KSCB 15 CO 116/2022-56

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: osobní údaje manželky ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ a ⟪LB:lb_006⟫ manžela: osobní údaje manžela ⟪LB:lb_007⟫ o rozvod manželství ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 4. března 2022, č. j. 9 C 226/2021-43

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) rozvedl manželství jméno příjmení a jméno příjmení, uzavřené dne 14. 4. 2006 před Městským úřadem v Táboře, a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl k návrhu manželky po provedeném dokazování výpověďmi obou účastníků a rozsudkem soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 Nc 73/2020-53, o úpravě poměrů nezletilého syna účastníků jméno příjmení, datum narození. Ze shodných výpovědí zjistil, že manželství dlouhodobě nefunguje, manželé spolu nežijí, nehospodaří a prakticky nejsou v žádném kontaktu. Manželka obnovení soužití vyloučila, popsala chování manžela k ní a zejména k nezletilému jméno příjmení, svěřenému do pěstounské péče, když odmítla a nadále odmítá splnit požadavek manžela na vrácení tohoto dítěte zpět do ústavu. Manžel na zachování vztahu trval, jeho podmínkou však bylo„ odevzdání příjmení zpět do ústavu“. Takový požadavek je však v obecné rovině nepřiměřený a s ohledem na postoj manželky také bezpředmětný (nezletilého anonymizováno manželka vychovává zhruba 3 roky). Poměr manžela k nezletilému jméno je evidentně negativní, neboť ho oslovuje zásadně příjmením. Úvaha, že manželka se musí rozhodnout, zda odvrhne syna jméno či jméno, je nemístná a demagogická. Pokud odmítá nezletilého jméno vrátit do ústavu, nic to nevypovídá o intenzitě jejího vztahu k nezletilému jméno; je přitom evidentní, že vztah obou rodičů k nezletilému jméno je pozitivní a láskyplný. Vzhledem k tomu, že oba manželé byli zpočátku pěstouny nezletilého jméno, je zřejmé, že na tomto kroku se shodli, nicméně při rozhodování o pěstounské péči přecenili své síly a nedostatečně objektivně zhodnotili svůj vztah, což mělo za následek krach manželství, který je neodvratný. Soud tedy zhodnotil manželství účastníků jako rozvrácené a návrh na rozvod manželství shledal ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. důvodný. příjmení manželství pak nebrání ani podmínky § 755 odst. 2 písm. b) o. z., neboť není na místě závěr, že na porušení povinností se převážným způsobem podílela manželka a že podíl manžela je zanedbatelný; především však nebylo tvrzeno ani prokazováno, že rozvodem manželství bude manželovi způsobena závažná újma a že jsou zde mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Tvrzení, že si manžel prací na společném domě způsobil zdravotní problémy, skutkovou podstatu uvedeného ustanovení nenaplňuje. Rozvod pak není v rozporu ani se zájmy nezletilého jméno, neboť soužití manželů dlouhodobě nefunguje a jejich vztahy jsou natolik konfliktní, že pokračování manželství v této podobě nemá pro nezletilého žádný význam. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s.

3. Rozsudek napadl odvoláním manžel. Namítá, že advokátka protistrany se pokusila před jednáním oslovit soudkyni pod záminkou odkladu jednání proto, aby ji ovlivnila v jejím rozhodování, to se jí povedlo, soud jednání odkládal, na vlastní jednání se pak advokátka nedostavila; ukázalo se, že soudkyně měla rozsudek připravený před jednáním, advokátka to jistě věděla, jelikož na rozsudku se zřejmě podílela. K věci samé namítá, že státu se podařilo umístit do rodiny dítě za cenu rozvrácení manželství, čímž připravil další dítě (nezletilého anonymizováno) už podruhé o matku. Soud preferoval zájmy matky před zájmy dítěte. Nezažil, aby se soud pokusil o záchranu manželství a původní rodiny. Rozsudek v opatrovnické věci považuje za rozporný se zájmy nezl. jméno, neboť matka se k synovi chová agresivně a navíc se v současné době„ s příjmení“ někde ukrývají, možná před otcem dítěte. Zdravotní stav manžela je dostatečnou újmou způsobenou mu manželstvím. Podmínky § 755 odst. 2 o. z. naplňuje to, že rozvodem bude nezletilý jméno připraven o matku. Pokud manželka„ příjmení vrátí a začne být opět normální, bude po problémech“. Proto navrhoval vydání rozsudku, jímž se manželství účastníků nerozvádí.

4. Manželka považuje manželství za hluboce a trvale rozvrácené, podmínku manžela pro zachování manželství za nesplnitelnou, přičemž zároveň nemá za naplněné podmínky § 755 odst. 2 o. z., neboť manželé již déle než 3 roky nevedou společnou domácnost a rozvod nebude ani v rozporu se zájmy nezletilého jméno. Proto navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. - pokud jsou dále uváděna ustanovení občanského soudního řádu, jde o jejich použití ve spojení s § 1 odst. 3. z. ř. s.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.

6. Manžel při jednání odvolacího soudu namítl podjatost členek senátu JUDr. Marcely Pechové a JUDr. jméno příjmení s ohledem na to, že se podílely na„ nespravedlivém rozhodnutí v jiné jeho věci“. Jelikož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování o jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), není vznesená námitka podjatosti důvodná; proto odvolací soud v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. nepředkládal věc k rozhodnutí o námitce podjatosti nadřízenému soudu, neboť věc mohla být rozhodnuta při jednání, při kterém byla nedůvodná námitka vznesena.

7. S ohledem na obsah první části odvolání manžela, týkajícího se postupu soudu I. stupně v řízení, vyžádal si odvolací soud vyjádření soudkyně soudu I. stupně JUDr. jméno příjmení, která sdělila, že zástupkyně manželky se rozhodnutí v žádném případě nepokusila ovlivnit, podala písemnou žádost o odročení jednání, které bylo vyhověno. Rozsudek nebyl připraven před jednáním, soud ho vynesl po podrobných výpovědích účastníků. S ohledem na toto vyjádření a s přihlédnutím k obsahu spisu, ze kterého plyne žádost právní zástupkyně manželky ze dne 27. 1. 2022 o odročení jednání nařízeného původně na den 22. 2. 2022, vyhovění této výzvě a odročení jednání na den 4. 3. 2022, které proběhlo za přítomnosti manželů bez účasti právní zástupkyně manželky (která svoji nepřítomnost vysvětlila při odvolacím jednání špatnou komunikací s klientkou), je namístě závěr, že postup soudkyně soudu I. stupně v dané věci byl zcela standardní. Řízení před soudem I. stupně tak není postiženo žádnou vadou, spočívající v tom, že by napadený rozsudek vydala vyloučená soudkyně či jinou vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Jelikož ani za odvolacího řízení nedošlo ke smírnému vyřešení věci, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně z hlediska věcného. Může přitom konstatovat, že soud I. stupně řádně zhodnotil jím provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, přičemž přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co účastníci uvedli. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a jím učiněné správné závěry, podle kterých manželství účastníků dlouhodobě nefunguje (v podstatě od převzetí nezletilého jméno do pěstounské péče v průběhu roku 2018), manželé spolu delší dobu nežijí, nehospodaří a nejsou ani v žádném kontaktu. Ani manžel v podaném odvolání tyto závěry soudu I. stupně nezpochybňuje a jeho odvolací argumentace spočívá v tom, že„ pokud manželka vrátí příjmení, a takto v budoucnu dopadne, může se vrátit“. Rovněž s tímto názorem manžela se správně vypořádal již soud I. stupně tak, že jej považoval za nepřiměřený, nemístný a s ohledem na postoj manželky, která o nezletilého jméno pečuje, za bezpředmětný. S ohledem na zcela rozdílný postoj obou manželů k existenci a zajišťování pěstounské péče nezletilého jméno došlo dle odvolacího soudu k tak zásadnímu narušení jejich vztahu, že obnovení jejich manželského soužití nelze reálně očekávat. Jelikož tedy soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. shledal soud I. stupně správně naplněnými.

9. Zároveň se soud I. stupně správně vypořádal i s argumentací manžela týkající se podmínek § 755 odst. 2 o. z., pro které manželství nemůže být rozvedeno. Správně přitom neshledal, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem nezletilého jméno příjmení (§ 755 odst. 2 písm. a) o. z.), neboť rodiče spolu nežijí, s ohledem na shora uvedené skutečnosti lze jejich společné soužití považovat za vyloučené, a proto pokračování manželství v současné podobě nemá pro nezletilého jméno žádný význam. Argumentuje-li manžel tím, že nezletilý jméno ztratí podruhé matku, potom rozvod manželství rodičů nemění ničeho na vzájemných právech a povinnost rodiče a dítěte. S ohledem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 Nc 73/2020-53, ve věci nezletilého jméno příjmení, a s ohledem na současný postoj manžela, který přes úpravu styku matky s nezletilým jméno odmítá takové rozhodnutí respektovat (jak plyne z jeho odvolání a z vyjádření matky při odvolacím jednání, že s nezletilým jméno v žádném kontaktu není), je to zejména nesmiřitelný a konfrontační přístup manžela týkající se nezletilého jméno, který vede k tomu, že nezletilý jméno není (také) se svojí matkou.

10. Soud I. stupně dospěl rovněž ke správnému závěru, že rozvod manželství nebude v rozporu se zájmem manžela (ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z.), neboť z provedeného dokazování neplyne, že by rozvodem manželství byla manželovi způsobena zvlášť závažná újma (manžel žádnou takovou újmu netvrdil, ale vyjadřoval se ke zničení svého zdraví při pracích na opravě domu v době manželství) a zejména zde neexistují žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Navíc okolnosti související se zájmem manžela pozbývají na významu za situace, kdy manželé spolu již alespoň po dobu 3 let nežijí. Toto časové hledisko dopadá již i na projednávanou věc, neboť s ohledem na tvrzení manželky v návrhu na rozvod podaném dne 16. 9. 2021, že manželé neudržují společnou domácnost již po dobu 2,5 let, a s ohledem na obsah odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 Nc 73/2020-53, ve věci nezletilého jméno příjmení, podle kterého manžel od dubna 2019 do června 2020 žil sám v obec a po jeho návratu se jeho manželka v rodinné domácnosti vyskytovala sporadicky (s ohledem na konflikty mezi rodiči), je na místě závěr, že manželé spolu nejméně od dubna 2019, tedy po dobu delší než 3 roky, nežijí.

11. Proto odvolací soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně o rozvodu manželství účastníků, včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žádný z manželů tyto nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.