OSTA 9 C 226/2021-43

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ manželky: osobní údaje manželky ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ a ⟪LB:lb_005⟫ manžela: osobní údaje manžela ⟪LB:lb_006⟫ o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky a celé jméno manžela, uzavřené dne 14. dubna 2006 před Městským úřadem v Táboře se rozvádí.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Manželka navrhovala rozvod manželství, tvrdila, že vztah účastníků je dlouhodobě nefunkční a nepředpokládá, že by došlo k jeho obnovení.

2. Manžel se rozvádět nechtěl.

3. Z oddacího listu účastníků a jejich osobních dokladů soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 14. 4. 2006 před Městským úřadem v Táboře. U manželky se jednalo o manželství první, u manžela o manželství druhé.

4. O úpravě poměrů nezletilého syna účastníků jméno příjmení, narozeného 5. 4. 2009 rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2021 čj. 14 Nc 73/2020-53 Nezletilého jméno svěřil do výchovy otce a matce bylo uloženo přispívat na jeho výživu částku 8 000 Kč měsíčně. Současně byl upraven styk mezi matkou a synem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 5. 2021.

5. Manželka jako účastnice řízení popsala manželství jako spokojené do doby, než rodina přijala do pěstounské péče nezletilého jméno příjmení. Již předtím manželé vychovávali společně nezletilého jméno příjmení, kterého osvojili v útlém věku a kterému v době příchodu dalšího dítěte do rodiny bylo 9 let. Uvedla, že se s manželem na přijetí dítěte do pěstounské péče shodli, absolvovali potřebný výcvik. Manžel však tohoto chlapce od počátku nepřijal, a začalo docházet k neustálým problémům. Potvrdila, že syn jméno na příchozího chlapce žárlil. Vzhledem k tomu, že vyrůstal do devíti let jako jedináček, to však považovala za pochopitelné a byla přesvědčena, že situaci zvládnou. Problém byl však především v tom, že manžel tomuto dítěti od počátku nedal žádnou šanci, choval se k němu odmítavě a negativní přístup podporoval i u syna jméno. V období, kdy manžel přechodně odešel ze společné domácnosti, a vychovávala asi rok obě děti sama, byla situace v zásadě dobrá. Chlapci si na sebe zvykali, hráli si spolu a vztahy se začaly normalizovat. Ona se snažila, aby jméno nevnímal příchod dalšího dítěte do rodiny úkorně. Poté, co se manžel vrátil, se vztahy již pouze vyhrocovaly. Připustila, že v jednom případě staršímu synovi nafackovala, když napadal jméno pro jeho barvu pleti. K takovému postoji ho přivedl manžel, protože syn sám předtím zmíněnou skutečnost vůbec neregistroval. V současné době vychovává syna jméno manžel. Ona s ním v kontaktu není, protože při stávajících vztazích to považuje pro syna za velmi zatěžující. Věří a doufá, že v budoucnosti jméno vše pochopí, v současné době mu nechce již tak složitou situaci ještě více komplikovat. jméno vychovává sama. Pokračování manželství není pro ni možné vzhledem k tomu, že je manžel podmiňuje tím, že,,Musila vrátí“.

6. Manžel rovněž hodnotil vztah jako dobrý do doby, kdy se manželka rozhodla převzít do pěstounské péče příjmení. Od tohoto okamžiku se život rodiny úplně změnil. Manželka diskriminovala syna jméno, který musel příjmení všechno dát, všechno bylo najednou společné. příjmení na určitou dobu skutečně odešel ze společné domácnosti z důvodu péče o svou matku. Zjistil však, že v té době manželka jméno bila, ten se jí v současné době bojí a nechce s ní navázat žádný kontakt. Manžel vyslovil přesvědčení, že manželství by mohlo i nadále fungovat, pokud by se manželka vzdala příjmení a vrátila ho. Za této situace by bylo možné vztahy v rodině normalizovat, přijali by se synem manželku zpět do rodiny. Pokud to však neučiní, znamená to, že odkopla jeho a syna jméno, a v takovém případě je situace problematická. Manžel rovněž zdůraznil, že rozvodu manželství brání ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku, neboť manželka opustila rodinu a on je její zásluhou invalidní. Důvodem jeho invalidity jsou problémy s koleny. V minulosti intenzivně fyzicky pracoval na opravě domu pro rodinu, tím se úplně zničil.

7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přestože je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo je v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu 3 let.

8. Pokud jde o posouzení hloubky a intenzity rozvratu manželství, vycházel soud především z výpovědí účastníků, dále potom z rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě poměrů nezletilého jméno příjmení. Ze shodných účastnických výpovědí především plyne, že manželství dlouhodobě nefunguje. Je nepodstatné, zda se jedná o dobu dvou či tří let, zásadní je, že manželé spolu nežijí, nehospodaří a prakticky nejsou v žádném kontaktu. Manželka obnovení soužití vyloučila, popsala chování manžela k ní a zejména k dítěti svěřenému do pěstounské péče, odmítla splnit jeho požadavek na vrácení dítěte zpět do ústavu. Manželův postoj k celé záležitosti označila za tak nepřijatelný, že obnovení vztahu neumožňuje. Manžel sice formálně na zachování vztahu trval, jeho podmínka však představovala anonymizováno“, tedy vrácení dítěte, které jeho manželka po dobu zhruba 3 let vychovává, zpět do ústavu. Takový požadavek je v obecné rovině nepřiměřený a s ohledem na postoj manželky i bezpředmětný. V řízení o rozvod nebylo nutné zjišťovat, který z účastníků a do jaké míry inicioval rozhodnutí o přijetí dítěte do pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že manželé oba byli zpočátku pěstouny nezletilého jméno, je zřejmé, že se na tomto kroku shodli. Poměr manžela k dítěti byl a je evidentně negativní, neboť chlapce oslovuje zásadně příjmením a tvrdí, že ani neví, jak se jmenuje křestním jménem, což je vzhledem k okolnostem vyloučené. Požadavek na vrácení chlapce do ústavu po 3 letech je potom zcela nepřípadný a nemůže být ani míněn zcela vážně. Úvaha, že manželka se musí rozhodnout, zda odvrhne syna jméno či jméno, je nemístná a ve své podstatě demagogická. To, že odmítá vrátit pěstounské dítě do ústavu, pochopitelně nic nevypovídá o intenzitě jejího vztahu k synovi jméno. Je evidentní, že vztah obou rodičů k tomuto synovi je pozitivní a láskyplný. Z provedených důkazů je nicméně zřejmé, že při rozhodování o pěstounské péči manželé přecenili své síly a nedostatečně objektivně zhodnotili svůj vztah, což mělo za následek krach manželství, který je s ohledem na postoje manželů neodvratný. Soud tedy hodnotil manželství účastníků jako rozvrácené a návrh na rozvod manželství posoudil jako důvodný. Současně dospěl k závěru, že rozvodu manželství nebrání ani zákonné ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Jak je uvedeno shora, manželství nemůže být rozvedeno, pokud je rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Výsledky dokazování svědčí o tom, že k rozvratu došlo proto, že se účastníci nedokázali shodnout na spílečné výchově dítěte v pěstounské péči. Závěr, že se na porušení povinností podílela převážným způsobem manželka a že podíl manžela je zanedbatelný tedy není na místě. Především však nebylo tvrzeno ani prokazováno, že rozvodem manželství bude manželovi způsobena závažná újma a že jsou tu okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Samo tvrzení, že si manžel prací na společném domě způsobil anonymizováno problémy, skutkovou podstatu zmíněného zákonného ustanovení nenaplňuje. Manžel nespecifikoval, jaká závažná újma mu rozvodem manželství vznikne, v jaké příčinné souvislosti s manželstvím účastníků je vznik této újmy ani jaké mimořádné okolnosti v této situaci svědčí pro zachování manželství. Rozvod konečně není ani v rozporu se zájmem nezletilého jméno, neboť soužití dlouhodobě nefunguje a vztahy jeho rodičů jsou natolik konfliktní, že pokračování manželství v uvedené podobě nemá pro něj význam. I za této problematické situace je však v zájmu syna, aby byly jeho vztahy s matkou postupně stabilizovány a aby mu dostalo možnosti vybudovat si s ní do budoucna přiměřeně dobrý vztah.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Manžel, který sňatkem přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců od právní moci výroku o rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení.

Oba účastníci jsou povinni do 15 pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství požádat u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností o vydání nového občanského průkazu.