KSHK 25 Co 161/2022-548

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, r. č. RČ/476 b) Jméno žalobce B, r. č. RČ bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované, r. č. RČ bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2) právnická osoba IČO: IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnictví a neexistenci zástavního práva k nemovitým věcem ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 3. 2022, č. j. 15 C 182/2020-433, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 4. 2022, č. j. 15 C 182/2020-452

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I mění tak, že se určuje, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníky podílu o velikosti 1/5 k pozemku p. č. st. 636, jehož součástí je rodinný dům č. p. 533, pozemku p. č. st. 640 a pozemku p. č. 616/3, to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území Velké Poříčí na listu vlastnictví 1 385.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním, odvolacím ani dovolacím soudem.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali určení, že jsou v režimu společného jmění manželů (dále jen „SJM“) vlastníky podílu o velikosti hodnota ke stavební parcele č. hodnota o výměře 118 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba č. p. číslo (rodinný dům), stavební parcele č. hodnota o výměře 7 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemkové parcele č. číslo o výměře 464 m2 (ostatní plocha), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec adresa na listu vlastnictví číslo (výrok I). Určil, že tytéž nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru č. číslo ve výši částka včetně příslušenství ve prospěch druhé žalované (výrok II). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal oba žalobce k tomu, aby společně a nerozdílně zaplatili prvnímu žalovanému náklady v částce částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III). Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní smlouvou ze dne datum žalobci v pozici prodávajících převedli na prvního žalovaného v postavení kupujícího vlastnictví podílu o velikosti ideální číslo k pozemku p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba č. p. hodnota (rodinný dům), k pozemku p. č. st. číslo a pozemku p. č. číslo, to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec adresa na listu vlastnictví číslo (dále jen „předmětné nemovitosti“), a to za kupní cenu částka. Vklad vlastnického práva povolil právnická osoba pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, rozhodnutím ze dne datum, č. j. spisová značka s právními účinky vkladu ke dni datum. Kupní smlouva s doložkou o povolení vkladu byla doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalobci dne datum a první žalovaný si tuto listinu osobně převzal dne datum; údaj o doručení kupní smlouvy s doložkou o povolení vkladu do rukou žalobkyně nebyl dohledán. První žalovaný si za účelem zaplacení sjednané kupní smlouvy vzal od druhé žalované hypoteční úvěr v částce částka; úvěr mu byl poskytnut na základě smlouvy ze dne datum, reg. č. spisová značka. Pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru byla podle smlouvy ze dne datum reg. č. spisová značka zajištěna zástavním právem smluvním, kdy druhá žalovaná měla postavení zástavního věřitele, žalobci v pozici zástavců a první žalovaný pozici dlužníka; zástavním právem byly zatíženy předmětné nemovitosti. Druhá žalovaná dle pokynů prvního žalovaného bezhotovostně poukázala oněch částka na účet u peněžního ústavu jeho tehdejší partnerky jméno FO. Peněžité prostředky z poskytnutého hypotečního úvěru tehdy nebyly poukázány na společný účet žalobců u peněžního ústavu, protože si to nepřála žalobkyně. První žalovaný předal peněžitou částku částka v hotovosti do rukou žalobkyně.

3. Na předmětných nemovitostech vázlo v době uzavření kupní smlouvy ze dne datum zástavní právo smluvní ve prospěch druhé žalované k zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne datum, reg. č. spisová značka ve výši částka. Dlužníkem byl první žalovaný, který si sjednal hypoteční úvěr za účelem nákupu budovy č. p. číslo situované na pozemku p. č. st. číslo a uvedeného stavebního pozemku, vše v katastrálním území adresa; tyto nemovitosti sloužily k provozu autoservisu a lakovny.

4. Zástavní právo k posledně označeným nemovitostem vzniklo na základě smlouvy ze dne datum, reg. č. spisová značka, kdy druhá žalovaná vystupovala jako zástavní věřitel, žalobci coby zástavci a první žalovaný coby dlužník.

5. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – ruční písmo ze dne datum, vypracovaného znalkyní jméno FO, vyšlo najevo, že žalobcův podpis vyhotovený na kupní smlouvě ze dne datum, zástavní smlouvě ze dne datum a návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne datum kategoricky není pravým podpisem prvního žalobce. Objednatelem posudku byl sám žalobce. Znalecký posudek obsahoval doložku předjímanou v ustanovení § 127a o. s. ř.

6. Soud prvního stupně prošetřil majetkové poměry prvního žalovaného v době před uzavřením kupní smlouvy se žalobci ze dne datum a smlouvy o hypotečním úvěru s druhou žalovanou ze dne datum a přijal skutkové zjištění, že první žalovaný byl schopen svým peněžitým závazkům dostát.

7. Darovací smlouvou ze dne datum žalobci převedli na svoji dceru (sestru prvního žalovaného) jméno FO vlastnictví podílu o velikosti 4/5 k předmětným nemovitostem; právní účinky zápisu nastaly ke dni datum.

8. Soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. podřadil takto zjištěný skutkový stav věci pod právní režim zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

9. Nejprve se zaměřil na existenci zástavního práva smluvního na předmětných nemovitostech. Vyšel přitom ze zjištění, že podpis prvního žalobce na zástavní smlouvě ze dne datum není jeho pravým podpisem. Neprojevil-li tak žalobce vůli dát předmětné nemovitosti do zástavy ve prospěch druhé žalované a nejednalo-li se o obvyklou správu majetku náležejícího do SJM, je třeba kvalifikovat zástavní smlouvu jako neplatnou (§ 145 odst. 2 obč. zák.); soud prvního stupně se v tomto směru nechal inspirovat judikátem dovolacího soudu řešícím příbuznou problematiku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015). Soud prvního stupně proto v této části určovací žalobě vyhověl (viz výrok II napadeného rozsudku).

10. Soud prvního stupně se následně věnoval otázce existence vlastnického práva žalobců k podílu o velikosti hodnota na předmětných nemovitostech. I zde uzavřel, že kupní smlouva ze dne datum je neplatná pro absenci souhlasu žalobce s jejím uzavřením. Dovodil však, že tento spoluvlastnický podíl nabyl do vlastnictví první žalovaný z titulu vydržení (§ 129, § 130 odst. 1, § 132 odst. 1, § 134 odst. 1 obč. zák.). Uzavřel, že první žalovaný minimálně po dobu 10 let od uzavření kupní smlouvy ze dne datum, resp. od vkladu jeho spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí dne datum, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnické právo náleží. Žalobci, ani žádná třetí osoba po celou tuto dobu jeho vlastnictví nijak nevyvraceli, a sám první žalovaný neměl rozumného důvodu o svém vlastnictví pochybovat. Nemohla obstát ani argumentace žalobců, že první žalovaný předmětné nemovitosti neužíval a nenaplňoval tak jeden z atributů výkonu vlastnického práva (§ 123 obč. zák.). Pro vznik držby je totiž nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi) a faktického ovládání věci (corpus possessionis). Faktickým ovládáním věci se přitom nerozumí jen její fyzické ovládání, ale rovněž výkon tzv. právního panství nad věcí. Stojí za povšimnutí, že první žalovaný platil řádně a včas hypoteční úvěr ve výši částka, konzultoval poškození rodinného domu č. p. číslo stran možnosti nahlášení pojistné události, v letech rok, rok a rok až rok hradil ze svého daň z nemovitostí. Soud prvního stupně tudíž žalobu v této části zamítl.

11. Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili vůči zamítavému výroku ve věci samé pod bodem I a na něm závislému nákladovému výroku pod bodem III. Soudu prvního stupně vytýkali, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že v důsledku toho spočíval napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Soustředili se na věrohodnost těch důkazů, z nichž soud prvního stupně vyvodil skutkové závěry dokládající dobrou víru prvního žalovaného ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 a zejména § 130 odst. 1 obč. zák. Pozastavili se nad tím, že zatímco návrh na povolení vkladu zástavního práva smluvního ve prospěch druhé žalované (viz zástavní smlouva ze dne datum) byl podán již dne datum, návrh na povolení vkladu vlastnického práva prvního žalovaného až dne datum (kupní smlouva byla uzavřena datum), přičemž příslušný katastrální úřad kladně rozhodl v obou případech až dne datum, ačkoli byl povinen o věci meritorně rozhodnout nejpozději do 30 dnů od nápadu návrhu. Zpochybnili rovněž skutkové zjištění soudu prvního stupně o úhradě daně z nemovitosti ze strany prvního žalovaného. Soud prvního stupně se podle jejich úsudku patřičně nevypořádal s výpovědí svědkyně jméno FO, z jejíhož obsahu vyplynulo, že dobrá víra prvního žalovaného byla zviklána. Nejasnostmi je obestřena schopnost prvního žalovaného plnit finanční závazky ve vztahu k pořízení spoluvlastnického podílu hodnota na předmětných nemovitostech. Znovu otevřeli otázku existence dobré víry prvního žalovaného v souvislosti s plnohodnotným výkonem jeho domnělého vlastnického práva, zejména pak užíváním nemovitostí. Žádali, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčeném výroku I změněn tak, že žalobě bude i v této části vyhověno.

12. První žalovaný se s napadeným rozsudkem v odvoláním dotčeném výroku I ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Poznamenal, že se všemi námitkami žalobců skutkového i právního rázu se soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku. Zdůraznil, že podpisy všech účastníků kupní smlouvy ze dne datum byly opatřeny ověřovací doložkou, a že on byl právě na základě této kupní smlouvy zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník podílu v rozsahu hodnota na předmětných nemovitostech. Poskytnutý hypoteční úvěr sloužící k zaplacení kupní ceny spoluvlastnického podílu řádně splácel. Stejně tak i hradil za období zmíněná v odůvodnění napadeného rozsudku daň z nemovitostí. Nemůže mu být k tíži, že nemovitosti fakticky neužíval, protože se jednalo o rodinný dům jeho rodičů, kteří zde bydlí a celý užívají. Rodinný dům není tak prostorný, aby si zde první žalovaný mohl založit vlastní domácnost.

13. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka napadený rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nedotčeného výroku pod bodem II, potvrdil. V návaznosti na to žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení v částce částka. Odvolací soud převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, přičemž stejně jako on zkoumal otázku existence spoluvlastnického podílu prvního žalovaného k předmětným nemovitostem v rozsahu ideální hodnota podle právní úpravy obsažené v obč. zák. Přiklonil se k závěru soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy ze dne datum (a stejně tak i smlouvy o zřízení zástavního práva smluvního ze dne datum) pro absenci vůle žalobce prodat podíl hodnota na předmětných nemovitostech prvnímu žalovanému (a předmětné nemovitosti zatížit zástavním právem smluvním ve prospěch druhé žalované). Přijal rovněž za svůj závěr soudu prvního stupně, že první žalovaný nabyl podíl hodnota na předmětných nemovitostech originárním způsobem v podobě vydržení.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) svým rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odkázal na své usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde judikoval, že o vydržení v režimu obč. zák. by bylo možné uvažovat, pokud by byly splněny podmínky podle tohoto zákona včetně uplynutí vydržecí doby před jeho zrušením, tj. nejpozději k datum. Začala-li zde běžet desetiletá vydržecí doba až v roce rok, resp. rok, nemohla skončit dříve něž datum. Věc tak bylo nutno posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se zdůrazněním zavedení dvojí formy vydržení na řádné a mimořádné a s poukazem na zásadně odlišné předpoklady a podmínky vydržení oproti úpravě v obč. zák. V tomto směru poukázal na rozsudek dovolacího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde vysvětlil podstatu, formy a předpoklady vydržení podle o. z.

15. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

16. Podle § 1090 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (1). Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby (2).

17. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

18. Držba řádná je držba, která se opírá o právní důvod způsobilý k nabytí vlastnického práva. Je-li tímto důvodem právní jednání (zpravidla smlouva), musí být platné. Nestačí domnělý (putativní) titul, jak tomu bylo v daném případě. Zatímco stávající právní úprava obsažená v o. z. domnělý (putativní) důvod nepřijímá, předešlá právní úprava zakotvená v obč. zák. domnělý (putativní) právní důvod aprobovala. Pokud tedy soud prvního stupně a následně odvolací soud nesprávně přikročily při posouzení otázky vydržení k aplikaci obč. zák., pustily ze zřetele atributy vydržení podle právní úpravy zakotvené v o. z. Nebyl-li tu způsobilý právní titul, nemohlo dojít k řádnému vydržení na straně prvního žalovaného.

19. K mimořádnému vydržení tu dojít nemohlo, protože nestačila uplynout dvacetiletá vydržecí doba (§ 1091 odst. 2, § 1095 o. z.). Sluší se připomenout, že řízení bylo zahájeno dne datum.

20. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek v odvoláním dotčeném zamítavém výroku o věci samé pod bodem I změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalobě i v této části vyhověl (viz výrok I tohoto rozsudku).

21. Naznačená změna napadeného rozsudku přivodila nutnost znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a stejně tak bylo nutno rozhodnout i o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 243g odst. 1 o. s. ř.).

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez váženého důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

24. Podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací.

25. Ve sporném řízení platí při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky obecná zásada, že procesně neúspěšný účastník nahrazuje náklady řízení zvítězivší protistraně. Nejde přitom o všechny vynaložené náklady, ale pouze pro náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.).

26. Výjimku z této zásady přináší shora citované ustanovení § 150 o. s. ř., jež dává soudu moderační právo. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Soud musí důvody pro uplatnění moderačního práva posuzovat ad hoc v každé konkrétní věci a v širších souvislostech.

27. Odvolací soud přistoupil k použití moderačního práva s důrazem na okolnosti daného případu. Pro úspěch žalobců ve sporu mělo zcela zásadní význam skutkové zjištění, že podpis žalobce pod kupní smlouvou z datum, zástavní smlouvou z datum a návrhem na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí z datum není jeho pravým podpisem, z čehož vzešel právní závěr o neplatnosti těchto právních jednání a v důsledku toho návrat spoluvlastnického podílu hodnota na předmětných nemovitostech do vlastnické sféry žalobců. Pravost podpisu žalobkyně na těchto listinách přitom zpochybněna či přímo vyvrácena nebyla. Žalobkyně sehrála v celém případě velmi aktivní roli, jak zjistil soud prvního stupně při zachování pravidel hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Byla to ona, kdo odmítl možnost bezhotovostní platby kupní ceny částka na společný účet žalobců a tuto peněžitou částku si pak v hotovosti převzala od prvního žalovaného. V důsledku neplatnosti zástavní smlouvy ze dne datum a procesního úspěchu žalobců v této části řízení přestaly být předmětné nemovitosti zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch druhé žalované. Prospěch z toho všeho objektivně čerpal i žalobce, byť nevyšlo najevo, že byl do tohoto nečestného jednání přímo zapojen. Není tu žádného rozumného důvodu uvěřit, že vše, co způsobilo neplatnost shora uvedených právních jednání, je dílem cizího neznámého hybatele bez sebemenšího přičinění ze strany žalobců, či přinejmenším žalobkyně. Odvolací soud považoval za nespravedlivé, aby se zřetelem na popsané okolnosti případu byl dán průchod právu žalobců na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem i dovolacím soudem, byť formálně vzato ve sporu uspěli.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.

Dovolání je přípustné tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Okresnímu soudu v Náchodě; o dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v Brně.