KSPL 13 Co 15/2026-225

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 756 394,45 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 9. 2025, č. j. 2 C 206/2024–182

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 444 394,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu výroku I, tj. co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 43 694,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 448 394,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 991,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 756 394,45 Kč představující část neuhrazené faktury z 31. 12. 2022 splatné ke dni 31. 1. 2023 na částku 985 378,18 Kč za práce provedené na základě Smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 25. 5. 2021, ve znění pozdějších dodatků, jejíž předmětem bylo zhotovení stavebního díla „ČOV adresa – intenzifikace a rozšíření“, když žalovaná uhradila žalobkyni pouze 228 983,73 Kč, s tím že v rozdílu, tj. co do částky 756 394,45 Kč provedla zápočet pohledávky žalované za žalobkyní z titulu smluvní pokuty v částce 444 394,45 Kč za opožděné dokončení stavebních prací a opožděné předání díla a dále v částce 312 000 Kč za prodlení žalobkyně s odstraněním vad a nedodělků díla, přičemž žalobkyně zápočet neuznávala s tím, že nárok na smluvní pokuty není dán.

3. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami, a to žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem, byla dne 25. 5. 2021 uzavřena Smlouva o dílo na zhotovení díla: ČOV adresa – intenzifikace a rozšíření (dále jen „Smlouva“), ve znění tří písemných dodatků, mimo jiné i dodatku č 3 ze dne 2. 5. 2022, kterým si strany prodloužily termín dokončení stavebních prací na 31. 8. 2022. Smlouva nabyla účinnosti dne 20. 7. 2021, tj. okamžikem přiznání prvního dotačního titulu, následné přiznání dalšího dotačního titulu ze dne 25.7. 2022 na účinnost Smlouvy nemělo žádný vliv. Ode dne účinnosti Smlouvy začala běžet roční doba k ukončení stavebních prací. Konečný termín dokončení stavebních prací pak byl dodatkem č. hodnota posunut na 31. 8. 2022 jako nejzazší možný termín. Dále soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že s ohledem na ujednání ve Smlouvě, že o předání a převzetí díla bude vyhotoven protokol, má za prokázané, a to na základě k důkazu provedeného protokolu o předání díla ze dne 19. 9. 2022, že k předání díla žalobkyní a jeho převzetí žalovanou došlo dne 19. 9. 2022. Dílo bylo předáno s drobnými vadami a nedodělky, popsanými v příloze protokolu o předání, k jejichž odstranění si strany neurčily lhůtu dohodou, proto platila smluvní doba 15 dnů k jejich odstranění a ta skončila 4. 10. 2022. Od 5. 10. 2022 byla žalobkyně v prodlení s odstraněním vad a v důsledku jejího prodlení mohla být proti žalobkyni žalovanou uplatněna ve smlouvě dohodnutá smluvní pokuta ve výši 1000 Kč za každou vadu a každý, byť jen započatý, den prodlení s jejich odstraněním, přičemž vady následně byly odstraněny až dnem 21. 12. 2022, jak vyplývá z protokolu z téhož dne. Za dobu od 5. 10. 2022 do 21. 12. 2022, kdy nebyly odstraněny čtyři vady, tedy celkem za 78 dnů po 1 000 Kč, jde o smluvní pokutu v částce 312 000 Kč. Soud uzavřel, že žalovaná tento nárok na smluvní pokutu v částce 312 000 Kč důvodně započetla na úhradu předmětné faktury, a tudíž v rozsahu částky 312 000 Kč nárok žalobkyně v důsledku zápočtu zanikl. Důvod k moderaci smluvní pokuty k požadavku žalobkyně soud prvého stupně neshledal, když uzavřel, že smluvní pokuta tak, jak byla sjednána ve Smlouvě o dílo, a to za prodlení s odstraněním vady v částce 1 000 Kč za každou vadu a jeden den prodlení s odstraněním vady, není ujednáním nepřiměřeným s ohledem na předmět díla zařazeného do dotačního programu. Ve vztahu k žalovanou uplatněné další smluvní pokutě v částce 444 394,45 Kč za opožděné dokončení stavebních prací a tím i dle žalované za opožděné předání díla, sjednané ve výši 0,1 % z celkové ceny díla bez DPH za každý započatý den prodlení zhotovitele se splněním povinnosti dokončit dílo a s jeho řádným protokolárním odevzdáním objednateli v dohodnutém termínu soud dovodil, že nárok žalované na tuto smluvní pokutu dán není. Vyšel z obsahu Smlouvy o dílo a ujednání o této smluvní pokutě, která je vázána na prodlení s dokončením celého díla a nikoli jen na dokončení jeho dílčí části (v tomto případě stavebních prací, které měly být dokončeny do 31. 8. 2022). Soud vzal za prokázáno, že žalovaná převzala celé dílo dne 19. 9. 2022, jak vyplývá z protokolu o převzetí díla z tohoto dne, ač tak nebyla povinna učinit, neboť žalobkyně k tomuto dni nesplnila část své dílčí smluvní povinnosti - zajistit dvanáctiměsíční zkušební provoz. Vzhledem k tomu však, že smluvní pokutu si strany smluvily až ve vztahu k předání a převzetí díla jako celku, nikoli ve vztahu k nesplnění jeho dílčí části, a žalovaná dílo od žalobkyně prokazatelně převzala dne 19.9. 2022 se všemi doklady a v provozu schopném stavu (tj. stavu nebránícímu zkušebnímu provozu a následně ani provozu řádnému), s veškerou dokumentací k předmětu díla, na níž bylo vázáno i poskytování dotačních titulů., pak nenastal stav, že by byla žalobkyně v prodlení s předáním díla, a tudíž žalované nárok na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s předáním díla žalované nemohl vzniknout. Pokud došlo k prodlení žalobkyně s dokončením stavebních prací (namísto 31. 8. 2022 byly dokončeny až 22. 9. 2022), jde o dílčí část plnění předmětu díla, přičemž smluvní pokuta byla vázána na prodlení s předáním celého díla, nikoli ve vztahu k dílčí části díla. Zároveň soud konstatoval, že pokud žalovaná strana chtěla smluvní pokutu vázat i na opožděné dokončení stavebních prací, pak takové ujednání ze Smlouvy o dílo nevyplývá a byla to navíc žalovaná, kdo znění Smlouvy o dílo samotné připravil do zadávacího řízení a měla proto tuto skutečnost ošetřit smluvní pokutou sjednanou pro takový případ. Soud tak dospěl k závěru, že v rozsahu částky 448 394,45 Kč spolu se zákonným příslušenstvím byla žaloba žalobkyně podána důvodně, neboť žalované nárok na smluvní pokutu v rozsahu této částky za opožděné předání díla nevznikl. Žalobě proto vyhověl co do částky 448 394,45 Kč a ve zbývajícím rozsahu, v jakém pohledávka zanikla jednostranným zápočtem smluvní pokuty důvodně uplatněné žalovanou za prodlení žalobkyně s odstraněním vad a nedodělků, žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 59 %, neúspěšná v rozsahu 41 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 18 %, jejichž výše sestává z nákladů za soudní poplatek a nákladů za právní zastoupení žalobkyně advokátem specifikovaných v bodě 23 odůvodnění napadeného rozsudku, a představující částku 32 991,20 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobkyně do zamítavého výroku II a závislého výroku o nákladech řízení, tak žalovaná do výroku I a závislého výroku o nákladech řízení.

5. Žalobkyně namítala nesprávné právní závěry a nesprávné skutkové posouzení věci soudem prvého stupně. Nesouhlasila se závěrem soudu o datu účinnosti Smlouvy o dílo, že by vystavení nového dotačního titulu nemělo vliv na její účinnost. Pokud pak účinnost smlouvy by nastoupila až v pořadí druhým rozhodnutím o přiznání dotace, pak je evidentní, že termíny, ze kterých vycházela žalovaná při stanovení sankcí, byly termíny nemožnými, přičemž revizi dotačního rozhodnutí, potažmo jeho opětovné vystavení, nebylo možné ani jednou ze stran sporu předpokládat. Žalobkyně namítala, že ohledně nepřiznané části žalobního nároku je nutné rovněž zkoumat pojmosloví předmětné Smlouvy o dílo ve vztahu k sankcím, kdy nejistá formulace nemůže jít k tíži toho, komu smlouva byla předložena, tedy k tíži žalobkyně. Dle názoru žalobkyně žalované nepřísluší žádná smluvní pokuta, když nezanedbatelnou skutečností je rovněž plná funkčnost díla a naplnění veřejného účelu jako celku. K tvrzenému zkušebnímu provozu žalobkyně uvedla, že žalovaná nesla plnou odpovědnost (kterou i následně vykazovala poskytovateli dotace) za zkušební provoz a v případě potřeby se samozřejmě mohla kdykoli obrátit na žalobkyni, což však neučinila. Ohledně této argumentace se žalobkyně ztotožnila s hodnocením soudu prvého stupně. Uvedla, že se opakovaně snažila jednat s žalovanou, když ta o žádné narovnání vzájemných vztahů zájem neměla. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku ve výroku II tak, že bude žalobkyni přiznána i tato částka, tedy celkový nárok uplatněný žalobou ve výši 756 394,45 Kč s příslušenstvím a budou jí nahrazeny i náklady řízení.

6. Žalovaná uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V odvolání zrekapitulovala obsah Smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 25. 5. 2021 ve znění pozdějších dodatků. Konstatovala, že termíny a místo plnění dílčích části díla byly sjednány v oddíle I čl. II Smlouvy o dílo, kde byly mimo jiné definovány i následující termíny pro dokončení stavebních prací, předání a převzetí stavebních prací a pro poté zahájení zkušebního provozu, dokončení zkušebního provozu a předání a převzetí díla. Přičemž žalobkyně se oddílem I článek I písm. m) upravujícím předmět Smlouvy zavázala mimo jiné zajistit 12 měsíční zkušební provoz ČOV, zpracovat a předat objednateli dokumentaci a podklady nezbytné pro vydání povolení ke zkušebnímu provozu ČOV příslušným vodoprávním úřadem, po celou dobu zkušebního provozu zajišťovat dohled nad zkušebním provozem ČOV a poté, co dojde k řádnému úspěšnému provedení a ukončení zkušebního provozu, že zhotovitel zajistí a předá objednateli kompletní dokumentaci díla pro předání díla do trvalého provozu včetně vyhodnocení zkušebního provozu. Součástí ujednání ve Smlouvě o dílo oddíl II článek V odst. 1 je, že dílo se považuje za dokončené jeho řádným provedením v rozsahu sjednaném touto SoD a předáním objednateli v dohodnutém čase, přičemž o předání a převzetí díla bude vyhotoven protokol. Žalovaná trvala na tom, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu za dobu prodlení žalované s řádným dodáním díla, a to za dobu od 1. 9. 2022 do 19. 9. 2022 včetně, a to ve výši 0,1 % z celkové ceny díla za každý i započatý den prodlení, to je tedy nárok ve výši 444 394,45 Kč + 20 800 Kč, za náklady advokáta spojené s uplatněním pohledávky a s ohledem na ujednání ve Smlouvě o dílo byla oprávněna jednostranně nárok na smluvní pokutu proti nároku žalobkyně na úhradu faktury za provedené práce započíst. Dle žalované soud nesprávně dovodil, že žalovaná nemá nárok na smluvní pokutu, když protokolem ze dne 19. 9. 2022 bylo prokázáno, že převzala celé dílo, ač tak nebyla povinna učinit, neboť žalobkyně nesplnila část své dílčí smluvní povinnosti zajistit dvanáctiměsíční zkušební provoz. Smluvní pokuty si však strany smluvily až ve vztahu k předání a převzetí díla jako celku, nikoli k nesplnění jeho dílčí části, v tomto případě opožděnému dokončení stavebních prací a byť objednatel nebyl povinen dílo převzít, nicméně tak učinil, došlo tedy k předání a převzetí díla dnem 19. 9. 2022. Žalovaná namítala, že právě s odkazem na oddíl II čl. V odst. 1 Smlouvy, podle něhož se dílo považuje za dokončené jeho řádným provedením v rozsahu sjednaném touto Smlouvou a předáním objednateli v dohodnutém čase, přičemž o předání a převzetí díla bude vyhotoven protokol, nemohlo dojít dne 19.9. 2022 k předání díla žalobkyní žalované, neboť s ohledem na ujednání o termínech k dokončení dílčích částí díla (oddíl I čl. I písm. m) – závazek zhotovitele zajistit dvanáctiměsíční zkušební provoz ČOV, zpracovat a předat objednateli dokumentaci a podklady nezbytné pro vydání povolení ke zkušebnímu provozu ČOV příslušným vodoprávním úřadem, po celou dobu zkušebního provozu zajišťovat dohled nad zkušebním provozem ČOV a po úspěšném provedení a ukončení zkušebního provozu ČOV zajistit a předat objednateli kompletní dokumentaci díla pro předání díla do trvalého provozu, včetně vyhodnocení zkušebního provozu), kdy zkušební provoz ČOV žalobkyně nezajistila, neprovedla jeho vyhodnocení, a dílo složené z dohodnutých dílčích částí, jehož jedna z dílčích částí nebyla provedena, tak nemohlo být k datu 19. 9. 2022 ze strany žalobkyně dokončeno. Dle přesvědčení žalované z výkladu obsahu Smlouvy je nepochybné, že žalobkyně měla žalované předat stavební práce, následně zahájit a provést zkušební provoz a konečně předat dílo. Žalobkyni tak tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní a v tomto směru, bylo její povinnosti, aby prokázala, že žalované předala dílo po realizovaném zkušebním provozu, a to písemným předávacím protokolem. Toto své tvrzení žalobkyně neprokázala. K předání díla jako celku nemohlo dojít před dokončením zkušebního provozu. Žalobkyně neprokázala, že by dílo předala řádně a včas a že by tak odvrátila vznik smluvní pokuty, přičemž již tato skutečnost sama o sobě znamená, že žalované svědčí nárok na smluvní pokutu, byť žalovaná vnímá, že je problematické, že zjištěný skutkový stav připouští více výkladů toho, co konkrétně mělo být sjednáno Dodatkem č. hodnota a co konkrétně bylo předáno dne 19. 9. 2022. Dle žalované soud chybně přenášel důkazní břemeno o prokázání předání díla na žalovanou, když jí ze Smlouvy žádná taková povinnost neplynula a k tíži žalované tak nelze klást to, jak uváděl soud prvního stupně, že od 19. 9. 2022 nečinila žalovaná žádné kroky k předání či převzetí díla od žalobkyně, když dle soudu, pokud by dílo předáno nebylo, zcela jistě by se v mezidobí i žalovaná domáhala jeho předání a převzetí. K tomu žalovaná uvedla, že bylo povinností žalobkyně zahájit přejímací řízení a pokud na tuto povinnost některý z účastníků smlouvy rezignoval, pak to byla žalobkyně, nikoli žalovaná. Dále žalovaná namítala v odvolání, že i pokud by se ztotožnila s pohledem soudu, že dílo jakožto celek bylo předáno předávacím protokolem ke dni 19. 9. 2022, tak byla žalobkyně v prodlení s předáním díla, předala jej opožděně, neboť termín předání byl v návaznosti na podmínky poskytnuté dotace sjednán nejpozději do 31. 8. 2022. Bylo-li úmyslem účastníků 19. 9. 2022 předat dílo jakožto celek, musela být Dodatkem č. hodnota ujednána nová lhůta pro předání díla jakožto celku. Podle názoru žalované není s ohledem na zjištěný skutkový stav logické, aby dodatkem č. hodnota uzavřeným dne 2. 5. 2022 si účastníci ujednali pouze novou lhůtu pro předání stavebních prací. Soud prvého stupně však vůli účastníků při uzavírání dodatku č. hodnota nezkoumal, když vycházel z výkladu terminologie pojmů obsažených ve Smlouvě. Žalovanou však oba výklady, které se ve věci nabízejí, vedou k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit smluvní pokutu a že žalovaná byla oprávněná smluvní pokutu jednostranně započíst. V případě prvního výkladu, pokud je vycházeno z toho, že dílo jako celek bylo předáno ke dni 19. 9. 2022, pak bylo předáno opožděně s ohledem na Dodatek č. hodnota, jímž muselo být v této souvislosti a kontextu posunuta také i lhůta k předání díla jakožto celku. A v případě druhého možného výkladu jde pak o to, že k předání díla jakožto celku dne 19. 9. 2022 nedošlo, neboť došlo k předání pouze stavebních prací a v takovém případě žalobkyně neprokázala předání díla, jakožto celku vůbec, byť to bylo její procesní povinností dle Smlouvy, a nárok na smluvní pokutu v minimálně vypočtené výši je tak dán. Konečně pak žalovaná namítala, že ve vztahu k důvodně soudem shledanému započtení nároku na smluvní pokutu ve výši 312 000 Kč mělo dojít k započtení i příslušenství této pohledávky, to je ve vztahu k nákladům spojeným s uplatněním pohledávky. Žalovaná navrhla změnu napadeného výroku I tak, že i žaloba v rozsahu částky 448 394,45 Kč s příslušenstvím bude zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobkyně i žalovaná pak podaly písemně vyjádření k odvolání druhé strany.

8. Žalobkyně odmítla argumentaci žalované uplatněnou v odvolání. Ve vztahu k vyhovujícímu výroku napadeného rozsudku uvedla, že soud rozhodl správně jak po skutkové, tak právní stránce. Zopakovala, že se snažila jednat s žalovanou, usilovala o narovnání vzájemných vztahů, žalovaná však zájem o mimosoudní či smírné řešení věci neměla. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvého stupně ve výroku I, ukládajícím povinnost žalované k plnění, a naopak změnu výroku II o zamítnutí části žaloby, tedy přiznání žalobkyni žalobou uplatněnou částku v celém rozsahu, včetně nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně odkázala na argumentaci uplatněnou v jí v podaném odvolání, z níž dovozovala důvodnost zamítnutí žaloby nejen ve vztahu k oprávněně provedenému jednostrannému zápočtu žalovanou ve vztahu k smluvní pokutě za vady a nedodělky díla, ale i ve vztahu ke smluvní pokutě za prodlení s dodáním díla na straně žalobkyně. Zopakovala, že povinností žalobkyně bylo realizovat zkušební provoz díla, provedení zkušebního provozu bylo součástí úplného provedení díla, z toho pro žalobkyni plynuly povinnosti, které se opětovně snaží přenést na žalovanou. Žalovaná trvá na tom, že žalobkyně buď dílo předala opožděně, anebo jej nepředala vůbec. Jakýkoli jiný závěr je podle žalované nesprávný. V té souvislosti odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se otázky řádného předání díla, která je dlouhodobě ustálena na závěru, že i pokud bylo dílo objednatelem převzato předčasně, neznamená převzetí díla současně splnění povinnosti zhotovitele dílo řádně a včas provést, tedy pokud objednatel dílo převezme dříve, než je podle konkrétní Smlouvy o dílo povinen, neznamená tento úkon současně to, že je dílo kompletně provedeno s důsledky zániku závazku na straně zhotovitele. Tím dle žalované je plně vyvrácen názor soudu, že dílo bylo předáno předávacím protokolem z 22. 9. 2022 a k tomu datu provedeno, neboť dílo v době podpisu předávacího protokolu provedeno nebylo, a to jak z důvodu existujících vad a nedodělků, tak z důvodu chybějící realizace zkušebního provozu (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3458/2016 ze dne 22. 5. 2018, dále sp. zn. 32 Odo 1751/2006 ze dne 26. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 11/2001 ze dne 12. 3. 2002 a sp. zn. 23 Cdo 2552/2010 ze dne 30. 5. 2012).

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i žalované, jakož i k vyjádření účastníků k odvolání protistrany a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků co do základu není důvodné. Pokud odvolací soud přistoupil k částečné změně výroku I a zamítnutí žaloby co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím, stalo se tak pouze z důvodu korekce a odstranění pochybení při početních úkonech soudu prvého stupně, jak bude uvedeno níže.

11. Soud prvého stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro náležité posouzení věci a učinil z něho i správné skutkové a právní závěry, jež také pečlivě a srozumitelně v odůvodnění rozhodnutí vyložil a odvolací soud na tyto jak skutkové, tak právní závěry (§ 2586 a násl. o. z ve vztahu ke smlouvě o dílo a § 2048 a násl. o.z ve vztahu ke smluvní pokutě) provedené soudem prvního stupně, v plném rozsahu odkazuje.

12. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně o zániku pohledávky žalobce v důsledku žalovanou provedeného zápočtu pohledávky žalované za žalobkyní na smluvní pokutě, a to pouze ve vztahu ke smluvní pokutě za prodlení žalobkyně s odstraněním vad předmětného díla v částce 312 000 Kč. A souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti provedeného zápočtu žalovanou ohledně smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s dodáním díla v částce 444 394,45 Kč, tudíž povinností žalované k úhradě této částky žalobkyni a zamítnutí žaloby v rozsahu částky 312 000 Kč, vše včetně příslušenství.

13. V řízení mezi účastníky bylo zcela nesporným, že mezi účastníky byla dne 25. 5. 2021 uzavřena Smlouva o dílo (dále jen SoD) mezi objednatelem – žalovanou a zhotovitelem - žalobkyní, kdy předmětem SoD bylo zhotovení stavebního díla „ČOV adresa - intenzifikace a rozšíření“ tak, jak je předmět díla popsán v oddílu I, čl. I, bod 1 SoD se specifikovanými dílčími částmi díla, kdy mimo jiné součástí předmětu plnění pod bodem 1 písm. m) bylo zajištění 12 měsíčního zkušebního provozu ČOV s povinnostmi na to navazujícími a v tomto bodě specifikovanými. Termíny plnění dílčích částí díla byly ujednány v oddíle I, čl. II, bod 1 SoD s tím, že k dokončení stavebních prací podle následně uzavřeného Dodatku č. hodnota k SoD mělo dojít do 31.8. 2022, zkušební provoz měl být zahájen bez zbytečného odkladu po předání a převzetí stavebních prací a dokončen měl být do 12 měsíců po zahájení zkušebního provozu. Termín pro předání a převzetí díla byl ujednán na: nejpozději do 5 kalendářních dnů po dokončení zkušebního provozu. Rovněž zcela nesporným mezi účastníky bylo, že žalobkyně za práce provedené na základě předmětné Smlouvy o dílo vyfakturovala fakturou z 31. 12. 2022 splatnou dne 31.1. 2023 částku 985 378,18 Kč. Žalovaná výši fakturované částky za práce provedené dle Smlouvy o dílo nesporovala, avšak na uvedenou částku zaplatila žalobkyni pouze 228 983,73 Kč s tvrzením, že v rozsahu zbývající částky 756 394,45 Kč pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku jednostranného zápočtu provedeného žalovanou dne 22. 2. 2023 a představující nárok žalované na zaplacení smluvních pokut žalobkyní podle oddílu IV SoD, a to za dvě smluvní pokuty, jedna smluvní pokuta ve výši 444 394,45 Kč za prodlení žalobkyně se splněním povinnosti dokončit dílo do 31. 8. 2022, a to za dobu prodlení od 1. 9. 2022 do 19. 9. 2022 ve výši 0,1 % z celkové ceny díla bez DPH za každý i započatý den prodlení, a druhá smluvní pokuta ve výši 312 000 Kč za prodlení žalobkyně s odstraněním vad díla, kdy dílo ke dni 19. 9. 2022 vykazovalo nedodělky uvedené v předávacím protokolu, které byly odstraněny až 21. 12. 2022, přičemž žalovaná uplatnila smluvní pokutu za čtyři nedodělky, tedy za každou z vad 1 000 Kč denně za dobu od 19. 9. 2022 do 21. 12. 2022. Žalobkyně zánik pohledávky v rozsahu 756 394,45 Kč (první smluvní pokuta ve výši 444 394,45 Kč a druhá smluvní pokuta ve výši 312 000 Kč) neuznávala a žalobou uplatnila po žalované zaplacení uvedené částky, když tvrdila, že žalované nárok na úhradu smluvních pokut nevznikl, když dle žalobkyně účinnost smlouvy se měla odvíjet až od 2. dotačního titulu, tedy až 25. 7. 2022, a nemohla se tak dostat do prodlení s plněním, případně žalobkyně argumentovala tím, že pokud by soud vycházel z účinnosti Smlouvy o dílo odvíjející se od 1. dotačního titulu, pak ale nárok na smluvní pokutu za prodlení s dokončením stavebních prací není dán, neboť SoD ujednání o smluvní pokutě ve vztahu k dílčímu plnění předmětu díla neobsahuje, a konečně ve vztahu k vadám a nedodělkům a smluvní pokutě za prodlení žalobkyně s jejich odstraněním, požadovala žalobkyně užití moderačního práva z důvodu, že šlo pouze o drobné nedodělky nebránící provozu a funkčnosti díla.

14. Soud prvého stupně na základě provedených listinných důkazů (Smlouva o dílo ve znění pozdějších tří písemných dodatků ze dne 12. 8. 2021, 10. 11. 2021 a třetího dodatku ze dne 2. 5. 2022, kterým si strany prodloužily původně ujednaný termín dokončení stavebních prací na 31. 8. 2022, dále z protokolu o předání a převzetí díla ze dne 19. 9. 2022 a protokolu o odstranění nedodělků ze dne 21. 12. 2022) uzavřel, že účinnost smlouvy nastala okamžikem přiznání 1. dotačního titulu, tedy ke dni 20. 7. 2021 a od tohoto data běžela roční doba k ukončení stavebních prací., jejichž dokončení bylo dodatkem č. hodnota posunuto na 31. 8. 2022. Poté mělo následovat zahájení zkušebního provozu a jeho dokončení do 12 měsíců po zahájení zkušebního provozu s tím, že předání a převzetí díla mělo být nejpozději do 5 kalendářních dnů po dokončení zkušebního provozu. Tento závěr soudu prvního stupně o účinnosti SoD ke dni 20. 7. 2021, tedy že účinnost je vázána na okamžik vydání 1. dotačního titulu ((oddíl IV, čl. III, bod 9 SoD), považuje odvolací soud za správný a zcela odpovídající provedeným důkazům a chování obou stran podle uvedené SoD (provádění stavebních prací, jejich fakturace žalobkyní a jejich průběžná úhrada podle ujednání ve Smlouvě žalovanou). Stejně tak závěr soudu první stupně o termínu dokončení stavebních prací do 31. 8. 2022 na základě dodatku č. hodnota ke SoD, včetně toho, že termín dokončení stavebních prací do 31. 8. 2022 ze strany žalobkyně dodržen nebyl, považuje odvolací soud za plně odpovídající provedeným listinným důkazům. Konečně pak odvolací soud se s ohledem na obsah SoD a tam obsažené ujednání o smluvních pokutách v oddíle IV, ztotožňuje se soudem prvního stupně, že text ve SoD upravující smluvní pokuty je zcela jasný, bez jakýchkoli pochybností, nepůsobící výkladový problém, a nedovoluje tedy jiný výklad než ten, že smluvní pokuta upravená v oddílu IV, čl. I, bod 1 ve výši 0,1 % z celkové ceny díla za každý i započatý kalendářní den prodlení, je vázána na prodlení s povinností žalobkyně dokončit dílo jako celek a protokolárně jej předat, a nikoli na prodlení s dokončením jen dílčích částí díla, kdy jednou z dílčích částí předmětu díla bylo provedení stavebních prací a jejich dokončení do 31. 8. 2022. Tedy smluvní pokuta, která byla žalovanou vyčíslena za prodlení žalobkyně s dodáním stavebních prací, které skutečně byly žalobkyní dodány opožděně (namísto 31. 8. 2022 až 19. 9. 2022), není opodstatněná, neboť obsahem ujednání mezi stranami ve SoD sjednání smluvní pokuty za prodlení pouze s dílčí částí předmětu díla není.

15. Za zcela správný a provedeným důkazům odpovídající má pak odvolací soud závěr soudu prvého stupně, že protokolem o předání a převzetí díla ze dne 19. 9. 2022 (dále jen „Protokol“) bylo prokázáno, že toho dne žalovaná převzala dílo „ČOV adresa – intenzifikace a rozšíření“. Dle Protokolu zhotovitel předává a odběratel (žalovaná) přebírá kompletní a funkční stavbu čistírny odpadních vod, celé dílo provedené dle dohodnuté a odsouhlasené koncepce řešení, včetně dokumentace uvedené v seznamu předané dokumentace, přičemž součástí protokolu byl soupis vad a nedodělků uvedený v příloze 1, které nebránily provozu a které byly následně 21. 12. 2022 žalobkyní odstraněny (protokol dne 21. 12. 2022). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že dne 19. 9. 2022 žalovaná převzala dílo, toho dne, což nebylo mezi účastníky sporné a potvrzoval to i Protokol z 19.9. 2022, jí byly předány veškeré doklady potřebné pro přejímací řízení a nebránící zkušebního provozu a následně ani provozu řádnému, včetně příslušných atestů, dokumentace o skutečném provedení stavby s vadami zaznamenanými v příloze Protokolu, nijak nebránícími provozu díla. Jediná povinnost vyplývající ze Smlouvy o dílo, a to zajištění ročního zkušebního provozu žalobkyní, který mohl být započat po dokončení stavebních prací, ke dni 19.9. 2022 provedena nebyla (a s ohledem na časovou souslednost k tomuto datu splněna ani být nemohla), proto správně soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaná nebyla jako objednatel povinna dílo dne 19. 9. 2022 převzít. Nicméně pokud tak učinila, dílo převzala a následně byl zkušební provoz příslušným vodoprávním úřadem povolen (a po ukončení zkušebního provozu byl povolen provoz čističky v řádném režimu), přičemž žalovaná vždy ve vztahu ke všem správním orgánům, ať již těm, které poskytovaly na dílo dotaci, či ve vztahu k vodoprávním orgánům rozhodujícím o povolení zkušebního a následného řádného provozu, uváděla, že k dokončení díla a jeho předání došlo 19. 9. 2022, je správný závěr soudu prvého stupně, že k převzetí celého díla žalovanou od žalobkyně došlo k tomuto datu 19. 9. 2022. Pokud tedy žalovaná vystupovala a potvrzovala při jednání se správními orgány, rozhodujícími o naplnění dotačního programu či při jednání s vodoprávním orgánem rozhodujícím o povolení provozu díla, že k dokončení díla podle uvedené SoD a k jeho předání došlo dne 19. 9. 2022, hodnotí odvolací soud tvrzení žalované, na němž zakládá svoji obranu proti zbylé části uplatněné pohledávky žalobkyně, která nezanikla započtením druhé smluvní pokuty, tedy, že k předání díla do současné doby žalobkyní žalované dosud vůbec nedošlo, když nebyl žalobkyní zajištěn zkušební provoz, za pouze účelový konstrukt, faktickému stavu neodpovídající a chování stran odporující. Tyto okolnosti pak způsobují odlišnost případu, než je popisován v žalovanou odkazované judikatuře Nejvyššího soudu v rámci doplnění jejího odvolání.

16. S ohledem na uvedené tak nelze mít za důvodně uplatněnou smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s dokončením díla, když žalovaná dílo převzala od žalobkyně 19. 9. 2022, jak stvrdila v Protokolu o předání a převzetí díla sepsaného toho dne (před provedením zkušebního provozu, který si po převzetí díla zajistila), žalobkyně proto nemohla být v prodlení s dokončením díla, které žalovaná převzala ještě před termínem dokončení díla. Jak shora uvedeno, smluvní pokuta ujednaná ve Smlouvě o dílo nebyla vázána na prodlení s dokončením stavebních prací, jako dílčí části předmětu díla, ale na dokončení díla jako celku a s ohledem na výše popsané okolnosti se žalobkyně do prodlení s dokončením díla za situace, kdy bylo dílo převzato žalovanou dne 19. 9. 2022, nedostala.

17. Odvolací soud pak shodně jako soud prvého stupně důvodným a zápočtu způsobilým shledal nárok žalované na smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vad díla vypočtený na částku 312 000 Kč za 4 vady, tj. 1 000 Kč za každou vadu a jeden den prodlení za dobu od převzetí díla 19. 9. 2022 do odstranění vad a nedodělků dne 21. 12. 2022. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i jeho závěr o neexistenci podmínek pro moderaci takto vypočtené smluvní pokuty, když s ohledem na rozsah předmětu díla, objem prací, je ujednání o smluvní pokutě při prodlení s odstraněním vad a nedodělků po převzetí díla v částce 1 000 Kč za vadu a den prodlení zcela adekvátní. A odvolací soud důvodným shledal shodně jako soud prvního stupně zápočet částky 312 000 Kč, tedy přesně v rozsahu, v jakém žalovaná učinila samotný hmotněprávní úkon započtení pohledávky dopisem ze dne 22. 2. 2023 (čl. 49 spisu).

18. Odvolací soud tedy rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 444 394,45 Kč, včetně příslušenství, považuje za správné, když s ohledem na převzetí díla žalovanou dne 19. 9. 2022 se žalobkyně nedostala do prodlení s dokončením celého díla, přičemž smluvní pokuta ujednaná ve SoD byla vázána na prodlení s dokončením celého díla, a nikoli pouze dílčích částí díla, v tomto případě prodlení s dokončení stavebních prací, proto zápočet smluvní pokuty ve výši 444 394, 45 Kč za prodlení žalobkyně s dokončením díla provedený žalovanou není opodstatněný.

19. Důvodně provedeným zápočtem na pohledávku žalobkyně uplatněné žalobou ve výši 756 394,45 Kč je pak zápočet smluvní pokuty za prodlení žalobkyně při odstranění vad a nedodělků v částce 312 000 Kč, jak shora podrobně popsáno, tedy žaloba je důvodná, co do částky 444 394,45 Kč (756 394,45 – 312 000). Soud prvého stupně ve výroku I však zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni částku o 4 000 Kč vyšší, proto odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I, co do částky 444 394,45 Kč, včetně správně přiznaného příslušenství zákonného úroku z prodlení z této částky počínaje od 1. 2. 2023 do zaplacení, potvrdil, a ve zbývajícím rozsahu výroku I, tedy co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím z důvodu tohoto početního pochybení přistoupil ke změně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a v rozsahu částky 4 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu uplatněného nároku, jímž bylo soudem prvého stupně rozhodnuto výrokem II tak, že žaloba ve zbytku, tedy co do částky 312 000 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. tento výrok v plném rozsahu jako věcně správný a zákonný, potvrdil.

20. Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvého stupně znovu rozhodoval odvolací soud i o nákladech řízení jak před soudem prvého stupně, tak soudem odvolacím. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle poměrného úspěchu žalobkyně, která byla úspěšná v řízení v rozsahu 59 % a neúspěšná v rozsahu 41 %, má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 18 %. Tomu za náklady za řízení před soudem prvého stupně odpovídá částka 32 991,20 Kč, podrobně specifikovaná v odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 23, přičemž proti výroku o nákladech řízení a jejich vyčíslení a specifikaci (zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení, včetně výčtu úkonů a náhrady cestovného zástupce žalobkyně) žádná ze stran v podaných odvoláních neuplatnila žádné námitky, proto odvolací soud shodně přiznal žalobkyni náklady za řízení před soudem prvého stupně, které je žalovaná povinna žalobkyni uhradit, v částce 32 991,20 Kč. Náklady odvolacího řízení, které je žalovaná povinna žalobkyně zaplatit rovněž v rozsahu 18 %, pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku žalobkyně z odvolání ve výši 15 400 Kč, dále tří úkonů právní služby (odvolání žalobkyně, vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu) po 11 340 Kč a tří režijních paušálů po 450 Kč ke každému z těchto úkonů (§ 6 odst. 1 a 7 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu), cestovného ve výši 593.60 Kč dle vyhl. č 573/2025 Sb., při ujetí 70 km (adresa a zpět), při spotřebě užitého vozidla 5,8 l/100km a ceně za 1 l motorové nafty 44,50 a sazbě základní náhrady za 1 km 5,90 Kč, ztráty času na cestě 450 Kč, 21 % DPH ve výši 7 646,86, tj. celkem náklady odvolacího řízení ve výši 59 460.46 Kč, z toho 18 % na nákladech odvolacího řízení představuje částku 10 703 Kč. Celkem náklady řízení před soudy obou stupňů představují částku 43 694,20 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za splnění podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvého stupně.