KSCBTA 72 CO 241/2021-324

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ za účasti: pojišťovna, ⟪LB:lb_012⟫ IČO ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ pro 469 699 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_015⟫ odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. srpna 2021, č. j. 10 C 113/2018-260,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění

a) ve výroku II. tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované, pojišťovna, jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 263 341,70 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta

b) ve výroku III. tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované, pojišťovna, jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 16 485 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou číslo variabilní symbol.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované, pojišťovna, jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 40 953,75 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta.

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) shora označeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované zaplatit žalobci peněžitou částku s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) jako náhradu škody vzniklé při prováděných zemních výkopových pracích dle smlouvy o dílo – provedení II. etapy stavby kanalizace v obci obec – na majetku žalobce (opěrné kamenné zdi na pozemcích ve vlastnictví žalobce p. číslo parcelní číslo v k. ú. obec u obec, dále jen„ zídka“) a rozhodl o nákladech řízení vzniklých úspěšnému žalobci tak, že zaplacení jejich náhrady uložil žalované (výrok II.). Pokud se týká nákladů státu (částky 17 485 Kč„ ve prospěch České republiky – Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou“), jejich náhradu prvostupňový soud uložil výrokem III. rozsudku k zaplacení rovněž žalované (zřejmou chybou v psaní bylo tyto náklady uloženo zaplatit nikoli státu, ale žalobci – pozn. odvolacího soudu).

2. V podrobnostech prvostupňový soud vysvětlil, že má za prokázaný žalobcem uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy, uplatněné před soudem v rozsahu, jak nebyla uspokojena pojistitelem žalované (pojišťovna, dále jen„ vedlejší účastnice“, o jejímž vstupu do řízení jako přípustném bylo k návrhu žalované rozhodnuto usnesením podepsaného odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2022, č. j. 72 Co 241/2021-309) a co do výše vycházející ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení. Akceptoval postup žalobce, který nejprve požadoval po žalované a obci obec jako objednateli díla uvedení zídky do stavu před poškozením způsobeným narážením stavebního stroje při výkopu kanalizace a následně při neúspěchu takové snahy uplatnil náhradu škody v penězích, neboť jde stále o týž nárok na náhradu téže škody, když volba v tomto směru náleží žalobci. Prvostupňový soud měl za prokázané, že„ podle popisu škodní události ze strany žalované“ tato odpovědnost za škodu způsobenou v důsledku použití těžké techniky s bouracím kladivem a nastalých velkých otřesů, které způsobily postupné sesouvání a borcení zídky skládané nasucho, uznala. Prvostupňový soud porovnal druhý znalecký posudek zadaný žalobcem (mj. v reakci na námitky žalované, že Ing. příjmení nesprávně uvažoval s vybudováním nové zídky jinou technologií, než byla provedena původně) znalci příjmení jméno příjmení s původním posudkem Ing. příjmení a uzavřel, že„ vyšší váhu klade názoru“ znalce příjmení příjmení. Ing. příjmení, též prvostupňovým soudem vyslechnutý, měl za nezbytnou opravu zídky v celém rozsahu, to pro devastaci soudržnosti zdiva, jeho rozvolnění i v okolí poškození, včetně porušení založení zídky a její statiky jako celku. Pokud je zídka vystavena zemnímu tlaku a poškozená mnohačetně a místa, v nichž by bylo třeba provést opravu, na sebe navazují, souhlasil prvostupňový soud se závěrem Ing. příjmení o nutnosti opravy zídky jako celku. Pokud se týká nákladů na uvedení zídky do původního stavu, primárně prvostupňový soud vyšel ze závěru Ing. příjmení, že taková oprava je možná, není nutno postupovat podle závěrů znalce příjmení příjmení tak, že bude vystavena zeď nová, betonová, na betonovém základu, pouze obložená kamenem. Ing. příjmení naopak uvažoval s opravou zdi totožným způsobem, jako byla postavena před poškozením, vyskládáním na sucho z původního kamene; jediný nový prvek by byla drenáž, kterou Ing. příjmení neshledal za nezbytné provádět technologií starou 200 let. Ing. příjmení uvažoval též s náklady na odkopání a deponaci zeminy před rozebráním zídky – i tyto považoval prvostupňový soud za účelné. Ing. příjmení zjištěná cena staveních prací oprav nutných k odstranění poškození zídky činila v cenové hladině roku 2016 (tedy v době, jak výslovně uvedl prvostupňový soud, kdy žalobce nárok na náhradu škody uplatnil) částku 821 248 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též jen„ DPH“). Žalovaná pak byla shledána povinnou k náhradě škody, neboť stavební práce (byť i prostřednictvím subdodavatele) zajišťovala, tj. obstarala či zabezpečila (ve smyslu ust. § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Se svým subdodavatelem pak žalovaná dle názoru prvostupňového soudu odpovídá společně a nerozdílně (s odkazem na ust. § 2915 odst. 1 o.z., věta prvá před středníkem), pročež mohl žalobce svůj nárok v libovolné výši uplatnit vůči kterémukoli z těchto škůdců (§ 1872 odst. 1 o.z.). Konečně, pokud byl součet částky vyplacené vedlejší účastnicí a uplatněného předmětu řízení nižší, než jak výši náhrady stanovil znalec příjmení příjmení, bylo možno dle závěru prvostupňového soudu žalobě bez dalšího vyhovět, a to včetně nároku na úrok z prodlení v zákonné výši, přiznaný v závislosti na výzvě k úhradě ze dne datum (o níž neměl prvostupňový soud pochybnost, že byla doručena tak, aby mohl být požadován úrok z prodlení od datum).

3. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná a navrhla odvolacímu soudu, aby jej v celém rozsahu zrušil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. S přísudečným rozhodnutím nesouhlasila a zopakovala, že žalobci byla škoda způsobena subdodavatelem žalované, právnická osoba 2000, s.r.o., která odpovídá za případně vzniklou škodu„ sama napřímo“, nikoli jako pomocník žalované dle občanskoprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ obč. zák.“). Dále, žalovaná znovu odkázala na svoji argumentaci a provedené dokazování (výslechy„ odborných osob ve stavebnictví“ a znalecký posudek Ing. jméno příjmení) v tom rozsahu, ze kterého měla plynout skutečnost, že zídku postačilo opravit pouze lokálně za cenu 253 000 Kč, kteroužto částku již vedlejší účastnice žalobci vyplatila. Pokud znalci příjmení příjmení i Ing. příjmení shledali, že zídku je nutno opravit jako celek, tj. zbourat a postavit znovu, s takovým závěrem nadále žalovaná nesouhlasila a pro spornost takových stanovisek trvala na zadání revizního znaleckého posudku soudem. Podstata sporu – tedy zda postačí pouze lokální oprava zídky nebo je nutná její celková oprava a dále, jaké jsou náklady na opravu zídky jednou či druhou variantou – tak podle názoru žalované prvostupňovým soudem zjištěna nebyla a bylo proto vydáno nesprávné rozhodnutí poškozující žalovanou, krátící ji na jejích procesních právech.

4. Žalobce navrhl rozsudek prvostupňového soudu jako věcně správný potvrdit. Upozornil na účelovou změnu stanoviska žalované, která se v minulosti ke své odpovědnosti za vzniklou škodu hlásila, nechala žalobce vedlejší účastnicí ze své pojistky částečně odškodnit a nyní se své odpovědnosti snaží zprostit odkazem na subdodavatele. Žalovaná je však dle žalobce stále v pozici osoby objektivně odpovědné za vzniklou škodu, neboť i pokud by práce neprováděla, tak je zajišťovala (opět s odkazem na ust. § 2926 o.z., jemuž dle názoru žalobce odpovídá dříve platné ust. § 420a odst. 1, odst. 2, písm. c/ obč. zák., zakotvujícímu objektivní odpovědnost plynoucí z tzv. provozní činnosti a dále na konkretizovanou judikaturu Nejvyššího soudu) – odpovědnosti se proto nezbaví ani v případě, kdy by byla současně dána odpovědnost jejího subdodavatele nebo i obce Dolní Újezd jakožto objednatele prací, neboť vždy by šlo dle žalobce o odpovědnost solidární, při které mohl volit od koho a v jaké výši bude odškodnění požadovat. Odepření žalobci práva na náhradu škody proti žalované za situace, kdy již částečně prostřednictvím vedlejší účastnice plnila a svoji odpovědnost za škodu vzniklou tím, že nebylo při provádění prací postupováno způsobem, aby nedocházelo ke škodám na cizím majetku, dříve uznávala, by pak bylo dle žalobce i v rozporu s dobrými mravy. Ve vztahu k druhé námitce žalované o tom, že je dostatečné již poskytnuté plnění vedlejší účastnicí, žalobce shrnul, že ze všech v řízení předložených znaleckých posudků plyne obdobná částka potřebná na opravu poškození zídky (z posudku Ing. příjmení, z něhož při určení výše žalované částky žalobce vycházel, pak částka nejnižší), podle níž je současně nepochybné, že vedlejší účastnicí poskytnuté plnění je zcela nedostačující. Jsou-li předložené znalecké posudky fakticky ve shodě o přibližné výši částky potřebné k opravě poškození zídky, nebylo dle žalobce žádného důvodu pro zpracování posudku revizního.

5. ulice účastnice neměla shodně s jí podporovanou žalovanou napadené rozhodnutí za správné a navrhla žalobu zamítnout, případně rozsudek prvostupňového soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Vyplacené plnění bylo rovněž dle vedlejší účastnice dostatečné, odpovídající zápisu technika z ledna 2016 po prohlídce na místě samém a likvidační zprávě. Nesouhlasila se závěrem o potřebě opravy celé zídky, neboť by pak nešlo o uvedení do původního stavu, ale o stavbu zcela nové zdi a tedy zhodnocení majetku žalobce. Také vedlejší účastnice požadovala zadání revizního znaleckého posudku, který by zhodnotil reálnou škodu na majetku žalobce a posoudil náklady na uvedení zídky do původního stavu, při zachování původní struktury a použité technologie a materiálů. Měla za to, že jsou zde dány pochybnosti o správnosti provedených výpočtů náhrad – důkazy stran sporu„ jdou proti sobě“ a žalobcem předložené posudky uvažují s vytvořením zcela nového díla neodpovídajícího dílu původnímu.

6. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“), jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.) a napadla rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. à contrario). Proto odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a částečném zopakování dokazování (kompletním obsahem spisu vedeného vedlejší účastnicí ke škodní události – poškození zídky žalobce) nakonec dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má odvolací soud za správná ta dosavadní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce je výlučným vlastníkem zídky (nesporně více než 100 let staré opěrné kamenné zdi zhotovené z lomeného kamene na sucho, tj. bez pojiva, s urovnáním líce, s provedenou drenáží a založenou min. 30 cm pod terénem na skále), tato byla poškozena při realizaci prací podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a obcí obec, když ani mechanizmus vzniku poškození nebyl mezi účastníky sporný – při provádění výkopu pro kanalizaci v úzkém prostoru se jednak projevily otřesy související s použitím těžké mechanizace a současně byla zídka poškozena opakovanými nárazy stavebního stroje (zadní části„ točny“ rypadla). Škoda na zídce byla zřejmá zejména z pořízené fotodokumentace (když žalobce současně provedl dokumentaci zídky v době před poškozením – započetím výkopových prací), spočívala v devastaci soudržnosti zdiva, mnohačetných poškozeních, rozvolnění vazby zdiva v okolí těchto poškození, když podle znalce příjmení příjmení nebyly možné toliko lokální výspravy, ale nutná oprava celková (konkrétně rozebrání, vytřídění kamene a nové vystavění zídky, s doplněním drenážního potrubí na rubové straně zdi 25 cm nad základovým zdivem, s provedením příčných drénů pro odlehčení zemního tlaku, včetně výstavby nového oplocení a výsadby živého plotu za korunou zídky, náhradou za původní, které bude nutno před opravou zídky odstranit), mj. proto, že zídka slouží jako opěrná, tedy je pod trvalým zemním tlakem vyvýšeného sousedícího pozemku.

8. Za zásadně sporné vymezila žalovaná tyto okolnosti projednávané věci ⟪LB:lb_001⟫ -) měla za to, že není výlučným škůdcem, který odpovídá za žalobci vzniklou škodu (namítala, že ve stejném postavení se nachází objednatel díla, tj. obec Dolní Újezd, který žalované udělil pokyny vedoucí k poškození zídky, a dále subdodavatel žalované, který zemní práce, které vedly k poškození zídky, fakticky provedl), pročež bylo nutno zjistit míru zavinění těchto jednotlivých subjektů a ⟪LB:lb_002⟫ -) způsob provedení znaleckého hodnocení věci, závěr o tom, že je nutno opravit zídku jako celek, tedy nepoužitelnost posudku Ing. příjmení, který nadto výši škody stanovil v cenové úrovni až roku následujícího po vzniku škody a neměl dostatek podkladů pro zpracování posudku, to zejména pokud se týká dokumentace stavu zídky před jejím poškozením; trvala proto na zpracování revizního znaleckého posudku, který by řádně posoudil v jakém rozsahu je nutno zídku opravit a s jakými náklady, když teprve tehdy by bylo zřejmé, zda je plnění poskytnuté vedlejší účastnicí žalobci jako odškodnění dostatečné či nikoli.

9. Odvolací soud měl za podstatné provést opakování důkazu kompletním obsahem spisu vedlejší účastnice, který vznikl v souvislosti s likvidací škody na majetku žalobce (z přílohové obálky na č. l. 130 spisu). Z něho bylo zjištěno, že žalovaná oznámila vedlejší účastnici jakožto svému pojistiteli (v rámci pojištění obecné odpovědnosti podnikatelů) v lednu 2016 vznik škody třetí osobě na opěrné zdi, nastalé v květnu 2015 vlivem používání mechanizace při výkopu kanalizace, s termínem uplatnění nároku v prosinci 2015. Podle výzvy vedlejší účastnice z ledna 2016 mj. žalovaná výslovně písemně uznala odpovědnost za vznik škody, specifikované jako sesouvání a borcení opěrných zdí skládaných na sucho (způsobené otřesy provázejícími narušování skalního podloží bourací technikou). Spisem vedlejší účastnice prochází řada zpracovaných rozpočtů a variant opravy zdi, vždy v kontextu aktuálního stavu likvidace pojistné události. Žalobce předložil rozpočet od Stavebního sdružení právnická osoba z ledna 2016 na částku 351 683 Kč s DPH za výstavbu nové zdi na betonovém základu z betonových tvárnic, ovšem bez vyřešení a kalkulace nákladů pohledového zakrytí líce betonové zdi. V březnu 2016 vedlejší účastnice sdělila k urgenci žalované, že pojistná událost dosud nebyla likvidována, neboť nebyl předložen cenový návrh na uvedení zdi do původního stavu – v dubnu 2016 předložila žalovaná rozpočet na opravu zdi žalobce zpracovaný právnická osoba na částku 375 296,61 Kč s DPH. jméno vedlejší účastnice si zpracovala v květnu 2016 kontrolní výpočty plnění na opravu celé zdi ve výši 311 539,09 Kč bez DPH (po odpočtu opotřebení 92 420,05 Kč), resp. plnění při opravě pouze lokálních poškození zdi ve výši 198 577,39 Kč bez DPH (po odpočtu opotřebení 52 314,04 Kč). V červnu 2016 až červnu 2017 probíhala komunikace mezi žalovanou a vedlejší účastnicí o způsobu stanovení nákladů na opravu zdi, v září 2016 bylo provedeno další šetření na místě samém – vedlejší účastnice nesouhlasila s provedením odtěžení zeminy a likvidací dřevin před opravou, rozporovala potřebu dopravy mechanizace při předpokládané toliko ruční opravě zdi, namítala špatný stav zdi již v době před poškozením. V srpnu 2016 zaslala sama žalovaná vedlejší účastnici oponentní rozpočet na opravu zdi zpracovaný jméno příjmení, DiS, na částku 762 565,64 Kč s DPH (který jako ilustrační později použil Ing. příjmení ve svém posudku na s. 26). V říjnu 2016 sdělila vedlejší účastnice, že do výpočtu nelze zahrnout statické zajištění základů zdi, neboť se nejedná o náklady na uvedení do původního stavu, ale o tzv. náklady zachraňovací, které není dle sjednaných pojistných podmínek povinna hradit. V květnu 2017 sdělila žalovaná, že nesouhlasí s navrhovanou výší plnění (chybí ocenění některých nutných prací, byly použity nereálné jednotkové ceny, byly podhodnoceny výměry prací a byla neobjektivně stanovena amortizace) – v červnu 2017 však vedlejší účastnice žádnou z žalovanou uplatněných námitek neuznala. V reakci na to, žalovaná znovu oponovala (e-mail z datum), že oprava dle rozpočtu vedlejší účastnice není realizovatelná – zídka musí být rozebrána u každého poškození do hloubky nejníže položeného kamene a v šířce, jak umožňuje vazba, zemina proto musí být zabezpečena proti sesutí; nelze přitom zajistit firmu, která opravu zídky„ dovede udělat technikem navrhovaným způsobem, za peníze stanovené pojišťovnou“. E-mailem z datum již ovšem zástupce žalované jméno příjmení vedlejší účastnici tlumočil žádost, aby byla pojistná událost likvidována„ dle původního výpočtu škody a vyplacením peněz poškozeným“. Ještě v červenci 2017 obec Dolní Újezd za žalobce sdělila vedlejší účastnici (e-mail z datum), že nadále předpokládá variantu opravy zdi (poškození nesouhlasí s vyplacením peněz) a není jí nic známo o dohodě žalované a vedlejší účastnice. Ke zprávě byl mj. přiložen další rozpočet zpracovaný právnická osoba na částku 477 886 Kč s DPH (z položkového rozpočtu je současně zřejmé, že je uvažováno s výstavbou nové opěrné monolitické železobetonové zdi na betonovém základu s provedením nadzákladového zdiva z lomového kamene).

10. Konečně, sdělením vedlejší účastnice ze dne datum byl žalobce uvědoměn o poskytnutí náhrady stanovené ve výši 253 336 Kč včetně DPH s dovětkem, že bylo vycházeno z ceny zídky v době poškození s přihlédnutím k jejímu„ stáří, vadám, ale i k případnému zhodnocení“. Z likvidační zprávy vedlejší účastnice pak lze dovodit pouze tolik, že uvažováno je vždy bez rozlišení množství s jednou jednotkou přípravných a přidružených prací (24 752,31 Kč bez DPH), opěrného zdiva – materiálu s uvažovaným opotřebením 80 % (3 984,29 Kč bez DPH), opěrného zdiva – práce (145 075,37 Kč bez DPH), plotu – materiálu s uvažovaným opotřebením 80 % (590,95 Kč bez DPH), plotu – práce (1 801,77 Kč bez DPH), lešení (15 072,51 Kč bez DPH), ostatních přesunů hmot (54 740 Kč bez DPH) a nákladů na umístění stavby po odpočtu zbytků v rozsahu 57 % (7 318,60 Kč bez DPH). Jakkoli tedy byla likvidační zprávou stanovena částka za opravu kamenné zdi ve výši 253 335,80 Kč bez daně z přidané hodnoty, tatáž částka byla vedlejší účastnicí v přípise žalobci prezentována jako vypočtená náhrada škody po zaokrouhlení na celé koruny včetně daně z přidané hodnoty.

11. Z takto opakovaného dokazování pak měl odvolací soud za prokázané, že žalovaná uznala svoji odpovědnost za žalobci způsobenou škodu, dala pokyn svému pojistiteli k provedení likvidace škodné události, když po dlouhou dobu (mezi lednem 2016 až červnem 2017) se s vedlejší účastnicí snažila věc uzavřít tak, že za vyplacené pojistné plnění zajistí opravu zídky (sama nebo prostřednictvím třetí osoby). Teprve když bylo zřejmé, že vedlejší účastnice hodlá plnit částkou, kterou sama žalovaná označila za zcela nedostatečnou pro účely provedení opravy zídky, dala žalovaná v červnu 2017 pokyn pojistiteli, aby věc uzavřel tak, že pojistné plnění vyplatí přímo poškozeným. Z provedeného vyčíslení plnění (z likvidační zprávy a sdělení o výplatě) lze podle názoru odvolacího soudu dovodit, že vedlejší účastnice zkrátila při plnění žalobce nejméně v tom, že vyplatila náhradu vypočtenou nejprve bez DPH, u níž následně uvedla, že jde o plnění včetně této daně a dále také v tom, že na materiálové položky uplatnila v rozporu s již konstantní judikaturou tzv. amortizaci, tj. neplnila v ceně nové věci (srovnej kupř. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2221/07, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2679/2019, podle kterého„ (J) e-li účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající občanskoprávní povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na náhradu za poškození věci do výše její hodnoty před poškozením (k tomu srov. rozsudek NS z 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, Rc 8/2019)“). Již jen z těchto důvodů tedy nelze přisvědčit argumentaci žalované v tom smyslu, že žalobce byl poskytnutým plněním vedlejší účastnicí dostatečně odškodněn.

12. Za podstatnou pro závěr o nedostatečnosti plnění vedlejší účastnicí pak měl odvolací soud skutečnost, že ze způsobu výpočtu poskytnuté náhrady škody vedlejší účastnicí (nadto provedeného značně nepřezkoumatelným způsobem, z něhož nelze dovodit postup provedeného výpočtu odškodnění, nejsou-li uvedeny žádné výměry a množství) je z kontextu obsahu spisu vedlejší účastnice a jejích vyjádření zřejmé, že plněno bylo pouze dle kalkulace na lokální opravy jednotlivých poškození zídky, nikoli na její opravu celkovou. V tomto ohledu měl odvolací soud naopak za zcela přiléhavé prvostupňovým soudem akceptované a shora popsané závěry Ing. příjmení obsažené v jeho znaleckém posudku ze dne datum a vysvětlené též v rámci výslechu znalce při jednání prvostupňového soudu dne datum o tom, že nutná je oprava celé zdi, neboť jednotlivá poškození na sebe navazují způsobem, který lokální zacelení vazby na sucho kladeného kamenného zdiva vylučuje. Dále, pokud bude nutné celou zídku rozebrat a znovu po přetřídění kamene na sucho vyzdít, je zcela logické, že současně musí dojít k demontáži drátěného plotu na zhlaví zídky, odstranění bezprostředně navazujícího plotu živého a zajištění přiléhajícího svahu odtěžením části objemu zeminy (ostatně, právě tímto způsobem dříve argumentovala v opozici vedlejší účastnicí provedenému výpočtu odškodnění i sama žalovaná).

13. Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Platí-li princip, že škodu je nutno napravit uvedením do předešlého stavu, resp. poskytnutím toho peněžním ekvivalentem (§ 2951 odst. 1 o.z.), bylo nutno primárně vyjít ze závěru, že rozpočtována musí být náhrada újmy ve výši vycházející z provedení opravy způsobem popsaným znalcem příjmení příjmení, tedy rozebráním a znovu sestavením kamenné zdi (jak také Ing. příjmení provedl, a to navíc bez započtení nákladů spočívajících v pořízení dalšího lomového kamene, pokud by bylo zjištěno, že množství na místě ponechaného kameniva na znovuvybudování zídky stačit nebude), jakkoli může být zřejmé (z dalších rozpočtů založených ve spise vedlejší účastnice), že tento historický postup je v konečném důsledku nákladnější, než zbudování nové zídky ze současných betonových prvků. Vycházel-li Ing. příjmení (skutečně nesprávně, jak lze přisvědčit námitce žalované) z cenové úrovně roku 2016, vznikla-li škoda v květnu 2015, pak i tento způsob stanovení výše náhrady škody byl nakonec odvolacím soudem shodně se soudem prvostupňovým akceptován. To proto, že žalobce uplatnil nárok nižší, než by odpovídal provedenému hodnocení Ing. příjmení dle úrovně roku 2016, když je obecně známo, že ceny se meziročně v letech 2015 2016 zdaleka nezvyšovaly způsobem, kterým je společnost konfrontována v současnosti – z téhož důvodu lze podle názoru odvolacího soudu akceptovat i to, že rozpočet dle posudku Ing. příjmení obsahuje provedení drenáže současným způsobem odlišným od původního (tedy pouze v tomto dílčím ohledu by ke zhodnocení zídky a obohacení žalobce skutečně došlo). Dále, jak shora uvedeno, přihlédnout nutno i ke skutečnosti, že Ing. příjmení ve svém výpočtu nezohlednil nutnost pořízení dalšího lomového kamene na doplnění ztrát způsobených jeho odvezením ze staveniště.

14. Ze způsobu uvažovaného provedení opravy celkovým novým sestavením zídky primárně z původního materiálu je dále zřejmá nepřiléhavost argumentu žalované o absentujícím odpočtu za části zídky, které by opravou nebyly dotčeny – podstatou znalcem provedeného hodnocení je právě to, že se zeď musí opravit celá, nelze ji opravit pouze lokálně z toho důvodu, že jednotlivá poškození a části, které musí být v důsledku škodní události opraveny, na sebe navazují, tedy žádné opravou nedotčené části nezůstanou.

15. Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvostupňovým akceptoval vysvětlení Ing. příjmení o tom, že stav zídky před poškozením měl za zjištěný z podkladů od žalobce, jimž jako hodnověrným důvěřoval, a rovněž rozeznal, že žádná poškození nepocházela z dřívější doby – podle„ patiny“ kameniva. V řízení pak nebylo prokazováno ničím konkrétním, z čeho by mělo plynout, že zídka byla poškozena již před započetím stavební činnosti žalované (fotografie porušeného nároží kamenné zdi z dřívější doby ze spisu vedlejší účastnice se odvolacímu soudu jevila jako neprůkazná, nadto se jednalo o snímek protější zdi sousedního vlastníka, nikoli zídky žalobce). V přítomném řízení byla ostatně žalobcem k důkazu předložena fotodokumentace nepoškozených zídek, když na některých fotografiích jsou již současně zřejmé vytyčovací kolíky, podle kterých se kanalizace před zahájením prací zaměřovala v terénu; jednalo se tedy zjevně o dokumentaci stavu krátce před zahájením prací. Shrnuto právě uvedené, pokud nebyly pochybnosti o závěrech posudku Ing. příjmení (když s posudkem Ing. příjmení se rozchází v zásadě pouze v tom, že je možná oprava zídky uvedením do původního stavu a není nutno vystavět zídku novou) a tento se nejeví ani jako neúplný či jinak nejasný, nebylo nutné zadávat zhotovení revizního znaleckého posudku (§ 127 odst. 2 o.s.ř. á contrario).

16. Konečně, odvolací soud nepřisvědčil ani obraně žalované spočívající v tom, že odpovídat za žalobci vzniklou škodu by měl její subdodavatel. To proto, že to byla právě žalovaná, kdo primárně ve smyslu ust. § 2926 o.z. zajišťovala stavební práce, jimiž byla způsobena škoda na žalobcově nemovité věci (resp. její součásti). Jakkoli je význam tohoto ustanovení, pokud se týká otázky zavinění škůdce, ne zcela jasný a judikatorně neustálený, odvolací soud v souladu s komentářovou literaturou (srov. příjmení, Petr. § 2926 (Škoda na nemovité věci). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 číslo). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. číslo, marg. číslo, příjmení, F., příjmení, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IX. § číslo obec: Leges, 2018 a příjmení, J., VÝTISK, M., příjmení, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019), uzavírá že, v zásadě totožné znění obsahovalo i ust. § 420a odst. 1 písm. c) obč. zák., který je řadil mezi případy tzv. provozní činnosti. Svou povahou tedy skutečně jde o institut provozní činnosti blízký, neboť pokrývá odpovědnost za škodu způsobenou zpravidla technickými či technologickými postupy, a to bez ohledu na porušení právní povinnosti a na zavinění. Tato úprava navazuje na obecné východisko založené ustanovením § 2895 o.z., podle kterého je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech zákonem stanovených. Jde o případ výslovně zdůrazněné oprávněnosti při provádění (zajišťování) prací, čímž vyniká objektivní charakter povinnosti nahradit škodu na (zpravidla sousední) nemovitosti. Vzhledem k tomu, že jde o samostatnou skutkovou podstatu náhrady škody, nelze použít liberační důvody, které zákon dává provozovateli prosté provozní činnosti či provozu zvlášť nebezpečného, takže tu jde o objektivní odpovědnost absolutní, tj. bez možnosti liberace (zvýraznil odvolací soud).

17. Znovu nutno opakovat, že žalovaná výslovně svoji odpovědnost uznala a po celou dobu šetření pojistné události vedlejší účastnicí jako jediný škůdce vystupovala, nevznesla žádné námitky o (spoku) odpovědnosti svého subdodavatele nebo objednatele díla. Vzhledem k tomu, že primárně pak platí pravidlo o solidární odpovědnosti při mnohosti škůdců (srov. § 2915 odst. 1 o.z.), když míra jejich případného zavinění by měla vliv až na jejich vzájemné vypořádání (§ 2916 o.z.), nejevily se odvolacímu soudu jakkoli rozhodné ani námitky o případných nesprávných pokynech objednatele (obce Dolní Újezd) objektivně odpovědné žalované při vlastním provádění díla. Nadto, z provedeného dokazování by bylo lze spíše dovodit, že volba o použití těžké mechanizace se stala nezávisle na pokynech objednatele a změnou projektu v dotčené části díla došlo k tomu, že se kanalizace zapouštěla toliko do hloubky jednoho, nikoli dvou metrů, tedy objem výkopových prací, v jejichž důsledku ke škodě došlo, se spíše snížil.

18. Takto specifikované úvahy vedly odvolací soud k závěru o věcné správnosti přezkoumávaného rozsudku, pokud byla požadovaná náhrada škody žalobci přiznána, když co do odůvodnění úvah o správnosti její výše (v požadované nižší částce, než by byla opodstatněna závěry znalce příjmení příjmení, po odpočtu plnění poskytnutého vedlejší účastnicí) a co do příslušenství uplatněné pohledávky ve vazbě na výzvu k úhradě dluhu, odkazuje odvolací soud na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvostupňového, ve smyslu ust. § 219 o.s.ř. tímto v přísudečném výroku I. potvrzovaného.

19. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, odvolací soud předně vyšel ze závěru, že k provedení přezkumu byl žalovanou a nově i vedlejší účastnicí vymezen celý rozsudek prvostupňového soudu včetně jeho závislých výroků. Je-li výsledek řízení v důsledku přítomného rozsudku ten, že žalobce uspěl se svým uplatněným nárokem jak před soudem prvostupňovým, tak i v řízení odvolacím (v důsledku potvrzení napadeného rozsudku), má žalobce nárok na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to jak proti žalované, tak i proti vedlejší účastnici (§ 93 odst. 3 o.s.ř., věta první), jíž jsou mu žalovaná a vedlejší účastnice na její straně povinny zaplatit společně a nerozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 280/2018 a jím odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, číslo usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013, a rozsudky téhož soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99, a ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, a taktéž komentářovou literaturu příjmení, L., příjmení, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 607). Odvolací soud pak neshledává důvodu, aby se týž princip o pasivní solidaritě žalované a vedlejší účastnice na její straně neuplatnil též v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vzniklých státu před soudem prvostupňovým (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), neboť rozhodující je stav, který tu je v době vyhlášení rozhodnutí (§ 211 a § 154 odst. 1 o.s.ř.) – to včetně aktuálního okruhu účastníků, který najde svůj odraz i ve způsobu, jak odvolací soud rozhodne o jejich povinnosti k placení nákladů řízení.

20. Je-li ve věci samé (ve výroku I.) rozsudek soudu prvního stupně potvrzován, přistoupil co do formulace svého rozhodnutí odvolací soud ve vztahu k výrokům závislým (II. a III.) k jejich změně (§ 224 odst. 2 á contrario o.s.ř. a přiměřeně ve smyslu ust. § 220 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), neboť shledal, že je nelze bez dalšího jako správné potvrdit spolu s výrokem přísudečným, ale naopak je nutno provést úpravy ve způsobu stanovení výše jak žalobci, tak i státu přiznávaných náhrad v řízení před soudem prvostupňovým vzniklých nákladů.

21. Obecně nutno konstatovat, že náklady řízení jsou u žalobce dány mj. odměnou jeho zástupce, když otázku, podle kterého právního předpisu má být při rozhodování o náhradě nákladů řízení určena odměna advokáta účastníka, jemuž se náhrada přiznává, upravuje ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř., primárně odkazující na zvláštní právní předpis, případně pak na advokátní tarif (vyhlášku č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen„ AT“). S ohledem na stávající absenci jiné právní úpravy je pak právě advokátní tarif rozhodujícím právním předpisem určujícím způsob stanovení odměny za právní zastoupení účastníka v soudním řízení.

22. Podle advokátního tarifu je sazba mimosmluvní odměny stanovena vždy za 1 úkon právní služby podle jeho tarifní hodnoty. Je-li tarifní hodnota dána předmětem přítomného řízení, tj. částkou 469 699 Kč (§ 8 odst. 1 AT), činí odměna za jeden úkon právní služby částku 10 180 Kč (§ 7 bod 6. AT). Zástupce žalobce učinil v řízení před prvostupňovým soudem 16 odvolacím soudem aprobovaných úkonů právní služby, ve všech případech za nesníženou odměnu (§ 11 odst. 1, písm. a/, d/ a g/ AT) – konkrétně převzetí a přípravu věci, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby, 6 dalších písemných podání ve věci samé (vyjádření k podanému odporu, doplnění žaloby ze dne datum, formulace dotazů k výslechu znalce ze dne datum, vyjádření ze dne datum ke stanovisku žalované, písemná doplnění ze dne datum a datum, když druhé z nich bylo současně vyjádřením k odvolání žalované proti rozhodnutí o znalečném pro Ing. jméno příjmení) a účastnil se jednání prvostupňového soudu dne datum, dále ve dnech datum a datum (obou naposledy zmíněných trvajících déle než 2 hodiny) a konečně datum. Zástupce žalobce se účastnil též výslechu svědka konaného dožádaným Okresním soudem v Olomouci dne datum. Za tyto úkony mu náleží odměna v celkové výši 162 880 Kč (16x 10 180 Kč) spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. 4 800 Kč celkem (§ 13 odst. 3 AT).

23. Zástupci žalobce dále náleží jízdné (dle předpisu o cestovních náhradách - § 157 odst. 3 a odst. 4 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce) za každou cestu k soudnímu jednání z obec do obec a zpět vždy v celkové délce 312 km. Za cesty vykonané ve dnech datum a datum osobním automobilem Ford Mondeo, r.v. 2007, při vyhláškové ceně nafty motorové ve výši 33,60 Kč/litr a kombinované spotřebě dle metodiky ES1999/100 ve výši 6,3 l číslo km a paušální náhradě 4,10 Kč za km jízdy, náleží jízdné v celkové výši 3 879,28 Kč. Za cesty vykonané ve dnech datum a datum osobním automobilem Ford Mondeo, r.v. 2019, při vyhláškové ceně nafty motorové ve výši 27,20 Kč/litr a kombinované spotřebě dle metodiky 2017 ve výši 5,0 l číslo km a paušální náhradě 4,40 Kč za km jízdy, náleží jízdné v celkové výši 3 594,24 Kč. Konečně, za cestu vykonanou dne datum k dožádanému Okresnímu soudu v Olomouci v celkové délce 501 km osobním automobilem Ford Mondeo, r.v. 2019, při vyhláškové ceně nafty motorové ve výši 31,80 Kč/litr a kombinované spotřebě dle metodiky 2017 ve výši 5,0 l číslo km a paušální náhradě 4,20 Kč za km jízdy, náleží jízdné v celkové výši 2 900,78 Kč. Za veškeré takto vykonané cesty dále náleží zástupci žalobce náhrada za ztrátu času ve výši 4 600 Kč za celkem 46 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT (8 hodin za každou ze 4 cest do obec a 14 hodin za cestu do obec), tj. celkem jízdné a ztráta času 14 974,30 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení zástupce žalobce je dále příslušná DPH, jelikož doložil, že je registrován jako její plátce. příjmení odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést, patří k nákladům řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 18 788 Kč a ve smyslu ust. § 137 odst. 1 a § 151 odst. 2 o.s.ř., věta předposlední rovněž náklady důkazů, konkrétně cena žalobcem zajištěných znaleckých posudků Ing. příjmení a Ing. příjmení v celkové prokázané výši 23 542 Kč. V souhrnu tedy žalobci na náhradě nákladů řízení před prvostupňovým soudem náleží částka 263 341,70 Kč včetně příslušné DPH (výrok II. a/ tohoto rozsudku).

24. Vykázal-li zástupce žalobce ještě další úkon právní služby spočívající v písemném podání ze dne datum, za nějž prvostupňový soud uvažoval toliko odměnu poloviční (§ 11 odst. 2 AT), pak odvolací soud uzavřel, že v tomto případě se nejedná o úkon, za který by náležela odměna jakákoliv. To proto, že tímto podáním bylo pouze doplněno, že žalobce disponuje fotografiemi poškození zídky a fotografiemi stavu zídky před poškozením, tyto předložil (jak ovšem mohl učinit již současně se žalobou) a dále avizoval, že jím k důkazu navržený znalecký posudek již byl zadán příslušnému znalci. Toto písemné podání tak neměl odvolací soud za učiněné ve věci samé v tom smyslu, že by za něj náležela mimosmluvní odměna za účelně poskytnutou právní službu dle ust. § 11 odst. 1, písm. d) AT, resp. odměna za písemné podání byť jen v poloviční výši (a režijní paušál), jak dovodil prvostupňový soud.

25. Pokud se týká výše náhrady nákladů řízení vzniklých státu – zde bylo odvolacím soudem shodně s prvostupňovým uvažováno z následujícího okruhu jednotlivých položek. Z jednání prvostupňového soudu dne datum vzešel nárok na svědečné pro Ing. jméno příjmení ve výši 1 080 Kč a znalečné a náhradu cestovních výdajů pro Ing. jméno příjmení ve výši 3 434 Kč, oboje dle usnesení prvostupňového soudu ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 C 113/2018-109. Dále z jednání prvostupňového soudu dne datum nárok na svědečné pro jméno příjmení, který prvostupňový soud vypořádal refundací mzdy zaměstnavateli svědka ve výši 4 258 Kč podle usnesení prvostupňového soudu ze dne 11. 8. 2021, č. j. 10 C 113/2018-257 a na znalečné a náhradu cestovních výdajů pro Ing. jméno příjmení, původně ve výši 8 713 Kč podle usnesení prvostupňového soudu ze dne 8. 6. 2021, č. j. 10 C 113/2018-218 (když s touto částkou znalečného uvažoval prvostupňový soud při stanovení výše náhrady nákladů státu), ovšem ve znění pozdějšího usnesení podepsaného odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2022, č. j. 72 Co 242/2021-287, jímž byla k odvolání žalované částka znalečného a náhrady cestovních výdajů pro Ing. jméno příjmení redukována na 7 713 Kč. S ohledem na tuto změnu a také na nesprávnou formulaci výroku III. rozsudku prvostupňového soudu v tom smyslu, že náklady řízení státu se nahrazují„ žalobci“, a to„ ve prospěch České republiky“, bylo rovněž rozhodnutí o náhradě nákladů státu změněno tak, jak je uvedeno ve výroku II. b) tohoto rozsudku.

26. Nad rámec právě uvedeného nutno upozornit, že nevypořádáno prvostupňovým soudem, pročež prozatím nepromítnuto do výše náhrady nákladů státu, zůstalo svědkem jméno příjmení dne datum požadované jízdné za cestu k jednání před prvostupňovým soudem.

27. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, i v této fázi řízení byl žalobce zcela úspěšný a náleží mu tak náhrada vzniklých nákladů (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.), a to znovu jak proti žalované, tak i proti vedlejší účastnici. Zástupce žalobce učinil v řízení před odvolacím soudem tři aprobované úkony právní služby za nesníženou odměnu (§ 11 odst. 1, písm. d/ a g/ AT) – konkrétně dvě písemná podání ve věci samé (vyjádření k podanému odvolání a ke stanovisku vedlejší účastnice) a účastnil se jednání odvolacího soudu. Za tyto úkony mu náleží odměna v celkové výši 30 540 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. 900 Kč celkem (§ 13 odst. 3 AT). Zástupci žalobce dále náleží jízdné za cestu k soudnímu jednání z obec do obec a zpět v celkové délce 256 km vykonanou dne datum osobním automobilem Ford Mondeo r.v. 2019, při ceně nafty motorové ve výši 47,10 Kč/litr (ve smyslu vyhlášky č. 116/2022 Sb., kterou se s účinností od datum mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.), kombinované spotřebě ve výši 5,0 l číslo km a paušální náhradě 4,70 Kč za km jízdy, v celkové výši 1 806,07 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč za celkem 6 půlhodin á 100 Kč, tj. celkem jízdné a ztráta času 2 406,07 Kč. V souhrnu tedy žalobci na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem náleží částka 40 953,75 Kč včetně příslušné DPH (výrok III. tohoto rozsudku).

28. Vykázal-li zástupce žalobce ještě další úkon právní služby za odměnu poloviční (§ 11 odst. 2 AT), a to písemné podání nikoli ve věci samé, spočívající ve vznesené námitce proti vstupu vedlejší účastnice do řízení, pak tento nebyl odvolacím soudem aprobován a náhrada nákladů odvolacího řízení v této části žalobci jako ve výsledku neúčelná nepřiznána, nebylo-li námitce žalobce vyhověno.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.