KSOS 57 CO 180/2019-309

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení že žalobkyně je zákonnou dědičkou zůstavitele ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 5. 2021, č. j. 6 C 37/2018-235

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:

Určuje se, že žalobkyně jméno příjmení, datum narození, je zákonnou dědičkou zůstavitele jméno příjmení, datum narození, zemřelého dne datum.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 58.357,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení 1.796 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 13.552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně jméno příjmení, datum narození, je zákonnou dědičkou zůstavitele jméno příjmení, datum narození, zemřelého dne datum, zamítl (odstavec I. výroku), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 66.737,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to částku 47.582,91 Kč k rukám žalované a částku 19.154,12 Kč k rukám advokáta žalované (odstavec II. výroku) a dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení částku 1.796 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Ohledně délky soužití žalobkyně se zůstavitelem ve společné domácnosti učinil soud prvního stupně rozporuplné závěry. Na jedné straně uvádí, že z výpovědi žalobkyně a níže uvedených svědků dospěl k závěru, že žalobkyně se zůstavitelem více než jeden rok před smrtí žila, respektive u něj bydlela (bod 47), na straně druhé však tento svůj závěr obratem zpochybňuje poukazem na skutečnost, že žalobkyně udržovala co do základních funkcí v chodu též byt v obec. Činí tak zejména poukazem na údajné rozpory ve výpovědích žalobkyně a svědkyně jméno příjmení, jejichž věrohodnost měla být zpochybněna výpovědí jméno příjmení, syna žalobkyně. V tomto ohledu však soud prvního stupně očividně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným zjištěním, když tyto si zjevně vzájemně neodporují. Svědek jméno příjmení totiž uvedl ve své výpovědi toliko to, že pokud by jeho matka v obec přespala dobu kratší než dva dny, nevšiml by si toho, neboť v té době chodil na noční směny. Naopak jeho tehdejší manželka, svědkyně jméno příjmení, která byla v domě v obec v rozhodném období nepřetržitě, svou výpovědí jednoznačně potvrdila tvrzení žalobkyně, že poté, co se žalobkyně odstěhovala do obec, již v obec nebydlela, ani tam nepřespávala. Na újmu tvrzení žalované (zřejmě žalobkyně) nemohou být v tomto ohledu soudem učiněná zjištění o tom, že žalobkyně v obec nadále platila za spotřebu vody a elektřiny. Žalobkyně totiž nijak nezpochybňovala, že tak činila. Ovšem činila tak z důvodů ryze praktických a racionálně zdůvodnitelných. Jednak udržovala byt z provozních důvodů temperovaný, jednak jej stále využívala ke skladování vajíček v lednici (měla a stále má v obec slepice, se zůstavitelem si jezdili pro vajíčka) a jednak byt příležitostně využívala její dcera se zetěm, kteří v něm občas přespali. Tato činnost přitom pravidelně jistě zahrnovala též provádění nezbytné hygieny. Žalobkyně má proto za to, že v řízení vyšlo jednoznačně najevo, a to i z výpovědi svědků navržených žalovanou, že žalobkyně se zůstavitelem nejméně jeden rok před smrtí bydlela trvale v obec, a to nepřetržitě, když udržovala v nezbytném funkčním stavu též byt v obec. Ve smyslu závěrů konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom není takovéto zjištění na překážku závěru ohledně nepřetržitě trvajícího společného soužití, když například v rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013, Nejvyšší soud dokonce dovodil, že na újmu není ani to, pokud některý z členů společné domácnosti po přechodnou dobu bydlí (z různých důvodů) na více místech, aniž by měl v úmyslu opustit společnou domácnost. Závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně nežila se zůstavitelem ve společné domácnosti, neboť se zůstavitelem nehospodařili společně, jsou nesprávné a neúplné (tedy nepřezkoumatelné). Soud na věc nesprávně aplikoval právní normu, pokud vyšel pouze z definice společné domácnosti, jak ji upravoval § 115 bývalého občanského zákoníku. Tato zákonná definice se totiž podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu na tzv. spolužijící osobu (ve smyslu ustanovení § 1636 občanského zákoníku) uplatní ve smyslu, že spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla a podobně) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 627/2001). Pro vznik nároku spolužijící osoby coby zákonného dědice pak postačí, je-li splněna alespoň jedna z uvedených podmínek. Nevyžaduje se splnění dvou či všech z nich současně. Z výsledků dokazování je přitom zřejmé, že žalobkyně nejméně pečovala o společnou domácnost a poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti. Nesprávný a neúplný je tudíž závěr soudu prvního stupně o tom, že„ že žalobkyně se zůstavitelem neměli společné finance, proto ani nemohli společně hospodařit“ (bod 51). Pouze z něj však soud prvního stupně dovozuje, že žalobkyně se zůstavitelem ve společné domácnosti nežili. Ve smyslu výše uvedené judikatury naopak z provedeného dokazování bezpečně vyplynulo, že žalobkyně poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti: prokazatelně přispívala na nákupy potravin, z nichž si se zůstavitelem vařili společné jídlo, prokazatelně přispěla na nákup společně užívaných věcí, jako byl například fóliovník, otop na zimu (uhlí), pálení alkoholu, žaluzie, oprava plynové přípojky. Žalobkyně přitom již v řízení před soudem prvního stupně rozporovala a činí tak dosud, že si snad se zůstavitelem nepořídili společně žebřík, když doklady soudem citované a předložené žalovanou dokladují nákup nějakého jiného žebříku než toho, který si pořídili se zůstavitelem. Uvedený závěr o poskytování prostředků na úhradu potřeb společné domácnosti nakonec vyplývá i z jinak zcela nedostatečného odkazu soudu na výpověď svědka jméno příjmení, podle něhož měl soud za prokázáno, že si„ nákupy hradili napůl“. Nadto má žalobkyně za to, že soud podle ní opomněl přihlédnout k dalším zjištěním, z nichž vyplynulo, že žalobkyně se zůstavitelem hospodařili spíše nad rámec uvedené podmínky zákona, a to bez bližšího rozlišování se svými příjmy, které společně (bez rozlišování) spotřebovávali. Soud navíc zcela rezignoval na zkoumání druhé z podmínek vedení společné domácnosti u tzv. spolužijící osoby, a to otázku péče o společnou domácnost. Je přitom nepochybné, že žalobkyně o společnou domácnost pečovala, a to dle většiny svědeckých výpovědí vzorně a velice pečlivě: vařila, uklízela, prala, žehlila, starala se o zahradu i o těžce nemocného zůstavitele. Ne nadarmo jí tak byl zpětně po smrti zůstavitele (po řádném šetření správním orgánem) přiznán příspěvek na péči podle § 16 zákona o sociálních službách. Zkoumáním uvedené otázky, tj. zda žalobkyně pečovala o společnou domácnost, jakožto jedné z podmínek vzniku nároku žalobkyně coby zákonné dědičky zůstavitele, se pak soud prvního stupně pro údajnou nadbytečnost nezabýval vůbec (bod 58). V tomto ohledu je tudíž jeho právní posouzení navíc neúplné a jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z výše uvedeného vyplývá a v řízení bylo postaveno najisto, že žalobkyně coby takzvaně spolužijící osoba žila nejméně jeden rok před smrtí se zůstavitelem ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost a poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle názoru žalované naopak dospěl soud prvého stupně ke zcela správným skutkovým zjištěním, které jsou podpořeny relevantními důkazy. Podmínkou toho, aby žalobkyně mohla po zemřelém dědit, byla existence společné domácnosti, dále pak její existence po dobu alespoň jednoho roku, péče o společnou domácnost nebo odkázání výživou na zůstavitele. Soud prvého stupně se existencí společné domácnosti zabýval velice podrobně a z provedených důkazů zcela správně dovodil, že společná domácnost mezi zůstavitelem a žalobkyní neexistovala, tzn. naprosto elementární podmínka dědění ve smyslu ust. § 1636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, na straně žalobkyně naplněna nebyla. Podstatou existence společné domácnosti je trvalost soužití a společné hrazení nákladů na své potřeby, tedy obdobně jako u manželů bez rozlišování toho, které prostředky které osobě patří. Že společná domácnost nikdy neexistovala, výslovně potvrzují i svědci, jejichž výslech byl navržen samotnou žalobkyní. K základním důkazům svědčícím pro absenci společné domácnosti patří především: propouštěcí zpráva z nemocnice anonymizováno z července roku 2017, kde zůstavitel uvedl, že žije sám; žalobkyně nikdy trvale neopustila svůj domov v obec, občas tam i přespávala, nadále si se synem rozúčtovávala inkaso, měla tam trvalý pobyt, neměla vyřízenu dosílku, neměla přehlášeny odpady; z dosavadního dědického řízení je přitom zcela zřejmé, že žalobkyně zcela účelově mění svá tvrzení v tom smyslu, aby nabyla majetek, kdy především nejprve striktně označuje jednotlivé majetkové položky jako výlučné vlastnictví zůstavitele či její, následně mění svá tvrzení v tom směru, že majetek měl být společný. Dle názoru žalované je tento postup žalobkyně jedním ze zcela zásadních důkazů, který znevěrohodňuje jakákoliv tvrzení žalobkyně. V rámci předběžného šetření dne 13. 11. 2017 žalobkyně uvedla, že se zůstavitelem žila od února roku 2015, což je v rozporu s tím, co tvrdila později. Hotovost ve výši 50.000 Kč, z jejíž části uhradila jeho pohřeb a která byla nalezena v domě zůstavitele, označila za majetek zůstavitele, přičemž se dokonce její zůstatek ve výši 14.393 Kč zavázala předat po skončení dědického řízení dědici zůstavitele. Z jejích pozdějších vyjádření je však zřejmé, že tuto finanční sumu začala následně účelově označovat za„ společně našetřené peníze“. Při jednání u notáře dne 13. 7. 2018 pak žalobkyně nejprve mobilní telefon zůstavitele označila za dar, který zůstaviteli poskytla k Vánocům, jakmile však byla soudním komisařem upozorněna na skutečnost, že takovýto majetek bude předmětem dědického řízení, počala účelově tvrdit, že telefon zůstaviteli pouze půjčila. Alkohol v demižonu označila za svůj majetek, ovšem hned vzápětí jej označila (zjevně rovněž účelově) za společný majetek se zůstavitelem. Plody, ze kterých byl alkohol vypálen, označila za výlučný majetek zůstavitele, cukr měla hradit ona, náklady na vypálení zase zůstavitel, poté tvrzení upravila, že vlastně náklady na pálení hradili společně, když vlastně peníze měli společné; sama žalobkyně tvrdila, že vůbec netuší, zda měl zůstavitel nějaké úspory; netuší, kolik měsíčně našetřili; nevěděla ani, kolik zůstaviteli po zaplacení nezbytných plateb zůstávalo z důchodu; netuší, kam ukládá zůstavitel peníze na auto, které se údajně chystali společně koupit; pokud uvádí, že se se svým synem podílela na nákladech na dům v obec, hovoří o takovýchto finančních prostředcích jako o penězích, které jsou výlučně její; svědek příjmení dokonce uvedl, že zůstavitel vzal žalobkyni do„ podnájmu“; dne 11. 10. 2018 syn žalobkyně uvedl, že si se zůstavitelem nákupy„ vyrovnávala“; dne 20. 2. 2019 svědkyně příjmení uvedla, že slyšela, jak zůstavitel volal na žalobkyni, která šla nakoupit, jestli má peníze, přičemž tato mu odpověděla, že má své a že jí to potom zůstavitel dá. I kdyby některý jednotlivý důkaz k bezpečnému závěru o absenci společné domácnosti sám o sobě nestačil, v kontextu s ohromným množstvím důkazů ostatních je tato skutečnost postavena zcela najisto. Nicméně i kdyby absence společné domácnosti prokázána nebyla, pořád by žalobkyně musela především prokázat, že společná domácnost existovala, což se jí rozhodně nepodařilo. Žalobkyni se tedy existenci společné domácnosti prokázat nepodařilo, resp. naopak se jí podařilo prokázat její absenci. Současně po doplnění dokazování odvolacím soudem namítala, že výpovědi svědků navržených žalobkyní se tendenčně vyvíjejí tak, aby navodily dojem, že společná domácnost existovala, oproti tomu výpovědi svědků navržených žalovanou jsou konstantní.

4. Po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu v intencích § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, se závěrem, že jsou dány předpoklady pro jeho změnu.

5. Odvolací soud poukazuje na to, že napadený rozsudek je v pořadí druhým rozsudkem okresního soudu, který již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 3. 2019, č. j. 6 C 37/2018-116, přičemž tento rozsudek byl zrušen usnesením krajského soudu ze dne 20. 8. 2019, č. j. 57 Co 180/2019-148, pro nepřezkoumatelnost podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.

7. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

8. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že z důkazů provedených okresním soudem by bylo možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil okresní soud, zopakoval s ohledem na dodržení zásady přímosti důkazy provedené okresním soudem pro svůj závěr o skutkovém stavu věci.

9. Z výslechu žalobkyně odvolací soud zjistil, že u jméno příjmení bydlela od února 2016, kdy se vracela z rehabilitace. Zatelefonovala mu, že k němu přijede, pan příjmení jí připravil oběd a požádal ji, jestli by u něj už zůstala. příjmení to bývalo tak, že jí vždy autem odvezl domů. Tenkrát jí řekl, že už nemůže, že nezvládá všechny práce. Řekla mu, že je jí jedno, jestli je v obec nebo u něj, znali se už dříve, byl hodný, a tak zůstala. Pan příjmení celý den ležel, stěžoval si, že ho bolí nohy. Nevěděla, že je na tom zdravotně tak špatně. Vařila oběd, připravovala kafe, a to si spolu poseděli venku na zahradě. Hospodařili společně, prala, vařila, někdy vařil pan příjmení, a to v noci, protože nemohl spát. Říkala mu, ať v noci nevaří, že jí to budí, a on říkal, že to dělá proto, aby mohla spát až do poledne. Jezdili společně na nákupy autem pana příjmení. Ještě než spolu začali bydlet, chodili společně na zábavy, na koncerty, poté, co spolu už bydleli, společně jezdili na koncerty do obec. V domě pana příjmení uklízela jenom ona, pan příjmení už nemohl, žehlila, prala, čistila hrnce. Pokud jde o hospodaření s penězi, dávala na stůl 10.000 Kč až 15.000 Kč měsíčně, tyto peníze pro ní z jejího účtu vybíraly její děti, protože ona to neumí. Plánovali s panem příjmení koupit nové auto. Z těchto peněz pan příjmení něco vzal na jídlo, a ty peníze dal do ložnice, zbývající částku uložil někde v obývacím pokoji. Nechtěla vědět, kam peníze dává, měla obavy z toho, že kdyby je někdo přepadl, tak by o těch penězích řekla. Její obavy byly odůvodněny tím, že pan příjmení nemohl dýchat, proto mívali otevřené dveře i okna, a to i v noci, proto se bála. Když jezdili společně nakupovat, pan příjmení míval u sebe 6.000 Kč až 8.000 Kč. Míval u sebe hodně peněz, protože se hodně nakupovalo, on rád pojedl. Ona u sebe mívala tak 200 Kč, protože se bála mít u sebe víc peněz. Peníze, které měl pan příjmení u sebe, byly z ložnice. Rovněž jí nakupoval syn nebo dcera. Se synem to probíhalo tak, že v rodinném domě v obec měli každý svoje inkaso. Její inkaso jí stahovali z účtu. Vždy na začátku měsíce syn provedl výpočet, kolik kdo má dát, a poté, co jí nakoupil (syn se snachou nakupovali v levnějších obchodech, vždy jim napsala nebo zavolala, co by potřebovala), tak když s nákupem přijeli, peníze si vyrovnali. Protože mívala u sebe jenom ty dvě stovky, tak nákup se synem vyrovnala z peněz, které si brávala z peněženky od pana příjmení, který měl peněženku na kredenci. Takto probíhalo i poté, co inkaso v létě zrušila. Pan příjmení o tomto způsobu úhrady za nákup věděl, vždycky říkal, ať se to vyrovná. Starala se o zahradu u rodinného domu pana příjmení, pan příjmení nemohl, každý týden sekala zahradu, sázela sazenice, okurky, mrkev, apod. S panem příjmení si koupili žebřík, fóliovník, a také ze společných peněz, které byly v obýváku, dali částku částka za opravu plynu. Pokud jde o mobilní telefon Aligátor, patřil jejímu zemřelému manželovi, pan příjmení měl svůj telefon špatný, proto když byly Vánoce, nabídla mu, ať si vezme telefon po jejím manželovi, že si pak pořídí nový, nakonec se žádný nový telefon nekoupil. Pokud jde o vlastnictví alkoholu v demižonech ve sklepě, pak ona to sbírala, pan příjmení rozmačkával, ona do toho dávala cukr, který měla doma, nebo jí ho koupily děti, pan příjmení tam žádný cukr nedával. Je pravdou, že jí pan příjmení odkázal majetek, říkal to pořád. Když byl pan příjmení v nemocnici, navštívila ho, byli tam také příjmení a pan příjmení Pan příjmení šel pro kafe, a proto neslyšel, jak pan příjmení říká před ostatními, že všechno patří jméno, protože se o něj stará. Když následně z nemocnice pana příjmení vezl domů pan příjmení, který tuto informaci získal od paní příjmení, ptal se v autě pana příjmení, zda je to pravda. Nevěděla o tom, ale následně, když pan příjmení přijel domů, říkal jí, že se ho na to pan příjmení ptal, a že mu potvrdil, že všechno patří jí. Pan příjmení jí to říkal pořád, chtěl sepsat závěť. Bylo to už před smrtí, říkal jí, ať donese papír, ale ona to nechtěla, že by to stejně nebylo platné. Nikdy to neřešil právník.

10. Z výslechu žalované odvolací soud zjistil, že z vyprávění žalobkyně i pana příjmení ví, že se žalobkyně k němu přistěhovala v prosinci 2016 O existenci žalobkyně se dozvěděli od pana příjmení někdy v létě 2016 s tím, že mu pomáhá na zahradě. Před Vánocemi 2016 je pan příjmení požádal, jestli by mohl na Vánoce přijet i s žalobkyní, s čímž souhlasili. Tehdy jim oba dva sdělili, že se žalobkyně k panu příjmení přistěhovala týden před Vánocemi. Po novém roce je navštívil pan příjmení s žalobkyní, oba byli velice rozrušeni, když mělo dojít ke krádeži peněz žalobkyně. Z tohoto jednání byla obviňována rodina žalobkyně, což mělo za následek zákaz přístupu rodiny žalobkyně do domu. Asi za měsíc přijel pan příjmení sám, že se žalobkyně proti němu spikla, že byl označen za blázna a dementa, že žalobkyně požaduje, aby za ní mohla rodina nadále jezdit, což bylo důvodem k tomu, že ji z domu vykázal. Pak přijel pan příjmení někdy sám, jindy zase s žalobkyní, různě se to opakovalo, když se např. pohádali. Pan příjmení byl výbušné povahy, tak žalobkyni vyhodil, ale za týden, 14 dnů se žalobkyně vrátila zpátky. Měli spolu i velký konflikt v PENNY marketu. Za panem příjmení spíše než ona jezdil její manžel, který mu pomáhal s opravami, složit uhlí nebo dřevo. Bylo to tak jednou až 2 x do týdne. Do roku 2017 také jezdil sekat trávu, poté trávu na zahradě sekala žalobkyně. V lednu 2017 pana příjmení navštívila, v domě cítila alkohol. Žalobkyně jí alkohol nabídla, dala si nějakou skleničku a začaly si tykat. V březnu nebo v dubnu 2017 pana příjmení navštívila s manželem. Dveře byly zavřené, pan příjmení nikdy nenechával otevřené dveře. Viděla ho ležet v obývacím pokoji na gauči, a když se ho ptala, proč tam leží, že to není zdravé, řekl jí, že nemůže spát v ložnici, musel by se propadnout hanbou do země, kdyby se probudil vedle cizí ženy. Žalobkyni označoval toliko za kamarádku, která mu vypomáhá. Pokud jde o domácnost, navštěvovala pana příjmení jednou za 14 dní, za 3 týdny, z důvodu pracovního vytížení. Ví, že pan příjmení si vařil, vařila si taky žalobkyně, každý si vařil sám pro sebe. Pan příjmení vařil, když žalobkyně pracovala na zahradě. Pokud jde o úklid v domě, pan příjmení uklidil, když se mu nelíbilo, jak uklidila žalobkyně. Podle ní, v minulosti měl pan příjmení v domě uklizeno více, než když tam byla žalobkyně. Žehlit nikoho z nich neviděla. Pokud jde o praní, žalobkyně chtěla novou pračku, se kterou neuměla pracovat, a vypadalo to tak, že pan příjmení dávkoval prací prášek a žalobkyně pak prádlo věšela, což jí oba řekli. Pokud jde o nakládání s penězi, pan příjmení jí řekl, že každý z nich si hradí výdaje sám za sebe, že nemají s žalobkyní žádnou společnou domácnost. Tři až čtyři měsíce před smrtí pana příjmení byla u něj na návštěvě spolu s manželem, byla tam přítomna i žalobkyně. Tehdy se pan příjmení vyjádřil tak, že ví, že ho žalobkyně má ráda. Žalobkyně jej začala ujišťovat, že ho miluje, ale pan příjmení výslovně prohlásil:„ Mě máš ráda, ale miluješ můj majetek a tvoje prokletá zlodějská rodina ho nedostane.“ Na to žalobkyně prohlásila, že z jeho majetku nechce nic, protože má sama svůj a dokonce větší.

11. Z výslechu svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná z vidění, a když potom žila s panem příjmení, je to známá. Žalovanou zná, ale 3 roky ji teď neviděla. Žalobkyně se znala s panem příjmení, svědkyně ho také znala, ví, že mu zemřela manželka někdy v červnu 2014. Pořád jí říkal, ať mu někoho namluví. Žalobkyně byla taky vdova, potkávali se v obec. Pak došlo k tomu, že na Silvestra 2015 si žalobkyně zlomila ruku. Už předtím pan příjmení jezdil za žalobkyní do obec a ona za ním občas taky. Když si žalobkyně zlomila ruku, žalobce jí vozil autem na rehabilitaci, taky oba jezdili k nim a od pana příjmení ví, že se v únoru 2016 k němu žalobkyně natrvalo přestěhovala, což jí řekl pan příjmení. Pozval tenkrát žalobkyni na oběd, když měla ruku v sádře, a řekl jí:„ jméno, co budeš pořád přejíždět, tak zůstaň“, a ona zůstala. Vedení společné domácnosti bylo vynikající. Ví to, protože je s manželem občas navštěvovali. Mohlo to být jednou za týden, či 1 x za 14 dní. Také, když žalobkyně jela k holiči, pan příjmení přišel k nim a čekal u nich na žalobkyni. příjmení to je jednou za měsíc navštěvovali. Ví, že žalobkyně všechno dělala, uklízela, vařila, prala, dělala práce na zahradě, řekl jí to pan příjmení, chlubil se tím, že jméno všechno dělala. Koupili si s panem příjmení žebřík, fóliovník (což viděla, když tam byli), topení, všechno platili na polovinu, což jí řekl jak pan příjmení, tak i žalobkyně. Žalobkyně se starala o pana příjmení, když ležel, obvazovala mu nohy.

12. Z výslechu svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná spíše přes její dceru, s žalobkyní se nestýkali. Žalovanou zná, je to dcera od rodinných známých. Po smrti manželky pana příjmení (asi v roce 2014) se pan příjmení s žalobkyní setkávali, vzájemně se navštěvovali, jezdili spolu po zábavách. Na Silvestra 2015 se žalobkyni stal úraz a jezdila na rehabilitace. Potom jí pan příjmení volal a nabídl jí, ať se k němu přistěhuje. Když pan příjmení měl 80 let, tak spolu seděli a pan příjmení mu to zpětně vyprávěl. Říkal mu, že tenkrát telefonoval žalobkyni, ať se zastaví, žalobkyně k němu přijela a on jí nabídl, aby zůstala, což bylo někdy v polovině února nebo v lednu 2016 (má dobrou paměť). Panu příjmení řezal stromy, málem spadl ze žebřu, a pan příjmení mu řekl, že si koupí nový a koupili hliníkový. Říkal, že chce koupit skleník – fóliovník, jestli mu s ním pomůže, sekal mu trávu. Takto jezdil vypomáhat panu příjmení jednou za 10 dnů, zejména v době, když byl příjmení ještě sám. Když už pan příjmení bydlel s žalobkyní, jezdil tam méně, asi tak jednou za 3 týdny. Byli spolu taky u jeho matky. O jejich návštěvách vím proto, že svou matku navštěvuje v podstatě každý den, a někdy když přišel, viděl tam jejich auto a oni tam spolu byli. K panu příjmení nejezdil sám, ale vždy ve společnosti své matky, oni si pak povídali, pan příjmení si rád povídal. Když u nich byl, tak viděl, že žalobkyně uklízela, měla své věci ve skříni, koupili si nové hrnce, plánovali nové chodníky, plánovali natření plotu, opravili budku od plynu, myslí, že dávali do oken ještě žaluzie. Ještě předtím, než pan příjmení začal žít s žalobkyní, si vařil i pral sám, pak mu říkal, jak je rád, že už to nemusí dělat, že mu někdo pomáhá. Je mu známo, že pan příjmení rád vařil v noci, jednak šetřil, a jednak to byl zvyk ještě z doby, kdy se staral o nemocnou manželku, když všechno přes den nestíhal, a proto vařil v noci. Domácnost pana příjmení navštívil jak v době, kdy pan příjmení žil sám jako vdovec, a pak i poté, co již žil s paní žalobkyní. V domácnosti bylo čisto, uklizeno, pan příjmení měl čisto i předtím, ale žena je žena a domácnost byla uklizená, vařila mu a pan příjmení jí radil. Po nastěhování žalobkyně pan příjmení maximálně škrabal brambory, říkal, že je rád, že už nemusí nic dělat.

13. Z výslechu svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná od narození, jsou ze stejné vesnice, chodili do stejné školy. Žalovanou nezná. Pan příjmení ovdověl později než on, hledal si nějakou přítelkyni, s žalobkyní se setkal u samoobsluhy, kde se dali do řeči, a od té doby spolu začali vegetit, žít na knížku. Mohlo to být asi půl roku po smrti manželky pana příjmení, přesně si to nepamatuje. Vzájemně se navštěvovali, zhruba tak jednou za měsíc, za dva měsíce, a pak ještě na narozeniny nebo na svátek. Viděl, jak se žalobkyně starala, vařila, uklízela, žehlila, starala se o zahradu. U vaření ji viděl, viděl také, jak pana příjmení přebalovala. Pan příjmení mu říkal, že je v soužití s žalobkyní velice spokojený, že je spokojenější ještě více než v soužití s jeho předchozí ženou. Chtěl žalobkyni dát barák, říkal mu to u něho doma ve obec, byla u toho jeho přítelkyně a také žalobkyně. Kdysi panu příjmení zachránil život, když se topil, a pan příjmení se vyjádřil tak, že když mu zachránil život, chtěl mu dát ten barák, ale teď, že ho chce dát jméno (žalobkyni). Pan příjmení s žalobkyní spolu žili až do smrti pana příjmení, žalobkyně mu volala sanitku. Jak spolu pan příjmení s žalobkyní hospodařili, neví, pan příjmení mu o tom nic neříkal. Žalobkyně chtěla panu příjmení koupit auto, protože měl nějaké zdravotní potíže, které mu dělaly problémy s řízením, ale na to už nedošlo.

14. Z výslechu svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná asi 6 nebo 7 let, žalobkyně s panem příjmení k ní a k jejímu příteli jméno příjmení, se kterým žije, jezdili. Žalovanou viděla asi jenom 2 x. Znala manželku pana příjmení, pan příjmení se s žalobkyní asi půl roku kamarádil a pak se k němu přistěhovala. Ona s jméno příjmení bydlí spolu, a když jeli na koncert do obec, zastavili se pro pana příjmení a žalobkyni a jeli spolu nebo oni jeli k nim na zábavu do obec. Na Silvestra žalobkyně zakopla a zlomila si ruku. V té době už žalobkyně s panem příjmení žili spolu. Spolu s panem příjmení navštěvovala domácnost pana příjmení a žalobkyně, když spolu žili, asi jednou za měsíc. Také oni je navštěvovali, když pan příjmení potřeboval s něčím poradit, neví, jak často to mohlo být. Pan příjmení navštěvoval pana příjmení s žalobkyní i sám. Když tam byla ona, viděla, že společně pan příjmení s žalobkyní zavařovali z jablek, nebo viděla pana příjmení, jak spal. Občas tam její přítel pan příjmení přijel posekat trávu, viděla, že žalobkyně vařila, prala, chystala, tak jak se dělá, když přijde návštěva. Dělali vše spolu, ale pak už pan příjmení neměl sílu, proto žalobkyně zahradu sekala sama. Pokaždé před námi říkal, jak je rád, že ji má, že nikdy tak šťastný jako s žalobkyní nebyl. Pan příjmení jí vždy říkal, že jméno má větší důchod, že celý život šetřil. Když pan příjmení už nemohl nakupovat, šla nakupovat žalobkyně, pan příjmení jí nabízel peníze a žalobkyně říkala, že peníze má, že nepotřebuje. Když ještě mohl pan příjmení jezdit autem, jezdil nakupovat on, někdy společně, nebyla tam vždy s nimi, ale stávalo se, že když tam byla, žalobkyně přišla z nákupu. Pokud jde o domácnost, bylo poznat, že je tam ženská, vždycky bylo uklizeno, žalobkyně je vzala do obýváku, nebyly tam žádné papundekle, jak to bývalo dříve. Neví, že by si společně koupili nějakou věc, chtěli si společně koupit auto. Když tam byli naposledy 2 až 3 dny před smrtí pana příjmení, dal žalobkyni nějaké hodiny. Pan příjmení pořád mluvil o tom, že žalobkyni odkáže majetek, pořád o tom mluvil, co ji znal. Jednou došlo k tomu, a to tam byli společně (ona a její přítel jméno příjmení, pan příjmení i žalobkyně), a pan příjmení říkal:„ jméno, ty jsi mi zachránil život tenkrát na rybníku, měl bych ti za to něco dát, ale já už jsem to slíbil jméno“, tím měl na mysli, že tomu, kdo ho dochová, dá dům a celý majetek, a byla to žalobkyně. Když pana příjmení viděla naposledy, bylo to doma, když přijel z nemocnice, říkal, že udělal chybu, že to nesepsal. Žalobkyně panu příjmení vždycky říkala:„ prosím tě neblbni, já mám svůj barák“, bylo jí to trapné, naopak ona jí říkala, že by si to měla nechat napsat.

15. Z výslechu svědkyně titul jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná od doby, kdy začala žít s panem příjmení. Žalovanou zná v podstatě celý život, protože je (svědkyně) občankou obec a pracovala na Městském úřadě. Pan příjmení byl její soused přes cestu. Žalobkyni vídala na zahradě, z její zahrady na zahradu pana příjmení bylo dobře vidět, viděla žalobkyni, jak pracuje na zahradě, sází nějaké rostliny. Občas, když vozila vnučku, se na společné cestě potkávaly. Žalobkyni mohla u pana příjmení vidět asi tak 2 roky před jeho smrtí. Pokud jde o jejich soužití a domácnost, má informace toliko od žalobkyně, se kterou si povídala, říkala jí, že ji pan příjmení v noci často budí, bolí ho nohy a nemůže spát.

16. Z výslechu svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná od doby, kdy začala žít s panem příjmení, který byl jeho sousedem, žalovanou zná pouze z vidění. Pan příjmení zemřel někdy v roce 2017, moc se s ním nestýkal, měli nějaký konflikt. Žalobkyni už předtím nějakou dobu vídal, a to na zahradě, kde něco sázela nebo sklízela, odcházela z domu do obchodu, měla tašky. Jezdili k nim také nějací lidé, ale nevím kdo, sedávali na zahradě, měli takové bílé židle. Pokud jde o dobu, od kdy žalobkyni u pana příjmení viděl, utkvěla mu v hlavě jedna událost, kdy viděli, jak žalobkyně na zahrádce téměř pod jejich okny na podzim nebo v pozdním létě sázela salát, což je nezvyklé. Následující rok jim pak žalobkyně dala dýni.

17. Z výslechu svědka titul jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyně je jeho tchýně, s žalovanou se potkal jedenkrát u soudu. Na Vánoce 2015 se setkal s panem příjmení, přivedla ho žalobkyně a seznámili je, že se spolu znají. Na další svátky 26. 12. byl pan příjmení opět přítomen, byl představen další rodině. Pan příjmení se rovněž zúčastnil osmdesátých narozenin žalobkyně, kde už byl brán jako součást rodiny. V červnu 2016 se ženil, na svatbu byl pozván i pan příjmení a měl výhradní zastoupení v čele stolu, což znamená, že byl brán jako člen rodiny. Po oslavě narozenin žalobkyně v lednu 2016 se žalobkyně z obec odstěhovala do rodinného domu pana příjmení, kde spolu žili až do jeho smrti. Žalobkyni pomáhal, po smrti své matky žalobkyni daroval skříň, aby si kde měla v domě pana příjmení uložit své věci. Soužití žalobkyně s panem příjmení by hodnotil jako příkladné, pan příjmení o žalobkyni pečoval, oslovoval ji jméno, vedli spolu bohatý společenský život, chodili na zábavy, chodili spolu tancovat. Sám si říkal, že by takto ve vyšším věku chtěl mít takový pěkný důchod. Pokud jde o vedení domácnosti, zajišťoval větší nákupy asi jednou za měsíc, za dva měsíce, a to podle potřeby. Nákupy vozil do obec k panu příjmení, jezdili tam společně se ženou. Když přijeli, pan příjmení měl navařeno, chtěl je uhostit. Byl to vždy on, kdo je chtěl uhostit, ale kdo vařil, neví. Žalobkyně se starala o pořádek v domě, což předpokládá, protože pan příjmení byl slabý na nohy. Když tam přijeli na návštěvu, byla to žalobkyně, která uklízela ze stolu. Pokud jde o praní a žehlení, předpokládá, že to dělala žalobkyně, ale nikdy ji u těchto činností neviděl. Na zahradě byly ovocné stromy, byli často zváni na trhání, a to dělali s žalobkyní. Předpokládá, že to byla žalobkyně, která se o zahradu starala. Ví to také z vyprávění žalobkyně, která mu o tom při návštěvách povídala, vždycky byla unavená, sám ji u této činnosti neviděl. Pokud jde o finanční hospodaření, o náklady se nějak dělili, což z jeho pohledu znamená, že hospodařili společně. Finančně náklady za nákupy srovnávala jeho žena. V domácnosti v žádném případě nebyl nepořádek, domácnost byla pečlivě vedena.

18. Z výslechu svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyně je její matkou, s žalovanou se setkala až po smrti pana příjmení. Žalobkyně s panem příjmení začali žít krátce po osmdesátých narozeninách žalobkyně, které žalobkyně oslavila v lednu 2016, asi měsíc nebo dva měsíce poté se k panu příjmení nastěhovala. Sdíleli spolu ložnici, vařili spolu, chodili spolu tančit na zábavy, na výlety k Polaneckým rybníkům, plánovali si spolu koupit auto. Na návštěvu k panu příjmení a žalobkyni jezdila jednou týdně, jednou za 14 dní, někdy sama, někdy s manželem. Když přijeli, nachystali jim jídlo, které buď uvařila žalobkyně, někdy jídlo vařil i pan příjmení, který vařil v noci, což ví z vyprávění žalobkyně nebo pana příjmení. Když přijela sama nebo s manželem na návštěvu, žalobkyně s panem příjmení se jim spíše věnovali, nevykonávali žádnou činnost. Z vyprávění obou ví, že žalobkyně uklízela, jednou viděla oba, jak vařili společně, bylo to o Vánocích 2016. Když přijížděla na návštěvu, viděla žalobkyni pracovat na zahradě. Z vyprávění obou ví, že praní a žehlení vykonávala žalobkyně. Pokud jde o nákupy, které jim dělala, tyto jí platila žalobkyně, společně si pořídili žebřík. Jezdili společně na nákupy, neví, jakým způsobem se podíleli na úhradě těchto plateb. Pokud žalobkyni přivezla nákup, dala jí žalobkyně peníze, které si vzala ze své peněženky, anebo šla dozadu (neví kam), kde měli uloženy peníze a z těchto jí zaplatila. Vybírala žalobkyni na její přání také větší částky z účtu, protože se žalobkyně někde dočetla, že mít peníze na účtu je nebezpečné. Poradil jí to i pan příjmení, ať si peníze vybírá, a proto někdy od léta 2016 jí vybírala větší částky. Plánovali tyto peníze použít na nákup nového auta. Žalobkyně neplatila za nákup penězi z peněženky pana příjmení. Pan příjmení s žalobkyní se před ní o tom, jak spolu hospodaří, nevyjadřovali. Pokud ve své výpovědi před okresním soudem anonymizováno 11. 10. 2018 uvedla„ oba se vyjadřovali, že spolu hospodaří, že nákupy platí spolu i inkaso“, bude pravdou spíše to, co řekla před okresním soudem, protože již uplynul nějaký čas. Domácnost byla upravená, čistá, pan příjmení žalobkyni chválil, že mu to tam hodně vylepšila. O zahradu se starala hlavně žalobkyně. Žalobkyně byla u pana příjmení až do jeho smrti.

19. Z výslechu svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že je synem žalované, žalobkyni zná toliko od vidění. V období roku 2016 pana příjmení navštěvoval jednou nebo 2x za měsíc. Žalobkyně jim byla představena u příležitosti oslav narozenin jeho sestry někdy v červenci 2016 a někdy poté na podzim se k panu příjmení nastěhovala, což dovozuje z toho, že v té době jeho otec jméno příjmení pomáhal stěhovat skříň pro žalobkyni někde z obec k panu příjmení. Před stěhováním skříně strejdu také navštěvoval, ale nemůže říct, že by tam žalobkyně už bydlela. Žalobkyni tam před stěhováním skříně viděl, ale neví, jestli tam také přespávala, z čehož dovozuje, že tam nebydlela. Přímo k jejich soužití se vyjádřit nemůže, o tom nic neví. Je mu známo, že někdy po Vánocích, po Novém roce, začátkem roku 2017 přijeli k němu na návštěvu, kde se pohádali, pan příjmení žalobkyni nadával sprostými slovy, že už ji vidět nechce. Na další návštěvu přijel sám, po 3 týdnech už přijeli zase spolu, a pak už tam zůstala až do konce. Kvůli čemu se pohádali, neví, přišel v průběhu hádky. Neví, jak vypadala jejich domácnost, kdo vařil, uklízel. Když přijel na návštěvu, žalobkyně mu uvařila kávu, poseděl se strejdou, povídali si, převážně si stěžoval na zdraví. O žalobkyni někdy hovořil pěkně, někdy ne úplně pěkně, bylo to asi podle toho, jak to spolu měli.

20. Z výslechu svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalovaná je jeho manželkou, žalobkyni zná přes pana příjmení. Žalobkyně jim byla představena u příležitosti oslavy narozenin jejich dcery, kdy je pan příjmení požádal, zda si žalobkyni může přivést. jméno ji viděli poprvé. Když k nim pak jezdili na návštěvu, tak ji tam viděli. Na podzim po něm chtěli, aby žalobkyni dovezl skříň z část obce, že by se tam chtěla nastěhovat, že si nemá kam dát věci, a pak si pomalu začala k panu příjmení vozit věci. Vánoce oslavili společně. Na návštěvu k panu příjmení chodil docela často, jednou či 2x do týdne nebo jednou za 14 dní, podle svých pracovních možností. Žalobkyni při svých návštěvách u pana příjmení občas viděl, někdy tam byla, někdy tam nebyla, což bylo stejné, jako v období předtím, než nastěhoval skříň, a pak i v období po nastěhování skříně. Bylo to tak pořád stejně. Před Vánocemi 2016 jim řekli, že jsou spolu. Po vánočních svátcích přiletěli oba dva, chtěli si postěžovat, měli spolu konflikt, kdy žalobkyni někdo ukradl peníze. Pan příjmení chtěl volat policii, žalobkyně nechtěla, že to musel udělat někdo z její rodiny, že by to byla ostuda. V polovině ledna 2017 k nim přijel pan příjmení sám s tím, že žalobkyni vyhodil, neboť za ním přišla s tím, že peníze nevzal nikdo z její rodiny, že peníze dal pan příjmení mezi nějaké papíry a spálil je. 14 dní tam žalobkyně nebyla, pak zase byla, pak měli nějaký konflikt v Penny, kdy jí pan příjmení nadal, že koupila nějaké shnilé ovoce, žalobkyně se sbalila a šla domů, a tak se to pořád střídalo. Pokud jde o vedení domácnosti, pan příjmení byl zvyklý si vařit, je mu známo, že pan příjmení vařil v noci, měl za to, že ušetří, a když vařil, tak asi vařil i pro žalobkyni, když tam bydleli spolu. Jestli vařila žalobkyně, neví. Kdo uklízel, neví. Pral pan příjmení, protože žalobkyně se pračky bála s tím, že s ní neumí zacházet, takže pan příjmení pouštěl pračku a dával tam prádlo, kdo prádlo věšel, neví, kdo žehlil, neví. O zahradu se starala žalobkyně. Pokud jde o hospodaření s penězi, každý si nakupoval sám za své, což dovozuji to z toho, že byl v nemocnici za panem příjmení a kupoval mu kredit. Žalobkyně se pana příjmení ptala, jestli mu má půjčit peníze, a on řekl, že ne, že se s ním potom vyrovná. Takových situací bylo víc, např. když byl pan příjmení doma, chtěl dovézt něco těžkého, tak se s ním vyřizoval on, když to bylo pro žalobkyni, vyřizovala to s ním žalobkyně. Pokud mu dával peníze pan příjmení, odešel vždy do obývacího pokoje a pak přišel s penězi. Pokud mu dávala peníze žalobkyně, vytáhla peněženku ze své kabelky.

21. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalovaná je její matkou, žalobkyni zná od vidění. O soužití a bydlení žalobkyně s panem příjmení nic neví, pan příjmení jezdil za ní do obec, kde tehdy bydlela, a jezdil tam sám. Pan příjmení přivedl žalobkyni na oslavu jejích narozenin a představil jí jako svou kamarádku. Ještě s bývalým manželem pomáhala stěhovat skříň žalobkyně k panu příjmení, ale jestli tam tehdy žalobkyně bydlela každý den, to neví. Pan příjmení jí vždy vyprávěl, že on i žalobkyně mají svoje peníze, hospodařili ze svého, když někdo něco koupil, tak ten druhý mu na ten nákup přispěl ze svého. O soužití žalobkyně s panem příjmení ví toliko z vyprávění pana příjmení, žádné osobní poznatky nemá. Pan příjmení jí navštěvoval 1x, 2x, 3x do měsíce, jak to jeho zdravotní stav dovoloval, bylo to tak v průběhu let 2016, 2017. Ona pana příjmení navštívila v obec v letech 2016 a 2017 asi 3x, nechtěla tam jezdit.

22. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyni zná více než 20 let, jezdila k nim ještě s manželem pro med. Žalovanou nezná, jenom z vyprávění. S panem příjmení se seznámila na oslavě 80. narozenin žalobkyně. Pak se začali vzájemně navštěvovat. Žalobkyně s panem příjmení jezdili často do obec, navštěvovali je a ona s manželem zase navštěvovali žalobkyni a pana příjmení. Žalobkyně žila s panem příjmení někdy po oslavě 80. narozenin, která mohla proběhnout někdy v lednu a asi 1 – 2 měsíce poté žalobkyně s panem příjmení začali žít. Tím má na mysli, že spolu vařili, nakupovali, žalobkyně se o něj starala, protože měl problémy. Žalobkyni s panem příjmení s manželem navštěvovali asi 1x za 14 dní, většinou to probíhalo tak, že jim žalobkyně nabídla kávu, pan příjmení se zase chlubil co uvařil, ale většinou něco chystala přímo žalobkyně. O tom, že společně hospodařili, ví zejména z vyprávění, když spolu hovořili o ledasčem, hovořili např., že si spolu koupili skleník, že byli spolu nakupovat v lékárně, všechno dělali spolu. Pan příjmení se vyjadřoval tak, že si nedokáže představit, že„ by tam jméno nebyla“. Konkrétně o finančních otázkách tohoto soužití informována není. 2x nebo 3x potkali žalobkyni s panem příjmení na náměstí v obec, byli spolu v cukrárně nebo nakupovat, ale konkrétně z jakých finančních prostředků to hradili, neví. V domácnosti při návštěvách to bylo v pohodě, párkrát se stalo, že když přišli, pan příjmení ležel, odpočíval, ale když přišli, vstal a společně poseděli u stolu. V domácnosti byl pořádek, žalobkyně byla pořádná žena. O zahradu se starala žalobkyně, měla tam sazenice, sklízela úrodu, měla tam velké dýně, žalobkyni viděla pracovat na zahradě, viděla jí sekat zahradu. Žalobkyně žila s panem příjmení až do jeho smrti. Pan příjmení byl v nemocnici, tehdy vzali žalobkyni a jeli za ním do nemocnice. Naposledy je navštívili 14 dní předtím, než ho odvezli do nemocnice, kde pak zemřel. Žili spolu až do konce. Měli spolu moc hezký vztah, nic jiného než„ jméno a jméno“ neslyšeli.

23. Z výpovědi svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyně je jeho tetou a zná ji celý život. Žalovanou znám 3 roky, po dobu, kdy probíhá dědické řízení. Pana příjmení znal z několika setkání. Jednou k němu přijel do obec s žalobkyní tzv.„ na kafe“. Podruhé byl u nich doma v obec opět tzv.„ na kafe“. Již ze samotného chování žalobkyně a pana příjmení bylo zřejmé, že spolu žili, byla to velká láska. Ví to také z toho, že když byl u nich, žalobkyně vařila a obsluhovala. K jiným situacích mimo tyto návštěvy se nemůže vyjádřit. Nevybavuje si, zda zastupoval nebo zastupuje žalobkyni v nějakém jiném soudním řízení, je to možné. V řízení před notářem ji nezastupuje. Neměl příležitost vidět pana příjmení, jak se chová k jiným ženám.

24. Z výpovědi svědka jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyně je jeho matkou. Žalovanou viděl jednou v obec. Žalobkyně s panem příjmení spolu žili, tím má na mysli, že žalobkyně u pana příjmení bydlela. Po úrazu žalobkyně někdy po Vánocích, rok si nepamatuje, se žalobkyně k němu nastěhovala, nějakou dobu tam byla, ale do kdy, to neví. S manželkou jim občas vozili nákupy, a to podle potřeby, bylo to nepravidelně, možná 1x za 2 měsíce, snad i méně často. O tom, kdo vařil, uklízel, pečoval o domácnost, nic neví. Za nákupy jim platila jenom žalobkyně, šla pro peníze do obýváku a z těch nákup zaplatila. Buď měla žalobkyně peníze nachystány v peněžence, a pokud neměla přesně, tak jí peníze vrátil. Předpokládá, že se jednalo o peněženku žalobkyně, neboť to byla dámská peněženka, z níž mu peníze dávala. Žalobkyně s panem příjmení vůči sobě měli city, když tam s ním žalobkyně bydlela. Ale žalobkyně nebo pan příjmení se mu s tím nikdy nesvěřili, tak dlouho tam nikdy nebyli, jenom na kafe. V domácnosti bylo uklizeno a většinou i navařeno. O zahradu se většinou starala žalobkyně, která mu říkala, že tam seká trávu nebo něco sadí. Když se stalo, že zahradu nechali přerůst, přišel a zahradu posekal. Je mu známo, kdy zemřel pan příjmení, ale zda žalobkyně s ním žila až do jeho smrti nebo se odstěhovala někdy dříve, neví.

25. Z výslechu svědkyně jméno příjmení odvolací soud zjistil, že žalobkyně je její bývalou tchýní, žalovanou viděla v životě 2x nebo 3x. Žalobkyně s panem příjmení se navzájem navštěhovovali asi 1 rok, přičemž pan příjmení měl rodinný dům v obec. Žalobkyně se k němu nastěhovala někdy po Novém roce, ale již si nepamatuje kterého roku. Tehdy si žalobkyně na Silvestra zlomila ruku, poté docházela na rehabilitace, a v té době se někdy k panu příjmení přestěhovala. Co bylo podnětem či důvodem tohoto rozhodnutí neví, podle jejího názoru to bylo jejich společné rozhodnutí. U pana příjmení pak žalobkyně bydlela až do jeho smrti. Žalobkyně s panem příjmení společně hospodařili, všechno dělali společně, starali se o zahradu a později, když pan příjmení onemocněl, se o něj žalobkyně starala, chodila mu pro léky, nakupovala. Jezdili jim společně s manželem nakupovat, většinou to bylo poté, co žalobkyně zavolala s tím, že potřebuje udělat nějaký větší nákup. Není schopna si vzpomenout, jak často k těmto návštěvám docházelo. Společná domácnost pana příjmení s žalobkyní byla v pořádku, bylo tam uklizeno, avšak neví nic bližšího o tom, jak a kdo se konkrétně o domácnost staral, vařil, pral apod. Určitě se nestalo, že by se žalobkyně v době svého pobytu u pana příjmení, vrátila zpět do rodinného domu v obec. Pokud jde o průběh jejich návštěv v obec, pak 2 pobyty trvaly déle, a to proto, že jim sekali trávu. Když přijeli, žalobkyně s panem příjmení je pohostili, pak seděli, bavili se, oni pak odešli sekat trávu a poté odjeli zpět domů do příjmení. Probíhalo to tak, že když odešli ven na zahradu sekat trávu, seděli tam s panem příjmení a žalobkyně za nimi ven přinesla občerstvení. Žalobkyně a pan příjmení se k sobě chovali jako druh a družka. Pan příjmení měl žalobkyni hodně rád, viděl se v ní. Také žalobkyně měla pana příjmení hodně ráda. Chovali se k sobě jako manželé. O zahradu se staral i pan příjmení, sadili spolu rajčata, papriky, ale pokud šlo o něco většího, pak jezdili k nim do obec a brali si nějaké výpěstky.

26. Pokud jde o zjištění, která okresní soud učinil z listinných důkazů, odvolací soud tyto listinné důkazy neopakoval, a tato zjištění přejímá. V případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2288/2018). Jedná se zejména o zjištění, která jsou uvedena v bodech 5., 25. až 36., 38. odůvodnění napadeného rozsudku.

27. Odvolací soud hodnotil každý výše uvedený důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přihlédl k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci podle § 132 o. s. ř., a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se s panem příjmení blíže seznámila po smrti jeho manželky. Nejprve se spolu toliko setkávali. Na silvestra 2015 si žalobkyně zlomila ruku, jezdila na rehabilitace, následně, když jí to pan příjmení nabídl, se k němu v únoru 2016 nastěhovala. Poté s ním žalobkyně žila v obec až do jeho smrti dne datum. Po dobu jejich soužití byla domácnost řádně vedena, bylo uklizeno, žalobkyně vařila, někdy vařil i pan příjmení (převážně v noci), žalobkyně prala ve spolupráci s panem příjmení, uklízela, starala se o zahradu, což dělali společně s panem příjmení, žalobkyně sekala trávu. Žalobkyně s panem příjmení jezdili společně na nákupy, někdy jim nákupy obstaral syn žalobkyně s manželkou nebo její dcera, tyto nákupy hradila žalobkyně ze svých peněz. Koupili si společně žebřík, fóliovník, což hradili na polovinu. Žalobkyně se o pana příjmení starala, zejména pak v době, kdy se zhoršil jeho zdravotní stav. Měli mezi sebou hezký vztah. Plánovali společný nákup auta (prokázáno výslechem žalobkyně a svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení jméno, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení). Podle názoru odvolacího soudu nelze přehlédnout zejména zcela objektivní svědectví titul jméno příjmení a jméno příjmení (bez jakéhokoliv vztahu k žalobkyni nebo žalované), z něhož vyplynulo, že žalobkyně byla vídána na zahradě dva roky před smrtí pana příjmení.

28. Oproti tomu žalovaná tvrdila a prokazovala svou výpovědí, že se žalobkyně k panu příjmení přestěhovala až v prosinci 2016, což je v rozporu se zjištěními, které byly učiněny ze shora označených důkazů a nadto také se zjištěním učiněným z výslechů svědků navržených žalovanou – jméno příjmení (syna žalované) a jméno příjmení (manžel žalované), kteří shodně uvedli, že žalobkyně začala u pana příjmení bydlet až po přestěhování skříně na podzim 2016. Nelze rovněž přehlédnout, že jméno příjmení ve své výpovědi rovněž uvedl, že nemůže říct, zda žalobkyně u pana příjmení bydlela a přespávala již před nastěhováním skříně, že jí tam před nastěhováním skříně viděl, ale neví, jestli tam přespávala, z čehož dovozuje, že tam nebydlela. Rovněž svědek jméno příjmení ve své výpovědi uvedl, že žalobkyni viděl u pana příjmení před nastěhováním skříně i poté ve stejném rozsahu, někdy tam byla, někdy tam nebyla. Shodně dcera žalované jméno příjmení ve výpovědi uvedla, že neví, jestli žalobkyně bydlela u pana příjmení už před nastěhováním skříně. Odvolací soud považuje v tomto rozsahu výpověď žalované za nevěrohodnou, a to s ohledem na zjištění učiněná z výpovědi shora uvedených svědků navržených žalobkyní, přičemž tato zjištění nebyla zpochybněna ani vyvrácena výslechy svědků navržených žalovanou.

29. Žalovaná dále tvrdila, že žalobkyně s panem příjmení nevedli společnou domácnost, žalobkyně se starala o zahradu, vařil si pan příjmení, vařila i žalobkyně, pan příjmení uklidil po žalobkyni, když se mu její úklid nelíbil, žalobkyně neuměla použít novou pračku, proto pral pan příjmení, výdaje si každý z nich hradil sám ze svého. Tato tvrzení žalované, které prokazovala svou výpovědí, byla vyvrácena shora uvedenými důkazy (svědci žalobkyně), přičemž svědci žalované nezpochybnili ani nevyvrátili tato zjištění učiněná z těchto důkazů.

30. Pokud jde o zjištění z listinných důkazů, pak pokud bylo v propouštěcí zprávě nemocnice nemocnice anonymizováno o hospitalizaci pana příjmení ve dnech 29. 6. do 8. 7. 2017 a následně od 14. 7. 2017 do 21. 7. 2017 (bod 32), v níž je v rodinné anamnéze uvedeno, že„ pan příjmení je vdovec, důchodce, bydlí sám“, nelze při závěru o skutkovém stavu věci z této listiny vycházet, když je jednak v rozporu i ze samotným tvrzením žalované, která tvrdila, že žalobkyně se k panu příjmení nastěhovala v prosinci 2016, nadto se jedná o zcela osamocený důkaz.

31. Pokud jde o žalovanou tvrzené rozpory ve výpovědích některých svědků navržených žalobkyní s tím, že výpovědi svědků navržených žalovanou jsou konzistentní, pak nelze přehlédnout, že svědci žalované jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení v podstatě o soužití žalobkyně s panem příjmení, o vedení společné domácnosti, o hospodaření s penězi, nic nevěděli, celou řadu svých závěrů si pouze domýšleli. Rovněž ve výpovědi svědkyně jméno příjmení byly rozpory, když před okresním soudem uvedla, že pana příjmení navštěvovala tak jednou za měsíc (někdy tam žalobkyně byla, někdy ne), později tam odmítla jezdit, protože se jí nelíbilo chování žalobkyně a pana příjmení, oproti tomu před odvolacím soudem uvedla, že pana příjmení v letech 2016 a 2017 navštívila asi 3x, nechtěla tam jezdit. Tito svědci shodně s žalovanou tvrdili, že žalobkyně s panem příjmení se hádali, oproti tomu výslechem svědků žalobkyně bylo prokázáno, že se k sobě chovali moc pěkně, měli se rádi. Pokud žalovaná namítala, že výpovědi svědků žalobkyně se před odvolacím soudem měnily ve prospěch verze žalobkyně, pak tutéž tendenci bylo možné vysledovat i ve výpovědi svědků žalované (jméno příjmení před okresním soudem uvedl, že k panu příjmení jezdil od července 2016 tak 1x za měsíc, před odvolacím soudem uvedl, že v roce 2016 navštěvoval pana příjmení 2x za měsíc, nadto před okresním soudem dále uvedl, že když od července 2016 jezdil k panu příjmení jednou za měsíc, to už tam žalobkyně bývala. Svědek jméno příjmení před okresním soudem uvedl, že k panu příjmení jezdil určitě 1x týdně, žalobkyni u pana příjmení neviděl, snad až někdy na podzim 2016, kdy mu říkala, že je tam na návštěvě, oproti tomu před odvolacím soudem uvedl, že pana příjmení navštěvoval 1 až 2x týdně, někdy 1x za 14 dní žalobkyni poznal na oslavě narozenin (červenec 2016), na podzim 2016 žalobkyni přivezl k panu příjmení skříň, i před nastěhováním skříně žalobkyni k panu příjmení tam žalobkyně někdy byla, někdy ne). Lze tedy uzavřít, že ani tyto důkazy - výslechy svědků navržených žalovanou nepotvrdily tvrzení žalované, že žalobkyně se k panu příjmení nastěhovala až v prosinci 2016. Případné dílčí rozpory ve výpovědích svědků navržených žalobkyní tak, jak na tyto poukazovala žalovaná, nebyly podle názoru odvolacího soudu způsobilé učinit tyto svědky nevěrohodnými.

32. Za této situace vzal odvolací soud jednoznačně za prokázáno, že žalobkyně žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí.

33. Následně se odvolací soud zabýval posouzením toho, zda žalobkyně s panem příjmení po tuto dobu žili ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovali.

34. Pokud jde o společnou domácnost, jedná se o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

35. Na základě provedeného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně žila ve společné domácnosti s panem příjmení jako člen rodiny, pečovala o společnou domácnost obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v domě, přípravou jídla, péčí o zahradu a také poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti.

36. Pokud svědci žalované vypovídali o občasných neshodách mezi žalobkyní a panem příjmení, nemá toto zjištění žádný právní význam na shora uvedený právní závěr odvolacího soudu, neboť k občasným neshodám ve vztazích mezi spolužijícími osobami běžně dochází, a toto zjištění nebylo způsobilé zvrátit skutkový závěr odvolacího soudu o vedení společné domácnosti.

37. Pokud jde o způsob vedení společné domácnosti, nelze přehlédnout, že tuto činnost realizují členové domácnosti vždy převážně mezi sebou; osoby, které tuto domácnost navštěvují, jsou seznámeny spíše s výsledkem těchto činností. Jinými slovy řečeno, před návštěvou členové společné domácnosti převážně neperou, neuklízí, nevaří, ale návštěva vidí, že v domácnosti je navařeno, uklizeno, vypráno, a toliko z vlastního pozorování, nebo z vyprávění členů společné domácnosti si návštěva může učinit závěr o tom, jak je domácnost vedena. V tomto případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně a pan příjmení vykonávali tyto činnosti s úmyslem vykonávat je společně jako členové jedné domácnosti, na těchto činnostech se dle svých možností (zejména zdravotních na straně pana příjmení) střídali. Pokud jde o nakládání s finančními prostředky, hradili něco společně, něco každý ze svého, ale opět ve společném úmyslu a bez rozlišování těchto finančních prostředků.

38. Odvolací soud shodně s okresním soudem považuje za zcela nevěrohodnou výpověď svědkyně jméno příjmení, a to na základě zjištění učiněného ze zprávy firmy právnická osoba (bod 38. odůvodnění), a proto nepřistoupil k provedení opětovného výslechu této svědky. Z výslechu svědkyně jméno příjmení odvolací soud nic právně významného nezjistil.

39. Podle ustanovení § 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovali nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

40. Podle ustanovení § 117 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; podání žaloby určí lhůty, která nesmí být kratší než dva měsíce.

41. Usnesení, kterým byla žalobkyně vyzvána k podání žaloby, nabylo právní moci dne 8. 2. 2018 a žaloba byla podána dne 7. 2. 2018, tedy ve stanovené dvouměsíční lhůtě.

42. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 436/2001 společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

43. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 627/2001 nebo rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4795/2009 společnou domácností ve smyslu ustanovení § 115 a § 474 odst.1 obč. zák. se rozumí podle ustálené judikatury soudů soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

44. Z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 292/2013 o společnou domácnost dvou nebo více fyzických osob jde jen tehdy, jestliže spolu skutečně a trvale žijí na jednom nebo více místech a jestliže opravdu společně uhrazují náklady na své potřeby. Žádná fyzická osoba nemůže žít trvale ve spotřebním společenství s jinou fyzickou osobou proti své vůli; dvě nebo více fyzických osob tvoří společnou domácnost, jen jestliže všechny spolu opravdu chtějí trvale žít a společně uhrazovat náklady na své potřeby. I když je společná domácnost založena na skutečném (faktickém) soužití dvou nebo více fyzických osob a skutečném (faktickém) společném uhrazování nákladů na jejich potřeby, její vznik a další trvání nutně přepokládá, že každá z fyzických osob, která tvoří společnou domácnost, projevila vůli být členem takovéhoto spotřebního společenství a že v takovém spotřebním společenství vskutku i nadále setrvává. Povaha společné domácnosti jakožto skutečného (faktického) a trvalého spotřebního společenství dvou nebo více fyzických osob zpravidla vylučuje, aby společnou domácnost tvořily fyzické osoby, které spolu nechtějí být členy téhož spotřebního společenství, a aby stejná fyzická osoba byla současně členem dvou nebo více společných domácností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2026/2011).

45. Vedle soužití ve společné domácnosti po stanovenou dobu zákon vyžaduje, aby spolužijící osoba z tohoto důvodu, tj. z důvodu vedení společné domácnosti, pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázaná výživou na zůstavitele. Splnění této podmínky předpokládá, že spolužijící fyzická osoba žila ve společné domácnosti se zůstavitelem tak, jako by byla (řádným) členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 627/2001).

46. Na základě právního posouzení shora uvedeného skutkového stavu, a to i s přihlédnutím ke shora citované judikatuře NS ČR, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně je zákonnou dědičkou zůstavitele jméno příjmení, datum narození, zemřelého dne datum, když spolu se zůstavitelem žila po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti.

47. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

48. Odvolací soud pak v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a vzniklo jí právo na plnou náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení vzniklé žalobkyni představuje odměna za právní zastoupení, jejíž výše podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) činí z 35.000 Kč částku 2.500 Kč. Žalobkyni byla přiznána odměna za následující úkony právní služby 1. sepis žaloby, 2. převzetí zastoupení, 3. účast u jednání dne 10. 10. 2018, 4. účast u jednání dne 11. 10. 2018, 5. účast u jednání dne 14. 1. 2019, 6. účast u jednání dne 20. 2. 2019 a 7. doplnění tvrzení na výzvu soudu podáním ze dne 7. 11. 2018 (7 x 2.500 Kč), dále 7 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné k těmto shora uvedeným jednáním soudu ve výši 3.931,80 Kč (při vzdálenosti obec - obec a zpět) a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě ke 4 soudním jednáním ve výši 1.100 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, celkem 32.804,50 Kč (dle vyúčtování na č. l. 101), když v ostatním se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Dále byla žalobkyni přiznána odměna za následující úkony právní služby 1. účast u jednání dne 25. 11. 2019, 2. účast u jednání dne 26. 8. 2020, 3. účast u jednání dne 17. 2. 2021, 4. účast u jednání dne 29. 3. 2021, 5. účast u jednání dne 17. 5. 2021, 6. označení důkazních návrhů na výzvu soudu v podání ze dne 19. 12. 2019 tvrzení na výzvu soudu podáním ze dne 7. 11. 2018 (6 x 2.500 Kč), dále 6 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné k těmto shora uvedeným jednáním soudu ve výši 3.940,84 Kč (při vzdálenosti obec - obec a zpět celkem 96 km, průměrná spotřeba vozidla 13,3 l /100 km, nafta, v ceně dle vyhlášky) a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě ke 5 soudním jednáním ve výši 1.500 Kč (za tři započaté půlhodiny po 100 Kč ke každému jednání), to vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 4.670,57 Kč, celkem 26.911,41 Kč. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni činí 59.716 Kč (po zaokrouhlení).

49. Odvolací soud považuje za neúčelné následující úkony žalobkyně - podání ze dne 29. 5. 2020 (č. l. 169) obsahující sdělení o výsledku mimosoudních jednání s tím, že dohoda není možná.

50. Pokud jde o náklady řízení vzniklé státu v celkové výši 1.796 Kč, pak v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy podle výsledku řízení byla žalované uložena povinnost uhradit státu tyto náklady řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

51. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení byly žalobkyni přiznány dle vyúčtování těchto nákladů, a to odměna advokáta za 4 úkony právní služby (4 x 2.500 Kč), 4 x režijní paušál po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 2.352 Kč, celkem 13.552 Kč, když dalších nákladů odvolacího řízení se výslovně vzdala.

52. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., advokátu žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.