OSKT 5 C 181/2021-97

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. číslo o výměře výměra a pozemku p. číslo který vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře výměra, který byl oddělen od pozemku p. číslo dílu„ b“ o výměře výměra, který byl oddělen z pozemku p. číslo vše v k. ú. obec u obec, územní celek, okres okres, které jsou označeny geometrickým plánem anonymizováno jméno příjmení ze dne datum číslo anonymizováno – číslo, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se domáhal žalobce určení, že je vlastníkem pozemku p. číslo o výměře výměra a pozemku p. číslo který vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře výměra, který byl oddělen od pozemku p. číslo dílu„ b“ o výměře výměra, který byl oddělen z pozemku p. číslo vše v k. ú. obec u obec, územní celek, okres okres, které jsou označeny v geometrickém plánu anonymizováno jméno příjmení ze dne datum číslo anonymizováno – číslo. Uvedl, že je vlastníkem pozemku St. p. číslo pozemku parcelní číslo vše na LV číslo pro k. ú. obec u obec, územní celek. Žalobce si nechal zaměřit hranice jím užívaných pozemků, přičemž v terénu jsou hranice jím užívaných pozemků vymezeny plotem a kůlnou. Při zaměření užívaných pozemků žalobcem bylo zjištěno, že jím užívané pozemky zasahují v evidenci katastru nemovitostí i do pozemku parcelní číslo (vodní plocha), parcelní číslo (travní porost) a parcelní číslo (travní porost) vše zapsané na LV číslo pro k. ú. obec u obec, územní celek, jejichž vlastníkem je v katastru nemovitostí nesprávně zapsaná žalovaná. Rozsah těchto pozemků je znázorněn v geometrickém plánu anonymizováno příjmení. Vlastnické právo žalobce vzniklo minimálně vydržením pozemků, a to na základě institutu mimořádného vydržení, neboť uplynula doba nejméně 20 let, ve které žalobce, jež je vlastníkem od roku rok, respektive jeho právní předchůdci mají v držení pozemky vymezené geometrickým plánem a vykonávali vlastnické právo k těmto pozemkům pro sebe. To, že je výkon vlastnického práva v nesouladu s katastrem nemovitostí bylo zjištěno při zaměření pozemků a jinak než geodetickým zaměřením ho nebylo možné zjistit. Do dnešního dne nikdo držbu pozemků žalobcem nezpochybnil. Žalobce svůj nárok k jím užívaným pozemkům doložil i znaleckým posudkem vyhotoveným jméno příjmení dne datum číslo ze kterého jasně vyplývá, že již v roce rok byla dřevěná kůlna tvořící hranici pozemku užívaného žalobcem stará přibližně 44 let a oplocení staré přibližně 34 let, tzn., že po sjednanou dobu byly předmětné pozemky užívány žalobcem, respektive jeho právními předchůdci. Žalované byla doručena předžalobní upomínka dne datum. Žalovaná však odmítla vznik vlastnického práva žalobce na základě mimořádného vydržení. Žalobce má za to, že dobrá víra držitele se u institutu mimořádného vydržení vůbec neposuzuje, jelikož se jedná o nový institut, který vstoupil v účinnosti dne datum, tak argumentace žalované soudním rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1039/2012 ze dne 26. 2. 2013 je naprosto irelevantní.

2. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby. Uvedla, že anonymizováno pozemkový úřad s pozemky p. číslo v KN v celé jejich výměře nakládá tak, že je pronajímá. V případě pozemku parcelní číslo anonymizována čtyři slova a v případě pozemků číslo a číslo obci obec. Konstatovala, že k řádnému vydržení vlastnického práva by případně došlo před datum, proto je třeba situaci posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb., který institut vydržení neznal až do roku rok. Žalobce ani jeho právní předchůdci nemohli být v dobré víře ohledně držby, neboť jde o relativně malé pozemky v přehledném terénu, kde je omyl prakticky vyloučen. Podle skutečně žalobcem vlastněných pozemků jde o plochu výměra a plocha„ připlocených“ částí pozemků je výměra. Jedná se tak o 60,22% žalobce skutečně vlastněné výměry a proto se nelze domnívat, že došlo k omylu při chopení se držby. Tento nesoulad vede k závěru o úmyslně nepoctivé držbě, tedy k tomu, že žalobce ani jeho právní předchůdci nebyli oprávněnými držiteli dle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.. Absenci dobré víry žalobce prokazuje i textace darovací smlouvy z roku rok, kde je uvedena výměra pozemku výměra. Žalobce nabyl pozemek parcelní číslo o výměře výměra kupní smlouvu z roku 2010, když součástí byl geometrický plán, z něhož je seznatelné, kudy vede hranice pozemků ve vlastnictví žalobce a z jaké části jím užívané pozemky zasahují do pozemků ve vlastnictví žalované. Minimálně od roku rok si byl žalobce vědom neoprávněného užívání částí pozemků ve vlastnictví žalované, a proto o dobré víře nelze uvažovat. Uvedené skutečnosti pak vylučují jak řádné tak mimořádné vydržení vlastnického práva. Rovněž žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 ohledně dělení pozemků bez souhlasu vlastníka pozemků, kdy bez souhlasu SPÚ nelze v rámci soudního řízení dělit pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit.

3. V daném případě se jedná o žalobu o určení vlastnické práva podanou dle § 80 o. s. ř.. Soud se proto zabýval tím, zda žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dospěl ke kladnému závěru, neboť zde může existovat rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem. Bez určení vlastnického práva žalobce k daným pozemkům by se právní postavení žalobce stalo nejistým, určení vlastnického práva k „ novým“ pozemkům totiž vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k části pozemků, kde v katastru nemovitostí je jako vlastník celých pozemků vedena žalovaná (o tom bude pojednáno níže).

4. Z notářského zápisu sp. zn. spisová značka, anonymizováno číslo sepsaného anonymizováno notářstvím v obec dne datum bylo prokázáno, že jméno příjmení a jeho manželka jméno příjmení uzavřeli kupní smlouvu s prodávajícím jméno příjmení, na základě které nabyli do vlastnictví rovným dílem dům adresa v obec se stavební parcelou číslo a chlévem tamtéž, tedy manželé příjmení – prarodiče žalobce, nabyli vlastnické právo k domu, St. p. číslo a chlévu. Chlév fyzicky existuje i v současné době, a jak žalobce na místním šetření sdělil, jde o dnes rozpadlou kolnu, která byla zachycena i na fotografiích pořízených z místního šetření.

5. Z notářského zápisu sepsaného anonymizováno jméno příjmení, notářkou, pod sp. zn. anonymizováno číslo, spisová značka dne datum rozhodnutí, návrhu na povolení vkladu, bylo prokázáno, že jméno příjmení darovala žalobci – svému vnukovi domek adresa se stavební parcelou číslo o výměře výměra, se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, kopaná studna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, zpevněné plochy, vodovodní přípojka a dále trvalé porosty v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala nebo byla oprávněna jich užívat. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku příjmení parcelní číslo o rozloze výměra (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: obec, adresa (bydlení), když nabývacím titulem je právě shora uvedený notářský zápis anonymizováno příjmení.

6. Ze znaleckého posudku číslo ze dne datum vypracovaného k žádosti jméno příjmení pro účely převodu nemovitostí, bylo prokázáno, že ke dni prohlídky nemovitosti znalcem tj. ke dni datum plotová vrata pro vjezd na stavební parcelu vykazovala stáří 34 let, stejně tak i částečné oplocení a betonové prahy pod plotem. ulice parcela byla částečně zastavěná rodinným domem a dřevěnou kůlnou, zbytek byl tvořen částečně zpevněným dvorkem.

7. Z účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi jeho matky, jméno příjmení, bylo prokázáno, že tak, jak je pozemek oplocen v současné době byl užíván mnoho let. Svědkyně příjmení uvedla, že je jí anonymizováno let a co pamatuje, neboť v domku vyrůstala, byl pozemek takto oplocen a užíván i jejími rodiči. Její otec opravoval zídku plotu směrem k potoku, i kolnu. Žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že tak, jak je pozemek ohraničen plotem, kůlnou a domem takto byl ohraničen i v době uzavření darovací smlouvy a takto byl pozemek užíván i ze strany jeho rodiny celou dobu. O existenci oplocení a kůlny vypovídaly i fotografie z datum. Sám žalobce uvedl, že nikdo nevznesl žádné námitky proti užívání, daň z nemovitosti platil v rozsahu nemovitostí uvedeném v darovací smlouvě. I stávající kolna, dříve označena jako chlév, byla koupena prarodiči žalobce, jak prokázáno notářským zápisem ze dne datum (viz shora).

8. Při místním šetření bylo zjištěno a fotografiemi zdokumentováno stávající oplocení, plotová vrata, kůlna, podle nichž v geometrickém plánu anonymizováno příjmení ze dne datum číslo anonymizováno číslo byly vytyčeny hranice nově označených pozemků v k. ú. obec u obec, územní celek a to p. číslo – výměra výměra, p. číslo o výměře výměra. Pozemek p. číslo na němž se nachází kolna, byl oddělen z pozemku číslo o rozloze výměra (vodní plocha) ve vlastnictví žalované s právem hospodařit příslušejícím anonymizováno pozemkovému úřadu (dále jen SPÚ). Pozemek p. číslo pak vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře výměra, který byl oddělen z pozemku p. číslo dílu„ b“ o výměře výměra, který byl oddělen z pozemku p. číslo když pozemky číslo o rozloze výměra (zahrada) a číslo o rozloze výměra (trvalý travní porost) jsou ve vlastnictví žalované s právem hospodařit příslušejícím SPÚ, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí i ohlášením vzniku správy ze dne datum. Na místním šetření bylo zjištěno, že ohraničení těchto nových pozemků p. číslo v terénu plotem, kůlnou (dříve chlévem), plotovými vraty je dlouhodobé, se stářím oplocení uvedeném ve znaleckém posudku shora uvedeném se lze pouhým pohledem na oplocení ztotožnit. Při místním šetření bylo zjištěno, že uvnitř pozemku číslo se nacházel udržovaný, vzrostlý živý plot, který kopíroval hranici oplocení, plocha uvnitř oplocení byla zatravněná, udržovaná.

9. Soud zvláště po místním šetření, kdy nabyl jasnou představu o místních poměrech, uzavřel, že tak, jak pozemky jsou zaploceny a ohraničeny kůlnou byly užívány již mnoho let předtím, než je nabyl do vlastnictví žalobce darovací smlouvou z roku rok s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni datum, a ve stejném, nezměněném rozsahu jsou zaploceny a užívány i žalobcem poté, co je do svého vlastnictví nabyl. Soud má za to, že žalobce od svých předků, konkrétně od babičky, nabyl sice příjmení parcelní číslo o výměře výměra s domem adresa, avšak v darovací smlouvě sepsané notářkou anonymizováno příjmení bylo uvedeno i to, že nabývá dřevěnou kůlnu, v notářském zápise ze dne datum označenou jako chlév, jež je umístěna na novém p. číslo tzn., již tehdy byla umístěna na pozemku dnes ve vlastnictví žalované, jakož i venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, jak sama dárkyně – babička žalobce tyto užívala. Vzhledem ke stáří oplocení lze uzavřít, i s ohledem na tu skutečnost, že žalobce jak vypověděl, v domě vyrůstal, a takto zaplocený pozemek jeho předci i on sám užíval (podpořeno svědeckou výpovědí příjmení), že žalobce v době, kdy mu babička darovala nemovitosti, byl v dobré víře, že předmětem darovací smlouvy je i pozemek zaplocený, tedy že do svého vlastnictví nabývá i tu část vymezenou v geometrickém plánu a nově označenou parcelními čísly číslo a číslo. Navíc nikdo tedy ani žalovaná, ani nájemci pozemků parcelní číslo – anonymizována tři slova, z. s. a číslo a číslo – územní celek, si nikdy nároky na takto zaplocené části pozemků ve vlastnictví žalované nečinili, neobhospodařovali je, když navíc dlouhá léta minimálně 34 let nazpět od datum, takto byly části pozemků ve vlastnictví žalované zaploceny. V této souvislosti lze zmínit nájemní smlouvu ve znění jejích dodatků ze dne datum a datum uzavřenou mezi anonymizováno fondem ČR a anonymizována tři slova, místní organizací dne datum, kterou byl dán do nájmu anonymizována dvě slova rybník v obci obec zřízený na parcele číslo nájemní smlouvu uzavřenou mezi anonymizováno fondem ČR a obcí obec ze dne datum, kterou byl dán do nájmu pozemek číslo a číslo ve vlastnictví žalované.

10. Soud je toho názoru, že žalobce v době, kdy nabyl darovací smlouvou vlastnické právo k St. p. číslo jehož součástí je dům adresa, byl v dobré víře, že takto nabývá vlastnické právo i k zaploceným částem pozemků p. číslo ve vlastnictví žalované. Navíc nelze přehlédnout, že již jeho prarodiče v roce rok nabyli vlastnické právo k chlévu, který se dnes nachází na části pozemku číslo tj. na nově vymezeném pozemku číslo. Rovněž dlouhá léta zaplocená a žalobcem a jeho právními předchůdci užívaná a obhospodařovaná část pozemku číslo a číslo ve vlastnictví žalované, nově označená p. číslo na níž si žalovaná nečinila nikdy žádné vlastnické nároky, nestarala se o ně, neobhospodařovala, pokojně tyto části svých pozemků nechala v užívání žalobci a jeho prarodičům, toliko z nich hradila daň z nemovitosti, vedla soud k závěru o dobré víře žalobce, že darovací smlouvou nabyl do svého vlastnictví i části pozemků ve vlastnictví žalované, které jsou leta zaplocená a ohraničená kolnou. Navíc samotný text darovací smlouvy k uvedenému závěru přispívá. V dané darovací smlouvě je zřetelně uvedeno, že jméno příjmení daruje žalobci domek adresa se stavební parcelou číslo a všemi součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy atd., a v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala. Žalobce tak oprávněně nabyl dojmu, že do vlastnictví nabývá i pozemky připlocené. To, že žalobce dle darovací smlouvy nabyl St. p. č. o rozloze výměra, zatímco připlocené části pozemků ve vlastnictví žalované mají rozlohu výměra, samo o sobě neznamená, že je oprávněná držba žalobce vyloučena. Vyloučit totiž nelze ani oprávněnou držbu pozemku přesahující 50% výměry, v daném případě jde o 66% výměry, skutečně nabytého pozemku. Zde totiž převedla pozemek příjmení parcelní číslo na žalobce jeho babička, tedy osoba blízká, k převodu došlo darovací smlouvou a pozemky tvoří ohrazený, ucelený, funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu, jak prokázáno a popsáno shora, žalobcem i jeho prarodiči, tedy právními předchůdci. Soud tedy uzavřel, že žalobce byl od datum oprávněným držitele, byl v dobrá víře, že„ připlocené“ části pozemků jsou ve vlastnictví dárce – jeho babičky a tedy, že babička vlastnické právo k těmto pozemkům na žalobce převádí. Žalobce i jeho babička v tomto rozsahu části cizích pozemků, a to pozemků sousedících s pozemkem příjmení parcelní číslo užívali, obhospodařovali, měli je zaplocené, nikdo si vlastnické nároky na tyto části pozemků po celou dobu nečinil. Skutečnost, že z těchto částí pozemků odváděla žalovaná, případně nájemci (viz obsah nájemních smluv) po celou dobu daň z nemovitosti, sama o sobě nenarušila oprávněnou držbu žalobce. V této souvislosti lze zmínit například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 96/2000 či 22 Cdo 1261/2007. Žalobce se chopil držby částí pozemků, tedy počal s nimi nakládat jako s věcí vlastní v domnění, že tyto nabyl darovací smlouvou. Nelze klást žalobci za vinu, jak namítala žalovaná, že si měl nechat zjistit geodetem, kudy vede skutečná hranice mezi pozemky a neměl posuzovat danou věc dle polohy oplocení. Žalobce byl seznámen s rozsahem užívání od své babičky, rovněž i své matky, i sám zde vyrůstal, za jeho života takto pozemky oploceny byly a rodinou užívány, nelze proto důvodně po něm požadovat, aby před uzavřením darovací smlouvy si sám nechal hranice pozemků zaměřit. Nelze uzavřít, že nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou by na něm bylo možno požadovat. Z objektivního hlediska za daného stavu věci nebyl důvod pochybovat o tom, že to, co babička vnukovi daruje je to, co leta rodina užívala a měla zaplocené. Zde nebylo na místě požadovat, aby osoba, která se ujala držby pozemku – tj. žalobce, přeměřovala jeho výměru či požadovala vytyčení hranic (zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3079/2014).

11. Žalobce se domáhal ustanovení § 1095 o. z., tedy institutu mimořádného vydržení, který byl zaveden až s účinností zákona č. 89/2012 Sb., tedy s účinností od datum. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. K tomuto ustanovení je třeba vztáhnout § 3066 uvedeného zákona, podle něhož, do doby stanovené v § číslo se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, něž uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Ve světle uvedených zákonných ustanovení podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení, tj. u nemovitosti 20 let, když vydržecí doba by neskončila dříve, než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. dříve než datum. Toto v daném případě znamenalo, že žalobce by musel být poctivým držitelem po dobu od datum do datum a jeho předchůdci, tj. babička minimálně od datum, aby byla zachována vydržecí doba potřebná pro mimořádné vydržení. Po celou tuto dobu by musel být žalobce potažmo jeho právní předchůdce poctivým držitelem. Poctivou držbu pak vymezuje § 992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonával, ačkoli mu ve skutečnosti nenáleží. Zde měl žalobce s ohledem na dlouhodobé užívání zaplocených pozemků důvod předpokládat, že i tyto zaplocené pozemky jsou ve vlastnictví jeho právního předchůdce, a že i tyto darovací smlouvou nabyl, byť ve skutečnosti tomu tak nebylo. Tento přesvědčivý důvod svědčí o poctivé držbě žalobce. Soud má za to, že žalobce nabyl vlastnické právo k těmto částem zaplocených pozemků ve vlastnictví žalované v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného tím, že převodce – babička předala žalobci pozemky v hranicích ohraničených plotem, v hranicích jak sama užívala a žalobce se uchopil držby těchto sousedních pozemků, a proto je držitelem oprávněným. Takováto držba by však musela být vykonávána až do datum, aby bylo možné uvažovat o mimořádném vydržení. Soud však uzavřel, že v této vydržecí době byla poctivá držba žalobce narušena, a tedy k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z., předmětných nově označených pozemků p. číslo p. číslo nedošlo.

12. Sám žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou s panem příjmení na pozemek parcelní číslo (kupní smlouva uzavřena dne datum, právní účinky vkladu práva k datum – prokázáno uvedenou smlouvou) zjistil, že sousední pozemky jsou evidovány jako vodní plocha. Z kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu sepsaného anonymizováno jméno příjmení dne datum pod sp. zn. anonymizována dvě slova rok, spisová značka bylo prokázáno, že žalobce od jméno příjmení koupil pozemek parcelní číslo v k. ú. obec u obec, územní celek, který vznikl oddělením dílu o výměře výměra z pozemku parcelní číslo a to geometrickým plánem anonymizováno jméno příjmení číslo rok. Tento geometrický plán (na č. l. 50 spisu) byl ověřen datum a odsouhlasen katastrálním úřadem datum, a stal se podkladem pro uzavření kupní smlouvy. Lze tedy shrnout, že žalobce minimálně při uzavření kupní smlouvy dne datum měl možnost se seznámit s obsahem geometrického plánu, nejdříve dnem datum, kdy byl geometrický plán ověřen, a tedy mohl jednoznačně objektivně posuzováno dospět k závěru, že pozemky zaplocené nejsou v jeho vlastnictví. Tedy nejdříve datum, nejpozději datum pozbyl přesvědčení, že mu vlastnické právo k zaploceným částem pozemků náleží, tedy pozbyl poctivé držby. Za tohoto stavu věci nebylo možné uzavřít, že žalobce mimořádně vydržel vlastnické právo k zaploceným částem pozemků, a tedy pozbyl označení poctivého držitele.

13. Soud se shora uvedeným právním názorem účastníky řízení seznámil, když měl za to, že lze na daný případ aplikovat ustanovení o vydržení (řádném), a to ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 za užití § 3036 o. z., platného a účinného od 1. 1. 2014, neboť vydržecí doba počala běžet od datum, tedy za platnosti a účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., proto i vydržení je posuzováno dle zákona č. 40/1964 Sb..

14. Žalobce v dobré víře, že je vlastníkem, se uzavřením darovací smlouvy, tj. datum uchopil držby zaplocených pozemků v rozsahu vymezeném geometrickým plánem anonymizováno příjmení, jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku, tj. v rozsahu nově vytyčených pozemků p. číslo p. číslo přičemž tato dobrá víra byla dána se zřetelem ke všem okolnostem věci popsaných již výše. Soud proto uzavřel, že žalobce byl oprávněným držitelem, tak jak jej vymezuje § 130 odst. 1 o. z. platného a účinného do 31. 12. 2013. Poté v průběhu vydržecí doby, tj. 10 let dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění do datum, tyto části pozemků fyzicky držel, pečoval o ně, měl je zaplocené, nikdo jiný nenabyl držby těchto pozemků a takto pokojně držbu vykonával v dobré víře, že je vlastníkem pozemků až do roku rok, konkrétně do datum, respektive datum, kdy měl možnost při uzavření kupní smlouvy se seznámit s geometrickým plánem anonymizováno příjmení a zjistit, že zaplocené pozemky nejsou v jeho vlastnictví. V tomto okamžiku žalobce dobré víry pozbyl, avšak již desetiletá vydržecí doba uplynula. Soud uzavřel, že žalobce byl od datum do datum, tedy nepřetržitě po dobu deseti let v dobré víře, že je vlastníkem zaplocených pozemků a jako vlastník se k pozemkům choval. obec víra mu zanikla až po uplynutí vydržecí doby v době, kdy se seznámil s geometrickým plánem, tedy se skutečnostmi, jež objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Žalovaná tím, že po uvedenou vydržecí dobu nevykonávala své vlastnické právo, vyjma placení daně z nemovitostí, se vystavila možnému riziku vydržení vlastnického práva žalobcem, což se stalo. Zde je vhodné připomenout, že účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním.

15. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku je patrno a žalobě vyhověl, byť na základě jiného právního posouzení věci než prezentovaného v žalobě. Pokud se žalobce domáhal určení vlastnického práva k částem pozemků ve vlastnictví žalované, bylo na místě tyto vymezit geometrickým plánem, přidělit jim nová parcelní čísla a k těmto„ novým“ pozemkům se domáhat určení vlastnického práva, jak bylo v daném případě učiněno. Jde-li o namítanou nedělitelnost pozemků bez souhlasu SPÚ a odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 žalovanou, pak soud tuto námitku shledal lichou. Rozhodnutí Ústavního soudu na danou věc nedopadá, neboť v předmětné věci se jednalo o řízení o žalobě o určení vlastnického práva, nikoli o řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nerozporovala geometrický plán anonymizováno příjmení ze dne datum, ani to, jakým způsobem vymezil nové pozemky a jejich hranice, bylo nadbytečné zadávat znalecký posudek k tomu, zda skutečně nově vytyčené hranice kopírují kolnu a oplocení, proto tento důkazní návrh soud zamítl pro nadbytečnost. Rovněž pro nadbytečnost zamítl znalecký posudek na stáří oplocení a kolny, neboť ohledně této otázky měl již dostatek podkladů ze znaleckého posudku ze dne datum, z účastnické výpovědi žalobce, svědkyně, fotografií z roku 1992 i místního šetření. Navíc v době podání znaleckého posudku, tj. v dubnu rok plot i kolna na místě byly a jsou dosud, jak zjištěno na místě samém. Rovněž existence plotu i kůlny byla zachycena na fotografiích z datum i z roku 2008 (viz přílohová obálka č. l. 63 spisu). Pro nadbytečnost a i s ohledem na věk a anonymizováno stav soud rovněž zamítl svědeckou výpověď jméno příjmení, neboť ohraničení plotem, kůlnou, a způsob užívání zaplocených částí pozemků měl dostatečně zjištěný z účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi jeho matky, jakož i dobových fotografií. Soud k důkazu provedl pozemkovou knihu, srovnávací sestavení parcel, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.

17. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu. Žalobce měl snahu před podáním žaloby věc vyřešit mimosoudní cestou, jak zřejmé z předžalobní upomínky datované datum, leč neúspěšně, jak zřejmé z reakce žalované datované datum Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou za zastupování advokátem ve výši částka za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za šest úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast na dvou soudních jednáních a jednom místním šetření, a dále šesti režijními paušály po částka dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále přísluší žalobci náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání a zpět dne datum ve výši částka při ujetí anonymizováno km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty částka na 1 l, základní sazbě částka za jeden ujetý kilometr dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 357/2021 Sb.. Další cestovní náklady vynaložené na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání dne datum a zpět činí částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty částka na 1 l a základní sazbě částka na jeden ujetý kilometr. Náklady vynaložené na cestu na místní šetření na trase obec – obec a zpět při ujetí anonymizováno km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty částka na 1 l, základní sazbě částka na jeden ujetý kilometr činí částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb.. Za čas strávený na shora uvedených třech cestách přísluší náhrada ve výši 2 x částka (za dvě ústní jednání), 1 x částka (místní šetření). K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí částka.

18. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).