KSPL 64 Co 125/2026-75

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 1. 2026, č. j. 15 C 117/2025-47

Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 040 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 942,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 431,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně výrok II). Rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 15 C 117/2025-13, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 942,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II), a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 178 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). Daný rozsudek byl k odvolání žalobkyně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, č. j. 64 Co 505/2025-37 zrušen, a to v části výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a dále v nákladovém výroku III, přičemž v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu byla vnitřní rozpornost mezi výrokovou částí a odůvodněním, kdy soud prvního stupně nedostál svým povinnostem pro něj vyplývajících z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Po projednání věci v rámci ústního jednání konaného dne 20. 1. 2026 soud prvního stupně rozhodl ohledně zbývajícího předmětu řízení totožně jako ve zrušené části původního rozhodnutí (nad rámec shora citovaného zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu navíc opětovně zamítl část nároku žalobkyně ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 942,36 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do 12. 5. 2024, který však již samostatně nabyl právní moci) s tím, že odkázal na zjištěný skutkový stav a právní hodnocení v uvedené v původním odůvodnění. Vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2319 obč. zák., na základě které byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala uhradit ve formě 21 pravidelných měsíčních splátek po 4 748 Kč, jejichž součástí byl vedle jistiny i souhrnný poplatek ve výši 49 705 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 48 205 Kč a odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. RPSN činila 134,42 %. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila a předmětná pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně shledal smlouvu ve smyslu ust. § 580 obč. zák. ve spojení s ust. § 1813 až 1815 obč. zák. jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro nevyváženou úpravu práv a povinností smluvních stran zde obsaženou, jež dosáhla intenzity rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobkyně posoudil ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák. jako bezdůvodné obohacení s tím, že částka 50 000 Kč představuje plnění, které žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela, a jež jí bylo již pravomocně přiznáno výrokem I shora citovaného rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně dále doplnil, že s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy nebylo žalobkyni přiznáno příslušenství žalované pohledávky, když žalobkyně jako právní nástupce původního věřitele již nemá nárok na smluvené úroky a poplatky, přičemž jistina úvěru představující bezdůvodné obohacení by měla být uhrazena v nové době splatnosti, jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností žalovaného jako spotřebitele, přičemž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 obč. zák. tak žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotř. úvěru. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto sestávají z celkového zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 844 Kč, tří úkonů právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, ze dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za podání odvolání proti prvotnímu rozsudku soudu prvního stupně a účast na ústním jednání, dále tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 1 837,50 Kč.

2. Proti části výroku I se žalobkyně včas odvolala, přičemž brojila toliko proti zamítnutí části žaloby v rozsahu, v němž jí soud prvního stupně nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a dále se odvolala i proti nákladovému výroku II. Nerozporovala závěr nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, namítla však, že soud prvního stupně pochybil, když opětovně rozhodl o již pravomocně zamítnuté části předmětu řízení, kterou představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 942,36 Kč s tím, že v daném případě se jedná o překážku věci rozsouzené. Nalézací soud dále nesprávně žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené částky představující bezdůvodné obohacení, když žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu prvního stupně, ale již dne 12. 5. 2024, a to v souvislosti s výzvou ke splnění dluhu ze dne 29. 4. 2024, jež byla odeslána žalované dne 30. 4. 2024. Nadto žalobkyně zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, a ani neprokázala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, jež jí byla žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem poskytnuta. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a přiznal jí právo i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny úvěru představující bezdůvodné obohacení, a to od 13. 5. 2024 do zaplacení, a dále náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v části výroku I a navazujícím nákladovém výroku II, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyně uvedené v odvolání a dospěl k závěru, že její odvolání je důvodné.

5. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně v přezkoumávané věci dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dne 9. 6. 2022, na základě níž čerpala částku 50 000 Kč, oproti čemuž ničeho neuhradila. Nicméně v rámci odvolacího řízení byl nucen doplnit dokazování, když soud prvního stupně prvotní rozsudek vydal ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a po jeho částečném zrušení při projednání zbývající části předmětu řízení v rámci nařízeného ústního jednání konaného dne 20. 1. 2026 již žádné důkazy neprováděl. Odvolací soud proto provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky o spotřebitelském úvěru, tabulku umoření, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek a předžalobní upomínku včetně podacího lístku. Soud prvního stupně dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy v důsledku smluvních ujednání zde obsažených představujících významnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele, a to včetně zohlednění nepřiměřené výše smluvního úroku, které ve svém důsledku činí smlouvu rozpornou s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 obč. zák. Žalobkyně ostatně svým odvoláním v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně ani nezpochybňovala a nenapadala. Odvolací soud se však již neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že není namístě žalobkyni přiznat část jí požadovaného příslušenství žalovaného nároku, jež představuje úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 13. 5. 2024 do zaplacení, když soud prvního stupně zřejmě nedopatřením v tomto směru odkázal na ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Takový závěr by byl případně namístě v okamžiku, kdyby nalézací soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou z titulu nikoliv řádného zkoumání kredibility žalované právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím. A to pouze navíc za předpokladu, že by bylo přistoupeno na tezi, že rozhodnutí soudu ohledně splatnosti pohledávky je konstitutivní povahy, a nikoliv deklaratorní tak, jak konstantně judikuje ve svých rozhodnutích Krajský soud v Plzni. Nicméně v dané věci soud prvního stupně dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru z titulu jejího obsahu, a proto není žádného důvodu žalobkyní požadující zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 obč. zák. nepřiznat, když v této souvislosti je třeba vycházet z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, jež obsahuje i výzvu ke splnění dluhu, jež bylo předáno k poštovní přepravě dne 30. 4. 2024, kdy nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované, a po marném uplynutí desetidenní lhůty se tak žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení dostala do prodlení dne 13. 5. 2024.

6. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Pouze pro doplnění odvolací soud uvádí, že je namístě dát žalobkyni za pravdu, že soud prvního stupně omylem částečně rozhodl o již pravomocně zamítnuté části příslušenství, jež představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 942,36 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do 12. 5. 2024. Toto procesní pochybení soudu prvního stupně však nemělo žádný nepříznivý následek pro žalobkyni ani žalovanou.

7. Zároveň bylo potřeba opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, a to za použití ust. § 224 odst. 1 a 2, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, ze tří úkonů právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, když shora uvedené úkony byly provedeny před nabytím účinnosti novely advokátního tarifu, jednoho úkonu právní služby po 1 620 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, za účast zástupce žalobkyně na ústním jednání po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, jednoho režijního paušálu po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 812 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představuje částka 6 682 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak sestávají ze tří úkonů právní služby po 1 620 Kč (tj. 4 860 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za podání dvou odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, tří režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, soudního poplatku za podání odvolání ve výši 1 844 Kč a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 304 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně představuje částka 9 358 Kč. Náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů tedy činí 16 040 Kč.

8. Lhůty k plnění byly opětovně stanoveny jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení.