KSUL 95 Co 70/2026-256

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Anonymizováno, Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ Anonymizováno ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená Jméno advokátky ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 845 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. října 2025, č. j. 45 C 22/2024-220,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované Jméno advokátky se sídlem v adresa.

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 845 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20 000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 845 000 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 845 000 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby žalobkyně a žalovaná uzavřely ústní rámcovou smlouvu o zápůjčce, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované dne datum částku 200 000 Kč, dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 50 000 Kč dne datum částku 400 000 Kč, dne datum částku 325 000 Kč, dne datum částku 220 000 Kč a dne datum částku 150 000 Kč, tj. celkem 1 545 000 Kč. Žalobkyně a žalovaná se dle žaloby dohodly, že žalovaná předmětné zápůjčky vrátí, přičemž nebyla sjednána splatnost jednotlivých dílčích zápůjček ani celková výše zapůjčené částky. Podle žaloby bylo jen dohodnuto, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní úrok ve výši 20 000 Kč za celou zápůjčku. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky částečně vrátila, když žalobkyni zaplatila dne datum částku 100 000 Kč, dne datum částku 125 000 Kč, dne datum částku 200 000 Kč, dne datum částku 20 000 Kč, dne datum částku 35 000 Kč a dne datum částku 200 000 Kč, tj. celkem 680 000 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla sjednána splatnost zápůjčky, vypověděla žalobkyně rámcovou smlouvu o zápůjčkách, přičemž výpovědní doba šesti týdnů uplynula dne datum. Žalobkyně za žalovanou eviduje dluh 865 000 Kč včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni již ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě doručené žalované dne datum. Následně žalobkyně doplnila, že finanční prostředky půjčovala jak žalované, tak rovněž společnosti právnická osoba. a jméno FO, který byl jejím jednatelem a společníkem, přičemž platby byly prováděny na účet a z účtu uvedené společnosti. Již od datum, tedy již před uzavřením rámcové smlouvy o zápůjčce, probíhaly platby mezi účtem žalované a účtem jméno FO. Rovněž z účtu jméno FO byly prováděny platby na účet žalované, podle žalobkyně není důvod, aby byly platby ve prospěch tohoto účtu započítávány na platby poskytnuté žalobkyní žalované, když mezi těmito účty probíhaly samostatné transakce nikterak spojené s platbami žalobkyně. Obchodní činnost mezi jméno FO a jméno FO neměla žádnou souvislost s projednávanou věcí. Pokud žalovaná posílala finanční prostředky na jiné účty než účet žalobkyně, měla chtít potvrzení od žalobkyně, že tak může činit. Dále uvedla, že k bankovnímu účtu žalované měla přístup pouze žalovaná a pouze ona s finančními prostředky nakládala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že s žalobkyní nikdy žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela. Žalobkyní tvrzené platby na její účet skutečně proběhly, nejednalo se však o finanční prostředky určené pro žalovanou. Všechny finanční prostředky byly žalobkyni vráceny zpět v souladu s jejími pokyny. Dále uvedla, že je dlouhodobou partnerkou jméno FO, s nímž žije ve společné domácnosti a mají spolu Anonymizováno děti. jméno FO byl dlouhodobým přítelem jméno FO. jméno FO byl v rozhodné době partnerem žalobkyně, se kterou rovněž sdílel společnou domácnost, mají spolu Anonymizováno. Podle žalované se jméno FO dlouhodobě potýká s finančními problémy, na jeho majetek jsou vedeny exekuce. jméno FO chtěl jméno FO pomoci a nabídl mu obchodní spolupráci, při které měli společně nakupovat a poté se ziskem prodávat Anonymizováno a o výdělek se dělit rovným dílem. Na počátku se této činnosti účastnil také jméno FO, jehož prostřednictvím byl realizován nákup a prodej Anonymizováno, na což mu byl jméno FO a jméno FO poskytnut základní vklad ve výši 650 000 Kč, každým ve výši jedné poloviny, čemuž odpovídá platba ze dne datum z účtu žalobkyně na účet žalované ve výši 325 000 Kč. Vzhledem k tomu, že měl jméno FO v předmětné době exekuce, nebyly mu finanční prostředky zasílány na účet. Po zjištění, že jméno FO již nemá základní vklad, s ním byla spolupráce ukončena. jméno FO ani jméno FO v letech Anonymizováno a Anonymizováno nedisponovali vlastními soukromými bankovními účty. Jejich spolupráce probíhala tak, že jeden z nich našel vhodné Anonymizováno ke koupi, výběr si odsouhlasili, každý uhradil polovinu kupní ceny. K předání finančních prostředků docházelo tak, že jméno FO dal pokyn žalobkyni, aby finanční prostředky zaslala na účet žalované. Vybrané Anonymizováno bylo koupeno a následně prodáno za vyšší cenu. Po prodeji Anonymizováno byla polovina kupní ceny zaslána zpět dle pokynu jméno FO způsobem, který určil, a to buď na účet žalobkyně nebo na účet jméno FO nebo na jiný jím určený účet (č. účtu), část peněz byla předána v hotovosti. Žalobkyně byla s průběhem obchodní spolupráce a zasíláním finančních prostředků srozuměna. Rozdíl mezi kupní a prodejní cenou Anonymizováno si jméno FO a jméno FO jako zisk ze své činnosti rozdělili rovným dílem, přičemž zisk jméno FO byl předán přímo jemu. Žalovaná se této obchodní činnosti nijak neúčastnila, pouze na její účet přicházely finanční prostředky od žalobkyně a na pokyn jméno FO zasílala z účtu finanční prostředky na účty určené jméno FO. Finanční toky realizované mezi bankovními účty žalobkyně a žalované tedy nebyly zápůjčkou a splátkami zápůjčky, ale byly uskutečňovány za účelem umožnění obchodní činnosti jejich partnerů. Mezi žalobkyní, žalovanou a jejich partnery byly dlouhodobě dobré vztahy. V roce Anonymizováno žalobkyně a jméno FO bydleli v bytě jméno FO. Po jejich náhlém odstěhování z bytu a nesplnění souvisejících povinností mezi nimi došlo ke sporu a následně také k ukončení obchodní spolupráce. Po konečném vyúčtování vzájemných obchodních vztahů zůstal jméno FO vůči jméno FO dluh ve výši částka, který nebyl uhrazen. V průběhu roku Anonymizováno došlo rovněž k rozkolu mezi žalobkyní a jméno FO z důvodu neshod v rodinném životě a sporů o finance. Žalovaná dále uvedla, že v době realizace předmětných transakcí měla na účtu finanční zůstatky přesahující několik milionů korun, její finanční situace byla nadstandardně dobrá, neměla důvod si půjčovat peníze. Poskytování finančních prostředků žalobkyní na účet žalované mělo svůj právní důvod. Finanční prostředky byly žalobkyní poskytovány za účelem podnikání, financování obchodní činnosti představující Anonymizováno s cílem dosažení zisku, odpovídajícímu podílu 50 % na zisku z prodeje Anonymizováno pro žalobkyni, resp. jméno FO, který s žalobkyní v době poskytování finančních prostředků vedl společnou domácnost. Finanční prostředky byly na účet vedený na jméno žalované poskytovány pro jméno FO, který s nimi dále nakládal. Účet žalované byl v souvislosti s touto činností využíván jen jako platební místo. Platby z účtu žalovaná prováděla na pokyn jméno FO, případně i jméno FO. Sama žalovaná nikdy nedala žalobkyni jakýkoliv pokyn k zaslání jakékoli částky, obchodní činnosti se nijak neúčastnila. V těchto vztazích žalovaná vystupovala jen jako platební místo, tedy osoba disponující s bankovním účtem a realizující platby dle pokynů skutečných účastníků smluvního vztahu. Žalovaná s finančními prostředky zaslanými na její účet nikdy nedisponovala jinak než dle pokynů účastníků obchodní činnosti. Není proto subjektem, který by byl povinen k plnění ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a ostatními účastníky této obchodní činnosti, jakož ani subjektem, který by se obohatil. Žalovaná namítla, že žalobkyně přes tvrzení o očekávaném zisku neupřesnila a neprokázala, zda a jaký byl z těchto transakcí zisk, případně zda byly ztrátové, zda jí vzniklo právo na úhradu nějaké částky ze zaslaných finančních prostředků. Skutečnost, že žalobkyně i přes poskytování částek v řádu statisíců korun nijak neevidovala průběh obchodní činnosti a dosahovaný zisk, ani nežádala žádné další podklady a vyúčtování, nemůže jít k tíži účastníků této obchodní činnosti, natož k tíži žalované. Žalovaná doplnila, že v době tvrzeného uzavírání smlouvy a realizace obchodní činnosti měla Anonymizováno let a pečovala o Anonymizováno. Žádnou obchodní ani jinou podnikatelskou činnost týkající se prodejů Anonymizováno či jiných transakcí vyžadujících finanční prostředky v takové míře nerealizovala a ani dnes nerealizuje.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalované v období od Anonymizováno do Anonymizováno postupnými platbami částku v celkové výši 1 545 000 Kč. Z účtu žalované na účet žalobkyně byly v období od Anonymizováno do Anonymizováno zaslány platby v celkové výši 680 000 Kč. Žalobkyně měla účet žalované uložen pod jménem jméno FO. Žalobkyně doručila žalované dne datum výpověď rámcové smlouvy o zápůjčce, a vyzvala žalovanou k úhradě částky částka včetně úroku ve výši částka do datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 865 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce, která byla vypovězena dne datum, kdy výpovědní lhůta měla uplynout dne datum. Na účet č. č. účtu, jehož majitelem byl v předmětném období jméno FO, byly z účtu žalované v období od Anonymizováno do Anonymizováno zaslány platby v celkové výši 173 800 Kč, z účtu jméno FO na účet žalované byla dne datum zaslána platba ve výši 180 000 Kč. Rovněž z účtu žalobkyně byly na účet jméno FO zasílány platby, a to v období od Anonymizováno do Anonymizováno v celkové výši 230 000 Kč. jméno FO dal svůj účet k dispozici svému Anonymizováno jméno FO, přičemž na tento účet byly posílány platby výživného pro Anonymizováno bratra jméno FO. jméno FO účet svého syna používal rovněž pro svou potřebu. Na účet č. Anonymizováno, jehož majitelem je jméno FO, byla z účtu žalované zaslána dne datum platba ve výši 150 000 Kč, která byla určena pro jeho syna jméno FO. jméno FO peníze následně vybral a v hotovosti je předal svému synovi jméno FO. Poslání této platby u jméno FO žádal a urgoval prostřednictvím SMS zprávy jméno FO. Žalobkyně zasílala rovněž platby na účet č. č. účtu s názvem právnická osoba. (dne datum ve výši 200 000 Kč, dne datum ve výši 200 000 Kč) a na účet žalobkyně byla připsána platba z účtu č. č. účtu s názvem právnická osoba. (dne datum ve výši částka). jméno FO a jméno FO (a po určitou dobu s nimi také jméno FO) spolu vykonávali v průběhu let Anonymizováno a Anonymizováno činnost, při které vyhledávali Anonymizováno nákupu, případnému Anonymizováno a jejich následnému prodeji. jméno FO se na této činnosti podílel také finančně, jméno FO nikoli. Žalobkyně se na činnosti týkající se Anonymizováno účastnila pouze tak, že na tuto činnost poskytovala finanční prostředky, které zasílala na účet žalované a na účet společnosti právnická osoba., kdy tyto finanční prostředky byly určeny jméno FO (případně jméno FO). Žalobkyně poskytovala předmětné finanční prostředky za účelem podnikání jméno FO a jméno FO, a to na základě pokynu jméno FO nebo jméno FO, dle jejich potřeby a příležitosti k nákupu Anonymizováno. Žalobkyně přitom očekávala finanční zisk, byla to z její strany investice, zdroj příjmů v období čerpání mateřské (rodičovské) dovolené. Žalobkyně měla obdržet 50 % ze zisku z prodeje Anonymizováno. Na základě smlouvy o zprostředkování ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a jméno FO došlo ke zprostředkování prodeje Anonymizováno, které bylo prodáno na základě kupní smlouvy ze dne datum za kupní cenu 560 000 Kč, přičemž jméno FO byla společností právnická osoba dne datum vyplacena částka 260 000 Kč a žalobkyni byla společností právnická osoba vyplacena dne datum částka 300 000 Kč bezhotovostně na její účet. Žalovaná se činnosti týkající se Anonymizováno nijak neúčastnila, a to ani finančně. Žalovaná poskytla jméno FO svůj osobní účet k jeho obchodním/podnikatelským aktivitám, kdy na účet žalované přicházely platby určené pro jméno FO (případně jméno FO) a na pokyn jméno FO (případně jméno FO) žalovaná prováděla platební příkazy, kdy posílala platby na účet žalobkyně, na účet jméno FO, na účet jméno FO. jméno FO měl k dispozici platební kartu k účtu žalované.

5. Okresní soud dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně sice tvrdila, že s žalovanou uzavřela ústní rámcovou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytovala žalované jednotlivé zápůjčky. Ke vzniku smlouvy o zápůjčce se vyžaduje souhlasný projev vůle stran a reálné přenechání věci. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázal její tvrzení, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.), neunesla tak v tomto směru své důkazní břemeno. Při uzavření rámcové smlouvy o zápůjčce měli být přítomni vedle žalobkyně, také žalovaná, jméno FO a jméno FO. Ani jeden z nich uzavření smlouvy nepotvrdil, naopak její uzavření vyloučili. Žalobkyni se nepodařilo prokázat ani tvrzený obsah smlouvy, nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 20 000 Kč, ani že mělo docházet k poskytování a vrácení peněz pouze bezhotovostně přes účty. Nebylo tedy prokázáno, že žalobkyně a žalovaná rámcovou smlouvu o zápůjčce uzavřely. Žalobkyni se sice podařilo prokázat její tvrzení o poskytnutí finančních prostředků na účet žalované, a to v celkové výši 1 545 000 Kč, a tvrzení, že z tohoto účtu byly žalobkyni vráceny finanční prostředky v celkové výši 680 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytovala předmětné finanční prostředky za účelem podnikání jméno FO (a jméno FO), a to na základě pokynu jméno FO (jméno FO), dle jejich potřeby a příležitosti k nákupu Anonymizováno. Rovněž žalobkyní učiněné označení účtu žalované jménem jméno FO svědčí o tom, komu byly peníze skutečně určeny. Sama žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že zápůjčky poskytovala z důvodu investice, dosažení zisku, kdy se mělo jednat o příjem pro dobu, kdy bude na mateřské (rodičovské) dovolené, na které chtěla zůstat delší dobu. Tomu pak zcela neodpovídá její tvrzení, že poskytovala žalované zápůjčky s tím, že jí je vrátí a za celou zápůjčku zaplatí smluvní úrok ve výši 20 000 Kč, tento „zisk“ by nemohl pokrýt sledovaný účel. Nadto žalobkyně sama potvrdila, že bylo dohodnuto, že v případě prodeje bude mít zisk z prodeje ve výši 50 %, tedy 50 % z částky prodejní cena mínus investice. Poskytování finančních prostředků na účet žalované rovněž časově odpovídá období, kdy byla vykonávána činnost jméno FO a jméno FO v souvislosti s Anonymizováno. Finanční prostředky tedy nebyly určeny pro žalovanou, ale pro jiné osoby, přitom sama žalovaná se činnosti týkající se Anonymizováno nijak neúčastnila, a to ani finančně. Činnost byla financována žalobkyní a jméno FO. Nebylo nijak prokázáno, že by žalovaná vykonávala podnikatelskou/obchodní činnost, na kterou by si peníze od žalobkyně půjčovala. Všichni svědci jednoznačně potvrdili, že se žalovaná obchodní činnosti neúčastnila. Role žalované byla pouze v tom, že poskytla jméno FO svůj osobní účet k jeho obchodním/podnikatelským aktivitám, kdy na účet žalované přicházely platby určené pro jméno FO (případně jméno FO) a na pokyn jméno FO (případně jméno FO) žalovaná prováděla platební příkazy, kdy posílala platby na účet žalobkyně, na účet jméno FO, na účet jméno FO. Žalovaná tedy byla pouze majitelkou účtu, ke kterému měla dispoziční oprávnění sice pouze ona, ale tento v předmětné věci sloužil pouze jako platební místo pro platby související se smluvním vztahem třetích osob, kdy tyto osoby se dohodly, že účet žalované bude platebním místem. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná finanční prostředky zasílané žalobkyní na její účet použila ve svůj prospěch, že by s předmětnými finančními prostředky sama disponovala, resp. disponovala jinak než dle pokynů účastníků obchodní činnosti. V řízení tedy rovněž nebylo prokázáno, že by na straně žalované došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení. Okresní soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno uzavření rámcové smlouvy o zápůjčce ani bezdůvodné obohacení na straně žalované, proto s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, právní posouzení, učiněné závěry a z nich plynoucí nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, okresní soud proto žalobu zcela zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení.

6. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Žalobkyně je přesvědčena, že okresní soud nedůvodně stranil verzi žalované a osob s ní osobně a majetkově spojených, když zároveň její obrana neměla objektivně ve světle provedeného dokazování obstát. Žalobkyně na radu své původní právní zástupkyně uvedené transakce zažalovala jako půjčky, které byly poskytnuty třetí osobě, konkrétně žalované. Samotné právní posouzení důvodu kontraktu či obecně jakéhokoli závazku bylo na soudu. Okresní soud účet žalované posoudil jako pouhé „platební místo“. Tento závěr je v rozporu se skutkovými zjištěními soudu samotného a představuje nepřípustně formalistické oddělení právní odpovědnosti od hospodářské reality. Žalovaná byla majitelkou bankovního účtu, nad nímž měla plnou dispoziční pravomoc, tento účet dlouhodobě a systematicky sloužil k podnikatelským aktivitám jejího druha jméno FO, se kterým žalovaná žila ve společné domácnosti, společně hospodařila a na jeho podnikatelských aktivitách se osobně podílela. Za této situace nelze žalovanou považovat za třetí osobu stojící mimo právní vztah, nýbrž za osobu, která vytvořila a udržovala stav objektivní neoddělitelnosti mezi sebou a faktickým příjemcem plnění, a tím převzala odpovědnost za právní následky takového uspořádání. Žalobkyně neměla objektivní možnost rozpoznat, zda plní žalované či jiné osobě. Bankovní účet byl veden na její osobu, nebyl označen jako účet třetí osoby, ani jako účet určený výlučně pro podnikání jiné osoby a žalovaná nikdy žalobkyni neupozornila, že by plnění nesměřovalo do její majetkové sféry. Žalobkyně jednala v důvěře ve stav prezentovaný druhou stranou. Žalovaná je životní partnerkou pana jméno FO, žijí spolu ve společné domácnosti a vychovávají společně několik jejich dětí, tj. je vyloučeno, aby se v rozsahu takového partnerského vztahu neřešily okolnosti podnikatelských či jiných aktivit. Zároveň byla žalovaná aktivní v rámci obstarávání obchodních záležitostí jméno FO, když i sama uváděla, že spolu s ním pracovala v Anonymizováno. Fakticky pak paní žalovaná poskytla svůj bankovní účet pro podnikatelské aktivity jméno FO, tudíž na bankovní účet žalované musely, jak vyplývá i z provedeného dokazování, pravidelně chodit a v současnosti jistě také chodí finanční prostředky z podnikání pana jméno FO, kterému ona v jeho aktivitách pomáhá. Jedná se pak o faktické obchodní společnictví (de facto sdružení bez právní subjektivity), kde vzniká pasivní legitimace i žalované a postih je možné vést právě i vůči jejímu bankovnímu účtu. Ačkoli by tak byla půjčka poskytována například výlučně panu jméno FO, byla poskytována na účet určený k podnikání jméno FO, který na základě minimálně ústní dohody poskytla žalovaná, která z uvedeného účtu taktéž čerpala finanční prostředky, kdy je nemožné rozlišit, které prostředky jsou jejími osobními a které jsou podnikatelskými. Z finančních prostředků, které se nachází na bankovním účtu žalované, je financován i její osobní život a život s jméno FO, tj. je to žalovaná, která se bezdůvodně obohatila, když se její majetek objektivně zvýšil, ačkoli se tomu stát nemělo. Okresní soud opomenul, že žalovaná nebyla platebním místem jen jednou, ale opakovaně, a nejen v případě žalobkyně. Pokud se jedná o obchodní spolupráci mezi žalovanou a jméno FO, potažmo jméno FO, tato je zřejmá z její výpovědi a doložených podkladů. Žalovaná se nikdy nevyjádřila k tomu, jakým úmyslem byly vedeny její kroky při poskytnutí bankovního účtu svému druhovi, když zároveň tvrdí, že o aktivitách nevěděla nic. Nikdo se nesmí ve svůj vlastní prospěch dovolávat své nepoctivosti či prostě jiných svých pochybení. Byla to žalovaná, která zapříčinila spolu se svým druhem protiprávní stav, který udržují za účelem vyhnutí se platbám. Zároveň je třeba konstatovat, že i námitka vznesená v řízení stran prostého platebního místa je procesně taktéž zneužitým právem a účelovou námitkou, když jinak z obsahu spisu se podává blízký vztah žalované a jméno FO a jejich společné podnikání. V případě náhrady nákladů soudního řízení je třeba postupovat právě optikou zjištěného skutkového stavu, kdy to byla žalobkyně, která byla systematicky uvedena v omyl ze strany žalované, jejího druha a dalších osob při poskytování finančních prostředků. Dle názoru žalobkyně mělo dojít ve vztahu k náhradě nákladů soudního řízení k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., když jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele k nepřiznání náhrady nákladů soudního řízení žalované. Žalobkyně pak navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a přiznal uplatněnou pohledávku žalobkyni a dále přiznal náhradu nákladů řízení, eventuálně, aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání okresnímu soudu.

7. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasí. Tvrzení žalobkyně jsou jednak v rozporu s provedeným dokazováním včetně samotné výpovědi žalobkyně, jednak z nich nelze dovozovat nesprávnost napadeného rozhodnutí, a to již proto, že nic z tvrzených okolností nemohlo založit účastenství žalované na smluvním vztahu mezi žalobkyní, resp. panem jméno FO, a panem jméno FO. Žalovaná poukazuje na účastnickou výpověď žalobkyně a svědectví jméno FO. Žalovaná se ohrazuje proti výroku, že žalovaná „byla toliko platebním místem a o transakcích a aktivitách nevěděla ničehož“ a že neměla o obratech na svém účtu vědět a že prostředky „nebyly její“. Tato argumentace se ale zcela míjí s podstatou věci, kterou je neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně neprokázala, že by kdy poskytla žalované zápůjčku. Toto její tvrzení jednak nepotvrdily žádné provedené důkazy, jednak je žalobkyně sama vyvrátila, když ani ona nedokázala objasnit obsah údajně uzavírané smlouvy o zápůjčce. Naopak ve své výpovědi uvedla, že cílem poskytování plateb na předmětný bankovní účet bylo financování obchodní činnosti (Anonymizováno) s cílem dosažení zisku, a to zisku odpovídajícího podílu 50 % na zisku z prodeje Anonymizováno pro žalobkyni, resp. pana jméno FO. Na jednání dne datum žalobkyně sama tvrdila, že finance poskytovala „jako zápůjčky“, jako „investici“ a jejich poskytování sloužilo jako „zdroj příjmů“ (str. 6 protokolu o jednání z datum). Současně uvedla, že za finanční prostředky obdrží „zisk z prodeje ve výši 50 %“ (str. 7 protokolu o jednání z datum). Posléze k dotazu dokonce upřesnila, že se mělo jednat „o 50 % ze zisku z prodeje, tedy z částky prodejní cena mínus investice“ (str. 7 protokolu o jednání z datum, odpověď na dotaz právního zástupce žalované). Žalobkyně tak sama potvrdila, že podstatou smluvního vztahu, na jehož základě byly finance poskytovány, nebylo zapůjčení financí s předpokladem jejich vrácení, jakož ani sjednání úroku, a tedy ani smluvní vztah dle § 2390 o. z., ale poskytnutí finančních prostředků za účelem jejich další investice a očekávání zisku dle průběhu této investice. V tomto ohledu jsou výpovědi svědků i účastníků řízení shodné. Poskytnutí finančních prostředků na účet žalované tak nebylo důsledkem zápůjčky, ale obchodních aktivit mezi jméno FO a panem jméno FO. V tomto ohledu je proto zcela bezvýznamné, jakou roli v tomto smluvním vztahu hrála žalovaná. Žalobkyně má za to, že při neprokázání zápůjčky „je třeba, aby nastoupil institut bezdůvodného obohacení“. Opomíjí, že bezdůvodné obohacení vzniká pouze tehdy, dojde-li k obohacení jednoho na úkor druhého „bez spravedlivého důvodu“. Bezdůvodným obohacením tak nemůže být plnění poskytnuté v rámci vzájemných obchodních vztahů a na jejich základě. Sama žalobkyně přitom ve svých podáních včetně odvolání potvrzuje, že finanční plnění bylo žalobkyní poskytnuté v souvislosti se smluvními závazky mezi žalobkyní a panem jméno FO, a že toto plnění tak nebylo poskytnuto bez právního důvodu. Finanční prostředky byly na účet vedený na jméno žalované poskytovány pro příjemce pana jméno FO, který s nimi dále nakládal. Žalovaná odkazuje na provedené dokazování, z něhož vyplynulo, že žalovaná neměla informace o činnosti jméno FO a jméno FO, ani o důvodu konkrétních finančních toků, kterých se žalovaná nikdy neúčastnila. Z provedených důkazů vyplývá správnost závěru okresního soudu, že v těchto vztazích žalovaná nefigurovala jako účastník smluvního vztahu, ale jen jako platební místo, tj. osoba disponující s bankovním účtem a realizující platby dle pokynů skutečných účastníků smluvního vztahu. Žalobkyně si tak musela a musí být vědoma, že na celé situaci se obohatil někdo jiný než žalovaná (ale i než pan jméno FO), a to pan jméno FO jako její bývalý partner. Přesto se zaplacení domáhala na žalované, tj. dokonce na jiném subjektu, než s kterým realizovala obchodní činnost, a situaci se pokusila pokrýt označením za „zápůjčku“ a poté během soudního řízení za „bezdůvodné obohacení“. Podáním žaloby proti žalované se tak pouze pokusila s využitím neformálnosti vztahů získat vlastní nedbalostí způsobenou újmu od někoho jiného než od svého skutečného dlužníka. Napadené rozhodnutí má proto žalobkyně za věcně správné a navrhuje, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno a jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Krajský soud předně odkazuje na skutkový stav zjištěný okresním soudem na základě velmi důkladného a podrobného dokazování.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila ve vztahu ke smlouvě o půjčce upravené v § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, že tato smlouva má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale až předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné pod číslem 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007).

14. Při peněžité půjčce pak věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění, anebo na dlužníkem označený účet třetí osoby, který podle dohody stran smlouvy o půjčce je místem plnění závazku věřitele poskytnout předmět půjčky (srov. rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4237/2011, ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, či ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019).

15. Uvedené závěry ustálené judikatury se přitom obdobně uplatní rovněž na smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle § 2390 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019). Tyto závěry přiměřeně dopadají i na nyní projednávaný smluvní vztah, v rámci něhož žalobkyně poskytovala své prostředky jméno FO a jméno FO jako investici na jejich aktivity při koupi a následném prodeji Anonymizováno, a to platbami na bankovní účet žalované. Pokud žalovaná žila ve společné domácnosti s jméno FO, nelze dovodit, že by tím založila stav objektivní neoddělitelnosti mezi sebou a faktickým příjemcem plnění, jak dovozuje v odvolání žalobkyně. Nedůvodná je rovněž argumentace žalobkyně, podle níž žalovaná jako životní partnerka jméno FO musela vědět o rozsahu a povaze jeho podnikatelských a jiných aktivit.

16. Podle tvrzení žalobkyně v odvolání žalovaná a jméno FO společně podnikali. Uvedená skutečnost z dokazování nevyplynula. Naopak, je zřejmé, že žalovaná se na aktivitách jméno FO a jméno FO spočívajících v Anonymizováno a Anonymizováno nijak nepodílela. Samotná skutečnost, že žalovaná sdílela s jméno FO společnou domácnost a měla s ním děti, její pasivní legitimaci nezakládá. Rovněž tak nezakládá její pasivní legitimaci ani její působení v Anonymizováno jméno FO, přičemž žalovaná není a nikdy nebyla podnikatelkou.

17. Okresní soud správně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a jméno FO a jméno FO byla uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat jméno FO a jméno FO peněžní prostředky převodem na bankovní účet třetí osoby – žalované, přičemž tyto částky měly být určeny výhradně na zajištění financování projektů jméno FO a jméno FO při Anonymizováno a Anonymizováno.

18. Peněžní prostředky byly zasílány na bankovní účet žalované pouze proto, že jméno FO neměl vlastní osobní bankovní účet a jméno FO neměl bankovní účet vzhledem ke svým exekucím. Z provedeného dokazování současně vyplynulo, že se žalovaná na investici žalobkyně (na transakcích jméno FO a jméno FO s Anonymizováno) nepodílela a ohledně částek zasílaných na svůj účet s žalobkyní ani nekomunikovala. Ostatně, jak zjistil i okresní soud, žalobkyně měla bankovní účet žalované ve svém online bankovnictví označen jako „jméno FO“. Žalobkyně prostředky na bankovní účet žalované zasílala na základě pokynu jméno FO a/nebo jméno FO.

19. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak je ustálena i v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2471/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2360/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4656/2014). Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016).

20. Z výše citovaných judikatorních závěrů se přitom podává, že žalobkyně splnila svůj závazek přenechat peněžní prostředky uskutečněním bankovního převodu na smlouvou určený účet třetí osoby, je-li tak stranami dohodnuto. Plnila-li žalobkyně na základě uvedené dohody, pak dostála svému závazku, přičemž důsledkem realizace tohoto plnění bylo, že jméno FO a jméno FO současně vznikl závazek vrátit po sjednaném čase poskytnuté prostředky žalobkyni spolu s jejím podílem na zisku z uvedených transakcí s Anonymizováno. Plnění poskytnuté na základě tohoto právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby (žalované) vymezený coby platební místo tedy nelze pokládat za bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně.

21. Okresní soud tedy žalobu vůči žalované správně zamítl a krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, když nesprávnost neshledal ani v nákladovém výroku (§ 219 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náleží náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady procesně úspěšné žalované sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. ve výši 2 x částka za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, náhrada režijních paušálů 2 x částka dle § 13 a. t., náhrady cestovních nákladů za cestu osobním automobilem k jednání krajského soudu z adresa ve výši částka podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání Anonymizováno × Anonymizováno minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu uvedených částek ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, pokud Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Chomutově.