KSOS 18 A 15/2021-56

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph. D., v právní věci žalobce: J. K., narozen dne X bytem X zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje se sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2021, č. j. MSK 96378/2021, sp. zn. DSH/17456/2021/Fra, o správním deliktu, takto:

Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Specifikace věci

Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o jeho přestupkovém jednání na poli zákonač. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), jak popsáno níže, a za toto jednání mu byla uložena pokuta a povinnost náhrady nákladů řízení.

Konkrétně žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností, ze dne 8. 6. 2021 (č. j. SMO/290630/21/DSČ/Mas, sp. zn. S-SMO/554203/20/DSČ) a žalobce uznal vinným z přestupku dle § 125 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, jehož se měl dopustit tím, „že dne 4. 9. 2020 ve 12: 40 hodin, v obci, v Ostravě – Porubě, přijížděl po hlavní pozemní komunikaci ulici Martinovská ke křižovatce s ulicí Sokolovská, a jako řidič osobního vozidla tovární značky Kia Cee´d registrační značky X překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy 50 km/h, stanovenou dopravní značkou Nejvyšší dovolená rychlost „B20a“, o 20 km/h a více. Znaleckým posudkemč. 5726/21 mu byla znalcem Ing. Petrem Schulmeisterem, v úseku mezi čtvrtým sloupem veřejného osvětlení před křižovatkou a začátkem přechodu pro chodce, který se nachází před křižovatkou, o délce 154 m, zjištěna průměrná rychlost 79-87 km/h, tedy rychlost minimálně 79 km/h, čímž obviněný překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 29 km/h, a tím podstatně ztížil řidičce osobního vozidla tovární značky Peugeot registrační značky X, M. S., přijíždějící do křižovatky po vedlejší komunikaci na ulici Sokolovská (…), aby mu dala přednost v jízdě. Spolu s M. S. spoluzavinil dopravní nehodu, při které došlo k poškození obou vozidel“.

II. Relevantní skutková zjištění z obsahu správních spisů

Žalobce byl dne 4. 9. 2020 účasten dopravní nehody. Jakožto řidič vozidla tovární značky Kia Cee´d (dále pro zjednodušení též jen „řidič vozidla Kia“) přijížděl po hlavní pozemní komunikaci směrem ke křižovatce. Druhý účastník dopravní nehody, M. S., řidička vozidla tovární značky Peugeot (dále pro zjednodušení též jen „řidička vozidla Peugeot“ či dále i „spoluobviněná“) přijížděla ke křižovatce z vedlejší pozemní komunikace a při odbočovacím manévru vlevo nedala přednost v jízdě žalobci.

Dopravní nehoda se udála v obci, v místě, kde byla svislým dopravním značením stanovena maximální dovolená rychlost 50 km/h. Škoda způsobená dopravní nehodou na vozidle Peugeot byla odhadnuta částkou 120 000 Kč, na vozidle Kia pak částkou 200 000 Kč.

Úřední záznamy zachycují podání vysvětlení účastníků dopravní nehody, resp. spolujezdkyně, takto: žalobce přijíždějící po hlavní pozemní komunikaci se snažil střetu zabránit bržděním a zatočením vlevo; M. S. přijíždějící po vedlejší pozemní komunikaci měla v plánu odbočit vlevo, rozhlédla se na obě strany, vlevo viděla vozidlo žalobce, avšak bylo velmi daleko, načež se rozjela a žalobce do ní zleva narazil; spolujezdkyně M. S., J. S., sdělila, že žalobce jel z jejich pohledu zleva jako „blázen“.

Policie České republiky na místě sepsala protokol o nehodě v silničním provozu, pořídila fotografickou a topografickou dokumentaci, zajistila kamerový záznam. Správní spis obsahuje dále mj. kamerový záznam ze systému kamery městské policie, jakož i kamerový záznam z palubní kamery vozidla žalobce; též jsou žurnalizovány karty řidičů.

Záznam z palubní kamery vozidla Kia, který žalobce poskytl k důkazu, zachytil průběh nehodového děje. Je z něj mj. patrné, že u sloupu veřejného osvětlení, na němž je umístěna svislá dopravní značka „nejvyšší dovolená rychlost B 20a“ s číslem 50, vozidlo Kia předjíždí osobní vozidlo modré barvy a přejíždí do pravého jízdního pruhu, přičemž vjíždí do místa, kde je umístěno svislé dopravní značení „děti“ s dodatkovou tabulí 130 m, přičemž tato dopravní značka je vyznačena rovněž na vozovce v pravém i levém jízdním pruhu. V křižovatce s ulicí Sokolovská, k níž vozidlo Kia přijíždí, je patrné na vedlejší pozemní komunikaci stojící vozidlo Peugeot. Vozidlo Kia jedoucí v pravém jízdním pruhu míjí vpravo umístěnou dopravní značku „uspořádání jízdních pruhů“. Poté přijíždí v pravém jízdním pruhu k vodorovné i svislé dopravní značce přechodu pro chodce a při pohybu vozidla Peugeot do křižovatky přejíždí do levého jízdního pruhu, kde dochází ke srážce.

Ze záznamu průmyslového kamerového systému je zjevné, že po vedlejší pozemní komunikaci přijíždí ke křižovatce a místě střetu obou vozidel vozidlo Peugeot a zastavuje před křižovatkou. Místo, kde vozidlo stojí, je zakryto stromy. Následně do záznamu po hlavní pozemní komunikaci přijíždí vozidlo Kia v levém jízdním pruhu, předjíždí modré osobní vozidlo, řadí se před něj do pravého pruhu, a to v místě, kde se nachází dopravní značka „děti“. Vozidlo Kia přijíždí k přechodu pro chodce, který se nachází před křižovatkou, a mění směr jízdy vlevo. Ze zakrytého místa se do křižovatky rozjíždí vozidlo Peugeot a poté, v levém jízdním pruhu, dochází ke srážce vozidel Kia a Peugeot.

Přestupek fyzické osoby M. S., jako podezřelé z přestupku, byl příslušným orgánem Policie České republiky dne 29. 9. 2020 oznámen prvostupňovému správnímu orgánu. Dne 1. 2. 2021 bylo M. S. oznámeno zahájení řízení o přestupku; ta v postavení obviněné z přestupku dne 22. 2. 2021 u ústního jednání uvedla, že „uviděla zleva přijíždějící vozidlo Kia, nacházelo se za přechodem asi 150 m, v místě, kde je padesátka a přechod pro chodce. Předpokládala, že pojede 50 km/h“. Obviněná vyslovila domněnku, že kdyby žalobce jel rychlostí 50 km/h, ke střetu by nedošlo.

V návaznosti na výpověď obviněné z přestupku, správní orgán prvého stupně ustanovil ve věci znalce z oboru doprava, odvětví doprava silniční – technické posudky o příčinách silničních nehod, silniční dopravy, Ing. Petra Schulmeistera.

V posudku ze dne 31. 3. 2021 znalec mj. konstatuje, že řidič vozidla Kia přijížděl ke křižovatce po hlavní silnici, v době 3,7 sekundy před střetem se nacházel ve vzdálenosti cca 73 m před místem střetu a jel rychlostí ve výši 79 km/h v technicky přijatelném rozmezí 75 až 83 km/h, svou rychlost jízdy před křižovatkou snižoval. V té době se v jízdním pruhu pro odbočení doleva na výhledu v křižovatce nacházelo vozidlo Peugeot, jehož řidička se rozhodovala o zahájení odbočovacího manévru doleva, měla ničím nerušený výhled. V odpovědi na otázku číslo 4 se znalec vyjadřuje k příčinám vzniku dopravní nehody. Z technického hlediska považuje za jednu z hlavních příčin vzniku dopravní nehody vysokou rychlost řidiče vozidla Kia před vjezdem do křižovatky. Řidič vozidla Kia na dráze cca 154 m před přechodem pro chodce, který se nachází před křižovatkou, jel průměrnou rychlostí ve výši 79-87 km/h. Tato vysoká rychlost jízdy ovlivnila odhad řidičky vozidla Peugeot při zahájení manévru odbočení doleva z vedlejší silnice na silnici hlavní. Při jízdě mezi začátkem přechodu pro chodce a místem střetu řidič vozidla Kia ujel vzdálenost 32 m za 1,63 sekundy, tedy jel průměrnou rychlostí 70 km/h. Řidič vozidla Kia se nacházel ve vzdálenosti cca 52 m před místem střetu v době, kdy se řidička vozidla Peugeot začala rozjíždět do pravého jízdního pruhu a zahájila manévr odbočení doleva. Kdyby řidič vozidla Kia v těchto místech jel rychlostí do 50 km/h, do místa střetu by dojel za cca 3,8 sekundy. V té době by řidička vozidla Peugeot jednoznačně opustila pravý jízdní pruh a nacházela by se na konci levého pruhu. Řidič vozidla Kia, kdyby jel rychlostí do 50 km/h, projel by bezpečně křižovatkou v právem jízdním pruhu, aniž by musel svou rychlost jízdy snižovat (zvýrazněno krajským soudem). V odpovědi na otázku číslo 5 znalec uzavírá, že z technického hlediska je jednou z hlavních příčin vzniku dopravní nehody vysoká rychlost řidiče vozidla Kia. Za další příčinu dopravní nehody z technického hlediska považuje nesprávný odhad vzdálenosti a rychlosti vozidla Kia řidičkou vozidla Peugeot při zahájení odbočovacího manévru z vedlejší silnice na silnici hlavní. Je otázkou jinou než technickou, doplňuje znalec, zda řidič, který hodlá vjet na silnici hlavní, má povinnost předpokládat, že řidič jedoucí po silnici hlavní nedodrží předepsanou rychlost jízdy.

Na podkladě závěrů znaleckého posudku zahájil správní orgán prvého stupně oznámením ze dne 14. 4. 2021 řízení o přestupcích proti žalobci jakožto obviněnému. Při jednání dne 17. 5. 2021 žalobce v obecné rovině zpochybnil závěry znaleckého posudku, měl za to, že nemohl spoluzavinit dopravní nehodu. Připustil, že překročení rychlosti může být přestupkovým jednáním, jedná se ovšem dle jeho názoru o samostatný, separátní děj, který nezakládá odpovědnost za dopravní nehodu. Téhož dne byl žalobce seznámen s listinnými podklady a důkazy, jejichž doplnění nikterak nenavrhoval.

Správní orgán prvého stupně výrokem 1.1.1. svého rozhodnutí uznal žalobce vinným tím, že dne 4. 9. 2020 v 12: 40 v Ostravě‑Porubě přijížděl po hlavní komunikaci na ulici Martinovská ke křižovatce s ulicí Sokolovská, kdy jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Kia Cee´d RZ XA překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy 50 km/h, neboť znaleckým posudkem mu byla zjištěna průměrná rychlost 79‑87 km/h, tj. minimálně 79 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 29 km/h; tímto jednáním se dle správního orgánu I. stupně dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně současně výrokem 1.1.2. uznal žalobce vinným tím, že se jako řidič výše uvedeného dne a hodiny choval neohleduplně a neukázněně tím, že výrazně překročil nejvyšší dovolenou rychlost, čímž podstatně ztížil řidičce osobního vozidla Peugeot RZ XB paní M. S. přijíždějící do křižovatky po vedlejší komunikaci, aby mu dala přednost v jízdě; spolu s paní S. tak spoluzavinil dopravní nehodu, při které došlo k poškození obou vozidel. V tomto jednání spatřoval správní orgán prvého stupně přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalobci byla za oba přestupky uložena pokuta ve výši 3 700 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 6 000 Kč (výrok 1.2.).

Výrokem 2. správní orgán prvého stupně uznal vinnou M. S. tím, že téhož dne nedala přednost v jízdě žalobci, který projížděl po hlavní ulici, čímž společně s žalobcem způsobila dopravní nehodu; za tento přestupek byla jmenované uložena pokuta 3 000 Kč a také povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6 000 Kč.

Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání, o němž rozhodl žalovaný tak, že výrok ve vztahu k žalobci změnil. Žalovaný shledal v jednání žalobce na rozdíl od správního orgánu I. stupně jeden přestupek (nikoliv dva), a sice přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu (překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 20 km/h a více). Žalovaný proto upravil výrok 1.1.1. (popis skutku) a současně vypustil přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (výrok 1.1.2.) s tím, že rychlost jízdy byla v daném místě stanovena dopravním značením – nerespektováním tohoto dopravního značení se žalobce dopustil porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Dopravní nehoda byla důsledkem této rychlé jízdy, proto v jednání žalobce nelze spatřovat dva samostatné přestupky. Žalovaný také změnil výši uložené pokuty na 3 000 Kč, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil.

III. Žaloba

Žalobou napadenému rozhodnutí žalobce vytýká nedostatečné a úplné dokazování a z toho plynoucí absenci náležitě zjištěného skutkového stavu.

Žalobce dále nesouhlasí se závěry žalovaného ohledně jeho zavinění ve formě nepřímého úmyslu; má za to, že není dán kauzální nexus mezi jeho jednáním a způsobenou dopravní nehodou. Dle žalobce se jedná o dva separátní děje, přičemž za jediného viníka dopravní nehody považuje M. S., která porušila svou povinnost dát žalobci přednost v jízdě.

Žalobce též vznáší obecné námitky co do správnosti znaleckého posudku a polemizuje s tvrzením M. S., že žalobce viděla přijíždět ve vzdálenosti cca 150 m před křižovatkou, avšak ze znaleckého posudku je patrné, že se jednalo o vzdálenost 52 m, což žalovaný nikterak nereflektoval v napadeném rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné a skutkově neúplné, nesouhlasí s odůvodněním uložené sankce; obecně vznáší i námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.

Navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil nebo rozhodl sám tak, že žalobci uložený trest za správní delikt zruší a řízení zastaví.

IV. Vyjádření žalovaného

Žalovaný navrhuje ve svém vyjádření ze dne 3. 11. 2021 zamítnutí žaloby.

Má za to, že ve věci je dána příčinná souvislost mezi jednáním žalobce spočívajícím v překročení nejvyšší dovolené rychlosti a dopravní nehodou, přičemž tato je prokázána znaleckým posudkem.

V. První rozhodnutí krajského soudu a rozhodnutí o kasační stížnosti žalovaného

Ve věci rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 17. 2. 2022 rozsudkemč. j. 18 A 15/2021-30, jímž napadené rozhodnutí zrušil pro formální nedostatky, konkrétně pro nesrozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí.

Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2023, č. j. 5 As 66/2022-23, rozsudek krajského soudu zrušil a zavázal krajský soud k věcnému posouzení žaloby.

VI. Jednání soudu

K výslovné žádosti žalobce nařídil krajský soudu dne 9. 5. 2023 jednání, při němž žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích.

Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil se závěrem žalovaného, že se spolupodílel na zavinění dopravní nehody. Dle žalobce je jedinou odpovědnou osobou za dopravní nehodu řidička S., jež porušila povinnost dát přednost v jízdě automobilu přijíždějícímu po hlavní silnici. Pokud je žalobci vytýkáno možné překročení rychlosti, toto mělo být případně posuzováno samostatně; jedná se o separátní děj, který však nezakládá jeho odpovědnost za dopravní nehodu. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nesprávné i z formálního hlediska, přičemž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022 vydaný v téže věci.

Dle žalovaného žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost takovým způsobem, že ztížil řidičce přijíždějící po vedlejší pozemní komunikaci možnost splnit její povinnost dát přednost v jízdě, čímž se spolupodílel na dopravní nehodě, jíž spoluzavinil. Žalovaný též odmítl námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Posouzení věci krajským soudem

Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). V přezkumném řízení soudním je soud povinen zkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné a bezvadné. Při přezkumu přitom respektuje vymezené žalobní body (§ 75 odst. 2 věta první zákonas.ř.s.). Soud ve věci rozhodoval ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s., byl vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2023. Žaloba není důvodná.

Dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu „se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že při řízení překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více.

Dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu „se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že při řízení nedá přednost v jízdě v případech, ve kterých je povinna dát přednost v jízdě“.

VII. 6. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí

K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí krajský soud (i ve světle závěrů rozsudku Nejvyššího právního sudu ze dne 3. 3. 2023) konstatuje, že žalovaný své rozhodnutí v mezích vedeného řízení zdůvodnil, je tedy nutno odmítnout lkaní žalobce, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je totiž dle ustálené judikatury vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro skutečnou absenci důvodů (nedostatkem důvodů přitom nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění rozhodnutí) či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí při sebevětší snaze meritorně přezkoumat. V odůvodnění rozsudku ze dne 11. 1. 2015, č. j. 1 As 229/2014 – 48 (bod 18), přitom Nejvyšší správní soud uvedl, že ani „nedostatečné odůvodnění správního rozhodnutí není důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí, pokud jsou skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu, a skutkové a právní úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu alespoň v základních rysech bez pochyb rekonstruovatelné“ (shodně z poslední doby pak zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 9 Azs 100/2018 – 30). S přihlédnutím k výše citovaným ustáleným závěrům správních soudů je tedy nutno uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné je.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

Vzhledem k tomu, že žalobní body jsou nedůvodné, přičemž soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.

Platí, že není zákonnou povinností žalovaného automaticky snížit správní sankci za přestupek, když se neztotožní s hodnocením správního orgánu prvního stupně, i přesto takto žalovaný postupoval. Žalovaný přitom dostatečně na straně 9 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vysvětlil „okolnosti“ uloženého správního trestu. Žalovaný zohlednil dostatečně a individualizovaně okolnosti situace, jež vznikla v důsledku posuzovaného skutku. V odůvodnění výše správní sankce správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení a sankci uložil v zákonných mezích. Posouzení výše sankce nepřipouští rozumné pochyby o tom, že výše sankce reflektuje konkrétní okolnosti žalobcova případu, přičemž hodnotil polehčující i přitěžující okolnosti případu a míru zavinění žalobce.

S ohledem na výše uvedené hodnotí krajský soud i tuto jako nedůvodnou.

V případě, že by se znalec měl „dopustit“ právního hodnocení, zcela správně se „drží stranou“ a uvádí (srov. stranu 24 posudku, resp. čl. 40 správního spisu, poslední věta), že „je otázkou jinou než technickou, zda řidič, který hodlá vjet na silnici hlavní, má povinnost předpokládat, že řidiči jedoucí po silnici hlavní, nedodrží předepsanou rychlost jízdy“.

Možno uzavřít, že s touto otázkou následně v napadeném rozhodnutí pracuje a řádně vypořádává žalovaný (srov. stranu 8 napadeného rozhodnutí, odstavec pátý a násl.).

Danou žalobní námitku proto krajský soud shledává lichou.

I tuto žalobní námitku je tedy na místě odmítnout jako nedůvodnou.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 9. května 2023 JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph. D., v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch.