KSPL 60 Az 37/2018-79

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: Y.D., narozen …, státní příslušnost Ukrajina, t.č. místem pobytu …, zastoupeného: JUDr. Pavel Sadílek, advokát, se sídlem Stará cesta 425, 331 01 Plasy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 10.4.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.3.2018 č.j. OAM-44/LE-LE05-LE29-2018, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Pavlu Sadílkovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 23.253,-Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účetč. 724242339/0800, VS 60 372018.

Včasnou žalobou ze dne 10.4.2018 k výzvě soudu doplněnou dne 26.4.2018 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28.3.2018 č.j. OAM-44/LE-LE05-LE29-2018, který rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákonač. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Žalobce nejprve obecně namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3, 4, § 52 § 68 odst. 3 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), § 11a a § 12 zákona o azylu a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Dále uvedl, že se narodil na Ukrajině a je ukrajinské národnosti. Do České republiky (dále jen ČR) přicestoval na platný cestovní doklad v r. 2002 a od té doby se zde zdržuje. Před jeho zajištěním v Zařízení pro zajištění cizinců Balková dne 6.3.2018, byl držitelem náhradního cestovního dokladu, který platil až do 2.4.2018.

Žalobce namítal, že v průběhu pohovoru vedeného v rámci řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany mu pracovník správního orgánu nedal dostatečný prostor k tomu, aby mohl podrobně vysvětlit svou situaci, proč se nechce a nemůže vrátit na Ukrajinu. Proto své vyjádření ze dne 14.3.2018 písemně doplnil podáním ze dne 26.3.2018, které zaslal žalovanému. Vzhledem k tomu, že toto vyjádření bylo posláno 26.3.2018 a napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28.3.2018, tj. dva dny poté, domníval se, že z časových důvodů nebyly při rozhodování jeho argumenty náležitě prozkoumány a zváženy. Jeho obavy spočívají hlavně v tom, že při návratu na Ukrajinu bude ohrožen na životě a zdraví, neboť bude poslán bojovat do Doněcké a Luhanské oblasti, kde dochází k intenzivním ozbrojeným střetům mezi ukrajinskými bezpečnostními složkami a místními separatisty. Navíc dochází i k rozšiřování ozbrojeného konfliktu, proto má obavy, že se rozšíří i do oblasti jeho trvalého bydliště na Ukrajině. V místě bydliště je ohrožen osobní mstou bývalého velitele místní vojenské správy, jehož dceru přivedl do jiného stavu a který ho má za dezertéra. Od svých známých na Ukrajině ví, že mu vyhrožuje fyzickou likvidací. V současné době se u žalobce projevují zdravotní problémy s uskřípnutým nervem na levé paži, v lednu byl převezen na pohotovost do nemocnice, kde byl hospitalizován. Jelikož je levák, má problémy s vykonáváním každodenních potřeb, psaní apod. Na Ukrajině by mu nebyla poskytnuta potřebná lékařská péče a jeho zdravotní stav by se rapidně zhoršil. Bagatelizování jeho zdravotního stavu ze strany žalovaného není proto namístě. Na základě uvedených skutečností se žalobce domnívá, že má nárok na udělení azylu z humanitárních důvodů a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení; současně žádal, aby v této věci bylo nařízeno jednání. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí).

Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o ustanovení zástupce a tuto žádost doplnil podáním ze dne 13.4.2018 a zdejší soud poté usnesením ze dne 18.4.2018 č.j. 60Az 37/2018-29 mu ustanovil zástupcem JUDr. Pavla Sadílka, advokáta, se sídlem Stará cesta 425, 331 01 Plasy. (K doplnění žalobce připojil potvrzení o osobních a majetkových poměrech); proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost ze dne 24.4.2018 v níž uvedl, že nebyly důvody pro to, aby mu nebyl ustanoven advokát Mgr. Jindřich Lechovský. Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) usnesením ze dne 26.7.2018 č.j. 8 As 95/2018-21 však kasační stížnost zamítl.

Žalobce také současně s žalobou navrhl přiznání odkladného účinku žalobě, který na základě výzvy zdejšího soudu doplnil podáním ze dne 3.5.2018 a usnesením ze dne 16.8.2018 č.j. 60Az 37/2018-58 byl soudem návrh na přiznání odkladného účinku zamítnut.

Napadeným rozhodnutím ze dne 28.3.2018 č.j. OAM-44/LE-LE05-LE29-2018 žalovaný rozhodl tak, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 9.3.2018 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že žádá o udělení azylu, protože by měl po návratu na Ukrajinu problémy s vojenskou policií, nemá se kam vrátit a bude mít velké problémy se zákonem. Dále sdělil, že jej nejspíš pošlou do konfliktu s Doněckem, neboť k jeho příbuzným chodí z vojenské správy a ptají se, kde se nachází, protože pravděpodobně bude zařazen jako dezertér do disciplinárního praporu.

K podané žádosti dne 14.3.2018 dále mimo jiné uvedl, že je rozvedený a na Ukrajině má jednoho syna, se kterým již neudržuje žádné kontakty. Poslední místo pobytu ve vlasti bylo ve městě Kirovograd, do ČR přijel v roce 2002 nebo 2003 autobusem ze Lvova přes Polsko na turistické vízum a od té doby je v ČR. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že asi před třemi týdny utrpěl úraz hlavy a byl ošetřen v nemocnici s otřesem mozku, nejednalo se ale o nic závažného, od té doby má skřípnutý nerv. Jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se na Ukrajině nemá kam vrátit, nemá tam žádné zázemí, protože jeho rodiče i sestra již zemřeli. Poprvé žádal o mezinárodní ochranu proto, že by chtěl zůstat v ČR, kde je již 16 let a po návratu na Ukrajinu by měl problém, neboť ho dle jeho tvrzení stále hledají lidé z vojenské správy a chtějí ho povolat do armády. Již v roce 2015, když poprvé žádal o azyl, prohlásil, že mu posílali předvolání do armády a chtěli jej odvést a to stále trvá, stále jej hledají a chtějí ho odvést do války.

Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl s žalobcem proveden, neboť jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný neshledal nezbytnost provedení pohovoru ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Správní orgán při posouzení žádosti o mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědí učiněných v průběhu současného i předchozího azylového řízení vedeného podč.j. OAM-1100/ZA-ZA04-2015 a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhá v pořadí. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce, následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, které učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených žalobcem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR, správní orgán konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné důvody své žádosti o mezinárodní ochranu a motivy své neochoty vrátit se na Ukrajinu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. obavu z možného povolání do armády k výkonu vojenské služby, příp. z postihu za její nenastoupení, snahu zůstat v ČR, kde pobývá již dlouhou dobu, a absenci zázemí na Ukrajině. Také o důsledcích svého pádu na hlavu hovořil již v předchozím řízení, kdy stejně jako v současném prohlásil, že se nejedná o nic vážného a nijak se neléčí. Je zjevné, že v případě tohoto tvrzení žalobce, tedy že k pádu na hlavu došlo tři týdny před podáním žádosti o mezinárodní ochranu, jde pouze o dílčí a z hlediska posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany zcela nepodstatnou změnu. Žalovaný tedy konstatoval, že obsahově jsou nyní tvrzené důvody zcela totožné s důvody tvrzenými již v předchozím řízení, jak ostatně sám žalobce výslovně potvrdil, když do protokolu dne 14.3.2018 prohlásil, že své v aktuálním řízení uváděné důvody uváděl již v předchozím řízení a tyto důvody stále trvají.

Správní orgán dále uvedl, že na základě informací o zemi původu žalobce na Ukrajině nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována jeho předchozí žádost, tedy od října 2016, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, a svědčila by i o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ani ve své opakované žádosti nic takového netvrdil. Závěrem tedy žalovaný podotkl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce byla shledána jako nepřípustná a řízení bylo zastaveno.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 23.5.2018 popřel oprávněnost podané žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazuje nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Ve svém vyjádření shrnul průběh správního řízení a odkázal na str. 3 napadeného rozhodnutí, kde porovnal a zhodnotil první žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce s jeho současnou druhou opakovanou žádostí. Po posouzení jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný nedošel k závěru, že věc je nutno posuzovat odlišně a přistoupit k novému meritornímu posouzení věci na základě skutečností sdělených žalobcem, jelikož v opakované žádosti uvedl naprosto totožné důvody k udělení mezinárodní ochrany, které uváděl již v prvním azylovém řízení, a správní orgán již tyto meritorně posoudil. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 11.6.2009, č.j. 9Azs 5/2009-65, kde se tento soud zabýval otázkou opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu. Dále žalovaný setrval na tom, že žalobce ve své aktuální žádosti neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat. Pokud jde o samotnou právní kvalifikaci případu žalobce, zde měl žalovaný za to, že nevybočil z mezí zákonného ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu, když tuto druhou žádost posoudil jako nepřípustnou se závěrem, že nenalezl žádné nové skutečnosti, které žalobce bez vlastního zavinění nemohl sdělit v průběhu předchozího řízení, a které by vyžadovaly opakované meritorní posouzení a odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.8.2014 č.j. 1 Az 2/2014-33. Ke zdravotním problémům s uskřípnutým nervem na levé paži žalobce žalovaný již v napadeném rozhodnutí uvedl, že se nejedná o podstatnou změnu okolností, která by vedla k opětovnému meritornímu posouzení. Sám žalobce uvedl, že se nejedná o nic vážného a jinak je zdravotně v pořádku. Žalovaný má v jeho případě za to, že jeho zdravotní stav nevyžaduje specializovanou léčbu, která by byla ve vlasti nedostupná, vzhledem k tomu, že zdravotní stav není nijak komplikovaný, sám žalobce ani nic takového netvrdil. Proto žalovaný trval na svém závěru, že zdravotní stav nepředstavuje důvod k opětovnému meritornímu zhodnocení jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu a závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 28.3.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 23.5.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 28.3.2018 žalobci předáno dne 29.3.2018.

Ústního jednání konaného dne 8.11.2018 se zúčastnil zástupce žalobce a zástupce žalovaného. Zástupce žalobce setrval na podané žalobě a závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; dále předložil písemné vyúčtování požadovaných nákladů řízení. Zástupce žalovaného setrval na tom, že napadené rozhodnutí je věcně i právně správné a závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta prvnís.ř.s.). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Dle § 25 písm. i) zákona o azylu je důvodem pro zastavení řízení to, že je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Podaná žaloba byla postavena na okruhu žalobních námitek, týkající se toho, že žalobce má obavu z možného povolání do armády k výkonu vojenské služby, nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bagatelizování jeho zdravotního stavu. Zdejší soud po přezkoumání obsahu rozhodnutí žalovaného a správního spisu dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, jak je zřejmé z níže uvedeného.

Soud nejprve na úvod odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6.3.2012, č.j. 3 Azs 6/2011-96, který se k otázce rozhodnutí o opakovaných žádostech vyjádřil takto: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“

Rovněž se soud se shoduje s právním náhledem žalovaného, podle něhož podaná opakovaná žádost nebyla přípustná. Okruh důvodů žádosti, spočívající v tom, že žalobce má obavu z možného povolání do armády k výkonu vojenské služby, příp. z postihu za její nenastoupení, snahu zůstat v ČR, kde pobývá již dlouhou dobu, a absenci zázemí na Ukrajině, nebyly novou skutečností. Žalobce již téměř totožným způsobem odůvodňoval svoji předchozí azylovou žádost a žalovaný správní orgán jeho tvrzení posoudil ve správním řízení o této první žádosti. Nebyla tedy splněna ani první podmínka přípustnosti opakované žádosti – novost tvrzení.

Také se zdejší soud ztotožnil s názorem žalovaného týkajícího se zdravotního stavu žalobce a to, že se nejedná o podstatnou změnu okolností, která by měla mít za následek opětovné meritorní posouzení žádosti. Sám žalobce v daném případě ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že se nejedná o nic vážného a jinak se cítí zdravotně v pořádku a nemá žádné zvláštní potřeby ani omezení.

Nelze také uznat námitku žalobce, že žalovaný měl pouhé dva na to, aby posoudil jeho vyjádření, tedy, že z časových důvodů nebylo náležitě prozkoumáno. Soud konstatuje, že předmětné vyjádření s datem 26.3.2018, na něž žalobce poukazuje, není součástí správního spisu, tudíž zdejší soud nemá dané vyjádření k dispozici a je otázkou, zda bylo vůbec správnímu orgánu doručeno.

V neposlední řadě soud uvádí, že žalovaný se v průběhu správního řízení zabýval i situací na Ukrajině, když uvedl, že od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od října 2016 nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Tyto skutečnosti žalovaný uvedl na základě materiálů týkající se politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Jmenovitě žalovaný vycházel ze Zprávy Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národu pro lidská práva ze dne 12.12.2017 – zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině, ze zprávy Organizace Freedom House Svoboda ve světě 2018 - Ukrajina z ledna 2018, ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 3.3.2017, z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2017 ze dne 22.2.2017, z Výroční zprávy organizace Human Rights Watch 2018 ze dne 18.1.2018, z Informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Ukrajina - situace v zemi ze dne 22 1 2018 a z informací Ministerstva zahraničních věcí (dále jen MZV) ČR č.j. 107318/2017 LPTP ze dne 3. 8. 2017 Veškeré informace jsou součástí spisového materiálu.

Soud tedy neshledal, že by žalovaný kladl žalobci jakékoli překážky v uplatnění důvodů žádosti, o všech svých procesních právech byl žalobce řádně poučen. Taktéž stav věci byl žalovaným zjištěn v souladu s požadavky § 3 správního řádu, když si opatřil materiály vztahující se k předchozí podané žádosti a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce a umožnil žalobci sdělit vše, co považuje za podstatné, v samotné žádosti, při poskytnutí údajů k žádosti a po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo přesvědčivě odůvodněno a bylo z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Vzhledem k tomu, že žádost byla shledána nepřípustnou, žalovaný správně a v souladu se zákonem o azylu (jeho ustanovením § 10a odst. 2) neposuzoval žádost meritorně, tudíž ani nehodnotil existenci případného pronásledování žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu. Z výše uvedeného je zjevné, že byl dán zákonný důvod pro shledání opakované žádosti nepřípustnou a pro zastavení řízení na základě ustanovení zákona o azylu, která byla uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí a současně soud v detailech odkazuje na napadené rozhodnutí, příp. vyjádření k žalobě.

Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku), jelikož žádnou z žalobních námitek neshledal důvodnou.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto náhrada nákladů řízení nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku).

Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát JUDr. Pavel Sadílek a v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s.ř.s). Ustanovenému zástupci byla proto přiznána odměna za zastupování v souladu s jím uvedenou specifikací požadovaných nákladů ze dne 8.11.2018, která je tvořena pěti úkony právní služby á 3.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby, porada s klientem, doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku a jednání před KS v Plzni) a pěti paušálními částkami á 300,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 3 vyhláškyč. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Dále mu náleží náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za cestu osobním vozidlem zn. WV Tiguan, RZ … z Plas do Balkové a zpět za účelem porady s klientem ve dnech 26.4. a 3.5.2018, a z Plas do Plzně a zpět za účelem soudního jednání dne 8.11.2018 - základní náhrada za použití vozidla podle § 157 odst. 4 písm. b) zákonač. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí 760,-Kč (tj. 190 km x 4 Kč/km) a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 zákoníku práce a § 4 písm. a) vyhláškyč. 463/2017 Sb. činí 358,-Kč (tj. 8,4 l/100km x 30,50 Kč/l x 1,4), tedy celkem 1.118,- Náhrada za promeškaný čas strávený na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu v délce jedenácti půl hodin činí celkem 1.100,-Kč. Dále ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 4.035,-Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákonač. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s). Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí po zaokrouhlení 23.253,-Kč a tato částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok III. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 8. listopadu 2018 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Alena Hockáv.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.