KSPL 61 CO 130/2022-121

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; Česká republika - oblast působnosti IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 3. 2022, č. j. 5 C 181/2021-97

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet jeho zástupce.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k částem pozemků p. číslo p. číslo vše v k. ú. obec u obec, územní celek, okres okres, a to částí, které jsou označeny geometrickým plánem Ing. jméno příjmení ze dne datum jako pozemek p. číslo o výměře 36 m2, p. číslo o výměře 41 m2 a 32 m2, vše v k. ú. obec u obec. V odůvodnění v podstatě uvedl, že žalobce dle kupní smlouvy ze dne datum, s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni datum, nabyl od své babičky jméno příjmení darem dům adresa v obec se stavební parcelou číslo o výměře 165 m2, se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, kopaná studna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, zpevněné plochy, vodovodní přípojka a trvalé porosty v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala. Dle kupní smlouvy z datum žalobce nabyl od jméno příjmení část jeho pozemku parcelní číslo v k. ú. obec o výměře 16 m2, tato část byla označena novým parcelní číslo. V souvislosti s touto smlouvou byl vypracován geometrický plán, a teprve z něho žalobce zjistil, že se svým pozemkem užívá i část pozemků vlastněných státem. Soud prvního stupně uzavřel, že tak, jak jsou pozemky nyní oploceny a také ohraničeny kůlnou, jsou užívány již mnoho let předtím, než je nabyl žalobce a ten je ve stejném rozsahu je užíval i poté, co je nabyl do vlastnictví. Nelze přehlédnout, že již žalobcovi prarodiče v roce 1954 nabyli vlastnické právo k chlévu, dnes kůlně, která se nachází na části pozemku p. číslo tj. na nově vymezeném pozemku p. číslo. Rovněž na dlouhá léta zaplocenou a žalobcem a jeho právními předchůdci užívanou část pozemků p. číslo nově označenou jako p. číslo si žalovaný nikdy nečinil žádné vlastnické nároky. To, že žalobce darovací smlouvou nabyl pozemek o rozloze 165 m2 a připlocené části pozemků mají rozlohu 109 m2, neznamená, že je oprávněná držba vyloučena. V daném případě jde o 66 % výměry skutečně nabytého pozemku, ale stavební pozemek na žalobce převedla osoba blízká a pozemky tvoří ohrazený, ucelený funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu. Žalobce byl tedy od datum oprávněným držitelem, byl v dobré víře, že celý oplocený pozemek je ve vlastnictví jeho babičky a tedy, že ta na něho převádí vlastnictví k celé užívané rozloze. Oprávněná držba nemohla být narušena ani tím, že žalovaný, případně nájemci pozemků, odváděli daň z nemovitosti i z těch částí, které užíval žalobce, oni sami rovněž nesoulad výměr nezjistili. Nelze ani klást žalobci za vinu, že si měl nechat zjistit průběh skutečné hranice mezi pozemky, neboť byl seznámen s rozsahem užívání od své babičky i matky, sám zde vyrůstal, postupoval tedy s obvyklou mírou opatrnosti, kterou na něm bylo možno požadovat. Po právní stránce se sice žalobce domáhal použití ustanovení o mimořádném vydržení dle § 1095 o. z., avšak podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny. Došlo však k řádnému vydržení, neboť žalobce se chopil držby části sousedních pozemků ve vlastnictví státu v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného tím, že mu převodkyně darovala pozemky v hranicích ohraničených plotem, jak je sama užívala a žalobce se držby těchto sousedních pozemků chopil v den uzavření darovací smlouvy, tedy datum. Jeho oprávněná držba trvala do datum, kdy byl ověřen geometrický plán Ing. příjmení v souvislosti se zamýšlenou kupní smlouvou ohledně části jiného pozemku. V tomto okamžiku však již desetiletá vydržecí doba uplynula, neboť žalobce byl do datum v dobré víře, že je vlastníkem celé rozlohy oplocených pozemků a jako vlastník se k pozemkům choval.

2. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 134 zák. č. 40/1964 Sb. a dovodil, že žaloba je důvodná, neboť dobrá víra a oprávněná žalobcova držba trvala stanovenou dobu. Vyjádřil se také k námitkám ze strany žalovaného vzneseným v průběhu řízení zejména tak, že po seznámení s místními poměry je zřejmé, že stáří ohraničení připlocených pozemků kůlnou, plotem a plotovými vraty, případně i živým plotem uvnitř pozemků, odpovídá údajům dle znaleckého posudku z roku 1999, z něhož vyplývá, že kůlna tvořící hranici pozemku užívaného žalobcem je stará přibližně 44 let a oplocení asi 34 let a po tuto dobu byly pozemky užívány právními předchůdci v rozsahu daném tímto ohraničením. Přestože rozloha„ připlocené“ části tvoří 66,2 % výměry smlouvou převedeného pozemku, s ohledem na místní uspořádání a skutečnost, že žalobce znal poměry v místě od dětství, nelze o jeho dobré víře pochybovat. Vzhledem ke všem okolnostem věci postupoval s obvyklou mírou opatrnosti a nebylo ani přiléhavé mu vytýkat, že v roce 1999 výměru darovaného pozemku nekontroloval a vycházel z polohy oplocení.

3. Dále soud prvního stupně vysvětlil, z jakých důvodů neprováděl další, žalobcem navržené důkazy a odůvodnil také výrok o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce měl ve věci plný úspěch.

4. Žalovaný se ve včasném odvolání neztotožnil s hodnocením dobré víry žalobce ve vztahu k vydržení pozemků, vyjádřil přesvědčení, že absentuje objektivní dobrá víra a žalobce měl a mohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo náleží. Poukázal na judikaturu o tom, že pokud držená výměra pozemku přesahuje skutečně vlastněnou výměru o více než 50 %, lze předpokládat, že dobrá víra absentuje. Podpůrnými hledisky jsou rovněž přehlednost pozemku v terénu či nepravidelnost jeho tvaru. Pozemek p. č. st. číslo ve vlastnictví žalobce je natolik malý a přehledný, že je omyl v chopení se držby zásadně vyloučen. Přitom v darovací smlouvě je uvedena rozloha darovaného pozemku a to 165 m2, takže text darovací smlouvy přispívá k závěru o nedostatku dobré víry. Žalobce také není laikem, pracuje jako stavební technik ve stavební firmě a je schopen pracovat s geometrickými plány. Z provedených důkazů je dále zřejmé, že se sousedem jméno příjmení řešil žalobce nesoulad vlastněných a užívaných pozemků již před vypracováním geometrického plánu z datum, neboť ještě probíhala rekonstrukce kůlny, a teprve poté proběhl odprodej části pozemku od K. příjmení, nyní označené jako parcelní číslo. Je nepravděpodobné, že by si žalobce neověřil tvrzení souseda o tom, že část jeho nemovitosti stojí na cizím pozemku, např. náhledem do katastrální mapy, a to ještě před výše uvedenou rekonstrukcí. O tom svědčí i to, že geometrický plán, který je součástí kupní smlouvy k pozemku p. číslo byl vyhotoven i ve vztahu k připloceným částem pozemků žalovaného. Nemohlo tedy dojít k vydržení vlastnického práva a odvolací soud by měl změnit napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že v domě na darovaném pozemku bydlel jeho dědeček a babička, vyrůstala v něm jeho matka a jeho tedy logicky nenapadlo, že by pozemek, jehož rozsah užívání se za jeho života nezměnil, nebyl ve vlastnictví prarodičů. V době, kdy na něho babička převáděla nemovitosti, byl o převodu pořízen notářsky zápis, listinu bral jako formalitu a připojil svůj podpis. Do dnešního dne není z náhledu na internetu do katastru nemovitostí zřejmé, kde se předmětné nemovité věci nacházejí, a žalobce by v roce 1999 mohl pouze zjistit, že s převáděnými pozemky sousedí pozemek parcelní číslo (vodní plocha), která je rybníkem, ale bez konkrétního zaměření by nikdo nemohl dovodit, že darované nemovitosti jsou fakticky až v tomto pozemku parcelní číslo. Jelikož žalobce je právním nástupcem své babičky jako dárkyně, je zřejmé, že do jeho oprávněné držby je nutné započítat i dobu, po kterou byla tato držba vykonávána z její strany. Žalobce odmítl, že by si před vypracováním geometrického plánu ze dne datum byl vědom, že by užíval části jiných pozemků a v této souvislosti poukázal na kupní smlouvu ze dne datum, na jejímž základě se žalobcovi právní předchůdci stali vlastníky nemovitostí s tím, že na ně byl převeden i chlév, tj. dnes kůlna, která se částečně nachází na vydržených pozemcích. Žalobce v odvolání nesouhlasil s tím, že by nemohl mimořádně vydržet předmětné pozemky dle § 1095 o. z. a uvedl důvody takového nesouhlasu, navrhl ale, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal včetně předchozího řízení, ztotožnil se však se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a odvolání žalovaného tedy nepovažoval za důvodné.

7. Soud prvního stupně správně postupoval dle zák. č. 40/1964 Sb., neboť právním důvodem, na základě něhož se žalobce chopil držby částí pozemků ve vlastnictví státu, je darovací smlouva s právními účinky vkladu dne datum a desetiletá vydržecí doba tak měla uplynout před datem datum. Správně také odkázal na ust. § 134 uvedeného zákona i § 130 odst. 1 a je třeba odkázat i na znění § 129 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. Podle § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. platí – je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 129 odst. 1 téhož zákona platí dále, že držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce pozemky nabyl darem od své babičky, a to v rozsahu, jak je užívala ona a jak je sám znal od dětství. K tomu je třeba uvést, že z hlediska běžné opatrnosti je jistě rozdíl v přístupu nabyvatele v případě, kdy mu věc za úplatu prodá cizí osoba, a v případě, kdy ji získává bezúplatně od nejbližších osob z jejich déle trvající držby. To je právě případ žalobce v projednávané věci a závěr soudu prvního stupně, který nabytí darem od babičky zdůraznil, je v souladu s judikaturou vyšších soudů (usnesení I. ÚS 4365/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3930/2010). Ani okolnost, že žalobce se chopil pozemků o výměře o 109 m2, tedy o 60,2 % větší než byla skutečně vlastněná rozloha, nemůže vést sama o sobě k závěru, že nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem celého drženého a oploceného celku. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že kromě toho, že rozlohu pozemků nabyl darem od babičky, byly pozemky v užívaném rozsahu oploceny celá desetiletí stejně a rozsah takového užívání se jeví i odpovídající místním poměrům, resp. situaci v terénu. Pozemek parcelní číslo je sice veden v katastru nemovitostí jako vodní plocha – rybník, ale je rozdělen potokem či strouhou a plot oddělující žalobcem užívanou část se nachází na přirozené hranici dané právě před tímto potokem. Další přirozenou hranici tvoří stará stavba kůlny, což bylo zjištěno i při místním ohledání, a jde o mnohaletý stav. Je třeba uvést, že sám žalovaný po místním šetření uvedl, že pokud dojde k dokončení upřesnění hranic v intravilánu obce a následnému zapsání nově vzniklých pozemků do katastru, byl by možný prodej sporných částí pozemku adresa v k. ú. obec u obec, neboť se počítá se zmenšením tohoto pozemku nyní vedeného jako vodní plocha a vytvořením nového. Žalovaný také připustil možnost prodeje částí pozemků číslo a číslo Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně považuje za důležité i to, že žalobcem užívané části pozemků jsou velmi malé výměry, a stát, ani nájemci pozemků, kteří by dle nájemních smluv měli užívat pronajaté pozemky ve větším rozsahu než fakticky činí, se žalobcem držených částí pozemků nikdy nedomáhali. To svědčí o tom, že ani oni nepředpokládali, že předmětem žalobcovy držby jsou částmi pozemků, na nichž by měli hospodařit oni. Pokud žalovaný vytýká, že žalobce pracuje jako stavební technik a je schopen pracovat s geometrickými plány, ztotožňuje se odvolací soud s tím, že žalobce má odborné kvality k odhadnutí výměry pozemku, ovšem v přezkoumávané věci k tomu neměl důvod zejména s ohledem na okolnosti nabytí předávaných pozemků od prarodiče. Pokud jde o námitku, že o připlocené části pozemků ve vlastnictví státu měl žalobce vědomost vzhledem k vypracování geometrického plánu, který je součástí kupní smlouvy sepsané dne datum o koupi pozemku p. číslo pomíjí žalovaný, že k uplynutí vydržecí doby ve smyslu § 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. došlo již datum, tedy před vypracováním tohoto plánu ze dne datum. Zároveň nebylo prokázáno, že by i před výše uvedeným datem byla žalobcova dobrá víra zpochybněna. Námitky uplatněné žalovaným tedy nejsou důvodné, neboť soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobcova držba byla řádná, tj. založená na platném a účinném právním důvodu, poctivá a pravá, a trvala dobu potřebnou k (řádnému) vydržení. V podrobnostech proto odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku včetně odkazů na judikaturu vyšších soudů. Správný byl také procesní postup soudu prvního stupně dle § 118a odst. 2 o. s. ř. v průběhu řízení, pokud účastníky seznámil s možností odlišného právního posouzení žalobcova nároku, neboť ten se původně dovolával institutu mimořádného vydržení. Vysvětlil též, z jakého důvodu neprovedl další žalobcem navržené důkazy a dříve vypracovaný geometrický plán Ing. příjmení ze dne datum učinil součástí rozsudku.

8. Odvolací soud nad rámec odůvodnění dodává k právním závěrům soudu prvního stupně, že pokud byly prokázány podmínky pro (řádné) vydržení, není třeba uvažovat o aplikaci institutu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Vzhledem k tomu, že po dobu potřebnou k vydržení vlastnictví vykonával oprávněnou držbu žalobce, nebylo také třeba uvažovat o započtení doby, po kterou části pozemků ve vlastnictví státu užívali žalobcovi právní předchůdci.

9. Z toho vyplývá, že se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, postupoval tedy dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. To se týká i výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud také odkazuje, a který je správně odůvodněn plným úspěchem žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Také v odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a náleží mu plná náhrada nákladů tohoto řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Důvodně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč s připočtením částky odpovídající dani z přidané hodnoty, tj. celkem 8 228 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.