KSBR 38 Co 184/2025-219

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a Mgr. Zuzany Břízové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 105 754 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. dubna 2025, č. j. 6 C 332/2022-189

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 14 011,80 Kč, k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 105 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 49 590,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se postupně na základě tří pravomocných usnesení v dědických řízeních stala vlastníkem předmětné nemovitosti v adresa, a to nejprve v rozsahu ideální jedné poloviny, následně další jedné čtvrtiny, a nakonec zbývající jedné čtvrtiny, přičemž ke dni datum byla vlastníkem ideálních tří čtvrtin a výlučnou vlastnicí se stala až po právní moci posledního dědického usnesení dne datum. Faktické převzetí nemovitosti žalobkyní proběhlo dne datum. V rozhodném období od datum do datum žalovaná pronajímala nebytové prostory v číslo. nadzemním podlaží a byt ve číslo. nadzemním podlaží a inkasovala z nich nájemné. Soud dále zjistil, že předmětná nemovitost byla od roku rok spravována v režimu národní správy a po roce rok, kdy byl jako chybný zpochybněn zápis vlastnického práva státu, zůstala fakticky ve správě instituce., posléze žalované, která fakticky po zániku státního podniku převzala jeho úkoly, přičemž jiný subjekt se o ni nestaral. Z provedených důkazů, včetně výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO, soud dovodil, že žalovaná nemovitost dlouhodobě fakticky spravovala na základě pokynu, hradila náklady spojené s její údržbou a po převzetí nemovitosti žalobkyní jí dne datum uhradila částku 407 839 Kč jako rozdíl mezi vybraným nájemným za poslední tři roky a náklady na údržbu a správu nemovitosti.

3. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991, § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále s přihlédnutím k zásadě poctivosti a zákazu zjevného zneužití práva (§ 6 odst. 1, § 8 o. z.), přičemž výslovně vycházel i z právních závěrů přijatých v předchozí věci vedené mezi týmiž účastníky ohledně téže nemovitosti u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 105/2021. Dospěl k závěru, že do doby pravomocného odevzdání pozůstalosti státu jako odúmrti byla nemovitost součástí ležící pozůstalosti, takže bezdůvodné obohacení vznikající jejím užíváním nevznikalo přímo na úkor žalobkyně, a tento závěr vztáhl i na nyní žalované období. Vedle toho považoval za rozhodné, že žalovaná nemovitost fakticky spravovala v situaci, kdy stát se o ni nestaral, že žalovaná je společností vlastněnou městem adresa a vykonávala činnost sledující veřejně prospěšný účel, a že již před podáním žaloby žalobkyni dobrovolně vydala částku odpovídající vybranému nájemnému za počet roky zpětně sníženému o náklady správy, zahrnující i nyní žalované období. Za těchto okolností soud uzavřel, že požadavek žalobkyně na zaplacení další částky za totéž období odporuje zásadě poctivosti, představuje zjevné zneužití práva a nepožívá právní ochrany, pročež žalobu jako nedůvodnou zamítl; v návaznosti na plný úspěch žalované jí přiznal i náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a namítala vady řízení, neúplná a nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Uváděla, že se v projednávané věci domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání budovy č. p. číslo v k. ú. adresa a prostor v ní se nacházejících za období od datum do datum, přičemž již před počátkem tohoto období byla na základě pravomocných usnesení v dědických řízeních vlastnicí ideálních tří čtvrtin předmětného majetku, a byla tedy aktivně legitimována k uplatnění nároku podle § 2991 a násl. o. z. Podle žalobkyně soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, ač pro postup podle § 118b o. s. ř. nebyly splněny podmínky, naopak vycházel i z neprokázaných tvrzení žalované, některá skutková zjištění neuvedl ve vazbě na konkrétní provedené důkazy a skutkovou stránku věci místy pojal jen jako popis listin; současně podle ní v rozhodujících závěrech nepřípadně převzal argumentaci z jiné věci vedené mezi týmiž účastníky pod sp. zn. 14 C 105/2021, aniž by zohlednil odlišnost nynějšího rozhodného období a zejména skutečnost, že v nyní projednávané věci byla žalobkyně již před datum většinovou spoluvlastnicí dotčeného majetku.

5. Po právní stránce žalobkyně zpochybnila oba důvody, na nichž soud prvního stupně založil zamítnutí žaloby, tedy jak závěr o rozporu uplatněného nároku se zásadou poctivosti a zákazu zneužití práva, tak závěr, že žalovaná již bezdůvodné obohacení za žalované období vydala. Namítala, že závěr, podle něhož se žalovaná obohacovala nikoli na úkor žalobkyně, nýbrž na úkor ležící pozůstalosti, v projednávané věci neobstojí, neboť žalobkyně byla již v rozhodném období vlastnicí ideálních tří čtvrtin nemovitosti, a ani co do zbývající čtvrtiny nelze pominout, že vlastnické právo k celé pozůstalosti nakonec nabyla žalobkyně, která může uplatňovat i práva původně náležející ležící pozůstalosti. Dále brojila proti skutkovému závěru, že předmětnou budovu svěřily žalované do správy státní orgány a že stát nebyl schopen či ochoten se o ni starat, neboť z provedených listin podle ní vyplývá, že nemovitost byla vrácena do správy státního podniku právnická osoba, adresa, jenž byl oprávněn správu vykonávat z titulu národní správy, kdežto žalovaná jako společnost s ručením omezeným zřízená městem město neměla ke správě a užívání cizí věci právní titul. Za nesprávný považovala i závěr, že okolnost, že žalovaná plnila veřejně prospěšný účel, může sama o sobě odůvodnit zamítnutí nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Konečně nesouhlasila ani se závěrem, že žalovaná již bezdůvodné obohacení vydala zaplacením částky 407 839 Kč dne datum, neboť podle ní soud učinil tento závěr na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu a nevypořádal se s její argumentací, že uvedená platba byla poskytnuta na konkrétní výzvu za jiné období. Současně poukazovala na jednání žalované, jež z nemovitosti po řadu let čerpala nájemné, aniž by byla jejím vlastníkem, přičemž tohoto jednání by mělo být rovněž hodnoceno měřítkem dobrých mravů. Žalobkyně proto navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě vyhověno a aby jí byla přiznána i náhrada nákladů řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobkyně (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), po nařízení jednání přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Odvolací soud zopakoval dle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz listinami, a to návrhem na uzavření dohody o narovnání ze dne datum, vyjádřením žalobkyně k tomuto návrhu ze dne datum, předžalobní upomínkou ze dne datum a sdělením žalované ze dne datum.

8. Z dohody o narovnání ze dne datum vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaná vyjádřila zájem na smírné vyřešení věci, současně uvedla, že poskytuje žalobkyni veškerou možnou součinnost v souvislosti s převzetím věci a narovnáním vztahů. Poukázala na to, že nemovitost získala do správy, aniž by se o ni ucházela, neboť nebyl jiný subjekt, který by se o ni staral. Dále v dopise vyjmenovala náklady, které na opravu nemovitosti v letech rok až rok vynaložila s tím, že se jednalo o částku 87 543 Kč. Rovněž poukázala na to, že byly uzavřeny nájemní smlouvy, kdy výše nájemného odpovídala výši obvyklé v daném místě a čase. Navrhla uzavření dohody, na jejímž základě by zaplatila částku odpovídající vybranému nájemnému za užívání obou pronajatých jednotek za období počet let zpětně poníženou o částku 87 543 Kč, kterou vynaložila na údržbu předmětných nemovitostí v tomto období. Upozornila na skutečnost, že žalovaná je obchodní společností, jejímž jediným společníkem je město město, které hospodaří s veřejnými prostředky, proto musí namítnout promlčení k případně uplatněným nárokům, které by se vztahovaly k období delšímu než počet roky.

9. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně návrh žalované odmítla, vyčíslila bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti za období od datum do datum ve výši 2 452 248 Kč a současně poukázala na to, že je třeba řešit bezdůvodné obohacení rovněž za navazující období od datum do datum.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum vzal odvolací soud za prokázané, že žalobkyně sdělila žalované, že dosud neuhradila částku 2 452 248 Kč a že bude podána žaloba, pokud částku neuhradí ve lhůtě počet dní na účet žalobkyně, přičemž uvedla číslo účtu i variabilní symbol var. symbol.

11. Z dopisu ze dne datum vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaná k výzvě žalobkyně doplnila podklady ohledně plnění přijímaných od třetích osob na základě nájemních smluv. Jednalo se o tabulku s přehledem plateb za období měsíc/rok až měsíc/rok a přehledy vyměřených předpisů za rok rok a rok. Z těchto přehledů bylo prokázáno, že žalovaná účtovala jméno FO v období rok–rok nájemné ve výši 9 972 Kč měsíčně, v roce rok bylo vyúčtováno pouze v měsíc, a jméno FO účtovala nájemné ve výši 6 000 Kč, v roce rok pouze v měsících měsíc až měsíc. Souhrnná tabulka pak uvádí nájemné vybrané za bytový a nebytový prostor za období měsíc/rok–měsíc/rok (v souhrnu 507 132 Kč), náklady na odměnu za správu ve výši 6 216 Kč, náklady na pojištění ve výši 2 649 Kč, náklady na opravy ve výši 90 428 Kč, celkem tedy výdaje v souvislosti s nemovitostí za toto období činily 99 293 Kč. V roce rok nebyly vynaloženy již žádné výdaje na pojištění a opravy předmětné nemovitosti.

12. V souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování dopisy žalobkyně ze dne datum a datum, neboť shledal důvodnou námitku žalobkyně, že soud I. stupně neprovedl jí navržené důkazy, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně tyto listiny spolu s dopisem ze dne datum navrhla k důkazu při jednání dne datum, a to v reakci na provedení důkazu dopisem žalované ze dne datum, jehož součástí jsou přehledy vyměřených předpisů za rok rok a rok. Při jednání dne datum, které bylo prvním jednáním ve věci, však byli účastníci poučeni o koncentraci řízení a jejích následcích dle § 118b o. s. ř., tedy i o tom, že pokud neuvedou do skončení tohoto jednání nové skutečnosti a nenavrhnou důkazy k jejich prokázání, smí k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

13. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že navrženými důkazy chce zpochybnit provedený důkaz žalované v tom smyslu, že žalobkyni v době provedení platby žalovanou nebyly skutečnosti obsažené v přehledech z dopisu ze dne datum známy, jinými slovy, že nevěděla, co částka 407 839 Kč, uhrazená žalovanou dne datum, zahrnuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložené důkazy mohou v tomto směru vést k oslabení důkazní hodnoty žalovanou předložených listin, a že je tedy na místě důkazy předložené žalobkyní provést. Neprováděl však důkaz dopisem ze dne datum, neboť tento důkaz považoval již za nadbytečný.

14. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že Jméno žalobkyně sděloval žalované, že je oprávněn hospodařit se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ½ na předmětné nemovitosti, když usnesením ze dne datum uvedený majetek v tomto rozsahu připadl do vlastnictví státu. Na základě své obhlídky nemovitosti ze dne datum zjistil, že došlo ke změně barvy fasády a činil dotaz ohledně informací týkajících se toho, kdo změnu provedl, a na základě jakého oprávnění.

15. Z dopisu žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že Jméno žalobkyně sděloval žalované, že se již dříve stala Anonymizováno vlastníkem ideálních počet předmětné nemovitosti a že nájemní smlouvy, které byly žalobkyni ze strany žalované předloženy, nemohly být uzavřeny platně, neboť žalovaná nikdy nemohla být v dobré víře, že jí nemovitosti patří. Vyzvala žalovanou, aby se zdržela pokračování v nakládání s předmětnými nemovitostmi. Sdělila jí, že připravuje převzetí tohoto majetku a za tím účelem žalovanou vyzvala ke sdělení informací týkajících se počtu klíčů od nemovitosti, údajů ohledně doby trvání nájmu obou nájemců, označení subjektů, s nimiž má žalovaná uzavřeny smlouvy na dodávky energií, či smluv týkajících se nemovitostí.

16. Namítala-li žalobkyně, že soud prvního stupně vycházel z důkazů, které žádný z účastníků nenavrhl ani nepředložil, neuvedla, kterých konkrétních důkazů se tato námitka týká. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně při jednání dne datum brojila proti provedení důkazu listinami založenými na č. l. číslo až číslo spisu, a to tabulkou instituce k předmětné nemovitosti, dopisem adresa, ze dne datum, zrušením předání a převzetí nemovitosti ze dne datum a zápisem o předání a převzetí nemovitosti ze dne datum. Tyto listiny žalovaná předložila již s podáním ze dne datum; tabulka k předmětné nemovitosti a dopis ze dne datum byly součástí přílohy č. číslo, zrušení předání a převzetí a zápis o předání a převzetí byly součástí přílohy č. číslo.

17. Ačkoli žalovaná tyto listiny v označení příloh datové zprávy ani ve svém vyjádření jednotlivě výslovně neoznačila jako důkazní návrhy, jejich obsahová souvislost s jejími skutkovými tvrzeními byla zřejmá. Žalovaná navíc při jednání dne datum na námitku žalobkyně výslovně navrhla provedení důkazu i těmito listinami. Soud prvního stupně tedy neprovedl důkazy, které by žalovaná nenavrhla; případný nedostatek v jejich dřívějším přesném označení byl při jednání odstraněn. Tento postup nepředstavuje vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

18. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že soud prvního stupně nedostatečně vymezil skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů a úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídil. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, které důkazy soud prvního stupně provedl, jaké skutečnosti z nich zjistil a z jakých právních úvah vycházel. Postupoval tak v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř.

19. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že soud prvního stupně výslovně neuvedl, z jakého důkazu zjistil připsání částky 407 839 Kč dne datum na účet žalobkyně, jedná se nanejvýš o dílčí formulační nedostatek. Ze spisu je zřejmé, že uvedená skutečnost vyplývá z výpisu instituce, který k důkazu předložila sama žalobkyně. Připsání uvedené částky ani její výše navíc nebyly mezi účastníky sporné. Tato nepřesnost proto nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

20. Pochybení soudu prvního stupně však odvolací soud shledal v tom, že se nevypořádal s důkazním návrhem žalobkyně na provedení důkazu přehledem plnění na nájemném vybraném žalovanou v letech rok až rok. Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1891/18, zdůraznil, že součástí práva na spravedlivý proces je povinnost soudu o důkazních návrzích účastníků rozhodnout; důkazní návrh, jemuž soud nevyhoví, musí odmítnout srozumitelným a přezkoumatelným odůvodněním. Neučiní-li tak, může zatížit řízení vadou spočívající v opomenutí důkazu.

21. Jestliže soud prvního stupně neuvedl, z jakých důvodů uvedený důkaz neprovedl, zatížil řízení vadou. Tato vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dospěl k závěru, že navržený důkaz není pro posouzení věci významný, neboť skutečnosti, které jím žalobkyně zamýšlela prokázat, nemohou změnit právní závěr o důvodnosti uplatněného nároku, jak bude vyloženo níže. Nebyl proto dán důvod ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.

22. Odvolací soud pak považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž původními vlastníky předmětné nemovitosti byly fyzické osoby židovského původu. Výměrem instituce ze dne datum, č. j. číslo jednací, byla zavedena národní správa tohoto majetku a národním správcem byl ustanoven právnická osoba. Soud prvního stupně při tomto zjištění vycházel rovněž z tabulky s inventárním číslem číslo. V měsíc, rok instituce vyzval právnická osoba, k předání nemovitosti s odůvodněním, že jejím vlastníkem je Anonymizováno a že právo hospodaření k ní náleží instituce K předání nemovitosti došlo dne datum. právnická osoba v adresa však následně dne datum městu město sdělil, že podle pozemkových knih jsou vlastníky nemovitosti fyzické osoby, nikoliv stát. právnická osoba, proto dopisem ze dne datum požádala instituce o vrácení nemovitosti do své správy, včetně souvisejících nájemních smluv (body číslo odůvodnění).

23. Uvedeným zjištěním odpovídá též výpověď svědkyně tituly před jménem jméno FO, zaznamenaná v protokolu o jednání ze dne datum ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 105/2021. Svědkyně popsala snahu o vyřešení vlastnických vztahů k nemovitosti, šetření ve vztahu k původním vlastníkům židovského původu a skutečnost, že se prostřednictvím židovské obce nepodařilo dohledat jejich potomky (bod číslo odůvodnění).

24. Správný shledal odvolací soud rovněž závěr soudu I. stupně, že žalovaná v určitém období vykonávala jednotlivé činnosti spojené se správou nemovitosti, zejména uzavírala nájemní smlouvy, vybírala nájemné a hradila některé výdaje související s provozem a opravami. Žalovaná pronajímala bytovou jednotku na základě nájemní smlouvy ze dne datum a nebytový prostor na základě smlouvy o nájmu ze dne datum, zajišťovala dodávky energií a správu domu (bod číslo, číslo odůvodnění).

25. Následně byly žalobkyni usneseními Okresního soudu v Břeclavi odevzdány pozůstalosti zahrnující spoluvlastnické podíly k předmětné nemovitosti, a to podíl o velikosti ideální jedné poloviny s právní mocí rozhodnutí dne datum, podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny s právní mocí dne datum a poslední podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny s právní mocí dne datum. Podle shodných tvrzení účastníků žalobkyně nemovitost převzala dne datum (body číslo-číslo odůvodnění).

26. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 12. 2022, č. j. 14 C 105/2021-229 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. 24 Co 53/2023-74 byla zamítnuta žaloba žalobkyně, jíž uplatnila vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětné nemovitosti žalovanou v období od datum do datum. Dovolání žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Cdo 1768/2024-296 odmítnuto.

27. Na základě zopakovaného a doplněného dokazování odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně žalovanou před převzetím nemovitosti opakovaně kontaktovala. Dopisem ze dne datum se dotazovala, kdo a na základě jakého oprávnění provedl změnu fasády předmětné nemovitosti. Dopisem ze dne datum žalovanou vyzvala k poskytnutí informací o nájemcích, klíčích od nemovitosti, dodavatelích energií a dalších smlouvách týkajících se nemovitosti. Z dopisu rovněž plyne, že jí byly předloženy nájemní smlouvy nájemníků předmětné nemovitosti. Současně žalobkyně žalované sdělila, že připravuje převzetí předmětné nemovitosti. Z dopisu má tak odvolací soud za prokázané, že žalobkyně před převzetím pozůstalosti nevěděla, jak je s nemovitostmi nakládáno, jak jsou spravovány, kdo hradí náklady, komu a že jsou pronajímány. Informace získávala od žalované postupně až po jednotlivých rozhodnutích ve věci nabytí pozůstalosti.

28. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení za období od datum do datum. Žalovaná dopisem ze dne datum navrhovala narovnání vztahů k předmětné nemovitosti uzavřením dohody o narovnání s tím, že žalobkyni uhradí nájemné vybrané za užívání prostor v předmětné nemovitosti za dobu tří let zpětně po odečtení nákladů spojených se správou a údržbou nemovitosti, které za období let rok až rok vyčíslila částkou 87 543 Kč. Žalobkyně návrh dopisem ze dne datum odmítla a trvala na úhradě částky 2 452 248 Kč za období od datum do datum; současně požadovala vypořádání nároků za navazující období.

29. Dne datum žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku k úhradě částky 2 452 248 Kč a uvedla číslo účtu i variabilní symbol var. symbol. Žalovaná dne datum pod tímto variabilním symbolem uhradila žalobkyni částku 407 839 Kč.

30. Dopisem ze dne datum žalovaná na žádost žalobkyně doplnila podklady týkající se plnění přijímaných od nájemců předmětné nemovitosti. Součástí tohoto podání byly přehledy vyměřených předpisů za roky rok a rok pro nájemce jméno FO a jméno FO a tabulka obsahující přehled vybraného nájemného a výdajů spojených se správou nemovitosti. Z těchto podkladů vyplývá, že bytovou jednotku užíval tituly před jménem jméno FO do měsíc, rok a nebytový prostor právnická osoba do měsíc, rok Celková výše vybraného nájemného za období od datum do datum činila 507 132 Kč; náklady v souvislosti se správou nemovitosti činily 99 293 Kč. Rozdíl mezi vybraným nájemným a uvedenými náklady odpovídá částce 407 839 Kč.

31. Žalobkyně následně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě částky 105 754 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za období od datum do datum.

32. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že státní orgány fakticky svěřily správu předmětné nemovitosti žalované a že stát nebyl schopen nebo ochoten péči o ni zajistit. Poukazovala zejména na to, že právnická osoba, měla existovat až do roku rok, a mohla tedy předmětnou nemovitost spravovat. Toto tvrzení však žalobkyně uplatnila až v odvolacím řízení; před soudem prvního stupně netvrdila, že uvedený státní podnik existoval do roku rok ani že byl v uvedené době způsobilý správu nemovitosti vykonávat. Odvolací soud k tomuto novému tvrzení s ohledem na § 205a o. s. ř. nepřihlédl.

33. Z výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO vyplývá, že se na poradách instituce hovořilo o nutnosti zajistit péči o předmětnou nemovitost, neboť ji „někdo dělat musí“ a „není nikdo jiný“, a to, že byl udělen pokyn instituce, aby se o nemovitost starala. Z výpovědi však nelze zjistit, zda se tato úvaha vztahovala k instituce., či k žalované. Nelze tak z této výpovědi učinit skutkový závěr, že instituce vydal v roce rok konkrétní pokyn žalované či instituce, aby převzala správu předmětné nemovitosti.

34. Z provedených důkazů nicméně lze zjistit, že žalovaná v určitém období vykonávala jednotlivé činnosti spojené se správou předmětné nemovitosti, zejména uzavírala nájemní smlouvy, vybírala nájemné a hradila některé výdaje související s provozem a opravami, a to nejméně od roku rok, kdy byla jejím jménem uzavřena nájemní smlouva s jméno FO. Tyto skutečnosti samy o sobě neprokazují, na základě jakého právního titulu žalovaná nemovitost spravovala ani že její činnost navazovala na výkon národní správy.

35. Výměr instituce ze dne datum prokazuje, že národním správcem byl ustanoven právnická osoba. Ze shodných tvrzení účastníků dále vyplývá, že funkci národního správce následně vykonávala právnická osoba Z provedených důkazů naopak nevyplývá, že by příslušný orgán rozhodl o změně národního správce ve prospěch města město, žalované či třetí osoby. Nebylo ani tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by bylo rozhodnuto o zrušení národní správy.

36. Při hodnocení skutkových okolností však nelze odhlédnout od společenských a právních změn po roce rok, zejména od obnovy územní samosprávy a postupného osamostatňování obcí. Za podmínek uvedených v § 67 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, přešly na obce zakladatelské funkce státního podniku, které tak získaly institucionální vliv nad státním podnikem: mohly vykonávat práva zakladatele, tedy rozhodovat o jeho dalším uspořádání, řízení či zrušení. V praxi takto docházelo k postupnému útlumu nebo zániku státních podniků zajišťujících místní bytovou správu a k přebírání jejich činností právnickými osobami založenými obcemi. Z obsahu podání účastníků vyplývá, že právnická osoba., vykonávala činnosti související s bytovou správou ve městě město a město město následně založilo koncem roku rok žalovanou obchodní společnost, jejímž je jediným společníkem. Žalovaná poté fakticky vykonávala činnosti typické pro bytovou správu, zejména komunikovala s nájemci, uzavírala nájemní smlouvy, vybírala nájemné, zajišťovala provoz nemovitosti a hradila náklady na její údržbu. Tato návaznost vysvětluje faktickou kontinuitu mezi dřívějším fungováním právnická osoba a následnou činností žalované.

37. Faktická kontinuita bytové správy je významná pro posouzení poctivosti jednání žalované. Nasvědčuje tomu, že žalovaná nevstoupila do správy předmětné nemovitosti svévolně, s úmyslem získat majetkový prospěch na úkor jejích vlastníků, ale převzala činnosti, které byly v místě dlouhodobě vykonávány v rámci bytové správy. Žalovaná tak nenabyla nemovitost ani její správu na základě vlastního jednání směřujícího k vytlačení vlastníků, nýbrž pokračovala ve faktickém zajišťování provozu, pronájmu a údržby domu v návaznosti na předchozí správní struktury.

38. Pro závěr o poctivosti jejího jednání je podstatné rovněž to, že žalovaná nemovitost nevyužívala výlučně pro vlastní potřebu ani ji nenechala bez péče. Zajišťovala nájemní vztahy, vybírala nájemné, hradila náklady na správu, pojištění a opravy a tím přispívala k zachování užitné i majetkové hodnoty nemovitosti. Je velmi pravděpodobné, že by hodnota nemovitosti bez této činnosti žalované nebyla k datu nabytí vlastnictví žalobkyní zachována. Nájemné, které bylo vybíráno nebylo přitom vnímáno jako neomezený vlastní výnos, ale byly jím hrazeny i výdaje související se správou a pojištěním domu.

39. Uvedené okolnosti samy o sobě neprokazují právní nástupnictví žalované po původním národním správci ani nemohou nahradit rozhodnutí příslušného orgánu o změně národního správce. Jsou však významné při posouzení, zda žalovaná jednala otevřeně, předvídatelně a s péčí o spravovaný majetek, nebo zda naopak sledovala nepoctivý záměr dosáhnout vlastního prospěchu. V souhrnu s poskytnutou součinností při předání nemovitosti, předložením podkladů o nájemních vztazích a dobrovolným peněžitým plněním svědčí ve prospěch závěru, že jednání žalované nebylo v rozporu se zásadou poctivosti.

40. Žalobkyně namítala, že žalovaná v průběhu let vybrala na nájemném nemalé částky, což má podle jejího názoru vylučovat závěr o poctivosti jejího jednání. K prokázání této skutečnosti navrhovala provedení důkazu přehledem vybraného nájemného za období od roku rok. Samotná výše hrubého nájemného však bez dalšího nevypovídá o rozsahu skutečného majetkového prospěchu žalované ani o účelu, s nímž žalovaná správu vykonávala. Nadto žalovaná vznikla až v měsíc rok, a nemohla proto vykonávat správu nemovitosti ani získat majetkový prospěch z jejího pronájmu v období před svým vznikem. Přehled nájemného za rok rok proto bez bližšího rozlišení nemůže prokazovat jednání žalované. Z provedeného dokazování pak není ani zřejmé, kdy k faktickému převzetí správy došlo. V řízení bylo prokázáno uzavření nájemní smlouvy žalovanou až v měsíc, rok. Nadto je zřejmé, že žalovanou vybírané nájemné nebylo stanoveno tak, aby maximalizovala zisk z pronajaté nemovitosti, když výše nájemného, tak jak byla v řízení prokázána, byla výrazně nižší než výše bezdůvodného obohacení (tržního nájemného) stanovená ve znaleckém posudku předloženém žalobkyní. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že užívání nemovitosti, její vytápění a provoz mohly mít zásadní vliv na zachování existence budovy jako takové.

41. Pro posouzení věci je dále významné, že žalobkyně sice činila kroky směřující k nabytí vlastnického práva k předmětné nemovitosti, netvrdila však ani neprokazovala, že by se v této době zajímala o její faktický stav, způsob správy, nájemní vztahy nebo zajištění jejího provozu. Z provedeného dokazování vyplývá, že teprve v letech rok a rok žalovanou oslovovala se žádostmi o informace o nájemcích, nájemních smlouvách, klíčích, dodavatelích energií a stavu nemovitosti. Tyto žádosti tak svědčí o tom, že neměla informace potřebné pro bezprostřední zajištění provozu a správy nemovitosti. Nelze proto žalované vytýkat, že v předchozím období zajišťovala alespoň základní správu, udržovala nemovitost provozuschopnou a pokračovala v nájemních vztazích, aniž by žalobkyně sama správu převzala nebo zajistila její výkon jiným způsobem.

42. Nájemné vybrané žalovanou v pozdějším období proto samo o sobě nepopírá faktickou kontinuitu bytové správy ani závěr o poctivosti jejího jednání, jestliže žalovaná zajišťovala provoz nemovitosti, hradila výdaje s tím spojené, poskytovala žalobkyni požadované informace a následně jí poskytla peněžité vypořádání.

43. Uplatněný nárok je třeba posoudit podle § 2991 o. z. Rozhodné je, zda žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch bez spravedlivého důvodu a zda uplatnění nároku v konkrétních okolnostech věci požívá právní ochrany.

44. Soud I. stupně postupoval správně, pokud při tomto posouzení přihlédl i k závěrům učiněným v předchozím řízení mezi účastníky o nároku za období od datum do datum, skončeném rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. 14 Co 53/2023-274, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Cdo 1768/2024-296. Uvedená rozhodnutí vycházejí ze stejných historických a skutkových souvislostí a z téhož dlouhodobého způsobu správy nemovitosti.

45. Žalobkyně namítala, že závěry předchozího řízení nelze použít pro odlišný skutkový stav, neboť v nyní projednávaném období již byla spoluvlastnicí ideálních tří čtvrtin nemovitosti. Tato námitka není důvodná.

46. Žalobkyně nabyla podíl o velikosti ideální jedné poloviny dne datum a další podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny dne datum. Již v období řešeném předchozí žalobou, která se týkala doby do datum, byla od datum spoluvlastnicí počet nemovitosti a po dobu od datum spoluvlastnicí ideálních tří čtvrtin nemovitosti. Stejný vlastnický stav trval i po celé nyní žalované období od datum do datum. Případný majetkový prospěch tak v obou navazujících obdobích mohl vznikat v rozsahu tří čtvrtin přímo na úkor žalobkyně a ve zbývajícím rozsahu na úkor ležící pozůstalosti. Tato okolnost proto neodlišuje nynější věc od věci předchozí. Předchozí závěry jsou použitelné nikoli jako formálně závazné, ale proto, že se zakládají na shodném vlastnickém stavu, stejné nemovitosti, stejném způsobu správy a časově navazujícím období.

47. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná nemovitost dlouhodobě fakticky spravovala, zajišťovala nájemní vztahy a provoz domu, hradila náklady na jeho správu, pojištění a opravy a při převzetí nemovitosti poskytla žalobkyni potřebnou součinnost. Nebylo sice prokázáno, že žalovaná byla řádně ustanovena národním správcem nebo že na ni toto postavení přešlo, tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje zohlednění uvedených okolností při posouzení poctivosti jednání účastníků.

48. Významná je rovněž platba žalované ve výši 407 839 Kč ze dne datum. Tato částka podle následně doloženého vyúčtování odpovídá rozdílu mezi nájemným vybraným v období od datum do datum ve výši 507 132 Kč a náklady na správu, pojištění a opravy ve výši 99 293 Kč.

49. Platbě předcházel návrh žalované ze dne datum, jímž dala jasně najevo svůj záměr vyřešení celé záležitosti týkající se předmětné nemovitosti úhradou čistého zisku z nájmu za poslední tři roky. Tento návrh učinila pouhý den po převzetí nemovitosti žalobkyní. Z výše platby, předchozí komunikace účastníků i následného vyúčtování vyplývá, že žalovaná zamýšlela vypořádat čistý výnos z nájmu za souvislé tříleté období, nikoli pouze nárok vymezený v předžalobní výzvě žalobkyně.

50. Skutečnost, že žalovaná při platbě použila variabilní symbol uvedený v předžalobní výzvě týkající se dřívějšího období, tento závěr sama o sobě nemění. Při určení účelu platby je třeba hodnotit celý projev vůle žalované a okolnosti, za nichž plnila. Pravidlo § 1933 o. z. by se uplatnilo jen tehdy, pokud by žalovaná při plnění neurčila, který dluh zamýšlí splnit; v projednávané věci však lze účel platby zjistit z uvedených okolností.

51. Odvolací soud proto uzavírá, že platba žalované bezprostředně navazovala na její návrh na narovnání a představovala realizaci jí navrženého způsobu vypořádání nejen za část období řešeného v předchozím řízení, ale i celé nyní žalované období od datum do datum, jakož i dobu do datum. Rozdělení nároků žalobkyní do dvou samostatných žalob nemůže samo o sobě změnit hospodářský účel již provedeného vypořádání.

52. Odvolací soud proto uzavírá, že částka 407 839 Kč představuje za konkrétních okolností projednávané věci přiměřené a dostatečné vypořádání majetkového prospěchu žalované za období, které zahrnuje i celé nyní žalované období. Tříleté období zde představuje především rozumný a přiměřený základ pro smírné vypořádání vztahů účastníků v situaci, kdy vlastnické a správní poměry k nemovitosti byly dlouhodobě nejasné.

53. Za těchto individuálních okolností nelze žalobkyni přiznat další plnění založené na obvyklém nájemném, jestliže žalovaná doložila skutečné příjmy z nájmu, vyčíslila náklady na správu nemovitosti a žalobkyni již vydala jejich čisté saldo. Žalovaná přitom nemovitost neužívala výlučně pro vlastní potřebu, nýbrž zajišťovala její provoz a zachování.

54. Odvolací soud tím nevyjadřuje obecný závěr, že se případné bezdůvodné obohacení při neoprávněném užívání nemovitosti vždy omezuje na skutečně vybrané nájemné po odečtení nákladů na její správu. Rozhodující jsou zde specifické okolnosti věci: dlouhodobá nejasnost právních poměrů, faktická péče žalované o nemovitost, součinnost při jejím předání a již poskytnuté vypořádání.

55. Požadavek žalobkyně na další plnění nad rámec částky již vydané žalovanou proto v daných poměrech odporuje povinnosti jednat v právním styku poctivě a představuje zjevné zneužití práva, které podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Povinnost žalobkyně chránit majetek státu na tomto závěru nic nemění.

56. Soud prvního stupně proto žalobu správně zamítl; odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

57. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů. Tyto náklady spočívají v odměně a paušální náhradě nákladů advokáta žalované za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ze dne datum a účast při jednání odvolacího soudu dne datum dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Odměna advokáta činí dle § 7 bod 5 advokátního tarifu 2 x 5 340 Kč (při tarifní hodnotě 105 754 Kč) a paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 2 x 450 Kč. Tyto částky se zvyšují o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 431,80 Kč, neboť daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení (§ 137 o. s. ř.) a advokát žalované doložil, že je plátcem této daně. Jiné náklady nebyly žalovanou vyúčtovány. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalované činí 14 011,80 Kč, přičemž odvolací soud tyto náklady považuje za účelně vynaložené v souvislosti s bráněním práva žalované. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v obecné tří denní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).