KSBR 28 Co 49/2025-95

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ o určení neexistence nároku, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. ledna 2025, č. j. 11 C 264/2024-63

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v I. výroku ve výši 12 095,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v II. výroku ve výši 12 095,80 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 8 167,50 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním (I. výrok). Rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním (II. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v I. výroku ve výši 12 905,86 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výroku) a že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v II. výroku ve výši 12 905,86 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výroku).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uvedl, že řízení se týká dvou spojených věcí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 (vedené pod sp. zn. 11 C 264/2024) a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 (původně vedené pod sp. zn. 12 C 263/2024). Soud prvního stupně nesprávně rozhodl o eventuálním petitu a řízení zatížil procesní vadou. Určení platnosti předmětných úvěrových smluv měl rozhodovat až po ukončení řízení ve věci petitu primárního, o určení neexistence nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení. Naléhavý právní zájem žalobce na určení je dán s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14 (účastník smlouvy nemá jinou možnost obrany a ochrany svých práv, než podání určovací žaloby, protože není oprávněn podat např. žalobu na plnění, nepřiznání naléhavého právního zájmu by znamenalo i odepření jeho práva na přístup k soudu). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není oprávněn podat žalobu na určení a musí vyčkat do doby, než bude oprávněn podat žalobu na plnění a předmětná otázka bude řešena jako předběžná. Přitom první smlouva o úvěru byla žalovaným beze zbytku splněna a v druhém případě je žalovaným dosud řádně plněna. Postupem soudu tak bylo zasaženo do základního práva žalobce na jeho soudní ochranu a na jeho přístup k soudu. Soud bezdůvodně upřednostňuje právo žalovaného na řízení o téže otázce před finančním arbitrem, přestože toto řízení bylo započato později (žaloba byla podána 6. 10. 2024, návrh arbitrovi byl podán 7. 10. 2024). Nejen z výzvy žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení lze dovozovat vzájemný spor účastníků z obou smluv, v němž žalobce neměl jinou možnost, než bránit se touto žalobou. Nelze souhlasit s tím, že žaloba s konečnou platností neřeší vzájemný spor účastníků a že nemůže zabránit případným dalším budoucím sporům. Soud v odůvodnění rozsudku dostatečným způsobem nevysvětlil své právní úvahy, a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná k odvolání uvedla, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení platnosti úvěrových smluv a určení, že žalovaná nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení, považuje za správný. Žaloba na určení je až krajním prostředkem úpravy právních poměrů účastníků, o čemž svědčí koncepce naléhavého právního zájmu, který je dán jen tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo se stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba má preventivní charakter, její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, jestliže odpovídající nápravu nelze sjednat jinak. Žalobce existenci naléhavého právního zájmu odůvodňuje nemožností podat v této věci žalobu na plnění. Přitom na jeho straně ani neexistoval jediný důvod pro podání žaloby na plnění, protože žalovaná dosud veškeré své povinnosti ze smlouvy plnila řádně a i nadále plní. Za těchto okolností lze jen stěží u žalobce dovodit naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Je nesmyslné, aby bylo soudem zasahováno do právních poměrů účastníků konstitutivním rozsudkem ve chvíli, kdy k tomu neexistuje důvod. Bylo-li by shledáno, že smlouvy jsou absolutně neplatné, musela by být zahájena další řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná má jako spotřebitel a slabší strana smluvního vztahu zákonné právo obrátit se na finančního arbitra, které se nijak nedotýká rovnocenného postavení stran v řízení před soudem. Věřitel má právo na obranu a uplatnění svých práv před arbitrem. Z literatury i judikatury soudů vyplývá, že žalobou s eventuálním petitem se žalobce domáhá, aby byla v rámci primárního petitu žalovanému uložena určitá povinnost a pro případ, že bude primární petit zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce s tím, že o eventuálním petitu rozhoduje soud pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1065/2019). Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že se soud prvního stupně řádně vypořádal s oběma petity, když uzavřel, že na straně žalobce absentuje naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby na vydání bezdůvodného obohacení (primární petit) i na určení platnosti úvěrových smluv (eventuální petit). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobách, které byly soudu doručeny dne 6. 10. 2024 a které byly spojeny ke společnému řízení (usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 11 C 264/2024-37), domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním, a že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním. V žalobách uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 18. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 927596, podle níž jí poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 27 500 kč na její účet a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze žalobci vrátit spolu s úroky, a to v celkové částce 40 824 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 134 Kč od 20. 9. 2020. Žalobci byla dne 26. 9. 2024 doručena námitka žalované ohledně neplatnosti smlouvy s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná plní svůj závazek ze smlouvy, ale požaduje vydání bezdůvodného obohacení, žalobce nemůže vyřešit spor účastníků jinak než touto žalobou na určení, na němž má naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 4. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 9174758, podle níž jí poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 27 500 kč na její účet a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze žalobci vrátit spolu s úroky, a to v celkové částce 40 000 Kč v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč od 20. 2. 2024. Žalobci byla dne 2. 9. 2024 doručena námitka žalované ohledně neplatnosti smlouvy s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná plní svůj závazek ze smlouvy, ale požaduje vydání bezdůvodného obohacení, žalobce nemůže vyřešit spor účastníků jinak než touto žalobou na určení, na němž má naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Žalovaná v řízení namítla, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání určovacích žalob.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 80 o. s. ř. nejprve zkoumal, zda žalobce má na určení platnosti úvěrových smluv a určení toho, že žalovaná nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení, naléhavý právní zájem. Otázka platnosti úvěrových smluv je neoddělitelně spojena s otázkou nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, budou-li shledány smlouvy neplatnými. Obě otázky musí být řešeny jako otázky předběžné v řízení o plnění ze smluv o úvěru, bez ohledu na to, kterou stranou by řízení bylo zahájeno, ať už by se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované splnit svůj závazek ze smluv o úvěru č. 9174758 ze 4. 1. 2024 či č. 927596 z 18. 8. 2020), případně ať už by se žalovaná domáhala vydání bezdůvodného obohacení na základě neplatnosti uzavřených smluv o úvěru, což už konečně činí v řízení před finančním arbitrem. Soud, který by o žalobě na plnění rozhodoval, musí si žalobcem položené otázky zodpovědět. Právo žalobce není tudíž nijak ohroženo, jeho postavení není ani nejisté, protože v daném řízení bude mít možnost se adekvátně procesně zúčastnit a také se podle své vůle procesně bránit. Právo na ochranu mu tedy není nijak odepřeno, pravomocné rozhodnutí finančního arbitra může být předmětem soudního přezkumu podle § 244 a následujících občanského soudního řádu (NSS sp. zn. 2 Afs 176/2006 z 19. 4. 2007). Žalobcem požadovaná určení vztahy mezi účastníky s konečnou platností neřeší a nemohou ani zabránit případným dalším budoucím sporům. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení vzniklých zastoupením advokátem v každé spojené věci po 12 905,86 Kč.

7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. „Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (NS 26 Cdo 2147/2018). Preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Žalobce se musí domáhat určení existence primárního právního vztahu, nikoliv existence nebo neexistence okolností, které jej měly nastolit. Proto je v zásadě třeba žalovat na určení vlastnictví, nikoliv na určení neplatnosti právního jednání, které mělo vlastnictví nastolit (srov. NS 26 Cdo 2978/2019). Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby. Žalobci nic nebrání, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, resp. změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl. To platí i tehdy, probíhá-li v době rozhodování o určovací žalobě jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů co do úsudku o (ne)existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.“ (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

9. Žalobce v žalobě podrobně odůvodnil existenci právního zájmu na podání určovací žaloby. Odvolací soud má stejně jako soud prvního stupně za to, že na v žalobou požadovaném určení není žalobcem uvedený naléhavý právní zájem dán. Ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaná se hodlá domáhat vrácení bezdůvodného obohacení, které jí podle jejího mínění plněním z mezi účastníky uzavřených smluv vzniklo. Ve věci již konala a podala návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, v němž se domáhá určení neplatnosti mezi účastníky uzavřených úvěrových smluv. Na druhé straně žalovaná dosud své smluvní povinnosti dobrovolně plnila a stále plní, a tak žalobce nemá důvod domáhat se jejich splnění soudní cestou. Jeho postavení dosud není ohroženo a ani se nestalo nejistým. Žalobce nesprávně uvádí, že nemá možnost přístupu k soudu. Přitom, pokud by žalovaná své smluvní povinnosti porušila, nic mu nebrání domáhat se jejich splnění žalobou. Žalovaná, podle níž jsou smlouvy účastníků neplatné a žalobci plnila bez právního důvodu, již má možnost domáhat se vrácení žalobcem získaného bezdůvodného obohacení. Ať již podá žalobu na plnění kterákoli ze stran, vždy bude jako předběžná otázka posuzována platnost uzavřených smluv. Neobstojí názor žalobce, že obě strany sporu musí mít možnost v témže čase podat soudní žalobu.

10. Rozhodnutí o podané žalobě na určení nevytváří rámec, který by byl zárukou pro odvrácení budoucích sporů účastníků. Nevyřeší spor účastníků lépe a účinněji než samotná žaloba na plnění a nepředejde dalším takovým žalobám, když nestanoví závěr ve věci natolik komplexně a precizně. Je třeba dodat že pravomocný rozsudek o žalobě na určení nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění vycházející ze stejného skutkového základu. Naopak pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu plnění překážku věci rozsouzené i pro řízení o žalobě na určení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4757/2007).

11. Jestliže žalovaná své smluvní povinnosti doposud plní, je na samotném žalobci, aby si vyhodnotil – s odkazem na podaný návrh k finančnímu arbitrovi – zda smlouvy s ní uzavřel platně, zejména zda postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smluv řádně prověřil úvěruschopnost dlužnice a aby podle svého uvážení dále v těchto smluvních vztazích jednal a vystupoval. Do budoucna by mohl mít možnost poměřit své úvahy o této otázce s rozhodnutím finančního arbitra.

12. Pokud jde o v žalobě uplatněný eventuální petit a námitku odvolatele, že nejprve mělo být rozhodnuto o zamítnutí petitu primárního a teprve poté petitu sekundárního, odvolací soud má za to, že v případě neexistence naléhavého právního zájmu na podání určovací žaloby s eventuálním petitem nic nebrání, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu, není-li naléhavý právní zájem dán ani u petitu primárního a ani u sekundárního.

13. Vzhledem k uvedenému se odvolací soud odvolací soud ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a věcně správné odvoláním napadené první dva výroky jeho rozsudku, jimiž byla žaloba zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Odvolací soud změnil odvoláním napadené výroky rozsudku o náhradě nákladů řízení a odstranil jejich nesprávný výpočet. Rozhodl taktéž podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalované, která měla ve věci plný úspěch přiznal náhradu nákladů řízení za každé spojené řízení ve výši 12 095,80 Kč. Tato částka zahrnuje náklady, které žalované vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna dvakrát 2 500 Kč v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, podáním žaloby podle § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) ve znění platném do 31. 12. 2024, mimosmluvní odměna jedenkrát v poloviční výši 3 150 Kč v souvislosti s účastí na jednání soudu, které se konalo po spojení věcí podle § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. g/ a. t. ve znění platném po 1. 1. 2025, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, jeden režijní paušál v poloviční výši 225 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění platném po 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání v poloviční výši 450 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. ve znění platném po 1. 1. 2025, náhrada za daň z přidané hodnoty 1 979,30 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., cestovné v poloviční výši 691,50 Kč za 174 km jízdy z adresa a zpět osobním automobilem Anonymizováno, registrační značky SPZ, při spotřebě benzinu 6,0 l/100 km, jeho ceně 35,80 Kč/l, sazbě náhrady 5,80 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb., o cestovních náhradách a vyhlášky č. 475/2024 Sb. s tím, že náhrada za DPH je již zahrnuta v cenách pohonných hmot i opotřebení vozidla v uvedené vyhlášce).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada nákladů ve výši 8 167,50 Kč, které jí vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna jedenkrát 6 300 Kč v souvislosti s vyjádřením k odvoláním žalobce § 9 odst. 3, § 12 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ a. t. ve znění platném po 1. 1. 2025, jeden režijní paušál za 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění platném po 1. 1. 2025, náhrada za daň z přidané hodnoty 1 417,50 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.