MSBR 19 C 47/2021-26

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 11.600 Kč s příslušenstvím - uznání dluhu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.600 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 11.600 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne datum dohodu o uznání dluhu, ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobci dluh prostřednictvím 16 měsíčních splátek. Svoji povinnost však porušil, když se dostal do prodlení s hrazením první a druhé splátky. Na základě toho žalobce celý dluh zesplatnil. Předmětem žalované jistiny je rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Ze splátkové dohody soud zjistil, že účastníci spolu dne datum uzavřeli dohodu, ve které žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše vůči žalobci a zavázal se tak uhradit žalobci částku ve výši 11.600 Kč celkem v šestnácti měsíčních splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s hrazením první splátky, splatné dne datum a druhé splátky, splatné dne datum, žalobce celý dluh zesplatnil. Dne datum žalobce zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu s tím, že jej vyzval k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím v dodatečně poskytnuté lhůtě do datum. Současně žalovaného upozornil na soudní vymáhání pohledávky v případě, že žalovaný dluh neuhradí.

5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

6. Dle ustanovení § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Účastnici spolu uzavřeli platnou splátkovou dohodu, jež má náležitosti uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Žalobce splnil povinnost tvrzení i důkazní ohledně uplatňovaného nároku, když prokázal, že dohoda byla platně uzavřena a že s ohledem na prodlení žalovaného jej žalobce informoval o zesplatnění dluhu. Žalovaný byl naopak v řízení pasivní, nárok žalobce nijak nerozporoval a netvrdil ani neprokázal, že by svoji povinnost vůči žalobci splnil. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a žalobce je tak oprávněn požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci přiznal i požadované zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté dodatečné lhůty k plnění. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle

§ 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč.

Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.