KSOS 11 CO 277/2021-412

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o vypořádání společného jmění manželů ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 25 C 143/2017-339 ze dne 26. 4. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. - IV. výroku mění takto:

Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: ⟪LB:lb_001⟫ -) jednotka číslo v domě č. p. v katastrálním území Vítkovice, obec Ostrava s podílem ve výši 1032/4128 na společných částech domu č. p. v katastrální uzemí, obec ⟪LB:lb_002⟫ -) videokamera Canon ⟪LB:lb_003⟫ -) vysavač Rainbow ⟪LB:lb_004⟫ -) osobní vozidlo značka vozidla jméno jméno, registrační značka ⟪LB:lb_005⟫ -) prostředky na účtu stavebního spoření dle smlouvy o stavebním spoření číslo uzavřené mezi společností právnická osoba sídlem adresa.

Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje: ⟪LB:lb_001⟫ -) garáž bez č. p. / e. na pozemku jiného vlastníka parc. číslo plocha a nádvoří v katastrální uzemí, obec ⟪LB:lb_002⟫ -) jednotka číslo v domě č. p. v katastrální území, obec s podílem ve výši číslo na společných částech domu č. p. v katastrální uzemí, obec ⟪LB:lb_003⟫ -) postel Machala ⟪LB:lb_004⟫ -) televize Panasonic ⟪LB:lb_005⟫ -) DVD rekordér ⟪LB:lb_006⟫ -) lednice Ariston ⟪LB:lb_007⟫ -) pračka LG ⟪LB:lb_008⟫ -) osobní vozidlo značka vozidla příjmení registrační značka ⟪LB:lb_009⟫ -) varná deska ⟪LB:lb_010⟫ -) domácí pekárna ⟪LB:lb_011⟫ -) myčka nádobí ⟪LB:lb_012⟫ -) trouba ⟪LB:lb_013⟫ -) prostředky na účtu penzijního připojištění dle smlouvy číslo uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno 5 slov sídlem adresa.

Žalobci a žalované se přikazuje rovným dílem k úhradě závazek vyplývající z úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba se sídlem adresa, jehož výše činí ke dni 12. 4. 2022 částku 186 468,16 Kč.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého SJM částku ve výši 450 783 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 80 853 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcova advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 2 439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 5 691 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcova advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že ze zaniklého společného jmění účastníků se přikazuje do výlučného žalobcova vlastnictví bytová jednotka číslo v domě č. p. v k. ú. část obce, obec, s podílem ve výši číslo na společných částech domu č. p. v k. ú. část obce, obec Ostrava (dále předmětná nemovitost a), též předmětná jednotka a), bytová jednotka a), či byt a)), videokamera Canon – 4.000 Kč, vysavač Rainbow – 25.000 Kč, osobní motorové vozidlo značka vozidla jméno jméno registrační značka – 150.000 Kč a prostředky na účtu stavebního spoření dle smlouvy o stavebním spoření číslo uzavřené s účinností od datum mezi společností právnická osoba a žalovanou, jejichž výše ke dni 4. 4. 2014 činila 48.307,70 Kč (dále jen stavební spoření) – odstavec I. výroku, ze závazků patřících do společného jmění účastníků se žalobci přikazuje k úhradě závazek vyplývající z úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi společnosti právnická osoba a účastníky, jehož výši ke dni 15. 4. 2021 činila 219.063,44 Kč – dále jen hypoteční úvěr (odstavec II. výroku), ze zaniklého SJM účastníků se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje garáž na pozemku jiného vlastníka parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. část obce, obec (dále jen garáž), bytová jednotka číslo v domě č. p. v k. ú. část obce, obec s podílem ve výši číslo na společných částech domu č. p. v k. ú. část obce, obec (dále jen předmětná nemovitost b), předmětná jednotka b), bytová jednotka b), či byt b)) postel Machala, televize Panasonic, DVD recordér, lednice Ariston, pračka LG, osobní vozidlo značka vozidla příjmení, registrační značka, varná deska, domácí pekárna, myčka nádobí, trouba a dále prostředky na účtu penzijního připojištění dle smlouvy číslo uzavřené mezi právnická osoba spořitelna – penzijní společnost, a. s. a žalovanou, jejichž výše ke dni 4. 4. 2014 činila 97.403,80 Kč – dále jen penzijní připojištění (odstavec III. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého SJM částku 460.830 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (odstavec IV. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 117.876 Kč (odstavec V. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 2.439 Kč (odstavec VI. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 5.691 Kč (odstavec VII. výroku).

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítala, že vyvratitelná domněnka výlučného vlastnictví k jednotce b) svědčí žalované a bylo na žalobci, aby tuto vyvrátil. V průběhu řízení žalobce tvrdil, že jednotka b) byla pořízena ze společného jmění manželů, a to z úvěru poskytnutého právnická osoba smlouvou ze dne datum. Své tvrzení však neprokázal. Žalovaná již ve svém vyjádření s návrhem na doplnění dokazování ze dne 25. 7. 2019 poukázala na nelogičnost dotazů soudu vznesených na svědkyni titul příjmení. Soud se svědkyně dotazoval na skutečnost objektivně nemožnou. Založil-li na tomto výslechu závěr, že bytová jednotka b) byla součástí společného jmění manželů, pak se tento závěr neopírá o skutková zjištění. Žalobce předmětem vypořádání nečinil bytovou jednotku b), ale pouze pořizovací cenu ve výši 50.000 Kč. Žalovaná uvádí, že soud může do vypořádání zahrnout jen majetek, který účastníci výslovně učiní předmětem vypořádání a navrhli k vypořádání do tří let od zániku SJM. Platí-li hmotněprávní lhůta tří let pro účastníky řízení, platí také pro soud. Závěr soudu, že v probíhajícím řízení bude vypořádávat hodnotu bytové jednotky b), nemá oporu v zákoně a soud se zcela odchýlil od žalobcova návrhu. Soud není vázán pouze navrhovaným způsobem vypořádání, není však sám od sebe oprávněn zahrnout do vypořádání majetek, který strany k vypořádání navrhovaly. Byla-li žalované do výlučného vlastnictví přikázána bytová jednotka b), pak tímto soud porušil zásadu, že podíly účastníků mají být stejné a v neposlední řadě také ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. Uvedené nelze zhojit ani aplikací disparity podílu. Žalovaná v průběhu řízení nikdy netvrdila, že osobní automobily by neměly být předmětem vypořádání, případně, že by se mělo jednat o věci obvyklého vybavení domácnosti. S čím však nesouhlasí, je vypořádání movitých věcí, jako je lednice, postel apod. Názory odborné veřejnosti v otázce vyloučení věci obvyklého vybavení ze SJM se rozchází. Dle názoru odvolatelky bylo záměrem zákonodárce věci sloužící k uspokojování potřeb rodiny vyloučit z režimu SJM právě s ohledem na jejich využití, přičemž měl zcela jistě na mysli i movité věci, které bez připuštění jakékoliv diskuze se žalovanou soud bez dalšího vypořádal. Žalovaná nesouhlasí s tím, aby v případě úhrady částky ve výši 460.830 Kč jí bylo splnění této povinnosti uloženo ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozhodnutí. Žalovaná nedisponuje finančními prostředky v takové výši a vzhledem k tomu, že v důsledku exekučních řízení vedených vůči žalobci má již několik let negativní záznam v bankovních registrech, nebyla by si schopna takto vysokou částku zajistit prostřednictvím jakéhokoliv úvěru. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, neboť ve smyslu § 212 písm. c) o. s. ř. není vázán rozsahem podaného odvolání. Dospěl k následujícímu závěru.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne datum se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů zaniklého právní mocí výroku o rozvodu manželství účastníků dne datum. Rozsah žalobcova požadavku na vypořádání SJM je přehledně uveden v odstavci 1. odůvodnění napadeného rozsudku. Je třeba zdůraznit, že pod bodem 18. v podané žalobě požadoval„ jiné hodnoty“, což měla být kupní cena bytové jednotky b) ve výši 50.000 Kč. Uvedl, že byt byl pořízen do SJM. Podle § 3064 o. z. je nyní byt ve výlučném vlastnictví žalované. Do SJM se započítává hodnota odpovídající jeho pořizovací ceně. Takové skutkové tvrzení ohledně bytové jednotky b) bylo neúplné. Nebylo totiž zřejmé, z jakých prostředků byla jednotka pořízena, na jednu stranu bylo tvrzeno, že byla pořízena do SJM, na druhé, že je ve výlučném vlastnictví žalované. U jednání dne 9. 8. 2017 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dotvrdil, že byt b) byl pořízen za trvání manželství, jako výlučná vlastnice byla od počátku v katastru nemovitostí zapsána žalovaná a s ohledem na § 3064 o. z. je tato jednotka v jejím výlučném vlastnictví, neboť žalobce se v průběhu manželství nijak nesnažil tento zápis v katastru dát do pořádku. Žalobce neuvedl, z jakých finančních prostředků byla bytová jednotka b) za trvání manželství pořízena. Žalovaná u tohoto jednání tvrdila, že jednotka byla koupena za peníze, které dostala darem od svého otce v celkové výši 260.000 Kč, takže byla pořízena z jejích výlučných finančních prostředků. Žalobce teprve v podání ze dne 16. 10. 2017 dotvrdil potřebná skutková tvrzení s tím, že byt byl pořízen ze společných prostředků za trvání manželství. Kupní smlouvu uzavřela žalovaná s prodávajícím městem Ostravou na částku 57.301 Kč a byla kryta z prostředků úvěru, který s žalovanou sjednali u právnická osoba smlouvou ze dne datum. Z tohoto doplnění skutkových tvrzení je zřejmé, že žalobce učinil předmětem vypořádání také bytovou jednotku b), ohledně které uvedl, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků. Oproti tomu žalovaná tvrdila, že jednotka byla pořízena z jejích výlučných prostředků, tj. z daru v celkové výši 260.000 Kč, který obdržela od svého otce.

6. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, který předmětem vypořádání SJM učinil uvedenou bytovou jednotku b). Dle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkami uvedenými pod písm. a) až e). Žalobce tvrdil, že byt byl nabyt za trvání manželství ze společných finančních prostředků, byť smlouvu o koupi podepsala pouze žalovaná. Žalovaná oproti tomu tvrdila, že byt byl pořízen z finančních prostředků, které dostala darem od svého otce, z čehož by plynulo, že se jedná o výjimku ve smyslu § 709 odst. 1 písm. b) o. z. a bytová jednotka b) je skutečně ve vlastnictví žalované. Bylo na žalované, aby zdroj finančních prostředků, za které byla jednotka pořízena, prokázala. Neobstojí účastníky uvedený výklad § 3064 o. z. Soudní judikatura dospěla k již stabilnímu závěru, že je-li dán rozdíl mezi právním zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem ohledně vlastnického práva k nemovitosti, je rozhodující fakticky stav. Skutečnost, že žalovaná je zapsána jako vlastník bytové jednotky b) v katastru nemovitostí, tak bez dalšího neznamená, že je skutečně jejím výlučným vlastníkem, a bylo na okresním soudu, aby posoudil, zda nemovitost náleží do SJM účastníků či výlučného vlastnictví žalované. Bylo totiž na žalované, aby prokázala tvrzenou výjimku ze zákonného režimu ve smyslu § 709 odst. 1 písm. b) o. z.

7. Odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem okresního soudu, že bytová jednotka b) byla koupena za trvání manželství účastníků, přičemž žalovaná neprokázala, že by kupní cenu uhradili z finančního daru od jejího otce. K tomu uvádí odvolací soud následující. Bytovou jednotku b) koupila žalovaná od obec na základě smlouvy uzavřené dne datum. Bylo dohodnuto, že kupní cena nemovitosti činí 57.301 Kč a bude zaplacena ve 37 splátkách. První splátka měla být zaplacena ve výši 29.651 Kč při podpisu kupní smlouvy, další splátky vždy ve výši 770 Kč měsíčně. Ohledně finančního daru otce žalované byla u jednání dne 28. 1. 2019 vyslechnuta svědkyně navržená žalovanou, její sestra jméno příjmení. Z její výpovědi okresní soud zjistil, že po prodeji chaty zhruba v roce 1995 darovali rodiče žalované částku 100.000 Kč. Následně asi v roce 2008 daroval otec žalované dalších 160.000 Kč. K tomu uvedla svědkyně, že z toho dala žalovaná oněch 60.000 Kč na zaplacení bytové jednotky b). Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že z uvedených finančních prostředků (100.000 Kč a 160.000 Kč) bytová jednotka nemohla být zaplacena. Jestliže žalovaná obdržela od otce v roce 1995 finanční dar 100.000 Kč, je nepravděpodobné, aby měla tuto částku k dispozici ještě v prosinci 1999. Navíc sama žalovaná u jednání dne 28. 1. 2019 tvrdila, že finanční dar od otce byl jí poskytnut zhruba 2 měsíce před nabytím jednotky b) do jejího vlastnictví, tj. zhruba 2 měsíce před uzavřením kupní smlouvy. S tím je ovšem v přímém rozporu svědecká výpověď svědkyně příjmení, dle které byla první část daru 100.000 Kč poskytnuta žalované zhruba v roce 1995 (kupní smlouva ohledně bytové jednotky b) byla uzavřena v prosinci 1999). Další finanční dar ve výši 160.000 Kč byl otcem žalované darován zhruba v roce 2008, přičemž k tomuto datu již byla kupní cena ohledně předmětného bytu (placená po zaplacení první splátky cca 26.000 Kč dále v měsíčních splátkách po 770 Kč) již zaplacená. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že z částky darované žalované otcem 100.000 Kč a 160.000 Kč nemohla být kupní cena předmětného bytu zaplacena. Za situace, kdy bytová jednotka b) byla pořízena za trvání manželství na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a městem Ostravou a kdy nebylo prokázáno, že by byla zakoupena z daru poskytnutého žalované jejím otcem, okresní soud správně zařadil tuto bytovou jednotku b) do masy společného jmění manželů. Na správnosti toho závěru nemění nic ani skutečnost, že okresní soud vzal za prokázáno, že bytová jednotka b) nemohla být pořízena ani z půjčky poskytnuté účastníkům právnická osoba v únoru 1999. Za situace, kdy nebylo prokázáno zaplacení kupní ceny z finančního daru otce žalované (z čehož by vyplývala výluka bytové jednotky ze společného jmění manželů ve smyslu § 709 odst. 1 písm. b) o. z.), není pro posouzení, že tato nemovitost náleží do SJM, podstatné, že nebylo prokázáno její zaplacení z úvěru poskytnutého manželům v únoru 1999.

8. Na správnosti právního závěru okresního soudu, že předmětná bytová jednotka b) náleží do společného jmění manželů ve smyslu § 709 odst. 1 o. z., nemění ani skutečnost, že jako výlučná vlastnice nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsána dosud žalovaná.

9. Obvyklá cena bytové jednotky b) byla zjištěna znaleckým posudkem znalce titul jméno příjmení ve výši 1.335.000 Kč. Je pravdou, že v unesení č. j. 25 C 143/2017-196 ze dne 2. 8. 2019 znělo zadání pro znalce stanovit obvyklou cenu předmětné nemovitosti dle technického stavu domu ke dni zániku manželství dne 4. 4. 2014 v současných cenách. Okresní soud však následně uvedl, že při ohodnocení bude znalec vycházet z toho, že technický stav předmětné bytové jednotky a společných částí ke dni 4. 4. 2014 je s přihlédnutím k běžnému opotřebení shodný se stavem současným. Lze tak dospět k závěru, že znalec měl určit obvyklou cenu předmětné bytové jednotky b) dle jejího faktického stavu ke dni zpracování znaleckého posudku, což také znalec učinil, a obvyklou cenu určil ve výši 1.335.000 Kč. Takto stanovená obvyklá cena předmětné nemovitosti nebyla účastníky zpochybněna.

10. Okresní soud učinil správně, jestliže do vypořádání SJM již nezahrnoval majetek, který žalovaná uvedla ve svém podání z 21. 9. 2019 (notebook, pojistná smlouva u právnická osoba, úvěrová smlouva se právnická osoba, vnosy žalované do SJM plynoucí z finančního daru od jejího otce). Uvedený majetek žalovaná navrhovala vypořádat až podáním ze dne 21. 9. 2017, což je po uplynutí tříleté lhůty ode dne zániku manželství dne 4. 4. 2014 (4. 4. 2017).

11. Odvolací soud považuje další skutková zjištění okresního soudu ohledně aktiv a pasiv náležejících do SJM za správná a v úplnosti odkazuje na bod 35. až 37. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ohledně obvyklé ceny movitých věcí se na její výši účastníci shodli, rovněž nastala shoda účastníků ohledně obvyklé ceny bytové jednotky a) ve výši 500.000 Kč. Z tohoto důvodu nebylo nutné, aby okresní soud nechával obvyklou cenu těchto movitých a nemovitých věcí stanovovat znaleckým posudkem.

12. Odvolací soud aktualizoval výši nedoplatku hypotečního úvěru, který byl oběma manželům poskytnut dnes společností právnická osoba (dříve právnická osoba). Bylo prokázáno ze sdělení společnosti právnická osoba, že výše dluhu plynoucího z uvedeného hypotečního úvěru činí ke dni rozhodnutí odvolacího soudu 186.468,16 Kč. Dále bylo z téhož prokázáno, že uvedený hypoteční úvěr ode dne zániku SJM splácí v pravidelných měsíčních splátkách žalobce, který ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zaplatil celkem 492.968,68 Kč.

13. K odvolací námitce žalované, že okresní soud zahrnul do masy SJM nesprávně také věci obvyklého vybavení společné domácnosti, uvádí odvolací soud, že s tímto názorem nesouhlasí. Jak je zřejmé z § 709 odst. 1 o. z., ze společného jmění manželů nejsou vyloučeny ani movité věci, které běžně každá průměrná domácnost obsahuje a které slouží k jejímu dennímu provozu. Poukaz žalované na ust. § 3038 o. z. je nepřípadný, je v tomto případě nepoužitelným ustanovením. Pokud žalovaná v průběhu řízení namítala, že příspěvky na penzijní připojištění od jejího zaměstnavatele by neměly být součástí SJM, stejně tak jako nemají být součástí SJM výnosy z penzijního připojištění, okresní soud správně vyhodnotil, že do společného jmění manželů náleží nejen částky vložené za trvání manželství na stavební spoření a penzijní připojištění manželem, nýbrž také poskytnutá státní podpora, popř. podpora zaměstnavatele a výnosy z penzijního připojištění. Ve smyslu § 709 odst. 1 o. z. se jedná o majetek nabytý tím kterým z manželů za trvání manželství.

14. Ohledně vypořádání dluhu tvořícího součást společného jmění manželů (hypoteční úvěr shora uvedený) postupoval odvolací soud dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 2021. V uvedeném rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud tyto závěry: U společných dluhů tvořících součást SJM na základě rozhodnutí soudu je stanoven podíl každého z manželů na společných dluzích jen ve vnitřním poměru mezi manžely. Vypořádáním dluhů tvořících součást SJM nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům. Společný dluh tvořící součást společného jmění zaniklého po 1. 1. 2014 a vypořádávaného na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb. soudy mají zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do SJM přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují. Je-li dluh přikazován pouze jednomu z manželů, není zásadně na místě, aby byla při určení vypořádacího podílu stanovena povinnost druhého z manželů zaplatit manželovi, kterému byl dluh přikázán, polovinu výše jistiny dluhu, případně i splatného, avšak dosud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Jinými slovy, při přikázání společného dluhu jednomu z manželů zásadně nevzniká tzv. kompenzační pohledávka manžela, kterému byl dluh přikázán vůči druhému manželovi ve výši jedné poloviny dluhu. Jestliže je soudním rozhodnutím uloženo splnit společný dluh jen jednomu z manželů, nemá nadále druhý z nich (i když pouze s účinky mezi manžely navzájem) povinnost dluh hradit. Není tedy ani důvod, aby soud v této souvislosti zakládal novou povinnost k úhradě nějaké částky mezi manžely, např. z titulu regresu. Přikázání společného dluhu jednomu z manželů je disparitou svého druhu a lze tak učinit jen tehdy, kdy mimořádné okolnosti případu takové vypořádání odůvodňují. Dluh je nezbytné vypořádat ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu. Jestliže některý z manželů po zániku SJM hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Soudy jsou při vypořádání úročeného dluhu povinny pro účely vypořádání zjišťovat výši jistiny, případně i výši splatného a dosud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a následně dluh s příslušenstvím splatným ke dni rozhodnutí soudu přikázat k uhrazení oběma manželům společně (tj. každému jednou polovinou), či ve výjimečných případech jen některému z nich. Příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu (tj. po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů), je pak nezbytné vypořádat tím způsobem, že se toliko obecně přikáže k úhradě oběma manželům či (ve výjimečných případech) jen některému z nich; nedochází tedy ke stanovení jeho konkrétní výše ani k zanesení takového příslušenství do výpočtu o vypořádacím podílu.

15. Veden shora citovanými závěry Nejvyššího soudu rozhodl odvolací soud o vypořádání společného jmění manželů takto. Ze zaniklého společného jmění do výlučného vlastnictví žalobce soud přikázal bytovou jednotku a), jejíž obvyklá cena byla stanovena ve výši 500.000 Kč, jak se na ní obě strany sporu shodly. Dále bylo do výlučného vlastnictví žalobce přikázáno osobní vozidlo značka vozidla jméno jméno v obvyklé ceně 150.000 Kč, vysavač Rainbow v obvyklé ceně 25.000 Kč, videokamera v obvyklé ceně 4.000 Kč a stavební spoření, jehož výše činila ke dni 4. 4. 2014 (zánik manželství) 48.307,70 Kč Celkem připadla žalobci majetková hodnota ve výši 727.307 Kč.

16. Do výlučného vlastnictví žalované byla přikázána nemovitost – garáž v obvyklé ceně 84.000 Kč (stanoveno znaleckým posudkem), postel v obvyklé ceně 7.000 Kč, televize Panasonic v obvyklé ceně 4.000 Kč, DVD recordér v obvyklé ceně 1.500 Kč, lednice Ariston v obvyklé ceně 6.000 Kč, pračka LG v obvyklé ceně 7.500 Kč, osobní vozidlo značka vozidla příjmení v obvyklé ceně 120.000 Kč, varná deska v obvyklé ceně 1.500 Kč, domácí pekárna v obvyklé ceně 500 Kč, myčka nádobí v obvyklé ceně 3.500 Kč, trouba v obvyklé ceně 2.000 Kč, bytová jednotka b) v obvyklé ceně 1.335.000 Kč a zůstatek na penzijním připojištění ke dni 4. 4. 2014 ve výši 97.403 Kč; celkem byla žalované přikázána majetková hodnota ve výši 1.669.903 Kč.

17. Bylo prokázáno, že po rozvodu manželství hradil žalobce společný dluh z hypotéčního úvěru ze svých výlučných prostředků, přičemž po rozvodu manželství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zaplatil částku 492.968,68 Kč.

18. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činil dluh z hypotečního úvěru vůči bance 186.468,16 Kč Odvolací soud ohledně uvedeného dluhu rozhodl v souladu se shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 753/2020. Ačkoliv žalobce k dotazu soudu souhlasil, aby mu byl dluh přikázán v celém rozsahu, odvolací soud nakonec přistoupil k tomu, že dle základní zásady přikázal společný dluh oběma účastníkům stejným dílem. Kromě souhlasu manžela soud neshledal žádné mimořádné okolnosti případu, které by přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňovaly. Takový postup by znamenal, že by dluh zbývající na jistině včetně příslušenství po rozvodu manželství hradil (ve vnitřním vztahu mezi účastníky) bance pouze žalobce, aniž by mu vůči žalované vzniklo právo na regresní nárok ve výši jedné poloviny. Pokud odvolací soud uložil dluh vůči bance k zaplacení oběma účastníkům stejným dílem, vyplývá z toho, že bude-li dluh uhrazen výlučně žalobcem (jak tomu bylo dosud), má žalobce vůči žalované regresní nárok v rozsahu jedné poloviny zaplaceného zůstatku hypotečního úvěru včetně příslušenství. Pokud žalovaná tuto jednu polovinu žalobci nezaplatí dobrovolně, bude mít žalobce právo domáhat se plnění soudně.

19. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, který při vypořádání částky připadající na obvyklou cenu bytové jednotky b) uplatnil disparitu podílu účastníků ve smyslu § 742 odst. 1 písm. f) o. z. Důvody disparity uvedl okresní soud v bodě 38. svého odůvodnění, ze strany žalobce nebyly nikterak zpochybněny, odvolací soud s nimi souhlasí a v úplnosti na ně odkazuje, stejně jako s disparitou v poměru 70 % ve prospěch žalované a 30 % ve prospěch žalobce. Stručně shrnuto se jedná o zásluhovost žalované při získání bytu b). Důvody zásluhovosti shledané okresním soudem jsou zde jednoznačně dány.

20. Aktiva společného jmění manželů činí celkem 2.397.210 Kč (727.307 Kč + 1.669.903 Kč). Pasiva SJM činí celkem 492.969 Kč, což je částka, kterou po zániku manželství ze svých výlučných prostředků uhradil na společný dluh plynoucí z poskytnutého hypotečního úvěru žalobce. Do pasiv SJM pro účely výpočtu vypořádacího podílu mezi účastníky odvolací soud nezapočítával dosud nesplacený dluh z hypotečního úvěru vůči bance ve výši 186.468 Kč, neboť tento dluh bylo uloženo zaplatit oběma účastníkům každému rovným dílem, tudíž se ve výpočtu vypořádacího podílu tato částka nezobrazí. Čistá hodnota SJM tak činí 1.904.241 Kč (aktiva 2.397.210 Kč - pasiva 492.969 Kč). Z hodnoty 1.335.000 Kč připadající na bytovou jednotku b) je ve prospěch žalobce přiznáno 30 %, což činí 400.500 Kč, zbylá hodnota aktiv SJM ve výši 569.241 Kč se dělí mezi účastníky v poměru 50 %: 50 % a činí ve prospěch žalobce 284.621 Kč. Žalobci tak náleží z čisté hodnoty SJM podíl ve výši 685.121 Kč. Žalované náleží při disparitě 70 % v její prospěch z hodnoty bytu ve výši 1.335.000 Kč částka 934.500 Kč a ze zbylých aktiv SJM částka 284.621 Kč, celkem 1.219.121 Kč. Shora uvedené částky 685.121 Kč pro žalobce a 1.219.121 Kč pro žalovanou jsou částky, které mají každému z účastníků připadnout na vypořádací podíl SJM. Žalobce má fakticky aktiva ve výši 727.307 Kč snížena o svůj vnos 492.969 Kč jako zaplacený hypoteční úvěr po zániku manželství, takže jeho majetek činí ve skutečnosti 234.338 Kč. Žalovaná má majetek ve výši 1.669.903 Kč. Aby byl podíl obou bývalých manželů na vypořádání SJM stejný (s přihlédnutím k disparitě uvedené shora), je žalovaná povinna zaplatit na dorovnání vypořádacího podílu žalobci částku 450.783 Kč. Tím bude společné jmění manželů mezi nimi vypořádáno (žalobce – 234.338 Kč + 450.783 Kč = 685.121 Kč; žalovaná – 1.669.903 Kč - 450.783 Kč = 1.219.120 Kč). Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zaniklého SJM částku ve výši 450.783 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud stanovil lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku. Žalovaná namítala, že v této lhůtě není schopna žalobci uvedenou částku zaplatit. Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 26. 4. 2021, tj. před rokem. Žalovaná musela rozumně počítat, že může být zavázána k zaplacení vyrovnávacího podílu žalobci, za dobu jednoho roku si mohla uvedenou částku již zajistit. Od právní moci výroku odvolacího soudu bude mít na zajištění této částky další 3 měsíce.

21. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v odstavcích I. až IV. výroku v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněno tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku odvolacího soudu.

22. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Stejně jako okresní soud aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí s výpočtem vzájemného poměru úspěchu a neúspěchu mezi účastníky. Okresní soud rozdělil vypořádání společného jmění do 4 skupin: movité věci, garáž, 2 bytové jednotky a dva spořící produkty. U movitých věcí se účastníci shodli na jejich rozsahu, stejně tak na zůstatkových cenách a způsobu rozdělení vyjma vysavače Rainbow. Procesní úspěch a neúspěch byl na obou stranách v zásadě stejný. Garáž učinili účastníci shodně předmětem vypořádání SJM, neshodli se na obvyklé ceně garáže, posléze byla její cena stanovena v nižší částce tak, jak to tvrdila žalovaná. Převážně se tak stala procesně úspěšnou žalovaná. Další dílčí část řízení se týkala bytových jednotek, kdy jejich obvyklá cena tvořila podstatnou část společného majetku. Ohledně jednotky číslo se účastníci shodli, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků a její zůstatkovou cenou je částka 500.000 Kč. Procesní úspěch a neúspěch tak byl na obou stranách stejný. Ohledně jednotky číslo však žalovaná po celou dobu namítala, že není důvod tuto jednotku vypořádávat, neboť nenáleží do SJM, posléze soudy obou stupňů dospěly k závěru, že je součástí SJM. Procesní úspěch tak byl zcela na straně žalobce. Ohledně vypořádání stavebního spoření a penzijního připojištění byl shledán procesní úspěch na straně žalobce, neboť stavební spoření nechtěla žalovaná vypořádávat vůbec, ohledně penzijního připojištění navrhovala vypořádávat je pouze v minimální míře bez zohlednění výnosů a příspěvků zaměstnavatele. Pokud bychom pro výpočet vzájemného podílu úspěchu účastníků přiřadili ke každé označené skupině vypořádávaného majetku„ body“, bude to v poměru žalobce: žalovaná ohledně movitých věcí 1:1, ohledně garáže 0,5:1,5, ohledně bytu a) 1:1, ohledně bytu b) 2:0, ohledně finančních produktů 2:0. Poměr tak bude 6,5:3,5. Vzájemný poměr mezi účastníky tak bude činit 65 % ve prospěch žalobce a 35 % ve prospěch žalované. Po odečtu 65 % mínus 35 % zde bude dána povinnost žalované zaplatit žalobci 30 % nákladů řízení. Tento výpočet platí pro řízení před soudem prvního stupně. Náklady řízení představuje soudní poplatek a odměna a náhrada hotových výdajů zastupujícího advokáta. Odměna zastupujícího advokáta činí ve smyslu § 7 a § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. 14.460 Kč. Ve věcech vypořádání SJM se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. V daném případě činila výše těchto hodnot – aktiv a pasiv celkem 3.076.647 Kč (aktiva 2.397.210 Kč, pasiva 492.969 Kč + 186.468 Kč), z toho jedna polovina činí 1.538.324 Kč, z čehož odměna činí 14.460 Kč za jeden úkon právní služby. Odvolací soud přiznal zastupujícímu advokátu žalobce odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u přípravného jednání dne 9. 8. 2017 (zde dvakrát jedna polovina úkonu), vyjádření ve věci samé z 16. 10. 2017, účast u jednání dne 6. 12. 2017 (dva úkony, neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny), účast u jednání dne 14. 11. 2018, dne 28. 1. 2019 (2 úkony, jednání trvalo déle než 2 hodiny), účast u jednání dne 3. 4. 2019, 27. 5. 2019, 16. 9. 2020, 16. 12. 2020, 21. 4. 2021 a jedna polovina úkonu za účast u vyhlášení rozsudku dne 26. 4. 2021 Celkem byla přiznána odměna za 14,5 úkonů x 14.460 Kč = 209.670 Kč (§ 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Paušální náhrada výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 cit. vyhl. za každý (i půl úkon) činí celkem 16 x 300 Kč = 4.800 Kč. Částka celkem 214.470 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 259.509 Kč. Žalobcovy náklady dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7.000 Kč a záloha na znalečné 3.000 Kč. Celkem činí náklady řízení 269.509 Kč. Žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 30 % (65 % - 35 %), což z uvedené částky činí 80.853 Kč. Odvolací nepřiznal advokátovi odměnu za tyto úkony: výzva k plnění (č. l. 5 a 6 spisu) ze dne 13. 2. 2017. Aby mohla být za výzvu k plnění přiznána odměna ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) cit. vyhlášky, musela by tato obsahovat kromě základního skutkového rozboru také základní právní rozbor. Z obsahu návrhu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů je zřejmé, že tato výzva žádný právní rozbor neobsahuje. Je zde obsažen návrh, jak má být SJM účastníků vypořádáno, avšak bez základního právního rozboru. Uvedený úkon proto honorovat podle cit. vyhlášky nelze. Rovněž soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 15. 6. 2017 (č. l. 42 spisu), neboť v jednom odstavci se zde pouze zástupce vyjadřuje k tomu, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů nikdy nebyla uzavřena. To ovšem odporuje obsahu spisu, ze kterého je zřejmé (z dohody na č. l. 35-40 spisu), že dohoda byla uzavřena, avšak nenabyla nikdy účinnosti. Dále je zde pouze procesní vyjádření, k tomu zda je obecná zmocněnkyně na straně žalované způsobilá k jejímu řádnému zastupování. Rovněž nebyla přiznána odměna za písemné podání ve věci z 10. 4. 2018 (č. l. 115 spisu), kdy žalobce doplňuje svá skutková tvrzení ohledně investic ze SJM do výlučného vlastnictví žalované, a to do bytové jednotky b). Uvedené doplnění skutkových tvrzení již bylo nadbytečné s ohledem na skutečnost, že již v podání z č. l. 67 ze dne 16. 10. 2017 žalobce výslovně tvrdil, že kupní cena bytové jednotky b) byla pořízena ze společných prostředků za trvání manželství. K tomu ještě odvolací soud podotýká, že je samozřejmě na účastníkovi, jak a v jakém rozsahu doplňuje svá skutková tvrzení, avšak v zásadě platí, že skutková tvrzení musí být řádná již od samého počátku a pokud je v průběhu řízení doplňuje, nelze to klást k finanční tíži protistrany.

23. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalovaná povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady řízení ve výši 80.853 Kč.

24. Oběma účastníkům byla uložena poměrně povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení vzniklých státu, a to v poměru 65 % žalované a 35 % žalobci. Tyto náklady byly v součtu správně vyčísleny okresním soudem v bodě 41. odůvodnění rozsudku a činí 8.130 Kč (svědečné a znalečné) celkem.

25. V odvolacím řízení je nutno na žalobce pohlížet jako na zcela procesně úspěšného, neboť žádná z odvolacích námitek žalované neobstála a pokud soud změnil napadené rozhodnutí, učinil tak v zásadě proto, aby vyhověl ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ohledně přikázání závazku vyplývajícího z úvěrové smlouvy ve vztahu ke společnosti právnická osoba oběma účastníků a aktuálně vyčíslil, jako částku na vypořádání podílu ze zaniklého SJM je žalovaná povinna zaplatit žalobci. V souladu s § 141 odst. 2 o. s. ř. má proto žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení představuje odměna zastupujícího advokáta za 2 úkony právní služby (2 x účast u jednání před krajským soudem), 2 x 14.460 Kč = 28.920 Kč. Dále má právo na náhradu hotových výdajů 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhl., což činí 600 Kč. Částka 29.520 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 35.719 Kč Tyto náklady řízení je procesně neúspěšná žalovaná povinna žalobci nahradit.

26. Lhůtu k plnění ohledně nákladových výroků stanovil odvolací soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení převážně či zcela procesně úspěšnému žalobci.

Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné.