KSPL 61 Co 290/2025-121

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: ⟪LB:lb_005⟫ 1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalované A, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno 3. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 4. Jméno žalované C, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalované C zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o určení neplatnosti darovací smlouvy spojené se smlouvou o zřízení věcného břemene ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 10. 2025, č. j. 8 C 178/2025–84

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 26 160,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 8 C 178/2025–84, zamítl žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy spojené se smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřené dne 7. 12. 2023 mezi všemi žalovanými (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta Jméno advokáta celkem 51 921,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. K zamítnutí žaloby přistoupil soud prvního stupně, neboť na žalobcem požadovaném určení neshledal naléhavý právní zájem, jelikož posouzení platnosti právního jednání namítaného žalobcem je otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním jednáním založen, změněn nebo naopak ukončen. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou vypočetl na 51 921,10 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť má za to, že soud prvního stupně ve světle všech jeho tvrzení věc náležitě neposoudil, a proto dospěl k nesprávnému závěru ohledně absence jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dle žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení má, a to i v souladu s bohatou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou ve svém odvolání poukázal a ze které také obsáhle citoval. Dle žalobce dále soud prvního stupně nemohl dospět k závěru o nedostatku jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pokud s ním jednal jako s aktivně legitimovanou osobou. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby je dle něj také nepřezkoumatelný, nesrozumitelný a bezdůvodný. K otázce náhrady nákladů řízení žalobce namítl, že dle něj nebylo prokázáno, že by třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná zmocnili ke svému zastupování tituly před jménem jméno FO, v rámci řízení neuplatnili svá procesní práva, a nebylo tak najisto postaveno, jsou-li si jich vědomi či nikoliv. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení je tak dle žalobce nepřezkoumatelný a nedůvodný. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalovaným uložil povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.

4. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že na rozdíl od žalobce považují rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, srozumitelný a souladný s právem. Připomněli, že sami v průběhu řízení před soudem prvního stupně od počátku poukazovali na to, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení dostatečně neprokázal, o čemž jej opakovaně poučil i soud prvního stupně, žalobce přesto svůj naléhavý právní zájem neprokázal. Podle konstantní judikatury není přitom naléhavý právní zájem dán na určení neplatnosti smlouvy, pokud vztah účastníků může být vyřešen určením, který z nich je vlastníkem věci. Odvolání žalobce je dle žalovaných poměrně překvapivé i z toho důvodu, že sám podal žalobu na určení vlastnictví k části nemovitých věcí, které byly předmětem namítané smlouvy, a věc je vedena u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 243/2025. Odkazy žalobce na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nepovažují žalovaní za přiléhavé, jelikož vyslovení neplatnosti předmětné darovací smlouvy by se právního postavení žalobce nijak nedotklo, vlastníkem předmětných nemovitostí by se stali (opět) třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná, kteří opakovaně avizovali, že jejich vůlí bylo nemovitosti darovat první žalované a druhé žalované. Žalovaní by tedy mezi sebou opět uzavřeli darovací smlouvu, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na právní postavení žalobce. Dle žalovaných také z ničeho nevyplývá, že by žalobce byl vlastníkem předmětných nemovitých věcí, a rozhodně proto nelze hovořit o ataku na žalobcova vlastnická práva ze strany žalovaných. Z pohledu žalovaných je tomu právě naopak, neboť žalobce jejich práva omezuje. Pokud jde o námitku žalobce stran náhrady nákladů řízení, plná moc pro zastupujícího advokáta udělená třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou byla do spisu založena, byl to sám žalobce, který rozšířil okruh žalovaných, a musel být proto srozuměn i s tím, že v případě neúspěchu bude hradit náklady na právní zastoupení všem žalovaným. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaných znovu odkázal na argumenty uplatněné ve svém odvolání, přičemž svoji argumentaci ohledně existence svého naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ještě doplnil se závěrem, že dle něj jeho postup zcela odpovídá ustálené judikatuře, na kterou odkázal a ze které znovu obsáhle citoval. Dle přesvědčením žalobce žalovaní svým právním jednáním do jeho vlastnického práva zasáhli, neboť nakládali i s majetkem žalobce, který není zapisován do katastru nemovitostí. Závěrem odkázal žalobce na ustanovení § 990 a násl. o. z. a zejména citoval § 995 o. z. Setrval rovněž na svém odvolacím návrhu.

6. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaných k němu, stejně jako k replice žalobce k vyjádření žalovaných, a poté, co dokazování při jednání odvolacího soudu zčásti zopakoval a doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

7. V posuzované věci domáhal se žalobce nejprve jen vůči prvním dvěma žalovaným určení, že darovací smlouva spojená se smlouvou o zřízení věcného břemene užívání uzavřená žalovanými dne 7. 12. 2023 je neplatná. Po poučení soudu prvního stupně navrhl žalobce přistoupení třetího žalovaného a čtvrté žalované do řízení, přičemž tomuto návrhu bylo soudem prvního stupně usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 8 C 178/2025–51, vyhověno, a tedy nadále bylo řízení vedeno se všemi současnými žalovanými. Soud prvního stupně dále žalobce opakovaně poučil o tom, že je třeba, aby prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž v reakci na to snesl žalobce řadu argumentů, pro které mu dle něj naléhavý právní zájem na požadovaném určení svědčí. Soud prvního stupně provedl dokazování některými listinnými důkazy navrženými účastníky, a poté ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení zamítl.

8. Odvolací soud dokazování provedené před soudem prvního stupně zčásti zopakoval a doplnil. Předně přistoupil k zopakování důkazu darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene užívání uzavřenou dne 7. 12. 2023 mezi žalovanými, určení neplatnosti které se žalobce domáhá, neboť soud prvního stupně tento listinný důkaz provedl v době, kdy se řízení neúčastnili všichni žalovaní a po připuštění vstupu dalších žalovaných do řízení jej již nezopakoval. Dále dokazování doplnil žalobou uplatněnou žalobcem ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 243/2025 a aktuálními výpisy z katastru nemovitostí. Z takto provedených důkazů odvolací soud zjistil, že mezi žalovanými byla dne 7. 12. 2023 uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene užívání, kterou třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná darovali první žalované a druhé žalované, každé s podílem o velikosti jedné poloviny, pozemek parc. st. hodnota o výměře 1401 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e. v Anonymizováno, pozemek parc. st. hodnota o výměře 100 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. Anonymizováno v Anonymizováno, vše v obci adresa a katastrálním území adresa, se všemi právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, tj. studnou, dílnou, garáží, přístřešky, voliérami, ovocnými stromy, okrasnými dřevinami, travnatými porosty a oplocením, přičemž první a druhá žalovaná tento dar přijali a současně zřídili třetímu žalovanému a čtvrté žalované věcné břemeno užívání těchto nemovitých věcí v rozsahu vymezeném ve smlouvě. Dále odvolací soud zjistil, že žalobce podal u Okresního soudu Plzeň-jih proti všem žalovaným žalobu ze dne 8. 9. 2025, kterou se domáhá určení, že je vlastníkem příslušenství věci hlavní – bývalé zemědělské usedlosti v adresa, tedy stáje, která je hospodářsky určena k užívání spolu s rodinným domem č. p. Anonymizováno, v obci a katastrálním území adresa. Z výpisů z katastru nemovitostí, listů vlastnictví č. hodnota a Anonymizováno pro katastrální území adresa, dále odvolací soud zjistil, že první žalovaná a druhá žalovaná jsou i nadále zapsány jako podílové spoluvlastnice každá s podílem o velikosti jedné poloviny pozemku č. parc st. hodnota o výměře 1401 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., zemědělská stavba a dále pozemku č. parc. st. hodnota o výměře 100 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům,, které jsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch třetího žalovaného a čtvrté žalované, a to na podkladě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2023, a že žalobce je naproti tomu vlastníkem mimo jiné pozemku č. parc. Anonymizováno o výměře 192 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, který nabyl darovací smlouvou v roce 1994.

9. Dle názoru odvolacího soudu nebylo třeba další dokazování ve věci provádět, neboť k závěru o tom, zda je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný, bylo možné dospět již na podkladě takto provedeného dokazování.

10. Předně je třeba uvést, že rozsudek soudu prvního stupně není dle názoru odvolacího soudu nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, jak to žalobce namítá, jelikož z jeho odůvodnění lze bez pochybností dovodit, z jakého důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl. Dle názoru odvolacího soudu přitom soud prvního stupně dostatečně vyložil, z jakého důvodu naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení neshledal, přičemž nebylo nezbytně třeba, aby soud prvního stupně reagoval na veškeré argumenty uplatněné žalobcem, pokud na jeho závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nemohly stejně nic změnit.

11. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl dále odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně nejprve řešil otázku, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť jeho existence je dle § 80 o. s. ř. podmínkou pro to, aby se soud mohl vůbec věcně uplatněnou určovací žalobou zabývat. Soud prvního stupně přitom žalobce opakovaně správně o jeho povinnosti tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení poučil. Žalobce sice na toto poučení soudu prvního stupně obsáhle reagoval, nicméně dle názoru odvolacího soudu ve shodě se soudem prvního stupně ani takto jím uvedená argumentace k závěru o tom, že by mu naléhavý právní zájem na požadovaném určení svědčil, nevede.

12. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Žaloba o určení ve smyslu § 80 o. s. ř. není opodstatněna rovněž tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Pokud právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu; jinak řečeno, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti či neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Určovací žaloby tedy slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit ani otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Rozhodnutí soudu o určení neplatnosti smluv ohledně nemovitostí, nemůže být také samo o sobě podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí, protože jím není řešena otázka vlastnictví. Podkladem pro změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí může být až rozhodnutí soudu o určení vlastnictví, kdy otázka platnosti označené smlouvy má povahu otázky předběžné (k tomu srovnej shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1161/2001, ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2578/2009, ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1021/2009, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1582/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2806/2005, ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3649/2007, ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010).

13. Je tak třeba přisvědčit soudu prvního stupně i žalovaným, že zásadně není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního jednání, pokud je posouzení platnosti právního jednání otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu (vlastnictví), který měl být tímto právním jednáním založen, změněn nebo naopak ukončen, jelikož v takovém případě může být vztah účastníků vyřešen právě určením, který z nich je vlastníkem věci. Tak je tomu i v posuzovaném případě, jelikož na podkladě právního jednání, jehož neplatnosti se žalobce domáhá, tedy darovací smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2023, k převodu vlastnického práva na první žalovanou a druhou žalovanou ze třetího žalovaného a čtvrté žalované již došlo a současně došlo také ke zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání ve prospěch třetího žalovaného a čtvrté žalované. Posouzení platnosti darovací smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene je tak v poměrech posuzované věci jen otázkou předběžnou ve vztahu k řešení případné otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním jednáním založen (vlastnictví, věcné břemeno). V tom případě ovšem skutečně žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti právního jednání nesvědčí, jelikož jeho pomocí nelze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, přičemž taková určovací žaloba také účinněji než jiné právní prostředky nevystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím nelze ani dosáhnout úpravy tvořící určitý pevný právní rámec, který je zárukou odvracení budoucích sporů účastníků. Žalobcem uplatněná určovací žaloba v této věci tak neslouží potřebám praktického života, naopak vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů, neboť není objektivně vzato způsobilá odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

14. Ačkoliv, jak to správně namítá žalobce, naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, může mít i ten, kdo účasten právního vztahu nebo práva, o které v řízení jde, není, tedy jej může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, platí to ovšem pouze tehdy, pokud by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení, tedy jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související. O takový případ ale v posuzované věci nejde, neboť požadované určení neplatnosti darovací smlouvy se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2023 by na právní postavení žalobce nemohlo mít příznivý dopad, neboť by stejně závazným způsobem nevyřešilo to, kdo je vlastníkem nemovitých věcí, resp. zda žalobce ve skutečnosti je vlastníkem části nemovitých věcí, které byly předmětem této darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene. Tento účel by mohlo splnit pouze určení žalobcova vlastnického práva k části nemovitých věcí, které byly předmětem darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2023, případně určení vlastnického práva třetího žalovaného a čtvrté žalované ke zbytku nemovitých věcí. Samotné vyslovení neplatnosti smlouvy by tak právní postavení žalobce ve vztahu k předmětu darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene nijak neovlivnilo a nemělo by dopad ani na jeho majetková práva osoby užívající předmětné nemovitosti.

15. Argumentace žalobce v podaném odvolání tak není s ohledem na výše uvedené správná a přiléhavá poměrům posuzované věci, a to včetně jeho argumentu o přijetí jeho aktivní věcné legitimace, neboť i v případě, svědčí-li někomu aktivní věcná legitimace, přesto ještě nemusí mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

16. V posuzované věci by tedy žalobci svědčil naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem některých nemovitých věcí, které byly předmětem darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2023, případně by mu mohl (za splnění další podmínky příznivého dopadu do jeho právního postavení) svědčit naléhavý právní zájem na určení, že vlastníky převedených nemovitých věcí jsou stále třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná, nicméně nemůže mít v žádném případě naléhavý právní zájem jen na určení neplatnosti této darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene.

17. Žalobce se dále zřejmě mýlí i v tom, že by jím ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 243/2025 označená nemovitá věc - stavba – stáj, nebyla evidována v katastru nemovitostí, jelikož podle výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictvím číslo hodnota, pro katastrální území adresa, je součástí pozemku parc. č. st. hodnota, stavba bez č. p./č. e., zemědělská stavba, tedy zemědělská stavba na tomto pozemku je jako jeho součást v katastru nemovitostí evidována (na výše uvedených závěrech by však nic neměnilo ani to, pokud by šlo o nemovitou věc, která v katastru nemovitostí evidována samostatně není, u které by k převodu vlastnického práva došlo již účinností převodní smlouvy – viz § 1099 a § 1105 o. z.). Shrnuto tedy, spor mezi účastníky může vyřešit pouze žaloba na určení vlastnického práva žalobce, kterou již podal, a v odůvodněném případě případně žaloba na určení vlastnického práva třetího žalovaného a čtvrté žalované, nikoliv však žaloba na určení neplatnosti právního jednání v podobě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene užívání ze dne 7. 12. 2023.

18. Jde-li o výrok o náhradě nákladů řízení, i zde soud prvního stupně rozhodl dle názoru odvolacího soudu jednak přezkoumatelným způsobem, neboť i zde jasně uvedl, z jakých důvodů a jakou náhradu nákladů řízení žalovaným přiznal, a také věcně správně, pokud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšným žalovaným přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladu řízení před soudem prvního stupně. Nelze souhlasit se žalobcem, že by nebylo prokázáno zastoupení třetího žalovaného a čtvrté žalované advokátem, neboť plná moc ze dne 29. 9. 2025 byla do spisu spolu s podáním žalovaných ze dne 13. 10. 2025 založena. Současně s ním nelze souhlasit ani s tím, že by tito žalovaní žádnou procesní aktivitu v daném sporu nevyvíjeli, jelikož ji vyvíjeli právě prostřednictvím svého zvoleného zástupce, a to jednak v rámci vyjádření se k uplatněné žalobě a jednak v rámci účasti jejich zástupce u jednání soudu prvního stupně dne 15. 10. 2025.

19. K otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud pro úplnost podotýká, že minimálně v té výši, v jaké byla soudem prvního stupně žalovaným náhrada nákladů řízení přiznána, jim také náleží (dle názoru odvolacího soudu by bylo možné uvažovat i o vyšší náhradě nákladů řízení s ohledem na to, že předmětem právního jednání, jehož neplatnosti se žalobce domáhal, byly nemovité věci, kdy soud prvního stupně se při výpočtu náhrady nákladů řízení dopustil i početní chyby v neprospěch žalovaných). Zcela správně by dále náhrada nákladů řízení měla být mezi žalované rozdělena nikoliv rovným dílem s ohledem na to, že pouze první dvě žalované se účastnily celého řízení od jeho začátku. Pokud ale žalovaní odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodali a navrhovali v rámci celého odvolacího řízení jeho potvrzení, tedy včetně nákladového výroku, má odvolací soud za to, že není namístě jen k odvolání žalobce v jeho neprospěch výrok o náhradě nákladů řízení měnit.

20. Veden výše uvedenými úvahami proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Výši této náhrady odvolací soud stanovil v souladu s vyúčtováním provedeným žalovanými prostřednictvím jejich zástupce na částku 26 160,20 Kč sestávající z nákladů zastoupení žalovaných advokátem v podobě dvou úkonů právní služby, vyjádření se k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu; přitom vyšel z tarifní hodnoty věci ve výši 65 000 Kč uvažované žalovanými (dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu). V takovém případě zástupci žalovaných náleží za každý z poskytnutých úkonů právní služby s ohledem na zastupování celkem čtyř žalovaných odměna dle § 7 advokátního tarifu za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 10 360 Kč (3 700 Kč+2 960 Kč+2 220 Kč+1 480 Kč), celkem tedy 20 720 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 450 Kč a rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, neboť je plátcem DPH, celkem tedy právě částka 26 160,20 Kč. S ohledem na to, že žalovaní v rámci odvolacího řízení měli již rovnocennou účast ve sporu, nebylo třeba jejich poměr na náhradě nákladů řízení vymezovat jinak než jako rovnodílný. Odvolací soud tady žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 160,20 Kč, a to v běžné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.