KSBR 27 Co 134/2024-122

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce B, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno žalobce B, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobce B, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená rodné přijmení Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice, advokátkou, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 39 770 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2024, č. j. 16 C 185/2023-105, ve spojení s usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 3. 9. 2024, č. j. 16 C 185/2023-115,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně se ve III. a IV. výroku mění tak, že žalované se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 197,40 Kč. Žalobce je povinen tuto náhradu zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám jeho zástupce tituly před jménem jméno FO Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit ve lhůtě tří dnů České republice na náhradě nákladů řízení částku 10 890 Kč, a to na účet soudu prvního stupně č. účtu, VS: var. symbol. K tomu uvedl, že IV. výrokem svého rozsudku ze dne 10. 7. 2024, č. j. 16 C 185/2023-105, uložil žalobci povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení s tím, že výše této náhrady a splatnost budou stanoveny v samostatném usnesení, neboť ke dni vyhlášení uvedeného rozsudku ještě soudu přesná výše státem vynaložených nákladů řízení nebyla známa. Náklady státu činí 10 890 Kč a spočívají ve vyplacené odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice žalované, kterou byl soud povinen žalované ustanovit z důvodu jejího podezřelý výraz stavu, pro který není schopna nikoli jen pro přechodnou dobu se účastnit řízení a hájit své zájmy. Soud vyčíslil výši náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce podle IV. výroku uvedeného rozsudku povinen státu zaplatit, částkou 10 890 Kč, a k jejímu zaplacení stanovil žalobci lhůtu 3 dnů od právní moci usnesení a zároveň uvedl číslo účtu a variabilní symbol pro úhradu.

2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalobce a navrhl jeho změnu v té podobě, aby mu byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 10 423 Kč. Nesporoval, že soud prvního stupně ustanovené opatrovnici přiznal usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. 16 C 185/2023-103, odměnu v celkové výši 10 890 Kč, nicméně namítl, že byl v řízení úspěšný co do částky 1 705 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 25. 11. 2020 do zaplacení, tj. ve 4,29 % předmětu sporu. Naopak neúspěšný byl v rozsahu 95,71 %. Vyslovil proto nesouhlas se IV. výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť dle výše uvedeného byla žalovaná ve věci úspěšná pouze částečně a v důsledku toho má i stát vůči žalobci nárok pouze na náhradu 95,71 % nákladů řízení, které uhradil ustanovené opatrovnici. Soud přiznal ustanovené opatrovnici odměnu a náhradu hotových výdajů za 3 úkony, tj. 3 x odměnu po 2 700 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč) a náhradu za DPH. Žalobce zopakoval, že přiznané náklady ani jejich výši nesporuje, ale má za to, že odvoláním napadeným usnesením soud rozhodl v rozporu s § 148 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že „stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, …“. Nadto se dle jeho názoru jedná o překvapivé rozhodnutí, které nemá oporu v rozhodnutí ve věci samé – v rozsudku, jestliže soud nezohlednil výsledek řízení.

3. Odvolání žalobce nebylo opatrovnici žalované zasíláno (§ 210 odst. 1 o. s. ř.).

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že ačkoliv žalobce podal odvolání proti v záhlaví označenému usnesení, jedná se o výrok závislý na. výrocích III. a IV rozsudku soudu prvního stupně, které tak jsou odvoláním žalobce rovněž dotčeny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne 27. 4. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 39 770 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1401057034 uzavřené dne 7. 5. 2019 mezi jeho právním předchůdcem (právnická osoba, IČO IČO) a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. 16 C 185/2023-77, podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu jejího podezřelý výraz stavu, pro který není schopna nikoli jen pro přechodnou dobu se účastnit řízení a hájit své zájmy, ustanovil žalované opatrovnici Jméno opatrovnice, advokátku, sídlem adresa. Ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 10. 7. 2024, č. j. 16 C 185/2023-105. Dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a žalobě vyhověl pouze zčásti z titulu bezdůvodného obohacení, tedy co do částky 1 705 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 25. 11. 2020 (I. výrok), žalobu zamítl ohledně částky 38 065 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 4 322,95 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 11 552,58 Kč, 8,25% úroků z prodlení z částky 26 380 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a 20,74% úroků z částky 28 085 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení (IV. výrok). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla v řízení úspěšná z 95,71 % a měla by tak právo na poměrnou náhradu nákladů. Jelikož jí však v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Konstatoval, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení státu spočívající v nákladech na opatrovnici. Uvedl, že výše náhrady a její splatnost bude uvedena v samostatném usnesení v návaznosti na rozhodnutí o odměně opatrovníka. Poté usnesením ze dne ze dne 1. 8. 2024, č. j. 16 C 185/2023-103, přiznal ustanovené opatrovnici žalované odměnu ve výši 10 890 Kč a následně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

6. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

7. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

8. Odvolací soud v prvé řadě připomíná, že o vzniklých nákladech státu podle § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle § 148 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016).

9. V rozsudku ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněném pod č.109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v § 142 o. s. ř. účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu § 30 o. s. ř. Požadavek § 149 odst. 2 o. s. ř. že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil rovněž např. v rozsudku ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uveřejněném pod č. 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a aplikoval je (pro rozhodování o nákladech dovolacího řízení) např. v usnesení ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

10. V literatuře není pochyb o tom, že stejný postup se uplatní nejen v případě zastoupení advokátem podle § 30 o. s. ř., ale i tehdy, zastupoval-li ve sporném řízení účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, opatrovník pro řízení ustanovený soudem z řad advokátů (v obou případech jde o zastoupení na základě rozhodnutí soudu); srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. adresa, právnická osoba. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 1003. Z § 149 odst. 2 o. s. ř. plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř., nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), a i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srov. opět Komentář, str. 1003). V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení nevydává samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, nýbrž (v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. a závěry R 109/2010) v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, státu (České republice) srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

11. Právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil advokátu, jehož soud ustanovil opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, č. j. 74 Co 18/2021-144, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2020).

12. Proto není správné rozhodnutí soudu prvního stupně, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na výše uvedené a v situaci, kdy žalobce nebyl procesně zcela úspěšný (a má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. povinnost nahradit úspěšnější žalované náklady řízení), měl soud prvního stupně správně právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalované vůči žalobci přiznat s tím, že tuto náhradu žalobce zaplatí České republice na účet Okresního soudu v adresa (tedy ve prospěch státu). Pokud soud prvního stupně neznal výši těchto nákladů v době vyhlášení rozsudku, měl o náhradě rozhodnout jen co do základu s tím, že konkrétní výše náhrady bude přiznána (určena) samostatným usnesením.

13. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení před soudem prvního stupně, kdy zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce tak byl celkem úspěšný co do 3,18 %, neúspěšný byl v rozsahu 96,82 %. Žalobce je proto povinen uhradit poměrnou část nákladů vzniklých žalované, a to v rozsahu 93,64 % z částky 10 890 Kč, tj. 10 197,40 Kč.

14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s ř. změnil III. a IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 197,40 Kč, a to České republice na účet Okresního soudu v adresa.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, když se domáhal změny rozhodnutí soudu prvního stupně a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Náleží mu proto náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. V projednávané věci odvolací soud přistoupil ke stanovení odměny za úkon právní služby spočívající v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení analogicky dle § 14 odst. 3 zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., který v případě odvolání podaného pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení stanovil odměnu ve výši 1 000 Kč (k takovému postupu srov. závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, obdobně i nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15). Dále žalobci přiznal nárok na náhradu režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (ve znění platném do 31. 12. 2024) a náhradu za DPH (21 %) ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 1 573 Kč.

16. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Při správě placení pohledávek státu se postupuje podle daňového řádu. Tyto pohledávky vymáhá celní úřad.