KSCB 15 Co 183/2025-189

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ oba bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_005⟫ se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_009⟫ 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B ⟪LB:lb_010⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_011⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_012⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_013⟫ o určení existence věcného břemene ⟪LB:lb_014⟫ o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 1. 2025, č. j. 4 C 85/2023-142

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům k rukám Jméno advokátky náklady odvolacího řízení v částce 20 918,48 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobci mají právo odpovídající věcnému břemeni k tíži pozemku parc. č. Anonymizováno, v katastrálním území adresa, spočívající v právu užívat služebný pozemek parc. č. Anonymizováno, v katastrálním území adresa, pro příchody, příjezdy, odchody a odjezdy k oprávněným pozemkům parc. č. st. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. Anonymizováno, v části obce adresa, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vypracovaným tituly před jménem jméno FO, právnická osoba, adresa, číslo plánu: Anonymizováno a ověřeným KÚ pro adresa, dne 11. 9. 2024, jenž je součástí rozsudku a žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobci podali předmětnou žalobu s tvrzením, že jsou vlastníky pozemku parc. č. hodnota se stavbou č. ev. Anonymizováno a pozemků parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno a že žalovaní vlastní pozemek č. Anonymizováno, k jehož tíži požadovali určit existenci věcného břemene ve prospěch jejich pozemků. Dále v žalobě tvrdili, že dle Oznámení o provedení opravy chyby v katastrálním operátu ze dne 18. 10. 2019 došlo mimo jiné k upřesnění rozsahu věcného břemene zřízeného k tíži pozemku parc. č. Anonymizováno a ve prospěch pozemků žalobců na základě článku VI. smlouvy o věcném břemeni ze dne 6. 8. 1998 sp. zn. V3-2081/1998, jejíž součástí je geometrický plán č. hodnotaAnonymizováno. Důvodem provedení opravy byla nejednoznačnost a neurčitost tohoto geometrického plánu. Po provedení opravy však věcné břemeno nenavazuje přímo na panující pozemky a žalovaní s odkazem na tento nový, avšak nesprávný zápis v KN znemožňují žalovaným výkon práv plynoucích z věcného břemene zřízeného citovanou smlouvou tím, že na hranici pozemku Anonymizováno umístili dřevěný plot a žalobci tak nemohou vykonávat právo příchodu, právo příjezdu, odchodu a odjezdu. Žalobci mají za to, že věcné břemeno vydrželi, neboť až do roku 2019 žili v přesvědčení, že věcné břemeno bylo zřízeno na základě řádného geometrického plánu. O jejich dobré víře svědčí obsah čl. IV. smlouvy o věcném břemeni ze dne 6. 8. 1998. Žalovaní kromě věcné a místní nepříslušnosti namítli, že z žaloby není zřejmý rozsah věcného břemene, dále to, že v době uzavření smlouvy o věcném břemeni nebyli vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno a že z geometrického plánu, který je součástí smlouvy plyne, že již tehdy věcné břemeno nenavazovalo přímo na panující pozemky, což žalobci věděli, a proto nemohli být v dobré víře a věcné břemeno vydržet. Žalovaní žalobcům nebrání a nebránili v přístupu k jejich pozemku, na své pozemky mají vstup zajištěn a parkovat mohou na pozemku Anonymizováno, který za tímto účelem kupovali.

3. Soud I. stupně zjistil, že dne 6. 8. 1998 mezi paní jméno FO a žalobci a dalšími účastníky, a to manželi Anonymizováno a manželi Anonymizováno, došlo k uzavření smlouvy o věcném břemeni (dále jen smlouva). V článku VI. bylo mimo jiné dohodnuto, že žalobci jako vlastníci pozemku Anonymizováno a Anonymizováno jsou oprávněni používat pro příchody, příjezdy, odchody a odjezdy ke svým pozemkům cestu přes pozemky parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno a pozemky – parcely pozemkového katastru - č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, jak je vyznačeno v geometrickém plánu Anonymizováno ze dne 10. 7. 1998 č. hodnota-Anonymizováno jakožto nedílné součásti smlouvy. Z Oznámení o opravě chyby ze dne 18. 10. 2019 zjistil, že Anonymizováno adresa na základě žádosti o zápis změny druhu pozemků a geometrického určení hranic pozemků z důvodu rozdělení pozemků a na základě zjištění, že v souboru popisných informací v části B1 LV č. hodnota (manželé Anonymizováno) byly uvedeny chybné údaje v důsledku zřejmého omylu při vedení katastru nemovitostí provedl opravu chybných údajů na správné tak, že oprávnění z věcného břemene dle smlouvy a na podkladě geometrického plánu č. hodnota-Anonymizováno svědčí pro parcelu st. Anonymizováno, a parcely č. Anonymizováno a Anonymizováno(vlastníky jsou žalobci) a povinnost pro parcelu Anonymizováno (vlastníky jsou žalovaní).

4. Skutečnost, že žalovaní jsou vlastníky služebného pozemku parc. č. Anonymizováno, dle soudu I. stupně zakládá jejich pasivní legitimaci v tomto sporu a rovněž i žalobci jako vlastníci shora citovaných nemovitostí jsou aktivně legitimováni k podání žaloby na určení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Protože žalobci tvrdí, že sporné právo vydrželi, je dána pravomoc soudu, jelikož katastrálnímu úřadu nepřísluší o takovém právu rozhodovat. Dán je i naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Opačné tvrzení žalovaných spočívající v tom, že žalobcům v užívání nebrání, soud I. stupně neshledal pravdivým, jelikož žalovaní na hranici umístili dřevěná prkna, čímž zabránili žalobcům užívat spodní vjezd. I přesto, že předmětem sporu je pouhý úzký pruh mezi plotem z vysázených smrčků a tvrzenou hranicí, je zřejmé, že účastníci nejsou schopni se předmětném výkonu práva domluvit, proto je nutné rozhodnout. Svědeckými výpověďmi všech svědků měl soud za prokázané tvrzení žalobců o tom, že služebný pozemek žalobci užívali již před sepsáním smlouvy, jejíž účelem bylo ošetření příjezdu a chůze k nemovitostem oprávněných z věcného břemene. Věcné břemeno bylo vymezeno geometrickým plánem Anonymizováno a dnes již nelze zjistit, z jakého důvodu znalec vytyčil věcné břemeno podél hranice pozemků. Je však nelogické, aby mezi věcným břemenem a pozemky žalovaných byl jakýsi proužek cesty, který by bránil žalobcům nemovitosti užívat. Vzhledem k marginálnímu rozdílu ve vytyčení hranic, žalobci nemohli jednoznačně rozpoznat, že se ke svému pozemku nedostanou. Úmyslem účastníků smlouvy bylo zřídit věcné břemeno tak, aby žalobci mohli využívat své pozemky, jak ostatně v minulosti bez problémů (užívali oba vchody jako přístupové cesty ke své nemovitosti) činili. Teprve ze zprávy právnická osoba ze dne 18. 10. 2019 se dozvěděli, že s odkazem na nejednoznačnost a neurčitost geometrického plánu, katastrální úřad nezobrazil a současně neprovedl zápis do souboru popisných informací. Do té doby vycházeli ze smlouvy a spoléhali na odbornost geometra, který vypracoval geometrický plán, a neměli žádné pochybnosti, že se na jeho základě nemohou ke své nemovitosti dostat. Jeho nepřesnost či neurčitost jim proto nelze klást k tíži. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, který v § 134 odst. 1 obč. zák. stanovil pro vydržení lhůtu 10 let. Žalobci byli v dobré víře, že vykonávají právo odpovídající věcnému břemeni více než 10 let, a proto byly splněny podmínky vydržení a žalobě vyhověno. Současně poukázal i na to, že podle nyní platného občanského zákoníku by žalobci naplňovali podmínky mimořádného vydržení, jelikož věcné břemeno užívali více než 20 let. O nákladech řízení rozhodl § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř. Okolnosti zvláštního zřetele soud I. stupně spatřoval v tom, že žalovaní smlouvu o zřízení věcného břemene neznali, jelikož služebný pozemek do svého vlastnictví nabyly později, kdy se teprve dozvěděli, že geometrický plán je chybný. Dále pak také v tom, že žalovaní nemohou za nepřesnost v katastru a v geometrických plánech.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci i žalovaní.

6. Žalobci nesouhlasili pouze s výrokem o nákladech řízení, a to s aplikací ust. § 150 o. s. ř. Namítli, že s písemnou smlouvou o zřízení věcného břemene se žalovaní mohli seznámit na začátku předmětného řízení, jak ale plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaní se s vymezením věcného břemene seznámili daleko dříve (během doby, kdy si dávali své pozemky dohromady). Žalovaní sice nemohou za nepřesnosti v katastru nemovitostí a v geometrických plánech, avšak s ohledem na datum uzavření smlouvy o věcném břemeni museli počítat s tím, že v řízení mohou být neúspěšní, podaří-li se žalobcům prokázat, že právo odpovídající věcnému břemeni vydrželi. Náklady řízení vznikly žalobcům právě z důvodu neochoty žalovaných vyřešit spor smírnou cestou. Nelze klást k tíži žalobců, že nechtěli situaci vyřešit závazkovým vztahem, když závazek by na rozdíl od věcného břemene svědčil toliko žalobcům, tedy nikoliv nemovitým věcem jako takovým, a do budoucna by byl zrušitelný, což by nemovité věci znehodnocovalo. Soud I. stupně také neuvádí, proč by nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobcům bylo vůči žalobcům nespravedlivé a nepřiměřeně tíživé. Nezabýval se ani okolnostmi případu, když nezjišťoval majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení a dopředu žalobce neinformoval, že uvažuje o aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Proto navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

7. Odvolání žalovaných směřovalo proti rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu. Předně namítli, že odůvodnění napadeného rozsudku nesplňuje požadavky dané ust. § 157 o. s. ř. Chybí v něm, až na výjimku, jaká právně významná skutková zjištění soud I. stupně z důkazů učinil. Závěr soudu I. stupně o aktivní a pasivní legitimaci účastníků je předčasný a nepřesný, protože legitimace účastníků není dána skutečností, že účastníci jsou vlastníci určitých pozemků, ale tím, zda jsou účastníci nositeli subjektivních hmotných práv či povinností, kterých se žalobci ve věci domáhají. Okrajově se soud I. stupně věnoval otázce naléhavého právního zájmu. V původní žalobě nebyl naléhavý právní zájem vůbec tvrzen a teprve v doplnění žaloby ze dne 18. 4. 2024 žalobci obecně tvrdili, že je nepochybně dán i naléhavý právní zájem. Každý žalobce je přitom povinen osvědčit existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, a pokud tak neučiní, soud by měl žalobu zamítnout. Smyslem podmínky existence naléhavého právního zájmu pro projednatelnost určovací žaloby je snaha vést meritorní jednání pouze o věcech, ve kterých nárokované soudní určení reálně může vyřešit spornou situaci mezi účastníky řízení a mít tedy faktický dopad na jejich právní vztahy. Žalovaní vstřícně nabízeli zřízení obligačního práva, žalobci mají plnohodnotný a nerušený přístup ke svým nemovitým věcem a žalovaní nenesou žádnou vinu na tom, jak původní geometrický plán věcné břemeno vymezil. Za této situace nemá podaná určovací žaloba preventivní charakter a naopak je zdrojem dalších sporů a zhoršení vztahů mezi účastníky. Fakticky je žaloba prostředkem k šikaně žalovaných ze strany žalobců, neboť žalobcům zjevně nejde o rozumné uspořádání vzájemných sousedských vztahů. Jedná se o ryze formalistický a účelový požadavek na určení existence věcného břemene, byť pro žalobce nemá samotné určení žádný rozumný praktický význam. Jediným faktickým výsledkem je omezení vlastnického práva spoluvlastníků zatíženého pozemku. Lze připustit, že geometrický plán byl vyhotoven nešťastně, to však nemění nic na tom, že tento právní úkon zachycuje jasně a srozumitelně projev vůle všech účastníků smlouvy o věcném břemeni a že jasně a jednoznačně určil rozsah věcného břemene. Není přípustné, aby po 20 letech byl extenzivně rozšiřován rozsah věcného břemene k tíži stávajících spoluvlastníků služebného pozemku. Nejpozději k datu 18. 10. 2019 žalobci ztratili dobrou víru a žalovaní v této souvislosti vznesli námitku promlčení práva, jehož určení se žalobci domáhají. Právní závěry soudu I. stupně jsou pak nepřesvědčivé, protože odůvodnění rozsudku postrádá pregnantní právní závěry ohledně splnění všech zákonných podmínek vydržení. Měl se zabývat tím, jakou konkrétní představu měli žalobci ohledně rozsahu věcného břemene, kdy přesně započala doba držby práva, kdy skončila a k jakému okamžiku nabyli žalobci odpovídající věcné právo. Je také nutné se podrobněji zabývat otázkou skutečné dobré víry, a to zejména ve vztahu k určitosti a srozumitelnosti právního jednání z roku 1998, který jasným, přesným, konkrétním a srozumitelným způsobem zachytil projev vůle stran smlouvy o věcném břemeni. Zcela jasně také soud I. stupně nevymezil právní úpravu, kterou na danou věc aplikoval. Žalovaní proto navrhli, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba jako nedůvodná zamítnuta, příp. aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. K odvolání žalobců proti výroku o nákladech řízení žalovaní uvedli, že i když je rozhodnutí nalézacího soudu v základu nároku chybné, lze souhlasit s jeho závěrem, že žalovaní si tento spor nevybrali, nebyli účastníky původní smlouvy o věcném břemeni, a když vyšel najevo skutečný rozsah věcného břemene, nabízeli žalobcům smírné mimosoudní řešení.

8. Žalobci k odvolání žalovaných navrhli potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé. Uvedli, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán s ohledem na zjevný rozpor mezi stavem faktickým a evidovaným v katastru nemovitostí, kde bylo věcné břemeno zapsáno tak, že přímo nenavazovalo na pozemky ve vlastnictví žalobců. Otázka naléhavého právního zájmu byla řešena jak při jednání konaném dne 4. 4. 2024, tak v rámci doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, kde žalobci takové vyjádření učinili. Správný je i závěr soudu I. stupně o aktivní a pasivní legitimaci účastníků. Námitka promlčení věcného práva nepřichází v úvahu, neboť se nejedná o případ nevykonání věcného práva ve smyslu § 631 obč. zák. Uvádí-li žalovaní ve svém odvolání, že věcné břemeno bylo jednoznačně vymezeno v geometrickém plánu, který byl nedílnou součástí smlouvy o zřízení věcného břemene, i toto tvrzení žalovaných je třeba považovat za nesprávné, neboť geometrický plán nemohl jasně a konkrétně zachytit projev vůle smluvních stran, když byl v rozporu s jazykovým projevem uvedeným ve smlouvě o zřízení věcného břemene. Žalobcům se podařilo prokázat, že právo s odkazem na smlouvu o věcném břemenu vykonávali jako právo věcné a že toto právo vykonávají bez nepoctivého úmyslu až dodnes. Žalovaní nepodnikli žádné kroky, které by byly způsobilé na straně žalobců založit nepoctivý úmysl, proto jsou žalobci toho názoru, že jsou splněny podmínky jak řádného vydržení za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak i podmínky mimořádného vydržení dle nyní platného občanského zákoníku.

9. Odvolání byla podána včas k tomu oprávněnými osobami, proto odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu.

10. Obě odvolání nejsou důvodná.

11. Dle konstantní judikatury je naléhavý právní zájem na určení dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba podle citovaného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jen tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nemůže dojít jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje i obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srovnej rozsudek NS ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71).

12. V projednávané věci jde o žalobu na určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, tj. věcného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí. Není-li právo v katastru zapsáno, má žalobce, který tvrdí, že nositelem tohoto práva, naléhavý právní zájem na jeho určení a to i v případě, že by žalovaný výkonu tohoto práva bránil. Určením práva a zápisem tohoto práva v katastru nemovitostí bude odstraněna nejistota v právním vztahu mezi účastníky jako osobou oprávněnou a povinnou z věcného břemene. Stejný závěr platí i pro případ, kdy věcné právo je sice v katastru nemovitostí zapsáno, avšak mezi účastníky je sporný rozsah tohoto práva, jelikož žalobci od počátku řízení tvrdí, že věcné břemeno je v katastru zapsáno tak, že přímo nenavazuje na pozemky žalovaných, čehož žalovaní využili a na hranici pozemku parc. č. Anonymizováno ve vlastnictví žalobců umístili plot. Ačkoli to soud ani žalobci konkrétně nevyjádřili, je zcela nepochybné, že účelem předmětné žaloby je nový zápis věcného práva do katastru nemovitostí, jímž má být odstraněn spor o rozsah věcného břemene. Tvrzení žalovaných, že podaná žaloba by měla být dalším zdrojem sporů účastníků je tedy zcela lichá. Jejich obava, že dojde k narušení sousedských vztahů, je z hlediska ustanovení § 80 o. s. ř. bez významu, navíc je zřejmé, že sousedské vztahy jsou již nyní narušeny, protože jinak by žalovaní jistě nepostavili plot v místě, o kterém žalobci tvrdí, že ho mnoho let užívali způsobem uvedeným v žalobě. Z jejich vyjádření před odvolacím soudem plyne, že postavení plotu bylo právě jakousi odezvou na dosavadní neshody účastníků, protože ničím jiným a zároveň rozumným postavení plotu neodůvodnili. Pakliže žalobci chtějí podanou žalobou dosáhnout toho, aby v katastru nemovitostí byl proveden zápis odpovídající tvrzenému dlouholetému faktickému stavu užívání, nelze dovozovat, jak tvrdí žalovaní, že by jejich žaloba byla prostředkem k šikaně žalovaných nebo že by byla účelová a nesledovala rozumné uspořádání vzájemných vztahů účastníků. Nedostatek naléhavého právního zájmu nelze dovozovat ani z toho, že žalovaní byli ochotni spornou záležitost smírně řešit. Na smírném řešení měli zájem i žalobci, ale pokud každá ze stran měla jinou představu o konečném uspořádání vzájemných vztahů, nezbylo žalobcům než se obrátit na soud.

13. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dále skutečnost, zda účastníci mají věcnou legitimaci. Věcnou legitimaci v řízení o určení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Účastníky řízení o určení existence věcného břemene musí být všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v tomto řízení jde (srovnej např. usnesení NS ze dne 14. 7. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2151/2016.

14. Žalobci v řízení o určení existence věcného břemene označili služebný pozemek, který je ve vlastnictví žalovaných a pozemky ve svém vlastnictví, jimž má věcné břemeno svědčit, tedy označil oprávněné a povinné subjekty, které ve věci vydaný rozsudek bude zavazovat. Žalobci a žalovaní jako vlastníci dotčených pozemků mají proto v projednávané věci aktivní a pasivní legitimaci, jak správně uzavřel soud I. stupně, na rozdíl od žalovaných, kteří nesprávnost tohoto závěru ničím konkrétním neodůvodnili. Pokud před soudem I. stupně namítali, že nebyli vlastníky služebného pozemku v době uzavření smlouvy, není tato skutečnost významná, rozhodující je, že těmito vlastníky jsou v době řízení a rozhodnutí soudu.

15. Z hlediska skutkového měl soud I. stupně za prokázané, že žalobci uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene za tím účelem, aby měli právo chůze a jízdy (po provedené opravě) na své pozemky parc. č. st. Anonymizováno a parc. č. st. Anonymizováno a Anonymizováno. V tomto smyslu také žalobci (a to již před uzavřením smlouvy, která měla výkon jejich práva právně ošetřit) právo přicházet a odcházet a přijíždět a odjíždět přes pozemek žalovaných vykonávali, a to nerušeně až do roku 2019, kdy se v souvislosti s rozhodnutím katastrálního úřadu o opravě dozvěděli, že obsah geometrického plánu Anonymizováno, který byl součástí smlouvy, neodpovídá smluvnímu ujednání. Skutečnost, že zmíněné právo žalobci po uvedenou dobu vykonávali, měl soud I. stupně prokázanou výpověďmi všech svědků, žalobců, místním šetřením a fotodokumentací, jak je rozvedeno v odstavci 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Takto zjištěný skutkový stav věci žalovaní nijak nezpochybnili, ba naopak si museli být vědomi toho, že žalobci mimo jiné používají jejich pozemek jako přístupovou cestu i na svůj pozemek č. Anonymizováno, jelikož právě tam postavili sporný dřevěný plot. Pokud žalovaní v prvoinstančním řízení namítali, že jinak žalobcům v přístupu k jejich nemovitostem nebrání a že mohou parkovat na parc. č. Anonymizováno (tato není předmětem řízení) není toto tvrzení z hlediska splnění podmínek vydržení relevantní. Podmínkou je dobrá víra žalobců, že jim sporné právo patří. Na dobrou víru žalobců soud I. stupně usuzoval zejména na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, v níž účastníci jasně projevili vůli vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni v takovém rozsahu, jak tomu bylo před uzavřením smlouvy, tedy tak, aby měli přes služebný pozemek přístup na své pozemky. Dobrou víru žalovaní zpochybňují obsahem geometrického plánu, který byl součástí smlouvy z roku 1998, dle něhož zakreslené věcné břemeno přímo nenavazovalo na panující pozemky. Soud I. stupně vyšel z tvrzení žalobců, že až do roku 2019 žili v přesvědčení, že věcné břemeno bylo zřízeno na základě řádného geometrického plánu, který vymezil rozsah věcného břemene tak, aby navazovalo na pozemky žalobců, nikoliv tak, aby mezi věcným břemenem a panujícími pozemky vznikla několika centimetrová mezera. Vznik mezery dle geometrického plánu (který již nelze objasnit) ve vztahu k vůli účastníků smlouvy v ní vyjádřené, považoval soud I. stupně za nelogický a vzhledem k marginálnímu rozdílu ve vytýčení hranic dovodil, že žalobci nemohli jednoznačně rozpoznat, že geometrický plán odporuje jejich vůli vyjádřené ve smlouvě a tomu, jak věcné břemeno po léta nerušeně užívali. Žalovaní spoléhali na odbornost geodeta a na to, že náležitě vypracuje geometrický plán, který bude souladný s vůlí stran smlouvy a neměli žádný důvod pochybovat o tom, že tomu tak není.

16. Dle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tedy od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv a povinností osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Z odstavce 8. odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že z hlediska právního soud I. stupně na danou věc aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. účinný do 31. 3. 2013 (dále jen obč. zák.).

18. Dle § 134 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

19. Dle § 130 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo patří, je držitelem oprávněným.

20. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona, právo odpovídající věcnému břemeni lze také nabýt výkonem práva (vydržením; ustanovení § 134 zde platí obdobně.

21. Podle § 109 obč. zák. se právo odpovídající věcnému břemeni promlčí, není-li po dobu 10 let vykonáváno.

22. Z konstantní judikatury (např. rozsudek NS ze dne 28. 4. 1997 sp. zn. 1 Cdon 1178/96 nebo ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 3 Cdon 395/96) plyne, že posouzení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele; dobrá víra se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu, který by mohl mít za následek vznik práva. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva.

23. Ve shodě s okresním soudem má odvolací soud za prokázané, že žalobci jako držitelé byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim výkon sporného práva náleží, jak bylo popsáno v odstavci 15. tohoto rozhodnutí. Tato dobrá víra nebyla narušena geometrickým plánem, jehož nepřesnost, neurčitost případně nesprávnost nemohli žalobci v době sepisu smlouvy jednoznačně rozpoznat, ale až v roce 2019 v souvislosti s nápravou provedenou KÚ. Pakliže žalobci byli oprávněnými držiteli od roku 1998 do roku 2019, byly všechny předpoklady pro vydržení naplněny uplynutím 10 let již v roce 2008, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Pokud okresní soud v odstavci 9. odůvodnění argumentoval i ustanovením § 1095 o. z. (mimořádné vydržení dle nyní platné právní úpravy), učinil tak pouze nad rámec věci. Přestože by aplikace tohoto ustanovení nebyla vyloučena (žalobci v žalobě mimořádné vydržení rovněž tvrdili), soud I. stupně se konkrétně naplněním podmínek tohoto ustanovení nezabýval, a proto ani odvolací soud nemůže hodnotit, zda došlo k mimořádnému vydržení či nikoliv. K námitce žalovaných o promlčení nároku žalobců, postačí odkázat na ustanovení § 109 obč. zák., které na danou věc aplikovat nelze, protože bylo prokázáno, že žalobci své právo vykonávali nepřetržitě po dobu více než 20 let do doby, než jim výkon práva byl omezen.

24. Za správný pak považuje odvolací soud i výrok o nákladech řízení. Žalobci byli sice úspěšní a náleželo by jim právo na plnou náhradu nákladů dle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak i odvolací soud shledává mimořádné okolnosti věci, pro které jim lze náhradu nákladů dle § 150 o. s. ř. odepřít. Žalovaní nebyli účastni smlouvy o zřízení věcného břemene a neměli ani nic společného s geometrickým plánem, který sloužil jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí. Měli snahu věc smírně vyřešit, byť způsobem, který nebyl pro žalobce přijatelný. Ačkoli postavení plotu žalovanými ve sporném místě lze považovat za jistý „naschvál“, je z dokazování zřejmé, že tomu předcházely vzájemné neshody účastníků, které svým způsobem znemožnily, aby mezi nimi bylo dosaženo rozumné dohody a předešli soudnímu sporu. Proto považuje i odvolací soud za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl prvoinstanční náklady sám. Žalobcům lze dát za pravdu v tom, že soud I. stupně jim nepředestřel svou úvahu o využití moderačního práva, tento nesprávný postup byl však napraven v odvolacím řízení, kdy žalobci mohli uplatnit veškeré své námitky, které ale odvolací soud nepovažoval za důvodné. Argumentují-li žalobci svou sociální a majetkovou situací, nijak ji nekonkretizovali a omezili se jen na obecné konstatování, že soud I. stupně se věcí z tohoto pohledu nezabýval. Odvolací soud proto vychází z toho, že nepřipadá do úvahy, že by nepřiznáním nákladů řízení byla žalobcům způsobena jakákoliv újma.

25. Ze všech uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu potvrzen.

26. V odvolacím řízení žalobci ve věci samé uspěli, což je z hlediska plného úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. zásadní. Náklady představují odměnu za 1. zastupovanou osobu dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025 ve výši 3 700 Kč za vyjádření k odvolání a 3 700 Kč za účast na odvolacím jednání a odměnu za 2. zastupovanou osobu dle výše citovaného ustanovení ve spojení s § 12 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 2 960 Kč za vyjádření k odvolání a 2 960 Kč za účast na odvolacím jednání; k tomu náleží paušální částka náhrady ke každému úkonu, tj. 4x 450 Kč, cestovné z adresa a zpět ve výši 1 268 Kč, náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč, a DPH 21% ve výši 3 630,48, tj. celkem 20 918,48 Kč. S odvoláním proti výroku o nákladech řízení žalobci neuspěli, proto je nutné na úkon sepisu takového odvolání nahlížet jako na úkon neúčelný, ze který jim odměna nenáleží. Platební místo a lhůta k plnění jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Zde již aplikace § 150 o. s. ř. nebyla možná, jelikož v odvolacím řízení již žalovaní musejí nést procesní riziko neúspěchu, pokud se svým odvoláním proti věcně správnému rozsudku okresního soudu neuspěli.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.