KSUL 12 Co 268/2025-128

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno FO, narozená dne datum bytem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. jméno FO, narozená dne datum bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ 2. právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ o neplatnost kupní smlouvy a potvrzení vlastnického práva k nemovitostem, o odvolání žalované č. 2 proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 4. 2025, č. j. 7 C 42/2024-116

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v části, pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 2, mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 na náhradu nákladů řízení částku 24 635,33 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jméno FO, advokáta se sídlem v adresa.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 944,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na potvrzení vlastnického práva žalobkyně jméno FO, narozené datum k parcele parcelní číslo jejíž součástí je stavba č.p. číslo popisné, k parcele č. parcelní číslo a parcelní číslo k. ú. adresa a na neplatnost kupní smlouvy uzavřené žalovanou č. 2 právnická osoba (výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi jméno FO, narozenou datum a společností právnická osoba, IČO IČO a potvrzení svého vlastnického práva k blíže označeným nemovitostem v katastrálním území adresa, a to na základě tvrzení, že jako vlastník ¾ nemovitostí zbývající ¼ koupila od pana jméno FO, jemuž uhradila kupní cenu 220 000 Kč, avšak vklad vlastnického práva proveden nebyl, jmenovaný se později oženil a v roce 2016 zemřel. Pozůstalá manželka (žalovaná č. 1) sice v dědickém řízení po panu jméno FO písemně potvrdila existenci vlastnictví žalobkyně a zavázala se, že po potvrzení nabytí dědictví podepíše s žalobkyní návrh na vklad do katastru nemovitosti, namísto toho však zděděný spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na nemovitostech prodala žalované č. 2. Okresní soud žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 150 o. s. ř. Konstatoval, že obě žalované byly ve věci úspěšné, že žalovaná č. 1 náhradu nákladů řízení nepožadovala, žalovaná č. 2 své náklady vyčíslila částkou 24 635,33 Kč. Dovodil, že „vzniklá situace“ byla způsobena zejména jednáním žalované č. 1, která nesplnila závazek vyplývající pro ni z pozůstalostního řízení. Přihlédl k nepříznivým majetkovým poměrům žalobkyně, která je s manželem evidována na úřadu práce, společně pobírají příspěvek na bydlení ve výši 9 000 Kč, stravenky v hodnotě 2 700 Kč, dávky hmotné nouze ve výši 3 000 Kč měsíčně, nemovitosti žalobkyně jsou postiženy exekucí. Právo na náhradu nákladů řízení proto nepřiznal žádné z účastnic.

3. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku II., podala odvolání žalovaná č. 2, která nesouhlasila s tím, že i přes plný úspěch ve věci jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Namítla, že zásada úspěchu ve věci představuje vůdčí zásadu institutu náhrady nákladů řízení a každý, kdo někoho žaluje, musí si být vědom rizika, že v případě neúspěchu ponese náklady řízení. To platí i pro žalobkyni, jejíž žaloba byla žaloba od počátku zjevně neoprávněná, a navíc se jednalo v podstatě o vyřizování sporu mezi ní a žalovanou č. 1. Žalovaná č. 2 na vzniku sporu žádný podíl neměla a žalobkyni, která ji do řízení vtáhla, muselo být od počátku zřejmé, že jí náklady vzniknou již proto, že má sídlo v Praze a její zástupce se bude muset na jednání do sídla soudu dopravit. Zdůraznila, že korektiv § 150 o. s. ř. může být uplatňován pouze výjimečně, pokud by obecné pravidlo přiznání nákladů úspěšnému účastníkovi bylo s ohledem na konkrétní okolnosti nespravedlivé, a i v těchto případech se zohledněním zásady proporcionality. Okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo žalobkyni větší újmu než žalované. Okresní soud při rozhodnutí o nákladech řízení nebral ohled na její ekonomické zájmy, ale založil jej toliko na tvrzení žalobkyně o nepříznivé ekonomické situaci, za kterou však nenese žádnou odpovědnost a nelze po ní požadovat, aby suplovala povinnosti jiných osob či státu vůči žalobkyni tím, že si vzniklé náklady ponese sama. Vytkla okresnímu soudu, že nerespektoval závěry vyplývající z nálezů Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3517/22, neboť nákladový výrok nebyl řádně a přesvědčivě odůvodněn, chybí v něm důkazně podložená úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele založené na posouzení všech okolností dané věci. Okresní soud také nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle níž má soud zvažující aplikaci moderačního práva povinnost dát účastníkům prostor se k zamýšlenému postupu vyjádřit a vznášet argumenty, které by jej mohly ovlivnit. Má za to, že rozhodnutí okresního soudu ve výsledku pouze utvrzuje žalobkyni, že i marné souzení se může stát pro ni přínosem. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil, uložil žalobkyni povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši 24 635,33 Kč a přiznal jí i náklady odvolacího řízení.

4. Žalobkyně se k napadenému rozhodnutí ani k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně pouze v napadeném výroku II. v části, pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 2, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalované č. 2 shledal důvodným. Ve zbývajícím rozsahu zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen a nabyl samostatně právní moci.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. V daném případě je pro posouzení správnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podstatné, že žalovaná č. 2 byla z procesního hlediska v řízení zcela úspěšná (výrokem I. rozsudku byla žaloba zamítnuta). Z těchto důvodů žalovaná č. 2 má dle citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla.

9. V případech, kdy se povinnost nahradit náklady řízení (stanovená mimo jiné dle § 142 odst. 1 o. s. ř.) může jevit jako nepřiměřená tvrdost, ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal.

10. V čem je možno spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné uvedly opakovaně ve svých rozhodnutích jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud. Za důvody zvláštního zřetele hodné lze považovat takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. V usnesení ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 1529/2017 Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další. Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např. v nálezu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3517/22, na který případně odkázala odvolatelka) opakovaně konstatoval, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a rozhodnutí musí být také řádně a přesvědčivě odůvodněno.

11. Naznačená kritéria soud prvního stupně nerespektoval, pokud posuzované věci založil aplikaci § 150 o. s. ř. na tvrzení žalobkyně o její nepříznivé majetkové situaci, které samo o sobě, a to ani kdyby bylo prokázáno, za důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu citovaného ustanovení považovat nelze. Otázkou proporcionality ani dalšími okolnostmi věci se soud prvního stupně nezabýval, odůvodnění nákladového výroku tak vyznívá jednostranně a nepřesvědčivě. Odvolatelce lze přisvědčit i v tom, že v soukromoprávních sporech platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv (bdělým náležejí práva, každý nechť si střeží svá práva), která předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici. Soudní řízení vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat, tedy i zda se obrátit s žalobou na soud či nikoli. Riziko spojené s povinností hradit v případě neúspěchu náklady řízení nelze bezdůvodně přenášet na ostatní účastníky řízení. Odvolací soud v daném případě neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení, ať už zcela nebo zčásti, zcela úspěšné žalované č. 2.

12. Účelně vynaložené náklady řízení žalované č. 2 zahrnují odměnu za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum) po 5 620 Kč – dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 16 860 Kč. S tím souvisí 3 paušálních náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 450 Kč (celkem 1 350 Kč). Na cestu k jednání okresního soudu a zpět osobním automobilem vynaložil advokát žalované č. 2 celkovou částku 1 249,78 Kč (při obousměrné vzdálenosti 158 km, kombinované spotřebě 5,9 litrů benzínu/100 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/litr, náhradě za amortizaci vozidla ve výši 5,80 Kč/km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrada za promeškaný čas v celkovém rozsahu 6 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu činí celkem 900 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 275,55 Kč.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. v části, pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 2 tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované č. 2 na náhradu nákladů (prvostupňového) řízení částku 24 635,33 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalované č. 2 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Odvolání žalované č. 2 bylo úspěšné, má proto vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), které se skládají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (podání odvolání) v částce 2 810 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a jednoho režijního paušálu 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 684,60 Kč. Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 2 na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 944,60 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalované č. 2 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání přípustné. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.