MSBR 255 C 37/2014

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; anonymizován IČO: [osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ za účasti:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení 2.781.045 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 759.964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 759.964 Kč od 31. 3. 2014 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.258.355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.021.081 Kč od

31. 3. 2014 do 24. 8. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 787.688 Kč od 25. 8. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470.667 Kč od 26. 9. 2015 do zaplacení, zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení částku ve výši 114.170 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.008 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.974 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní tohoto rozsudku.

1. 9. 2011 činila celková výše závazků této společnosti vůči žalobci částku 2.856.625 Kč (vyplývající z faktur žalobce vystavených v období od 3. 11. 2010 do 2. 8. 2011) a ke dni

2.018.319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.781.045 Kč od 31. 3. 2014 do 24. 8. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.547.652 Kč od 25. 8. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470.667 Kč od 26. 9. 2015 do zaplacení.

2. 2. 2015, číslo ze dne 3. 3. 2015, číslo ze dne 1. 4. 2015, číslo ze dne 4. 5. 2015, číslo ze dne 1. 6. 2015, číslo ze dne 2. 6. 2015, číslo ze dne 1. 8. 2015, číslo ze dne 3. 9. 2015, číslo ze dne 1. 10. 2015, a z výpisů z účtu č. bankovní účet, z účtu č. bankovní účet a z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že JUDr. jméno příjmení vyúčtoval žalobci odměnu za poskytovaní právních služeb ve výši 53.929,70 Kč, z toho částku ve výši 6.050 Kč za právní služby příjmení jméno obec (uhrazeno dne 9. 8. 2013); ve výši 24.805 Kč, z toho částku ve výši 4.235 Kč za právní služby v insolvenčním řízení právnická osoba (uhrazeno 11. 9. 2013); ve výši 27.830 Kč (uhrazeno dne 18. 10. 2013); ve výši 24.805 Kč, z toho částku ve výši 4.235 Kč za právní služby v insolvenčním řízení právnická osoba (uhrazeno dne 19. 11. 2013); ve výši 41.442,50 Kč (uhrazeno dne

2.500.000 Kč, tak i budoucí pohledávky vzniklé z obchodní spolupráce mezi žalobcem a právnická osoba s.r.o. Žalovaný vypracoval Dohodu o úhradě pohledávky, na základě které příjmení příjmení jakožto fyzická osoba uznal svůj závazek vůči žalobci ve výši 2.500.000 Kč vyplývající z faktur uvedených v příloze této Dohody. V návaznosti na Dohodu o úhradě pohledávky připravil žalovaný také Smlouvu o zřízení zástavního práva, na základě které zřídil příjmení příjmení zástavní právo ve prospěch žalobce k nemovitým věcem zapsaným na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí Dohoda o úhradě pohledávky, jakož i Smlouva o zřízení zástavního práva, byly mezi žalobcem a jméno příjmení uzavřeny dne 25. 8. 2010 a s právními účinky ke dni 15. 9. 2010 byl proveden vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Žalobce s vědomím, že má zajištěny jak stávající, tak i budoucí pohledávky, nadále se právnická osoba s.r.o. spolupracoval a dodával jí zboží. Dne 19. 10. 2011 byl na právnická osoba s.r.o. podán insolvenční návrh a na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. insolvenční spisová značka ze dne 15. 6. 2012 byl zjištěn úpadek této společnosti a na její majetek byl prohlášen konkurz. Po zahájení insolvenčního řízení zjišťoval žalobce své možnosti ohledně uspokojení pohledávek za právnická osoba s.r.o. realizací zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení. Jak žalobce posléze zjistil, na základě dokumentů připravených žalovaným byly zajištěny neexistující závazky jméno příjmení vůči žalobci. Navíc se zástavní právo vztahovalo pouze na závazky existující v době uzavření Smlouvy o zřízení zástavního práva a nikoliv i na závazky budoucí tak, jak po žalovaném požadoval žalobce. Žalobce uzavřel, že předmětem poskytnuté právní služby mělo být zajištění pohledávek (jak veškerých stávajících, tak i budoucích) žalobce za právnická osoba s.r.o., a to zřízením zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení. Žalovaný však připravil dokumenty, na jejichž základě bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek žalobce za jméno příjmení, přičemž žádné takové pohledávky neexistovaly a rovněž nevyplývaly z podkladů předaných žalobcem žalovanému. Navíc v předmětných dohodách zcela absentovalo zajištění budoucích pohledávek dle požadavku žalobce. Tímto postupem žalovaný porušil své povinnosti a v důsledku jeho postupu nemůže žalobce uspokojit své pohledávky realizací zástavního práva k nemovitostem jméno příjmení, a vznikla mu tak škoda ve výši neuhrazených pohledávek, které měly být zástavním právem zajištěny, tj. škoda v celkové výši 2.781.045 Kč.

3. 3. 2014, číslo ze dne 1. 4. 2014, číslo ze dne 5. 5. 2014, číslo ze dne 2. 6. 2014, číslo ze dne 30. 6. 2014, číslo ze dne 1. 8. 2014, číslo ze dne 4. 9. 2014, číslo ze dne 6. 10. 2014, číslo ze dne 3. 11. 2014, číslo ze dne 2. 12. 2014, číslo ze dne 5. 1. 2015, číslo ze dne

20. 8. 2010 a datované dne 25. 8. 2010, žalovaným sepsané smlouvy, které byly dne 23. 8. 2010 odeslány z mailové adresy žalovaného bývalému jednateli žalobce, byly před podpisem smluvních stran ještě upravovány. Pokud jde o Dohodu o úhradě pohledávky, byl změněn a doplněn čl. I. Předmět dohody (byly doplněny penalizační faktury, bylo změněno datum seznamu neuhrazených faktur a bylo konstatováno, že se jedná o závazek dlužníka ke dni podpisu dohody); byl podstatně doplněn čl. II. Úhrada dluhu (bylo doplněno, že součet stávajících závazků a závazků později vzniklých z nových obchodních případů v průběhu 4 let od podpisu dohody nebude nikdy převyšovat sjednanou výši 2.500.000 Kč); v čl. III. Zajištění dluhu bylo změněno datum smlouvy o zřízení zástavního práva; byl doplněn čl. VI. Další ujednání (bylo doplněno, že dlužník může požádat o uvolnění zástavy, klesne-li výše veškerých pohledávek – těch, které jsou součástí této dohody, jakož i těch, které vzniknou z nových obchodních případů – pod 500.000 Kč) a datum byl změněn na 25. 8. 2010. Pokud jde o Smlouvu o zřízení zástavního práva, tak v čl. III. Zajišťovaný závazek bylo změněno datum dohody o úhradě pohledávky; v čl. V. Povinnosti zástavce byla změněna výše smluvní pokuty z 200.000 Kč na 900.000 Kč, byl přidán nový čl. VIII. upravující zánik zástavy a datum byl změněn na 25. 8. 2010. Takto provedené úpravy žalovaným sepsaných smluv je však nutno přičítat žalobci, který sice popřel, že by do sepsané smluvní dokumentace jakýmkoliv způsobem zasahoval, ale jeho tvrzení, že smlouvy byly upravovány žalovaným či Mgr. jméno příjmení nebylo v řízení prokázáno. Dne 30. 8. 2010 bývalý jednatel žalobce Dohodu o úhradě pohledávky s dlužníkem označeným jako fyzická osoba příjmení příjmení (specifikovaným rodným číslem a bydlištěm) a Smlouvu o zřízení zástavního práva se zajišťovaným závazkem označeným dohodou o úhradě pohledávky a výší 2.500.000 Kč i podepsal. Podle názoru soudu však bývalý jednatel žalobce nejednal dostatečně opatrně, jak by od něj jakožto původce pokynů žalobce vůči žalovanému bylo lze vzhledem ke konkrétním okolnostem očekávat, kdy již komu jinému, než jemu, muselo být zřejmé alespoň to, pohledávky které konkrétní osoby mají být zajišťovány. Tvrzení bývalého jednatele o tom, jakým způsobem se s textem obou smluv před jejich podpisem seznámil, je pro soud stěží uvěřitelné. Jeho tvrzení o roli Mgr. jméno příjmení nebylo výpovědí tohoto svědka potvrzeno, nad to je povinností jednatele coby osoby, jíž náleží obchodní vedení společnosti, zachovávat patřičnou míru opatrnosti a smluvní dokument si před jeho podpisem alespoň přečíst, což v případě Dohody o úhradě pohledávky datované dne 25. 8. 2010 a Smlouvy o zřízení zástavního práva datované dne 25. 8. 2010, bývalý jednatel žalobce připojením svého podpisu i stvrdil (čl. VIII. a čl. IX). Jednání žalobce při uzavírání (podpisu) shora popsaných smluv, kdy žalobce dne 30. 8. 2010 podepsal smlouvy, které neodpovídaly jeho pokynům a vůli, tak nelze hodnotit jinak, než jako neobezřetné, žalobce porušil svou obecnou prevenční povinnost a je tedy třeba, aby jakožto poškozený nesl způsobenou škodu v tom poměru, v jakém jeho jednání ke vzniku škody přispělo. jméno zavinění poté soud s ohledem na okolnosti daného případu určil ve výši 40 %, neboť toto jednání žalobce je sice následkem předchozích úkonů žalovaného, na kterého se žalobce jako na specialistu na právní otázky a postupy s naprosto legitimní důvěrou obrátil, ovšem zachování patřičné míry opatrnosti při posouzení alespoň označení smluvní strany nevyžadovalo ze strany žalobce zásadních odborných znalostí, to vše navíc za situace, kdy žalovaným zaslaná smluvní dokumentace byla ze strany žalobce rozsáhle (a do jisté míry i odborně) upravována a doplňována.

4. 3. 2020). Vzhledem k poměru úspěchu podporovaného žalovaného vůči úspěchu žalobce, má vedlejší účastník na straně žalovaného právo na náhradu 53,2 % účelně vynaložených nákladů, tj. částku ve výši 114.170 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit zástupci vedlejšího účastníka na straně žalovaného (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

5. Na základě usnesení zdejšího soudu č.j. 255 C 37/2014-52 ze dne 20. 9. 2016 bylo řízení ohledně zaplacení částky ve výši 1.233.393 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 10. 2016. Na základě usnesení zdejšího soudu č.j. číslo jednací ze dne 8. 12. 2016 byla poté připuštěna změna žaloby navržená žalobcem v podání ze dne 8. 7. 2016. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 12. 2016.

6. 8. 2012, číslo 2012 ze dne 6. 8. 2012, číslo 2012 ze dne 14. 8. 2012 a z výpisů z účtu č. bankovní účet a z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci hotové výlohy ve věci insolvenčního řízení proti právnická osoba s.r.o. ve výši 15.403,20 Kč (uhrazeno dne 23. 4. 2012); ve výši 8.670 Kč (uhrazeno dne 25. 5. 2012); ve výši 5.400 Kč (uhrazeno dne 20. 8. 2012); ve výši 42.180 Kč (uhrazeno dne 20. 8. 2012) a ve výši 17.100 Kč (uhrazeno dne 14. 9. 2012).

8. Z emailu zaslaného z emailové adresy email a z přiložených souborů tohoto emailu soud zjistil, že dne 23. 8. 2010 zaslal Mgr. příjmení jednateli žalobce email s následujícím textem„ Vážený pane příjmení, v příloze máte požadované dokumenty, snad je to ono“. Přílohou emailu byly dva soubory, a to příjmení jméno zástavní smlouva. titul a příjmení jméno dohoda o úhradě dluhu. titul Dohoda o úhradě pohledávky byla datována 20. 8. 2010. Jako smluvní strany byly v čl. I. uvedeny anonymizováno, spol. s r.o. (označená IČ, sídlem a jednatelem) jakožto věřitel a pan příjmení příjmení (označený rodným číslem a bydlištěm) jakožto dlužník. Dohoda obsahovala celkem šest článků označených jako I., I., II., III., VI., VIII. a řádky pro podpisy smluvních stran (vlevo – anonymizováno, spol. s r.o., pod tím příjmení příjmení, jednatel a vpravo – příjmení příjmení). V čl. I. byl upraven předmět dohody (prohlášení dlužníka o uznání závazku vůči věřiteli vzniklého nezaplacením faktur za odebraný instalační materiál ve výši 2.500.000 Kč, kdy přílohou je seznam neuhrazených faktur ze dne 13. 8. 2010). V čl. II. byla upravena úhrada dluhu (nejpozději do 4 let od podpisu této dohody). V čl. III. bylo upraveno zajištění dluhu (zřízení zástavního práva k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo pro k.ú. obec). V čl. VI. byla upravena další ujednání (uvolnění zástavy, pokud pohledávka věřitele klesne pod 500.000 Kč) a v čl. VIII. byla upravena závěrečná ustanovení. Smlouva o zřízení zástavního práva byla datována dne 20. 8. 2010. Jako smluvní strany byly v čl. I. uvedeny pan příjmení příjmení (označený rodným číslem a bydlištěm) jakožto zástavce a anonymizováno, spol. s r.o. (označená IČ, sídlem a jednatelem) jakožto zástavní věřitel. Smlouva obsahovala celkem osm článků označených jako I., II., III., IV., V., VI., VII. a VIII. a řádky pro podpis smluvních stran. V čl. II. byl upraven předmět smlouvy (prohlášení zástavce o vlastnictví nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo pro k.ú. obec). V čl. III. byl upraven zajišťovaný závazek (odkaz na dohodu o úhradě pohledávky uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavcem dne 20. 8. 2010). V čl. IV. bylo upraveno zřízení zástavního práva (k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.500.000 Kč). V čl. V. byly upraveny povinnosti zástavce (uhradit smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč v případě porušení povinnosti nepřevádět nemovitosti zatížené zástavním právem), v čl. VI. byla upravena realizace zástavního práva, v čl. VII. byl upraven vklad do katastru a v čl. VIII. byla upravena závěrečná ustanovení.

7. 5. 2015); ve výši 20.570 Kč (uhrazeno dne 14. 5. 2015); ve výši 20.570 Kč (uhrazeno dne

9. 7. 2015); ve výši 20.570 Kč (uhrazeno dne 26. 6. 2015); ve výši 35.695 Kč (uhrazeno dne

2.500.000 Kč). V čl. III. bylo upraveno zajištění dluhu (zřízení zástavního práva k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo pro k.ú. obec). V čl. VI. byla upravena další ujednání (uvolnění zástavy, pokud veškeré pohledávky věřitele vůči dlužníkovi – ty, které jsou součástí dohody i ty, které vzniknou z nových obchodních případů, klesnou pod 500.000 Kč) a v čl. VIII. byla upravena závěrečná ustanovení (mimo jiné i potvrzení smluvních stran, že se dobře seznámily s textem této smlouvy). Dohoda o úhradě pohledávky byla datována dne

25. 8. 2010 poté 2.500.000 Kč. V období od 3. 11. 2010 do 8. 6. 2011 dodával žalobce právnická osoba s.r.o. zboží, přičemž mu jednotlivými fakturami vyúčtoval kupní cenu ve výši 3.002.578 Kč. Ke dni 1. 9. 2011 zbývala právnická osoba s.r.o. k úhradě částka ve výši 2.781.045 Kč, kterou (mimo jiné) dne 1. 9. 2011 tato společnost co do důvodu a výše uznala. Za společnost při uznání závazku jednal příjmení příjmení, kterému dne 12. 8. 2011 zanikla funkce jednatele, k výmazu z obchodního rejstříku došlo dne 6. 9. 2011. Na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. insolvenční spisová značka ze dne 19. 10. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka právnická osoba s.r.o. Dne 16. 11. 2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení (mimo jiné) i svou pohledávku ve výši 2.781.045 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná, žalobce byl při přihlášení pohledávky zastoupen žalovaným. Dne 29. 5. 2012 byl předběžným insolvenčním správcem proveden soupis majetkové podstaty, a to nemovitostí zapsaných pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo. Na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. insolvenční spisová značka ze dne 15. 6. 2012 byla zjištěn úpadek dlužníka právnická osoba a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Pohledávka žalobce ve výši 2.781.045 Kč nebyla popřena. Celková výše pohledávek žalobce za právnická osoba s.r.o. přihlášených do insolvenčního řízení činila částku 5.354.874,77 Kč. Dne 22. 7. 2015 uzavřel žalobce jakožto postupitel a společnost právnická osoba jakožto postupník Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupil žalobce na společnost právnická osoba pohledávky za právnická osoba s.r.o. v celkové výši 5.073.315,50 Kč. Předmětem smlouvy bylo i postoupení pohledávky ve výši 2.781.045 Kč, a to za sjednanou úplatku ve výši 1.233.393 Kč. Dle konečné zprávy ze dne

K žalovaným zpracovanému původnímu návrhu měl žalobce připomínky, že nezohledňuje pohledávky, které teprve nastanou, tyto výhrady sdělil žalovanému, neboť požadavkem žalobce bylo zajištění stávajících i následných pohledávek z obchodního vztahu mezi žalobcem a právnická osoba s.r.o. zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví jméno příjmení. Žalovaný měl k dispozici saldo pohledávek dlužníka na obě dvě částky, kdy se původní částka k žádosti žalovaného ponižovala na částku ve výši 2.500.000 Kč. Po schůzce několikrát urgoval žalovaného, který mu řekl, že už má všechno nachystané, a že to žalobci přepošle Mgr. příjmení. Mgr. příjmení však poslal verzi, s kterou žalobce nemohl souhlasit, neboť tam stále chyběly budoucí pohledávky, tak bývalý jednatel kontaktoval žalovaného, který ho ujistil, že Mgr. příjmení bude mít vše upravené v počítači, že si pro smlouvy může jenom přijet a Mgr. příjmení jim je vydá. Smlouvy mu předal Mgr. příjmení s tím, že je to tak, jak to žalovaný opravil. Do dokumentů vytvořených žalovaným nikdy a nikdo nemohl zasahovat, veškeré opravy a úpravy se děly u žalovaného. Po podpisu žalobce se právnická osoba s.r.o. dále obchodoval, občas docházelo i ke zvýšení kreditního rámce 2.500.000 Kč.

13. 11. 2015 soud zjistil, že dne 22. 7. 2015 byla mezi žalobcem jakožto postupitelem a společností právnická osoba jakožto postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek žalobce za právnická osoba s.r.o. v celkové výši 5.073.315,50 Kč na postupníka, a to za sjednanou úplatu ve výši 2.250.000 Kč, z čehož částka ve výši 1.233.393 Kč představovala dle Dodatku číslo ze dne 13. 11. 2015 úplatu za postoupení pohledávek žalobce na úhradu kupní ceny v celkové výši 2.781.045 Kč.

10. Z Kupní smlouvy č. OS číslo ze dne 16. 1. 2006, z listin označených jako Pohledávky dle dlužníků a položek (ke dni 13. 8. 2010 a ke dni 25. 8. 2010) a z účetních dokladů č. PO xanon číslo, č. PO xanon číslo, č. PO xanon číslo, č. PO xanon číslo a č. PO xanon číslo soud zjistil, že dne

16. 11. 2011 činila celková výše závazků této společnosti vůči žalobci částku 2.781.045 Kč. Lze přitakat tvrzení žalobce, že pokud v období od 3. 11. 2010 do 8. 6. 2011 se právnická osoba s.r.o. dále spolupracoval a dodával jí zboží, činil tak v návaznosti na uzavření Dohody o úhradě pohledávky a Smlouvy o zřízení zástavního práva datovaných dne 25. 8. 2010 a tedy s vědomím, že jeho pohledávky jsou pro případ nesplnění smluvně zajištěny tak, jak žalobce po žalovaném i požadoval, a s předpokladem garance náležité péče, pro kterou se na žalovaného v této věci i obrátil. Počínání žalobce tak nemůže být považováno za samostatně působící příčinu vzniku škody, která by sama o sobě byla způsobilá vyvolat následek bez ohledu na předchozí jednání a úkony žalovaného. Pokud by pohledávky žalobce vzniklé v období od 3. 11. 2010 do 8. 6. 2011 byly jakožto budoucí pohledávky z obchodní spolupráce mezi žalobcem a právnická osoba s.r.o. zajištěny zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví jméno příjmení, tedy pokud by žalovaný činil v zájmu žalobce právní kroky, které by k žalobcem zamýšlenému účinku vedly a sepsal listiny (smluvní dokumentaci) tak, jak po něm žalobce požadoval, tj. postupoval v souladu s ustanovením § 16 zákona o advokacii, mohl žalobce dosáhnout uspokojení svých pohledávek z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (tj. zástavy), a to i v případě zahájení insolvenčního řízení, neboť postup při jejich uspokojování by se řídil ustanoveními § 167 a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (dále jen jako„ insolvenční zákon“) a žalobce jako zajištěný věřitel by měl právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, jimiž byla zajištěna, a ne pouze právo na zásadně poměrné uspokojování.

11. 11. 2009); ve výši 44.809 Kč (faktura číslo ze dne 8. 12. 2009); ve výši 47.313 Kč (faktura číslo ze dne 8. 12. 2009); ve výši 51.394 Kč (faktura číslo ze dne 16. 12. 2009); ve výši

34.302 Kč (faktura číslo ze dne 31. 12. 2009); ve výši 91.622 Kč (faktura číslo ze dne

31. 3. 2016). Žalovaným sepsané smlouvy však s ohledem na označení osobního dlužníka a na označení zajišťovaných pohledávek vůli žalobce a pokynům týkajících se předmětu právní služby nevyhovovaly. Pacta sunt servanda a vyhovět třebas i jen jednorázovému pokynu je stejná povinnost ve smyslu ustanovení § 16 zákona o advokacii jako každá jiná a jejím porušením může vzniknout škoda. Dne 12. 10. 2010 byl Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, stát. instituce, povolen s právními účinky ke dni 15. 9. 2010 vklad zástavního práva pro žalobce pro pohledávku ve výši 2.500.000 Kč, tato pohledávka byla přitom v čl. III. Smlouvy o zřízení zástavního práva datované dne 25. 8. 2010 vymezena Dohodou o úhradě pohledávky uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem dne 25. 8. 2010. Jako zástavce byl označen příjmení příjmení. Zřízením zástavního práva tak byly zajištěny pohledávky žalobce vůči jméno příjmení ve výši 2.500.000 Kč. Jestliže pohledávky, které mají být zajištěny zástavním právem, platně nevznikly (neexistují) má tato okolnost za následek, že podle zástavní smlouvy – ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí – zástavní právo nevzniklo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 390/2008 ze dne 27. 1. 2010). Nad to, jak vyplývá ze spisu katastrálního úřadu, byl to žalovaný, kdo v řízení o povolení vkladu zástavního práva k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí žalobce následně (po podání návrhu) zastupoval a komu byla doručována Smlouva o zřízení zástavního práva datovaná dne 25. 8. 2010 opatřená doložkou katastrálního úřadu o vkladu práva. Pokud se žalovaný podle svého tvrzení po návratu z dovolené spokojil s informací žalobce, že věc je již zajištěna a poté obdržel od katastrálního úřadu Smlouvu o zřízení zástavního práva datovanou dne 25. 8. 2010 s tam označeným zajišťovaným závazkem (čl. III. a IV.) a shodou v osobě zástavce a osobního dlužníka (čl. III.), a ničeho dalšího pro žalobce jakožto svého klienta v této věci a v souladu s udělenými pokyny neučinil, opět nepostupoval s náležitou péčí odrážející právě její zvýšený standard, který žalovaný jako specialista na právní otázky a postupy musí žalobci garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věci, kterou pro klienta zajišťuje, tedy sepsání listin vedoucích k smluvnímu zajištění (i budoucích pohledávek) žalobce vůči právnická osoba s.r.o. Lze tedy uzavřít, že žalovaný i přesto, že mu v tomto směru byly ze strany žalobce uděleny pokyny, neučinil ve prospěch svého klienta žádné právní kroky, které by k dosažení právě tohoto zamýšleného účinku ve věci, ve které se na něj žalobce obrátil, vedly. Postup žalovaného ve věci zajištění pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o. tak nelze hodnotit jako souladný s ustanovením § 16 zákona o advokacii. V návaznosti na uzavření Dohody o úhradě pohledávky datované dne 25. 8. 2010 a Smlouvy o zřízení zástavního práva datované dne 25. 8. 2010 (kdy i svědek příjmení příjmení potvrdil, že podmínkou další obchodní spolupráce bylo zajištění v podobě zřízení zástavního práva k nemovitosti v jeho vlastnictví) žalobce se právnická osoba s.r.o. dále spolupracoval, dodával zboží, přičemž ke dni

37.627 Kč (faktura číslo ze dne 2. 2. 2010); ve výši 20.995 Kč (faktura číslo ze dne

12. 10. 2015).

21. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2015 a z jejího Dodatku číslo ze dne

19. Z faktur číslo ze dne 25. 7. 2013, číslo ze dne 5. 9. 2013, číslo ze dne 1. 10. 2013, číslo ze dne 6. 11. 2013, číslo ze dne 3. 12. 2013, číslo ze dne 9. 1 2014, číslo ze dne 3. 2. 2014, číslo ze dne

30. 3. 2014, ode dne 31. 3. 2014 je tedy žalovaný v prodlení, a proto bylo žalobě v této části vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 759.964 Kč od 31. 3. 2014 do zaplacení.

14. 6. 2018 byli zajištění věřitelé právnická osoba s.r.o. vyplaceni zcela, nezajištění věřitelé poté z 18,59 % v celkové částce 5.361.393,92 Kč právnická osoba se na rozvrhu podílela v 17,59 %, částka k uspokojení činila 942.923,22 Kč. Žalobce zastoupený žalovaným přihlásil dne 16. 11. 2011 pohledávky v celkové výši 4.095.227 Kč (2.781.045 Kč + 1.314.182 Kč), učinil v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 13. 12. 2011 návrh na přistoupení k řízení o insolvenčním návrhu, dne 31. 5. 2012 přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši 798.686 Kč a dne 4. 6. 2012 se zúčastnil jednání. Žalobce zastoupený JUDr. jméno příjmení se v tomto insolvenčním řízení dne 27. 8. 2012 zúčastnil přezkumného jednání a schůze věřitelů, dne 3. 9. 2012 popřel pohledávku věřitele právnická osoba, dne

15. 3. 2013 a dne 4. 4. 2013 podal námitky do protokolace. Žalobce zastoupený současným zástupcem se dne 10. 6. 2013 zúčastnil jednání a dne 25. 9. 2014 schůze věřitelů. Žalobce zastoupený JUDr. jméno příjmení se v tomto insolvenčním řízení dne 24. 9. 2014 vyjádřil ke zprávě správce, dne 30. 10. 2014 se vyjádřil k pokladům správce, dne 9. 12. 2014 podal sdělení k výzvě soudu, dne 12. 2. 2015 podal podnět ke zproštění funkce správce a dne 17. 3. 2015 podal sdělení k výzvě soudu. Žalobce zastoupený JUDr. jméno příjmení se dne 26. 8. 2013 zúčastnil jednání ve věci sp. zn. spisová značka a dne 25. 8. 2015 vzal v této věci žalobu zpět, dne 7. 7. 2014 se zúčastnil jednání ve věci sp. zn. spisová značka a dne 25. 8. 2015 vzal v této věci žalobu zpět. Dne 25. 1. 2012 byla uzavřena mezi jméno příjmení a právnická osoba s.r.o. kupní smlouva týkající se nemovitostí zapsaných pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo. Tyto nemovitosti byly dne 5. 9. 2012 zapsány do konkursní podstaty právnická osoba s.r.o., převod vlastnického práva byl však do katastru nemovitostí zapsán až dne 23. 6. 2016 s právními účinky vkladu práva ke dni 25. 5. 2016. Obvyklá cena těchto nemovitostí činila v roce 2010 částku ve výši 4.750.000 Kč, v roce 2011 částku ve výši 5.000.000 Kč, v roce 2012 částku ve výši 5.050.000 Kč, v roce 2016 částku ve výši 5.800.000 Kč a v roce 2017 byly tyto nemovitosti zpeněženy v rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. insolvenční spisová značka s výtěžkem 6.900.000 Kč, z čehož částka ve výši 2.296.518 Kč byla vydána zajištěnému věřiteli právnická osoba anonymizováno. Žalobce na nákladech právního zastoupení uhradil žalovanému částku v celkové výši 88.753 Kč, JUDr. jméno příjmení uhradil částku v celkové výši 261.237 Kč, JUDr. jméno příjmení uhradil částku v celkové výši 1.600 Kč, a JUDr. jméno příjmení uhradil částku v celkové výši 721.362,20 Kč, z toho výslovně za zastupování žalobce v insolvenčním řízení právnická osoba částku ve výši 14.520 Kč. Žalovaný byl dne 20. 3. 2014 vyzván k úhradě částky ve výši 2.781.045 Kč a dne 15. 9. 2015 byl vyzván k úhradě částky ve výši 547.022 Kč.

17. Z faktur číslo 2012 ze dne 3. 9. 2012, číslo 2012 ze dne 1. 10. 2012, číslo 2012 ze dne

18. 2. 2014); ve výši 20.570 Kč (uhrazeno dne 21. 3. 2014); ve výši 20.570 Kč (uhrazeno dne

22. Z dopisu žalobce ze dne 23. 10. 2014 a z emailu ze dne 23. 10. 2014 soud zjistil, že žalobce žalovanému ke dni 23. 10. 2014 vypověděl veškeré plné moci udělené mu v rámci zastupování žalobce. Výpověď byla dne 23. 10. 2014 zaslána žalovanému elektronicky na emailovou adresu email.

23. 8. 2010 zaslal svědek příjmení jméno příjmení z mailové adresy žalovaného email bývalému jednateli žalobce. Toto faktické jednání Mgr. jméno příjmení (zaslání sepsaných listin) je nutno přičítat žalovanému, kdy si lze s ohledem na to, že tyto listiny byly zaslány z mailové schránky žalovaného, jen stěží představit, že by se tak stalo bez vědomí a pokynu žalovaného, kdy i Mgr. příjmení příjmení potvrdil, že vůči žalobci vykonával jen takové záležitosti, které mu byly žalovaným předány a na základě pokynu žalovaného. Tvrzení žalovaného, že se jednalo o nedokončené koncepty, nelze akceptovat. Žalovaným sepsané listiny nejsou označeny jako koncepty, naopak jsou označeny datem 20. 8. 2010, tento datum se poté objevuje i v označení zajištění dluhu v čl. III. Dohody o úhradě pohledávky a v označení zajišťovaného závazku v čl. III. Smlouvy o zřízení zástavního práva. Pokud žalovaný tvrdí, že v Dohodě o úhradě pohledávky nebyl dlužník požadovaně označen, chybělo IČO, tak je to on sám, kdo v sepsané Dohodě o úhradě pohledávky označil dlužníka rodným číslem a bytem. Pokud žalovaný tvrdí, že při pověření nebyla sdělena forma podnikání dlužníka, vyvrací toto tvrzení svědecké výpovědi jméno příjmení a jméno příjmení, jakož i označení právní formy dlužníka uvedené v seznamu neuhrazených faktur ze dne 13. 8. 2010, na nějž žalovaný v čl. I. jím sepsané Dohody o úhradě pohledávky sám odkazuje. A i v případě pochybností měl žalovaný postupovat iniciativně tak, jak se to u advokáta předpokládá, a případně si vyžádat další informace pro rozptýlení svých pochybností. Nad to, bylo povinností žalovaného postupovat při poskytování právní služby pro žalobce s náležitou péčí a žalobce o všech těchto (nyní žalovaným tvrzených) skutečnostech informovat, poučit a vysvětlit možné varianty postupu, což se však v projednávané věci nestalo. Lze pouze zopakovat, že předmětem právní služby žalovaného pro žalobce měl být sepis listin (smluvní dokumentace) týkající se zajištění všech (stávajících i budoucích) pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o. do výše 2.500.000 Kč, a to zajištěním zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení, kdy žalovaný v tomto směru obdržel od žalobce i příslušné pokyny. Ustanovení § 16 zákona o advokacii přitom žalovanému ukládá povinnost plnit pokyny klienta se vším odborným nasazením

(v nejvyšší právní jakosti) a s ohledem na zájem klienta. Žalovaný tak byl povinen ve prospěch svého klienta provést takové právní kroky, které by vedly k dosažení zamýšleného právního účinku žalobcem požadovaných listin, tj. k zajištění (i budoucích) pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o. Žalovaný jakožto advokát však svou povinnost vůči žalobci jakožto klientovi nesplnil. Jím sepsané listiny neodpovídaly pokynům a vůli žalobce a zejména nemohly vést k dosažení zamýšleného právního účinku požadovaných listin, tj. k zajištění (i budoucích pohledávek) žalobce vůči právnická osoba s.r.o., neboť vzhledem k označení smluvních stran v Dohodě o úhradě pohledávky datované dne 20. 8. 2010 a k označení zajišťovaného závazku a zřízení zástavního práva ve Smlouvě o zřízení zástavního práva datované dne 20. 8. 2010, zajišťovaly žalovaným sepsané listiny jen stávající pohledávky žalobce ve výši 2.500.000 Kč, a nad to jen závazky fyzické osoby jméno příjmení, přičemž žalobce měl prokazatelně pohledávky za právnická osoba s.r.o., jejímž jednatelem příjmení příjmení byl. Je přitom nepochybné, že zástavní právo může být zřízeno nejen k zajištění pohledávky, která již vznikla, ale také za účelem zabezpečení pohledávky, která má vzniknout teprve v budoucnu. Má-li však být zástavním právem zajištěna pohledávka, která vznikne v budoucnu, je třeba ji v zástavní smlouvě označit zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osobního dlužníka, případně právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, a aby ji nebylo možno zaměnit s jinou pohledávkou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 504/2015 ze dne

24. Z výpisů z katastru nemovitostí - listů vlastnictví číslo pro katastrální uzemí soud zjistil, že ke dni 24. 5. 2016 byl zapsán jako vlastník budovy adresa a pozemků st. číslo a p. číslo zapsán příjmení příjmení. Dne 18. 9. 2012 (Z – číslo 2012 číslo) bylo v části C vyznačeno oznámení o zapsání nemovitosti do soupisu konkursní podstaty insolvenční spisová značka. Ke dni 8. 6. 2017 byla jakožto vlastník předmětných nemovitostí zapsána právnická osoba s.r.o., a to na základě kupní smlouvy ze dne 25. 1. 2012; s právními účinky vkladu práva ke dni 25. 5. 2016. Ke dni 3. 12. 2019 byla jakožto vlastnice předmětných nemovitostí zapsána jméno příjmení, a to na základě kupní smlouvy ze dne 7. 6. 2017; s právními účinky vkladu práva ke dni 9. 6. 2017.

26. Z jednotlivých Dohod o poskytnutí právní pomoci soud zjistil, že v letech 1999, 2000, 2004, 2005, 2006 uzavřeli žalobce a žalovaný celkem 10 písemných smluv o poskytnutí právní služby, které upravovaly předmět právní pomoci, předání podkladů a sdělení informací a odměnu a náhrady advokáta.

27. Z výzev zástupce žalobce adresovaných žalovanému soud zjistil, že dne 20. 3. 2014 byl žalovaný vyzván k náhradě škody ve výši 2.781.045 Kč a dne 15. 9. 2015 byl žalovaný vyzván k náhradě škody ve výši 547.022 Kč.

28. 11. 2018, účast na jednání soudu dne 20. 3. 2019, účast na jednání soudu dne 25. 9. 2019, účast na jednání soudu dne 4. 12. 2019, účast na jednání soudu dne 4. 3. 2020) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“), z 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; z částky 8.400 Kč představující náhradu za promeškaný čas dle ustanovení

§ 14 odst. 3 advokátního tarifu; z částky 36.792 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek a konečně z částky 2.613 Kč představující náhradu cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu dle předložených jízdenek ve výši 438 Kč (za cesty dne 14. 2. 2018 a dne 20. 3. 2019) a ve výši 579 Kč (za cesty dne 25. 9. 2018, dne 4. 12. 2019 a dne

29. Bývalý jednatel žalobce příjmení příjmení v rámci svého výslechu dne 27. 9. 2017 uvedl, že byl jednatelem žalobce od roku 1991 do roku 2017. Žalovaný pro žalobce dělal minimálně 15 let veškerou právní anonymizováno, pokyny mu uděloval on. Dohodu o úhradě pohledávky ze dne

32. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že tento spolupracoval s žalobcem tím, že od něj odebíral vodoinstalatérské zboží, v letech 2006 – 2010 prostřednictvím právnická osoba s.r.o., předtím jako fyzická osoba. Nepamatoval si, kdy byla spolupráce ukončena, ale v roce 2012 již neobchodovali, protože svědek prodal firmu. Ze začátku platil za zboží hotově, pak platil na fakturu, měl nastavený kredit, od roku 2007, 2008, 2009 vznikaly neuhrazené závazky, žalobce mu dával pokuty a penále. Jednou se situace řešila smluvně, kdy se udělala zástava. Dohoda o úhradě pohledávky ze dne 25. 8. 2010 a Smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 2010 jsou svědkovi známy, hlavní okolností uzavření těchto smluv bylo, aby svědek mohl dát odebírat zboží. Smlouvy asi četl, ale moc jim nerozuměl, rozuměla jim účetní příjmení. Svědek si nepamatuje, kde smlouvy podepsal, ale měl pocit, že to bylo v Brně v kanceláři žalovaného. Smlouvy byly uzavřeny na období dopředu, aby svědek mohl s žalobcem obchodovat dál. Zajištění chtěl jednatel žalobce příjmení příjmení, zajištěny měly být dluhy právnické osoby právnická osoba zástavním právem k domu ve vlastnictví svědka. Zajištěny měly být oboje pohledávky, stávající i budoucí. To, že na smlouvě byla fyzická osoba příjmení příjmení, si svědek nevšiml, o chybě mu řekl až jednatel žalobce. Žalovaného zná, neboť připravoval smlouvu o zástavě pro pana příjmení, osobně ho viděl jednou v jeho kanceláři.

33. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že tato pracovala pro jméno příjmení jako externí účetní, nejprve pro fyzickou osobu, poté pro právnickou osobu s.r.o., kterou si založil. V roce 2010 měla právnická osoba vůči žalobci závazky cca 3 miliony korun, příjmení příjmení jednal o směnkách a zástavách a pak jeli za žalovaným na jednání ohledně zástavy. Jednání se zúčastnili svědkyně, příjmení příjmení, žalovaný, příjmení příjmení a v rámci jednání bylo dohodnuto, že příjmení příjmení zastaví svůj dům ve prospěch žalobce, jednalo se o závazky právnická osoba s.r.o. vůči žalobci ohledně odběru zboží. V přítomnosti žalovaného bylo řečeno, že se jedná o závazky právnická osoba s.r.o. Z jednání vzešel pro žalovaného úkol, a to vypracovat smlouvu ohledně zástavy nemovitosti ve vlastnictví jméno příjmení k zajištění závazků právnická osoba vůči žalobci. U podpisu Dohody o úhradě pohledávky ze dne 25. 8. 2010 a Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 2010 svědkyně nebyla, text smluv s ní příjmení příjmení nekonzultoval.

34. Zpracovatel znaleckého posudku číslo Ing. příjmení příjmení byl slyšen v rámci jednání soudu dne 4. 12. 2019, kdy na závěrech svého znaleckého posudku setrval, podrobně popsal zvolenou metodu oceňování a způsob, jakým obvyklou cenu stanovil. Při určení obvyklé ceny nemovitostí zapsaných pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo váznoucí zástavní právo nezohledňoval. Vývoj obvyklé ceny těchto nemovitostí v letech 2013 – 2015 byl podle jeho názoru obdobný jako v letech 2010 – 2012. Podle jeho názoru činila obvyklá cena předmětných nemovitostí v roce 2013 cca 5,1 – 5,2 mil., v roce 2014 cca 5,3 – 5,4 mil. a podobným tempem i dalších letech, kdy podle jeho odhadu činila obvyklá cena předmětných nemovitostí v roce 2016 5,7 mil. Nemovitosti jsou velmi dobře obchodovatelné, ve velmi dobrém stavu a na lukrativním místě.

35. Ohledně skutkového stavu lze uzavřít, že žalovaný až do 23. 10. 2014 poskytoval žalobci dlouhodobě právní služby. Dne 23. 8. 2010 zaslal Mgr. příjmení z mailové adresy email jednateli žalobce dva požadované dokumenty, a to Dohodu o úhradě pohledávky a Smlouvu o zřízení zástavního práva, datované dne 20. 8. 2010, se smluvními stranami označenými jako anonymizováno, spol. s r.o. a pan příjmení příjmení, týkající se uznání závazku jméno příjmení ve výši 2.500.000 Kč dle seznamu neuhrazených faktur ze dne 13. 8. 2010 a zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky právnická osoba, spol. s r.o. ve výši 2.500.000 Kč k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení. Mezi žalobcem jakožto věřitelem a jméno příjmení jakožto dlužníkem byla následně uzavřena Dohoda o úhradě pohledávky, datovaná dne 25. 8. 2010, v rámci níž dlužník uznal co do důvodu a výše závazek vůči věřiteli ve výši 2.500.000 Kč dle seznamu neuhrazených faktur ze dne 25. 8. 2010. Dluh představující součet zůstatku neuhrazených faktur dle této dohody a závazků dlužníka později vzniklých z nových obchodních případů neměl nikdy převyšovat sjednanou výši 2.500.000 Kč. Mezi žalobcem jakožto zástavním věřitelem a jméno příjmení jakožto zástavcem byla následně uzavřena i Smlouva o zřízení zástavního práva, datovaná dne 25. 8. 2010, na základě níž zástavce zřídil k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.500.000 Kč dle dohody ze dne 25. 8. 2010 zástavní právo k nemovitostem zapsaným pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo. Obě smlouvy podepsal žalobce dne 30. 8. 2010, příjmení příjmení dne 31. 8. 2010. Návrh na vklad zástavního práva byl katastrálnímu úřadu doručen dne 15. 9. 2010, Smlouva o zřízení zástavního práva opatřená doložkou katastrálního úřadu byla dne 22. 10. 2010 doručena žalovanému. Zástavní právo pro pohledávku ve výši 2.500.000 Kč pro žalobce bylo zapsáno do katastru nemovitostí jako druhé v pořadí, jako první v pořadí bylo s právními účinky vkladu práva ke dni 13. 5. 2008 zapsáno zástavní právo pro pohledávku do výše 3.000.000 Kč pro příjmení příjmení pobočka Česká republika. Ke dni 13. 8. 2010 činila výše neuhrazených závazků právnická osoba s.r.o. vůči žalobci 2.584.532 Kč, ke dni

36. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

37. Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen jako „zákon o advokacii“) se poskytováním právních služeb rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu.

38. Podle ustanovení § 16 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).

39. Podle ustanovení § 24 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

40. Podle ustanovení § 379 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obchodní zákoník“) nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk.

41. Podle ustanovení § 382 obchodního zákoníku poškozená strana nemá nárok na náhradu té části škody, jež byla způsobena nesplněním její povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu.

42. Podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

43. Podle ustanovení § 398 obchodního zákoníku u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

44. Podle ustanovení § 3036 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

45. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěrům uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

46. Pokud jde nejprve o námitku promlčení žalobou ze dne 4. 4. 2014 uplatněného nároku (tj. původně zaplacení částky ve výši 2.781.045 Kč) vznesenou dne 14. 8. 2014 žalovaným, soud k této námitce nemohl přihlédnout. V srpnu roku 2010 byl žalobce osobou zapsanou v obchodním rejstříku (ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku), žalovaný byl advokátem (ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) obchodního rejstříku). V obou případech se tedy jednalo o podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku a předmětem právní služby ve vztahu mezi žalobcem jakožto klientem a žalovaným jakožto advokátem mělo být zajištění závazků vzniklých z obchodní činnosti žalobce. Byl tedy založen závazkový vztah mezi podnikateli, a jestliže při jeho vzniku bylo s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se týká podnikatelské činnosti žalobce jakožto klienta (když podnikatelské činnosti advokáta se týká nepochybně), řídí se promlčení práva na náhradu škody způsobené žalovaným při výkonu advokacie obchodním zákoníkem, obecná promlčecí doba je tedy čtyřletá (ustanovení § 397 obchodního zákoníku) a běží ode dne, kdy se poškozený (tj. žalobce) dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 520/2009 ze dne 23. 8. 2011). Subjektivní vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu přitom nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze totiž odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou

(k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 513/2015 ze dne 29. 6. 2015). Pro určení běhu subjektivní promlčecí lhůty podle ustanovení § 398 obchodního zákoníku pro nárok na náhradu škody je však podstatná též otázka, kdy škoda vznikla, neboť poškozený se nemohl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvědět dříve, než škoda vůbec vznikla (k tomu přim. srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 826/2018 ze dne 20. 6. 2018). S ohledem na právě uvedené se tak žalobce podle názoru soudu mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá, nejdříve v okamžiku podání přihlášky do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. insolvenční spisová značka, kdy svou pohledávku za právnická osoba s.r.o. ve výši 2.781.045 Kč přihlašoval bez jakéhokoliv zajištění, tj. dnem 16. 11. 2011. Pokud byla žaloba u zdejšího soudu podána dne 4. 4. 2014, stalo se tak před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty, žalobou ze dne 4. 4. 2014 uplatněný nárok (tj. původně zaplacení částky ve výši 2.781.045 Kč) není promlčen, a námitka promlčení vznesená dne 14. 8. 2014 žalovaným není důvodná. Sluší se poznamenat, že ke stejnému závěru by soud dospěl, i pokud by vzal v tomto směru pro žalovaného i to naprosto nejpříznivější datum, a to 31. 8. 2010 (kdy byly Dohoda o úhradě pohledávky a Smlouva o zřízení zástavního práva datované dne 25. 8. 2010 podepsány i ze strany druhé smluvní strany).

47. Pokud jde poté o námitku promlčení návrhem na změnu žaloby ze dne 8. 7. 2016 uplatněného nároku (tj. zaplacení částky ve výši 470.667 Kč) vznesenou dne 8. 8. 2017 vedlejším účastníkem na straně žalovaného, soud k této námitce částečně přihlédl. Návrhem na změnu žaloby doručeným zdejšímu soudu dne 8. 7. 2016 rozšířil žalobce svůj žalobní nárok i o zaplacení částky v celkové výši 470.667 Kč představující další náklady žalobce za právní zastoupení v souvislosti s vymáháním předmětných pohledávek za právnická osoba s.r.o. v insolvenčním řízení. Návrh na změnu žaloby dle ustanovení § 95 o.s.ř. je podáním ve věci samé, s nímž jsou spojeny hmotněprávní a procesněprávní účinky. V případě nově uplatněné části nároku nastávají hmotněprávní účinky dnem, kdy soudu návrh na změnu žaloby došel, s tímto okamžikem je pak spojen důsledek pro promlčecí dobu, jejíž běh se podle ustanovení § 402 obchodního zákoníku staví (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3200/2011 ze dne 16. 7. 2013). Jak bylo shora uvedeno, pro počátek běhu čtyřleté subjektivní promlčecí lhůty je též rozhodující, kdy škoda vznikla. Vztáhnuto k projednávané věci je tak námitka promlčení vznesená vedlejším účastníkem na straně žalovaného důvodná ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 15.403 Kč (faktura číslo 2012 ze dne 23. 3. 2012), která byla žalobcem uhrazena dne 23. 4. 2012 a ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 8.670 Kč (faktura číslo 2012 ze dne 17. 5. 2012), která byla žalobcem uhrazena dne

48. V obecné rovině soud předesílá, že odpovědnost advokáta podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii za pochybení při výkonu advokacie je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost), která je založena na současném splnění tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3390/2016 ze dne 30. 5. 2017). Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2593/2011 ze dne 13. 3. 2014). Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Z povahy věci (z podstaty poskytování právních služeb) pak vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 121/2010 ze dne 14. 7. 2011). Škodou je poté míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. A o vztah příčinné souvislosti se konečně jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Splnění shora uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno, přičemž důkazní povinnost má v tomto směru poškozený (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 15 Cdo 1862/2001 ze dne 26. 2. 2003).

49. Pokud jde o první předpoklad vzniku odpovědnosti advokáta podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii, tedy výkon advokacie (tj. platný vztah mezi advokátem a klientem), tento předpoklad byl v projednávané věci splněn. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný na základě dlouhodobé spolupráce poskytoval žalobci právní služby, a že poskytnutí právní služby požadoval žalobce po žalovaném i v srpnu roku 2010, kdy dle ustanovení § 1 odst. 2 věty první zákona o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí i sepisování listin. Ačkoliv v určitých záležitostech v letech 1999, 2000, 2004, 2005, 2006 uzavírali účastníci písemné dohody o poskytnutí právní pomoci, v projednávané věci nebylo uzavření konkrétní smlouvy o poskytnutí právní služby v písemné podobě prokázáno. Pro vznik platného vztahu mezi advokátem a jeho klientem však není třeba, aby šlo o vztah přísně formální, založený například písemnou smlouvou, ani aby šlo o vztah výlučně smluvní.

50. Pokud jde o druhý předpoklad vzniku odpovědnosti advokáta podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii, tedy vznik škody, tento předpoklad byl v projednávané věci splněn. Žalobce se podanou žalobou domáhal původně zaplacení částky ve výši 2.781.045 Kč představující neuhrazené pohledávky žalobce vůči právnická osoba s.r.o., které měly být zajištěny zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení a v důsledku vadného postupu žalovaného zajištěny nebyly. V tomto směru bylo v řízení prokázáno, že žalobce jakožto prodávající a právnická osoba s.r.o. jakožto kupující uzavřely dne

51. Pokud jde o třetí předpoklad vzniku odpovědnosti advokáta podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii, tedy příčinnou souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky bylo nesporné, že v srpnu roku 2010 se žalobce na žalovaného obrátil s požadavkem na vypracování smluvní dokumentace týkající se zajištění pohledávek žalobce, a to zřízením zástavního práva. Dále se však tvrzení účastníků rozcházela. Žalobce tvrdil, že předmětem právní služby mělo být zajištění jak stávajících, tak i budoucích pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o., a to zřízením zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení. Naproti tomu žalovaný tvrdil, že předmětem právní služby nemělo být zajištění pohledávek vůči právnická osoba s.r.o., ale vůči jméno příjmení, kdy při ústním pověření nebyla uvedena forma podnikání dlužníka. Vzhledem ke svědeckým výpovědím jméno příjmení a jméno příjmení, kdy soud nemá důvodu těmto svědkům nevěřit, je nutno v tomto směru přitakat tvrzení žalobce, kdy oba svědci potvrdili, že zajištění závazků se mělo týkat závazků právnická osoba s.r.o., což bylo i v přítomnosti žalovaného řečeno a v tomto směru mu byly uděleny i pokyny; k zajištění mělo být zřízeno zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení, přičemž svědek příjmení příjmení potvrdil, že zajištění se mělo týkat jak závazků stávajících, tak závazků budoucích (což potvrzuje i sám žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne 18. 7. 2014). Předmětem právní služby žalovaného pro žalobce tak měl být sepis listin (smluvních dokumentace) týkajících se zajištění jak stávajících, tak i budoucích pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o., do výše 2.500.000 Kč, a to zřízením zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví jméno příjmení. Žalovaný však sepsal listiny (Dohodu o úhradě pohledávky a Smlouvu o zřízení zástavního práva), kdy jakožto dlužník byl označen příjmení příjmení coby fyzická osoba (čl. I. Dohody o úhradě pohledávky datované dne 20. 8. 2010), kdy obsahem bylo uznání závazku ve výši 2.500.000 Kč dle seznamu neuhrazených faktur (čl. I. Dohody o úhradě pohledávek datované dne 20. 8. 2010) a kdy jakožto zajišťovaný závazek byla s odkazem na Dohodu o úhradě pohledávky ze dne 20. 8. 2010 uvedena pohledávka ve výši 2.500.000 Kč (čl. III. Smlouvy o zřízení zástavního práva datované dne 20. 8. 2010). Takto sepsané listiny dne

52. V projednávané věci však vznik škody nebyl pouze výsledkem porušení povinnosti dle ustanovení § 16 zákona o advokacii ze strany žalovaného, nýbrž i výsledkem jednání žalobce. Za naplnění vztahu příčinné souvislosti se tradičně považuje stav, kdy škoda vznikla následkem nesprávného výkonu advokacie, tedy je-li pochybení advokáta a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Jak vyplývá z komparace Dohody o úhradě pohledávky datované dne 20. 8. 2010 a datované dne 25. 8. 2010 a z komparace Smlouvy o zřízení zástavního práva datované dne

53. Podle názoru soudu je třeba kladně vyřešit i tu otázku, zda by žalobce při řádném postupu žalovaného svůj nárok prosadil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1682/2013 ze dne 30. 10. 2014). Podle znaleckého posudku činila obvyklá cena nemovitostí zapsaných pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo k tíži kterých mělo být zřízeno zástavní právo pro žalobce k zajištění (i budoucích) pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o. do výše 2.500.000 Kč, v roce 2010 částku ve výši 4.750.000 Kč, v roce 2011 částku ve výši 5.000.000 Kč, v roce 2012 částku ve výši 5.050.000 Kč. Podle názoru zpracovatele znaleckého posudku činila obvyklá cena předmětných nemovitostí v roce 2013 cca 5,1 – 5,2 mil., v roce 2014 cca 5,3 – 5,4 mil., v roce 2016 poté podle jeho odhadu 5,7 mil. Podle názoru zpracovatele znaleckého posudku jsou předmětné nemovitosti na lukrativním místě, velmi dobře obchodovatelné, o čemž svědčí ta skutečnost, že v roce 2017 byly předmětné nemovitosti prodány za kupní cenu ve výši 6.900.000 Kč. Jako první v pořadí bylo k tíži těchto nemovitostí zapsáno zástavní právo pro pohledávku do výše 3.000.000 Kč pro právnická osoba anonymizováno dle Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 13. 5. 2008, pohledávka byla řádně splácena, v roce 2013 byla pohledávka právnická osoba anonymizováno v celkové výši 2.683.936,69 Kč přihlášena jako podmíněná do insolvenčního řízení právnická osoba s.r.o. (do jejíž majetkové podstaty byly předmětné nemovitosti dne 5. 9. 2012 zapsány, byť vklad vlastnického práva právnická osoba s.r.o. nebyl dosud zapsán do katastru nemovitostí), v roce 2017 byla právnická osoba anonymizováno vydána z výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí (tj. z částky ve výši 6.900.000 Kč) částka ve výši 2.296.518 Kč. V rámci insolvenčního řízení právnická osoba s.r.o. poté byli zajištění věřitelé uspokojeni zcela jen z majetkové podstaty této společnosti (tedy jen z nemovitostí zapsaných pro obec a katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo). S ohledem na právě uvedené, na hodnotu a obchodovatelnost předmětných nemovitostí a na výši pohledávek právnická osoba anonymizováno a výši pohledávek žalobce, by tak i žalobce, jehož zástavní právo by bylo zapsáno byť jako druhé v pořadí, dosáhl z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (zástavy) uspokojení svých zajištěných pohledávek, a to i v případě, pokud by předmětné nemovitosti byly zapsány dne 29. 5. 2012 do majetkové podstaty v insolvenčním řízení právnická osoba s.r.o. a v rámci něho i zpeněžovány, jakož i v případě, pokud byly předmětné nemovitosti po zápisu do majetkové podstaty dne 5. 9. 2012 zpeněžovány v rámci insolvenčním řízení právnická osoba s.r.o.

54. Pokud jde o výši škody, k jejíž náhradě je žalovaný povinen, dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobce svůj nárok odvozoval od částky ve výši 2.781.045 Kč (následně od výše 1.547.652 Kč) představující výši neuhrazených pohledávek žalobce vůči právnická osoba s.r.o., jejíž splnění mělo být dle požadavku žalobce zajištěno zřízením zástavního práva a zajištěno nebylo. Svůj závazek vůči žalobci ve výši 2.781.045 Kč (mimo jiné) právnická osoba s.r.o. dne 1. 9. 2011 uznala, pohledávka žalobce v této výši byla i následně v insolvenčním řízení zjištěna a nebyla popřena. Předmětem právní služby žalovaného pro žalobce mělo být zajištění (i budoucích pohledávek) žalobce z obchodní spolupráce se právnická osoba s.r.o. do výše 2.500.000 Kč. Tento tzv. kreditní rámec byl poté i upraven v ustanovení čl. II. Dohody o úhradě pohledávky datované dne 25. 8. 2010, přičemž jeho zakotvení bylo jednou z úprav žalobce po zaslání žalovaným sepsaných listin. Právě tímto kreditním rámcem je však nutno rozsah náhrady škody omezit, neboť nelze přičítat žalovanému tu skutečnost, že sám žalobce nejednal v souladu se svými pokyny a v souladu se smluvní úpravou a dále dodával právnická osoba s.r.o. zboží i za situace, kdy celková výše neuhrazených závazků této společnosti převyšovala kreditní rámec, tj. částku ve výši 2.500.000 Kč. Od částky 2.500.000 Kč poté soud odečetl částku ve výši 1.233.393 Kč, ohledně které vzal žalobce žalobu zpět, a rozdíl těchto dvou částek, tj. částku ve výši 1.266.607 Kč, snížil o podíl žalobce v souladu s ustanovením § 382 obchodního zákoníku (viz bod 52 tohoto rozsudku), tj. o částku ve výši 506.643 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku ve výši 759.964 Kč (2.500.000 Kč minus 1.233.393 Kč minus 506.643 Kč), ve zbývající požadované části (tj. v částce ve výši 787.688 Kč) soud žalobu včetně příslušenství jako nedůvodnou zamítnul.

55. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva řádně a včas, dostal se do prodlení a je tak povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení. V případě závazku z náhrady škody není doba splatnosti stanovena právním předpisem, v projednávané věci nebyla ani dohodnuta, obecně se tak škůdce dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl poškozeným o splnění požádán, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 ze dne 27. 7. 2005). Ve výzvě zástupce žalobce adresované dne 20. 3. 2014 žalovanému (k poštovní přepravě předané dne 21. 3. 2014) byl žalovaný požádán o úhradu do

56. Pokud jde konečně o nárok žalobce na zaplacení částky v celkové výši 470.667 Kč představující náklady právního zastoupení v souvislosti s vymáháním pohledávek žalobce za právnická osoba s.r.o. a s uplatňováním veškerých práv věřitele v insolvenčním řízení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Pokud jde nejprve o zaplacení částky ve výši 15.403 Kč a částky ve výši 8.670 Kč, v této části (tj. ohledně zaplacení částky v celkové výši 24.073 Kč) je námitka promlčení vznesená vedlejším účastníkem na straně žalovaného důvodná (viz bod 47 tohoto rozsudku) důvodná. Pokud jde o zbývající část (tj. zaplacení částky v celkové výši 446.594 Kč), soud dospěl k závěru, že mezi pochybením žalovaného a vynaložením těchto nákladů není přímá příčinná souvislost. Tou bezprostřední skutečností, která k vynaložení těchto nákladů žalobce vedla, je totiž ta skutečnost, že dne 19. 10. 2011 bylo jako důsledek obchodního vedení právnická osoba s.r.o. zahájeno insolvenční řízení a dne 15. 6. 2011 byl zjištěn její úpadek, což jsou okolnosti mimo jakýkoliv vliv žalovaného a nemůžou mu tedy být přičítány k tíži. I pokud by žalobce své pohledávky ve výši 2.781.045 Kč přihlašoval jako zajištěné, náklady právního zastoupení v souvislosti s uplatňováním práv věřitele by i tak byl nucen vynaložit, nad to nelze též odhlédnut od skutečnosti, že žalobce tyto náklady za právní zastoupení vynaložil nejen v souvislosti s uplatňováním práv věřitele u pohledávek, od nichž svůj nárok na náhradu škody odvozoval, ale i u pohledávek z předmětu požadované právní služby žalovaného pro žalobce nevyplývajících.

57. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku uvedeno.

58. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 3.251.712 Kč (2.781.045 Kč + 470.667 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 759.964 Kč, ohledně které bylo žalobě vyhověno. Naproti tomu úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 1.258.355 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, a dále i výrokem usnesení Městského soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne 20. 9. 2016, tedy částkou ve výši 1.233.393 Kč, ohledně které byla žaloba vzata zpět, aniž by se tak stalo v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. pro chování žalovaného kdy použití ustanovení

§ 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného a v projednávané věci bylo příčinou chování osoby odlišné od žalovaného

(k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1787/2014 ze dne 23. 10. 2014), tedy částkou v celkové výši 2.491.748 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 23,4 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 76,6 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný právo na náhradu 53,2 % (76,6 % minus 23,4 % = 53,2 %) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

59. Pokud jde o odůvodnění výroku IV. tohoto rozsudku, tak žalovaný byl v řízení podporován vedlejším účastníkem, který má v souladu s ustanovením § 93 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. ulice účastník na straně žalovaného vynaložil v souvislosti s projednávanou věcí náklady řízení v celkové výši 214.605 Kč sestávající z odměny za zastoupení za 10 úkonů právní služby po 16.380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – vyjádření ze dne 4. 8. 2017, účast na jednání soudu dne 27. 9. 2017 (které bylo zahájeno v 13:00 hod. a skončeno v 15:25 hod.), účast na jednání soudu dne 14. 2. 2018, účast na jednání soudu dne

60. Výroky V. a VI. tohoto rozsudku jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V projednávané věci bylo přitom usnesením zdejšího soudu č.j. 255 C 37/2014-206 ze dne 19. 12. 2018 přiznáno svědečné jméno příjmení ve výši 502 Kč; usnesením zdejšího soudu č.j. 255 C 37/2014-220 ze dne 12. 4. 2019 svědečné příjmení příjmení ve výši 2.522 Kč; a usneseními zdejšího soudu č.j. 255 C 37/2014-364 ze dne 3. 9. 2019 a č.j. 255 C 37/2014-398 ze dne 9. 1. 2020 znalečné znaleckému ústavu ve výši 8.400 Kč a ve výši 5.558 Kč. Celkově tak z rozpočtových prostředků byla na úhradu svědečného a znalečného vynaložena částka ve výši 16.982 Kč. S ohledem na obsah rozhodnutí soudu o nákladech řízení mezi účastníky, uložil soud účastníkům povinnost zaplatit náhradu nákladů státu v rozsahu jejich neúspěchu v rámci projednávané věci, tj. žalobci v rozsahu 76,6 % a žalovanému společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalovaného v rozsahu 23,4 %. Žalobce je tak povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.008 Kč (výrok V. tohoto rozsudku) a žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.974 Kč (výrok VI. tohoto rozsudku) v obou případech ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.