OSBV 16 C 185/2023-105

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky Anonymizováno.Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši částka, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a ohledně úroku 20,74 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku 20,74 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku částka. Žalobce dále uvedl, že žalovaná své závazky z uvedené smlouvy neplnila, na uvedenou smlouvu uhradila pouze částku částka a pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.

2. Žalovaná se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřila k žalobě tak, že namítla absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované poskytovatelem předmětného spotřebitelského úvěru a uvedla, že žalobu považuje za důvodnou pouze co do rozdílu jistiny vyplacené žalované a částky žalovanou uhrazené a že to, že žalovaná nebyla schopna řádně splácet předmětný úvěr, vyplývá i z toho, že předmětný úvěr byl částečně použit na úhradu jiného úvěru, který byl stejnou společností poskytnut žalované dříve.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota – „fajn půjčka“, na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku částka, a to tak, že částku částka jí vyplatila v hotovosti téhož dne a částku částka použila na úhradu spotřebitelského úvěru č. tel. číslo čerpaného v minulosti žalovanou (zjištěno z uvedené smlouvy a ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši částka, administrativním poplatkem ve výši částka a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v Anonymizováno týdenních splátkách po částka, což je částka měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaná dne datum jmenované společnosti sdělila, že jako spolubydlící za nájem platí pronajímateli na ruku částka, že její čistý měsíční příjem činí částka a skládá se ze starobního důchodu ve výši částka měsíčně a dalšího příjmu ve výši částka měsíčně, že přítel má příjem částka měsíčně, že její osobní výdaje činí částka měsíčně a splátky úvěru částka měsíčně. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem datum) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti měly být předloženy k ověření finanční situace žalované pouze složenky k příjmům, ale nezjistil o jaké složenky se mělo jednat, a žádné složenky soudu předloženy nebyly. Jmenovaná společnost postoupila dne datum pohledávku vůči žalované z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalované. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem datum a z podacího lístku). Z dokumentu označeného jako uznání dluhu soud zjistil, že dne datum žalovaná uznala svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č.hodnota ve výši částka a zavázala se jej zaplatit.

5. Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále jen „ZSÚ“) a na úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Zároveň je tvrzeno, že žalovaná svůj dluh uznala podle § 2053 OZ, podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

9. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v právnická osoba vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č.j. spisová značka o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18.

10. Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalované, tj. že žalovaná bude schopna splácet měsíčně částku částka, ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, neboť nebylo prokázáno, že by příjmy a výdaje žalované ověřoval na základě spolehlivých a dostatečných informací. Rovněž okolnost, že žalovaná si předmětný úvěr vzala i na pokrytí zůstatku z předchozího úvěru, nastoluje pochybnost, že by žalovaná byla schopna předmětný úvěr splácet. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Pokud se týká předloženého dokumentu – kopie uznání dluhu, pak soud s ohledem na uvedená ustanovení ZSÚ konstatuje, že i přes toto uznání dluhu spotřebitelem se musí zabývat tím, zda poskytovatel úvěru splnil své povinnosti o ověřování úvěruschopnosti spotřebitele a zda je smlouva o spotřebitelském úvěru platná. Opačný postup by byl v rozporu s účelem a smyslem citovaných ustanovení ZSÚ a mohl by vést k obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, nemůže pak na základě uznání dluhu spotřebitelem dovodit, že dluh žalované z této neplatné smlouvy uvedený v uznání dluhu existoval.

11. S ohledem na výše uvedené závěry soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož má soud za prokázané, že žalované byla na základě předmětné smlouvy poskytnuta částka částka a na uvedenou smlouvu žalovaná zaplatila částku částka, zbývá k úhradě částka částka. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že nárok věřitele na úhradu této částky mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 8,25 % ročně, a to od datum, což je den následující po dni, kdy žalovaná podepsala dokument označený jako uznání dluhu a tedy již věděla, že žalobce po ní požaduje uhrazení dlužných částek z důvodu poskytnutého úvěru. (výrok I.)

12. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci úspěšnější. V tomto řízení byla úspěšnější žalovaná, a to ohledně 95,71 % předmětu řízení, a měla by tak dle citovaného ustanovení právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož jí žádné náklady řízení v tomto řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

14. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení náklady státu spočívají v odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, kterého byl soud povinen žalované ustanovit z důvodu jejího zdravotního stavu, pro který není schopna nikoli jen po přechodnou dobu účastnit se řízení a hájit své zájmy. Vzhledem k tomu, že žalobce byl účastníkem s výrazně větším neúspěchem ve sporu, soud mu uložil povinnost nahradit České republice náklady, které jí takto vznikly. Výše a splatnost těchto nákladů bude stanovena v samostatném usnesení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.