KSUL 12 Co 276/2025-183

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Jiřího Vilda ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ c) Jméno žalobce C, narozený dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ d) Jméno žalobce D, narozený dne Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D ⟪LB:lb_005⟫ e) Jméno žalobce E, narozená dne Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E ⟪LB:lb_006⟫ f) Jméno žalobce F, narozená dne Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce F ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ proti ⟪LB:lb_009⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_010⟫ 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_011⟫ 3. Jméno žalované C, narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C ⟪LB:lb_012⟫ 4. Jméno žalované D, narozená dne Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D ⟪LB:lb_013⟫ 5. Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované E, IČO IČO žalované E sídlem Adresa žalované E ⟪LB:lb_014⟫ o určení vlastnictví, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 2. 2025, č. j. 9 C 35/2024-156

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.

a) pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou vlastníky pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno v katastrálním území a obci adresa, mění tak, že se určuje, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou vlastníky každý v rozsahu ¼ pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno zapsaného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Louny na listu vlastnictví Anonymizováno pro obec a katastrální území adresaAnonymizováno

b) pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobci c), d), e) a f) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno v katastrálním území a obci adresa, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobci domáhala, aby soud určil, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. Anonymizováno/Anonymizováno zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území a obec adresa u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Louny s tvrzením, že pozemek byl užíván nepřetržitě jejich právními předchůdci adresa, nar. datum, zemř. datum a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum, kteří pozemek zdědili po své matce jméno FO, nar. datum, zemř. datum, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Lounech ve věci dodatečného projednání dědictví ze dne 16. 12. 1994, č. j. D 697/94-28. Současně jsou však duplicitně zapsáni jako vlastníci pozemku žalovaní na základě dědických řízení po jejich právních předchůdcích, jejichž vlastnické právo zde bylo dosud omylem zapsáno, ačkoli tento stav již dlouhou dobu neodpovídal reálnému užívání pozemku. Tvrdili, že pozemek byl historicky užíván s domem č.p. Anonymizováno, který byl ve vlastnictví právních předchůdců žalobců, pozemek byl někdy v poválečné době připlocen k domu a od té doby užíván. Protože k držbě pozemku jejich právních předchůdců došlo již před dobou několikanásobně překračující zákonnou lhůtu 20ti let, byly splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. a stali se tak spoluvlastníky pozemku.

2. Žalovaní 1.-4. potvrdili, že jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci na základě dodatečného projednání dědictví po jméno FO, nar. datum, zemř. datum usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 D 102/2017-218 s tím, že ta měla pozemek vlastnit na základě rozhodnutí Okresního soudu v adresa ze dne 4. 4. 1927 a nezpochybnili, že žalobci a jejich právní předchůdci předmětný pozemek dlouhodobě užívali jako zahradu u rodinného domu č.p. Anonymizováno. Žalovaná 5. nárok žalobců odmítla s tím, že žalobci se pozemku zmocnili pouhým připlocením a nikoliv na základě řádného nabývacího titulu a dodala, že není ani zřejmé, kdy měla započít držba jejich právními předchůdci a zda držba byla poctivá a pravá.

3. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.).

4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobci jako právní nástupci původně zapsaných spoluvlastníků jsou aktivně legitimováni k dané určovací žalobě proti žalovaným, kteří jsou zapsaní jako vlastníci předmětného pozemku v katastru nemovitostí a právě s ohledem na duplicitu zápisu mají žalobci i naléhavý právní zájem na požadovaném určení umocněný dlouhodobým užíváním pozemku žalobci a jejich předchůdci. Okresní soud vzal též za prokázané i s ohledem na v tomto směru nesporná tvrzení účastníků, že dřívější vlastníci domu č.p. Anonymizováno a souvisejících pozemků č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno Jméno žalobce A a jméno FO se ujali držby předmětného pozemku jeho připlocením ke stávajícím svým pozemkům zhruba kolem roku 1960, pozemek byl užíván společně s domem č.p. Anonymizováno jako jeden celek, který byl rovněž celý oplocen. V roce 1994 se ideálními spoluvlastníky pozemku stali sourozenci adresa nar. datum, zemř. datum, a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum na základě usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 12. 1994, č. j. D 697/94–28, kterým bylo dodatečně projednáno dědictví po jejich zemřelé matce jméno FO, kteří pozemek se svými rodiči užívali od svého dětství, a i nadále následně pozemek fakticky užívali a byli také zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí.

5. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ust. § 1089, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1096 odst. 1, 2 a § 3066 o. z. a uzavřel, že ujali-li se Jméno žalobce A a jméno FO držby kolem roku 1960 (připlocením a užíváním jako zahrady) a následně v držbě nerušeně pokračovali od roku 1994 právní předchůdci žalobců adresa, nar. datum, zemř. datum, a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum až do své smrti, pak držba byla poctivá, resp. nebylo prokázáno, že předmětný pozemek drželi v nepoctivém úmyslu, a proto byly splněny podmínky mimořádného vydržení. Okresní soud uzavřel, že s ohledem na znění § 3066 o. z., podle něhož zápočet vydržecí doby právního předchůdce držitele nemůže skončit dříve než 1. 1. 2019, podmínky mimořádného vydržení byly splněny již za života právních předchůdců žalobců, tj. adresa, nar. datum, zemř. datum a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum, což však s ohledem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 248/2018 znamená, že žalobci se nemohou dovolávat určení, že sami jsou vlastníky předmětného pozemku, neboť do jejich držby nelze započítat dobu, která již uplynula jejich právním předchůdcům. Žalobci se měli domáhat určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni smrti vlastníky, což neučinili, a proto byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že přiznání náhrady nákladů řízení jedné ze stran vůči druhé by bylo nevhodné s ohledem na to, že k duplicitnímu zápisu vlastnictví účastníků došlo na základě zjevného úředního pochybení, byl to tedy stát, kdo danou situaci zavinil a nikoli účastníci či jejich právní předchůdci.

6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci, v němž s právním názorem okresního soudu zásadně nesouhlasili. Namítali, že v projednávané věci se jedná o spor mezi dědici a třetími osobami, který je v řízení o dodatečném projednání dědictví neodstranitelný, a proto s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 je na místě rozhodnout o vlastnictví dědiců, neboť jiné rozhodnutí není způsobilé odstranit spor zcela zjevný z katastru nemovitostí. Dále uvedli, že názor okresního soudu že žaloba má znít na určení vlastnictví osob, které pozemek původně drželi, postrádá logiku zejména s ohledem na skutečnost, že žalobcům a) a b) již bylo jejich vlastnické právo dědickým usnesením okresního soudu sp. zn. 35 D 298/2020 potvrzeno a i zapsáno do katastru nemovitostí. Za nesprávné považovali i rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že žalovaní 1. až 4. sice nezavinili daný stav, avšak základní podíl viny leží na orgánech státu, a proto by jim měl stát nahradit náklady, které jim v řízení vznikly. Navrhli napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude vyhověno a současně jim bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaní 1.- 4. se k odvolání nevyjádřili a žalovaná 5. navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání vztahu k žalobcům a) a b) důvodné je a ve vztahu k žalobcům c) až f) důvodné není.

9. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami obou účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění však soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní ve vztahu k žalobcům c) až f), a proto odvolací soud na tomto místě může v rámci stručnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobci se (správně) dovolávali nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku tzv. mimořádným vydržením s tím, že do vydržecí doby započítávali držbu svých právních předchůdců, tj. adresa, nar. datum, zemř. datum a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum a nikoliv toho, že jejich právní předchůdci nabyli vlastnictví dědickým rozhodnutím.

11. Rozhodnutí o dědictví (usnesení o potvrzení nabytí dědictví) sice nabývacím titulem je, ale samo o sobě nezaručuje, že se dědic skutečně stal vlastníkem, pokud zůstavitel v okamžiku smrti majetek nevlastnil. Rozhodnutí soudu (notáře) o dědictví má v otázce vlastnictví totiž v zásadě deklaratorní charakter. Potvrzuje, že majetek přechází na dědice, ale vychází z předpokladu, že zůstavitel byl jeho vlastníkem. Pokud se prokáže, že zůstavitel vlastníkem nebyl (nenabyl jej platně), rozhodnutí o dědictví toto neexistující právo "nevytvoří". I když rozhodnutí o dědictví nezajistí přímé vlastnictví k cizí věci, slouží jako tzv. putativní (domnělý) titul. To znamená, že dědic, který se na základě dědického rozhodnutí ujme držby věci v dobré víře, se stává oprávněným držitelem. Tato oprávněná držba může po uplynutí zákonné lhůty (3 roky u movitých věcí, 10, resp. 20 let u nemovitostí) vést k nabytí vlastnictví vydržením.

12. Právě taková situace v právě projednávané věci podle skutkových tvrzení uvedených v žalobě nastala. Je nepochybné, že na základě dodatečného projednání dědictví po jméno FO, nar. datum, zemř. datum podle rozhodnutí Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 12. 1994, č. j. D 697/94-28 bylo potvrzeno dědictví právním předchůdcům žalobců, tj. adresa, nar. datum, zemř. datum a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum ve vztahu k předmětnému pozemku, a to u každého v rozsahu ½, že na základě tohoto usnesení byly tito právní předchůdci žalobců zapsáni jako vlastníci do katastru nemovitostí, že předmětem dědictví po zemřelé adresa ideální polovina předmětného pozemku ve vztahu k jejím právním nástupcům, tj. žalobcům c) až f) nebyla pro existenci duplicitního zápisu projednána.

13. V takovém případě, kdy zůstavitel byl objektivně vlastníkem nemovitosti, která však je v katastru nemovitosti evidována jako vlastnictví jiné osoby, je pro dědice již vzhledem k presumpci existence práva evidovaného v katastru nemovitostí třeba dosáhnout projednání nemovitosti v dědickém řízení. Pro tento případ zformulovala judikatura pravidlo, že spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004). Vyhoví-li soud takové žalobě, otevírá se prostor pro (dodatečné) projednání dědictví. Tento spor tedy nelze řešit žalobou na určení, že vlastníkem je dědic, a to bez ohledu na to, že např. je-li tu jediný dědic, vlastníkem zpravidla bude; takové rozhodnutí by totiž fakticky a nepřípustně nahradilo rozhodnutí o projednání dědictví. Dovolací soud opakovaně vysvětlil, že rozhodnutí o tom, zda určitá věc je předmětem dědictví po zůstaviteli, náleží pouze soudu v řízení o dědictví. V řízení podle § 80 o. s. ř. může soud rozhodnout pouze o určení vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1857/2001). Nelze obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 o. s. ř. uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3368/2010). Ani jediný dědic se totiž nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí vlastnictví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3767/2014).

14. To znamená, že žalobci c) až f) se mohou, jak správně uzavřel soud prvního stupně, domoci svého práva jen žalobou na určení, že jejich právní předchůdkyně (zůstavitelka) adresa, nar. datum, zemř. datum byla ke dni své smrti vlastnicí ½ předmětného pozemku. Tento závěr platí tím spíše, pokud bylo v řízení prokázáno, že žalobci c) až f) sami spoluvlastnictví k pozemku vydržením s ohledem na ust. § 3066 o. z. nenabyli (nabýt nemohli), ale nabyla jej již za svého života právě adresa.

15. Ani argumentace odvolatelů odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 není případná, neboť tento rozsudek vychází ze zcela odlišného skutkového stavu a řeší především rozhraní mezi žalobou na určení, že sporné aktivum náleželo ke dni smrti zůstaviteli a žalobami po pravomocném skončení dědického řízení (u nemovitostí – určení práva dědice). Neříká, že dědic může vždy žalovat na určení vlastnického práva sám pro sebe namísto určení vlastnictví zůstavitele; naopak trvá na tom, že volba žaloby závisí na stadiu pozůstalostního řízení. Skutkově se daný spor týkal situace, kdy dědické řízení je již pravomocně skončeno a spor probíhal „uvnitř“ okruhu dědiců (nebylo sporu o tom, že zůstavitel původně nemovitost vlastnil) a v takové případě dovolací soud připouští, že určení vlastnického práva dědice (k nemovitosti, která nebyla pro spornost v dědictví projednána) může být správnou formou žaloby – namísto určování vlastnictví zůstavitele.

16. Výše uvedený závěr, tj. že žalobci se měli domáhat určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni své smrti vlastníky předmětného pozemku, se však neuplatní ve vztahu k žalobcům 1. a 2., neboť soud prvního stupně dostatečně nedocenil, že těmto žalobcům bylo ve vztahu k předmětnému pozemku dědictví po jejich právním předchůdci (Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum) potvrzeno usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 3. 2021, č. j. 35 D 298/2020-120 a že v katastru nemovitostí je na základě tohoto dědického rozhodnutí evidován zápis vlastnictví pro každého z nich v podílu ¼ a současně duplicitní zápis vlastnictví pro všechny žalované, a navíc i pro adresa, nar. datum. Proto tito žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení (správným typem žaloby).

17. Odvolací soud sdílí i skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, pokud uzavřel, že právní předchůdce žalobců 1. a 2. nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku uplynutím potřebné vydržecí doby, tj. že byly splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z.

18. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby (v případě nemovité věci 20 let), a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Podmínkou mimořádného vydržení proto není poctivá držba (992 odst. 1 o. z.) ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, což je mnohem benevolentnější pojem. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že o nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdy vydržení popírá.

19. Z nepochybných skutkových zjištění vyplývá, že právní předchůdce žalobců se chopil držby v roce 1994 poté, co mu bylo nabytí ½ předmětného pozemku (pravomocně ke dni 19. 12. 1994) potvrzeno v dědickém řízení po jeho matce (že ve své podstatě jen navázal na držbu pozemku jeho matkou). Protože žalovaní 1. až 4. držbu vůbec nezpochybnili a žalovaná 5. zpochybňovala způsob nabytí držby, resp. nepoctivý úmysl toliko k žalobcům samotným (nikoliv k jejich předchůdcům), pak nelze uzavřít, že by právní předchůdce držel pozemek v nepoctivém úmyslu, a proto lze uzavřít, že Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum se stal originárním vlastníkem ½ pozemku vydržením ke dni 19. 12. 2014. Za takové důkazní situace je žaloba žalobců a) a b), aby bylo určeno, že jsou vlastníky předmětného pozemku každý v rozsahu ¼ k celku, důvodná.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou spoluvlastníky předmětného pozemku změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že v této části žalobě vyhověl a pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobci c), d), e) a f) jsou spoluvlastníky předmětné pozemku, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Protože napadaný rozsudek byl, byť částečně, změněn, bylo nutno rozhodnout opětovně o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodnout též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

22. Protože úspěch účastníků byl poměrný má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že je na místě v dané věci na místě aplikace ust. § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu, neboť účastníci příčinu k zahájení řízení nezavdali a k duplicitnímu zápisu vlastnictví účastníků došlo na základě zjevného úředního pochybení. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Přípustnost dovolání je oprávněn posuzovat jen dovolací soud.