MSBR 29 C 209/2022-80

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 11 890,31 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 173 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 302,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 2 414,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 302,38 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 12. 2021 a z částky 2 414,93 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 262 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 25 342,68 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby, kterou žalobkyně nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobkyně má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě smlouvy se žalobce zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, se zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Anonymizováno Anonymizováno je platební účet ve smyslu zákona o platebním styku, jehož prostřednictvím může zákazník platit své faktury, hradit své nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy Anonymizováno kartou, a který může být zákazníkem využíván v režimu „Anonymizováno“, „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“. V režimu Anonymizováno může Zákazník požádat o úhradu složenek či faktur prostřednictvím služby Anonymizováno Anonymizováno, v režimech Anonymizováno a Anonymizováno mohou zákazníci navíc využívat Anonymizováno účet prostřednictvím Anonymizováno karty. Režimy Anonymizováno a Anonymizováno podléhají měsíčnímu poplatku dle Ceníku. Uvedla, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně získala informace od žalovaného, že jeho příjmy jsou 15 000 Kč, výdaje 2 500 Kč a dle obsahu uvedla, že je nijak neověřovala. Přesto poté dne datum žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno a SMS smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky Anonymizováno právnická osoba a Ceník (dále jen „podmínky a ceník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč na tzv. Anonymizováno nákupním účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související zaplatit poplatek v ujednané výši dle ceníku. Dále strany uzavřely datum smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč na tzv. Anonymizováno nákupním účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 43,70 % ročně ve 12 splátkách po 588,30 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce na základě vyúčtování žalobkyní. Žalobkyně na základě obou smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky a tento čerpal ve výši celkem 9 302,38 Kč, přičemž 4 478,68 prostřednictvím karty, 249 Kč prostřednictvím služby Anonymizováno Anonymizováno a 4 574,70 Kč prostřednictvím splátkového režimu. Žalobkyně dle smluv poskytla žalovanému služby za poplatky ve výši celkem 3 543,93 Kč, blíže specifikované ve vyúčtováních, na které žalobkyně odkázala. Žalovaný žádné peněžní prostředky nevrátil a žádný úrok a poplatek nezaplatil. Celková dlužná částka nyní činí 11 890,31 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny 9 302,38 Kč, poplatků 2 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky jistiny od 16. 1. 20521 do zaplacení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Z listiny „Změnit požadavek na upgrade“ soud neměl za prokázáno, i když žalobkyni vyzval a poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nastaly, resp. že nastaly všechny, když co se týká konkrétně příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně sice získala informace od žalovaného, že jeho příjmy jsou 15 000 Kč, výdaje 2 500 Kč a že neplní nějaké své dluhy, ale neprokázala, že je nějak ověřila. Z „Anonymizováno Anonymizováno, „Změnit protokol upozornění na faktury“, „Změnit požadavek na upgrade“, „Změnit protokol upozornění na faktury“, „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“, fotokopie žalovaného s OP, listiny „Anonymizováno“, „Anonymizováno Anonymizováno“, „Anonymizováno účet“, „Poplatky platné pro klienty“, „Co vás bude Anonymizováno stát (ceník)“, Všeobecných obchodních podmínek Anonymizováno, kopie OP žalovaného, listiny „Anonymizováno Anonymizováno“, „Anonymizováno“, smlouvy o poskytování služby „Anonymizováno“ ze datum, smlouvy k službě Anonymizováno účet, smlouvy o splátkovém limitu z datum včetně přílohy, vyúčtování za květen-prosinec roku 2020, listiny „změnit zákaznický účet“, potvrzení o platbě, tabulky „Anonymizováno“, listiny „Anonymizováno“, předžalobní upomínky z 21. 9. 2021 včetně poštovního podacího archu, soud měl za prokázáno, že přesto poté dne datum žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno a SMS smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky a ceník, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč na tzv. Anonymizováno nákupním účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související zaplatit poplatek v ujednané výši dle ceníku. Dále strany uzavřely datum smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč na tzv. Anonymizováno nákupním účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 43,70 % ročně ve 12 splátkách po 588,30 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce na základě vyúčtování žalobkyní. Žalobkyně na základě obou smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky a tento čerpal ve výši celkem 9 302,38 Kč. Žalovaný žádné peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 3 měsíců, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků jako jistiny výzvou z 21. 9. 2021, která podána na poštu. Žalovaný ji však ve lhůtě 3 měsíců ani později nevrátil.

Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky

Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Soud právně posoudil, že po zahájení řízení vzala žalobkyně žalobu zčásti, a to co do poplatku 173 Kč zpět s tím, že blíže posoudila důkazy. Soud proto rozhodl, že řízení se co do částky 173 Kč zastavuje (§96 odst. 1 a 2 věta prvá o. s. ž.) (výrok I.). Ve zbytku věci soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru (vlastně dvě smlouvy vzájemně související), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky dle ceníku a úrok ve splátkách (§ 2395 o. z.). Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinila, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva (vlastně dvě vzájemně související smlouvy) neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Žalobkyně však skutečně přenechala žalovanému peněžní prostředky a tento je čerpal ve výši celkem 9 302,38 Kč. Žalovaný se tím na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 3 měsíců, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, a obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků jako jistiny dne 24. 9. 2021. Žalovaný ji však ve lhůtě 3 měsíců ani později nevrátil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy doby přiměřené možnostem žalovaného, tj. od 26. 12. 2021, do zaplacení (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 302,38 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), a že ve zbytku, tj. co do částky 2 414,93 Kč s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá (výrok III.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zčásti zastaveno, a ve zbytku věci měla žalobkyně úspěch částečný, to vše celkem v rozsahu cca 78 % nároku v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 22 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 56 % celkových nákladů řízení (§ 146 odst. 2 a 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, kdy podání žalobkyně z 26. 1. 2023 soud nepovažuje za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť tvrzení v něm uvedená byla rozhodná a měla a mohla tak být již v žalobě, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. Celkové náklady řízení činí 2 252 Kč. 56 % z těchto celkových nákladů řízení tak činí 1 262 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 262 Kč (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku máte právo podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.