KSUL 12 Co 255/2025-911

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Lenky Novotné ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. května 2025, č. j. 12 C 24/2018-874,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že z majetku, který měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, přikázal do vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je dům v obci a katastrálním území adresa, zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota (výrok I.), do vlastnictví žalovaného přikázal také zůstatky na účtech č. č. účtu, č. č. účtu a č. č. účtu (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 2 094 456,58 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku 23 040,78 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok V.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku 23 040,78 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok VI.).

2. Okresní soud v pořadí již druhým rozsudkem rozhodoval o žalobě ze dne datum, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne datum. Žalobkyně v žalobě učinila předmětem vypořádání celkem osm samostatných majetkových položek, které v žalobě blíže popsala, jednalo se o soubor nemovitostí (rozestavěný dům s pozemkem v obci adresa) v katastrálním území adresa, dále o investice ze společného majetku manželů do výlučného majetku žalovaného, a to do souboru nemovitostí v obci adresa a do průmyslového areálu v adresa, dále o vnosy ze společného majetku manželů ve výši 1 600 000 Kč na úhradu hypotečního úvěru žalovaného, jímž žalovaný financoval pořízení nemovitostí (rodinného domu se zahradou) v obci adresa, dále o zůstatky na konkretizovaných bankovních účtech žalovaného, o další finanční prostředky získané žalovaným při prodeji obchodního podílu ve společnosti právnická osoba, ve výši cca 20 000 000 Kč, další finanční prostředky ve výši 4 600 000 Kč získané žalovaným z podnikání, které po zániku manželství vložil do společnosti právnická osoba., a o pohledávku žalovaného vůči společnosti právnická osoba, z titulu nevyplaceného podílu na zisku za roky rok až rok. Rozšířila-li žalobkyně v dalším průběhu řízení soubor vypořádávaného majetku o další položku, konkrétně o obchodní podíl žalovaného ve společnosti právnická osoba, (vůči jehož převodu žalovaným za trvání manželství se dovolala relativní neplatnosti převodní smlouvy), dospěl okresní soud k závěru, že příslušný návrh byl učiněn až po marném uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění manželů v této věci (§ 741 písm. c/ občanského zákoníku), a proto uvedenou hodnotu do vypořádání nezahrnul. Stejně postupoval i v případě žalobkyní následně navrženého vypořádání dalších výnosů z podnikání žalovaného za trvání manželství, jakož i v případě návrhů žalovaného na vypořádání pohledávky ze smlouvy o půjčce manželů ve výši 1 014 312,71 Kč u bratra žalovaného a vypořádání konkretizovaných movitých věcí tvořících vybavení společné domácnosti účastníků v domě v adresa.

3. Žalovaný souhlasil s přikázáním souboru nemovitostí ve adresa do svého výlučného vlastnictví, namítal však, že v době po rozvodu manželství investoval z vlastních prostředků do dostavby a úprav nemovitostí významné částky, což by mělo být zohledněno při ocenění nemovitostí a při stanovení výše vypořádacího podílu pro žalobkyni. Jde-li o žalobkyní tvrzené vnosy ze společného majetku do nemovitostí v adresa, připustil, že za trvání manželství byl zakoupen nový kotel v hodnotě 36 000 Kč a zahradní bazén v hodnotě 15 000 Kč, další práce tvrzené žalobkyní však byly realizovány ještě před uzavřením manželství, případně je za trvání manželství prováděl žalovaný svépomocí při pořízení materiálu zdarma či za nízké ceny. Žalovaný připustil, že za trvání manželství byly hrazeny hypoteční splátky za nemovitosti v adresa ze společných prostředků, mělo se však jednat o nižší částku, než tvrdila žalobkyně. Současně však namítl, že v předmětném domě po dobu trvání manželství bydleli oba manželé s dětmi, což by mělo být při vypořádání tohoto vnosu soudem zohledněno. K investicím do nemovitostí v adresa žalovaný uvedl, že za trvání manželství se jednalo pouze o opravy a údržbu, přičemž tyto výdaje byly hrazeny nájemcem (společností právnická osoba), a nikoli ze společných prostředků manželů; k největším investicím pak došlo až po zániku manželství. Jde-li o vypořádání finančních prostředků na konkretizovaných bankovních účtech, žalovaný namítl, že se nejedná o společné peníze manželů, ale o výlučné prostředky společnosti právnická osoba, které nemohou být součástí navrhovaného vypořádání. V té souvislosti uvedl, že společnost právnická osoba, vznikla ještě před uzavřením manželství účastníků, vklad do společnosti byl vyplacen z jeho výlučných prostředků, proto ani obchodní podíl, případně prostředky získané jeho prodejem za trvání manželství, nemohou být předmětem vypořádání společného jmění manželů. Uvedené platí i pro případný nárok žalovaného z titulu nevyplaceného podílu na zisku za dobu trvání manželství (existenci takového nároku přitom žalovaný zpochybnil). K okolnostem koupě obchodního podílu ve společnosti právnická osoba., žalovaný uvedl, že cenu obchodního podílu za něj (na základě půjčky) uhradila společnost právnická osoba, přičemž uvedené prostředky následně společnosti vrátil, a to zčásti z peněz darovaných jeho matkou po výplatě hypotečního úvěru (částka 4 950 000 Kč), zčásti z peněz vyplacených žalovanému jako podíl na zisku za předchozí účetní období společnosti právnická osoba. (částka 391 000 Kč), zbývající prostředky pak splatil uvedené obchodní společnosti z vlastních prostředků.

4. Okresní soud po provedeném dokazování vyhlásil dne datum rozsudek, č. j. spisová značka, jímž rozhodl o vypořádání zjištěného rozsahu společného majetku a investic a o povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl a o náhradě nákladů řízení, k odvolání obou účastníků však byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení částečně přisvědčil skutkovým a právním závěrům okresního soudu, jde-li o pozdní uplatnění konkrétních majetkových položek k vypořádání, stalo-li se tak až po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění účastníků (hodnota obchodního podílu žalovaného ve společnosti právnická osoba, výše výnosů z podnikání žalovaného za dobu trvání manželství účastníků a pohledávka ze smlouvy o půjčce uzavřené s bratrem žalovaného), dále i v rozsahu prokázaných investic ze společného majetku manželů do výlučného majetku žalovaného (v částce 55 987,16 Kč), v závěru o neurčitosti uplatněné pohledávky na podíl na zisku žalovaného ve společnosti právnická osoba za dobu trvání manželství a konečně i v závěru o tom, že zůstatky na bankovních účtech náležejících společnosti právnická osoba, nespadají do masy vypořádávaného společného jmění manželů. Okresnímu soudu však vytknul nedostatečné zohlednění skutkových tvrzení žalovaného o rozsahu a době vynaložení investic realizovaných ve vztahu k nemovitostem ve adresa, které měly vliv na jejich hodnotu významnou pro účely vypořádání, byly-li tyto investice realizovány až po zániku manželství. Rovněž v případě úhrady hypotečních splátek, jimiž žalovaný financoval koupi nemovitostí v Třebenicích (sloužících k rodinnému bydlení obou účastníků), vytknul okresnímu soudu, že jejich výši nepoměřoval s obvyklými náklady, které by domácnost účastníků vynakládala na zajištění srovnatelného bydlení, a v té souvislosti že se nezabýval tím, v jakém rozsahu (případně zda vůbec) vznikla žalovanému povinnost k odpovídající náhradě ve prospěch masy společného majetku. Konečně jde-li o tvrzený vnos ze společného majetku představující úhradu části kupní ceny za obchodní podíl ve společnosti právnická osoba., vytknul okresnímu soudu, že v rozsahu částky 1 050 000 Kč založil své závěry na spekulativních úvahách o původu uvedených prostředků, přičemž bez bližšího odůvodnění pominul skutková tvrzení žalovaného o existenci odpovídající půjčky ze strany společnosti právnická osoba

5. Okresní soud se v řízení následujícím po zrušení předchozího rozsudku zaměřil na shora uvedené otázky a vedl účastníky ke splnění jejich povinnosti tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti. Na základě jejich důkazní iniciativy doplnil dokazování o výslechy svědků k otázce rozsahu investic provedených na nemovitostech ve adresa a o znalecký posudek právnická osoba ze dne datum, č. č. účtu, na jehož základě určil aktuální obvyklou cenu těchto nemovitostí částkou 4 088 000 Kč, avšak podle jejich stavu k datu datum. Totožný znalec pak na základě zadání okresního soudu vypracoval dne datum další znalecký posudek č. č. účtu, jímž určil obvyklou výši nákladů na zajištění nájemního bydlení ve srovnatelných nemovitostech, jako jsou nemovitosti žalovaného v Třebenicích (rodinný dům se zahradou), a to za dobu od prosince rok do ledna rok. Tyto náklady určil zvlášť za každý shora uvedený kalendářní rok a v celkovém souhrnu odpovídají částce 1 931 562 Kč. Za situace, kdy účastníci k závěrům těchto znaleckých posudků neměli žádných námitek, neprováděl okresní soud při jednání výslech tohoto znalce a důkaz provedl pouze písemnými znaleckými posudky. Na základě takto doplněného dokazování uzavřel, že masu společného jmění manželů tvoří ke dni vyhlášení rozsudku konkretizovaný soubor nemovitostí v obci adresa s hodnotou k vypořádání ve výši 4 088 000 Kč, zůstatky na bankovním účtu u právnická osoba., a na dvou bankovních účtech u právnická osoba., v celkové výši 44 925,49 Kč, závazky žalovaného k náhradě vnosů do jeho výlučného majetku za trvání manželství, a to ve výši 55 987,16 Kč za investice do nemovitostí v adresa. Při určení hodnoty nemovitostí ve adresa pro účely vypořádání vyšel okresní soud z faktického stavu těchto nemovitostí, jak byl zjištěn k datu datum, a to zčásti na základě shodných tvrzení účastníků a dále na základě výpovědí svědků jméno FO, jméno FO, právnická osoba, jméno FO, adresa (odklonil se tak od obecné zásady o ocenění věci podle stavu ke dni rozhodování soudu o vypořádání – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka), ocenění těchto nemovitostí pak dovodil ze závěrů shora označeného posudku právnická osoba, č. č. účtu, s jehož závěry se ztotožnili oba účastníci. U investic realizovaných za dobu trvání manželství do zhodnocení nemovitostí v adresa dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně svá tvrzení prokázala pouze v rozsahu částky 40 987,16 Kč za pořízení nového kotle, k tomu připočetl nespornou částku potvrzenou žalovaným ve výši 15 000 Kč za zahradní bazén, vyšel tak z vnosu ve výši 55 987,16 Kč. Zbývající investice tvrzené žalobkyní neměl okresní soud za prokázané, když z provedených důkazů nevyplynulo, že by konkrétní označené dodavatelské firmy realizovaly ve prospěch žalovaného jakékoli dodávky stavebního materiálu či realizaci stavebních prací. Jde-li o zůstatky finančních prostředků na bankovních účtech žalovaného ke dni zániku společného jmění manželů, vyšel okresní soud ze zpráv příslušných bank (právnická osoba. a právnická osoba.) a z nesporných tvrzení obou účastníků a do sumy vypořádávaného majetku zahrnul celkovou částku 44 925,49 Kč. Žalobkyní uplatněný vnos ze společného majetku manželů do výlučného majetku žalovaného odpovídající hypotečním splátkám v období od datum do datum posoudil okresní soud jako nedůvodný, pokud měl za prokázané, že výše těchto splátek za posuzované období činila 1 662 021,87 Kč a současně výše obvyklých nákladů na bydlení ve srovnatelných nemovitostech odpovídala za totožné období částce 1 931 562 Kč (znalecký posudek č. č. účtu právnická osoba). S odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka uzavřel, že výše hypotečních splátek nedosahovala ani výše zjištěných obvyklých výdajů za bydlení rodinné domácnosti účastníků ve srovnatelných nemovitostech, proto zde povinnost žalovaného k náhradě vynaložených prostředků do společného majetku vůbec nenastává.

6. Jde-li o další žalobkyní tvrzené vnosy do výlučného majetku žalovaného spočívající v investicích do zhodnocení průmyslového areálu v adresa, dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení o investicích v rozsahu částky 10 miliónů korun, a to ani zčásti. Domáhala-li se žalobkyně vypořádání částky 20 000 000 Kč odpovídající hodnotě obchodního podílu žalovaného ve společnosti právnická osoba, pak okresní soud na základě provedených důkazů uzavřel, že žalovaný tento obchodní podíl sice získal za trvání manželství, avšak finanční prostředky vložené do společnosti pocházely z výlučných prostředků žalovaného, proto se obchodní podíl v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 písm. a) předchozího občanského zákoníku nestal součástí společného jmění manželů a jeho hodnotu, natož v nijak nedoložené výši, nelze v tomto řízení vypořádávat. Bez významu shledal i skutečnost, že žalovaný za trvání manželství předmětný obchodní podíl úplatně převedl na jiné osoby a že se žalobkyně dovolala relativní neplatnosti tohoto převodu, je-li zřejmé, že se jednalo o výlučný majetek žalovaného mimo rámec společného jmění. Ve vztahu k pohledávce žalovaného vůči společnosti právnická osoba, z titulu nevyplaceného podílu na zisku za roky rok až rok okresní soud uzavřel, že tvrzení žalobkyně k této majetkové hodnotě nebyla dostatečně určitá, aby se soud mohl touto pohledávkou zabývat a zahrnout ji do vypořádání. Důvodným okresní soud neshledal ani návrh žalobkyně na náhradu vnosu ze společného majetku, který měl spočívat v úhradě části kupní ceny zaplacené žalovaným za koupi obchodního podílu ve společnosti právnická osoba. Okresní soud na základě provedených listinných důkazů uzavřel, že žalovaný předmětný obchodní podíl získal převodní smlouvou ze dne datum, a to za částku 6 000 000 Kč, která byla dne datum uhrazena z bankovního z účtu společnosti právnická osoba, a to ve dvou splátkách po 3 000 000 Kč. Uvedené prostředky přitom byly na účet této společnosti zčásti převedeny již dne datum, a to v rozsahu částky 4 950 000 Kč z vyplaceného hypotečního úvěru matce žalovaného, zbývající částka 1 050 000 Kč měla původ v půjčce poskytnuté žalovanému společností právnická osoba, přičemž uvedená půjčka byla žalovaným následně splacena, mimo jiné z výplaty podílu na zisku společnosti právnická osoba., za předchozí účetní období ve výši 391 000 Kč (datum) a poté dalšími přímými vklady na bankovní účet společnosti (ve dnech datum, datum a datum). Veškeré tyto úhrady se přitom uskutečnily v době více než šesti měsíců od zániku společného jmění manželů, i z tohoto důvodu okresní soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že se mělo jednat o prostředky spadající do společného jmění manželů. Okresní soud pro nadbytečnost neprovedl další konkretizované důkazy navržené jednotlivými účastníky, pokud se měly vztahovat k majetku, který nebyl pro opožděné uplatnění zahrnut do vypořádání společného jmění manželů, stejně tak neprovedl, případně nehodnotil důkazy, které neměly žádný konkrétní vztah k projednávané věci (mimo jiné důkazy ke vzájemným vztahům účastníků a k údajným útokům žalobkyně na žalovaného).

7. Po právní stránce posoudil okresní soud uplatněný nárok podle ustanovení § 736, § 740 a § 742 občanského zákoníku, vyšel z rovnosti podílů obou účastníků na společném majetku, když návrhy obou účastníků na stanovení disparity v podílech neshledal důvodnými. Vzhledem k přikázání veškerých majetkových aktiv žalovanému a vzhledem k výši náhrady vnosu do jeho výlučného majetku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 2 094 456,58 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vyšel z rovnosti podílů obou účastníků na společném majetku, čemuž odpovídá i jejich srovnatelný procesní úspěch ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), náhradu nákladů řízení na straně státu spočívající v zálohovaném znalečném rozvrhl okresní soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. mezi oba účastníky rovným dílem, a to na základě totožného principu.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýká, že ani v dalším řízení po zrušení předchozího rozsudku nezjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu, pokud neprovedl žalobkyní navržené důkazy, nesouhlasí ani s právním posouzením věci. Jde-li o investice ze společného majetku manželů do souboru nemovitostí v adresa a v adresa, má za to, že již v předchozím řízení řádně označila rozsah zhodnocení těchto nemovitostí, označila k tomu potřebné důkazy, přesto se okresní soud těmito skutečnostmi nezabýval s tím, že rozsah zhodnocení, resp. nárůstu ceny nemovitostí není pro vypořádání případného vnosu rozhodující. S takovým posouzením žalobkyně nesouhlasí, podle jejího názoru odporuje ustanovení § 742 odst. 2 občanského zákoníku, které zohledňuje tzv. valorizaci vnosů při nárůstu ceny zhodnoceného majetku. Judikatura Nejvyššího soudu ČR přitom připouští, aby v situaci, kdy samotnou výši vnosů lze (pro časový odstup) jen těžko doložit, provedl jejich výpočet soudem ustanovený znalec, který určí obvyklou výši nákladů nezbytných na provedení konkrétních rekonstrukcí, případně aby jejich výši určil soud postupem podle § 136 o.s.ř. (rozsudek NS ČR, sp. zn. spisová značka). Přestože provedení takového důkazu navrhovala, okresní soud jej neprovedl. Žalobkyně okresnímu soudu dále vytýká, že navzdory jejím výslovným návrhům obsaženým již v žalobě, nevypořádal jako součást masy společného jmění manželů výnosy žalovaného z jeho podnikání, které získal z hospodářských výsledků společnosti právnická osoba Žalobkyně přitom vzhledem k informačnímu deficitu způsobenému neinformováním ze strany žalovaného o jeho podnikatelských aktivitách uvedla v žalobě (v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka) alespoň základní opěrné body svého tvrzení o podnikatelských aktivitách žalovaného a k upřesnění těchto tvrzení přistoupila až v dalším průběhu řízení. Takto se důvodně domáhala, aby do vypořádání byla zahrnuta především cena obchodního podílu ve společnosti právnická osoba, který žalovaný krátce před rozvodem manželství účelově a nevýhodně převedl na jiné osoby, což však okresní soud odmítl provést s formalistickým odůvodněním, že tato položka nebyla učiněna předmětem vypořádání včas. Obdobně se domáhala, aby byly do vypořádání zahrnuty finanční prostředky, za které žalovaný krátce po rozvodu manželství zakoupil obchodní podíl ve společnosti právnická osoba., což okresní soud v předchozím rozsudku zčásti provedl, v nyní napadeném rozsudku však nikoli, když uvěřil tvrzením žalovaného, že prostředky pocházely od společnosti právnická osoba Žalobkyni je přitom známo, že žalovaný v rozhodné době uvedenou společnost fakticky ovládal, byť před tím účelově převedl svůj obchodní podíl na jinou osobu, veškeré toto jeho jednání tak bylo podřízené jedinému cíli, a to zkrácení vypořádacího podílu žalobkyně při budoucím majetkovém vypořádání po rozvodu jejich manželství. Takové jednání by mělo vést k závěru soudu o disparitě podílů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve prospěch žalobkyně, neboť to byl žalovaný, kdo svým úmyslným jednáním podstatným způsobem snížil masu vypořádávaného majetku k tíži společného jmění (rozsudek NS ČR, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně setrvala na tom, že již v žalobě v dostatečném rozsahu projevila vůli, aby se předmětem vypořádání staly také výsledky podnikatelské aktivity žalovaného, pokud okresní soud tento požadavek odmítl, dopustil se při výkladu práva přepjatého formalismu a v důsledku toho negativně zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobkyně na spravedlivé projednání věci před soudem. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu opětovně zrušil a věc znovu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání také žalovaný, uvedl v něm, že v zásadě souhlasí se všemi závěry okresního soudu, vytýká mu pouze nedostatečné zohlednění míry jeho zásluhovosti na pořízení a udržení majetku spadajícího do společného jmění manželů, což se mělo odrazit v rozhodnutí o jím navrhované disparitě podílů v jeho prospěch. Žalovaný v řízení tvrdil a prokazoval, že svým zvýšeným pracovním úsilím docílil nabytí hodnotného majetku do masy společného jmění manželů, zejména pak nemovitostí v katastrálním území adresa. Ty byly sice pořízeny za trvání manželství, avšak k tomu potřebné finanční prostředky zajistil výlučně žalovaný, zčásti z vlastních úspor z doby před uzavřením manželství, zčásti ze zisku pocházejícího z jeho výlučného majetku a z jeho podnikatelské činnosti. Žalobkyně se na získání potřebných financí nijak nepodílela, přičemž v její prospěch nelze započítat ani péči o rodinnou domácnost, neboť obě dcery účastníků byly již v útlém věku postupně svěřeny do péče otce (žalovaného), který se o ně také fakticky staral, když žalobkyně nebyla způsobilá zajistit jim řádnou výchovu. S odkazem na princip zásluhovosti vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka) dovozuje, že mu svědčí zákonné důvody pro přiznání větší míry účasti na společném majetku manželů, k čemuž by měl soud přihlédnout formou stanovení disparity podílů při jeho vypořádání. Jako odpovídající považuje poměr 70 % ku 30 % v jeho prospěch. Okresní soud se s uvedenou otázkou podle jeho názoru vypořádal zcela nedostatečně, když pouze v jediné větě odůvodnění napadeného rozsudku akcentoval toliko nedostatečnou důkazní iniciativu žalovaného v uvedeném směru. Z obdobných důvodů, pro které se dovolává disparity podílů, má žalovaný za to, že by měl soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit také konečnou míru jeho úspěchu v řízení a vzhledem k jeho převažujícímu procesnímu úspěchu (jde-li i o výši navrhovaného vypořádacího podílu pro žalobkyni) mu přiznat také právo na náhradu nákladů tohoto soudního řízení. Jako další důvod hodný zvláštního zřetele, pro který by se měl soud odchýlit od obecného principu, podle kterého účastníci tohoto typu řízení nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení, je i obstrukční jednání žalobkyně, šikanózní výkon práva a její znevažující projevy vůči žalovanému i soudům na sociálních sítích, jichž se žalobkyně prokazatelně opakovaně dopouštěla. Výši požadované náhrady vyčíslil v rozsahu odměny advokáta za 15 úkonů právní služby s odměnou ve výši 20 300 Kč za úkon při tarifní hodnotě věci 3 000 000 Kč. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že výše vypořádacího podílu žalobkyně bude určena částkou pouze 1 466 119 Kč a ve výroku IV. tak, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši 309 000 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Uplatnil také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného důvodná nejsou.

11. Okresní soud v řízení následujícím po zrušení předchozího rozsudku postupoval zcela v souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu, vedl žalobce k prokázání jeho tvrzení o rozsahu a době investic realizovaných na nemovitostech ve adresa, doplnil dokazování znaleckými posudky k ceně těchto nemovitostí a k obvyklé výši nákladů na zajištění bydlení rodinné domácnosti účastníků za rozhodné období, po které byly ze společných prostředků manželů hrazeny hypoteční splátky na úhradu dluhu žalovaného. Ze všech v řízení provedených důkazů, které správně zhodnotil, učinil odpovídající skutkové závěry, které také správné právně posoudil podle příslušné právní úpravy se zohledněním závěrů vyplývajících z dopadající judikatury Nejvyššího soudu ČR. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku samostatně a podrobně věnoval jednotlivým majetkovým položkám, které účastníci učinili či hodlali učinit předmětem vypořádání, uvedl, z jakých důkazů čerpal svá dílčí skutková zjištění o povaze a relevantní hodnotě každé jednotlivé majetkové položky, případně z jakých důvodů ji neměl za prokázanou, či z jakého důvodu k ní při vypořádání nepřihlížel. Při svém rozhodování si byl správně vědom základních zásad a principů ovládajících vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jak vyplývají z právní úpravy obsažené v příslušných ustanoveních občanského zákoníku (§ 736 a následující), a správně také vyšel z rovnosti podílů obou bývalých manželů na společném majetku. Nepřisvědčil tak návrhu účastníků, kteří se dovolávali (každý však na základě odlišných argumentů) disparity podílů, když pro odklon od obecné zásady rovnosti podílů podle § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku neshledal v posuzované věci odpovídající důvody. Žalobkyní tvrzené vyvádění hodnot žalovaným ze společného majetku, které by mělo svědčit pro navýšení jejího podílu, totiž nebylo v řízení prokázáno, tvrzené majetkové dispozice se týkaly převodů obchodních podílů ve společnostech právnická osoba a právnická osoba., tedy majetkových hodnot, které (podle výsledků dokazování) netvořily společné jmění manželů, ale výlučný majetek žalovaného. Rovněž žalovaným tvrzená vyšší míra jeho zásluh na nabytí majetku nebyla v řízení zjištěna v natolik převažujícím rozsahu, aby nebyla souměřitelná s péčí žalované o vedení společné domácnosti a o výchovu a zaopatření nezletilých dětí. Na věci nic nemění ani zjištění, že uvedená péče žalobkyně nebyla po celou dobu trvání manželství převažující a že v případě péče o nezletilé děti došlo postupně ke svěření obou dětí do výlučné péče žalovaného. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR vyžaduje pro odklon od zásady rovnosti podílů bývalých manželů na vypořádávaném majetku naplnění mimořádných okolností, které by rozhodnutí soudu založené na zachování rovnosti podílů činily rozhodnutím zjevně nevyváženým a nespravedlivým, přičemž žádný z takových důvodů (kupř. zatěžování společného majetku jedním z manželů vysokými dluhy, deliktní jednání jednoho z manželů vedené k tíži společného majetku či vůči osobě druhého z manželů, výjimečné zásluhy na nabytí vysokých majetkových hodnot) nebyl v posuzované věci ani tvrzen ani zjištěn (viz rozsudek NS ČR, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR, sp. zn. spisová značka, či usnesení NS ČR, sp. zn. spisová značka). Pokud oba účastníci v podaných odvoláních zopakovali svůj požadavek na nastolení disparity podílů, a to s odkazem na již tvrzené důvody, pak jim odvolací soud nemohl vzhledem ke shora uvedenému posouzení přisvědčit, naopak se zcela ztotožnil se závěrem okresního soudu o rovnosti podílů, na němž je přezkoumávaný rozsudek okresního soudu založen.

12. Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím zrušujícím usnesení, okresní soud v napadeném rozsudku správně nepřihlížel k těm majetkovým hodnotám, které účastníci navrhli k vypořádání až po uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství účastníků, neboť u takového majetku nastávají účinky zákonné nevyvratitelné domněnky vypořádání podle § 741 občanského zákoníku a jejich vypořádání rozhodnutím soudu již není možné. Za situace, kdy v posuzované věci bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno dne datum a projednávaná žaloba byla u okresního soudu podána pouze tři a půl měsíce před uplynutím této lhůty, pak veškeré návrhy na vypořádání dalšího majetku uplatněné po datu datum nutno mít z tohoto pohledu za opožděné. Tak je tomu zejména ve vztahu k návrhům žalovaného, jehož první písemné vyjádření ve věci bylo okresnímu soudu doručeno až dne datum, tedy až po uvedené lhůtě (žalovaný přitom mohl sám podat včasnou žalobu na vypořádání společného jmění manželů, chtěl-li předejít účinkům shora uvedené zákonné domněnky vypořádání a měl-li za to, že je zde sporný společný majetek, ohledně jehož vypořádání s rozvedenou manželkou nedospěje ve tříleté lhůtě k dohodě). K opožděnému uplatnění dalšího majetku nad rámec žaloby ze dne datum však došlo i ze strany žalobkyně, pokud se až návrhem ze dne datum domáhala vypořádání obchodního podílu žalovaného ve společnosti právnická osoba Okresní soud správně zdůvodnil, proč uvedenou majetkovou hodnotu v probíhajícím řízení vypořádat nelze, a to nejen z důvodu jejího nikoli včasného uplatnění, ale také proto, že podle výsledků dokazování (vzhledem k původu finančních prostředků použitých při založení společnosti na úhradu vkladu žalovaného) se jedná o výlučný majetek žalovaného. Okresní soud důvodně odmítl extenzivní výklad žalobních tvrzení prezentovaný v dalších podáních žalobkyně, pokud dovozovala, že již v žalobě mínila vypořádat „výsledky podnikatelské činnosti žalovaného za trvání manželství“, tedy i uvedený obchodní podíl, když z obsahu žaloby (sepsané advokátem jako právním profesionálem) je zcela jednoznačně zřejmé, jaké konkrétní majetkové hodnoty hodlala žalobkyně v řízení uplatnit.

13. Okresní soud do vypořádání rovněž správně nezahrnul žalobkyní uplatněné majetkové hodnoty spočívající v investicích (vnosech) ze společného majetku do průmyslového areálu na adrese v adresa a pohledávku žalovaného vůči společnosti právnická osoba z titulu nevyplaceného podílu na zisku za roky rok až rok (označené v odůvodnění napadeného rozsudku jako položky 4/ a 8/), ohledně nichž neměl za dostatečně určitě tvrzenou jejich výši a neměl ani za prokázanou jejich samotnou existenci. Přestože okresní soud správně vedl žalobkyni k doplnění jejích tvrzení, zejména co do konkretizace výše těchto vnosů a výše pohledávky odpovídající podílu na zisku, žalobkyně svá tvrzení nedoplnila v takovém rozsahu, aby mohla být učiněna předmětem dokazování. Okresní soud přesto provedl účastníky navržené důkazy, z nichž však nevplynulo, že by byly v minulosti realizovány konkrétní investice ze společného majetku manželů do předmětného průmyslového areálu či že by zde existoval jakýkoli závazek shora označené obchodní společnosti odpovídající podílu žalovaného na zisku za minulá období. Okresní soud proto důvodně uzavřel, že žalobkyně v uvedeném rozsahu neunesla břemeno důkazní a k uvedeným položkám proto při vypořádání správně nepřihlížel. Dovolává-li se žalobkyně v podaném odvolání zákonného principu valorizace vnosů, pak zcela pomíjí, že žádné takové vnosy v řízení prokázány nebyly, když samotný nárůst hodnoty nemovitostí v čase žádný nárok na vypořádání nárůstu hodnoty nezakládá.

14. Pokud odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení přisvědčil závěrům okresního soudu o povaze, době a rozsahu prokázaných investic do výlučného majetku žalovaného, jedná-li se o investice do souboru nemovitostí v adresa, pak ani v obnoveném řízení před okresním soudem nedoznala tvrzení účastníků k této otázce žádných změn a okresním soudem nebyly provedeny ani žádné další důkazy, které by v tomto ohledu přinesly jakákoli nová skutková zjištění. Okresní soud proto při vypořádání důvodně zohlednil pouze již dříve prokázané investice v rozsahu částky 55 987,16 Kč. Obdobně lze postupovat i ve vztahu k již dříve zjištěným zůstatkům na bankovních účtech žalovaného, pokud byly na základě provedeného dokazování prokázány v rozsahu celkové částky 44 925,49 Kč (bankovní účty u právnická osoba., a právnická osoba.), když v navazujícím řízení před okresním soudem nebyla uvedená majetková hodnota doplněným dokazováním nijak dotčena.

15. Jak již bylo uvedeno výše, okresní soud v souladu s pokyny odvolacího soudu vedl žalovaného k prokázání jeho tvrzení o rozsahu stavebních prací realizovaných na nemovitostech ve adresa v době po rozvodu manželství účastníků, dokazování k této otázce provedl v potřebném rozsahu a na jeho základě poté správně vymezil ustanovenému znalci skutkový základ pro ocenění těchto nemovitostí (odpovídající stavu nemovitostí před těmito pracemi), a to podle aktuální cenové hladiny. Důvody pro takový postup vyložil odvolací soud (s odkazem na konkretizovanou judikaturu dovolacího soudu) již ve svém předchozím zrušujícím usnesení, na které v tomto rozsahu pro stručnost plně odkazuje, když ani při nynějším odvolacím přezkumu nemá žádný důvod se od tam uvedených závěrů jakkoli odchylovat. Ostatně oba účastníci přijali závěr znalce o obvyklé ceně odpovídající částce 4 088 000 Kč, z níž okresní soud při následném vypořádání také vycházel. Okresní soud v té souvislosti také přesvědčivě a logicky zdůvodnil, proč při zjištění ceny těchto nemovitostí neakceptoval závěry vyplývající ze znaleckého posudku znalce jméno FO, č. hodnota, který byl předložen žalovaným, přičemž odvolací soud se s uvedeným posouzením zcela ztotožňuje.

16. Jde-li o žalobkyní uplatněný vnos ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalovaného v podobě úhrady hypotečních splátek úvěru, z něhož žalovaný financoval koupi souboru nemovitostí v adresa, okresní soud opět v souladu s pokyny odvolacího soudu správně vedl oba účastníky k doplnění jejich tvrzení o obvyklé výši nákladů spojených se srovnatelným bydlením v posuzované době, a to s odkazem na principy ovládající vypořádání předmětného vnosu vyplývající z odkazované judikatury dovolacího soudu (viz odstavec 12 odůvodnění předchozího rozhodnutí odvolacího soudu v této věci). Za situace, kdy v tomto směru nedospěli účastníci ke shodnému závěru, důvodně přistoupil ke znaleckému zkoumání uvedené otázky. Okresním soudem převzaté závěry znaleckého posudku společnosti právnická osoba, č. č. účtu ze dne datum, považuje i odvolací soud za správné a zcela přiléhavé okolnostem posuzované věci, znalec (mimo jiné) správně zohlednil i postupný nárůst obvyklých nákladů za posuzované období. Odvolací soud pak zcela souhlasí i se závěrem okresního soudu, který uvedený vnos odpovídající hypotečním splátkám ve vypořádání vůbec nezohlednil, pokud je zřejmé, že jejich souhrn nedosahoval ani obvyklé výše nákladů spojených se zajištěním bydlení rodinné domácnosti účastníků za posuzované období trvání manželství účastníků. Ostatně ani žádný z odvolatelů proti tomuto posouzení ve svém odvolání výslovně nijak nebrojí.

17. Také v případě žalobkyní uplatněného vnosu ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalovaného v rozsahu částky 4 600 000 Kč odpovídající finančním prostředkům, za které měl žalovaný koupit po rozvodu manželství obchodní podíl ve společnosti právnická osoba., dospěl okresní soud na podkladě provedených důkazů ke správnému závěru, že se o žádný vnos nejedná. Již na podkladě dokazování provedeného před vydáním prvého rozsudku okresního soudu bylo nepochybné, že žalovaný předmětný obchodní podíl nabyl koupí až dne datum, tedy šest měsíců po zániku manželství účastníků, přičemž částka 6 000 000 Kč odpovídající ceně tohoto obchodního podílu byla uhrazena nikoli z bankovního účtu žalovaného, ale z účtu a z prostředků společnosti právnická osoba Jde-li o původ těchto prostředků, okresní soud správně zjistil, že částka 4 950 000 Kč pocházela z prostředků vyplacených nejprve matce žalovaného z poskytnutého hypotečního úvěru (tyto peníze následně převedla ve prospěch žalovaného na účet obchodní společnosti), uvedené prostředky tak nemají žádnou spojitost se společným jmění účastníků a nelze je proto považovat za vnos. Zbývající částka 1 050 000 Kč měla původ v půjčce poskytnuté uvedenou společností žalovanému, přičemž k uzavření dohody o půjčce došlo až po rozvodu manželství účastníků, nejedná se proto ani o společný závazek manželů a ani poskytnuté prostředky nemají zcela zjevně původ v mase společného jmění. Existenci půjčky a její následné splácení okresní soud správně dovodil z provedených důkazů – potvrzení o přijetí prostředků ze zisku společnosti právnická osoba. ze dne datum a potvrzení o vkladech na č. l. 705-708. Tvrdila-li žalobkyně, že původ prostředků byl jiný a měl spojitost s prostředky vyvedenými žalovaným ze společného jmění manželů, pak navzdory řádnému poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. tato svá tvrzení nepodpořila žádnými konkrétními důkazy a v tomto rozsahu tak neunesla své břemeno důkazní. Okresní soud proto při svém rozhodování důvodně vyšel ze shora uvedených důkazů, které poskytují přesvědčivý a ucelený obraz o prokazované skutečnosti, o němž nejsou důvodné pochyby.

18. Lze proto uzavřít, že okresní soud na podkladě dokazování provedeného před vydáním prvého rozsudku a následně doplněného po jeho zrušení odvolacím soudem dospěl ke správným skutkovým závěrům, věc také správně právně posoudil podle § 741 a § 742 občanského zákoníku a zjištěný rozsah společných majetkových hodnot spadajících do zaniklého společného jmění manželů, po zohlednění prokázaného vnosu, správně vypořádal formou přikázání všech majetkových hodnot žalovanému s uložením povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, a to v rozsahu odpovídajícím rovnému podílu obou účastníku na společném majetku, tedy v rozsahu částky 2 094 456,58 Kč. Splatnost uvedené částky stanovil v přiměřené lhůtě odpovídající možnostem žalovaného a všem okolnostem věci.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel okresní soud z povahy předmětu řízení, v němž jsou upravována vzájemná práva účastníků ke společnému majetku, při zachování rovnosti podílů bývalých manželů nepochybil, pokud rozhodl tak, že si náklady tohoto řízení ponese každý z účastníků ze svého a žádný z účastníků tak nebude mít na jejich náhradu právo (viz usnesení NS ČR, sp. zn. spisová značka). Správně rozhodl i o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kterou důsledně shodnému procesnímu úspěchu účastníků mezi ně rozdělil rovným dílem.

20. Z vyložených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

21. V odvolacím řízení neměl procesní úspěch žádný z účastníků, když jejich odvoláním, jimiž se domáhali změny napadeného rozsudku okresního soudu, nebylo vyhověno, proto odvolací soud o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.