KSHKPA 18 Co 189/2025-100

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Víta Pejška a soudců Mgr. Petra Horáka a JUDr. Aleny Pokorné ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČ IČO žalované ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_009⟫ o určení vlastnického práva, ⟪LB:lb_010⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13.3.2025, č.j. 5 C 150/2023 - 80,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Jméno advokátky.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Jméno advokátky.

IV. Žalobkyni se vrací z účtu Okresního soudu v adresa část soudního poplatku z odvolání ve výši částka.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí – pozemků: p.č.st. číslo jehož součástí je stavba ččíslo p. č. hodnota, p. č. hodnota, vše zapsáno na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa, v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště adresa (výrok I.). Okresní soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši částka k rukám její zástupkyně (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě ve znění změny žaloby připuštěné usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí – pozemků, a to p.č.st. číslo jehož součástí je stavba číslo. hodnota, p. č. hodnota, vše v k.ú. adresa. Tvrdila, že mezi ní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla uzavřena kupní smlouva datovaná dnem datum, ačkoliv k jejímu podpisu došlo až datum, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti. Podle kupní smlouvy byla žalobkyně povinna uhradit žalované kupní cenu ve výši částka v pravidelných měsíčních splátkách, a to počínaje dnem datum, což žalobkyně vzhledem k datu podpisu smlouvy považovala za nemožné, přičemž poslední splátka měla být uhrazena datum, zároveň splátkový kalendář tvořil přílohu č.hodnota kupní smlouvy. Návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně měl být podán po uhrazení celé kupní ceny. Žalobkyně dle splátkového kalendáře na kupní cenu uhradila částka, zbývalo jí doplatit 9 splátek, tj. částka. Dne datum bylo žalobkyni doručeno odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalované z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou splátky kupní ceny, přičemž ve věci určení neplatnosti daného odstoupení žalobkyně vedla u Okresního soudu v adresa řízení pod sp. zn. spisová značka. Žalobkyně dále tvrdila, že její jednatel jméno FO dne datum uznal vůči jednateli žalované panu jméno FO dluh ve výši částka, který měl být splácen ve splátkách dle připojeného splátkového kalendáře s poslední splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně tvrdila, že tímto uznal neexistující dluh, neboť ze strany pana jméno FO nikdy žádná půjčka panu jméno FO poskytnuta nebyla, v tvrzené době poskytnutí půjčky se tyto osoby vůbec neznaly. Uznání dluhu je zastřeným právním jednáním, které bylo uzavřeno podle požadavku jednatele žalované, kdy tato částka měla být uhrazena vedle kupní ceny a představovala obdobu smluvních úroků, které by žalobkyně v případě jednorázové úhrady kupní ceny, na níž by musela využít hypotečního úvěru, hradila bance za poskytnutí úvěru. Skutečnost, že uznáním dluhu byl panem jméno FO uznán neexistující dluh, vyplývá i z Prohlášení věřitele pana jméno FO ze dne datum, v němž prohlásil, že po dlužníkovi panu jméno FO ani po přistoupivším dalším dlužníkovi – žalobkyni - nebude požadovat doplacení zbytku závazku, popř. uhrazení celého tohoto závazku, při kumulativním splnění 2 podmínek: dlužník nebude v prodlení po dobu delší 30 dnů a prodávající nebo kupující od kupní smlouvy uzavřené dne datum odstoupí. Na toto uznání dluhu žalobkyně dosud uhradila částka a k doplacení celého uznání dluhu zbývalo ještě uhradit částka. Podle smlouvy o úschově listin ze dne datum bylo sjednáno vydání uschované kupní smlouvy při kumulativním splnění podmínky uhrazení kupní ceny částka a uhrazení částka z titulu uznání závazku. Obě plnění byla sjednána za stejným účelem, a to úhrady kupní ceny nemovitostí. Žalobkyně tvrdila, že k úhradě celé kupní ceny dle kupní smlouvy při zohlednění splátek na „uznání dluhu“, které rovněž byly plněním kupní smlouvy, tak mělo dojít již v září 2019 a ze strany žalované tak nemohlo dojít k platnému odstoupení od kupní smlouvy. Žalobkyně poukázala na rozpor ujednání o výhradě vlastnického práva po zaplacení kupní ceny se zákonem, navrhovala užití korektivu dobrých mravů a určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí dle §132 odst.1, 2 občanského zákoníku na základě rozhodnutí soudu. Naléhavý právní zájem na určení existence jejího vlastnického práva k nemovitostem spatřovala ve skutečnosti, že v katastru nemovitostí je jako jejich vlastník zapsána žalovaná, přestože žalobkyně uhradila celou kupní cenu, a to dříve, než žalovaná od kupní smlouvy odstoupila, dále proto, že žalovaná jí odmítla poskytnout součinnost pro zápis práva do katastru nemovitostí a dle tvrzení žalované byla všechna vyhotovení kupní smlouvy již skartována. Určení vlastnického práva soudním rozhodnutím je tak jediným možným způsobem, kterým může žalobkyně dosáhnout zápisu vlastnického práva k nemovitostem.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nesporovala uzavření kupní smlouvy mezi účastníky datované dnem datum. Uvedla, že od kupní smlouvy odstoupila ke dni datum pro prodlení žalobkyně se zaplacením splátky kupní ceny. Odstoupením od kupní smlouvy právní vztah jí založený zanikl, a žalobkyni nesvědčí nárok na převod vlastnického práva. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 6 C 244/2020, v němž byla otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy vyřešena, přičemž považoval za nepřípustné a obcházející zásadu koncentrace civilního řízení, aby žalobkyně důvody tvrzené neplatnosti odstoupení od smlouvy dále rozšiřovala či upřesňovala. Žalovaná dále tvrdila, že všechny výtisky kupní smlouvy skartovala. Právní vztah založený kupní smlouvou zanikl, žalobkyni nevznikl nárok na vrácení již zaplacené části kupní ceny. K převodu vlastnického práva k nemovitým věcem dochází jejich zápisem do katastru nemovitostí, a to vkladem s přiložením právního titulu, na jehož základě má ke vkladu vlastnického práva dojít. V daném případě ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nedošlo, žalobkyně pak netvrdí jiný titul ke vkladu do katastru nemovitostí než kupní smlouvu – z uvedeného je zřejmé, že žalobkyni vlastnické právo k nemovitým věcem nesvědčí. Tvrzení žalobkyně, že placení splátek na základě uznání dluhu bylo ve skutečnosti placením na kupní cenu, považuje za účelové a odporující skutečnosti i smluvním ujednáním mezi účastníky, nadto uvedené splátky byly poukazovány na soukromý účet pana jméno FO a nikoliv účet žalované. Žalobkyně takovéto tvrzení prvně uplatňuje až se změnou žaloby a nikdy jej neuplatnila ve sporu o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy. Žalovaná měla za to, že korektiv dobrých mravů není na místě, neboť žalobkyně je obchodní společností, do smluvního vztahu nebyla nucena, vůči žalobkyni učinila ústupek ve smyslu umožnění splátek kupní ceny, neboť žalobkyně neměla dostatek financí, výhrada vlastnického práva tak představovala běžnou praxi.

4. Okresní soud na základě shodných tvrzení účastníků vycházel ze skutečností, že mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla uzavřena kupní smlouva datovaná dnem datum, jejímž předmětem byly nemovité věci: pozemky st. p. č. číslo, jehož součástí stavba č.p. číslo p. č. hodnota, p. č. hodnota – vše v k. ú. adresa, v kupní smlouvě byla kupní cena sjednána ve výši číslo Kč a její splatnost stanovena ve splátkách, návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem měl být podán až po uhrazení celé kupní ceny, dne datum pan jméno FO podepsal uznání dluhu vůči jméno FO ve výši číslo Kč, který se zavázal uhradit ve splátkách dle připojeného splátkového kalendáře nejpozději do datum, dne datum uzavřel pan jméno FO jako věřitel s žalobkyní dohodu o přistoupení žalobkyně k závazku, který měl pan jméno FO vůči panu jméno FO ve výši částka Kč, dne datum prohlásil věřitel pan jméno FO, že nebude po panu jméno FO ani po žalobkyni požadovat doplacení či uhrazení celého dluhu (částka Kč) při kumulativním splnění dvou podmínek, z nichž jedna představovala případné odstoupení od kupní smlouvy datované dnem datum, dne datum žalovaná odstoupila od kupní smlouvy pro tvrzené prodlení žalobkyně s hrazením dohodnutých splátek kupní ceny a žalobkyni vyúčtovala smluvní pokuty a jako vlastník nemovitých věcí je v katastru nemovitostí tudíž nadále vedena žalovaná. Smlouvou o úschově listin měl soud prokázané, že originály kupních smluv měly být prodávajícímu a kupujícímu vydány po předložení písemného prohlášení o úhradě celé kupní ceny a písemného prohlášení o úhradě částka žalobkyní nebo jejím jednatelem. Uschovatel po odstoupení od kupní smlouvy vydal originály kupní smlouvy prodávajícímu.

5. Ve věci vedené Okresním soudem v adresa pod sp.zn. spisová značka rozsudkem Krajského soudu v adresa - pobočky v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, byla připuštěna změna žaloby tak, že se žalobkyně nadále domáhala namísto určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy určení, že právní vztah založený kupní smlouvou nadále trvá, neboť tvrdila, že žalovaná jí originál kupní smlouvy nevydá, popř. nemůže již vydat, a navrhované rozhodnutí soudu by tak pro účely vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nahradilo originál kupní smlouvy. Odvolací soud dále změnil rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka tak, že žalobu ve znění této změny zamítl. Z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že převzal skutkové závěry soudu okresního, ztotožnil se s tím, že odstoupení od kupní smlouvy nebylo v rozporu s § 29 zákona č. 191/2020 Sb., ani v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaná využila smluvního ujednání pro případ prodlení žalobkyně s placením sjednané splátky kupní ceny. Uvedl, že žalobkyně, která dohodu o splátkách opakovaně porušila, když se dostávala do prodlení se splácením jednotlivých splátek, a to i v řádu mnoha desítek dnů, se korektivu dobrých mravů nemůže dovolávat. Odvolací soud uzavřel, že považuje rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, a přestože s ohledem na připuštění změny žaloby rozsudek okresního soudu změnil, fakticky jde o potvrzení věcně správného rozhodnutí okresního soudu.

6. Po právní stránce okresní soud v nyní projednávané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), a to s ohledem na uzavření kupní smlouvy v roce 2013, když podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

7. Okresní soud s odkazem na § 133 odst. 2 obč. zák. odkázal na tzv. dvoufázovost nabytí vlastnického práva k nemovité věci, jedná-li se o odvozené nabytí vlastnického práva (nikoliv originární) na základě smlouvy. Zákon k nabytí vlastnictví vyžaduje nejen právní titul (kupní smlouva datovaná dnem datum), ale také modus, jímž je vklad do katastru nemovitostí. Bez splnění těchto kumulativních podmínek k převodu vlastnického práva k nemovité věci nedojde. Kupní smlouva je tak typicky podkladem a důkazem dvoustranného právního jednání mezi účastníky, které stranu prodávající zavazuje k převodu vlastnického práva vůči straně kupující. Kupní smlouva je přílohou návrhu na vklad do katastru nemovitostí. právnická osoba sám ve správním řízení posuzuje, zda navrhovaný vklad vlastnického práva lze provést. Žalobkyně v daném řízení tvrdila právní titul k nabytí vlastnického práva a skutečnost, že vklad proveden nebyl. Již z těchto tvrzení lze uzavřít, že žalobě nelze vyhovět, neboť jedna z nezbytných podmínek § 133 odst.2 o. z. splněna nebyla. Okresní soud se proto již dále nezabýval zkoumáním platnosti kupní smlouvy a k otázce trvání právního vztahu z kupní smlouvy toliko konstatoval, že o oprávněném odstoupení žalované od kupní smlouvy bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočka v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, jímž byl návrh žalobkyně na určení trvání vztahu založeného kupní smlouvou mezi účastníky zamítnut. Žalobkyně při jednání odlišně od žalobních tvrzení navíc požadovala určení svého vlastnického práva k nemovitým věcem rozhodnutím soudu dle § 132 odst. 2 obč. zák., tedy nikoliv vydání deklaratorního rozhodnutí, které by mělo toliko konstatovat faktický stav vlastnictví žalobkyně, ale domáhala se rozhodnutí konstitutivního. Podle uvedeného ustanovení totiž k nabytí vlastnického práva dojde pravomocným rozhodnutím soudu bez dalšího. Takovým rozhodnutím soudu by docházelo ke konstituci nového vlastnického práva a následný zápis tohoto konstitutivního rozhodnutí má pouze význam deklaratorní, tj. potvrzující. Dané ustanovení tak upravuje jeden ze způsobů/důvodů nabytí vlastnického práva (vedle odvozeného nabytí typicky na základě smlouvy se jedná o originární způsob nabytí vlastnického práva), přičemž nedopadá na rozhodování o určení vlastnického práva, neboť to nepředstavuje důvod nabytí vlastnického práva, ale jen závazně deklaruje, že vlastnické právo bylo nabyto. Uvedené ustanovení tak cílí na zákonem vymezené případy, kdy soud svým rozhodnutím vlastnické právo konstituuje, jako je tomu například při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázání neoprávněné stavby vlastníkovi pozemku a také za určitých okolností při zpracování cizí věci atd. V této souvislosti okresní soud uzavřel, že na projednávaný případ nelze shora citované zákonné ustanovení aplikovat, neboť je řešena otázka určení vlastnického práva k nemovité věci na základě závazkového právního vtahu. Proto ani v tomto směru žaloba nemohla být shledána úspěšnou. Okresní soud konečně dospěl k názoru, že v projednávaném případě není namístě uplatnit korektiv dobrých mravů, neboť zde nebylo posuzováno jednání žalované, které by mohlo být touto optikou přezkoumáno, ale podstatou byla otázka, zda došlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní zákonem předvídaným postupem, který kogentně upravuje § 133 odst. 2 obč. zák. Ze všech výše vyložených důvodů soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

8. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Namítala, že okresní soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, ačkoliv k tomu nebyly splněny podmínky dle § 118b o.s.ř., čímž došlo k porušení procesních pravidel. Dále tvrdí, že řízení je postiženo vadou dle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř., neboť soud neprovedl navržené důkazy, zejména výslech svědka jméno FO, který měl potvrdit, že jednatelé stran se v době údajného vzniku dluhu neznali, což by zpochybnilo platnost uznání dluhu. Žalobkyně rovněž namítá, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nezohlednil, že kupní cena za nemovitosti byla uhrazena již v roce 2019, tedy před odstoupením žalované od smlouvy, a že žalovaná následně neoprávněně skartovala originály kupní smlouvy, čímž znemožnila provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud se podle žalobkyně vůbec nezabýval otázkou, proč k vkladu nedošlo, a nehodnotil, zda byly splněny podmínky pro vklad dle kupní smlouvy ze dne datum, která byla v řízení provedena jako důkaz. Dále žalobkyně upozorňuje, že soud nesprávně vyložil předchozí rozsudek ve věci jiné kupní smlouvy datované datum, ačkoliv v projednávané věci šlo o jiný právní vztah. Soud podle ní rovněž nesprávně aplikoval § 133 odst. 2 občanského zákoníku, když bez dalšího uzavřel, že bez vkladu nelze vlastnické právo nabýt, aniž by zohlednil specifické okolnosti případu, včetně zmaření možnosti vklad provést. Žalobkyně dále namítá, že soud zcela rezignoval na posouzení otázky neplatnosti uznání dluhu a že soud nevyvodil žádná skutková zjištění z provedených listinných důkazů. V neposlední řadě žalobkyně namítá, že soud nesprávně odmítl aplikaci korektivu dobrých mravů, který by podle ní měl být v daném případě uplatněn k překlenutí formálního nedostatku v podobě chybějícího vkladu. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že považuje podané odvolání za nedůvodné a navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu. Podle žalované soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, provedl všechny potřebné důkazy a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Námitky žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozsudku a neúplném právním posouzení považuje žalovaná za neopodstatněné. Klíčovým bodem obrany žalované je skutečnost, že k převodu vlastnického práva k nemovitostem nedošlo, neboť nebyl proveden vklad do katastru nemovitostí, což je podle § 133 odst. 2 občanského zákoníku nezbytná podmínka převodu. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by návrh na vklad podala. Z tohoto důvodu považuje žalovaná za nadbytečné zkoumat platnost kupní smlouvy, úhradu kupní ceny či platnost odstoupení od smlouvy. Dále žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně, že kupní smlouva ze dne datum nebyla předmětem řízení o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy (trvání závazkového právního vztahu). Jedná se o tutéž smlouvu, která byla podepsána datum a následně ověřena notářem datum. Žalobkyně se snaží účelově vyvolat dojem, že jde o dvě různé smlouvy, ačkoliv obsahově jde o jedno právní jednání. K námitce žalobkyně ohledně neprovedení výslechu svědka jméno FO žalovaná uvádí, že otázka platnosti uznání dluhu nemá na výsledek sporu žádný vliv, neboť se jednalo o vztah mezi fyzickými osobami jméno FO a jméno FO, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou. Navíc platby dle uznání dluhu směřovaly na účet pana jméno FO, nikoliv žalované, a nemohly tak být započteny na kupní cenu dle smlouvy. Žalovaná dále konstatuje, že žalobkyně uhradila pouze část kupní ceny (částka z celkových částka Kč) a že k odstoupení od smlouvy došlo až po opakovaném prodlení delším než 60 dní. Odmítnutí aplikace korektivu dobrých mravů soudem považuje žalovaná za správné, neboť se nejednalo o posouzení jejího jednání, ale o naplnění zákonných podmínek pro převod vlastnického práva. Nad rámec toho žalovaná uvádí, že to byla naopak žalobkyně, kdo jednal v rozporu s dobrými mravy – užívala nemovitosti bez právního důvodu, neplatila za jejich užívání, pronajala je třetí osobě a od počátku neplnila své závazky řádně a včas. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

12. Podle § 132 odst. 2 obč. zák. platí, že nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

13. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

14. V první řadě je třeba důrazně odmítnout snahu žalobkyně přesvědčit soud, že v řízení vedeném Okresním soudem v adresa pod sp.zn. spisová značka bylo po změně žaloby rozhodováno o trvání závazkového vztahu z jiné kupní smlouvy než v tomto řízení. Kupní smlouva byla datovaná dnem datum a k ověření podpisů došlo až datum, ale to neznamená, že se jednalo o dvě smlouvy a už vůbec to neznamená, že by soudy všech stupňů rozhodovaly tehdy o neexistující kupní smlouvě, když se zabývaly trváním závazkového vztahu z kupní smlouvy ze dne datum, přestože podpisy na této smlouvě byly ověřeny datum.

15. Předběžná otázka platnosti a důvodnosti odstoupení od předmětné smlouvy, ergo netrvání závazkového vztahu z této kupní smlouvy v důsledku zániku práv a povinností smluvních stran, byla pravomocně vyřešena rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka. Dovolání žalobkyně proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka. Ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31.3.2025, sp.zn. II. ÚS 737/25.

16. Vzhledem k tomu, že povinnosti smluvních stran z kupní smlouvy zanikly odstoupením od smlouvy ze strany žalované z důvodu prodlení žalobkyně se splněním povinnosti zaplatit kupní cenu, a s ohledem na zánik závazkového právního vztahu, jehož obsahem byla povinnost žalované jako prodávající převést vlastnictví k nemovitým věcem na žalobkyni jako kupující, lze pouze nad rámec rozhodnutí rozlišit závazkový vztah mezi smluvními stranami z kupní smlouvy (inter partes) a věcné právo vlastnické (erga omnes). K nabytí vlastnictví nemohlo dojít jen na základě kupní smlouvy (titulus iustus) bez rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem (modus adquirendi).

17. Jestliže se žalobkyně před okresním soudem v rozporu s dosavadními žalobními tvrzeními domáhala nabytí vlastnictví konstitutivním soudním rozhodnutím, okresní soud správně vysvětlil, že nabytí vlastnictví rozhodnutím je vyhrazeno řízením, kde zákon s tímto způsobem nabytí vlastnictví počítá. Za jiných okolností, např. na základě kupní smlouvy, nelze založit vlastnictví rozsudkem soudu s konstitutivním účinkem. Takové rozhodnutí by představovalo svévolné vyvlastnění bez opory v zákoně.

18. Rozpor výkonu práva s dobrými mravy může vést k odmítnutí soudní ochrany takovému výkonu práva. Rozpor s dobrými mravy však nemůže založit nové právo, tím méně vlastnické právo.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

20. Okresní soud správně přiznal úspěšné žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ale tyto nesprávně vyčíslil. Od datum v řízení o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, jde-li o nemovitou věc, činí tarifní hodnota částka (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu). To znamená, že žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem sestávajících z odměny její advokátky za 3 úkony právní služby do datum po částka, z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po částka, z odměny advokátky za 1 úkon právní služby od datum ve výši částka, z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon ve výši částka a z cestovného částka, celkem částka. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. tak, že přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v této výši (§ 220 o.s.ř.).

21. Dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Procesně úspěšná žalovaná má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů sestávajících z odměny advokátky za 2 úkony právní služby od datum po částka, z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po částka a z cestovného částka, celkem částka.

22. Dle položky 22 odst. 1 písm. b/ ve spojení s položkou 4odst. 1 písm. a/ a odst. 3 Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek z odvolání částka. Okresní soud si neuvědomil, že oproti soudnímu poplatku ze žaloby došlo ke změně předmětu řízení a vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z odvolání v nesprávné výši částka. Část poplatku ve výši částka se tudíž žalobkyni vrací (§ 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. O dovolání bude rozhodovat Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.