KSBR 59 Co 96/2026-172

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená rodné přijmení Datum narození žalované ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 268 974 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum č. j. 10 C 175/2025-153

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 49 764 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 268 974 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 70 650 Kč k rukám její zástupkyně (výrok II) a dále povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 2 826 Kč (výrok III).

Předmětem řízení učinil žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, kdy tvrdil, že žalovaná nakládala bez jeho souhlasu s jeho výlučnými finančními prostředky pocházejícími z dědictví, které byly uloženy na bankovním účtu využívaném oběma účastníky. Soud I. stupně dovodil, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyšel ze zásady plného procesního úspěchu na straně žalované. Žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 70 650 Kč, sestávající z odměny zvolené advokátky za 7 úkonů právní služby podle advokátního tarifu po 9 380 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů, z cestovného a náhrady za ztrátu času. Za účelné úkony právní služby soud I. stupně považoval úkon převzetí a příprava zastoupení (včetně první porady), druhá porada s klientkou (datum), studium soudního spisu (datum), vyjádření k žalobě (datum), studium soudního spisu (datum), třetí porada s klientkou (datum), účast u jednání (datum). Tyto úkony podřadil pod ustanovení § 11 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu. Odměnu nepřiznal žalované za vyjádření k výzvě k plnění (datum) a za vyjádření k předžalobní výzvě (datum) z důvodu, že nejde o úkony uvedené v § 11 advokátního tarifu, především však nejde o náklady soudního řízení, nýbrž o úkony v předsoudní fázi.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které směřoval do nákladového výroku II. Výslovně uznal jako účelné tři úkony právní služby zástupkyně žalované, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k žalobě a účasti u jednání. Nesouhlasil však s přiznáním náhrady nákladů za tři úkony právní služby, u nichž napadal účelnost jejich vynaložení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. při současné argumentaci, že neodpovídají podmínkám advokátního tarifu. V konkrétnu se jedná o studium spisu dne datum, kdy má za to, že šlo o úkon zahrnutý již v přípravě zastoupení či přípravě vyjádření. Studium spisu proběhlo téměř tři měsíce po převzetí zastoupení, přičemž zástupkyně žalované byla s věcí obeznámena již z předsoudní fáze, kdy reagovala na výzvu k plnění a na předžalobní výzvu a v obou těchto podáních argumentovala věcně k rozhodným otázkám případu. Žaloba vycházela ze stejných skutkových tvrzení, které byly zástupkyni žalované známy. Pokud by odvolací soud nepovažoval studium spisu za součást úkonu převzetí a příprava zastoupení, měl by ho posoudit jako součást přípravy vyjádření k žalobě, kdy odměna za přípravu je zahrnuta v odměně za příslušný úkon. Žalobce dále napadal účelnost úkonu studium spisu dne datum z důvodu, že nebylo nezbytné, protože s vyjádřeními právnická osoba., se zástupkyně žalované měla seznámit již v souvislosti s jejich doručením ze strany soudu I. stupně. Výpisy z bankovního účtu měla žalovaná jako majitelka účtu k dispozici a její zástupkyně se s nimi mohla seznámit nezávisle na spisovém materiálu. Alternativně žalobce argumentoval, že úkon byl běžnou přípravou na jednání nařízené na datum. Dalším napadeným úkonem právní služby byla druhá porada s klientkou dne datum. S náhradou za tento úkon žalobce nesouhlasil z důvodu, že porada proběhla téměř tři měsíce po převzetí zastoupení a týden po doručení výzvy k vyjádření, v okamžiku porady zástupkyně ještě nenahlédla do spisu a řízení bylo v počáteční fázi. Skutkový stav, právní pozice žalované i strategie obrany byly zástupkyni známy již od převzetí zastoupení datum. Žalobce poukázal na to, že záznam o poradě neobsahuje důvody porady. Konečně žalobce zpochybnil úkon třetí porady s klientkou dne datum na podkladě námitky, že procesní vývoj od vyjádření k žalobě byl minimální, vyjádření právnická osoba., nepřinesla nic nového, zástupkyně žalované je měla k dispozici již téměř měsíc před nařízeným jednáním. Doplnění tvrzení žalobce ze dne datum nemuselo být zástupkyni doručeno a pokud by i doručeno bylo, jde o analýzu výpisů z účtu žalované, jejichž obsah zástupkyně znala. Obsahově se porada překrývala s přípravou na jednání, která není samostatným úkonem advokátního tarifu. Žalobce pak dovozoval, že pokud jím napadené úkony nejsou účelné, odpadá i cestovné a náhrada za ztrátu času, které s nimi souvisejí, a rovněž odpadají příslušné paušální náhrady hotových výdajů. Žalobce navrhl, aby napadený výrok byl změněn tak, že mu bude uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30 104 Kč.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného výroku, neboť odvolání považovala za nedůvodné. K poradě dne datum žalovaná uvedla, že šlo o první poradu po zahájení soudního řízení, která bezprostředně navazovala na výzvu soudu k vyjádření k žalobě, a byla proto nezbytná pro další procesní postup a zpracování vyjádření. Ke studiu spisu dne datum poznamenala, že tento úkon byl potřebný k ochraně jejích práv, neboť zástupkyně před nahlédnutím do spisu nemohla vědět, jaký je jeho obsah; současně při něm založila plnou moc. Zdůraznila, že pouhá znalost předsoudních podání nevylučuje nutnost seznámit se se spisem před podáním procesního vyjádření. K časovému odstupu mezi těmito úkony a podáním vyjádření k žalobě žalovaná vysvětlila, že zástupkyně čerpala dovolenou datum až datum, přičemž vyjádření bylo připraveno již dříve a podáno po návratu z dovolené. Ke studiu spisu dne datum žalovaná uvedla, že šlo o nezbytný úkon přípravy na jednání. Argumentovala tím, že soud I. stupně v mezidobí vyžádal listiny od banky, a zástupkyně nemohla spoléhat na to, že všechny byly účastníkům doručeny. Nahlédnutí do spisu bylo potřebné k ověření úplnosti podkladů a k řádné obraně práv žalované. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž může být studium spisu samostatným úkonem právní služby, pokud je to odůvodněno okolnostmi věci, a zdůraznila, že právní pomoc zahrnuje i nahlížení do spisu. K poradě dne datum žalovaná uvedla, že byla vyvolána novou procesní aktivitou žalobce, a to jeho obsáhlým vyjádřením ze dne datum o rozsahu devíti stran, které bylo zástupkyni doručeno dne datum. Porada sloužila k přípravě reakce na toto podání, k němuž se s ohledem na dobu jeho doručení nestihla vyjádřit písemně, ale obsáhle se k němu vyjádřila při jednání dne datum. Obecně žalovaná namítla, že všechny provedené úkony byly v přímé souvislosti s procesním postupem ve věci a byly účelné. Zdůraznila, že dvě porady v průběhu téměř ročního řízení jsou zcela standardní a nejde o nadbytečnou kumulaci úkonů.

4. Odvolací soud konstatuje, že žalobce podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.).

5. Výroky I a III rozsudku soudu I. stupně odvoláním napadeny nebyly a nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné.

7. O odvolání bylo rozhodnuto podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání.

8. Podstatou odvolacího přezkumu je posouzení, zda žalobcem napadené úkony právní služby splňují požadavek účelnosti ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Soud I. stupně implicitně vyšel z toho, že všechny přiznané úkony odpovídají typovému vymezení advokátního tarifu, byly vynaloženy v souvislosti se soudním řízením a byly účelné k obraně práva žalované.

10. Žalobce se odvolává na nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 988/12. V něm Ústavní soud zdůraznil, že základní zásadou, jež ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ústavní soud zdůraznil kritérium účelnosti, kdy připomenul, že strana, která ve sporu podlehla, nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové náklady, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Současně Ústavní soud vyslovil, že náklady na zastoupení advokátem tomuto vymezení standardně a zpravidla odpovídají a je třeba je posuzovat prizmatem samotného účelu civilního procesu, jímž je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům, nikoli samotné náklady řízení. Jako významnou okolnost, která hraje roli při rozhodování o účelnosti nákladů řízení, Ústavní soud označil otázku zneužití práva na zastupování advokáta, jež definoval jako jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu, a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání, jež se od obyčejného zneužití práva liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu.

11. Vycházeje z obsahu spisu, nelze dovodit, že žalované by náhrada nákladů řízení za zastupování zvolenou advokátkou obecně neměla náležet. Žalobce uplatnil v řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v tom, že mu nebyly žalovanou vydány jeho výlučné prostředky, které měl uložené na bankovním účtu žalované. Nelze přitom žalobci přisvědčit, že se jednalo o věc jednoduchou, ať již z hlediska skutkového stavu či právního posouzení věci. Předmětný bankovní účet byl účtem, který účastníci jako manželé užívali při hospodaření s peněžními prostředky, které náležely do jejich společného jmění, a soud I. stupně se musel zabývat posouzením, jak bylo s výlučnými prostředky žalobce naloženo a zda je možné provést jejich rozlišení od společných prostředků účastníků či nikoli. Žalovaná si zvolila k zastupování v řízení advokátku; náklady za zastupování advokátem patří k nákladům řízení, jak vyplývá z ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř. a jak v obecné rovině uvedl i Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu. V projednávané věci nelze zastupování žalované považovat za žádné zneužití práva či šikanózní výkon práva, neboť žalovaná nárok žalobce neměla za důvodný a svoji účinnou procesní obranu realizovala prostřednictvím advokátky jako osoby k tomu odborně kvalifikované.

12. Odvolací soud se dále zabýval posouzením, zda žalované byla přiznána náhrada za zastupování advokátkou za úkony, které byly v řízení skutečně účelně vynaloženými, přičemž se zaměřil na úkony právní služby, které byly žalobcem v odvolání zpochybněny.

13. Odvolací soud vyšel z následujících procesních skutečností. Žalobu podal žalobce dne datum. Před zahájením řízení zaslal žalované výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, datovanou dne datum. Předžalobní výzvu žalované zaslal následně dne datum. Žalovaná udělila plnou moc advokátce tituly před jménem jméno FO dne datum, která sdělila negativní stanovisko žalobci k jeho požadavku v písemném vyjádření ze dne datum. Dne datum byla žalované doručena tzv. kvalifikovaná výzva k vyjádření k žalobě, po jejím doručení nahlédla zástupkyně žalované dne datum do spisu a poté podala jménem žalované vyjádření k žalobě podáním ze dne datum. Žalobce reagoval na podání žalované replikou ze dne datum, jež bylo zástupkyni žalované doručeno datum. Jednání ve věci nařídil soud I. stupně na den datum, při němž věc projednal a rozhodl napadeným rozsudkem. V rámci přípravy jednání vyžádal soud I. stupně mimo jiné sdělení od právnická osoba., k dispozičním oprávněním a bankovním kartám k předmětnému bankovnímu účtu a výpisy z účtu, které následně doručil včetně příloh zástupcům obou účastníků, zástupci žalované dne datum. Žalobce podáním ze dne datum doplnil skutková tvrzení, kdy nad rámec stávajících skutkových tvrzení se podrobně vyjadřoval k příjmům a výdajům ve výpisech z účtu, uváděl skutečnosti týkající se prostředků účastníků náležejících do společného jmění manželů, provedl rozpis svých výdajů, rozebíral výdaje na straně žalované a vyjadřoval se k započtení kontokorentu. Podání žalobce bylo spolu s jeho přílohami doručeno zástupkyni žalované dne datum. Zástupkyně žalované se k doplněným tvrzením podrobně vyjádřila u jednání dne datum.

14. Účelnost jednotlivých napadených úkonů právní služby je třeba posuzovat v intencích § 142 odst. 1 o. s. ř. materiálně, tedy z hlediska jejich objektivní potřebnosti pro účinné uplatňování či bránění práva, jak ostatně v odvolání zmiňoval žalobce.

15. Ve vztahu k poradě konané dne datum nelze přisvědčit námitce žalobce o její neúčelnosti. Tato porada následovala bezprostředně po doručení kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. dne datum, přičemž nesplnění této výzvy je spojeno s fikcí uznání nároku, tedy s mimořádně závažným procesním důsledkem. Tato skutečnost představuje zásadní procesní zlom oproti předsoudní fázi, v níž sice zástupkyně žalované formulovala obranu, avšak bez hrozby koncentrace řízení a bez nutnosti procesně kvalifikované reakce ve stanovené lhůtě. Smyslem porady proto nebylo pouze opakování již jednou projednané věci, ale především aktualizace skutkového stavu, poučení žalované o procesních důsledcích kvalifikované výzvy a určení procesní strategie. Judikatura Nejvyššího soudu přitom připouští účelnost dalších porad s klientem tehdy, pokud směřují k získání skutkových podkladů, informování klienta o procesním vývoji či získání pokynů k dalšímu postupu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Tyto účely byly v daném případě zjevně naplněny, přičemž je nutno zdůraznit, že první porada proběhla ještě v předsoudní fázi a nemohla reflektovat jednak obsah podané žaloby, jednak procesní režim ustanovení § 114b o. s. ř. Poradu dne datum proto nelze považovat za duplicitní, nýbrž za objektivně vyvolanou novou procesní situací, a tedy za účelnou.

16. Naopak studium spisu dne datum znak účelnosti dle odvolacího soudu postrádá. V době tohoto úkonu obsahoval spis toliko žalobu a výzvu k vyjádření, které byly zástupkyni žalované již doručeny a s jejichž obsahem byla prokazatelně obeznámena. Od doručení žaloby do nahlédnutí do spisu navíc nedošlo k žádnému relevantnímu procesnímu vývoji. Za těchto okolností studium spisu nepřinášelo žádné nové poznatky a nepředstavovalo nezbytný prostředek k ochraně práv žalované. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře akcentuje restriktivní přístup k přiznávání odměny za nahlížení do spisu jako samostatného úkonu a připouští jej jen výjimečně, typicky tehdy, pokud spis obsahuje rozsáhlé nebo jinak obtížně dostupné podklady, s nimiž se nelze seznámit jinak (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, nebo shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Současně Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 konstatoval, že příprava zastoupení v sobě zpravidla zahrnuje i seznámení se se spisovým materiálem, aniž by šlo o samostatně odměnitelný úkon. Za situace, kdy studium spisu dne datum pouze rekapitulovalo již známý obsah, je třeba je považovat za součást přípravy vyjádření k žalobě, nikoli za účelný samostatný úkon, za nějž náleží přiznání náhrady nákladů řízení.

17. Stejné závěry se uplatní i u studia spisu dne datum. Z procesního průběhu je zřejmé, že soud I. stupně doručoval účastníkům jak podání protistrany, tak listinné důkazy opatřené v průběhu řízení, včetně vyjádření právnická osoba., a bankovních výpisů. Zástupkyně žalované tak měla k dispozici veškeré relevantní podklady bez nutnosti nahlížet do spisu. Nejvyšší soud přitom výslovně judikoval, že nahlížení do spisu nelze považovat za účelný úkon tehdy, pokud bylo možné potřebné informace získat z doručených podání či jiným dostupným způsobem. Argumentace založená na obecné opatrnosti či hypotetické možnosti, že spis obsahuje další listiny, neobstojí, neboť kritérium účelnosti je objektivní a nemůže být založeno na subjektivních obavách zástupce. Za situace, kdy konkrétní důvod pro nahlédnutí do spisu nebyl doložen, nelze než úkon považovat z hlediska náhrady nákladů řízení za nadbytečný.

18. Naopak poradu dne datum je třeba mít za účelnou. Dne datum bylo zástupkyni žalované doručeno obsáhlé podání žalobce ze dne datum, obsahující nové skutkové okolnosti a detailní rozbor bankovních transakcí. Tento procesní úkon žalobce představuje kvalitativně novou situaci, která objektivně vyžadovala reakci žalované z hlediska její obrany v řízení, a to navíc v krátkém časovém úseku před nařízeným jednáním dne datum. Účelem porady bylo získat od žalované doplňující skutkové informace k nově tvrzeným skutečnostem a připravit procesní obranu pro jednání. Předmětnou poradu nelze redukovat na pouhou obecnou přípravu na jednání, neboť její bezprostřední příčinou nebyl samotný blížící se termín jednání, ale nová procesní aktivita protistrany. Bez takové porady by zástupkyně žalované nebyla schopna adekvátně reagovat na žalobcem nově tvrzené skutečnosti, což by mohlo vést k oslabení procesní obrany žalované.

19. Odvolací soud shrnuje, že aplikace judikatorního materiálního testu účelnosti vede k závěru, že porady ze dne datum a ze dne datum byly objektivně potřebné k ochraně práv žalované, neboť reagovaly na konkrétní procesní impulsy (kvalifikovanou výzvu a nové skutkové tvrzení protistrany), zatímco obě nahlížení do spisu tuto podmínku nesplňují, neboť nepřinášela nové informace a nebyla nezbytná pro další procesní postup. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu a reflektuje požadavek restriktivního, nikoli formalistického přístupu k náhradě nákladů řízení.

20. Výše uvedený závěr má pro přezkoumání napadeného výroku důsledek jeho změny dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. per ananlogiam. Žalované lze tedy nad rámec odměny za úkony, které žalobcem nebyly v odvolání zpochybněny, tj. tři úkony právní služby představující převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady, vyjádření k žalobě ze dne datum a účast u jednání dne datum, přiznat odměnu advokáta za úkon další porada s klientem dne datum a další porada s klientem dne datum, celkem za 5 úkonů právní služby po 9 380 Kč, dále náhradu hotových výdajů k těmto 5 úkonům po 450 Kč, cestovné k jednání ve výši 314 Kč a náhradu za promeškaný čas za cestu k jednání a zpět v rozsahu dvou půlhodin po 150 Kč, celkem 49 764 Kč. Ohledně právních norem aplikovaných pro přiznání těchto nákladů a specifikace cestovného odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

K zaplacení náhrady byla odvolacím soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku; platebním místem byla podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určena advokátka žalované.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobce se domáhal nepřiznání náhrady za celkem 4 úkony právní služby a na ně navazující další náhrady, odvolání bylo důvodné v rozsahu náhrady za 2 úkony právní služby a na ně navazující další náhrady, lze tedy konstatovat, že procesní úspěch účastníků v odvolacím řízení byl rovnocenný.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.