OSLN 9 C 35/2024-156

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_003⟫ c) Jméno žalobce C, narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ d) Jméno žalobce D, narozený Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D ⟪LB:lb_005⟫ e) Jméno žalobce E, narozená Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E ⟪LB:lb_006⟫ f) Jméno žalobce F, narozená Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce F ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_008⟫ proti ⟪LB:lb_009⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_010⟫ 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_011⟫ 3. Jméno žalované C, narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C ⟪LB:lb_012⟫ 4. Jméno žalované D, narozená Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D ⟪LB:lb_013⟫ 5. Anonymizováno - Jméno žalované E, IČO IČO žalované E sídlem Adresa žalované E ⟪LB:lb_014⟫ o určení vlastnictví nemovité věci

I. Žaloba, na základě které se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území a obci Vrbno nad Lesy, a to žalobce 1) spoluvlastnického podílu ve výši ¼, žalobkyně 2) spoluvlastnického podílu ve výši ¼, žalobci 3), 4), 5) spoluvlastnického podílu ve výši každý 1/12, žalobkyně 6) spoluvlastnického podílu ve výši ¼, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se svou žalobou domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. Anonymizováno - zahrada, který je zapsán na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území a obec Vrbno nad Lesy u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Louny (dále jen pozemek). Svůj návrh odůvodnili tím, že u tohoto pozemku je zapsáno duplicitní vlastnické právo žalobců a žalovaných s tím, že, na rozdíl od žalovaných, byl pozemek držen a užíván nepřetržitě právními předchůdci žalobců, kterými byli sourozenci adresa, nar. datum, zemř. datum a Jméno žalobce A, nar. datum, zemř. datum a kteří předmětný pozemek zdědili po své matce jméno FO, nar. datum, zemř. datum, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Lounech ve věci dodatečného projednání dědictví č.j. Anonymizováno ze dne 16. 12. 1994 s právní mocí dne 19. 12. 1994. Z následných soudních rozhodnutí v dědických řízeních po výše jmenovaných, a sice usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 19. 3. 2021 po Jméno žalobce A, usnesení Okresního soudu Brno – venkov č.j. Anonymizováno ze dne 6. 8. 2020 po adresa a usnesení Okresního soudu Brno – venkov č.j. Anonymizováno ze dne 7. 6. 2023 po jméno FO pak žalobci dokládají svou aktivní legitimaci v tomto řízení. Zde je však potřeba uvést, že pozemek již nebyl v žádném z výše uvedených návazných dědických řízeních předmětem dědění s tím, že v nich nebyl buďto vůbec zmíněn, nebo zde byl uveden s poznámkou, že u pozemku je zapsáno duplicitní vlastnictví, a proto nebude předmětem dědictví. Duplicitní vlastnické právo žalovaných pak bylo zapsáno na základě dědických řízení po jejich právních předchůdcích, jejichž vlastnické právo zde bylo dosud omylem zapsáno, ačkoli tento stav již velmi dlouhou dobu neodpovídal reálnému uspořádání a způsobu užívání pozemku. Pozemek byl historicky užíván s domem č.p. Anonymizováno, který byl ve vlastnictví právních předchůdců žalobců, byl postaven v roce 1923 a pozemek byl někdy v poválečné době připlocen k domu a od té doby užíván jako zahrada, což učinili i vlastníci ostatních sousedních nemovitostí a toto bylo ze strany odpovědných orgánů v té době zcela akceptováno. Jelikož k držbě pozemku a jeho soustavného užívání žalobců a jejich právních předchůdců došlo již před dobou několikanásobně překračující zákonnou lhůtu 20ti let pro naplnění institutu mimořádného vydržení, mají žalobci za to, že se na základě tohoto institutu zakotveného v § 1095 o.z. stali spoluvlastníky pozemku jeho mimořádným vydržením, neboť žádný z žalovaných pozemek nikdy nedržel ani neužíval. Žalobci svůj naléhavý právní důvod pro podání žaloby spatřují v nejistotě ohledně svých vlastnických práv, což zasahuje do jejich majetkové sféry a současně zdůraznili, že se jedná o duplicitní zápis vlastnictví, čímž je samo o sobě dán naléhavý právní důvod pro určení a narovnání vlastnických vztahů žalobců i žalovaných.

2. Žalovaní Jméno žalované D, Jméno žalované B, jméno FO a Jméno žalované A se k podané žalobě společně vyjádřili v tom smyslu, že se stali spoluvlastníky pozemku s duplicitním zápisem na základě dodatečného projednání dědictví po jméno FO, nar. datum, zemř. datum s tím, že tato měla pozemek vlastnit na základě rozhodnutí Okresního soudu v adresa ze dne 4. 4. 1927. Jmenovaní žalovaní se pak stali spoluvlastníky pozemku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. Anonymizováno ze dne 30. 3. 2021. Ohledně faktické stránky věci pak žalovaní nijak nezpochybňovali, že žalobci a jejich právní předchůdci předmětný pozemek dlouhodobě užívali jakožto zahradu u rodinného domu ve adresa a vzhledem k tomu, že se žalobci stali spoluvlastníky až v roce 2022, nemohli se o pozemek dříve nijak starat. Žalovaní se rovněž od počátku nevyhýbali smírného řešení, nicméně posledním žalovaným se stal stát představovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, čímž možnost smírného řešení nepřichází v úvahu. Smírné řešení pak zejména spatřovali v té možnosti, že by žalobci od nich pozemek koupili.

3. Žalovaný Anonymizováno – Jméno žalované E se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobců zpochybnil jednak ve smyslu toho, že na rozdíl od žalovaných, kteří jsou jako spoluvlastníci zapsáni v katastru nemovitostí na základě pravomocných rozhodnutí soudů v rámci dodatečných projednání dědictví po právních předchůdcích, žalobci své nároky na spoluvlastnické podíly odvozují pouze z té skutečnosti, že jsou právními nástupci právních předchůdců, kterým k pozemku mělo údajně svědčit vlastnické právo, ačkoli sami uvádějí, že právní předchůdci se pozemku zmocnili pouhým připlocením a nikoli na základě žádného řádného nabývacího titulu s tím, že ani není zcela zřejmé, kdy k tomuto zmocnění se pozemku mělo dojít a kdy tedy měla započít držba jejich právními předchůdci. Dále poukázal na to, že je třeba prokázat ze strany právních předchůdců žalobců charakter držby, tedy zdali byla poctivá a pravá. Rovněž pak upozornil, že by se měl soud zabývat tím, zdali již u právních předchůdců žalobců nedošlo k naplnění podmínek řádného či mimořádného vydržení pozemku.

4. Soud se ve věci zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace účastníků a existencí naléhavého právního zájmu na straně žalobců. V této souvislosti má soud za prokázáno, že žalobci jsou právními nástupci původně zapsaných spoluvlastníků pozemku jméno FO a Jméno žalobce A, což plyne z provedených důkazů rozhodnutími v dědických věcech Okresního soudu v Lounech sp.zn. Anonymizováno, Okresního soudu Brno – venkov pod sp.zn. Anonymizováno a téhož soudu pod sp.zn. Anonymizováno. Jakkoli žalobcům nesvědčí zápis v příslušném listu vlastnictví č. hodnota, tak lze konstatovat, že pro podání určovací žaloby ohledně vlastnictví předmětného pozemku jsou aktivně legitimovaní. Pasivní legitimace žalovaných Jméno žalované A, Jméno žalované B, Jméno žalované C a Jméno žalované D je pak prokázána jednak zápisem jejich spoluvlastnických podílů na listu vlastnictví č. hodnota a jednak provedeným důkazem rozhodnutím Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 2. 12. 2021, Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 25. 10. 2001, Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. Anonymizováno Anonymizováno ze dne 30. 3. 2021, Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. Anonymizováno ze dne 10. 2. 2022, Okresního soudu v Chomutově č.j. Anonymizováno ze dne 1. 11. 2022 a Okresního soudu v Chomutově č.j. Anonymizováno ze dne 6. 4. 2022. Pasivní legitimaci žalovaného právnická osoba má soud za prokázánu provedenými důkazy, a sice rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. Anonymizováno a Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. Anonymizováno. Zde je potřeba rovněž uvést, že mezi účastníky ohledně jejich právního nástupnictví po právních předchůdcích není žádného sporu, a proto k této otázce nebylo potřeba provádět nějaké další a podrobnější dokazování. Co se pak týče naléhavého právního zájmu žalobců na podání předmětné žaloby, zde má tento za prokázaný oprávněným zájmem na urovnání sporných spoluvlastnických vztahů ohledně pozemku, což plyne zejména z přítomnosti duplicitního zápisu vlastnictví na listu vlastnictví č. hodnota, což samo o sobě naléhavý zájem a potřebu na jednoznačném určení vlastnických práv ospravedlňuje. Z uvedeného vyplývá, že naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby by byl bez dalšího dán u všech zapsaných spoluvlastníků, resp. jejich právních nástupců. U žalobců je tento zájem umocněn o tu skutečnost, že jimi samotnými a jejich právními předchůdci byl pozemek nerušeně užíván po dobu cca 60ti let, o čemž bude podrobněji pojednáno níže.

5. Ohledně existence nabývacích titulů právních předchůdců žalovaných a žalobců má soud z provedených důkazů za to, že předmětný pozemek byl původně ve vlastnictví jméno FO, což vyplývá z textu usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 31. 3. 1927 a navazujícího soudního smíru ohledně majetkového vypořádání po rozvodu manželství jméno FO a jméno FO, který byl uzavřen dne 22. 2. 1927 u Krajského soudu v Mostě a byl schválen usnesením téhož soudu pod č.j. Anonymizováno ze dne 4. 4. 1927, což je rovněž podpořeno provedeným důkazem výpisem z knihovní vložky č. hodnota, kde je zaznamenán převod na syny bývalých manželů jméno FO na základě výše uvedených rozhodnutí a rovněž z tohoto výpisu vyplývá první zápis vlastnického práva tehdejších manželů jméno FO z roku 1923. Na druhou stranu pak ve prospěch vlastnictví právních předchůdců žalobců svědčí provedený důkaz snímkem pozemkové mapy pozemku vydané Střediskem geodézie ze dne 20. 11. 1962, kde je jako vlastník pozemku uveden Jméno žalobce A a toto je podpořeno dalším provedeným důkazem, a sice rozhodnutím Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 16. 12. 1994, kterým bylo dodatečně projednáno dědictví po jméno FO a kde se uvádí, že „...zůstavitelka s poz. manželem nabyli ze zcelování vydržením dle § 116 zákona č. 141/50 Sb. ke dni 1.1.1961 zahradu č.parc. Anonymizováno o výměře 984 m2 v k.ú. adresa a proto bylo třeba dědictví dodatečně projednat.“ Uvedené zjištěné skutečnosti rovněž korespondují se svědeckou výpovědí tituly před jménem jméno FO, která vypověděla, že někdy v 60ých letech začali tehdejší vlastníci domů, které byly v řadě společně s domem č.p. Anonymizováno, využívat nevyužitý pruh sousedního pozemku jako zahrady pro své stávající domy a tyto následně připlotili ke svým stávajícím pozemkům. Takto to učinil i Jméno žalobce A a připlotil předmětný pozemek ke svému domu a začal jej využívat jako zahradu. Oním pruhem nevyužité půdy byl právě pozemek č. parc Anonymizováno – role v původním vlastnictví manželů jméno FO, který byl tímto způsobem využit vlastníky jednotlivých sousedních nemovitostí a následně rozdělen na dílčí parcely. Jakým způsobem původní vlastníci z rodiny jméno FO své vlastnické právo k pozemku pozbyli již dnes není možné objektivně zjistit. V úvahu pak přichází restrikce ze strany tzv. Benešových dekretů nebo opuštění nemovitosti apod. Zřejmé však je, že nabytí předmětného pozemku do vlastnictví Jméno žalobce A bylo tehdejšími úřady akceptováno a s největší pravděpodobností k nabytí vlastnictví mělo dojít na základě institutu vydržení. V této době došlo nicméně k úřednímu pochybení v tom smyslu, že změna vlastnictví nebyla zapsána do pozemkové knihy, čímž poté vznikl duplicitní zápis vlastnictví tím, že původní vlastníci zde byli dosud zapsáni, avšak na základě rozhodnutí Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 16. 12. 1994 byli jako vlastníci pozemku zapsání právní předchůdci žalobců, tj. adresa a Jméno žalobce A, aniž by současně došlo k výmazu dříve zapsaných vlastníků.

6. Ohledně té skutečnosti, že právní předchůdci pozemek užívali jako svůj vlastní od 60. let minulého století svědčí zejména provedené výslechy právnická osoba, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, ze kterých vyplynulo, že pozemek byl užíván společně s domem č.p. Anonymizováno jako jeden celek, který byl rovněž celý oplocen. Za celou dobu nebyly zaznamenány žádné informace o tom, že by pozemek neměl být ve vlastnictví manželů jméno FO, neboť společně s domem tvořil jeden celek a byl i příslušně obhospodařován. O těchto skutečnostech neměla pochybnost ani svědkyně adresa ze své pozice starostky obce. Tato svědkyně pak společně se svědkyní jméno FO uvedené skutečnosti vnímaly od svého raného dětství, kdy ke jméno FO docházely. Svědkyně jméno FO si pak navíc vzpomíná na dobu, kdy docházelo k postupnému připlocování nevyužitého pozemku ke stávajícím zahradám, jak to již bylo zmíněno výše. Uvedené zjištění o držbě pozemku je pak dále podpořeno i předloženými historickými leteckými snímky dané oblasti na kterých je patrné, že pozemek byl v průběhu času užíván společně s domem č.p. Anonymizováno. Rovněž je potřeba zmínit, že ohledně otázky dlouhodobé držby pozemku ze strany žalobců a jejich právních předchůdců není mezi účastníky sporu. Skutečnost, že Jméno žalobce A a tituly před jménem Jméno žalobce B uzavřeli dne 30. 4. 2021 kupní smlouvu, na základě které prodali jméno FO pozemek č. hodnota (jehož součástí je rodinný dům č.p. Anonymizováno) a č. Anonymizováno je pro tento případ bez relevance, neboť předmětem převodu nebyl předmětný pozemek.

7. Soud věc posoudil po právní stránce.

8. Podle § 1089 odst. 1 a 2 o.z. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

9. Podle § 1091 odst. 2 o.z. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

10. Podle § 1095 o.z. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Podle § 1096 odst. 1 a 2 o.z. Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

12. Podle § 3066 o.z. Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

13. Na základě všech výše uvedených skutečností, které byly zjištěny na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že dřívější vlastníci domu č.p. Anonymizováno a souvisejících pozemků č. hodnota a Anonymizováno Jméno žalobce A a jméno FO, se ujali držby předmětného pozemku jeho připlocením ke stávajícím svým pozemkům tak, jak to učinili vlastníci sousedních staveb a pozemků z toho důvodu, že za jejich nemovitostmi se nacházel nevyužitý kus pozemku, který byl však stále zapsán na právní předchůdce žalovaných. K tomuto došlo zhruba kolem roku 1960 a tehdejšími úřady bylo toto počínání akceptováno a defacto zřejmě i legalizováno formou vydržení. V roce 1994 se ideálními spoluvlastníky pozemku stali sourozenci jméno FO a Jméno žalobce A na základě usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. Anonymizováno ze dne 16. 12. 1994, které nabylo právní moci dne 19. 12. 1994 a kterým bylo dodatečně projednáno dědictví po jejich zemřelé matce jméno FO. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, jmenovaní pozemek se svými rodiči užívali od svého dětství, a proto lze předpokládat, že na jejich straně se jednalo o držbu poctivou, resp. nejednalo se o držbu ve zlém úmyslu, neboť se důvodně domnívali, že zahrada patří k jejich domu. Tato situace zde pak byla i v roce 1994, kdy se stali spoluvlastníky pozemku a tím se tedy oficiálně své držby ujali, resp. fakticky v ní pokračovali. V řízení nebylo prokázáno, že by tito právní předchůdci současných žalobců předmětný pozemek drželi v nepoctivém úmyslu, čímž má soud za prokázáno, že u nich nepoctivý úmysl dán nebyl. Pakliže se žalobci domáhají svého vlastnictví k pozemku na základě institutu mimořádného vydržení, pak s poukazem na přechodné ustanovení občanského zákoníku, a sice § 3066 nemohla vydržecí doba skončit dříve než 1. 1. 2019 a vzhledem k tomu, že adresa zemřela dne 30. 4. 2020 a Jméno žalobce A zemřel dne 5. 3. 2020, došlo u obou spoluvlastníků za jejich životů k uplynutí lhůty potřebné k mimořádnému vydržení daného pozemku, což s poukazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu reprezentovaném např. rozhodnutím č.j. 22 Cdo 248/2018 ze dne 24. 4. 2018 a dalšími znamená, že právní předchůdci žalobců zcela splnili podmínky pro mimořádné vydržení pozemku, když za jejich držby uplynula celá 20ti letá lhůta, která u obou z nich neskončila dříve než 1. 1. 2019, čímž se sami stali vlastníky pozemku na základě mimořádného vydržení a žalobci, jakožto jejich právní nástupci, se tedy nemohou domáhat určení, že právě oni se stali vlastníky pozemku, neboť jim do držby nelze započíst vydržecí dobu, která již v plné míře uplynula jejich právním předchůdcům, nicméně se mohli domáhat určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni své smrti vlastníky předmětného pozemku, což neučinili. Z těchto důvodů soudu nezbylo, než žalobu žalobců v celém rozsahu zamítnout.

14. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl ve smyslu § 150 o.s.ř., neboť má za to, že přiznání náhrady nákladů řízení jedné ze stran vůči druhé by bylo nevhodné s ohledem na to, že k duplicitnímu zápisu vlastnictví účastníků došlo na základě zjevného úředního pochybení, ať již z jakéhokoli důvodu. Byl to tedy stát, kdo danou situaci zavinil a nikoli účastníci či jejich právní předchůdci. Navíc rozhodnutím v tomto řízení se sporné vztahy mezi jednotlivými účastníky nenarovnaly a sporný stav tak dosud i nadále trvá s tím však, že danou situaci je možno vyřešit, a to způsobem, který byl v odůvodnění tohoto rozsudku naznačen s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. V rámci tohoto řízení České republice – Okresnímu soudu v Lounech nevznikly žádné náklady, které by měly být předmětem vypořádání vůči účastníkům.

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.