KSOS 20 Ad 48/2016-73

20 Ad 48/2016-73

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně M. K., bytem X, adresa pro doručování X, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, k žalobě ze dne 6. 9. 2016 proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. června 2016 č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2 o obnově řízení ve věci příspěvku na bydlení a ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK, spis. zn. SZ/805/2013/9S-MSK takto:

Žaloba v části napadající rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. června 2016 č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2 se zamítá.

Žaloba v části napadající rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK, spis. zn. SZ/805/2013/9S-MSK se odmítá.

Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odměna advokáta Mgr. Petra Mikety se určuje částkou 6.292,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I.

[1] Žalobkyni byla zamítnuta žádost o obnovu řízení ve věci nepřiznání příspěvku na bydlení.

[2] Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 6. 9. 2017 žalobu, ve které uvedla, že rozhodnutí se opírá o nepravdivé důkazy, nepodložené za uvedenou dobu a nerespektuje podmínky zákona o příspěvku na bydlení, konkrét. § 24 a další. Rozhodnutí převzala dne 8. 7. 2016 a v zákonné lhůtě podává žalobu proti uvedeným rozhodnutím, když v úvodu žaloby označila napadená rozhodnutí následovně: č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2 ze dne 22. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/40752-923, spis. zn. SZ/MPSV-2016/29295-923, ze dne 7. 3. 2016,

MPSV-UM/6131/13/9S-MSK ze dne 22. 4. 2013 a ze dne 4. 3. 2013 č. j. 102887/12/OT.

Práva na základní prostředek bydlení jsou jí upírána a tak je porušováno základní svobodné právo, kdy ji nikdo nezaměstná a nemá prostředky na úhradu nájmu a musí se zadlužovat. Nadále tvrdí, jako v předchozích řízeních, že řádně osvědčila podmínky potřebné pro rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení, doklady osvědčující trvání nájemního vztahu předložila dne 24. 10. 2012. Opakovaně zasílala platby nájmu a služeb poštovní složenkou pravidelně, platba se jí však vracela jako nevyzvednuta v úložní lhůtě. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podč. j. 38 Ad 29/2013 a rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2015 č. j. 3 Ads 37/2015, který jejímu názoru přisvědčil. Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutíč. j. 3 Ads 37/2015-16, jímž zrušil rozhodnutí 38 Ad 29/2013-62, přitom se jedná o novu skutečnost, která nastala po vydání rozhodnutí ve věci samé. Soud a správní orgány posuzovaly jinou právní otázku, než žalobkyně výslovně tvrdila, že splňuje podmínku § 24, § 25, § 50 a § 60 a prokázala doklady trvalý pobyt a řádné hrazení veškerých plateb spojených s bydlením. K žalobě žalobkyně připojila stejnopis rozhodnutí ze dne 22. 6. 2015 č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2, jímž ministryně práce a sociálních věcí zamítla rozklad proti rozhodnutí žalovaného ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 3. 2016, č. j. MPSV-2016/40752-923. Navrhla zrušit rozhodnutí.

[3] V žalobě žalobkyně požádala o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Soud svými usneseními ze dnů 4. října 2016 č. j. 20 Ad 48/2016-25 a 9. 6. 2017 č. j. 20 Ad 48/2016-54 vyhověl žádostem.

II.

[4] Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2015 č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2 ministryně práce a sociálních věcí zamítla rozklad proti rozhodnutí žalovaného ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 3. 2016, č. j. MPSV-2016/40752-923, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci příspěvku na bydlení ode dne 30. 10. 2012. Výrok je odůvodněn neshledáním splnění podmínek § 100 odst. 1 správního řádu, neboť nevyšly najevo žádné dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, a které účastnice nemohla uplatnit.

[5] Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK, spis. zn. SZ/805/2013/9S-MSK Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhodlo o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 4. 3. 2013 č. j. 102887/13/OT ve věci zamítnutí žádosti o dávku státní sociální podpory – příspěvku na bydlení ode dne 30. 10. 2012, tak, že odvolání zamítlo a rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013 potvrdilo.

[6] Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrval na správnosti rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout.

III.

[7] Z obsahu správních spisů, žalobkyní předložených příloh a soudních spisů zdejšího soudu sp. zn. 38 Ad 23/2013 a 38 Ad 24/2013 bylo zjištěno, že zdejší soud pod sp. zn. 38 Ad 24/2013 přezkoumával k žalobě žalobkyně ze dne 17. 5. 2013 rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK, spis. zn. SZ/805/2013/9S-MSK. Tímto rozhodnutím Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhodlo o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 4. 3. 2013 č. j. 102887/13/OT ve věci zamítnutí žádosti o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 30. 10. 2012 tak, že odvolání zamítlo a rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013 potvrdilo. Zdejší soud rozsudkem ze dne 8. 8. 2014 č. j. 38 Ad 24/2013-48 žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 8. 2014. Zásadním žalobním bodem bylo tvrzení žalobkyně, že řádně osvědčila nájemní poměr k bytovému družstvu X na ulici X. Dle soudu však žalobkyni zaniklo členství v uvedeném bytovém družstvu a s odvoláním na ust. § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře jí proto nemohl vzniknout nárok na příspěvek na bydlení.

[8] Dále krajský soud dokazováním vzal za prokázané, že žalobkyně dne 12. 2. 2016 podala u Ministerstva práce a sociálních věcí návrh na obnovu řízení proti rozhodnutí téhož orgánu ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK a rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013 č. j. 102887/12/OT. V návrhu uvedla, že rozhodnutí se opírá o důkazy především nepravdivé, nepodložené za uvedenou dobu a nerespektuje podmínky zákona o příspěvku na bydlení, § 24 a další. Řádně osvědčila podmínky potřebné pro rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení. Doklady osvědčující trvání nájemního vztahu předložila dne 24. 10. 2012, kdy předložila nájemní smlouvu, roční vyúčtování služeb za rok 2011 a účtový list nájemníka. Dále, že s pronajímatelem Bytovým družstvem X vede několik let celou řadu soudních řízení, ať už se jedná o neplatnost výpovědi, o neplatnost vyloučení z družstva, úhradu nájemného atd. Jejím jediným příjmem je její částečný invalidní důchod. Dle žalobkyně pro skutečné stěžejní vady řízení nezákonnost jednání a pro značné porušení základních práv a svobod účastníka. Žalobkyně k žádosti o obnovu řízení přiložila stejnopis rozsudku NSS ze dne 4. 11. 2015 č. j. 3 Ads 37/2015-16, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2015 č. j. 38 Ad 29/2013-62; v dané věci zdejší soud uvedeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 7. 2013 sp. zn. SZ/1495/2013/9S-MSK, č. j. MPSV-UM/11293/13/9S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 27. 5. 2013, č. j. 210264/13OT ve věci zamítnutí žádosti o dávku státní sociální podpory, příspěvku na bydlení ode dne 1. 4. 2013. V dalším řízení zdejší soud opětovně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 9. 2016 č. j. 38 Ad 29/2013-89 a Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti uvedenému rozsudku zamítnul rozhodnutímč. j. 3 Ads 243/2016-53 ze dne 11. května 2017.

[9] Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 7. 3. 2016 č. j. MPSV-2016/40752-923, spis. zn. SZ/MPSV-2016/29295-923, zamítlo žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci příspěvku na bydlení ode dne 30. 10. 2012 s odůvodněním, že nebyly splněny důvody pro obnovu řízení, neboť nevyšly najevo žádné dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení.

[10] U jednání soudu právní zástupce setrval na již vyslovené žalobkyní o nesprávném i nedostatečném hodnocení užívání bytu ve vztahu k podmínkám poskytnutí příspěvku na bydlení, a to i k době vedení řízení o vyklizení bytu. V tomto smyslu podanými námitkami žalobkyní v řízení o obnovu řízení se žalovaný vůbec nevypořádal a nevypořádal se ani s otázkou existence zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci 3 Ads 37/2015.

IV.

[11] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákonač. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jens. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

[12] Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Dle odstavce 2 věty první uvedeného ustanovení účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.

[13] Zásadní námitkou žaloby je tvrzení, že řádně osvědčovala existenci podmínek pro rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na bydlení. Doklad osvědčující trvání nájemního vztahu předložila dne 24. 10. 2012, kdy předložila nájemní smlouvu, roční vyúčtování služeb za rok 2011 a účtový list nájemníka a dále, že novou skutečností je rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2015 č. j. 3 Ads 37/2015, který zrušil rozhodnutí krajského soudu ve věcič. j. 38 Ad 29/2013 z důvodu, že se soud nezabýval všemi okolnostmi a podmínkami danými jak v odstavci 1 a tak i v odst. 2 § 24 zákona o stání sociální podpoře.

[14] Krajský soud se s žalobními námitkami neztotožnil z následujících důvodů:

[15] Z dikce ustanovení § 100 odst. 1 písm. a), správního řádu vyplývá, že správní řízení ukončené vydáním rozhodnutí, které je již v právní moci, je možno obnovit jen za podmínek, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení. Pro nové skutečnosti nebo důkazy se tedy obnovuje řízení jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí, a že je účastník v původním řízení buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit. V dané věci však takto formulované podmínky naplněny nebyly, neboť žalobkyně tvrdí, že již 24. 10. 2012 osvědčila trvání nájemního vztahu. Žalobkyně svou žalobou brojí proti právnímu posouzení věci a nepředkládá žádné nové důkazy, které vyšly najevo až po právní moci rozhodnutí ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK.

[16] Pokud žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015 č. j. 3 Ads 37/2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2015 č. j. 38 Ad 29/2013-62 ve věci zamítnutí žádosti o dávku státní sociální podpory, příspěvku na bydlení, ode dne 1. 4. 2013, pak nutno především zdůraznit, že citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze v daném kontextu považovat ani za novou skutečnost, která existovala již v době rozhodování o nároku na příspěvek na bydlení ode dne 30. 10. 2012 (§ 100 odst. 1 písm. a/ správního řád) ani za rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí o nároku na příspěvek na bydlení ode dne 30. 10. 2012 (§ 100 odst. 1 písm. b/ správního řádu). Navíc v dalším řízení ve věci 38 Ad 29/2013 po zrušení rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015 č. j. 38 Ad 29/2013-62 zdejší soud, jak již uvedeno v odstavci 8 tohoto rozsudku, opět setrval na svém právním názoru a žalobu opětovně zamítl dne 15. 9. 2016 (rozsudek podč. j. 38 Ad 29/2013-89). Kasační stížnost podaná proti rozhodnutí ze dne 15. 9. 2016 byla Nejvyšším správním soudem v Brně dne 11. 5. 2017 č. j. 3 Ads 243/2016-53 zamítnuta.

[17] Krajský soud se zcela ztotožnil s názorem ministryně práce a sociálních věcí vyjádřeném v rozhodnutí ze dne 22. 6. 2016 č. j. MPSV-2016/63621-923/51-2, že žalobkyně nepředložila žádné nové skutečnosti, které existovaly v době rozhodování o nároku na příspěvek na bydlení ode dne 30. 10. 2012, a které nemohla žalobkyně bez vlastního zavinění sama předložit. Námitky cílené na nesprávné či nedostatečné právní posouzení v předcházejících řízeních nejsou relevantní pro posouzení důvodnosti návrhu na obnovu řízení. Soud proto žalobu v části napadající uvedené rozhodnutí zamítl dle § 78 odst. 7 zákonač. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jens.ř.s.).

[18] Pokud žalobkyně touto žalobou napadala i rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 4. 2013 č. j. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK (prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013 č. j. 102887/12/OT), soud žalobu v této části odmítnul dle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s,, neboť se jedná o res iudicate, když soud toto rozhodnutí již přezkoumal k žalobě ze dne 17. 5. 2013 pod sp. zn. 38 Ad 24/2013 s odkazem na uvedené v odstavci 7 tohoto rozsudku.

[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady řízení nevznikly.

[20] Advokát ustanovený zdejším soudem usnesením ze dne 9. 6. 2017 č. j. 20 Ad 48/2016-54 účtoval náklady řízení v dané věci za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, písemné doplnění žaloby, porada s klientkou dne 14. 11. 2017 a účast u jednání soudu dne 22. 11. 2017. Soud přiznal advokátovi odměnu, sestávající ze čtyř úkonů právní služby á 1.000,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. b), c), d) a g) ve spojení s § 9 odst. 2 a § 7 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. 4.000,- Kč, plus čtyřikrát paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. á 300,- Kč, tj. 1.200,- Kč. Částka 5.200,- Kč byla navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 1.092,- Kč. Částka 6.292,- Kč bude zástupci žalobkyně vyplacena tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

[21] Výrok V. je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 9 s.ř.s., dle kterého hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování soudem ustanovenému advokátovi platí stát.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstíč. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 22. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Záviskáv.r. M. V. samosoudkyně