KSHKPA 27 Co 169/2025-146

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ trvale bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ o návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, o vzájemném návrhu žalovaného o vyklizení, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 3. 2025, č. j. 18 C 463/2024 – 54,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne datum z nájmu pozemku p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba, rodinný dům čp. Anonymizováno v obci adresa, a pozemku p. č. AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno – zahrada, evidovaných na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa u právnická osoba pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště adresa, kterou obdržela od žalovaného, se zamítá (výrok I), žalobkyni uložil povinnost vyklidit předmětné nemovitosti a vyklizené odevzdat žalovanému ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala určení neoprávněnosti výpovědi, kterou obdržela od žalovaného s tvrzením, že dne datum uzavřela s právními předchůdci žalovaného, manžely jméno FO, nájemní smlouvu, jíž byly nemovitosti pronajaty žalobkyni od datum na dobu neurčitou. Žalovaný se v průběhu trvání nájemní smlouvy stal vlastníkem předmětných nemovitostí, v důsledku čehož byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. hodnota k dané nájemní smlouvě, jímž došlo ke konstatování této skutečnosti a sjednání nových platebních údajů. Dne datum žalovaný doručil žalobkyni výpověď nájemní smlouvy s tím, že má v úmyslu užívat nemovitosti s rodinou. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasí, neboť při uzavření nájemní smlouvy s právními předchůdci žalovaného si ujednala, že předchůdci žalovaného nebudou ani v budoucnu tyto nemovitosti užívat k bydlení a současně byla žalobkyně ujištěna, že při případném prodeji nemovitostí bude jako kupující vybrána osoba, která spolu s vlastnickým právem převezme i závazek manželů jméno FO neužívat tyto nemovitosti ke svému bydlení. Žalobkyně žila v domnění, že žalovaný nemovitosti koupil toliko za investičním účelem. Navíc je přesvědčena, že výpověď je motivována snahou dosáhnout vyšší ceny při prodeji těchto nemovitostí. Žalobkyně proto nesouhlasí ani s vyklizením nemovitostí, jak žádá žalovaný.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že právní předchůdci žalovaného uzavřeli se žalobkyní nájemní smlouvu, i to, že se v roce Anonymizováno stal vlastníkem předmětných nemovitých věcí. V průběhu času se rozhodl, že nemovitosti bude užívat se svojí rodinou, neboť v současné době bydlí v pronajatém bytě a jiné nemovitosti nevlastní. To, že nemovité věci žalovaný kupuje pro svoji budoucí potřebu, žalobkyně věděla od počátku. Sama se dotazovala, zda a jak dlouho ji ještě nechá nemovitosti užívat. Žalovaný se pokusil se žalobkyní dohodnout na ukončení nájemního vztahu, avšak neúspěšně. Proto mu nezbylo než podat výpověď. K tvrzením žalobkyně dále uvedl, že ve smlouvě není žádné ujednání o nemožnosti vypovědět nájem, neobsahuje žádný závazek, který by vylučoval majiteli ukončit nájemní vztah. Žádnou takovou dohodu žalobkyně se žalovaným nikdy neuzavřela. Žalovaný neví o tom, že by takovou dohodu se žalobkyní uzavřel jeho právní předchůdce. Nic takového při koupi nemovitosti žalovanému sděleno nebylo.

4. Protože žalobkyně odmítá dobrovolně nemovité věci vyklidit, podal žalovaný v průběhu řízení vzájemnou žalobu, jíž se domáhá vyklizení žalobkyně z předmětných nemovitých věcí.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy vycházel z dílem nesporného skutkového stavu, tedy toho, že žalobkyně je nájemkyní předmětných nemovitých věcí a žalovaný je jejich vlastníkem na základě uzavřené kupní smlouvy s manžely jméno FO, přičemž ke sporným skutkovým okolnostem prováděl dokazování zejména listinami předloženými či označenými účastníky, a dále jako svědky vyslechl předchozí vlastníky nemovitostí jméno FO a jméno FO, dospěl k závěru, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi žalovaného, není důvodná. Naproti tomu žalobu o vyklizení předmětných nemovitostí podanou žalovaným shledal okresní soud opodstatněnou.

6. Po stránce právní okresní soud posoudil věc dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanského zákoníku), zejména ust. §§ 1040, 1758, 2201, 2221, 2235, 2237, 2286, 2288, 2289, 2290 o.z.

7. Okresní soud předně konstatoval, že žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi byla podána včas, a to s ohledem na skutečnost, že výpověď byla žalobkyni doručena dne datum, žaloba byla k okresnímu soudu podána dne datum.

8. Z nájemní smlouvy pak vyplynulo, že byla uzavřena na dobu neurčitou počínaje dnem datum, přičemž strany smlouvy mimo jiné ujednaly, že smlouva může skončit i písemnou výpovědí ze strany pronajímatele z výpovědních důvodů dle ust. § 2288 odst. 2 o.z. Tedy mimo jiné pro případ, kdy mají být nemovitosti užívány pronajímatelem a osobami jemu blízkými. Strany se rovněž dohodly, že veškeré změny či doplnění smlouvy lze provést pouze formou písemných vzestupně číslovaných dodatků podepsaných oběma stranami, které se stanou nedílnou součástí smlouvy. V samotné smlouvě pak absentuje jakékoliv omezení možnosti výpovědi smlouvy ze strany pronajímatele nad rámec zákonné úpravy. K její změně a ujednání týkajících se této skutečnosti nedošlo ani formou případných dodatků. To bez jakýchkoliv pochybností plyne nejen z textu samotné smlouvy, ale i svědecké výpovědi právních předchůdců žalovaného. Provedeným dokazováním bylo prokázáno pouze tolik, že ze strany právních předchůdců žalovaného bylo žalobkyni před uzavřením kupní smlouvy sděleno, že předmětné nemovité věci prodají osobě, která bude nájemní smlouvu akceptovat, žalobkyni ponechá v domě bydlet a smlouvu ihned bez dalšího nevypoví. Žalobkyně tímto sdělením právních předchůdců žalovaného nemohla být jakkoli uvedena v omyl, neboť svůj závazek manželé jméno FO splnili. Na žalovaného přešla veškerá práva a povinnosti z uzavřené nájemní smlouvy a k jejímu ukončení mohl žalovaný přistoupit toliko za splnění zákonem stanovených a ve smlouvě ujednaných podmínek. Výpověď byla navíc žalobkyni dána až rok po uzavření kupní smlouvy.

9. Samotný výpovědní důvod plynoucí z ust. § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. je v dané věci naplněn bez dalšího, neboť žalovaný jako vlastník předmětných nemovitých věcí má zájem nemovitosti užívat, přičemž práva nájemce, tedy žalobkyně, jsou chráněny ust. § 2289 o.z. (z něhož plyne, že dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2 o.z., je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod).

10. Žaloba podaná žalobkyní je proto nedůvodná.

11. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný jako vlastník předmětných nemovitých věcí řádně nájemní smlouvu vypověděl. Žalobkyni uplynula výpovědní lhůta, aniž by dům a další související prostory vyklidila a odevzdala je žalovanému. Nelze proto než uzavřít, že předmětné nemovité věci v současné době užívá bez právního důvodu, který by případně užívání nemovitých věcí opodstatňoval. Současně nelze dovodit, že by výkon vlastnického práva žalovaného snad byl v rozporu s dobrými mravy, případně by se jednalo o zjevné zneužití práva.

12. Za této situace tudíž okresnímu soudu nezbylo než žalobě na vyklizení předmětných nemovitých věcí vyhovět.

13. Ve věci úspěšnému žalovanému pak okresní soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni.

14. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně.

15. Okresnímu soudu vytýkala, že dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a věc i nesprávně právně posoudil. Žalobkyně předně odmítla, že by se žalovaným hovořila o vystěhování se z nemovitostí. To není pravda. Nemovitosti chtěla naopak od pana jméno FO koupit zpět, čekala pouze na vypořádání z dědického řízení. Okresní soud ve svém rozhodnutí nikterak nezohlednil námitku žalobkyně, že uvedený výpovědní důvod je lživý a pravým a skutečným důvodem výpovědi je následný výhodný prodej nemovitostí za vyšší cenu. Bytová potřeba žalovaného je podle žalobkyně zcela uspokojena v jeho současném bydlení. Žalovaný nemá v úmyslu v nemovitostech bydlet. V tomto směru by měl být žalovaný vyslechnut a vysvětlit své skutečné důvody, které ho motivovaly k podání žaloby.

16. Okresní soud také nesprávně posoudil ústní dohodu uzavřenou mezi žalobkyní a právními předchůdci žalovaného, kteří se zavázali zajistit takový stav, že majitelé nemovitosti nebudou využívat k bydlení a tento závazek současně přejde na každého nového vlastníka nemovitostí. Žalobkyně je přesvědčena, že tato dohoda je nedílnou součástí nájemní smlouvy s původními pronajímateli a převodem vlastnického práva na žalovaného nezanikla. Nadto nemovité věci nebyly pronajaty pouze žalobkyni, ale současně i jejím synům, jméno FO a jméno FO, kteří ovšem neobdrželi výpověď z nájmu. V případě, že výpověď nebyla adresována všem osobám, kterým byly nemovitosti pronajaty, nemůže být z formálních důvodů platná. Proto také nemůže obstát vzájemný návrh žalovaného.

17. Žalobkyně navrhla změnu rozsudku okresního soudu, vyhovění žalobě, a naopak zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného.

18. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že jej považuje za nedůvodné. Jednotlivá tvrzení žalobkyně jsou buď zcela nepravdivá a v rozporu s provedenými důkazy, případně jsou nová a v odvolacím řízení nepřípustná.

19. Žalobkyně předně v řízení před okresním soudem nepopírala, že se opakovaně ptala žalovaného, jak dlouho ji ještě ponechá v nemovitosti bydlet, což popírá teprve nyní, účelově a nepravdivě v odvolání.

20. Žalobkyně dále spekuluje o úmyslech žalovaného nemovitosti dále prodat, aniž by v tomto směru navrhla jakýkoliv důkaz. S tímto tvrzením žalobkyně se okresní soud dostatečně vypořádal a není pravdou, že by pominul dokazování, jak žalobkyně tvrdí, neboť v tomto směru žalobkyně nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně pouze sdělila své domněnky, ačkoliv v katastru nemovitostí je dohledatelné, že žalovaný nevlastní žádnou jinou nemovitost a že si na koupi předmětných nemovitých věcí vzal hypoteční úvěr. Žalovaný nemá a nikdy neměl v úmyslu nemovitosti prodávat, nýbrž se hodlá do koupeného domu nastěhovat se svou manželkou a synem.

21. Rozsudek okresního soudu je pak zcela v souladu, nikoliv v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak účelově a nepravdivě tvrdí žalobkyně.

22. Návrh na výslech žalovaného, který by měl podle žalobkyně údajně prokázat, že uplatněný výpovědní důvod není pravdivý, lze považovat za absurdní a navíc nepřípustný. Žalovaný by předně s takovým výslechem musel souhlasit, výslech žalovaného navíc žalobkyně nenavrhla v řízení před okresním soudem, a ostatně nelze rozumně předpokládat, že by ve svém účastnickém výslechu žalovaný popřel svá žalobní tvrzení. Žalovaný žije s manželkou a synem v malém pronajatém bytě Anonymizováno+kk v adresa, zatímco žalobkyně bez právního důvodu užívá rodinný dům a zahradu žalovaného. Výpovědní důvod je tak podle žalovaného bez jakýchkoliv pochybností naplněn. Žalovaný současně vyloučil, že by se žalobkyní byla uzavřena jím či jeho právními předchůdci jakákoliv dohoda, z níž by plynula nemožnost majitele nemovitých věcí nájem vypovědět. V tomto směru lze zcela odkázat na obsah svědeckých výpovědí manželů jméno FO.

23. Konečně žalovaný odmítl, že by smluvní stranou nájemní smlouvy byli i synové žalobkyně, neboť účastníkem byla toliko žalobkyně. Výpověď z nájmu proto nemá žádnou formální vadu. Tvrzení žalobkyně je navíc nepřípustné, neboť nezaznělo v řízení před okresním soudem, lze jej považovat za rozporné s ust. § 205a a § 119a o.s.ř.

24. Žalovaný navrhl potvrzení věcně správného rozsudku okresního soudu.

25. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

26. Předně je nutno poznamenat, že odvolání krajský soud projednal bez přítomnosti žalobkyně (§ 211 a § 101 odst. 3 o.s.ř.), neboť v pořadí druhou žádost žalobkyně o odročení odvolacího jednání nepovažoval za důvodnou.

27. Žalobkyně, která proti rozsudku okresního soudu zastoupená advokátem podala odvolání, nejprve uzavřela dohodu o ukončení právního zastoupení s advokátem, následně den před nařízeným odvolacím jednáním požádala o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, a po nařízení nového odvolacího jednání prostým elektronickým podáním bez připojeného podpisu doručeném krajskému soudu dne datum, požádala o odročení jednání a současně o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně zájmů žalobkyně v řízení.

28. Odvolací soud žádost o ustanovení zástupce žalobkyni nepovažuje za důvod, který by opodstatňoval další odročení nařízeného odvolacího jednání již jen proto, že věc byla v zásadě skutkově uzavřena před okresním soudem. V odvolacím řízení v systému neúplné apelace nelze v obecné rovině a ani v této konkrétní věci očekávat jakékoliv obsáhlejší dokazování či poučování účastníků dle ust. § 118a o.s.ř., event. o odlišném náhledu odvolacího soudu na právní posouzení věci okresním soudem. Ustanovení zástupce z řad advokátů žalobkyni by v této fázi řízení nevedlo ke zlepšení postavení žalobkyně a naopak tím, že žalobkyni advokát ustanoven nebyl a jednání nebylo odročeno, nebyla žalobkyni v jejích právech způsobená žádná újma. Odvolací soud pečlivě přihlédl ke všem skutečnostem, které v průběhu řízení před okresním soudem vyšly najevo a zevrubně se zabýval všemi odvolacími výhradami žalobkyně. Odročení jednání by ve svém důsledku vedlo toliko k nedůvodnému protahování řízení, potažmo navyšování jeho nákladů. Odvolací soud proto žalobkyni neustanovil zástupce z řad advokátů a odvolací jednání k žádosti žalobkyně neodročil.

29. K věci samé pak odvolací soud uvádí následující.

30. Okresní soud v průběhu řízení provedl obsáhlé dokazování, a to nejen obsahem listinných důkazů, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, ale současně jako svědky vyslechl manžele jméno FO, právní předchůdce žalovaného a původní vlastníky předmětných nemovitých věcí. Provedené důkazy, jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, okresní soud hodnotil nejen jednotlivě, ale současně i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), pečlivě se vypořádal s argumentací obou účastníků řízení a námitkami žalobkyně proti vzájemnému návrhu žalovaného na vyklizení nemovitostí, dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc i správně právně posoudil. Okresní soud současně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil své úvahy, na jejichž základě dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná, a naopak proč uzavřel, že vzájemný návrh žalovaného je opodstatněný (§ 157 odst. 2 o.s.ř.).

31. Odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu a veden zásadou stručnosti proto v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění jeho rozhodnutí.

32. Pouze s ohledem na charakter odvolacích výhrad žalobkyně považuje krajský soud za vhodné dodat k věci následující.

33. Žalobkyně předně okresnímu soudu vytýká, že pominul dokazování a nezabýval se námitkou, že výpovědní důvod není pravdivý, neboť potřeba žalovaného je uspokojena v jeho současném bydlení, k čemuž by mělo být dokazování doplněno výslechem žalovaného stran jeho skutečných úmyslů. Dále žalobkyně tvrdí, že „ústně uzavřená dohoda“ mezi žalobkyní a manžely jméno FO měla vylučovat užívání nemovitostí manžely jméno FO, případně jakýmkoliv novým vlastníkem těchto nemovitostí a předmětná dohoda je nedílnou součástí nájemní smlouvy. Konečně podle žalobkyně byly nemovitosti pronajaty nejen jí, ale i jejím synům jméno FO a jméno FO. Jim však nebyla řádně doručena výpověď z nájmu, a proto je tato výpověď neplatná.

34. Uvedené odvolací výhrady jsou dílem nedůvodné a dílem nepřípustné, když v tomto směru lze plně odkázat na vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně, v němž se s jednotlivými odvolacími výhradami žalobkyně vyčerpávajícím způsobem vypořádal.

35. Tvrzením žalobkyně o uzavření ústní dohody mezi ní a manžely jméno FO se okresní soud podrobně zabýval, a to zejména pod bodem 41. a následujících odůvodnění rozsudku. Námitka žalobkyně, že okresní soud rezignoval na posouzení tvrzené dohody tedy není pravdivá. Okresní soud z důvodů v odůvodnění podrobně rozvedených dospěl k závěru, že žádná takováto dohoda mezi žalobkyní a právními předchůdci žalovaného uzavřena nebyla. Odvolací soud tento závěr okresního soudu zcela sdílí.

36. Pokud pak jde o návrh na účastnický výslech žalovaného, který by dle žalobkyně měl osvětlit jeho skutečné úmysly s nemovitostí (dle žalobkyně jejich prodej), lze se ztotožnit s tvrzením žalovaného, že jde o návrh irelevantní, a nadto jsoucí v rozporu s ust. § 205a o.s.ř. Předně, jak žalovaný správně poznamenává, nelze racionálně předpokládat, že by účastnická výpověď žalovaného měla vyvrátit jeho tvrzení, která žalovaný poskytl v průběhu řízení před okresním soudem. Navíc účastnický výslech žalovaného žalobkyně před okresním soudem nenavrhla, stejně jako netvrdila, že by nájemní smlouvu kromě ní uzavřeli i její synové jméno FO a jméno FO.

37. Okresní soud při jednání dne datum účastníky poučil dle ust. § 119a o.s.ř., přičemž nikdo z účastníků po poučení okresního soudu netvrdil žádné další pro posouzení věci významné skutečnosti a neoznačil ani jakýkoliv nový důkaz. Žalobkyní nyní uváděné skutečnosti jsou nová tvrzení, která do doby předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání ze strany žalobkyně nezazněla. Nelze k nim (ani navrženým důkazům, která by tato tvrzení měla prokazovat) tudíž s ohledem na ust. § 205a o.s.ř. přihlédnout. Jde o skutečnosti tvrzení a důkazy v systému neúplné apelace nepřípustné. Odvolací soud proto tyto skutečnosti nemohl ve svých úvahách zohlednit.

38. Pro úplnost lze k věci poznamenat, že okresní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval tvrzeními účastníků i všemi označenými či předloženými důkazy a stran nájemní smlouvy pod bodem 8. konstatuje, že v řízení nebylo mezi účastníky sporným, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi manžely jméno FO jako pronajímateli a žalobkyní jako nájemkyní s tím, že nemovitosti byly pronajaty žalobkyni za účelem jejího bydlení a dále bydlení pana jméno FO a pana jméno FO. Předmětná odvolací výhrada tak nekoresponduje ani samotným (nesporným) tvrzením žalobkyně z řízení před okresním soudem.

39. Krajský soud proto z důvodů výše popsaných shledal rozhodnutí okresního soudu stran posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu i důvodnosti vyklizení žalobkyně věcně správným, a proto jej včetně závislého nákladového výroku (sub II.) potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

40. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni.

41. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného (v části týkající se přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu) jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, porada s klientem přesahující 1 hodinu a účast zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu) po částka (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), k nimž náleží i tři paušální náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

42. Náklady žalovaného týkající se vzájemné žaloby o vyklizení jsou pak tvořeny odměnou za tři úkony právní služby po částka (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření se k odvolání žalobkyně, poradu s klientem přesahující 1 hodinu a účast na jednání odvolacího soudu, k nimž náleží i tři paušální náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu osobním automobilem Anonymizováno Anonymizováno na trase adresa a zpět v celkové částce 1 778, částka a dále náhradou za ztrátu času za celkem hodnota půlhodin strávených cestou k jednání odvolacího soudu po částka (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalovaný nárokoval i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) z odměny a paušálních náhrad. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částka. Uvedenou částku je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).