KSHKPA 22 CO 96/2022-289

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa (pro odvolací řízení již jen žalovaný) ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ b) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení 352 582,36 Kč s příslušenstvím a částky 55 111 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_015⟫ k odvolání žalované a žalobce a) proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. prosince 2021, č.j. 9 C 209/2018-230 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. ledna 2022, č.j. 9 C 209/2018-234,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadených výroků III. a V. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 9.732,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta titul jméno příjmení, titul.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 15. 8. 2018 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku 102 582,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 999 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 30. 11. 2016 do 14. 8. 2018 a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 583,36 Kč od 15. 8. 2018 do zaplacení, zamítl (výrok II.), dále zamítl žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 55 111 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 15. 8. 2018 do zaplacení (výrok III.), žalované uložil nahradit žalobci a) náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení do 15 dnů od právní moci rozsudku ve výši 61 953 Kč (výrok IV.), žalobci b) uložil nahradit žalované náklady řízení k rukám právního zástupce žalované titul jméno příjmení do 15 dnů od právní moci rozsudku ve výši 57 257,20 Kč (výrok V.). Shora označeným usnesením pak doplnil rozsudek o výroky VI., jímž žalobci a) uložil nahradit země na účet název soudu náklady řízení výši 2 066,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a VII., kterým žalované uložil nahradit země na účet název soudu náklady řízení výši 4 820,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Žalobce a) se domáhal vůči žalované zaplacení celkové částky 352 582,36 Kč spolu s úroky z prodlení, a to z částky 320 999 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení a z částky 31 583,36 Kč od 15. 8. 2018. Žalobce b) se domáhal vůči žalované zaplacení částky 55 111 Kč s úroky z prodlení od 15. 8. 2018 do zaplacení. Žalobce b) tj. jméno příjmení je jednatelem a jediným společníkem společnosti právnická osoba, tedy žalobce a). V žalobním návrhu uvedl, že žalované zapůjčil v průběhu roku 2014 k dlouhodobějšímu užívání osobní automobil Ford Fiesta, s nímž došlo k dopravní nehodě, kterou zavinila žalovaná a škoda způsobená na jiném vozidle byla uhrazena z povinného ručení žalobce jméno příjmení prostřednictvím pojišťovny. Škoda na vozidle Ford Fiesta činila 80 000 Kč a byla žalobcem uhrazena, není ale na žalované požadována. Vzhledem k tomu, že vozidlo Ford Fiesta nebylo po opravě pro žalovanou již vyhovující, projevila zájem o koupi nového osobního vozidla, na jehož zakoupení však neměla potřebné finanční prostředky, neboť v té době studovala. Požádala proto žalobce a) o poskytnutí peněžité zápůjčky za účelem zakoupení vozidla. Žalobce a) jehož hospodářské výsledky umožňovaly tento postup, poskytl žalované dne datum bezúročnou peněžitou zápůjčku ve výši 250 000 Kč na zakoupení vozidla. Toto bylo zakoupeno téhož dne v obec. Žalobce b) jako jednatel žalobce a) vybral za tímto účelem dne 18. 5. 2016 na pobočce právnická osoba v obec potřebné finanční prostředky a doprovodil žalovanou do předmětného autosalonu, kde došlo ke koupi auta ze zapůjčených finančních prostředků. Byl zakoupen vůz Škoda Rapid, který byl následně registrován na jméno žalované, neboť na jeho pořízení byla žalované poskytnuta zápůjčka. Tato byla sjednána ústně a nebyla dohodnuta doba splatnosti. Tato nastala na základě dopisu ze dne 11. 10. 2016, který byl žalované doručen 18. 10. 2016 a splatnost zápůjčky tak nastala 29. 11. 2016. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná, žalovanou však nebyla uhrazena, ač k tomuto byla vyzvána výzvami ze dne 2. 7. 2018.

3. Dále žalobce a) krátkodobě zapůjčil žalované k dočasnému užívání resp. vyzkoušení mobilní telefon zn. iPhone stříbrné barvy zakoupený dne 28. 12. 2017 v země. Žalovaná telefon nevrátila, ač o to byla opakovaně žádána. Naposledy dopisem ze dne 2. 7. 2018. Nesdělila žalobci, kde se telefon nachází, zda je funkční a nepoškozený, proto požaduje zaplacení peněžního ekvivalentu ve výši 23 583,36 Kč, tedy ceny, za kterou byl pořízen a ihned zapůjčen žalované. Dále žalobce a) poskytl žalované formou bankovního převodu několik bezúročných půjček. Jednalo se o zápůjčky ve výši 8 000 Kč dne 11. 12. 2015, 9 999 Kč dne 27. 1. 2016, 3 000 Kč dne 15. 6. 2016, 50 000 Kč dne 19. 9. 2016, 3 000 Kč dne 22. 2. 2017, 5 000 Kč dne 25. 7. 2017, celkem tak ve výši 78 999 Kč Tyto byly poskytnuty z firemního účtu na základě ústní smlouvy a jejich splatnost nastala na základě výpovědi z těchto smluv dne 29. 11. 2016 a 14. 8. 2018. Žalovaná tyto zápůjčky nevrátila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2018.

4. Žalobce b) v žalobě uvedl, že jako fyzická osoba poskytl žalované rovněž několik bezúročných peněžních zápůjček, a to dne 26. 6. 2017 částku 3 000 Kč, dne 18. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 28. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 10. 5. 2017 částku 4 000 Kč, dne 1. 10. 2017 částku 1 111 Kč, dne 20. 3. 2018 částku 20 000 Kč, dne 15. 4. 2018 částku 20 000 Kč a dne 19. 5. 2018 částku 3 000 Kč, celkem tak ve výši 55 111 Kč. I tyto zápůjčky byly poskytnuty bankovním převodem a nebyly dosud vráceny ani na základě písemné výzvy.

5. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. Uvedla, že žalobní nárok zcela neuznává a má jej za nedůvodný. S žalobcem b) žila v 6 letém vztahu ve společné domácnosti, kupovali si dárky a společně si pořídili i psa. Během svého vztahu se několikrát rozešli a po definitivním rozchodu jí začal žalobce b) zasílat předžalobní upomínky. Má za to, že není podstatné, zda jí měl jednotlivé částky poskytnout žalobce a) či b), neboť jediným jednatelem a společníkem žalobce a) je žalobce b). Ona sama neměla nikdy přístup k účtům žalobců a není jí tak známo, které platby byly z kterého účtu realizovány. Veškeré platby fakticky ovládal žalobce b), tedy jméno příjmení a ona tyto částky vnímala jako dary a příspěvky na domácnost od jméno příjmení, jako fyzické osoby. K uváděné bezúročné zápůjčce ve výši 250 000 Kč sdělila, že žalobce jí předal peníze na nákup předmětného vozidla Škoda Rapid jako dar a ani jedna ze stran neměla v úmyslu předání této částky chápat jako zápůjčku a s ohledem na to, že se jednalo o dar, byla proto zapsána jako vlastník vozidla. Lze těžko chápat, že by si žalobce nesjednal písemnou smlouvu, pokud by šlo o zápůjčku. Pokud jde o mobilní telefon, tento jí byl zakoupen jako vánoční dárek dne 28. 12. 2017 v země, kde spolu trávili zimní dovolenou. Nejednalo se tak o zapůjčení telefonu či jeho vyzkoušení. Pokud jde o tvrzené zápůjčky ve výši 78 999 Kč, poukázala opětovně na to, že spolu s žalobce b) bydleli, ona zajišťovala nákup a běžné potřeby domácnosti, byla bez vlastního příjmu a peníze na nákupy jí tak posílal žalobce. Jednalo se tak o finanční prostředky na vedení domácnosti. Ona sama se podílela na vedení domácnosti svou činností. K tomuto vyjádření doložila několik SMS zpráv, v nichž byly žádosti o zaslání finanční částky na nákup potravin. Rovněž tak předložila zprávu, v níž je uvedeno:„ Tuto zprávu si ulož, jelikož nic po tobě nechci, ani chtít nebudu, zlost ze mě vyprchává, že jsem tě rozmazloval, byla moje blbost.“

6. K obsahu odporu žalované žalobce b) sdělil, že se žalovanou nikdy nesdílel společnou domácnost, žalovaná ho navštěvovala pouze o víkendech a to nepravidelně, neboť studovala. Pokud u žalobce pobývala, na domácnost včetně stravy nepřispívala. Peněžní prostředky na zakoupení vozidla Škoda Rapid nebyly darem pro žalovanou, nýbrž pouhou půjčkou, kdy žalobce a) neměl ani důvod, pro který by měl žalované darovat tak vysokou finanční částku. Rovněž tak telefon iPhone nebyl vánočním darem.

7. Žalobce a) poukázal na nepřijatelnost tvrzení žalované, když mezi právnickou osobou a osobou fyzickou ani nemůže být vedena společná domácnost. Ze strany žalobce b) se nejednalo o dary, ale o zápůjčky, které byly žalovanou přijaty. Žalobce však byl hodně velkorysý, pokud jde o splácení, a po zpřetrhání kontaktů již nebyla dohoda s žalovanou možná.

8. Žalovaná opětovně zdůraznila dlouhodobý vztah s žalobcem panem příjmení, který byl vztahem partnerským, kdy užívali vše společně a hradili i náklady na jídlo. Pokud jí byly zasílány finanční prostředky na účet, nerozlišovala, zda patřily společnosti či panu příjmení. Osobní automobil vnímala jako dar, neboť pokud by se jednalo o dopravní prostředek společnosti žalobce, musel by být zanesen do účetnictví. SMS zprávu ze dne 11. 6. 2018 vnímala jako zprávu od svého přítele, který tvrdí, že po ní nikdy nic nebude chtít a nechce. Tuto SMS zprávu považuje za nejdůležitější důkaz, jímž prokazuje, že se jednalo o dary. Celou situaci vnímá jako jakousi odplatu za rozchod s panem příjmení. To, že se jednalo o vedení společné domácnosti, prokazují rovněž SMS zprávy ve znění„ večeře je už hotová“, či„ začnu vařit později“ apod. či požadavky na zaslání finanční částky na zakoupení potravin. Pro žalobce b) také zařizovala dle jeho pokynů různé nákupy oblečení či dárků. Pořídili si spolu i psa. To, že se jednalo o vztah milenecký, nikoliv obchodní, prokazovala i fotografiemi ze společné domácnosti. Poukázala na to, že veškeré platby ovládal vždy žalobce b) jako fyzická osoba. Sama nerozlišovala, zda se jedná o prostředky žalobce a) či žalobce b). Žalobce b) tak fakticky jednal jako jediný zástupce za žalobce a), jak sám uznal za vhodné. Není tak podstatné, z jakého účtu byly na její účet poukazovány finanční částky, ani to, z jakých prostředků byly konkrétní věci pořízeny. Má za to, že při provádění plateb ze soukromého účtu či účtu společnosti nebylo rozlišováno, zda se jedná platby na soukromé účely nebo platby pro podnikání. Pokud jde o osobní automobil Škoda Rapid, žalobce jí předal peníze na nákup předmětného vozidla jako dar a má za to, že ani jedna ze stran neměla v úmyslu chápat předání této částky jako zápůjčku a s ohledem na skutečnost, že se jednalo o dar, byla také žalovaná zapsána jako vlastník vozidla. Žádná písemná smlouva nebyla sepsána. V roce 2016 došlo k rozchodu, ale následně došlo k obnovení jejich vztahu. V roce 2018 došlo k dalšímu rozchodu a v závislosti na tom má za to, že došlo k podání uvedené žaloby. Auto žalobci sama nabízela k vrácení, nicméně k dohodě nedošlo. Na vozidle vznikla škoda, která byla žalované pojišťovnou vyplacena ve výši 44 766 Kč a žalovaná následně na účet žalobce převedla částku 45 000 Kč, když žalobce přislíbil zajistit opravu vozidla, což však neučinil. Poukázala na to, že po obnovení partnerského vztahu od podzimu 2016 do léta 2018 žalobce žalovanou o vrácení ničeho nežádal, naopak jí jako dárek koupil nový mobilní telefon a pravidelně jí zasílal peníze na domácnost. Poté se rozhodl zopakovat svůj postup z roku 2016, kdy jí opět vyzval k vrácení všeho, co po ní požadoval již v roce 2016 a co v roce 2018 nebylo promlčeno. K prokázání vzájemného partnerského vztahu předložila žalovaná řadu fotografií.

9. Okresní soud provedl důkazy výpověďmi žalobce b), žalované, titul příjmení (sestry žalobce), jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, titul příjmení (matky žalované), výpisů z účtu žalobce a) a jméno příjmení, předžalobní výzvou a korespondencí účastníků. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě v jejich vzájemné souvislosti, měl prokázáno zejména výpovědí účastníků, že jejich vztah byl partnerský a o víkendech spolu žili a hospodařili. Sám žalobce b) jako fyzická osoba uvedl, že žalované sám žádnou půjčku neposkytl, zápůjčky byly jen od společnosti právnická osoba Pokud předával žalované finanční prostředky jako fyzická osoba, jednalo se o příspěvky na domácnost, které nechtěl vracet, co tedy žalované dával sám, nežádal vrátit. Požaduje pouze prostředky, které byly poskytnuty z jeho společnosti právnická osoba, a to zejména finanční prostředky na zakoupení automobilu Škoda Rapid a dále mobilní telefon. Žalovaná věděla o zápůjčkách, které byly poskytovány společností, když tyto byly posílány z účtu společnosti na účet žalované, neboť měli účet u stejné banky. Nemohl vyhovět žalobnímu návrhu žalobce b) na úhradu částek 55 111 Kč, když sám žalobce jméno příjmení jako účastník řízení uvedl, že se nejednalo o zápůjčky žalované, ale příspěvky na domácnost. Sám tak popřel svá tvrzení uváděná v žalobě, soud proto musel jeho žalobní návrh na úhradu částky 55 111 Kč spolu s úroky z prodlení zamítnout. Žalovaná v této části žaloby tak byla úspěšná a potvrdilo se i společné hospodaření.

10. Pokud však jde o zápůjčky či dary od společnosti právnická osoba, zde okresní soud vyhověl žalobnímu návrhu žalobce a) pouze částečně, a to zejména, pokud jde o zápůjčku na zakoupení osobního automobilu zn. Škoda Rapid ve výši 250 000 Kč. Žalobce prokázal výpisem z účtu a svou výpovědí, že dne 18. 5. 2016, tedy před zakoupením tohoto automobilu, vybral z účtu společnosti právnická osoba částku 300 000 Kč, která byla použita na úhradu automobilu a jednalo se o zápůjčku žalované, nikoliv o dar. Pokud žalovaná tvrdila, že automobil dostala darem, nebylo toto z její strany prokázáno a v tomto tvrzení zůstala osamocena, o darování také nepředložila ani nenavrhla žádný důkaz. Žalobce a), který měl být dárcem a za něhož jedná žalobce b) jako fyzická osoba – jednatel společnosti, toto nepotvrdil a také výslechy svědků bylo prokázáno, že se mělo jednat o zápůjčku, která měla být vrácena, či mělo být vráceno auto. Smlouva o zápůjčce je také smlouvou reálnou, která vznikne přenecháním věci, nejen ujednáním stran. Sama žalovaná také na počátku řízení byla ochotna uvedený automobil vrátit, což však žalobce odmítl, vzhledem k tomu, že auto bylo havarované a k vrácení byla následně navrhována nízká částka. Pokud by šlo o dar, je podle § 2055 o.z. rozhodující vůle dárce, což v daném případě nebylo prokázáno, smlouva nebyla sepsána, dárce toto nepotvrdil a žalovaná ve svém tvrzení ohledně daru zůstala osamocena. Okresní soud tak měl po provedeném dokazování za to, že se jednalo o zápůjčku, která má být vrácena. Vrácení zápůjčky nebylo časově dohodnuto, proto také žalobce ve výpovědi, kterou učinil písemně, stanovil lhůtu k vrácení dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. Nebylo také prokázáno, že pokud dluh existoval, došlo k jeho prominutí, na což žalovaná poukazovala, s odkazem na sdělení žalobce b) žalované v SMS zprávě, že na ní nebude nic požadovat a zlost z něho vyprchává. Z této zprávy nelze žádným způsobem jednoznačně prokázat, že by došlo k prominutí dluhu, zejména jakého konkrétního dluhu, když těchto bylo v žalobním návrhu tvrzeno více. Žalobnímu návrhu žalobce a) tak bylo v tomto směru vyhověno.

11. Ohledně telefonu iPhone, okresní soud uzavřel, že v tomto případě se podařilo prokázat žalované, že se jednalo o vánoční dárek, který měl být zakoupen v USA, kam po Vánocích společně odjížděli na dovolenou a kde jsou tato zařízení mnohem levnější. Nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by se jednalo pouze o zapůjčení telefonu. Nepožadoval ani jeho vrácení, ale požadoval částku, za niž byl telefon zakoupen. Pokud by se jednalo o zapůjčení, mělo by být požadováno jeho vrácení, nikoliv jeho kupní cena po tolika letech jeho užívání. Rovněž tak nebyly prokázány finanční částky, které měly být žalované zasílány z účtu společnosti, neboť nebylo prokázáno, na co tyto částky měly být zapůjčeny, a vzhledem k tomu, že spolu účastníci žili, tedy žalobce b) a žalovaná, jednalo se spíše o zaslání prostředků buď na domácnost či zakoupení různých věcí do domácnosti či dárků, což vyplynulo i z SMS zpráv. Žalobce tak neprokázal, že by se tak jednalo o zápůjčky uváděných finančních částek, a toto nepotvrdili ani vyslechnutí svědkové. Žalobní návrh na zaplacení žalované částky ve výši 102 528,36 Kč proto okresní soud zamítl, a to i spolu s úroky z prodlení. Žalobci a) tak byla přiznána pouze zápůjčka na osobní automobil ve výši 250 000 Kč, výši této částky obě strany potvrdily, rozpory však byly v tom, zda se jednalo o dar či zápůjčku. Protože nebylo prokázáno, že by se jednalo o dar, ale naopak byla prokázána zápůjčka, a to ze strany společnosti, žalobci a) tak byla k vrácení přiznána částka 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ovšem nikoliv od 30. 1. 2016 jak bylo požadováno, ale až od 15. 8. 2018 do zaplacení, když okresní soud vzal v úvahu to, že účastníci spolu ještě určitou dobu poté, co žalobce požadoval poprvé tuto částku k vrácení, žili. Za období od 30. 11. 2016 do 14. 8. 2018 tak byl žalobní návrh žalobce a) co do příslušenství zamítnut.

12. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl plný úspěch ve věci, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch neměl. V dané věci nebyl žalobce b) ve sporu s žalovanou úspěšný, neboť jeho návrh byl soudem zamítnut, proto má úspěšná žalovaná právo vůči žalobci b) na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva. Žalované přiznal náhradu nákladů zastoupení, když účelnými shledal 11 úkonů právní služby, z čehož 2 úkony byly delší než 2 hodiny, a to při jednáních ve dnech 2. 6. 2021 a 8. 9. 2021. Přiznána tak byla náhrada za 13 úkonů právní služby po 3 340 Kč, což činí 43 420 Kč, dále 13 paušálních náhrad po 300 Kč a 21% DPH ve výši 9 937, 20 Kč. Celkově tak byla žalované přiznána náhrada ve výši 57 257,20 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

13. V části, kde měl účastník úspěch ve věci pouze částečný, okresní soud postupoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce a), který také žalovanou vyzval před podáním žaloby k plnění dle § 142a odst. 1 o.s.ř. měl ve věci úspěch částečný, a to v 70 %, když byla požadována částka 352 582,36 Kč a byla přiznána částka 250 000 Kč. Dle míry úspěchu a neúspěchu lze tak přiznat žalobci a) náhradu ve výši 40 % vynaložených účelných nákladů. V daném případě se jednalo o 12 úkonů, přitom 4 úkony byly společné pro oba žalobce, neboť byli zastupováni týmž právním zástupcem, bylo tak třeba dle § 12 odst. 4 advokát. tarifu snížit mimosmluvní odměnu o 20 %. Z tarifní hodnoty 352 582,36 Kč činila odměna za jeden úkon částku 9 740 Kč, jednalo se o 4 společné úkony po 7 792 Kč, což činí 31 168 Kč, dále o 6 úkonů, z čehož 2 byly delší než 2 hodiny – jednání dne 2. 6. 2021 a 8. 9. 2021, tedy o 8 úkonů po 9 740 Kč, což činí 77 920 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 23 664 Kč, což je celkově částka spolu se soudním poplatkem za danou věc ve výši 17 630 Kč, kterou žalobce a) uhradil, částka 153 982 Kč. Z této částky žalobci a) vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu náleží toliko 40 %, což činí částku 61 593 Kč, která mu byla přiznána.

14. Pokud jde o lhůty k plnění tyto okresní soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. delší než zákonné třídenní, a to v délce 15 dnů s ohledem na výši částek.

15. Ve výrocích o náhradě nákladů řízení vynaložených státem (svědečné) celkově vynaložené náklady 6.887 Kč okresní soud rozdělil k náhradě dle § 148 odst. 1 o.s.ř. mírou úspěchu a neúspěchu v řízení (žalobci a) 70% žalované 30%), a tyto uložil nahradit v třídenní lhůtě.

16. Proti rozsudku podali včas odvolání žalovaná a žalobce a). Vzhledem k tomu, že původní žalobce b) již nebyl účastníkem odvolacího řízení (řízení o jím uplatněném nároku pravomocně skončilo), je jako žalobce označován v odvolacím řízení toliko původní žalobce a), tedy právnická osoba. právnická osoba, a to včetně výrokové části rozsudku odvolacího soudu.

17. Žalovaná napadla rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího usnesení ve výrocích I., IV., VI. a VII. Nesouhlasila s tím, že by měla být ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, když toto tvrzení žalobců nebylo za celé řízení jakkoliv relevantně prokázáno. Soud toto dovodil z výslechů svědků. K těmto výslechům se žalovaná vyjádřila již před vydáním napadeného rozsudku, a to tak, že tito svědci byli naprosto nevěrohodní, v průběhu řízení před soudem se prokázalo, že byli předem instruováni žalobcem č. 2, jeli na výslech společným vozem, společně věc probírali a radili se, tedy k jejich výpovědím taktéž nelze přihlížet, což je doloženo tím, co je uvedeno v protokolu nebo plyne z doslovného přepisu jejich výpovědí. Tyto výpovědi měla za naprosto nevěrohodné a soud je jako takové měl patřičně zhodnotit. Soud přitom neodkazuje na jiné důkazy než na výslech svědků a výpověď samotného žalobce. Sám žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že žalovaná od něj peníze dostala a pak se opravil, že peníze zapůjčil. Soud uvádí, že žalovaná zůstala ve svém tvrzení, že se jednalo o dary„ osamocena,“ avšak žádným způsobem nehodnotil to, že důkazní břemeno v této věci nese žalobce, a že tedy on měl svá tvrzení patřičně prokázat, což neučinil. Zápůjčka v tomto řízení nebyla nijak prokázána, když ji tvrdil pouze žalobce, navíc nejednoznačně (když sám připustil, že žalovaná od něj peníze dostala, a až na dotaz soudu se opravil, že peníze jí půjčil), a jím předvolaní svědci (kteří sami připustili, že informaci o zápůjčce měli od žalobce, na jednání přijeli společně a o předmětu sporu spolu předem hovořili), a tvrzená zápůjčka nevyplývala z žádných podkladů a důkazů. Nemohlo se tak jednat o zápůjčku, kterou by žalovaná byla povinna žalobci vrátit. Dne 11. 6. 2018 napsal žalobce žalované zprávu (která byla žalovanou založena do spisu), z níž plyne, že i kdyby nějaký dluh žalované ve vztahu k žalobci č. 1 nebo žalobci č. 2 existoval, což žalovaná od počátku popírá a což ostatně žalobce ničím neprokázal, tímto by došlo k jeho prominutí ve smyslu ust. § 1995 občanského zákoníku. Jak bylo v řízení před soudem prvního stupně taktéž opakovaně uváděno, jediným jednatelem a jediným společníkem žalobce č. 1, tedy společnosti právnická osoba, je žalobce č. 2, pan jméno příjmení, který tak ovládal nejen všechny platby, ale také veškerou komunikaci za žalobce č. 1 i za žalobce č. 2. I kdyby tedy nějaké dluhy žalované ve vztahu k žalobci č. 1 nebo č. 2 existovaly, má žalovaná za to, že tímto došlo k jejich zániku v celém rozsahu. Okresní soud se s tímto zásadním důkazem vypořádal zcela vágně pouze tak, že z této zprávy nelze žádným způsobem jednoznačně prokázat, že by došlo k prominutí dluhu, zejména jakého konkrétního dluhu. Žalobce přitom v samotné zprávě uvedl„ nikdy nebudu nic chtít,“ tedy z obsahu je zcela zřejmé, že se to vztahovalo na všechny případně vzniklé dluhy před datem odeslání této zprávy, pokud by předmětná plnění i sám žalobce nepovažoval od počátku za dary tak, jako žalovaná. Tato zpráva přitom byla žalované zaslána dne 11. 6. 2018, a všechny předmětné částky požadované oběma žalobci v tomto řízení byly žalované předány před tímto datem. Je tak zřejmé, že i kdyby nějaké dluhy žalované ve vztahu k žalobci č. 1 nebo č. 2 existovaly, tímto muselo dojít k jejich zániku v celém rozsahu. Důvodem podaných žalob je de facto msta žalobce jméno příjmení za ukončení vztahu ze strany žalované. K tomuto jednání zneužil i svoji společnost právnická osoba Zcela účelově pak vykonstruoval jednostranná smyšlená tvrzení o údajných půjčkách a závislosti žalované na jeho osobě. Zlostné jednání potvrzuje i citovanou zprávou SMS, kde výslovně uvádí„ zlost ze mě vyprchává a co bylo bylo“. Navíc o prominutí eventuálních dluhů povýšeně zdůraznil, aby si to žalovaná uložila. Žalovaná toto akceptovala bez výhrad a dle příkazu žalobce SMS uložila a prvoinstančnímu soudu předložila jako důkaz. Žalobce tento důkaz vůbec nerozporoval. K předání hotovosti žalované na koupi vozidla a k původu těchto peněz žalovaná v řízení před soudem prvního stupně opakovaně uváděla, že nerozlišovala mezi platbami žalobce č. 1 a žalobce č. 2, a takové rozlišování nebylo ve většině případů vůbec možné, a že tyto platby nerozlišoval ani sám žalobce (resp. oba žalobci), a tyto platby tak rozlišovat nelze. Jediným jednatelem a jediným společníkem žalobce č. 1, tedy společnosti právnická osoba, je žalobce č. 2, pan jméno příjmení – veškeré platby tak fakticky ovládal žalobce č. 2, tedy jméno příjmení. Žalovaná neměla nikdy přístup k účtům žalobců nebo k jejich výpisům, tudíž jí nebylo známo, které platby byly realizovány z kterého účtu. Ostatně ani jméno příjmení tyto platby nerozlišoval – svědčí o tom skutečnosti patrné ze spisu (soudní poplatek za sebe jako fyzickou osobu i za své s.r.o. zaplatil z účtu s.r.o., peníze na botičky pro miminko poslal z účtu s.r.o., některé platby z s.r.o. jsou popsány jako„ miláčkovi“ nebo odkazy na intimní podrobnosti života žalobce č. 2 a žalované, v emailu ze dne 8. 7. 2018 uvedl:„ Myslím si, že těch dárků, dovolených za celých 6 let, co jsem tě živil bylo až až a vše šlo z mé kapsy,“ ohledně telefonu uvedl:„ Co si já vzpomínám, tak já jsem ho kupoval v lednu, ohledně auta uvedl: dostala na to peníze ode mě“. Rozlišení plateb je přitom naprosto zásadní, přičemž poukázala i na výpověď žalobce při jednání dne 2. 6. 2021, kde měl uvést, že to co žalované předal jako fyzická osoba, jí dával většinou v hotovosti, a toto vracet nechtěl (přičemž s ohledem na toto prohlášení žalobce byla ostatně zamítnuta žaloba na zaplacení částky 55.111 Kč). Žalobce v řízení opakovaně tvrdil, že tuto půjčku má mít vedenou v účetnictví, avšak toto nijak neprokázal. Žalobce sám tedy v řízení uvedl, že co předával žalované jako fyzická osoba, jí dával v hotovosti, a jednalo se o dary nebo příspěvky na chod domácnosti, a že co bylo od s.r.o., mělo být zápůjčkou. Žalovaná neměla přístup k jeho účtům, a jedinou reálnou možností, jak zjistit, která platba je od koho, byla dle výpisu z jejího účtu v případě bezhotovostních převodů. U hotovosti neměla žalovaná jak zjistit původ těchto prostředků, a nadto žalobce sám uvedl, že hotovost předával jako fyzická osoba. Vzhledem k tomu, že žalobce dále uvedl, že co bylo v hotovosti od něj, vrátit nežádá, měla by být žaloba co do kupní ceny vozidla i z tohoto důvodu zamítnuta. K nákladům státu pak namítala, že přestože podle poučení soudu uvedeného na předvolání je k použití vlastního vozidla nutný předchozí souhlas soudu, titul jméno příjmení a jméno příjmení při vyúčtování uvedli cestu vlastním vozidlem, aniž by tento předchozí souhlas měli. Cestovné vlastním vozidlem je přitom nejzásadnější položkou všech těchto nákladů.

18. Žalovaná dále namítala, že si žalovaný b) musel být vědom, že žalovaná jako studentka bez vlastních příjmů mu údajnou zápůjčku splácet nemůže, když nemá z čeho. Současně jako jednatel žalobce a) jako jediný jednatel a společník nejednal s péčí řádného hospodáře, když věděl, že žalovaná nemůže zápůjčku splácet. Žalovaná žádný vztah k žalobci a) neměla. Důvodně předpokládala, že jméno příjmení jedná sám za sebe jako za fyzickou osobu. Okresní soud u požadavku na vrácení poskytnutých peněž na mobilní telefon dospěl k závěru, že se o půjčky nejednalo. Nebyl však žádný rozdíl mezi mechanismem poskytnutých peněžních prostředků na koupi telefonu a automobilu. Tvrzenou zápůjčku neprokázal.

19. Žalovaná navrhla aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že: a) rozsudek okresního soudu se ve výroku I. odvoláním napadeného rozsudku ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 15. 8. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku, mění tak, že žaloba se zamítá a žalované bulou přiznány náklady řízení, nebo aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I., ve výroku IV., ve výroku VI. a ve výroku VII. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

20. právnická osoba napadl rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a VI. Poukázal na ustálenou rozhodovací praxi soudů o tom, že není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok na zaplacení žalované částky podle hmotněprávních norem upravujících bezdůvodné obohacení, není-li prokázána právní kvalifikace učiněná v žalobě. Pokud tedy žalobce prokázal převod částky ve výši 78.999 Kč na účet žalované a neprokázal dle okresního soudu důvod platby, měl věc posoudit jako bezdůvodné obohacení. Ohledně telefonu namítal, že jej žalovaná měla v užívání, tj. nevlastnila jej a dříve či později ho měla žalobci vrátit. Sama okolnost doby nákupu není důkazem o tom, že se jedná o dar. V zamítavé části pak vytýkal okresnímu soudu nedostatek náležitého odůvodnění, které je velmi stručné a nedostatečně vysvětluje právní úvahy. Navrhl změnu rozsudku v napadené části tak, že odvolací soud ve výroku II. žalobě vyhoví a přizná mu náklady řízení.

21. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce jeho argumentaci označila za lichou. Žalobce se snaží vyvolat dojem, že s žalovanou nemá nic společného. Pak postrádá důvod, proč by jméno příjmení poskytoval plnění z účtu právnická osoba, rozhodně vůči ní nevystupoval jako jednatel společnosti a neuváděl, že by taková plnění požadoval v budoucnu vrátit. Plnění lze považovat i za společenskou úsluhu. Měl příležitost o tvrzených zápůjčkách uzavřít písemnou smlouvu, což neučinil. Pokud by i měla telefon v užívání, pak se jedná o výkon vlastnického práva. Setrvala na výše učiněném odvolacím návrhu.

22. Krajský soud z podnětu včas podaných a přípustných odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu, přihlížeje i k důvodům v odvolání neuplatněným (§ 221, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal z dále uvedených důvodů důvodnými.

23. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

24. Podle § 2055 o.z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přejímá.

25. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Žalovaná namítá, že okresní soud chybně vyhodnotil provedené důkazy a na tomto podkladě učinil nesprávné právní závěry, pokud uložil žalované zaplatit žalobci částku, kterou od něho obdržela a za niž si zakoupila osobní automobil Š Rapid. Krajský soud výhrady v tomto směru nesdílí. Okresní soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, jak mu ostatně ukládá ust. § 132 o.s.ř. Okresní soud nepominul žádné skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků vyplynuly nebo jinak vyšly najevo, v hodnocení důkazů neshledal logický rozpor. Krajský soud proto skutková zjištění okresního soudu a z nich učiněný skutkový závěr převzal a v podrobnostech v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

27. Pokud v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně převzala od žalobce částku 250.000 Kč, kterou použila na zakoupení osobního automobilu, a na druhé straně se žalované nezdařilo prokázat, že by šlo o tvrzený dar žalující právnické osoby, pak je žalovaná povinna tuto částku žalobci vrátit, a je-li v prodlení, pak i s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši, nebyla-li tato výše sjednána účastníky.

28. V daném případě žalobce tvrdí, že ohledně přenechání částky 250.000 Kč žalované šlo o zápůjčku. Smlouva o zápůjčce vzniká dohodou stran, a protože jde o smlouvu reálné povahy, k jejímu vzniku je vedle dohody stran o přenechání zastupitelné věci k užívání s tím, že po čase bude vrácena věc stejného druhu, dalším znakem i odevzdání (přenechání) předmětu zápůjčky vydlužiteli. Zákon pro ni nepředepisuje písemnou formu.

29. Krajský soud v posuzovaném případě uzavírá, že se přiklání k právnímu posouzení vztahu mezi účastníky, když právním posouzením v žalobě vázán není (jak správně uvádí žalobce v odvolání), ohledně poskytnutí částky 250.000 Kč (jako přiléhavějšímu) z bezdůvodného obohacení. K tomu ho vede skutečnost, že ke vzniku dohody o zápůjčce (či jinému smluvnímu ujednání včetně smlouvy nepojmenované) postrádá shodný projev vůle (žalovaná jej popírá); navíc na straně žalobce jde o osobu právnickou, jež žádný osobní vztah k žalované (ve smyslu argumentace žalované) mít nemohla. Nic to však nemění na povinnosti žalované vrátit poskytnuté prostředky žalobci jako plnění poskytnuté bez právního důvodu v rámci vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud vystihl, že vědomost žalované o tom, že nešlo o dar, dala najevo projevem, v němž na počátku řízení vyjádřila ochotu namísto poskytnutých peněz za ně pořízený automobil vrátit. Pokud pak žalovaná v odvolání vytváří odlišnou skutkovou verzi z provedených důkazů, jež je založena na tvrzení, že žalovaná měla za to, že vše jí poskytoval jméno příjmení jako osoba fyzická a ten vyjádřil, že co jí poskytl sám, nežádá vrátit, pak zjištění z provedených důkazů pro takový závěr v této části předmětu řízení oporu neposkytují. Sdílí i závěr okresního soudu, že zánik tohoto závazku se žalované nezdařilo prokázat.

30. Pokud jde o odvolání žalobce, ani to neshledal krajský soud opodstatněným. Předmětem odvolání do věci samé byl ze strany žalobce zamítavý výrok ohledně požadavku na zaplacení částky 102.582,36 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v této části velmi citlivě vyhodnotil provedené důkazy (zejména s ohledem na prokázané předchozí soužití jednatele žalobce a žalované), když na jejich podkladě uzavřel, že se jednalo o poskytování prostředků na výdaje společného soužití, na věci do společné domácnosti či dárků, jak vyplynulo i ze SMS zpráv účastníků; telefon zakoupený na společné dovolené jednatele žalobce v USA v době Vánoc s ohledem na zjištěné okolnosti přiléhavě zhodnotil jako vánoční dárek pro žalovanou. Právě s ohledem na skutečnost, že k poskytnutí těchto prostředků byl nalezen právní důvod, nepřichází v úvahu stejné právní posouzení jako v případě poskytnutí částky 250.000 Kč žalované, přičemž z výše uvedených důvodů nelze uvažovat ani o tvrzené zápůjčce, jestliže k ní absentuje shodný projev vůle.

31. Pokud pak žalobce namítal, že odůvodnění rozsudku neodpovídá ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., ani v této části jeho námitky krajský soud nesdílí. Rozhodnutí okresního soudu je sice stručné, ale zákonem předepsané náležitosti obsahuje a je přezkoumatelné i co do skutkových závěrů i právního posouzení.

32. Krajský soud tedy v souhrnu neshledal výhrady účastníků vůči napadenému rozsudku důvodnými, a to včetně výhrady vůči nákladům vzniklým státu (cestovné svědkům). Tyto náklady svědkům vznikly, byly jim pravomocně přiznány a vyplaceny, a tím státu vzniklo právo na jejich náhradu vůči účastníkům podle výsledku řízení.

33. Krajský soud shledal rozsudek okresního soudu věcně správným, a proto jej v napadeném rozsahu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně správných nákladových výroků, ohledně nichž na odůvodnění rozsudku okresního soudu zcela odkazuje. Krajský soud považuje napadený rozsudek nejen po právu, ale současně se mu jeví s ohledem na skutkové okolnosti případu i spravedlivým.

34. Protože ani jeden z účastníků zcela neuspěl, krajský soud na ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Více úspěšný žalobce vynaložil na nákladech odvolacího řízení účelně 24.330,60 Kč (odvolání z tarifní hodnoty 102.582 představuje odměnu advokáta 5.220 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. AT, účast při jednání z tarifní hodnoty 352.582 představuje odměnu advokáta dle § 7 AT 9.740 Kč, k tomu náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby dle § 13 ost. 2 AT po 300 Kč, DPH ve výši 3.267,60 Kč, doložené jízdné vlakem 373 Kč a soudní poplatek z odvolání 5.130 Kč). Míra úspěchu a neúspěchu činí 40 %, tedy žalobci náleží na nákladech odvolacího řízení částka 9.732,20 Kč, kterou krajský soud uložil žalované nahradit žalobci k rukám jeho advokáta v třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1,. § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Pardubicích, a to za předpokladů vymezených v § 237 a 238 o.s.ř. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně.