoval za vhodné vyčkat, zda se Soudní dvůr přikloní k výše uvedenému názoru, že určitá země nemůže být na seznamu bezpečných zemí původu, pokud její část nesplňuje podmínky v příloze I procedurální směrnice. To u Moldavska mohl být případ Podněstří, které Moldavsko nemá pod svojí efektivní kontrolou.

Velký senát Soudního dvora ve věci CV rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2024 („rozsudek Soudního dvora“) takto: „2. Článek 37 procedurální směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby třetí země mohla být označena jako bezpečná země původu, pokud některé části jejího území nesplňují materiální požadavky takového označení, jež jsou uvedeny v příloze I této směrnice.

3. Článek 46 odst. 3 procedurální směrnice ve spojení s článkem 47 Listiny EU musí být vykládán v tom smyslu, že je-li k soudu podán opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, která byla posouzena ve zvláštním režimu použitelném na žádosti podané žadateli pocházejícími z třetích zemí, které jsou v souladu s článkem 37 této směrnice označeny za bezpečné země původu, musí uvedený soud v rámci úplného a ex nunc posouzení, které stanoví tento čl. 46 odst. 3, přihlédnout na základě skutečností obsažených ve spise a těch, se kterými byl seznámen v průběhu řízení, k tomu, že došlo k porušení materiálních požadavků takového označení uvedených v příloze I uvedené směrnice, i když toto porušení není na podporu tohoto opravného prostředku výslovně namítáno.“

Soud dal účastníkům řízení možnost, aby se k věci po rozsudku Soudního dvora vyjádřili. Žalovaný namítal, že by přísně formalistický přístup soudu znamenal nepřiměřené prodlužování správního řízení a především jeho „odindividualizování“. Účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobce nemá.

Žalovaný v řízení o udělení mezinárodní ochrany mimo jiné zkoumá, zda žadatel vůbec uvádí jakékoliv důvody vztahující se k mezinárodní ochraně (tedy zda by vůbec mohlo dojít k pronásledování nebo hrozbě vážné újmy). Pokud je neuvádí, je namístě postup podle § 16 odst. 1 zákona o azylu, jestliže žalovaný nevyužije postupu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. I v případě použití konceptu bezpečné země původu musí zkoumat důvody, pro které žadatel usiluje o udělení mezinárodní ochrany, avšak v jiném režimu rozložení důkazního břemene. I v případě postupu podle § 16 zákona o azylu jde vždy o rozhodnutí meritorní, ve kterém se žalovaný věcně vypořádává s uvedenými důvody. Žalobce ovšem neuvedl důvody, které by bylo možné za relevantní pro udělení mezinárodní ochrany považovat. Věcně je tedy rozhodnutí žalovaného správné a forma, kterou rozhodnul, nemá vliv na celkový výsledek řízení, kterým je nenaplnění definičních kritérií uprchlíka a neexistence hrozby vážné újmy.

Pro účely rychlého postupu tedy žalovaný navrhuje, aby soud v rámci přezkumu ex nunc (tj. podle stavu ke dni rozhodování soudu) posoudil důvodnost žalobcem uváděných důvodů, jak vyplývají z rozhodnutí žalovaného a ze správního spisu. A pokud důvody k udělení mezinárodní ochrany neshledá, nechť žalobu zamítne.

V. b. Reakce soudu na vyjádření žalovaného k rozsudku Soudního dvora

Žalovaný ve svém vyjádření k rozsudku Soudního dvora a jeho dopadům na toto řízení nejprve ve své podstatě namítá, že by zrušení jeho rozhodnutí bylo přepjatě formalistické. Nemělo by podle jeho názoru reálný dopad na práva žalobce, který podle něj stejně nesplňuje podmínky k udělení mezinárodní ochrany.

Podle soudu však žalovaný tuto problematiku bagatelizuje. O formalismus nejde. O žádosti žalobce totiž proběhlo úplně jiné řízení, než mělo. To samo o sobě nelze akceptovat. Mezi řízením, kde se uplatní § 16 odst. 2 zákona o azylu, a řízení založeném na tzv. „plném přezkumu“ žádosti jsou významné procesní rozdíly. Ty se týkají rozložení důkazního břemene mezi žadatele a správní orgán, podrobnosti pohovoru či shromážděných informací o zemi původu, nebo posuzování dalších forem mezinárodní ochrany (v podrobnostech viz rozsudky zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 Az 14/2022-154, část VI.c., a č. j. 41 Az 8/2024-38, část V.c.). Není tedy „jedno“, jaký typ řízení žalovaný o žádosti o mezinárodní ochranu vede.

Proto soud nemůže souhlasit se žalovaným, že se ve výsledku „nic neděje“, pokud žádost žalobce vyhodnotil jako zjevně nedůvodnou kvůli použití konceptu bezpečné země původu, byť vymezení dané země jako bezpečné nesplňovalo požadavky unijního práva. Nejde tu o nežádoucí právní purismus, pokud žalovaný k tíži žalobce postupoval úplně jinou procesní cestou, než měl, a pokud se na této cestě uplatnily mnohem slabší pojistky ochrany práv žalobce.

Následně žalovaný navrhuje, aby soud sám posoudil důvodnost žádosti žalobce v rámci úplného a ex nunc přezkumu, jak to předvídá čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice. Jak již soud vysvětlil žalovanému v rozsudcích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 Az 14/2022-154 (část VI.c.), a č. j. 41 Az 8/2024-38 (část V.c.), udělal by to moc rád. Český zákonodárce však dodnes čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice v jeho úplnosti netransponoval. A zákon takový postup soudu neumožňuje.

V zákoně o azylu sice od 1. 7. 2023 je nový § 32 odst. 9, podle kterého platí: „Při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.“ Toto ustanovení se ovšem s ohledem na datum podání žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nepoužije (viz přechodné ustanovení v čl. II bodu 1 zákonač. 173/2023 Sb.). Kromě toho toto ustanovení stále nepromítá do vnitrostátního práva všechny aspekty čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice.

Čl. 46 odst. 3 směrnice tak sice může mít v důsledku jeho chybné transpozice přímý účinek, ovšem pouze ve prospěch jednotlivce (žadatele). Stát se ale nemůže vlastního pochybení dovolávat v neprospěch žadatele. Soud zde proto nemá možnost provést úplné a ex nunc posouzení žádosti žalobce namísto žalovaného. To bude muset udělat žalovaný v dalším řízení.

Přitom není podstatné, že žalobce není z Podněstří a pochází z „bezpečné“ části Moldavska. Aby totiž bylo možné označit třetí zemi za bezpečnou zemi původu, musí tato země splňovat podmínky uvedené v příloze I na celém svém území. Nelze proto tvrdit, že pokud žalobce pochází z „bezpečné“ části Moldavska, tak se na něj i tak mohl použít režim § 16 odst. 2 zákona o azylu [resp. čl. 31 odst. 8 písm. b) ve spojení s čl. 32 odst. 2 procedurální směrnice]. Jak totiž varoval Soudní dvůr ve svém rozsudku, znamenalo by to rozšíření působnosti tohoto zjednodušeného (výjimečného) režimu (bod 71 rozsudku Soudního dvora). To by mohlo vést k tomu, že by se z výjimky mohla stát zásada.

Krajský soud proto uzavírá, že pokud v době rozhodování žalovaného § 2 bod 15 vyhlášky vymezoval Moldavsko s výjimkou Podněstří za bezpečnou zemi původu, pak to odporovalo čl. 37 procedurální směrnice (ve spojení s její přílohou I). Toto ustanovení proto soud nepoužil jako neslučitelné s unijním právem. A neměl ho takto použít ani žalovaný. Z toho plyne, že neměl vůbec postupovat podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Nemohl tedy hodnotit, zda se žalobci podařilo vyvrátit domněnku bezpečnosti Moldavska jako země původu. Co je pak hlavní, nemohl ani zamítnout žádost žalobce o mezinárodní ochranu pro zjevnou nedůvodnost.

O žádosti žalobce tedy měl žalovaný vést plnohodnotné řízení odpovídající požadavkům čl. 31 odst. 1 až 7 procedurální směrnice, tj. řízení ničím neurychlené ve smyslu čl. 31 odst. 8 procedurální směrnice. Pokud namísto toho vedl zjednodušené řízení podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, pak tím porušil práva žalobce. Jeho žalobní námitky kritizující použití konceptu bezpečné země původu v jeho věci, jsou proto ve výsledku důvodné (stejně tutéž problematiku soud posoudil v rozsudku ze dne 16. 10. 2022, č. j. 41 Az 14/2022-154, na který si dovoluje v detailu odkázat).

Nad rámec právě uvedeného soud jen upozorňuje na novelizaci vyhlášky (vyhláškouč. 289/2023 Sb., účinnou od 1. 10. 2023), po které je nyní Moldavsko na seznamu bezpečných zemí původu celé. V dalším řízení to bude mít relevanci s ohledem na přechodné ustanovení čl. II vyhláškyč. 289/2023 Sb. Podle něj se žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky posuzují podle vyhláškyč. 328/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky. Žalovaný má podle tohoto přechodného ustanovení před vydáním rozhodnutí podle § 16 odst. 2 poučit žadatele o udělení mezinárodní ochrany přicházejícího z Moldavska o skutečnosti podle věty první a umožnit mu prokázat, že v jeho případě stát, ze kterého přichází, za bezpečnou zemi původu považovat nelze.

Soud v té souvislosti upozorňuje, že postup podle § 16 odst. 2 zákona o azylu bude v dalším řízení možný, jen pokud informace o Moldavsku, které žalovaný učiní součástí správního spisu, budou dokládat, že tato země skutečně splňuje na celém svém území – tedy včetně Podněstří – podmínky podle přílohy I procedurální směrnice (viz rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021, čj. 41 Az 58/2020-52, č. 4270/2022 Sb. NSS, a ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 Az 8/2024-38).

Jinými slovy bude muset žalovaný na základě aktuálních zpráv doložit, že se situace v Podněstří zlepšila a že již i tato oblast splňuje podmínky požadované procedurální směrnicí. Pokud to žalovaný nedoloží, pak § 16 odst. 2 zákona o azylu nebude moci použít. Bude muset žádost žalobce posoudit v plném režimu, případně ji zamítnout jako zjevně nedůvodnou, shledá-li proto některý z důvodů podle § 16 odst. 1 zákona o azylu [viz např. jeho písm. a)].

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V něm žalovaného váže právní názor plynoucí z tohoto rozsudku.

Pokud jde o náklady řízení, žalobci jako úspěšnému účastníkovi řízení vzniklo právo na jejich náhradu. Žádné však nevyčíslil, proto mu je soud nepřiznal. Žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno dne 30. října 2024 Martin Kopa, v. r. samosoudce