KSBR 27 Co 71/2024-95

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 11 890,31 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2023, č. j. 29 C 209/2022-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 333,11 Kč k rukám jeho zástupce Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám jeho zástupce Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 173 Kč (I. výrok), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 302,38 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 26. 12. 2021 do zaplacení (II. výrok), žalobu zamítl co do částky 2 414,93 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 9 302,38 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 12. 2021 a 8,25% úroky z prodlení z částky 2 414,93 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení (III. výrok) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 262 Kč (IV. výrok). Z odůvodnění vyplývá, že o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že žalobce zavinil, že řízení muselo být zčásti (co do částky 173 Kč) zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Ohledně zbývající části nároku měl žalobce pouze částečný úspěch (78 %) a neúspěšný tedy byl v rozsahu 22 %. Soud proto uzavřel, že žalobci vzniklo právo na náhradu 56 % z celkových nákladů řízení sestávajících z:

i) soudního poplatku 800 Kč,

ii) odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“),

iii) třech náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč podle § 14b advokátního tarifu,

iv) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 252 Kč.

Soud prvního stupně nepřiznal žalobci odměnu za podání ze dne 26. 1. 2023, které nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva, jelikož tvrzení v něm uvedená byla rozhodná, a tedy měla a mohla být již v žalobě. Celkové náklady žalobce činily částku 2 252 Kč a 56 % z těchto nákladů řízení činí 1 262 Kč.

2. Proti IV. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že se způsobem vyčíslení náhrady nákladů řízení zásadně nesouhlasí. Soud prvního stupně mu nepřiznal odměnu ve výši 1 580 Kč podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, a to za účast u soudního jednání dne 11. 12. 2023 ani náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu za tento úkon. Žalobce navrhl, aby odvolací soud IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 383,81 Kč sestávající z:

i) soudního poplatku ve výši 800 Kč,

ii) odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu,

iii) třech náhrad hotových výdajů k úkonům uvedeným pod bodem ii) po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu,

iv) odměny za jeden úkon právní služby po 1 580 Kč (účast na jednání soudu dne 11. 12. 2023) podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 a § 11 advokátního tarifu,

v) jedné náhrady hotových výdajů k úkonu uvedenému pod bodem iv) po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu,

vi) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 646,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkem náklady činí 4 526,80 Kč, kdy 56 % z této částky je pak 2 383,81 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne 18. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 890,31 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 9. 1. 2020 a smlouvy o splátkovém limitu ze dne 30. 1. 2020, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty následující prostředky - prostřednictvím Anonymizováno účtu částka 249 Kč (hrazení nákupů na internetu), prostřednictvím platební karty Twisto částka 4 478,68 Kč a prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu částka 4 574,70 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky a žalobce proto žalobou uplatnil nárok na dlužnou jistinu 9 302,38 Kč a dlužné sjednané poplatky 2 587 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 29 C 209/2022-60, vyzval účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce podáním ze dne 3. 3. 2023 sdělil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání na 11. 12. 2023. K tomuto jednání byli účastníci řádně předvoláni, žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobce byl jednání přítomen. Žalobce podáním ze dne 4. 12. 2023 vyčíslil náklady řízení v částce 9 899,20 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za čtyři úkony právní služby po 1 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání), čtyř náhrad hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč a DPH.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. V projednávané věci je nepochybné, že žalobce byl v řízení úspěšnější a vznikl mu tak nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Odvolací soud však nesouhlasí s výpočtem poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení provedeným soudem prvního stupně, který nepočítal s příslušenstvím, ale pouze s požadovanou jistinou. Žalobce byl v řízení úspěšnější, když mu byl přiznán nárok na zaplacení částky 9 302,38 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 9 302,38 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a nebyl úspěšný co do částky 2 414,93 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 9 302,38 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 12. 2021 a 8,25% úroky z prodlení z částky 2 414,93 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a dále v částce 173 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno. Při zohlednění příslušenství byl žalobce v řízení úspěšnější než žalovaný v rozsahu 51,54 % (úspěch žalobce 75,77 % - úspěch žalovaného 24,23 %).

9. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odůvodnil pouze nepřiznání odměny za úkon – vyjádření ze dne 26. 1. 2023. S jeho závěrem ohledně neúčelnosti tohoto úkonu odvolací soud souhlasí, současně však poznamenává, že žalobce odměnu za tento úkon ve vyčíslení nákladů řízení ani nepožadoval. Odměnu za úkon – účast na jednání dne 11. 12. 2023 soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nezmínil, a není tedy patrné, za jakého důvodu nebyla odměna za tento úkon, který je zjevně nákladem potřebným k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přiznána. Žalobci odměna za tento úkon podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (tedy dle poměru jeho úspěchu) náleží, a to podle § 14b odst. 3 advokátního tarifu, v sazbě podle § 7 advokátního tarifu.

10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadený IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 333,11 Kč sestávající z:

i) soudního poplatku ve výši 800 Kč,

ii) odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu,

iii) třech náhrad hotových výdajů po 100 Kč k úkonům uvedeným pod bodem ii) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu,

iv) odměny za jeden úkon právní služby po 1 580 Kč (účast u jednání dne 11. 12. 2023) podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a § 11 advokátního tarifu,

v) jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč k úkonu uvedenému pod bodem iv) podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu,

vi) vše kromě soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 646,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Celkové náklady žalobce činí 4 526,80 Kč, kdy 51,54 % z této částky činí 2 333,11 Kč.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. odst. 1 o. s. ř. Žalobce se v odvolacím řízení domáhal přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 2 383,81 Kč, přičemž jeho odvolání směřovalo do nepřiznání odměny za účast u jednání soudu a náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu. S tímto požadavkem byl v plném rozsahu úspěšný, když rozdíl požadavku žalobce oproti tomu, co mu bylo odvolacím soudem přiznáno, spočíval pouze v jiném výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu oproti výpočtu provedenému soudem prvního stupně, ze kterého žalobce v rámci svého odvolání vycházel. Za dané situace tak odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako plně úspěšné.

12. Žalobce v průběhu odvolacího řízení učinil toliko jeden úkon spočívající v podání odvolání. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3210/2016, připustil, že „v úvahách o spravedlivé výši náhrady nákladů řízení soudy mohou vycházet podpůrně i ze zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., a je to v odůvodněných případech dokonce žádoucí. Tím spíše, pokud důvody, které vedly Ústavní soud ke zrušení přísudkové vyhlášky, na projednávaný spor nedopadají (srov. obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3559/15 ze dne 7. 6. 2016)“.

13. Odvolací soud nepovažuje za spravedlivé, aby v případě, kdy odvolání směřuje pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, bylo při stanovení výše odměny za právní služby postupováno shodně jako v případě projednání odvolání směřujícího do věci samé nebo aby tarifní hodnotou byla částka, jejíž náhrady se účastník v souvislosti s náklady řízení domáhá. Za nejspravedlivější považuje postup, kdy pro stanovení výše odměny aplikuje analogicky sazbu stanovenou v § 14 odst. 3 zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., která v případě odvolání podaného pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve výši 1 000 Kč.

14. Náhrada nákladů žalobce za odvolací řízení v daném případě sestává z:

i) odměny za zastoupení advokátem ve výši 1 000 Kč (podané odvolání),

ii) jedné náhrady hotových výdajů k úkonu uvedenému pod bodem i) ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz čl. II vyhlášky 258/2024 - Přechodná ustanovení, dle něhož za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky),

iii) náhrady za DPH (21 %) ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem 1 573 Kč.

15. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů převážně či zcela úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].