KSCB 8 Co 938/2026-89

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Marie Rychtářové v právní věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobci: ⟪LB:lb_004⟫ a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B trvale bytem Adresa žalobce B zastoupených obecným zmocněncem jméno FO trvale bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: ⟪LB:lb_007⟫ jméno žalovaného, IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 81 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2026, č. j. 30 C 442/2025-52,

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., V. – VII. mění takto:

Žaloba, aby žalovaná zaplatila každému z žalobců částku 10 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

Žalobci jsou povinni nahradit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů každý částku 2 752 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku 10 500 Kč s příslušenstvím (výroky I. a II.), když ve zbytku žalované částky, co do požadavku každého z žalobců na zaplacení dalších 30 000 Kč s přísl., žalobu zamítl (výroky III. a IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že každému z žalobců uložil povinnost k náhradě částku 882,24 Kč do 3 dnů k rukám žalované (výroky V. -VII.), a dále rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku každému z nich (výroky VIII. a IX.).

2. Žalobci se v řízení domáhali zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jim v důsledku nepřiměřené délky správního řízení vedeného stavebním úřadem, každý ve výši 41 000 Kč s přísl.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětem posuzovaného správního řízení byla oprava zřejmé nesprávnosti podle § 70 správního řádu v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. spisová značka, vydaném ve stavebním řízení týkajícím se povolení stavby sítí technického vybavení. Důvodem zahájení řízení o opravě zřejmé nesprávnosti byla skutečnost, že ve výroku uvedeného rozhodnutí byl mezi pozemky stavbou dotčenými uveden též pozemek parc. č. číslo v katastrálním území adresa, který byl v době vedení opravného řízení ve vlastnictví žalobců, ačkoli podle podkladů správního orgánu neměl být tímto rozhodnutím dotčen. Stavební úřad proto rozhodnutím ze dne 4. 8. 2023 provedl opravu zřejmé nesprávnosti spočívající ve vypuštění tohoto pozemku z výroku původního rozhodnutí. Na základě odvolání žalobců bylo toto rozhodnutí rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 3. 2024 zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu nedostatků odůvodnění. Následně stavební úřad vydal dne 26. 2. 2025 nové rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 28.5.2025. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku uznala porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a za vzniklé průtahy se omluvila.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení trvalo celkem přibližně 21 měsíců, kdy počátek rozhodné doby vztáhl k datu vydání rozhodnutí dne 4. 8. 2023. Uvedl, že již vydání rozhodnutí představovalo součást správního řízení a že průtahy při jeho doručování účastníkům mohou samy o sobě představovat nesprávný úřední postup. Nepřisvědčil proto názoru žalované, že rozhodná doba se může odvíjet teprve od okamžiku doručení rozhodnutí žalobcům (21.11.2023). Dále konstatoval, že i když předmětem řízení byla oprava zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí z roku 2007, tedy úkon administrativní povahy, který zpravidla nevyžaduje složité dokazování ani složité právní posouzení, je nutno délku řízení považovat za nepřiměřenou.

5. S odkazem na ustálenou judikaturu (konkrétně zejména Stanovisko NS Cpjn 206/2010) uzavřel, že samotná nepřiměřená délka řízení zakládá vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy, proto se pro určení formy a výše zadostiučinění zabýval významem předmětného řízení pro žalobce. Tento nebyl dle jeho názoru vysoký, neboť se jednalo pouze o opravu spočívající ve vypuštění pozemku žalobců z výroku rozhodnutí vydaného v roce 2007. Současně však uvedl, že pochybení mohlo u žalobců vyvolávat určitou míru nejistoty ohledně právního stavu věci, a proto nepostačuje pouhá omluva žalované.

6. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a základní částku stanovil ve výši 13 125 Kč. S ohledem na nižší význam řízení ji snížil o 20 % a každému z žalobců přiznal zadostiučinění ve výši 10 500 Kč, ve zbytku jejich žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl aplikací ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

7. Proti vyhovujícím výrokům I. a II. a souvisejícím výrokům o nákladech řízení se odvolala žalovaná, žalobci do výroků nákladových (V. - VII.).

8. Žalovaná namítala především nesprávné právní posouzení věci. Zdůrazňovala, že žalobci se o existenci řízení mohli dozvědět nejdříve doručením rozhodnutí dne 21. 11. 2023, a teprve od tohoto okamžiku mohli být případně vystaveni nejistotě ohledně jeho výsledku. Dle jejího názoru soud navíc nedostatečně zohlednil specifickou povahu řízení, vedeného pouze za účelem opravy rozhodnutí vydaného již v roce 2007. Význam řízení tak byl pro žalobce toliko nepatrný, nebylo v řízení rozhodováno o jejich právech ani povinnostech, byly pouze odstraňovány administrativní nesprávnosti. Žalovaná zdůrazňovala, že výsledek řízení byl předvídatelný a že žalobci nebyli vystaveni skutečné nejistotě ohledně svého právního postavení. Setrvala proto na stanovisku, že omluva poskytnutá při předběžném projednání nároku představovala dostatečné zadostiučinění.

9. Žalobci navrhli potvrzení odvoláním napadených výroků jako věcně správných. Poukázali na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, dle které, dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, je namístě, aby stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Břemeno o nižším významu řízení tíží žalovanou stranu, ta však v řízení neprokázala, že byl pro žalobce význam daného řízení tak nízký, že by jim neměla být přiznána finanční kompenzace. Poukázali dále na již vydaná rozhodnutí v jejich obdobných věcech a právo na kontinuální rozhodování.

10. V odvolání do výroků o nákladech řízení žalobci nesouhlasili s aplikací ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. soudem a rozhodnutí dle míry úspěchu posuzovaného výší přiznaného a zamítnutého zadostiučinění. Argumentují citovanou judikaturou, dle které, dosáhne-li žalobce v řízení o odškodnění nemajetkové újmy satisfakce, popř. dosáhne-li konstatování porušení svých práv, má být rozhodováno dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a pohlížet na žalobce jako plně úspěšného účastníka s právem na náhradu všech účelně vynaložených nákladů.

11. Odvolací soud po závěru o přípustnosti obou odvolání, podaných včas, účastníky řízení k takovému úkonu legitimovanými (§§ 201, 202 a 204 odst. 1 o.s.ř.), kdy oba uplatnili odvolací důvod daný ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (tj. vyjma odvoláními nedotčených výroků III., IV., VIII. a IX.) postupem podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání žalované.

12. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně v tom, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a je přitom nerozhodno, zda správní řízení s ohledem na jeho ne/náročnost trvalo cca 18 (dle argumentace žalované) či cca 21 měsíců (dle argumentace žalobců). Stejně tak sdílí jeho závěr, že v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobcům nemajetková újma, kdy dle již zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 je v případech nepřiměřené délky řízení vznik nemajetkové újmy presumován. Nejvyšší soud převzal judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž existuje silná, avšak vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje účastníkovi morální újmu. Současně uvedl, že Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích a že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva přichází v úvahu pouze za zcela výjimečných okolností, například tehdy, je-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný. Soud prvního stupně proto správně nepožadoval po žalobcích konkrétní dokazování intenzity jejich psychické újmy a správně dovodil vznik nemajetkové újmy.

13. Odvolací soud se však neztotožňuje s jeho závěrem o potřebě poskytnutí peněžité satisfakce. Např. v usnesení ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, Nejvyšší soud vyslovil, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, „pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.“ V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1536/2020 pak Nejvyšší soud s poukazem na další judikaturu rozlišoval mezi případy sníženého významu řízení a případy jeho významu nepatrného. Pouze v druhém případě lze zpravidla dospět k závěru, že peněžité zadostiučinění není zapotřebí.

14. Odvolací soud z listin správního spisu (k důkazu provedených již soudem prvního stupně) zjistil, že předmětem posuzovaného správního řízení byla oprava zřejmé nesprávnosti podle § 70 správního řádu v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. spisová značka, vydaném ve stavebním řízení týkajícím se stavby sítí technického vybavení. Důvodem zahájení řízení o opravě zřejmé nesprávnosti byla skutečnost, že ve výroku uvedeného rozhodnutí byl mezi pozemky stavbou dotčenými uveden též pozemek parc. č. číslo v katastrálním území adresa, který byl v době vedení opravného řízení ve vlastnictví žalobců, ačkoli podle podkladů správního orgánu neměl být tímto rozhodnutím dotčen. Stavební úřad proto rozhodnutím ze dne 4. 8. 2023 provedl opravu zřejmé nesprávnosti spočívající ve vypuštění tohoto pozemku z výroku původního rozhodnutí. Na základě odvolání žalobců bylo toto rozhodnutí rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 3. 2024, č.j. číslo jednací zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu nedostatků odůvodnění. Z tohoto rozhodnutí dále vyplývá, dle názoru odvolacího soudu pro věc rovněž podstatné, že stavba nazvaná „Sítě technického vybavení – adresa, č. stavby číslo“ byla již v roce 2007 provedena a kolaudačním souhlasem ze dne 5.10.2007 zkolaudována. Následně stavební úřad vydal dne 26. 2. 2025 nové rozhodnutí, kterým opravu provedl znovu.

15. Z uvedeného vyplývá, že předmětem správního řízení bylo výlučně odstranění nesprávnosti spočívající v uvedení pozemku žalobců ve výroku správního rozhodnutí z roku 2007, navíc u již před mnoha lety zrealizované a zkolaudované stavby. Šlo tedy o potvrzení stavu, že jejich pozemek neměl být (a fakticky ani nebyl) původním rozhodnutím dotčen. Výsledek řízení byl proto z hlediska hmotněprávního postavení žalobců omezen na odstranění administrativní vady rozhodnutí, bez zpochybnění jejich vlastnického oprávnění či jeho omezení. Žalobci nebyli po dobu vedení správního řízení jakkoli omezeni ve výkonu vlastnického práva a v důsledku délky řízení o odstranění nesprávnosti obsažené v původním rozhodnutí jim nehrozily žádné konkrétní právní následky, výsledek správního řízení pro ně byl naopak předvídatelný.

16. Byť tedy odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že uvedená nesprávnost mohla u žalobců vyvolávat určitou míru nejistoty ohledně správnosti evidence právních poměrů vztahujících se k jejich pozemku, šlo o nejistotu relativně omezené intenzity. Za těchto okolností považuje odvolací soud význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce za mimořádně nízký (až nepatrný). Přestože nelze řízení označit za zcela bezvýznamné, jeho dopad do poměrů žalobců byl pouze okrajový a vzniklá újma tak dosahovala pouze minimální intenzity.

17. Účelem zadostiučinění poskytovaného podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. není sankcionovat stát za porušení jeho povinností, ale kompenzovat újmu vzniklou konkrétnímu poškozenému. Jestliže za okolností projednávané věci újma dosahovala pouze velmi nízké intenzity a žalovaná své pochybení uznala a omluvila se, představovala již tato omluva dostatečné a přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Požadavek na další peněžité zadostiučinění dle názoru odvolacího soudu již neodpovídá významu předmětu řízení ani intenzitě vzniklé újmy.

18. Za této situace odvolací soud změnil napadené výroky I. a II. a žalobu zamítl i ve zbylém rozsahu. Učinil tak postupem podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost odvolací soud dodává, že poukaz žalobců na řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, kde jim bylo přiznáno zadostiučinění v peněžní formě, není namístě, neboť se skutkově (významem nepřiměřeně dlouhého řízení) odlišují. V obou řízeních se jednalo o řízení o vlastní umístění stavby.

19. Nově, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o.s.ř., rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to aplikací ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu. Její náklady za řízení před soudem prvního stupně jsou představovány paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle vyhl. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč (viz rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) za 3 úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání a účast na jednání u okresního soudu dne 24.4.2026) a cestovným 2 326 Kč za cestu automobilem značka (technický průkaz založen na čl. 47 spisu) v celkové délce (adresa – adresa a zpět) 294 km dle vyhl.573/2025 Sb., celkem 3 226 Kč. Za odvolací řízení jsou představovány paušální náhradou za 4 úkony v téže výši (sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalobců, příprava na jednání odvolacího soudu a účast na něm) a cestovným vlakem ve výši 478 Kč, celkem za odvolací řízení 2 278 Kč. Náklady žalované v souhrnné výši 5 504 Kč byly k náhradě uloženy žalobcům (každému z 1/2) ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 písm. c) o.s.ř.].

Toto rozhodnutí může být k návrhu vykonáno, nebude-li včas a dobrovolně splněno.