KSUL 30 CO 197/2021

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ zástavní věřitelky:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ zástavní dlužnici:; jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o nařízení soudního prodeje zástavy, o odvolání zástavní věřitelky proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 13 C 64/2017-108 ze dne 31. srpna 2021

I. Usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 13 C 64/2017-108 ze dne 31. srpna 2021 se potvrzuje.

II. Zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavní dlužnici plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 480,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh zástavní věřitelky na nařízení prodeje zastavených nemovitých věcí ve vlastnictví zástavní dlužnice, a to pozemku parc. č. st. 889 o výměře 2 586 m2, jehož součástí je stavba, budova č.p. 3649 m2, pozemku parc. číslo o výměře 2 023 m2 a pozemku parc. číslo o výměře 32 m2, vše vedeno Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, na list vlastnictví, pro katastrální území Jablonecké Paseky, obec a okres okres, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za dědici původního dlužníka jméno příjmení, IČO, se sídlem adresa, ve výši 355 338 984,27 Kč (výrok I) a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně při jednání dospěl na základě předložených listin k závěru, že nejsou splněny podmínky zákona pro nařízení prodeje zástavy, když nebyla prokázána existence zajištěné splatné pohledávky, existence zástavního práva k nemovitostem označeným v návrhu ani vlastnické právo zástavní dlužnice. Nákladový výrok byl odůvodněn procesní pasivitou v řízení úspěšné zástavní dlužnice, v jejímž důsledku nedošlo ke vzniku nákladů řízení, jež by jí měla neúspěšná strana hradit.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala zástavní věřitelka. Měla za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. V rámci formulace odvolacích námitek shrnula v podstatě tytéž skutečnosti, o něž opřela návrh na nařízení soudního prodeje zástavy. Akcentovala zejména to, že rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 9 C 281/2013-222 ze dne 7. 4. 2021, jenž určil, že zástavní právo smluvní číslo ve výši 53 000 000 ATS zapsané pro oprávněného právnická osoba, IČO, k nemovitostem parc. č. st. 889, parc. číslo parc. číslo v katastrálním území Jablonecké Paseky, na základně původní listiny – smlouva V2 číslo ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum, neexistuje, není vůči ní závazný, se zřetelem na § 159a o. s. ř., protože tohoto řízení se neúčastnila. Zástavní právo navrhovatelky proto existuje a trvá i nadále, bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí. Dále zástavní věřitelka učinila řadu procesních kroků, jímž vyvolal jiná, dosud neskončená soudní řízení (žalobu pro zmatečnost citovaného rozsudku, žalobu na určení existence zástavního práva, žalobu na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, na nichž vázne zástavní právo, a to ve prospěch právního předchůdce zástavní dlužnice - právnická osoba – právnická osoba, IČO, návrh na zrušení výmazu této společnosti z obchodního rejstříku). Soud prvního stupně nesprávně v této situaci nevyhověl návrhu odvolatelky na přerušení řízení o nařízení prodeje zástavy do doby pravomocného skončení zahájených řízení, přestože mu nepřísluší jakkoliv výsledky těchto řízení předjímat. Tento postup shledává zástavní věřitelka vadným, s tím, že mohl vést k nesprávnému rozhodnutí v řízení o soudním prodeji zástavy. Odvolatelka dále brojila proti tomu, že soud prvního stupně nevyhověl její žádosti o odročení jednání, poukazující na nepříznivý anonymizováno stav jednatele, trvajícího na své osobní účasti. Zmínila přitom existenci legitimního očekávání ze své strany ohledně toho, že řízení bude přerušeno (jak tomu bylo v podobné situaci), coby faktor podstatný pro posuzování včasnosti učiněné žádosti o odročení. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Zástavní dlužnice se vyjádřila k odvolání písemně. Ztotožnila se v plném rozsahu s napadeným rozhodnutím i jeho důvody. Vyjádřila dále přesvědčení o tom, že soud prvního stupně postupoval správně, když nepřistoupil k odročení jednání v situaci, kdy zástavní věřitelka (anonymizováno jejíhož jednatele byla uplatněna coby jediná okolnost představující důvod pro odročení) je procesně zastoupena advokátem. Omluva navíc podle jejího názoru nebyla včasná.

4. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), k němuž se dostavila pouze zástupkyně zástavní dlužnice. Žádost o odročení jednání pro nepříznivý zdravotní stav jednatele zástavní věřitelky nebyla shledána včasnou ani důvodnou. Po provedeném řízení dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání zástavní věřitelky nelze přiznat důvodnost.

5. V projednávané věci je třeba zástavní právo k předmětným nemovitostem i v současné době posuzovat – vzhledem k době uzavření tvrzené zástavní smlouvy – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po datum, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“).

6. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

8. Procesnímu postupu soudu prvního stupně, jenž nevyhověl žádosti zástavní věřitelky o odročení jednání nařízeného na den datum, poukazující na vážné zdravotní obtíže jednatele společnosti, nelze žádné pochybení vytknout. Žádost o odročení jednání byla soudu doručena den před jednáním, a nelze ji tedy (se zřetelem na neakutní povahu anonymizováno obtíží jednatele) shledat včasnou. Odvolací soud ji nicméně nepovažuje ani za důvodnou; v poměrech dané věci, kdy účastníkem řízení je právnická osoba jednající ze zákona svým statutárním orgánem a kdy důvody pro odročení se nijak nevztahují na advokáta zmocněného k procesnímu zastoupení účastníka řízení, by odročení jednání kolidovalo se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jež je svojí podstatou plně založeno na tom, jaká zjištění budou učiněna z předložených listin.

9. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru zástavní věřitelky, že mělo být řízení soudem prvního stupně přerušeno až do doby skončení dalších řízení jí vyvolaných. Jak bude osvětleno dále, řízení o soudní prodej zástavy není klasickým nalézacím řízením, v němž by byl prostor pro zkoumání veškerých hmotněprávních vztahů účastníků, souvisejících se zástavou zajištěnou pohledávkou; slouží k realizaci zástavního práva jako práva věcného.

10. Podle § 354 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

11. Podle ustanovení § 358 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zjištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

12. Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že pak lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy; zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžků zpeněžení zástavy. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř.., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. Právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 277/2017 ze dne 25. 7. 2017).

13. Odvolací soud přezkoumal postup soudu prvního stupně, zejména pak skutková zjištění jím učiněná v návaznosti na zjištění učiněná z předložených listin, v této podobě: Zástavní smlouva číslo ze dne datum uzavřená mezi právnická osoba a jméno příjmení zajišťovala výhradně pohledávku ve výši 53 000 000 ATS za dlužníkem jméno příjmení. Pohledávka ve výši 8 000 000 příjmení, k níž zástavní věřitelka listiny dokládala, a jež na ni byla postoupena, předmětem tohoto zajištění tedy nebyla. Proto nebylo relevantní ani ujednání jméno příjmení a právnická osoba v dohodě o splnění dluhu a způsobu plnění ze dne datum, týkající se i pohledávky ve výši 8 000 000 příjmení, o tom, že závazek vůči bance bude zajištěn mimo jiné Smlouvou o zřízení zástavního práva číslo ze dne datum. Zástavní věřitelka netvrdila a nedokládala, že by dlužníku jméno příjmení ke dni datum svědčilo vlastnictví příslušných nemovitých věcí, jejichž vlastníkem měl být i podle ní od datum jiný subjekt, a to právnická osoba Soud prvního stupně dále připomněl další skutečnost, již zjistil z obsahu konkrétních soudních rozhodnutí, tj. že existencí zástavního práva k příslušným nemovitým věcem se v minulosti soudy opakovaně zabývaly, přičemž jejich závěrem bylo to, že tvrzené zástavní právo ve prospěch právnická osoba neexistuje, když neexistuje ani pohledávka, kterou by zajišťovalo. Ke dni vydání napadeného usnesení nebylo zástavní právo, jehož se návrh na nařízení soudního prodeje zástavy týká, evidováno v katastru nemovitostí. Odvolací soud doplňuje, že stav zápisu práv v katastru nemovitostí se nezměnil ani do doby rozhodnutí o odvolání.

14. Protože všechny rozhodné skutkové okolnosti byly soudem prvního stupně zjištěny správně a úplně, lze na další části odůvodnění napadeného usnesení pro stručnost odkázat. Soud prvního stupně dospěl i ke správným právním závěrům, opírajícím se jak o shora citované procesní normy tak o obsah předložených listin.

15. Závěrem lze shrnout, že dosud učiněné procesní kroky v podobě zahájení dalších soudních řízení, jimiž zástavní věřitelka argumentuje v odvolání, se zcela vymykají striktním procesním mantinelům, v nichž se odvíjí řízení o soudní prodej zástavy, jehož účelem je výhradně získání exekučního titulu v rámci realizace zástavního práva. Soud se v něm nesmí zabývat žádnými spornými tvrzeními účastníků ani tím, co nelze zjistit z předložených listin, přičemž i z nich jsou relevantní jen skutečnosti zmíněné shora (tj. zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, existenci zástavního práva k zástavě, jejíž prodej je navrhován, a kdo je zástavním dlužníkem). Jak soud prvního stupně jasně a přesvědčivě vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí, listiny předložené v řízení svým obsahem neumožnily učinit závěr, že zákonem požadované podmínky kumulativně naplněny byly.

16. Odvolacímu přezkumu byl podroben i závislý výrok o nákladech řízení a jeho odůvodnění, aniž by v něm bylo shledáno pochybení.

17. Za tohoto stavu věci odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné v plném rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Odvolací soud dále dle § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti zástavní věřitelky nahradit zástavní dlužnici náklady odvolacího řízení. Účelně vynaložené náklady zástavní dlužnice zastoupené před odvolacím soudem advokátkou představují odměnu advokáta za tři úkony právní služby, v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), v novelizovaném znění, a s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3403/20 ze dne datum v sazbě po 3.100 Kč (převzetí zastoupení, písemné vyjádření k odvolání, účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. a), k), g) AT, k nim se vztahující tři náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhradu za promeškaný čas cestou k jednání v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 AT, cestovné z obec do obec a zpět osobním motorovým vozidlem v celkové délce trasy 84 km, při spotřebě 4,7 l číslo km, ceně benzínu 37,10 Kč a amortizaci 4,7 Kč/km Náklady na cestu k jednání v součtu činí částku 541 Kč. Spolu s náhradou daně z přidané hodnoty, jíž je advokátka plátcem, ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad výše specifikovaných v částce 2 339,61 Kč představují náklady odvolacího řízení částku 13 480,60 Kč. V souladu s § 149 odst. l a § 160 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. bylo zástavní věřitelce uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení zástavní dlužnici k rukám advokátky do tří dnů od právní moci usnesení.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).