KSBR 18 Co 28/2025-187

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců JUDr. Petry Flídrové a JUDr. Jana Kolby ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno, IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2024, č. j. 19 C 72/2021-153,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ve vztahu k pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, ve výroku II písm. c) a d), a dále ve výrocích III až V.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

I. Rozsudek soudu prvního stupně

1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Městský soudu v Brně (dále též jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozhodl o tom, že podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitým věcem (pozemkům p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa) se zrušuje (výrok I). Ve výroku II téhož rozsudku soud prvního stupně rozhodl pod bodem a/ o tom, že výlučným vlastníkem pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa se stává žalobce s tím, že na vypořádání spoluvlastnického podílu je povinen zaplatit žalované částka Kč (výrok II písm. b/). Ve výroku II písm. c/ soud prvního stupně rozhodl tak, že pozemek p. č. Anonymizováno v k. ú. Anonymizováno se mezi účastníky řízení rozdělí tak, že ⟪LB:lb_001⟫ - do vlastnictví žalobce se přikazuje geometrickým plánem vyhotoveným zeměměřičským inženýrem tituly před jménem adresa, pod číslem Anonymizováno a odsouhlaseným dne datum pod č. Anonymizováno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště adresa, který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, nově vytvořený pozemek p. č. Anonymizováno/Anonymizováno (o výměře Anonymizováno m2), ⟪LB:lb_002⟫ - do vlastnictví žalobce se přikazuje týmž geometrickým plánem nově vytvořený pozemek p. č. Anonymizováno (o výměře Anonymizováno m2), ⟪LB:lb_003⟫ - do vlastnictví žalované se přikazuje rovněž výše uvedeným geometrickým plánem nově vytvořený pozemek p. č. AnonymizovánoAnonymizováno (o výměře Anonymizováno m2) ⟪LB:lb_004⟫ - do vlastnictví žalované se přikazuje týmž geometrickým plánem nově vytvořený pozemek p. č. Anonymizováno (o výměře Anonymizováno m2).

Žalobci bylo uloženo, aby žalované na vyrovnání podílu za vypořádání pozemku p. č. Anonymizováno zaplatil Anonymizováno Kč (výrok II písm. d/). Ve výroku III pak prvoinstanční soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výrocích IV a V uložil každému z účastníků povinnost zaplatit státu (na účet soudu prvního stupně) náhradu nákladů řízení po Anonymizováno Kč.

2. Soud první instance vyšel ze zjištění, že oba pozemky (p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa – dále též jen „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“) se nachází v zastavěném území města mezi stávající zástavbou domů a objektů občanského vybavení a garážemi. Předmětné pozemky jsou umístěny zčásti pod a zčásti kolem asfaltové komunikace a chodníku z betonové zámkové dlažby ulice Anonymizováno, která spojuje adresa a Anonymizováno. Pozemky se nachází ve svahu a sousedí s pozemky převážně ve vlastnictví žalobce a dále s pozemky ve vlastnictví třetích vlastníků (jedná se o veřejná parkoviště, plochy pro garážové objekty, plochy pro plynárenské zařízení a plochy veřejné zeleně). Pozemek p. č. Anonymizováno je dle územního plánu města Anonymizováno definován jako hromadná parkovací plocha a parkovací plocha čistého bydlení, skutečné využití pozemku je pak veřejné prostranství s komunikací. Tento pozemek pak lze podle soudu prvního stupně reálně rozdělit způsobem, který navrhla žalovaná, přičemž jeho rozdělení neovlivní jeho hodnotu. Prvoinstanční soud rovněž uzavřel (vycházeje ze znění § 1142 zákona č. 89/2012., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“ a z relevantní judikatury), že pozemek p. č. Anonymizováno netvoří s ničím funkční celek, přičemž se v tomto směru opřel o stanovisko znalce (znalecké kanceláře právnická osoba.) obsažené v soudem zadaném znaleckém posudku ze dne datum. Nepřitakal tak námitce žalobce, že tento pozemek tvoří jeden funkční celek s obytným celkem sídliště adresa. Podle soudu prvního stupně pozemkem, který tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, je nutno rozumět jednak stavební pozemek či též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u předmětného pozemku p. č. Anonymizováno přihlížet k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál, tedy např. i sídliště), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který v takovémto případě představuje jedno z výkladových kritérií. Prvoinstanční soud zároveň připomněl, že sídlištěm se obecně rozumí komplex staveb a pozemků, který lze jako takový souhrnně zvát areálem, přičemž sama existence sídliště, jako rozsáhlého souboru budov a pozemku, které spolu tvoří jeden funkční celek, sice bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků, ale vyžaduje mimořádné pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek-relaxace, apod.).

3. Dále soud prvního stupně při výkladu slovního spojení „dobře možné“ užitého v § 1142 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že toto ustanovení má namysli, že je rozdělení společné věci vhodné, tedy zejména že nově vzniklé věci bude možno řádně užívat, že náklady na rozdělení věci nebudou nepřiměřeně vysoké, že bude zachován dosavadní účel využití, aby nebyly pozemky příliš rozdrobeny, aby byly účelně využitelné jak vzhledem k tvaru, tak i rozloze, aby měly možnost stálého přístupu. Rozdělení společné věci by se v konečném důsledku nemělo jevit jako nespravedlivé. Naproti tomu se tím nemá na mysli, že musí jít o rozdělení nejvhodnější, čili optimální, že nemůže být jeho užívání omezeno vůbec, že v případě pozemku musejí být nově vzniklé pozemky nejvíce účelně využitelné, že musí být nově vzniklé věci identické.

4. Na podkladě zjištěných skutkových okolností a výkladu dotčených právních předpisů soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě bylo vhodné spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. Anonymizováno vypořádat jeho reálným rozdělením, neboť nejde o případ, že by společná věc měla jako celek sloužit k určitému účelu. Předmětný pozemek je situován na území statutárního města Anonymizováno, sídliště adresa. Pozemek je umístěn kolem asfaltové komunikace a chodníku, přičemž na části tohoto pozemku se přímo nachází uvedená komunikace s chodníkem. Zbytek pozemku se nachází kolem této komunikace. Pozemek se nachází ve svahu. Sousední pozemky jsou využívány jako veřejná parkoviště, plochy pro garážové objekty, plocha pro plynárenské zařízení a také plochy veřejné zeleně. Jedná se o pozemek veřejně nevyužívaný, neboť právě jeho součástí je veřejná komunikace a chodník, když veřejná komunikace protíná tento pozemek středem. Velká část pozemku obklopuje plynárenské zařízení. Části pozemku, které obklopují komunikaci plní spíše funkci oddělení této komunikace buďto od velké plochy pro garážové objekty, nebo plochy s parkovacím stáním. Nejbližší obytné domy se nachází ve větší vzdálenosti, navíc prakticky odděleny dalším parkovacím stáním, nadto až za další jinou pozemní komunikací. Současně se jedná o pozemek zapsaný jako ostatní plocha, je veden z převážné části v ploše stavební stabilizované funkce: plocha pro hromadné odstavné a parkovací garáže, a komunikace a z malé části v ploše stavební stabilizované, funkce: plochy čistého bydlení. Pozemek je buď součástí stávající komunikace, nebo na ni navazuje. Jde-li o část pozemku, která je aktuálně vedená v ploše čistého bydlení, tak tato část je vzhledem ke svojí poloze ve svahu mezi stávající komunikací a parkovištěm pro výstavbu bydlení nevhodná a současně je reálně využívána jako veřejné prostranství; jde o plochu mezi komunikací a parkovištěm. Reálně se tedy jedná o plochu veřejného prostranství a dopravní infrastruktury.

5. Prvoinstanční soud měl za prokázáno, že vypořádání předmětného pozemku jeho reálným rozdělením dle předloženého geometrického plánu je vhodné, tedy dobře možné, přičemž zároveň nemusí jít o rozdělení nejvhodnější, tedy nejlépe možné čili optimální. Rozdělením nově vzniklé pozemky bude možno jako samostatné věci řádně užívat, nic se na jejich účelu, způsobu využití ani jejich funkcích nezmění. Ke každému z nově vytvořených pozemků bude zajištěn stálý přístup, a jeho rozdělením nedojde ke znemožnění obsluhy a vedení inženýrských sítí. Navíc nejde ani o případ, že by rozdělení bylo na újmu nějaké osobě, která má věcné právo k předmětnému pozemku, jestliže žádné omezení zapsáno v katastru nemovitostí není a existující vedení inženýrských sítí na pozemku nebude nijak znemožněno či omezeno (§ 1150 o. z.). Nejde ani o případ, kdy by se rozdělením podstatně snížila hodnota pozemku jako společné věci, neboť bude zachován účel jeho využití i jeho funkce, jeho stav a i cena nově vzniklých pozemků v součtu činí cenu rozdělovaného pozemku.

6. Soud prvního stupně dále dodal, že předmětný pozemek je veřejným prostranstvím, který je přístupný každému bez omezení. Je tak určen k obecnému užívání, bez ohledu na vlastníka. To však nijak neodporuje tomu, že rozdělení předmětného pozemku je dobře možné, neboť při tomto způsobu rozdělení se u nově vzniklých pozemků účel užívání jako veřejného prostranství nijak nezmění, nebude znemožněn nebo omezen.

7. Je přitom namístě, aby z nově vytvořených pozemků připadl pozemek p. č. Anonymizováno a pozemek p. č. Anonymizováno do vlastnictví žalobce a pozemek p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno do vlastnictví žalované. žalované. Jde-li o pozemek s p. č. Anonymizováno – ostatní plocha o výměře Anonymizováno m2, jedná se o pozemek, na kterém se nachází pozemní veřejná komunikace, přičemž z důvodu správy komunikace je účelné, aby připadla do vlastnictví žalobce. Jde-li o zbylé tři pozemky, na nich se nenachází žádná stavba, jedná se o srovnatelné, travnaté plochy. Soud prvního stupně proto dále rozhodl, že spoluvlastnictví se vypořádává na podkladě geometrického plánu jako nedílné součásti rozsudku reálným rozdělením předmětného pozemku na nové pozemky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok II písm. c/).

II. Odvolání žalobce

8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce namítaje, že rozsudek soudu prvního stupně je založen na nesprávném právním posouzení věci, a to stran způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, jeho reálným rozdělením. Žalobce brojí proti závěru soudu prvního stupně spočívajícího v tom, že předmětné pozemky nejsou součástí funkčního celku obytného souboru adresa. Žalobce má naopak za to, že nejsou naplněny zákonné důvody umožňující rozdělení předmětného pozemku, resp. se domnívá, že existuje překážka pro toto rozdělení, zakotvená v § 1142 o. z., neboť předmětné pozemky mají jako celek sloužit určitému účelu, neboť jsou součástí obytného celku adresa, a navíc jsou zastavěny místními komunikacemi (v případě pozemku p. č. Anonymizováno zabírá komunikace jeho většinu a v případě pozemku p. č. Anonymizováno jeho část).

9. Za nesprávný považuje žalobce postup soudu první instance, který při úvaze o tom, zda je pozemek p. č. Anonymizováno součástí funkčního celku, přihlédl ke stanovisku znalce. Posouzení této otázky je však posouzením právním a znalci nepřísluší se k otázkám právním vyjadřovat. Pokud tak učiní, soud by k těmto vyjádřením neměl přihlížet.

10. Žalobce má dále za to, že reálné rozdělení pozemku p. č. Anonymizováno není ve smyslu ustanovení § 1147 o. z. „dobře možné“, neboť dle uvedeného ustanovení je nutné, aby rozdělení nebylo pouze fakticky možné a technicky proveditelné, ale také opodstatněné s ohledem na využití věci jejími spoluvlastníky. V tomto směru žalobce akcentuje, že přes předmětný pozemek vede komunikace a chodník, jsou přes něj vedeny inženýrské sítě (plynovodní přípojky VTL a STL) včetně ochranného pásma a zasahuje do něj ochranné pásmo (4 m) a bezpečnostní pásmo (10 m) objektu vysokotlaké regulační stanice tlaku zemního plynu adresa, situovaného na sousedním pozemku. Toto bezpečnostní pásmo zasahuje cca v šíři Anonymizováno m do pozemku p. č. Anonymizováno, a to to i do části, která má dle rozhodnutí soudu prvního stupně připadnout žalované (do nového pozemku p. č. Anonymizováno).

11. Dále bylo podle žalobce prokázáno, že předmětný pozemek není žalovanou užíván, neboť plní funkci veřejného prostranství (právě jako součást funkčního celku sídliště adresa), a že údržbu pozemku zajišťuje žalobce. Všechny tyto skutečnosti brání řádnému využití věci žalovanou, která tento pozemek nijak nemůže užívat a její vlastnictví je „holé“, neboť daný stav vylučuje držbu resp. realizaci vlastnického práva žalované v širším smyslu. Žalobce v tomto kontextu odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, že „reálné rozdělení by nebylo dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat“, přičemž podle žalobce řádným užívání věci je myšleno její řádné užívání jejím vlastníkem, nikoliv třetími osobami. Ke skutkovému závěru, že žalovaná nemůže pozemek p. č. Anonymizováno reálně užívat a že nebude moci užívat ani pozemky p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno, které by jí měly připadnout při reálném rozdělení věci, ostatně dospěl sám soud prvního stupně. Právním posouzením této otázky se však soud prvního stupně vůbec nezabýval, pouze konstatoval, že nedojde k žádné změně oproti současné situaci. Otázku, zda by mohla rozdělenou věc řádně užívat žalovaná a zda jsou v tomto smyslu naplněny podmínky pro rozdělení věci, tak soud prvního stupně zcela opominul.

12. Žalobce dále namítá, že v návaznosti na nesprávné právní posouzení věci prvoinstanční soud rovněž dospěl k nesprávnému závěru ohledně výše vypořádacího podílu, a to v případě pozemku p. č. Anonymizováno V případě pozemku p. č. Anonymizováno, ostatní plocha, o výměře Anonymizováno m2 vyplývá nesprávný závěr ohledně výše vypořádacího podílu z nesprávného právního závěru ohledně možného rozdělení tohoto pozemku. V případě pozemku p. č. Anonymizováno, ostatní plocha, o výměře Anonymizováno m2 byla soudem prvního stupně cena vypořádacího podílu stanovena v návaznosti na znalecký posudek č. číslo, vypracovaný společností právnická osoba., dne datum, správně.

13. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho výrocích II až V po jeho přezkoumání změnil a žalobě žalobce vyhověl v tom smyslu, že přikáže pozemky p. č. Anonymizováno, ostatní plocha, o výměře Anonymizováno m2 a p. č. Anonymizováno, ostatní plocha, o výměře Anonymizováno m2 v k. ú. adresa, do jeho výlučného vlastnictví za náhradu ve výši ceny stanovené znaleckým posudkem č. číslo, vypracovaným dne datum znaleckou kanceláří právnická osoba.

III. Vyjádření žalované k odvolání

14. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že pozemek p. č. Anonymizováno netvoří funkční celek s obytným souborem adresa. Nesouvisí přímo se žádnou stavbou. Přes jeho část vede komunikace a chodník, ale nenachází se na něm žádná stavba či jiná budova. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, přičemž zdůraznila, že reálným rozdělením společného pozemku tak vzniknou samostatné věci, které jsou na sobě nezávislé. Žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3685/2008 se pak podle názoru žalované vyjadřoval k tomu, že v daném případě soudy nižších stupňů shledaly, že navrhované řešení reálného rozdělní pozemku by nebylo optimální, neboť by vznikala věcná břemena a pozemky nepravidelných tvarů. Takové okolnosti však v daném případě nenastaly. Na závěr žalovaná připomněla, že zákon dává přednost reálnému rozdělení pozemku i za cenu toho, že bude jeho užívání omezeno a bude třeba zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

IV. Posouzení věci odvolacím soudem

a) přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně

15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201, 202 o. s. ř. a contrario) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že podle obsahu odvolání žalobce nebrojil proti zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. AnonymizovánoAnonymizováno, ani proti způsobu vypořádání takto zrušeného majetkového společenství účastníků. Odvoláním tak nebyl dotčen výrok I rozsudku soudu prvního stupně v té časti, v níž bylo rozhodnuto o zrušení spoluvlastnictví k tomuto pozemku, ani výrok II písm. a/ a b/. Odvolací soud se tak zabýval správností rozhodnutí soudu prvního stupně (zejména z pohledu odvolacích námitek) stran zrušení spoluvlastnictví k pozemku p. č. Anonymizováno a způsobu jeho vypořádání. V tomto směru je třeba předeslat, že odvoláním napadené rozhodnutí je pečlivě, uceleně a srozumitelně odůvodněno a až na skutečnost, že soud při činění závěru, zda pozemek p. č. Anonymizováno „tvoří s něčím funkční celek“, vycházel ze závěrů jím zadaného znaleckého posudku, je možno na něj v plném rozsahu odkázat.

17. Podle § 1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

19. Podle § 1144 odst. 2 o. z. platí, že rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

20. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

21. Podle § 1142 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

22. V daném případě je stěžejním odvolacím důvodem to, že soud prvního stupně měl nesprávně posoudit existenci zákonem stanovených podmínek pro zákonem preferovaný způsob vypořádání předmětu rušeného podílového spoluvlastnictví jeho reálným rozdělením. V tomto ohledu žalobce zejména namítal, že dotčený pozemek je součástí většího funkčního celku (obytného souboru sídliště adresa) a jako takový slouží určitému účelu. Dále žalobce namítal, že žalovaná nebude moci jí přikázané (nově vytvořené) pozemky reálně užívat, neboť se jedná o veřejná prostranství.

23. Jelikož, jak již bylo avizováno výše, vyšel soud prvního stupně při posouzení toho, zda pozemek p. č. Anonymizováno je součástí určitého funkčního celku (v daném případě obytného souboru, resp. sídliště), a zda tak plní jistý účel, ze závěrů znaleckého posudku (který sám prvoinstanční soud zadal k vyhotovení znalecké kanceláři a zadal jí přímo i zodpovězení této otázky), a jelikož je takový postup zřejmě nesprávný (neboť jde o posouzení otázky právní nikoliv skutkové), zopakoval odvolací soud relevantní důkazní prostředky a na jejich podkladě dospěl k závěru, že uvedený pozemek není součástí většího funkčního celku, resp. jako takový neslouží účelu, který by jeho reálným rozdělením (v podobě přejaté do výroku II písm. c/ rozsudku soudu prvního stupně) byl zmařen.

24. Z ortofotomap založených na č. l. Anonymizováno a Anonymizováno spisu soudu prvního stupně vyplývá, že pozemek p. č. Anonymizováno je nepravidelného tvaru, přičemž z pohledu jeho situování (orientace) ve verzi založené ve spisové dokumentaci na výše uvedených listech tvoří jeho podstatnou část (zejména ve spodních dvou třetinách) zeleň, a v jeho horní třetině se nachází pozemní komunikace s chodníkem, která pozemek protíná, přičemž nad ní se nachází další část dotčeného pozemku se zelení. Uvedený pozemek obklopuje ze tří stran pozemek p. č. Anonymizováno a Anonymizováno, na němž se nachází stavba plynárenského zařízení, přičemž přístup k této stavbě je zajištěn z pozemní komunikace, která je zbudována právě na pozemku p. č. Anonymizováno. Z ortofotomapy ve větším měřítku (na č. l. Anonymizováno) vyplývá, že dotčený pozemek je jinak situován mezi plochou, na níž se nacházejí garáže, pozemní komunikací vybudovanou na pozemku p. č. Anonymizováno, další zelení (na pozemku p. č. Anonymizováno) a parkovištěm (na pozemku p. č. Anonymizováno). Za tímto parkovištěm se nachází další pozemní komunikace (na pozemku p. č. Anonymizováno) a až za touto komunikací se nachází plochy s obytnými domy, tvořícími sídliště, které jsou dále obklopeny zelenými plochami.

25. Vyjít lze v tomto ohledu i z popisu polohy předmětných pozemků, který je součástí znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří právnická osoba. ze dne datum, nikoliv tedy z vlastního názoru této kanceláře na to, zda pozemky jsou součástí funkčního celku. V bodě 3 znaleckého posudku na straně 5 je uvedeno, že pozemky se nachází v městské čtvrti adresa, a to v zastavěném území města, mezi stávající zástavbou bytových domů a objektů občanského vybavení a garážemi. Jsou umístěny pod a kolem asfaltové komunikace a chodníku z betonové zámkové dlažby adresa, která spojuje adresa a Anonymizováno. Na části těchto pozemků se nachází asfaltová komunikace s chodníkem, zbytek pozemků se nachází kolem této komunikace a je zatravněn. Pozemky se nacházejí ve svahu a sousedí s pozemky převážně ve vlastnictví žalobce a třetích vlastníků. Tyto sousední pozemky jsou využívány jako veřejná parkoviště, plochy pro garážové objekty, plochy pro plynárenské zařízení a plochy veřejné zeleně. Tato zjištění korespondují rovněž s fotodokumentací obsaženou na str. Anonymizováno znaleckého posudku (č. l. Anonymizováno spisu soudu prvního stupně).

26. Podle výroku II písm. c/ rozsudku soudu prvního stupně se přitom reálným rozdělením pozemku p. č. Anonymizováno má žalobci dostat ta část pozemku, ne němž je zbudována pozemní komunikace společně s chodníkem (nově pozemek p. č. Anonymizováno) a dále ta část pozemku, která přiléhá ke křižovatce pozemní komunikace umístěné na novém pozemku p. č. Anonymizováno a pozemní komunikace na pozemku p. č. Anonymizováno (částečně tato křižovatka leží na pozemku p. č. Anonymizováno); jedná se o nový pozemek p. č. Anonymizováno, na němž se nachází zeleň. Žalované pak má být do výlučného vlastnictví podle téhož výroku přikázán nově vytvořený pozemek p. č. Anonymizováno, situovaný mezi částí pozemní komunikace na pozemku p. č. Anonymizováno, parkovištěm na pozemku p. č. Anonymizováno a další plochou zeleně na pozemku p. č. Anonymizováno; na nově vytvořeném pozemku p. č. Anonymizováno se nachází zeleň, stejně tak jako na nově vytvořeném pozemku p. č. Anonymizováno, který sousedí na jedné straně s pozemní komunikací na pozemku p. č. Anonymizováno, na jedné straně s pozemkem p. č. Anonymizováno (na němž se nachází zeleň), dále s pozemkem p. č. Anonymizováno (na němž jsou dále umístěny garáže) a konečně s pozemkem p. č. Anonymizováno, na němž se nachází stavba plynárenského zařízení (postavena na samostatném pozemku p. č. Anonymizováno) a k ní vedoucí přístupová cesta.

27. Nutno doplnit, že na těchto plochách (nově vytvořených pozemcích p. č. Anonymizováno, p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno) se nenachází žádné prvky občanské vybavenosti, jakými by mohly být cesty pro pěší, lavičky či hrací prvky, a není zde ani spontánně vyšlapaná pěšina.

28. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že pozemek parcelního čísla Anonymizováno není součástí sídlištního areálu adresa a neplní ani funkci, která by jeho reálným rozdělením byla negativně dotčena.

29. Podle konstantní rozhodovací praxe (judikatury) Nejvyššího soudu občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, nebo usnesení téhož soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2647/2022; zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

30. V rozsudku ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, Nejvyšší soud uvedl, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene. K těmto závěrům se dovolací soud přihlásil i v pozdější rozhodovací praxi. O prvotním způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tj. o reálném rozdělení společné věci, je třeba uvažovat zejména v případech, kdy se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno u nezastavěných pozemků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018).

31. Pozemek je obecně dělitelný, je však třeba individuálně posuzovat případy, kdy by v důsledku rozdělení nemohl sloužit účelu, kterému jako celek sloužil (§ 1142 odst. 1). Občanský zákoník vylučuje dělení věci, která má jako celek sloužit k určitému účelu, a přikazuje při dělení zemědělských pozemků vytvářet jen účelně obdělávatelné celky (§ 1142 odst. 2 o. z.; toto ustanovení se užije jak při zrušení a vypořádání dohodou, tak při rozhodování soudu). Protože jde o tzv. neurčité pojmy, posouzení vždy záleží na úvaze soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný pod číslem 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Rovněž podle judikatury Nejvyššího soudu je smyslem a účelem § 1142 o. z. zabránit tomu, aby došlo k reálnému rozdělení věci, pokud by po rozdělení nemohla společná věc svému účelu nadále sloužit. Nejvyšší soud přitom vychází z fakticity užívání vypořádávané věci (v souzeném případě pozemku), přičemž se vždy musí zkoumat, k čemu dotčená věc (například z většinového rozhodnutí spoluvlastníků) v době rozhodování soudu slouží. V tomto směru lze citovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021: „Pozemek je obecně dělitelný, je však třeba individuálně posuzovat případy, kdyby v důsledku rozdělení nemohl sloužit účelu, kterému jako celek sloužil (§ 1142 odst. 1 o. z.). Takto by bylo možné nahlížet na případy, kdy se jedná o pozemek, který slouží např. jako sportovní hřiště, zoologická nebo botanická zahrada apod. Rovněž pozemky přiléhající k obytným domům vytvářejí zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu, a také blízkost obytného domu, ve kterém vlastník zahrady bydlí, zlepšuje využití zahrady.“ Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1290/2024, v němž vrcholný soudní orgán vytkl soudům nižších stupňů, že se nezabývaly tím „k čemu je pozemek dosud užíván, zda by výměra nově vzniklých pozemků odpovídající výši podílu účastníků bránila stejnému užívání (případně, je-li pozemek fakticky využíván jako zemědělský, účelné obdělávatelnosti), a k čemu hodlá žalovaný nově vzniklý pozemek využít.“

33. Taktéž důvodová zpráva k uvedenému ustanovení akcentuje veřejně prospěšný cíl, ke kterému společná věc trvale nebo dlouhodobě slouží, to znamená, že k tomuto účelu slouží fakticky či reálně. A příslušná komentářová literatura k tomu dodává, že konkrétní účel může věc plnit jak na základě rozhodnutí spoluvlastníků o jejím účelovém využití, tak i na základě věcného či obligačního vztahu založeného ve vztahu ke třetí osobě, která společnou věc takto využívá. „Zde by tak bylo rozhodující faktické užívání mající právní základ, který není v rozporu s právem“ (Králík, M. § 1142 [Zákonné překážky a podmínky rozdělení společné věci]. In: Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). Stejný komentář pak rovněž uvádí, že „úvahu o nemožnosti rozdělení takové věci je vždy nutno poměřovat základním principem, podle kterého nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140). Je-li smyslem tohoto zákonného ustanovení, aby věc i nadále sloužila konkrétnímu určitému účelu, lze usuzovat, že rozdělení takové věci nebude možné pouze za předpokladu, že by po rozdělení tomuto účelu sloužit nemohla. Pokud by naopak i po rozdělení tento účel plnit mohla, nebylo by nutné omezovat spoluvlastníky v uzavření dohody o rozdělení společné věci ani limitovat soud v úvaze o rozdělení společné věci.“

34. V souzeném případě je rozhodující, že dotčený pozemek p. č. Anonymizováno, který není zemědělským pozemkem, jako celek fakticky nesloužil a neslouží žádnému jednotně určenému účelu, který by byl jeho reálným rozdělením na nově vymezené pozemky dle geometrického plánu (jsoucího součástí rozsudku soudu prvního stupně) ohrožen či dokonce ztracen. Jediným prvkem s určitým, navíc veřejně prospěšným, účelem, který se na tomto pozemku nachází, je (část) pozemní komunikace [sloužící jako silnice (či ulice) spojující další pozemní komunikace (ulice)], která však soudem prvního stupně zvoleným reálným rozdělením svůj charakter a účel nepozbude. Další části rozdělovaného pozemku jsou pokryty veřejnou zelení, avšak ani tato funkce nebude reálným rozdělením dotčena, neboť pro tento účel budou moci tyto pozemky sloužit bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem (viz § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů). Úvaha o tom, zda a jak bude moci žalovaná užívat jí přikázané části dosavadního pozemku, nejsou z hlediska dotčených (výše citovaných) ustanovení občanského zákoníku relevantní, a to za splnění podmínky, že má žalovaná k těmto částem (nově vzniklým pozemkům) zajištěn přístup.

35. Dotčený pozemek p. č. Anonymizováno není – jak vyplývá z výše uvedených skutkových závěrů – součástí většího obytného areálu (sídliště), resp. neplní funkci, která by s existencí sídliště a jeho užívání obyvateli města zde žijícími byla pevně a neoddělitelně spojena. Proto ani judikatura citovaná odvolatelem (vztahující se navíc výhradně k výkladu překážek pro vydání věci dle restitučních právních předpisů) se na daný případ neuplatní.

36. Lze přitakat i názoru soudu prvního stupně v tom smyslu, že způsob užívání těch částí dosavadního pozemku p. č. Anonymizováno, které připadnou žalované, se nezmění, a není tak naplněna obava vyslovená odvolatelem, že reálné rozdělení uvedeného pozemku bude bránit jeho současnému (skutečnému) způsobu užívání. Není pak věcí úvah soudu, zda omezená (či dokonce vyloučená) možnost přímého užívání pozemku má pro žalovanou faktický přínos, neboť i ponechání si části rozděleného pozemku například za účelem investice (očekávaného zvýšení ceny pozemku) je legitimním cílem, který v rámci respektu k uplatňování individuálních soukromoprávních zájmů nemůže být při vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví pominut (viz již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2021).

37. Je proto možno uzavřít, že způsob, jakým byl v rozsudku soudu prvního stupně vypořádán dosavadní spoluvlastnický vztah účastníků řízení k pozemku p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa odpovídá výše citovaným ustanovením občanského zákoníku i principům vytýčeným v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně těch výroků o náhradě nákladů řízení.

b) náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž odvolací soud vzal v této souvislosti v úvahu stejné právní závěry a východiska jako soud prvního stupně, neboť dospěl ke konkluzi, že se vztahují i na poměry odvolacího řízení.

39. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (veřejnosti dostupném na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), v němž orgán ochrany ústavnosti dospěl k závěru, že „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“

40. K týmž závěrům se Ústavní soud přiklonil již ve svém nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/2020, v němž akcentoval, že „zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je inicioval, ani tomu, který se formálně ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto rozsahu není vázán, ale sám rozhodne dle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení (například jak konkrétně bude společná věc rozdělena či komu bude přikázána do vlastnictví a komu bude přiznána přiměřená náhrada). V řízení jsou přitom často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu a každý z odlišných návrhů jednotlivých spoluvlastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ. Nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Těmito specifickými důvody či okolnostmi by podle Ústavního soudu mohlo být například obstrukční chování účastníka v průběhu řízení, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě skutečnost, že některý (nebo každý) ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví (což je v soudní praxi situace obvyklá).

41. Žádná taková negativní aktivita jednoho z účastníků řízení nebyla v tomto případě odvolacím soudem zaznamenána, neboť žalobce se svým odvoláním domáhal pravidelného (řádného) přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, přičemž – jak uvedeno shora – rozhodnutí soudu o této otázce není pro účastníky vždy zcela předvídatelné a jednotlivé soudy (soud prvního stupně a soud odvolací) mohou při svém rozhodování nakonec akcentovat jiná (zákonem obecně předvídaná) hlediska.

42. Ze všech právě vyložených důvodů odvolací soud při přiměřené aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (dovolacího soudu) nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Samostatně, jen proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné.