KSOSOL 69 CO 88/2022-180

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ insolvenční správce dlužnice jméno příjmení příjmení, narozené datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, ml. ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 12. 2021, č. j. 17 C 215/2018-155, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2020, č. j. 17 C 215/2018-135,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám JUDr. jméno příjmení ml., advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, zamítl (výrok I.). Rozhodl, že žalovanému se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši částka ve lhůtě 15 dnů (výrok III.).

2. Rozsudek okresního soudu v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním žalobce, který se shodoval s okresním soudem v názoru, že v žalovaném období bytovou jednotku využíval výlučně žalovaný, a to aniž by dlužnici poskytl adekvátní náhradu a tedy došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor dlužnice. Výše bezdůvodného obohacení byla mimo jiné v průběhu řízení prokázána i znaleckým posudkem. Nicméně žalobce nesouhlasí s tím, že by uvedené bezdůvodné obohacení nemělo být přiznáno z důvodu jednání dlužnice vůči žalovanému a jejich dceři, které posoudil prvostupňový soud jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů se žalobce domáhá přezkumu daného právního posouzení, které bylo překážkou vyhovění žalobě. Pokud okresní soud argumentuje tím, že se dlužnice nepodílí na úhradách spojených se spoluvlastnictvím bytové jednotky, tak odvolatel dodává, že žalovaný žádnou takovou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice neuplatnil, tedy tato nemůže být uspokojena ani zohledněna. Je nutno při posouzení jednání dlužnice vůči žalovanému a jeho dceři vzít v úvahu i zdravotní stav dlužnice, kdy je otazné, zda tato si uvědomovala obsah svého jednání a jeho možné následky, jelikož je u prvostupňového soudu vedeno řízení ohledně omezení svéprávnosti dlužnice. Na závěr argumentoval tím, že v průběhu řízení nebyl na možný neúspěch ve věci ze strany soudu nikterak upozorněn, když i z daného důvodu, co prvostupňový soud nechal vypracovat znalecký posudek na výši bezdůvodného obohacení, bylo zamítnutí žaloby překvapivé. Navrhoval proto, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí okresního soudu je věcně správné, neboť se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a jeho skutková zjištění mají oporu v provedených důkazech, proto nelze považovat závěr soudu za chybný, jak uvádí odvolatel. Je nutno zohlednit zejména objektivní okolnosti, a to ty, že bývalá spoluvlastnice předmětného bytu jméno příjmení jméno tento opustila dobrovolně, aniž by jí v užívání předmětného bytu žalovaný jakkoliv bránil. Je také nesporné, že tato se nikterak nepodílela na nákladech spojených s předmětným bytem. Způsob jednání jméno příjmení příjmení, tak jak bylo žalovaným popsáno minimálně v žalobě na vrácení daru pro nevděk je dostatečným podkladem pro vyslovení závěru nalézacího soudu ohledně jejího jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobce od počátku znal důvody žalovaného, které jej vedly k tomu, že se domáhá vrácení daru. K argumentu odvolatele, že by měla být jméno příjmení jméno omezená ve svéprávnosti, neznamená to, že by na její straně nebyl dán úmysl cíleně a jednoznačně žalovaného poškozovat. Navrhoval proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl obsahově vylíčen, v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. Z hlediska skutkového stavu, z něhož okresní soud při rozhodování vycházel, bylo v projednávané věci zjištěno, že žalovaný a jméno příjmení jméno byli podílovými spoluvlastníky, každý z nich k podílu jedné poloviny bytové jednotky číslo v budově adresa, stojící na pozemku parcelní číslo se spoluvlastnickým podílem o velikosti číslo na společných částech budovy adresa a s tímtéž podílem na pozemku st. parcelní číslo, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, v katastru nemovitostí pro obec Šumperk a k. ú. ulice anonymizováno na LV číslo. Z úřední činnosti soudu je známo, že dne datum byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, jméno příjmení jméno je od datum v úpadku a spoluvlastnický podíl se stal součástí majetkové podstaty této dlužnice. Dne datum, byla bytová jednotka ve veřejné dražbě elektronické dobrovolné, vydražena. Podílovým spoluvlastníkem na specifikované nemovitosti se jméno příjmení jméno stala poté, co ji tento podíl žalovaný v roce 2008 daroval, dar žalovaný následně odvolal a zahájil řízení o vrácení daru pro nevděk.

6. Zaplacení částky částka s příslušenstvím (nesprávně OS v záhlaví rozsudku uvádí částka s přísl., ač usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. 17 C 215/2018-133 připouštěl změnu žaloby) se domáhá žalobce jako insolvenční správce dlužnice jméno příjmení příjmení z titulu bezdůvodného obohacení, za neoprávněné užívání bytové jednotky v podílovém spoluvlastnictví dlužnice a žalovaného, tj. za nadužívání společné věci v odpovídajícím rozsahu v období od datum do datum.

7. Spoluvlastník má právo na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Tvrzení a důkazy uplatněné v průběhu řízení umožňují pro správný názor soudu prvého stupně dojít k přesvědčivému závěru o tom, že žalovaný užíval byt nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, přitom se nejedná o situaci, kdy byla uzavřena dohoda či učiněno rozhodnutí, které by insolvenční dlužnici bránily v užívání bytu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 725/2008). Okresní soud tak dospěl ke správnému závěru o existenci okolností zakládajících bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Okresní soud však žalobci právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení nepřiznal se závěrem, že z důvodů prokázaného jednání jméno příjmení příjmení vůči žalovanému a jejich společné nezletilé dceři je výkon práva v rozporu s dobrými mravy a žalobu zamítl.

8. I v případě výkonu subjektivního práva v souladu se zákonem lze takový postup shledat rozporným s dobrými mravy, jak opětovně potvrdil Ústavní soud, nejaktuálněji v nálezu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3542/20. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Občanský zákoník se nepokouší o žádnou definici dobrých mravů a Nejvyšší soud ustáleně vychází z předpokladu, že dobré mravy představují souhrn společenských, kulturních a právních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1865/2004, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013 a nález Ústavního soudu IV. ÚS 2103/2020). Zákaz zjevného zneužití práva je výslovně zakotven v ustanovení § 8 o. z. Tento institut slouží k odepření právní ochrany výkonu práva, který je sice souladný se zákonem či smlouvou, avšak takový výkon práva je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Subjektivní právo osoby sice existuje, ale jeho výkon je nepřípustný, neboť by se jednalo o jeho zneužití. Zneužití práva musí být zjevné, a to především z posouzení individuálních okolností konkrétního případu.

9. V posuzované věci okresní soud po provedeném dokazování vycházel z konkrétních zjištění o tom, že se jméno příjmení jméno vůči žalovanému dopouští šikanózního jednání (ani v jednom případě z asi 28 trestních oznámení nebyla prokázána vina), kterým se snaží osobu žalovaného kriminalizovat a komplikovat jeho profesní a osobní život. Přes veškeré její snahy, kdy dokonce obvinila žalovaného z pohlavního zneužití jejich dcery, byla nezletilá svěřena do výlučné péče žalovaného, chování matky se projevilo na psychickém stavu nezletilé.

10. Úvahy okresního soudu při použití korektivu dobrých mravů vychází z okolností konkrétní věci a jsou podepřeny konkrétními zjištěními, proto závěry okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu akceptuje. Právní hodnocení a posouzení věci našlo svůj výraz v zamítavém verdiktu okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správné. Rozhodnutí okresního soudu bylo proto jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a nákladech státu, při jejichž určení a vyčíslení okresní soud nepochybil.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalobce nebyl v odvoláním úspěšný a žalovaný tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši částka, a to za 3 úkony právní služby po částka (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření, účast u odvolacího jednání), 3x režijní paušál po částka, 4 půlhodiny zmeškaného času, to je částka a náklady za cestu k odvolacímu jednání na trase je obec – obec a zpět ve výši částka. Po navýšení o DPH ve výši částka se jedná o částku částka, kterou soud uložil zaplatit žalobci, a to bez určení lhůty (§ číslo IZ).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Šumperku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.