KSOS 71 Co 283/2024-158

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro ochranu osobnosti ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 5. 2024, č. j. 7 C 209/2022-133,

I. Rozsudek okresního soudu se v části odstavce I. výroku mění takto:

Žalovaná je povinna zaslat žalobci doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště písemnou omluvu v následujícím znění:

„Jaromíre, omlouvám se Ti za své chování spočívající v neoznámení úmrtí matky a data jejího pohřbu, neoznámení místa pochování a neuvedení mě a mé rodiny na parte.

Jméno žalované“

II. Ve zbývající části odstavce I. výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na omluvu za bránění kontaktu s matkou a neumožnění telefonického kontaktu s ní a dále v odstavci II. výroku, se potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaslat žalobci písemně doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště omluvu tohoto znění: „Můj bratře Jaromíre, omlouvám se Tobě i celé Tvé rodině za své chování spočívající v bránění v kontaktu s matkou, neumožnění ani telefonického kontaktu s ní, neoznámení úmrtí matky a data jejího pohřbu, neoznámení místa pochování a neuvedení mě a mé rodiny na parte. Bohužel jsem byla vedena špatnými úmysly. Plně respektuji soudní rozhodnutí o sporu mezi naší matkou a Tebou, který se týkal vrácení daru. Uznávám, že jsem se k Tobě a Tvé rodině chovala v době smrti matky nevhodně, což spočívalo ve výše uvedeném jednání. Velice mě to mrzí. Prosím Tebe a celou Tvou rodinu za odpuštění. Tvá sestra Jméno žalované“. Dále okresní soud zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 53 482 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci jsou sourozenci. Matka účastníků žila do dne 19. 8. 2019 s žalobcem v rodinném domě, kdy se po návratu z nemocnice odstěhovala k žalované. Při stěhování matky došlo k vzájemným konfliktům a obviňování. Také se toho dne hledaly úspory matky účastníků ve výši 124 000 Kč. Následně žalovaná a její rodina včetně matky dospěli k závěru, že peníze musel vzít žalobce. V reakci na to došlo ze strany matky účastníků k podání trestního oznámení na žalobce. Následně matka účastníků přistoupila k dalším krokům, žalobce vydědila a podala proti němu žalobu na vrácení daru, to je rodinného domu, který mu darovala už v roce 1989. Matka účastníků jméno FO zemřela v úterý 15. 12. 2020. V oznámení se uvádí, že poslední rozloučení proběhne v kapli sv. anonymizováno v adresa a po církevních obřadech budou tělesné pozůstatky převezeny a pochovány na místním hřbitově do rodinného hrobu. Za zarmoucenou rodinu je uvedena dcera jméno FO s manželem, vnučka jméno FO rodinou a vnučka Anonymizováno s rodinou.

3. Žalovaná žalobce o smrti matky nekontaktovala. O úmrtí matky se žalobce dozvěděl od známých večer před pohřbem (tj. ve čtvrtek). Na hřbitově byl v době pohřbu, okolo jedné hodiny, když se ještě kopal hrob a položil zde kytici. Na doporučení policie, se kterou situaci konzultoval, se pohřbu raději nezúčastnil, aby nedošlo k nějakému napadení. O tom, že pohřeb je v adresa se dozvěděl tak, že šel na pohřební službu v den pohřbu ráno, zde se dozvěděl, že pohřeb bude ve 2 hodiny.

4. Okresní soud nezjistil, že by žalovaná žalobci bránila v kontaktu s matkou. Žalobce ani netvrdil, že by se on nebo kdokoli z rodiny pokusili matku kontaktovat, že by přišli na návštěvu a nebyla jim umožněna. Pokud žalobce tvrdil, že matce několikrát volal a buď hovor „típla“ nebo byla nedostupná (což potvrzuje jméno FO), není tím prokázáno, že takovou nedostupnost na telefonu způsobila právě žalovaná.

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná.

6. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobce projevil zájem o kontakt se svojí matkou a současně bylo zjištěno, že nebyla činěna žádná opatření k tomu, aby matka nemohla přijmout návštěvy, mohla se sama dostat ke dveřím, návštěvě otevřít, měla vlastní zvonek. Pokud se jedná o neuvedení žalobce na parte, pak okresní soud konstatoval, že neuvedení žalobce s jeho rodinou na smuteční oznámení je schválností, která odráží špatné vztahy účastníků. Takové jednání lze zcela do jisté míry považovat za amorální. Ne však každé porušení morálky je porušením práva. Tím, že žalobce nebyl uveden na smutečním oznámení však nedošlo k porušení jeho osobnostních práv a nedošlo k žádnému zásahu do právem chráněných zájmů tak, jak jsou definovány v § 81 a násl. o. z. Již z charakteru tohoto zásahu, tedy pouze tím, že žalobce nebyl uveden na smutečním oznámení, nemohlo dojít k zásahu do jeho cti ani důstojnosti. Uvedený zásah není možno rovněž s ohledem na jeho povahu charakterizovat ani jako zásah do práva na rodinný život nebo pietu. Neoprávněný zásah pak okresní soud nespatřoval ani v tom, že žalovaná žalobci nesdělila úmrtí jejich matky a nesdělila místo a čas konání pohřbu. Žalobce o úmrtí své matky a stejně tak o místu a době konání pohřbu a uložení jejich ostatků dozvěděl s předstihem, před samotným pohřbem. Tím, že žalovaná žalobci uvedené skutečnosti nesdělila, nedošlo fakticky k zásahu do jeho práv na rodinný život a na pietu. Žalobce dopředu věděl o tom, kdy a kde se bude pohřeb konat, mohl se ho zúčastnit, stejně tak zúčastnit uložení ostatků do hrobu. Pokud se žalobce rozhodl z určitých, byť i doporučených, důvodů jinak, jednalo se o jeho vlastní rozhodnutí. I když žalovaná žalobci uvedené skutečnosti nesdělila, nepřipravila ho tím o to, aby se na posledním rozloučení se svou matkou mohl zúčastnit a rovněž ho nepřipravila o možnost navštěvovat místo uložení jejích ostatků.

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání poukázal na to, že podání žaloby na ochranu osobnosti předcházely různé ústrky žalované před a po úmrtí matky. Chování žalované v době úmrtí matky vnímá velmi negativně. Žalovaná neumožnila žalobci (synovi) účast na přípravě a organizaci pohřbu, neoznámila mu převezení matky do nemocnice a její následnou smrt, neoznámila mu datum pohřbu a neuvedla žalobce a jeho rodinu na parte. I když okresní soud dospívá k závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou velmi špatné, lze za normální lidskou slušnost považovat alespoň stručné a korektní oznámení úmrtí matky.

8. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Z pohledu skutkových zjištění nelze nalézacímu soudu nic vytknout a způsob, kterým okresní soud dospěl ke skutkovým zjištěním, považuje žalovaná za zákonný a správný. Lze rovněž souhlasit s jeho právním názorem.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

11. Správně zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud z ochrany osobnosti. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci ne zcela plně souhlasí.

12. Předně odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom, že pokud se žalobce o kontakt s matkou nepokusil, ač tato měla vlastní zvonek a možnost návštěvy přijímat nezávisle na vůli žalované, nelze dospět k závěru, že by žalovaná žalobci v kontaktu s matkou bránila (viz bod 10. – 15. odůvodnění rozsudku okresního soudu).

13. Jiná je situace ohledně jednání žalované, která žalobci nesdělila úmrtí matky, den pohřbu a neuvedla žalobce na parte, ač výslovně jiní členové rodiny tam byli vyjmenováni.

14. Dle § 114 zák. č. 82/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.

15. Již předcházející judikatura dovozovala, že přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2782/2007, sp. zn. 30 Cdo 241/2014 či sp. zn. 30 Cdo 2202/2017).

16. Z těchto důvodů v jednání žalované spatřuje odvolací soud neoprávněný zásah do práva na soukromí.

17. Nesdělením úmrtí matky a místa pohřbu, žalovaná fakticky žalobci znemožnila žalobci účastnit se na organizaci posledního rozloučení s matkou, se kterou žil téměř po celý život ve stejném domě.

18. Je sice pravdou, že žalobce se o pohřbu dozvěděl, a to, že se pohřbu neúčastnil, bylo na základě jeho vlastního rozhodnutí.

19. Nelze však přehlédnout, že se o úmrtí matky a o pohřbu dozvěděl od třetí osoby. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná neuvedla žalobce ani na smuteční oznámení, pak v celkového kontextu vyplývá, že žalovaná měla v úmyslu žalobce z posledního rozloučení vyloučit.

20. Odvolací soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce žije na malé vesnici, kde jsou těsné sousedské vztahy. Pro žalobce muselo být dehonestující, jestliže byl o úmrtí matky informován od cizích lidí a potažmo nebyl uveden ani na parte.

21. Na závěr odvolací soud uvádí, že si je vědem, že v době úmrtí matky, byly vzájemné vztahy silně narušeny, ač již sepsanou listinou o vydědění žalobce a zejména sporem o vrácení daru, či trestním oznámením. I přesto má odvolací soud za to, že neoznámení úmrtí matky je jednáním, které nemůže požívat ochrany a nelze je ve slušné společnosti tolerovat.

22. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v části požadované omluvy a žalobci morální zadostiučinění přiznal, a to v podobě, která odpovídá tvrzenému neoprávněnému zásahu. V části omluvy, která se týkala jednání žalované, které nebylo v řízení zjištěno, byl rozsudek okresního soudu potvrzen dle § 219 o. s. ř.

23. Dále byl rozsudek okresního soudu potvrzen v odstavci II. výroku ohledně relutární náhrady.

24. Odvolací soud neshledal podmínky, pro které by bylo možné žalobci nemajetkovou újmu v penězích přiznat. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaná žalobci neoznámila úmrtí matky a ani pohřeb, nicméně žalobce se o pohřbu dozvěděl. Neúčastnit se pohřbu bylo jeho vlastním rozhodnutím. Neuvedení jména žalobce a jeho rodiny na parte není zásahem, který by měl za následek přiznání nemajetkové újmy v penězích. Žalovaná sice k celé věci přistoupila necitlivě, odvolací soud však přihlédl k tomu, že se tak stalo bezprostředně po úmrtí matky, žalovaná byla plná bolesti a s přihlédnutím k narušeným rodinným vztahům, nejednala zcela uvážlivě.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. a skutečností, že došlo k neoprávněnému zásahu a druh zadostiučinění závisí na úvaze soudu. Před okresním soudem se žalobce svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. V odvolacím řízení pak náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.