KSCB 7 CO 1118/2020-580

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému. jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ o vyklizení pozemků, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2019, č. j. 9 C 143/2015-330,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. mění takto:

Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. číslo v katastrální uzemí zapsaný v katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště, na LV č. číslo v části vymezené geometrickým plánem číslo ze dne 12. 7. 2019 vyhotoveném titul jméno příjmení, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. v části týkající se vyklizení pozemku parc. číslo v katastrální uzemí zapsaném v katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště, na list vlastnictví zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobce původně spolu s jméno příjmení (dříve příjmení) se jako spoluvlastníci domáhali vyklizení pozemku parc. číslo v k. ú. obec u obec zapsaného v katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště, na list vlastnictví a pozemku parc. číslo v k. ú. obec zapsaného v katastru nemovitostí u katastrální úřad, katastrální pracoviště, na LV č. číslo v části, kterou vymezili geometrické plánem vyhotoveným titul jméno příjmení. Vyklizení pozemků mělo spočívat v odstranění návozu hlušiny ve vlastnictví žalovaného, kterou na uvedené pozemky přemístil žalobce z jiného svého pozemku, a to parc. číslo v k. ú. obec u obec.

2. O takto uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2019, č. j. 9 C 143/2015-330 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2021, č. j. 7 Co 1118/2020-421 tak, že se žaloba ve vztahu k žalobci zamítá. Ve vztahu k původní žalobkyni jméno příjmení (tehdy příjmení) bylo řízení zastaveno a byla jí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2021 zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 22 Cdo 1925/2021-464 v části týkající se žalobce. Předmětem odvolacího řízení je tedy přezkum rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2019, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vyklizení uvedených pozemků parc. číslo v katastrální uzemí a parc. číslo v katastrální uzemí. Protože v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce se souhlasem žalovaného částečně žalobu zpět ohledně nároku na vyklizení pozemku parc. číslo v k. ú. obec u obec, odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku na vyklizení tohoto pozemku a řízení v této části zastavil podle § 222a odst. 1 o. s. ř.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vyklizení pozemku parc. číslo v k. ú. obec podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve zbývající části předmětu řízení je důvodné.

4. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním zpochybněny. Podstatné je zjištění, že žalobce s jméno příjmení (tehdy příjmení) v roce 2008 prodali žalovanému pozemek parc. číslo v k. ú. obec u obec. Žalovaný na tento pozemek navezl zeminu v úmyslu provést na pozemku terénní úpravy. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 Co 97/2013-291 bylo poté určeno, že vlastníky uvedeného pozemku jsou i nadále původní vlastníci, neboť kupní smlouva uzavřená mezi nimi a žalovaným je absolutně neplatná. Žalovaný byl poté marně vyzýván vlastníky pozemku k odvozu hlušiny, resp. k uvedení pozemku do původního stavu. V prosinci 2014 nechali vlastníci pozemku (žalobci) převést část navezené hlušiny ve vlastnictví žalovaného z pozemku parc. číslo v k. ú. obec u obec na pozemky parc. číslo v k. ú. obec u písku a parc. číslo v k. ú. obec.

5. Odvolací soud zjistil, že navážka hlušiny se na pozemku parc. číslo jehož vyklizení zůstalo předmětem řízení, stále nachází. Tento závěr učinil na základě doplnění dokazování ohledáním uvedeného pozemku poté, co žalovaný v průběhu odvolacího řízení tvrdil, že navážku hlušiny na pozemku již nelze jednoznačně identifikovat, neboť došlo k jejímu smísení se zeminou, která tvoří povrch uvedeného pozemku. Toto tvrzení není podle odvolacího soudu opodstatněné, neboť, jak bylo při ohledání pozemku zjištěno, navážka hlušiny na pozemku je jasně patrná, i když je zarostlá trávou a náletovými dřevinami. Úvaha o zániku věci, zde hlušiny ve vlastnictví žalovaného, jejíhož odstranění se žalobce domáhá, není namístě.

6. V projednávané věci jde o situaci, kdy žalobce jako vlastník pozemku parc. číslo v k. ú. obec u obec, na který žalovaný umístil v době, kdy se domníval, že je vlastníkem tohoto pozemku, hlušinu, tuto hlušinu přemístil (po marných výzvách k vyklizení pozemku číslo) na jiné své pozemky, mimo jiné také na pozemek parc. číslo v k. ú. obec.

7. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1925/2021 vyslovil závěr, že vlastník může cizí movitou věc, nacházející se bez právního důvodu na jeho pozemku, přemístit i na jiný svůj pozemek; ani v takovém případě nezaniká povinnost vlastníka movité věci ji z tohoto pozemku odstranit. Jestliže však v důsledku takového přemístění vzniknou žalovanému zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, může je podle okolností případu nést vlastník pozemku (§ 11 o. z. ve spojení s analogickou aplikací § 1956 o. z.). Současně vyslovil, že samotná okolnost, že žalobce (spolu s další spoluvlastnicí) přemístil hlušinu na jiné své pozemky, aniž byly splněny podmínky pro svépomocnou obranu práva, tedy nemůže být důvodem pro zamítnutí vlastnické žaloby.

8. Z těchto závěrů odvolací soud vychází. Jestliže je v dané věci předmětem řízení nárok žalobce na vyklizení pozemku, který vlastní a na kterém se nachází věc (hlušina) ve vlastnictví žalovaného, která byla na pozemek přemístěna žalobcem z jiného jeho pozemku, přičemž na tomto pozemku byla žalovaným umístěna neoprávněně, jedná se (se zřetelem k závěrům Nejvyššího soudu) o oprávněný nárok žalobce jako vlastníka pozemku podle § 1042 o. z. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. číslo v k. ú. obec, a to v části vymezené geometrickým plánem číslo ze dne 12. 8. 2019 vypracovaným titul jméno příjmení pro zaměření polohy skládek, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Odvolací soud vychází z toho, že předmětem řízení byl nárok žalobce na vyklizení dvou pozemků, a to pozemku parc. číslo v k. ú. obec u obec a pozemku parc. číslo v k. ú. obec, ohledně pozemku číslo vzal žalobce žalobu zpět a řízení byla v této části (po částečném zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně) bylo zastaveno. Procesní zavinění za zastavení řízení je na straně žalobce (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Úspěch žalobce ve věci se vztahuje k jeho nároku na vyklizení druhého z pozemků, které učinil předmětem řízení, tj. pozemku parc. číslo v k. ú. obec. Z uvedeného je zřejmé, že úspěch žalobce v této věci byl jen částečný, a to v rozsahu srovnatelném s jeho neúspěchem. Proto odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které je možné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR u Okresního soudu v Písku.

Tento rozsudek je možné vykonat, nebude-li povinnost v něm stanovená včas a dobrovolně splněna.