KSBR 16 Co 63/2025-46

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o 15 214 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 61 C 26/2024-25 ze dne 20. 11. 2024,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 299,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 61 C 26/2024-25 ze dne datum bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 214 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 673,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc označenému soudu vrátil k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, rozsudek neuznává, dokumenty ve spise se nacházející považuje za nepravdivé a smyšlené. V celém procesu došlo k řadě pochybení ze všech stran, jedná se o špatné a nespravedlivé rozhodnutí.

3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně dne datum, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že odvolání žalované je samo o sobě velmi těžko srozumitelné; pokud v projednávané věci žalovaná zpochybňuje důkaz – rozhodnutí Magistrátu města Brna, a to příkaz č. j. ODSČ-spisová značka pak soud prvního stupně byl tímto rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 o.s.ř. vázán. Žalovaná se v zásadě domáhá postupu, který občanský soudní řád nepřipouští, jelikož v rámci nalézacího řízení nelze provádět přezkum správního rozhodnutí. Pokud žalovaná považovala označené správní rozhodnutí za nesprávné, měla možnost proti vydanému příkazu podat odpor. V nynějším řízení žalobkyně prokázala, že žalovaná dne datum úmyslně bourala a od dopravní nehody ujela.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalované bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a/, c/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále jen „ZPOPV“, ve znění účinném ke dni dopravní nehody, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný způsobil újmu úmyslně, či bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

6. V projednávané věci se žalobkyně (pojistitel) po žalované (pojistník) domáhala ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a/, c/ zákona č. 168/1999 Sb., ve znění ke dni dopravní nehody, zaplacení částky 15 214 Kč s příslušenstvím (regresní nárok). Smyslem regresních nároků podle § 10 ZPOPV je postihovat vědomé pochybení pojištěného; tomu samozřejmě odpovídá skutková podstata ustanovení § 10 odst. 1 písm. a/ (újmu způsobil úmyslně), ale i skutková podstata ustanovení § 10 odst. 1 písm. c/ citovaného zákona, přičemž Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 k této otázce dospěl na základě gramatického, historického a teleologického výkladu citovaného ustanovení k závěru, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil (postižní právo pojistitele).

7. Soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán příkazem Magistrátu města Brna č. j. spisová značka ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, správně vzal za prokázané, že se žalovaná dopustila zaviněného protiprávního jednání (přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k/ a podle § 125c odst. 1 písm. i/ bod 3 zákona čís. 361/2000 Sb.), za což jí byla udělena pokuta ve výši 3 800 Kč. V označeném řízení byla žalovaná shledána vinnou, že dne datum v 9.10 hodin v adresa u křižovatky s adresa při couvání s motorovým vozidlem tovární značky jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ, coby jeho řidička, ohrozila řidiče motorového vozidla tovární značky jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ pana jméno FO, když pravou zadní částí jí řízeného vozidla narazila do levého boku motorového vozidla jméno FO jméno FO RZ číslo, čímž došlo k dopravní nehodě se vzniklou hmotnou škodou na obou zúčastněných vozidlech a po nehodě nesdělila druhému účastníku nehody potřebné údaje o jí řízeném vozidle a z místa nehody bez dalšího odjela; uvedeným jednáním porušila ustanovení § 24 odst. 2 a § 47 odst. 3 písm. f/ zákona č. 361/2000 Sb. Žalobkyně v projednávané věci ke škodní události prokázala, že na základě pojistné smlouvy č. číslo o sdruženém pojištění vozidla, kterou uzavřela s žalovanou, vyplatila plnění ve výši 15 214 Kč za úmyslné poškození vozidla jméno FO. Dne datum pak vyzvala žalovanou, aby ve lhůtě do datum tuto částku, kterou za ni plnila, uhradila (žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok podle § 10 odst. 1 písm. a/ zák. č. 168/1999 Sb., neboť újma byla žalovanou způsobena úmyslně). Požadovanou částku však žalovaná žalobkyni nezaplatila. Za takto zjištěného stavu soud prvního stupně zcela správně vyhověl důvodně podané žalobě a úspěšné žalobkyni také správně přiznal náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované.

8. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a úspěšné žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající: a/ v odměně za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání ze dne datum dle ust. § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“, - účast na jednání odvolacího soudu dne datum dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT, tj. 2 x 1 740 Kč, b/ v náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, c/ v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 919,80 Kč; celkem 5 299,80 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).