KSHK 20 CO 260/2021-367

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Ley Pavlovové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o odstranění stavby ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. září 2021 č. j. 5 C 425/2013-341

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhá odstranění části domu žalované, a to domu adresa v části územní celek postavené na pozemcích st. parcelní číslo, st. parcelní číslo, p. číslo v obci na katastrální uzemí z pozemku žalobce st. parcelní číslo a parcelní číslo v obci obec, se zamítá (výrok I), ve prospěch žalované a každého dalšího vlastníka domu adresa postaveném na pozemcích st. parcelní číslo, st. parcelní číslo, vše v k. ú. obec, se zřizuje služebnost umístění stavby na st. parcelní číslo zastavěná plocha o výměře 3 m², zapsané na listu vlastnictví číslo pro obec a k. ú. obec vedeném stát. instituce, stát. instituce, oproti plnění uvedeném v odst. III rozsudku (výrok II), žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 36 060,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 9 168 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků st. parcelní číslo s domem adresa a parcelní číslo v katastrální uzemí a žalovaná je od 19. 6. 2017 vlastníkem přiléhajícího, resp. sousedního pozemku st. parcelní číslo s domem adresa a pozemku parcelní číslo (jedná se o dva spolu těsně sousedící rodinné domy, které mají společnou zeď mezi sebou). Část domu žalované adresa, konkrétně jeho zeď přesahuje o cca 40 cm podél cca 10 metrů přístavby na sousední pozemky žalobce st. parcelní číslo a p. číslo to v celkovém rozsahu 3 m2 nově vyděleného pozemku parcelní číslo, jak bylo zjištěno znalcem titul jméno příjmení. Přesah domu žalované vznikl jeho přístavbou kuchyně a koupelny za domem v roce 2005, kterou provedla právní předchůdkyně žalované jméno příjmení (jako tehdejší výlučná vlastnice domu) s vědomím, že zasahuje do sousedního pozemku, ale rovněž s vědomím časově neomezeného souhlasu právního předchůdce (otce) žalobce titul jméno příjmení, který jí dům prodal v roce 2003, a u jeho přístavby byl přítomen jakožto tehdejší spoluvlastník sousedního domu (který nyní patří žalobci jako jeho synovi). S prováděnou přístavbou před jejím zahájením vyslovil souhlas jen titul jméno příjmení, nikoliv již i jméno příjmení (babička žalobce) jako druhá, rovnodílná podílová spoluvlastnice sousedního domu (který nyní celý patří žalobci), které se na souhlas nikdy nikdo neptal a neudělila jej ani dodatečně. Jednalo se o stavbu nepovolenou, neboť ohledně ní nikdy neproběhlo žádné stavební řízení týkající se např. vydání stavebního povolení, kolaudace, apod. Stavební úřad pak dlouhodobě, cca od roku 2011 ani nereagoval na opakované podněty žalobce týkající se zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby a to u něj dosud vedeno není. Žalobce přitom trvá na odstranění stavby a stále nesouhlasí s jejím přikázáním za náhradu do vlastnictví žalované.

3. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval dle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť k neoprávněné stavbě došlo za jeho účinnosti v roce 2005. Uzavřel, že se jedná jednak o stavbu neoprávněnou, neboť s ní nesouhlasila většina spoluvlastníků sousedního pozemku, na němž byla postavena, a jednak i o stavbu nepovolenou, neboť byla postavena bez stavebního povolení. Nicméně její odstranění by bylo neúčelné, neboť se jedná jen o zeď, která zasahuje do pozemku žalobce naprosto minimálně, celkem jen 3 m2 (pruh dlouhý 10 m o šířce jen 40 cm), tj. žalobce by tím žádnou podstatnou výhodu nezískal, když takto získanou část pozemku by nijak, natož pak významně a smysluplně nevyužil. Naopak by odstranění bylo pro žalovanou nepřiměřeně tvrdé a nákladné, neboť by musela dosavadní přístavbu předělat a přesunout podél hranice 10 m o cca 40 cm zpět do svého pozemku. Žalobu na odstranění neoprávněné stavby proto podle § 135c odst. 2 obč. zák. zamítl pro neúčelnost a ve prospěch žalované, resp. každého vlastníka jejich nemovitostí zřídil služebnost umístění stavby na pozemku parcelní číslo za žalovanou navrženou náhradu 15 000 Kč, respektující minimální výměru zastavěného pozemku i cenu nemovitostí a služebností v daném místě a čase.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Předně namítal, že okresní soud se v projednávané věci důsledně neřídil závazným právním názorem, který byl udělen Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 23. 6. 2020 č. j. 22 Cdo 1112/2020-247, jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 8. 2019 č. j. 5 C 425/2013-200 a jej potvrzující rozsudek krajského soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 20 Co 292/2019-225. Dále namítal, že pozemek parcelní číslo byl v řízení okresním soudem neoprávněně vydělen a zapsán do katastru nemovitostí a nelze k němu tudíž ani zřizovat věcné břemeno. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázala na to, že okresní soud správně respektoval skutečnost, že„ posunutí“ celé sporné zdi (za níž se nachází koupelna a kuchyň domu) postavené na pozemku žalobce v pruhu o šířce jen cca 30 až 40 cm by pro ni bylo technicky i finančně velmi složité a nákladné, přičemž pro žalobce by žádný hospodářský význam nemělo. Zdůraznila, že svoje nemovitosti v dobré víře koupila 19. 6. 2017 od své právní předchůdkyně jméno příjmení v rámci jejího insolvenčního řízení, tedy sama nejednala svévolně.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

7. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu na odstranění neoprávněné stavby zamítl a současně zřídil služebnost umístění stavby za náhradu. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 27, 28, 32, 33, 34, 36, 37, 38, 39 a 40 jeho odůvodnění) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.

8. V projednávané věci byl okresní soud (stejně jako krajský soud) ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán a také důsledně dodržel závazný právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 23. 6. 2020 č. j. 22 Cdo 1112/2020-247 (zejména v předposledním odstavci jeho odůvodnění), jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 8. 2019 č. j. 5 C 425/2013-200 a jej potvrzující rozsudek krajského soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 20 Co 292/2019-225, jimiž byla žaloba zamítnuta a pozemek parcelní číslo za náhradu přikázán do vlastnictví žalované. Dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu, pokud v dalším řízení soudy neshledají důvody pro odstranění přestavku a žalobce nebude souhlasit s jeho přikázáním do vlastnictví žalované, zřídí v její prospěch k zastavěné části věcné břemeno (služebnost). Není proto důvodná první odvolací námitka žalobce v tom, že by závazný právní názor Nejvyššího soudu v dalším řízení před okresním soudem nebyl respektován.

9. Okresní soud uzavřel, že se jedná o stavbu nejen nepovolenou (postavenou bez stavebního povolení), ale i neoprávněnou (bez většinového souhlasu vlastníků pozemku). Při zamítnutí žaloby a zřízení služebnosti ovšem správně přihlédl k tomu, že odstranění stavby by vzhledem k jejímu umístění, rozloze a funkčnosti bylo zcela neúčelné (nerozumné a nepraktické). Pro žalobce by žádný, natož pak významnější hospodářský či jakýkoliv jiný přínos neznamenalo, neboť jeho stavbou zastavěný pozemek je jí dotčen jen ve zcela minimálním, nepatrném rozsahu, v němž jej ani jinak smysluplně využít nelze, což žalobce v odvolání ani nezpochybňuje.

10. Naopak by odstranění stavby bylo jen pro žalovanou velmi tvrdé, poškozující a technicky i finančně náročné řešení. V té souvislosti okresní soud rovněž správně uvážil, že žalovaná sama neoprávněnou a nepovolenou stavbu nevybudovala, neboť tak učinila její právní předchůdkyně jméno příjmení, od níž své nemovitosti až následně, v dobré víře, koupila. Konečně i správně přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně žalované měla souhlas alespoň jednoho polovičního podílového spoluvlastníka sousední nemovitosti, druhá poloviční podílová spoluvlastnice nesouhlas se stavbou nikdy neprojevila a nijak proti ní nezakročila. Stavbu přitom nevybudovala žalovaná, nýbrž její právní předchůdkyně před cca 17 lety. Žalovaná pak stavbu ve shodě s jejím účelem hospodárně užívá výlučně a jen ke svému bydlení tak, jak před ní i vždy činila její právní předchůdkyně.

11. Za této skutkové situace proto okresní soud správně ve smyslu § 135c odst. 3 obč. zák. a výše zmíněného závazného právního názoru Nejvyššího soudu zřídil ve prospěch žalované k zastavené části pozemku žalobce věcné břemeno, resp. služebnost umístění nepovolené a neoprávněné stavby na něm stojící. Protože se v tomto případě jedná o způsob rozhodnutí soudu, kdy z právního předpisu (posledně citovaného ustanovení) vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.), mohl okresní soud sám, nově, za pomoci znalce, vymezit pozemek parcelní číslo (už zapsaný v katastru nemovitostí), jehož se bude věcné břemeno týkat (viz ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dle jeho rozsudku ze dne 21. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1627/99, uveřejněného v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 42/2001 nebo ze dne 17. 4. 2002 sp. zn. 22 Cdo 432/2002, uveřejněného v téže sbírce pod č. R 23/2003 či ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 22 Cdo 4082/2013, apod.). Není proto důvodná ani druhá odvolací námitka žalobce v tom, že by se jednalo o pozemek nezákonně vzniklý, resp. protiprávně vydělený z jeho jiného pozemku.

12. Konečně okresní soud nepochybil ani v rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a státu na znalečném, které v souladu s § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil nahradit jen procesně neúspěšnému žalobci. V řízení totiž byla ve výsledku procesně úspěšná žalovaná, která od svého vstupu do něj opakovaně, ve svém písemném vyjádření a poté u jednání okresního soudu, navrhovala zamítnutí žaloby o odstranění stavby a naopak její přikázání za náhradu do svého vlastnictví nebo zřízení služebnosti k ní. Současně opakovaně vyzývala žalobce, aby s ní v tomto směru uzavřel smír či mimosoudní dohodu o odkoupení pozemku nebo zřízení služebnosti k němu, apod. S tím ale žalobce nikdy nesouhlasil (ani o tom neuvažoval), v důsledku čehož musel okresní soud nejen nechat vypracovat znalecký posudek, ale následně o věci i opakovaně meritorně rozhodnout napadeným rozsudkem. Jím pak bylo vyhověno nikoliv návrhu žalobce, nýbrž zcela odlišnému návrhu žalované na jiný konkrétní, zákonem předvídaný způsob uspořádání poměrů mezi účastníky z titulu neoprávněné stavby dle § 135c obč. zák. Žalobce přitom v řízení stále trval toliko na odstranění stavby, ačkoliv mu už před zahájením řízení muselo být zcela zřejmé, že by to nebylo účelné z důvodů už výše podrobně vysvětlených. Současně po celé řízení nepřipustil, resp. nenavrhl jakékoliv jiné řešení (než odstranění stavby) nabízené ať již žalovanou nebo soudem.

13. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v celkové částce 4 356 Kč. Ta je tvořena 1/ mimosmluvní odměnou advokáta 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), 2/ paušální náhradou hotových výdajů 600 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. za dva výše citované úkony právní služby po 300 Kč a 3/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši 756 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací.