KSOS 8 Co 265/2025-87

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 287.136,83 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 10. 2025, č. j. 26 C 141/2025-58,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, a to v odstavci II. výroku, ohledně 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 226.893,04 Kč za dobu od 30. 11. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 226.893,04 Kč za dobu od 30. 11. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 226.893,04 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do 29. 11. 2025 a ohledně 1,25% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 30. 11. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17.502 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokát, sídlem adresa.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 226.893,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení částku 17.502 Kč v téže lhůtě. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 78.674,15 Kč, úroku z částky 19.943,74 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku z částky 262.035,09 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 9 % ročně, úroku z prodlení z částky 23.293,74 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úroku z prodlení z částky 263.843,09 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána doplatit České republice na účet okresního soudu na soudním poplatku z žaloby částku 2.871 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, že žalobkyni bude přiznán 12,75% úrok ročně z částky 226.893,04 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, avšak nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž žalobě bylo vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila i prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025, které mu bylo odesláno dne 11. 3. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Marným uplynutím desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 25 3. 2025 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z 3. 6. 2025, s lhůtou k zaplacení do 18. 6. 2025 a žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalobkyně pak v odvolání poukazovala na to, že žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta a odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno zčásti důvodně.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě niž byla poskytnuta žalovanému částka 300.000 Kč, kterou se zavázal splácet včetně úroku ve výši 9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 3.800,27 Kč. Na tento úvěr eviduje Anonymizováno platby v celkové výši 91.591,74 Kč. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytla úvěrový rámec na kreditní kartě ve výši 20.000 Kč. Tento úvěr se zavázal žalovaný splácet včetně úroků formou měsíčních splátek ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 97.762,45 Kč a uhradil celkem 79.277,67 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek učinil okresní soud zjištění, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Okresní soud pak posoudil obě smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/20016 Sb., když předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi tím, co fakticky žalovanému poskytla a mezi tím, co uhradil z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z.

7. Při určení splatnosti přiznané částky pak správně okresní soud vycházel z rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla splatnost dohodnuta, byla správně určena soudem.

8. Jiná situace nastala v odvolacím řízení, kdy rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku nabyl právní moci dne 26. 11. 2025, proto měl žalovaný plnit do tří dnů, tj. do 29. 11. 2025, takže od 30. 11. 2025 se ocitl v prodlení s plněním dluhu a od tohoto data tak náleží žalobkyni 11,50% úrok ročně z této částky do zaplacení, a to v souladu s ust. § 1970 o. z. V této části tedy odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu a ve zbývající napadené části byl rozsudek jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

9. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, když před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná z 28 %. Náklady řízení byly přiznány okresním soudem ve správné výši, tj. ve výši 62.508 Kč a 28 % z této částky pak představuje částku 17.502 Kč.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn částečným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.