KSBR 21 Co 268/2024-243

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem jméno FO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ adresa ⟪LB:lb_011⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_012⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_013⟫ 3) jméno FO, narozený datum ⟪LB:lb_014⟫ bytem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_015⟫ o určení dědice ⟪LB:lb_016⟫ o odvolání žalovaných 1), 2) proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 8. 2024, č. j. 8 C 170/2020-209,

I. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) se rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 34 603 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 013,79 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Proti žalovanému 3) se žaloba na určení žalobkyně dědičkou jméno FO zamítá.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že dědičkou po zůstavitelce jméno FO, zemřelé dne datum, je žalobkyně (výrok I), žalované 1) a 2) zavázal nahradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení 32 492 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalované 1), 2) zavázal společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu ve adresa na náhradě nákladů řízení 5 967 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě z odkazu učiněného v pozůstalostním řízení, podané soudu I. stupně dne datum. O věci rozhodoval opětovně, když jeho předchozí rozhodnutí (rozsudek ze dne 16. 6. 2022, č. j. 8 C 170/2020-117) i rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 18 Co 226/2022) byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3806/2023) a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Důvodem byla nesprávně řešená otázka pasivní věcné legitimace ve sporu o dědické právo, kdy je nutné, aby se sporného řízení účastnili všichni účastníci pozůstalostního řízení, tedy i ti, jež jsou pasivní, sami žalobu z odkazu nepodali a jejich účastenství v pozůstalostním řízení dosud nebylo ukončeno. Ve sporném řízení pak mají postavení nerozlučných společníků (srov. § 91 odst. 2 o. s. ř.). Aplikováno na tuto věc tak žaloba měla směřovat i proti synovi zůstavitelky Jméno žalované A, narozenému datum. Veden tímto závazným právním názorem a s ohledem na úmrtí syna zůstavitelky dne datum, soud I. stupně pak dále v řízení jednal s jeho nástupci – žalovanými 1) a 2) a jméno FO (viz usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 6. 2024, č. j. 8 C 170/2020-201). Podané žalobě vyhověl ze stejných důvodů jako ve svém dřívějším rozhodnutí.

2. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní 1) a 2) a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rekapitulovali skutkový průběh sporu, měli za to, že soud I. stupně se omezil pouze na jednu rovinu sporu, a to spor o platnost závěti s akcentem na zdravotní stav zůstavitelky a úroveň jejích rozumových a volních schopností v době sepisu závěti dne datum, druhou rovinu – výklad právního jednání zůstavitelky pominul a s argumentací žalovaných 1) a 2) se vůbec nevypořádal. Měli za to, že listinou ze dne datum nebyl povolán dědic zůstavitelky jméno FO, nejedná se o závěť. Poukazovali na judikaturu Nejvyššího soudu a názor, že výklad právního jednání může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, vyjasňovat projevené, nikoli nahrazovat či doplňovat vůli, kterou zůstavitel sice měl, ale projevena nebyla. Absenci povolání dědice nelze nahradit výkladem, šlo by o nahrazení vůle zůstavitelky, která nebyla v závěti projevena. Zmíněnou listinu zůstavitelka vyslovila své přání o tom, jak má být s předmětným bytem naloženo, nejedná se o příkaz a není pro dědice právně závazné. Uvedenou listinou není povolán dědic zůstavitelky, nejedná se o závěť. Nenaplňuje obligatorní náležitosti vyžadované § 1494 o. z. Užívá termín „můj byt“ a vyslovuje pouhé přání, aby byl prodán a výtěžek rozdělen. S jejich argumentací se soud I. stupně nevypořádal, jeho rozsudek soudu I. stupně je v tomto směru nepřezkoumatelný. Je otázkou, jak dospěl k závěru o povolání čtyř dědiců a určení jejich podílů.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Uvedla, že žalovaní v odvolání vznášejí stejné argumenty, které již dříve uplatňovali, pouze je šířeji odůvodňují. Její argumentace se nemění. Námitku žalovaných označila za nedůvodnou, zmíněná listina je vlastnoruční závětí zůstavitelky jméno FO, naplňuje náležitosti předpokládané § 1494 o. z., zůstavitelka v ní povolala čtyři dědice a určila v nich dědické podíly. Současně určila vykonavatele závěti – žalobkyni. Soud uvedenou věc posoudil správně, v souladu s judikaturou, jeho rozhodnutí je srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněno.

4. Žalovaný 3) se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1) a 2) není důvodné, soud I. stupně o věci samé rozhodl správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti žalovanému 3) žalobu zamítl, v tomto směru rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

6. V tomto odvolacím řízení nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti ani důkazy. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) listinou, kterou měl soud I. stupně za závěť, nadepsanou jako „Poslední vůle“, sepsanou vlastní rukou zůstavitelky jméno FO, datovanou datum, o obsahu, který je popsán v napadeném rozsudku v jeho odstavci 7, jméno FO v něm „vyjadřuje svou poslední vůli“ takto: „Můj byt ve adresa bude po mé smrti prodán a po odečtení všech nákladů spojených s vyklizením a prodejem bytu bude finanční obnos rozdělen následovně. Polovina z této sumy připadne mé dceři Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, z nichž 1 číst připadne mému synovi Jméno žalované A, nar. datum a další 2 třetiny budou rozděleny mezi jeho děti Jméno žalované B nar. Datum narození žalované B a Jméno žalované A ml. nar. Datum narození žalované A. Prodejem bytu pověřuje svou dceru Jméno žalobkyně.“ Následuje uvedení místa sepsání „adresa“, data „datum“ a podpis zůstavitelky.

7. Nejprve ve vztahu k účastenství žalovaného 3) v tomto řízení. Odvolací soud ve výroku IV tohoto rozsudku žalobu na určení žalobkyně dědičkou jméno FO proti žalovanému 3) zamítl, neboť má-li žaloba z odkazu směřovat vůči všem dědicům zůstavitelky (příp. jejich nástupcům), žalovaného 3) za něj považovat nelze. Nástupci pozůstalého syna zůstavitelky Jméno žalované A staršího, zemřelého datum, jsou pouze žalovaní 1) a 2), nikoli žalovaný 3), který dědictví po svém otci Jméno žalované A starším po vyrozumění o dědickém právu odmítl a sám žádné potomky nemá (viz usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Podle 1486 o. z. odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Jeho dědické právo v důsledku dispozitivního jednání dědice tedy zaniklo, a to se zpětnou účinností ke dni smrti zůstavitele. Jednou učiněné odmítnutí univerzálně platí pro dědění z jakéhokoli titulu, v tomto směru nelze souhlasit s argumentací uvedenou v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v odstavci 6. Následkem odmítnutí dědictví je, že tato osoba přestává být účastníkem řízení o pozůstalosti, jeho účast není třeba formálně ukončovat. Přestává být osobou, o níž lze mít za to, že je zůstavitelovým dědicem. Tohoto řízení se tedy účastní nadbytečně, vzhledem k tomu, že není dědicem zůstavitelky (jejího pozůstalého syna), není ani pasivně věcně legitimován, a proto nezbylo než proti němu žalobu zamítnout.

8. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o tom, že jméno FO zemřela dne datum, zanechala přitom dvě závěti. První ze dne datum, sepsanou formou notářského zápisu, ve které nemovitosti v adresa odkázala své dceři – v tomto řízení žalobkyni, ostatní majetek stejným dílem svým vnukům – žalovaným 1) a 2), svému synovi Jméno žalované A staršímu neodkázala nic. Vzhledem k tomu, že výše zmíněné nemovitosti byly převedeny ještě za života zůstavitelky, v případě, že by tato závěť byla jediným platným pořízením pro případ smrti, nebyla by žalobkyně dědičkou své matky. O další listině ze dne datum, nadepsané jako „Poslední vůle“, je pojednáno shora. Žádný z dědiců (žalobkyně ani žalovaní 1) a 2) dědictví neodmítl. Platnost ani pravost závěti ze dne datum nebyla popřena. U listiny ze dne datum žalovaní 1) a 2) namítli její neplatnost, jednak pro nezpůsobilost zůstavitelky takto jednat a dále i pro absenci obsahových náležitostí, jež platná závět vyžadujeAnonymizováno

9. Jak již odvolací soud uvedl ve svém dřívějším rozhodnutí sp. zn. 18 Co 226/2022, usnesením název soudu vydaným pozůstalostním řízení dne datum, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci datum, bylo uloženo pozůstalé dceři a závětní dědičce – žalobkyni, aby ve stejné lhůtě proti závětním dědicům, tj. vnukovi a vnučce zůstavitelky v tomto řízení – podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky. Žaloba v této věci byla podána datum. Z hlediska lhůty uvedené v § 170 odst. 1 z. ř. s. se tak stalo včas. Ve vztahu k okruhu účastníků učinila žalobkyně procesní úkon (podání ze dne datum, č. l. 199 spisu), soud I stupně následně usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno, připustil vstup žalovaných do řízení jako nástupců zemřelého syna zůstavitelky Jméno žalované A staršího. O účastenství žalovaného 3) bylo pojednáno výše, v odstavci 7. odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Ve vztahu k námitce neplatnosti listiny ze dne datum z důvodu nezpůsobilosti zůstavitelky učinit pořízení pro případ smrti odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku jeho odstavce 9 až 12 a 18 a také na své předchozí rozhodnutí, jeho odstavec 10, na jehož závěrech nemá ani nyní co měnit, a z nichž vyplývá, že zůstavitelka byla v březnu 2015 z hlediska úrovně svých ovládacích a rozpoznávacích schopností způsobilá učinit pořízení pro případ smrti.

11. Podle § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

12. Podle odst. 2 téhož ustanovení závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

13. Mezi formální náležitosti závěti, která ji odlišuje od jiných jednostranných právních jednání pro případ smrti, patří i to, že je jí ustanoven dědic. Pokud jde o povolání dědice, musí být z obsahu závěti zjistitelné, které určité osobě má zůstavený majetek připadnout. Podíl na pozůstalosti lze vymezit i ve vztahu k určité části věci či poměrem více dědicům. Obligatorní náležitosti každé závěti tedy je ustanovení dědice, a to buď k pozůstalosti jako celku, nebo k podílu na pozůstalosti, jímž se zakládá dědická posloupnost. Podíl na pozůstalosti může zůstavitel stanovit zlomkem nebo procentem z celé pozůstalosti.

14. Listinu ze dne datum odvolací soud hodnotí podle jejího obsahu jako závěť, a to psanou vlastní rukou zůstavitelky, která k takovému jednání, jak vyplynulo z výše uvedeného (zejména znalecký posudek a výslech znalce), že zůstavitelka zůstavuje, byť formulačně ne zcela obratně, v této listině uvedeným osobám podíl na pozůstalosti, a to v poměrech ½ žalobkyni a pak dále 1/3 žalovanému 1), žalované 2), zemřelému synovi Jméno žalované A, tedy dědice povolává a určuje, v jakých poměrech si mají rozdělit výtěžek z prodeje bytu, tedy lze mít za to, že stanoví i podíl na pozůstalosti těchto osob. To, že se jedná o závěť lze dovodit jednak z nadpisu listiny jako „Poslední vůle“, tak i z užití následných slov „vyjadřuji svoji poslední vůli“, jež se jako ustálené spojení obvykle užívají, když člověk činí pořízení pro případ smrti v podobě závěti o tom, jak má být naloženo, resp. komu má po jeho smrti připadnout jeho majetek, či jemu odpovídající majetková hodnota. Z obsahu listiny je i zřejmé, koho zůstavitelka ze svých rodinných příslušníků povolává k dědění. Není tak důvodná odvolací námitka o absenci povolání dědiců. nejedná se ani o nahrazování či doplňování vůle, která v listině projevena nebyla. Uvádí-li, jak má být naloženo s bytem a v jakých poměrech se plnění má dědicům dostat, je třeba uvedené vyložit jako stanovení poměru či podílu jednotlivých jí zmíněných osob na pozůstalosti. Záměrem zůstavitelky tedy i podle názoru odvolacího soudu bylo povolat tyto subjekty dědění, nikoli učinit odkaz či vyslovit (nezávazné) přání. V takovém případě by pak k dědění došlo podle závěti z roku Anonymizováno, podle které s ohledem na to, že nemovitost v ní zmíněnou již zůstavitelka nevlastnila, by žalobkyně nenabyla ničeho, což ani neodpovídá tomu, že se právě žalobkyně měla postarat o rozdělení výtěžku, ani jejímu dalšímu jednání souvisejícímu s darováním a zejména zpětným převodem bytové jednotky mezi zůstavitelkou a jejím vnukem v průběhu roku Anonymizováno. Z ničeho nelze dovodit, že by úmyslem zůstavitelky bylo žalobkyni z dědění zcela vynechat (jak by tomu bylo při výkladu nabízeném žalovanými), nejsou zde ani žádné jiné skutečnosti, jež by k tomu dávaly důvod. Odvolací soud tak nemá důvod k odlišnému hodnocení obsahu a významu listiny, než který učinil ve svém dřívějším rozhodnutí (viz odstavec 11) a jež učinil i soud I. stupně v odstavci 21 odůvodnění napadeného rozsudku. Neztotožňuje se ani s námitkou jeho nepřezkoumatelnosti za situace, kdy byť stručné odůvodnění žalovaným umožnilo vystavět proti němu svoji odvolací argumentaci (uplatnit odvolací důvody a vymezit, v čem rozhodnutí považují za nesprávné). Ze všech těchto důvodů považuje odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaný 1) a 2) za správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. K potvrzení rozsudku jako správného došlo i ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu, na jeho odůvodnění v odstavci 24 lze proto pro stručnost odkázat.

16. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) soud I. stupně rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu, kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Pokud jde o jejich skladbu a výši, lze rovněž odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 22) s tím, že soud I. stupně opomenul do těchto zahrnout ztrátu času za cestu k jednání za 6 půlhodin po 100 Kč a cestovné ve výši 1 144 Kč a k němu odpovídající náhradu daně z přidané hodnoty. Z těchto důvodů pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil tak, že na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně žalované 1) a 2) zavázal zaplatit žalobkyni 34 603 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně – advokáta.

17. Soud I. stupně všechny náklady řízení úspěšné žalobkyně zavázal zaplatit žalované 1) a 2) (viz výrok II napadeného rozsudku); žalovaného 3) pro jeho procesní postoj, kdy žalobě neodporoval (viz odstavec 23 odůvodnění napadeného rozsudku), pominul. Formálně chybějící nákladový výrok tak ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) napravuje až nyní odvolací soud, který s ohledem na zamítavé rozhodnutí a skutečnost, že žalovanému 3) podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, vyslovil, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Ve výroku III pak podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalované 1) a 2) společně a nerozdílně zaplatit i v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 10 013,79 Kč. Ta představuje náklady vzniklé žalobkyni v tomto odvolacím řízení za zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci – 1. písemné vyjádření k odvolání ze dne datum – v sazbě mimosmluvní odměny 2 500 Kč a jeden režijní paušál 300 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k), § 13 odst. 1, 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024), a 2. účast u jednání odvolacího soudu dne datum v sazbě mimosmluvní odměny 3 700 Kč a 450 Kč režijní paušál (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1, 4 a. t., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb.), cestovné ze sídle advokáta ve adresa a zpět ve výši 1 325,86 Kč (osobním automobilem tovární značky Anonymizováno, RZ SPZ, palivo motorová nafta, ujetá vzdálenost 172 km – základní náhrada 997,60 Kč /177 km x 5,80 Kč/ a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 328,26 Kč /172 km x 5,5l/100km x 34,70 Kč/l MN); vše podle vyhl. č. 475/2024 Sb. To vše navýšené o 21% náhradu daně z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem, představující částku 1 737,93 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 10 013,79 Kč byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni s ohledem na jejich hmotněprávní postavení nerozlučných společníků společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.